Important Aspect of Lithuanian Dialectology: Dialect Dictionaries

Janina Švambarytė-Valužienė

Machine-translated document

This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.

Preparing document pages…

JŪRINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Institut litevského jazyka

Oblasti výzkumu: analýza dialektu psaných pramenů, dialektální lexikografie a lexikologie, sociolingvistika, syntax.

DŮLEŽITÝ ASPEKT LITEVSKÉ DIALEKTOLOGIE: DIALEKTÁLNÍ SLOVNÍKY

Důležitý aspekt litevské dialektologie: nářeční slovníky

ANOTACE

Cílem této studie je popsat školu sestavování litevských nářečních slovníků, jejíž formování pokrývá období od konce 20^th. století do počátku 21^st. století. Článek přináší přehled patnácti nářečních slovníků vydaných v letech 1944–2017: periodizaci, strukturu (rozsah, typy prezentace lexika) a geografické rozložení, které odráží záměr uchovávat pohraniční dialekty a subdialekty pro vědecké a vzdělávací účely.

KLÍČOVÁ SLOVA: nářeční slovníky, subdialekty a skupiny subdialektů, typy slovníků, výběr slovní zásoby (lexikon), periodizace.

ANOTACE

Článek pojednává o škole přípravy slovníků litevských nářečí, která se utvářela od konce 20. století do počátku 21. století. Přináší přehled patnácti slovníků místních mluvených variet vydaných v letech 1944–2017, tedy doby jejich přípravy, struktury (rozsahu a způsobů uvádění lexika) a geografického rozložení, které dokládá snahu zachovat pohraniční nářečí a místní mluvené variety pro vědecké a vzdělávací účely.

KLÍČOVÁ SLOVA: slovníky místních mluvených variet, místní mluvené variety a skupiny místních mluvených variet, typ slovníku, rozsah slovníku (lexikum), doba přípravy.

Įžvalgos / Insights

263

JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ

ÚVOD

Mladogramatikové (Junggrammatiker) jsou školou lingvistů, která vznikla v Německu (Lipsku) koncem 19.^th století. Ovlivnila vznik mnoha typů specializovaných slovníků v různých jazycích (francouzštině, němčině, italštině, švédštině, ruštině a dalších). Jazykovědná díla v litevštině nebyla výjimkou.

Období 1944–2017, které článek popisuje, se vyznačuje významnými historickými, politickými, ekonomickými a kulturními změnami. Zahrnuje období druhé sovětské okupace (1944–1990) i léta obnovené nezávislosti (od roku 1990). Toto období, které trvá více než 70 let, je považováno za éru jazykového rozvoje, ustavování spisovného jazyka, nivelizace nářečí a úsilí vědců o zachování lexika litevštiny (psaného i mluveného). K dosažení těchto cílů byla sestavena pozoruhodná škála slovníků.

Nejvýznamnější prací v oblasti slovníků během prvního období nezávislosti Litvy bylo shromažďování materiálu pro Lietuvių kalbos žodynas (Slovník litevského jazyka) a jeho zpracování. Tato práce neustala ani během druhé sovětské okupace, ani později, po obnovení nezávislosti Litvy. Materiál pro Lietuvių kalbos žodynas se shromažďoval z různých zdrojů, ze starých písemných pramenů i z litevských nářečí; sestavování tohoto slovníku proto pokračovalo nepřetržitě navzdory snahám zastavit jeho vydávání.¹ Protože nářeční lexikum (nářečí, podnářečí a skupin podnářečí) ve slovníku Lietuvių kalbos žodynas neodráželo vývoj konkrétního nářečí, podnářečí či skupiny podnářečí (vznik nových slov nebo zánik starých zděděných slov) ani rozšiřování či ústup nářečí, neodráželo nářeční lexikum vnitřní a vnější nářeční jevy, a proto vznikla potřeba nářečních slovníků.

Počátky jazykovědného hnutí podnítily přípravu popisů nářečí i shromažďování nářečních dat. Nářeční badatelé se proto rozhodli nářečí nejen zkoumat, ale také uchovávat jejich jedinečné lexikum.² Vytautas Vitkauskas, sestavovatel prvního nářečního slovníku, v jeho úvodu uvádí: „V létě roku 1954 jsem se povzbuzen profesorem Balčikonisem pokusil shromažďovat a zapisovat slova a slovní spojení z okolí svého rodného města Kuršėnai“ (Vitkauskas 1976: 3). Nářeční badatelé byli vedeni ke sběru

¹ For more information, see Pukis 2013: 31–298.

