ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

LI (2004), 113–114

P O Z N Á M K Y

Poznámky

D R O B N O S T 4

Zdálo se, že už utichly dohady o tom, zda se forma kylė, kterou F. Kuršaitis údajně zaslechl v Katyčiai, má srovnávat s podobou cylo „kielė“ z pruských jazykových rukopisů.

V celém Klaipėdském kraji je od dob Waltera Fenzlaua známá nepravidelná změna ie, uo > i·, u· (viz W. Fenzlau, Die deutschen Formen der litauischen Orts- und Personennamen des Memelgebiets, Halle, 1936, 45). Vladas Grinaveckas zveřejnil nové údaje z téhož místa (Žemaičių tarmių istorija, Vilnius, 1973, 195); opakují se také v reedici spisů Janise Endzelīnse¹ a ve Prūsų kalbos etimologiniame žodyne Vytautase Mažiulise (sv. 2, Vilnius, 1993, 184). Nyní vydaná mimořádně významná monografie Aloyzase Vidugirise Zietelos lietuvių šnekta znovu uvádí tutéž informaci – doklad z dědictví Zietelštiny a pruštiny (s. 342).

Bohužel změna ie, uo v samohlásky i·, u· je v těchto nářečích novým jevem a často kolísá – tentýž člověk může říkat dú·k | də·k, l'i·p | lē·p, vi·nc | vė·nc a ki·le | kė·le (od Šilutė po Dovilai a Drevernu), zatímco nářečí Katyčiai (s podobami pri·šinks „opačný“, kari·mini „vojsko“ a m'i·ls „milý“, které jsem slyšel v roce 1964) vykazuje více souvislostí se žemaitskými nářečími. Podle výpovědí starých představitelů nářečí bylo nářečí Katyčiai, v němž F. Kuršaitis zaslechl kylę, zcela prostoupeno mluvou žemaitských dunininkských nádeníků. Jinak byli všichni místní dvojjazyční – mluvili německy a litevsky, zejména při styku s najatými katolickými dělníky. (Podrobněji se o tom pojednává již výše, viz V. Vitkauskas, „Lietuvių kalbos kylė – naujybė“, Kalbotyra 44 (1), 1995, 93–94; jen zůstala nepovšimnuta.) Podoba Antanase Jušky je pouze dokladem takzvaného dunininkování (LKŽ_v 776).

D R O B N O S T 5

Mezi Kuršėny a Raudėny se nacházela obrovská bažina Gelžė (g'el'ž'i Krš | g'el'ž'e Rdn, Trš, Pp). Lidé si odtud odnášeli pytle brusinek a klikvy, připravovali si seno a během léta tam pásli nejednu krávu či jiné zvíře.

V sovětských letech byla bažina v rámci přetváření přírody odvodněna a voda z ní byla odčerpána; nezbyly brusinky, klikva, seno ani pastviny. Začalo se těžit rašelinu a úřady nechaly pro rašeliniční dělníky postavit dokonce několik třípatrových domů. Geologové předpokládali rozsáhlá ložiska a obrovské zásoby rašeliny, ale po vytěžení určitého množství se výroba po