² Další informace o datech naleznete na termes.lki.lt nebo http://www.termes.lt.

264

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Important Aspect of Lithuanian Dialectology: Dialect Dictionaries

dialektální slovní zásobu co nejrychleji kvůli hrozbě: procesu nivelizace a změny nářečí, který souvisel se změnami jazykového modelu starší a mladší generace, ústupem venkovského způsobu života a posilováním spisovného jazyka (někdy šlo v posledním případě o násilný proces).³ Aldonas Pukis, sestavovatel několika slovníků západoaukštaitského nářečí kaunaského kraje, píše: „Zájem o slova a slovníky, který ve mně vzbudil profesor Balikonis a rozvíjel profesor Kazlauskas, mě podnítil k zahájení přípravných prací na Zanavykų šnektos žodynas (Slovník subdialektu Zanavykai): ujmout se vedení sběru lístkového katalogu, řídit skupinu autorů, redigovat text a později se soustředit na Kazlų Rūdos šnektos žodynas (Slovník subdialektu Kazlų Rūda)“ (Pukis 2013: 7).

Odborný výzkum subdialektů vždy úzce souvisel se záměrem uchovat lexikální rysy jazykových variet pro budoucí generace. Výzkumný materiál ukazuje, jak byla práce na sestavování nářečních slovníků organizována a jak se organizuje v současnosti. Výzkumný materiál zahrnuje slovníky litevských nářečí, subdialektů a jejich skupin vydané v letech 1944–2017.⁴ Cílem tohoto článku je osvětlit utváření litevské nářeční lexikografie na základě slovníků nářeční lexiky vydaných v letech 1944–2017.⁵

K dosažení cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) analyzovat možné členění dějin nářečních slovníků do období a představit je vědecké obci; 2) pojednat o strukturálních částech nářečních slovníků (rozsah, pravopis atd.); 3) představit místní pohled na nářeční slovníky (zeměpisné rozšíření v Litvě a jejích etnických oblastech); 4) porovnat litevský výzkum nářečních slovníků s výzkumem dialektologů ze sousedních pobaltských států.

K odůvodnění závěrů se používají deskriptivní a komparativní metody, se zvláštním důrazem na zeměpisné rozšíření nářečních slovníků (lokalizaci).

³ Další informace o situaci v lingvistice na konci 20.^th a na počátku 21.^st století viz Švambarytė-Valužienė 2014.

⁴ Podle autorky se za referenční časový bod považuje rok 2017.

⁵ Autorka nerozebírá otázku lexikografie nářečních slovníků, protože ta by byla tématem teoretické práce, nikoli přehledového článku. Další informace o teoretických otázkách nářečních slovníků a výběru dialektismů viz Sakalauskienė 2010, 2014. Další informace o typech slovníků viz Jakaitienė 2005, 2006; Zubaitienė 2015.

Įžvalgos / Insights

265

JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ

PERIODIZACE DIALEKTOVÝCH SLOVNÍKŮ

První litevský dialektový slovník, který sestavil Vytautas Vitkauskas, byl vydán v roce 196. Celé sedmdesátileté období popisované v tomto článku lze rozdělit na dvě části. Během prvních tří desetiletí sovětské okupace, od roku 1944 do roku 1976, nebyl vydán ani jeden dialektový slovník. První období intenzivnějšího vydávání dialektových slovníků zahrnuje desetiletí od roku 1976 do roku 1988. Poté následovala další krátká přestávka ve vydávání dialektových slovníků. V období od roku 1988 do roku 1990 nebyly vydány žádné slovníky.

Nová éra litevských dialektových slovníků začala po obnovení nezávislosti. Období od roku 1990 do roku 2017 lze rovněž rozdělit na dvě období. V letech 1990–2008 vyšlo pět slovníků a v letech 2008–2017 čtyři dialektové slovníky. Periodizace posledních desetiletí je určována především rozdíly v kvalitě, nikoli v kvantitě. Během sovětské okupace (1944–1990) a v letech obnovené nezávislosti (1990–2017) vyšlo patnáct dialektových slovníků. Sestavili je jak profesionální lingvisté, tak amatéři. Všechny usilovaly o zachování jedinečnosti dialektu na všech úrovních: ve slovní zásobě, morfologii, tvoření slov, syntaxi a frazeologii, a dokonce i v rejstříku vlastních jmen. Všechny slovníky lze popsat alespoň z pěti hledisek: časového, rozsahu, pravopisu, dialektu a místa.

Shrneme-li výše uvedené, je třeba říci, že dějiny litevských dialektových slovníků lze rozdělit do tří období: 1978–1988 (vznik prvních dialektových slovníků), 1988–2008 (období nejintenzivnějšího sestavování a vydávání) a 2008–2017 (období vědecky podložených vícesvazkových dialektových slovníků). Během více než 40 let sovětské okupace vyšlo šest dialektových slovníků, zatímco během 25 let nezávislé Litvy vyšlo devět dialektových slovníků, většinou vícesvazkových (viz Diagram 1).

DIAGRAM 1. Vydávání litevských dialektových slovníků (kvantitativní hledisko)

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Important Aspect of Lithuanian Dialectology:

Dialect Dictionaries

TYPY DIALEKTOVÝCH SLOVNÍKŮ

Dialektové slovníky patří do skupiny výkladových slovníků, které se dělí do dvou kategorií: slovník určitého dialektu, subdialektu či skupiny subdialektů, nebo slovník všech dialektů určitého jazyka. Patnáct výše zmíněných slovníků se většinou zaměřuje na uchování slovní zásoby subdialektů a skupin subdialektů. Šiaurės rytų düninkų šnektų žodynas v oblasti Varnai v jižní žemaitštině, Druskininkų tarmės žodynas v jižní aukštaitštině, Pietinių pietų aukštaičių šnektų žodynas a Kupiškėnų žodynas ve východní aukštaitštině jsou vícedialektové slovníky. Dialektové slovníky (slovníky dialektů, subdialektů či skupin subdialektů) jsou obvykle jednosvazkové, dvousvazkové nebo třídílné. Existuje jeden čtyřsvazkový slovník. Jednosvazkové slovníky převažovaly až do konce 20^th. století. Vícesvazkové dialektové slovníky jsou specifickým rysem litevské dialektové lexikografie od počátku 21^st. století.

Litevské dialektové slovníky tvoří podle rozsahu dvě velké skupiny. Jednosvazkové slovníky se obvykle vydávaly do roku 2000, zatímco po roce 200 se začalo objevovat více slovníků ve dvou, třech či čtyřech svazcích. Pět slovníků lze zařadit mezi diferenciální neboli specializované slovníky. Deset slovníků lze označit za úplné. Náklad slovníků se neustále snižuje. Například první litevský dialektový slovník vyšel v nákladu tří tisíc výtisků, zatímco slovník vydaný v roce 2016 měl náklad pouhých dvě stě padesáti výtisků.

Způsoby zápisu heslových slov v dialektových slovnících se liší. Jsou zde příklady zapsané spisovným jazykem. Z tohoto důvodu jsou vyznačené nářeční rysy odhaleny jen částečně. U ostatních slov se používá zjednodušený fonetický přepis, který zachycuje nejvýraznější rysy dialektu. Běžně se používá fonetický přepis založený na takzvané kodaňské tradici (viz Diagram 2).

DIAGRAM 2. Zápis nářečního jazyka v litevských dialektových slovnících (pravopisné hledisko)

Dialektové slovníky ukazují, že výklad heslových slov se různí: upouští se od takových odkazů, jako jsou lk, bk, i od výkladu pomocí synonym; popisný

⁶ lk – litevský spisovný jazyk, bk – standardní litevština.

Įžvalgos / Insights

267

JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ

Vysvětlení je omezené a uvádí se nejvhodnější ekvivalent významu heslového slova (viz diagram 3).

DIAGRAM 3. Typ vysvětlení heslových slov

Zastoupení dialektů v analyzovaných slovnících ukazuje, že máme tři slovníky litevských žemaitských dialektů (Vytautas Vitkauskas, Šiaurės rytų dünininkų šnektų žodynas; Juozas Aleksandravičius, Kretingos tarmės žodynas; Birutė Vanagienė, Šiaurės vakarų žemaičių žodynas) a dvanáct slovníků litevských aukštaitských dialektů (Jonas Petrauskas, Aloyzas Vidugiris, Lazūnų tarmės žodynas; Gertrūda Naktinienė, Aldona Paulauskienė, Vytautas Vitkauskas, Druskininkų tarmės žodynas; Aloyzas Vidugiris, Zietelos šnektos žodynas; Vitas Labutis, Daušių krašto žodynas; Zanavykų šnektos žodynas; Dieveniškių šnektos žodynas; Klementina Vosylienė, Kupiškėnų žodynas; Angelė Vilutytė, Kaltanėnų šnektos žodynas; Aldonas Pukis, Kazlų Rūdos šnektos žodynas; Žaneta Markevičienė, Aurimas Markevičius, Vidiškių šnektos žodynas; Lietuvininkų tarmių žodynas; Asta Leskauskaitė, Vilija Ragaišienė, Pietinių pietų aukštaičių šnektų žodynas) (viz tabulku v příloze a diagram 4).

DIAGRAM 4. Kvantitativní poměr litevských dialektálních slovníků

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Important Aspect of Lithuanian Dialectology: Dialect Dictionaries

Jak je patrné z tabulky v příloze, dialektální slovníky obvykle obsahují 30 000 až 50 000 ilustračních příkladů. V dialektálních slovnících vydaných do roku 2017 jsou heslová slova ilustrována příklady z mluveného jazyka i slovy z dialektu, subdialektu nebo skupiny subdialektů, převzatými ze slovníku Lietuvių kalbos žodynas. V posledních letech jsou heslová slova ilustrována příklady z dialektální mluvy (viz diagram 5).

DIAGRAM 5. Rozsah slovní zásoby litevských dialektálních slovníků (v tisících)

V litevských dialektálních slovnících je zastoupeno více než 950 000 lexikálních jednotek. Způsob zápisu lexikálních jednotek se pohybuje od fonetické transkripce přes zjednodušenou fonetickou transkripci až po spisovný jazyk. Zdroji lexikálních údajů jsou mluvený jazyk a folklor, a to v mluvené i písemné podobě, psané prameny (publikované i rukopisné), folklorní vyprávění a písně, slova z lidového léčitelství atd. Daukšių krašto žodynas je příkladem slovníku, který uvádí regionální vlastní jména osob a míst.⁷

Mezi vydáním prvního slovníku Šiaurės rytų dunininkų šnektų žodynas a druhého slovníku Lazūnų tarmės žodynas uplynulo devět let. Třetí slovník – Druskininkų tarmės žodynas – vyšel o tři roky později. Lze předpokládat, že desetileté období (1988–1998) bylo věnováno výzkumu a systematizaci údajů shromážděných během jazykového hnutí, přípravě a sestavování dialektálních slovníků, hledání vhodných metod a přípravám na napsání slovníkového textu.⁸

⁷ Autor slovníky nehodnotí podle vědeckých kritérií.

⁸ Více informací o jazykovém hnutí viz Pukis 2016.

Įžvalgos / Insights

269

JĀNINA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ

Graf ukazuje, že téměř veškerou práci na přípravě slovníků vykonali známí lexikografové z Ústavu litevského jazyka (dříve Ústavu litevského jazyka a literatury, 1952–1990): Vytautas Vitkauskas, Aloyzas Vidugiris, Klementina Vosylaitė, Gertrūda Naktinienė a další. Tito vědci předali své zkušenosti dialektologům mladší generace, kteří slovníky sestavovali a redigovali, psali také texty pro slovníky a připravili několik nářečních slovníků. Je třeba zmínit Danguolė Mikulėnienė, Rima Bākienė, Asta Leskauskaitė, Vilija Ragaišienė a další.⁹

GEOGRAFICKÉ ROZŠÍŘENÍ NÁŘEČNÍCH SLOVNÍKŮ

Z geografického hlediska jsou všechny nářeční slovníky zkoumaného období (1944–2017) v Litvě rozloženy nerovnoměrně (viz mapu).

Geografické rozložení litevských nářečních slovníků ukazuje, že značná část nářečních a podnářečních slovníků zachycuje nářečí a podnářečí okrajových oblastí, stejně jako etnické oblasti, které dnes patří Bělorusku.

⁹ Děkuji kolegyni Viliji Ragaišienė za její připomínky k nedostatku vyčerpávajících přehledů nářečních slovníků i článků, které by představovaly hlavní teoretické problémy lexikografie: typy slovníků, jejich strukturu a metody jejich tvorby.

270

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Important Aspect of Lithuanian Dialectology: Dialect Dictionaries

Nářeční slovníky vznikaly z geografického hlediska nerovnoměrně. Geografická a statistická analýza nám umožňuje zjistit, že lexikograficky důkladně zpracována jsou tato podnářečí: varniaiské jižní žemaitské, telšiaiské a kretingaské severní žemaitské, kaunaské západní aukštaitské, kupiškiské, širvintišké a vilniuské východní aukštaitské a jižní aukštaitské podnářečí. Zkoumána jsou tato podnářečí: raseinišké jižní žemaitské, šiauliaiské západní aukštaitské a panevėžyské, anykščiaiské a uteniské východní aukštaitské.

Analýza typů litevských nářečních slovníků ukazuje, že převládají vyčerpávající slovníky. Hlavním a zřejmým závěrem tedy je, že údaje z litevských nářečních slovníků mohou významně obohatit a rozšířit lexikální základnu Velkého akademického Lietuvių kalbos žodynas. Údaje ze všech nářečních slovníků odhalují etnickou svébytnost daného regionu, historické události a jejich hodnocení. Utvářejí také jazykové sebevědomí a identitu člověka a vzbuzují zájem o jeho nářečí.¹⁰

Je třeba zdůraznit pozoruhodnou rozmanitost nářečí a jejich význam při utváření jazykové identity.

POHLED DO LEXIKOGRAFICKÝCH DĚL POBALTSKÝCH ZEMÍ

Situace týkající se sestavování nářečních slovníků je v Lotyšsku velmi podobná. Je zřejmé, že největší počet slovníků byl vydán poté, co Lotyšsko znovu získalo nezávislost.¹¹ Mezi nimi je třeba zmínit jednosvazkové slovníky Eduardse Ādamsonse a Elgy Kagaine Vainižu izloksnes vārdnīca (2000) a Brigity Bušmane Nīcas izloksnes vārdnīca (2017). Lotyšští dialektologové podobně jako litevští píší vyčerpávající, obvykle dvousvazkové slovníky. Byly vydány dvousvazkové slovníky Sarmite Balode (Sarmite Balode) a Igy Jansone Kalnienas izloksnes vārdnīca (2017) a také Antoniny Reķēny Kalupes izloksnes vārdnīca (1998).

Lotyši obrátili pozornost k četným srovnávacím formám, které jsou jedinečné a významně obohacují spisovný jazyk. Sīles izloksnes salīdzināmo vārdnīca (2001), kterou připravili Maiga Putniņa a Agris Tīmuska, vychází

¹⁰ Viz Lietuvių kalbos žodynas.

¹¹ Zvláštní poděkování patří doc. dr. Edmundsi Trumpovi z Lotyšské univerzity, katedry lotyšských a baltských studií, vedoucímu katedry baltské lingvistiky.

Įžvalgos / Insights

271

JANA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

o srovnáních jednoho subdialektu. Během sovětské okupace byl v Lotyšsku vydán třídílný slovník Elgy Kagaine a Silviji Raģe Ērģemes izolsnes vārdnīca (1977–1983). V Lotyšsku bylo v období 1944–2017 vydáno pět slovníků (a jeden slovník srovnávacích forem). Zkoumání nářečních slovníků vydaných v Litvě a Lotyšsku ukazuje, že jejich poměr činí 6:1 pro období 1940–1998 a 9:4 pro období 1998–2017. Lotyšští lingvisté připravují soubor všech lotyšských nářečí – Latviešu valodas dialektu atlants.¹² V posledních letech vycházejí lotyšské slovníky také v elektronické podobě.¹³

Na počátku 20.^th století (přesněji v roce 1920) vytvořili estonští lingvisté program a pokyny pro sestavování nářečních slovníků. Lze nalézt slovníky (v elektronické podobě) z různých částí Estonska – z Kihnu, Seto a Hii¹⁴. Některé z nich, například Small Dialectological Dictionary, byly připraveny v období 1982–1989. V roce 2011 vyšel Vanapärase Võru mude sõnaraamat (The Dictionary of old Võru Dialect). Institut estonského jazyka uchovává abecední archiv nářečního slovníku (2,7 milionu lístků). Estonští lingvisté připravují virtuální databázi DED (Slovník estonských nářečí), která bude přístupná všem členům společnosti. Databáze bude obsahovat slova spisovné estonštiny i slova všech nářečí tohoto jazyka.¹⁵ Některé výše uvedené skutečnosti dokazují, že estonští dialektologové významně přispěli ke studiu nářečí. Estonští lingvisté naopak dávají přednost elektronickým slovníkům před tištěnými.

To summarize the dialectological work accomplished by Baltic linguists since 1990, we can mention two approaches. Lithuanian dialectologists prepared dictionaries which cover almost all the peripheral areas of the country as well as ethnic territories. Latvians prepared subdialect or specialized dictionaries (such as the comparative dictionary of dialects). They are also determined to publish the collection of all Latvian dialects. Estonians prefer to digitize manuscript and published dictionaries of Estonian dialects and to prepare a single digitized database.

¹² See Latviešu valodas dialektu atlants. Lesika (1999); Latviešu valodas dialektu atlants. Fonētika (2013).

¹³ See Balode, Jansone 2017.

¹⁴ Seto Dictionary (2016), Eastern Dialect Dictionary (2016), Hii Dictionary (2015), Kihnu Dictionary (2013). See https://www.eki.ee/EN.

¹⁵ For more information, see Kalvik, Kendla 2018: 52.

272

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Important Aspect of Lithuanian Dialectology: Dialect Dictionaries

ZÁVĚRY

Výzkumný materiál naznačuje, že litevská škola tvorby nářečních slovníků se začala formovat v 60.–70. letech 20. století. Je třeba poznamenat, že autoři a sestavovatelé nářečních slovníků se od metod a zásad užívaných při tvorbě Lietuvių kalbos žodynas začali odklánět teprve na počátku 21.^st století. Místo toho používají vlastní metody (např. řazení slov do tematických skupin nebo abecedně; používání fonetického přepisu, který může být zjednodušený a blízký spisovnému jazyku, nebo naopak podrobný; popis nářečních rysů od deskriptivního po vědecký výzkum a další). Za vzniklou lze tedy litevskou školu nářeční lexikografie považovat až od roku 2000.

V období 1944–2017 bylo v Litvě vydáno patnáct nářečních slovníků. Tuto éru lze rozdělit na dvě kratší období vymezená významnými historickými změnami: první trvá od roku 1944 do roku 1990 a druhé od roku 1990 do roku 2017. První období zahrnuje léta sovětské okupace a lze je rozdělit na dvě kratší části: období vydávání prvních nářečních slovníků (1976–1988) a období, kdy nebyl vydán žádný nářeční slovník (1988–1990). Období obnovené nezávislosti (1990–2017) lze rovněž rozdělit na dvě části: 1) období 1990–2008, kdy bylo vydáno pět nářečních slovníků, a 2) období 2008–2017, kdy vyšly čtyři nářeční slovníky.

Pět z výše uvedených patnácti slovníků se považuje za diferenční a deset za slovníky vyčerpávajícího (systematického) typu. Během sedmdesáti let se náklady dramaticky snížily. První nářeční slovník vydaný v roce 1976 měl náklad 3 000 výtisků, zatímco slovník vydaný v roce 2016 měl náklad 250 výtisků.

Dialektologové z Institutu litevského jazyka usilují o zkoumání a uchování jazyka okrajových oblastí: nářečí etnických litevských území nebo subdialektů a skupin subdialektů pohraničních území, stejně jako nářečí a subdialektů litevského okraje.

Ačkoli se o konkrétních zásadách tvorby slovníků stále diskutuje, je zřejmé, že slovníky se sestavují za určitým účelem. Patří mezi ně dlouhodobá hodnota, využití pro vědecký výzkum, praktické přínosy a přínosy pro vzdělávání. V roce 2011 byl na CD vydán digitální slovník Lithuanian Dialects / Lietuvių tarmės.

Nářeční slovníky nejen doplňují rozsáhlejší lexikografická díla (jako například Lietuvių kalbos žodynas), ale také odrážejí etnické zvláštnosti regionu, historické události a jejich hodnocení, osobní jazykové sebeuvědomění a sebeúctu a podněcují zájem o rodné nářečí.

Įžvalgos / Insights

273

JĀNINA ŠVAMBARTE-VALUŽIENĖ

REFERENCES

Ādamsons Eduards, Kagaine Elga 2000: Vainžu izloksnes vārdnīca. Rīga: Latviešu valodas institūts.

Balode Sarmīte, Jansone Ilga 2017: Kalnienas izloksnes vārdnīca 1–2. Rīga: LU Latviešu valodas institūts.

Bušmane Brigita 2017: Nīcas izloksnes vārdnīca. Rīga: Latviešu valodas institūts.

Jakaitienė Evalda 2005: Leksikografija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Jakaitienė Evalda 2006: Žodynų istorijos apybraiža. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kagaine Elga, Rūķe Silvija 1977–1983: Ērģemes izloksnes vārdnīca 1–3. Rīga: Zinātne.

Kalvik Mari Liis, Kendla Mari 2018: The Dictionary of Estonian Dialects: Past and Present – Sõnaraamat (E-Book), 52.

Latviešu valodas dialektu atlants. Fonētika. Rīga: Zinātne, 2013.

Latviešu valodas dialektu atlants. Leksika. Rīga: Zinātne, 1999.

Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1941–2002, elektroninis variantas (antras elektroninis leidimas), red. kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Rūtė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013.

Lietuvių tarmės / Lithuanian Dialects 3. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2011.

Pupkis Aldonas 2013: Juozas Balčikonis ir didysis „Lietuvių kalbos žodynas“. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Pupkis Aldonas 2016: Lietuvių kalbos sąjūdis 1968–1988 m. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Putniņa Maiga, Agris Timuška 2001: Sīnes izloksnes salīdzināmu vārdnīca. Rīga: LU Latviešu valodas institūts.

Reķena Antonīna 1998: Kalupes izloksnes vārdnīca 1–2. Rīga: Latviešu valodas institūts.

Sakalauskienė Vilija 2014: Lietuvių tarminių žodynų tipai ir jų rengimo principai – Leksikografija ir leksikologija 4. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 141–157.

274

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Important Aspect of Lithuanian Dialectology: Dialect Dictionaries

Sakalauskienė Vilija 2010: Dialektizmų atranka dabartinės ir bendrinės lietuvių kalbos žodynuose. – Leksikografija ir leksikologija 2. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 295–305.

Švambarytė-Valužienė Janina 2014: Kalbinio punkto gyvavimo situacija: XX a. vidurys–XXI a. pradžia. – Acta Linguistica Lithuanica 71. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 215–228.

Vitkauskas Vytautas 1970: Tarmių žodynų tipai ir sudaromo principai. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, A serija 2(33), Vilnius, 153–170.

Zubaitienė Vilma 2015: Lietuvių tarmės. Prieiga per internetą: http://web.vu.lt/fl/v.zubaitiene/files/2015/04/Tarmiu_zodynai.pdf.

Svarbus lietuvių dialektologijos aspektas: šnektų žodynai

SANTRAUKA

Straipsnyje aptariama lietuvių kalbos tarmių žodynų rengimo raida nuo 1944 iki 2017 m. Kaip žinoma iš istorijos, jaунagramatikų (kalbotyros kryptis, susiformavusi Leipcige (Vokietija) XIX a. pabaigoje ir gyvavusi iki XX a. pradžios) skleistos idėjos padėjo rasti šimtmečio darbui – didžiajam Lietuvių kalbos žodynui. Kur kas vėliau, apie XX a. 7–8 dešimtmetį, ėmė kurtis ir lietuviškoji tarmių žodynų rengimo mokykla. Tiesa, tik XXI a. pradžios tarmių žodynuose stengiamasi kiek atsiriboti nuo Lietuvių kalbos žodyno rengimo principų ir apsibrėžti savuosius (līdzinis ir nelīdzinis žodžio pateikimas; fonetinės transkripcijos taikymas (nuo supaprastintos ir artimos bendrinei kalbai iki išsamios fonetinės); tarminių ypatybių aprašai (nuo aprašomųjų iki mokslo tiriamųjų) ir pan.). Taigi apie susiformavusią lietuvių tarmės leksikografijos kryptį galėtume kalbėti nuo 2000 m.

Nors dar iki dabar tebesvarstomi atskiri žodyno rengimo principai, bet matyti, kad tarmių žodynai rengiami turint kelis tikslus: išleidžiami, mokslo tiriamieji, taikomieji ir mokomieji (2011 m. mokymo tikslais išleistas kompiuterinio žodynėlio – kompaktinės plokštelės Lietuvių tarmės / Lithuanian Dialects 3 dalis).

Lietuvos okupacijos (1944–1990) ir antrosios Lietuvos Nepriklausomybės metais (1990–2017) išleista 15 šnektų žodynų, parengtų profesionalių kalbininkų ir mėgėjų. Visi jie straipsnyje apibūdinami laiko, apimties, užrašymo (tarminių ženklų) ir geografiniu požiūriais.

Įžvalgos / Insights

275

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Pastebėta, kad 1990–2008 m. buvo intensyviausias šnektų žodynų rengimo ir leidimo metas. Nuo 2008 iki 2017 m. pasirodo jau mokslinių pagrindų parengti keliatomiai šnektų žodynai.

Visi šnektų žodynai pagal apimtį yra dvejopi: vienatomiai arba keliatomiai. Iki 2000 m. daugiausia rengti vienatomiai žodynai, o nuo 2000 m. ima rodytis dvitomių, tritomių ir keturtomių lietuvių kalbos šnektų žodynų.

Žodynų iliustraciniai pavyzdžiai užrašomi įvairiai. Yra žodynų, parašytų bendrine kalba. Labai dažnai šnektų žodynų sudarytojai naudoja supaprastintą fonetinę transkripciją. Naujausių tarminių šnektų žodynų iliustraciniai pavyzdžiai jau pateikiami išsamia fonetine transkripcija.

Tarmių požiūriu žodynai pasiskirstę taip: 3 skirti žemaičių šnektoms (Vytauto Vitkausko Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodynas (1976), Juozo Aleksandravičiaus Kretingos tarmės žodynas (2011), Birutės Vanagienės Šiaurės vakarų žemaičių žodynas (t. 1, 2014, t. 2, 2015)), o 12 – aukštaičių šnektoms (Jono Pauksko, Aloyzo Vidugirio Lazūnų tarmės žodynas (1985), Gertrūdos Naktinienės, Aldonos Paulauskienės, Vytauto Vitkausko Druskininkų tarmės žodynas (1988), Aloyzo Vidugirio Zietelos šnektos žodynas (1998), Vito Labučio Daukšių krašto žodynas (2002), Zinaávyčių šnektos žodynas (t. 1, 2003, t. 2, 2004, t. 3, 2006), Dieveniškių šnektos žodynas (t. 1, 2005, t. 2, 2010), Klemenios Vosylytės Kupiškėnų žodynas (t. 1, 2007, t. 2, 2010, t. 3, 2012, t. 4, 2013), Angelės Vilutytės Kaltanėnų šnektos žodynas (2008), Aldono Pupkio Kazlų Rūdos šnektos žodynas (t. 1, 2008, t. 2, 2009), Žanetos Markevičienės, Aurimo Markevičiaus Vidiškių šnektos žodynas (2014), Lietuvininkų tarmių žodynas (2014), Astos Leskauskaitės, Vilijos Ragaišienės Pietinių pietų aukštaičių šnektų žodynas (t. 1, 2016)).

Geografiniu požiūriu daug šnektų žodynų yra parengta iš paribio vietų. Lietuvių kalbos instituto dialektologų ir tarmininkų, dirbusių Lietuvos aukštosiose mokyklose (Vilniaus universitete, Edukologijos universitete), tikslinai tiriama ir saugoma šnektų ar tarmių periferija: lietuvių kalbos tarmių etninėse Lietuvos žemėse ar Lietuvos paribyje esančių šnektų, taip pat ir Lietuvos teritorijoje išsidėsčiusių lietuvių kalbos šnektų bei tarmių paribo leksika.

Straipsnyje priminė ir latvių bei estų tarmių žodynų rengimo tradicija bei esama padėtis.

Įteikta 2018 m. spalio 10 d.

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Institute of the Lithuanian Language

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

276

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX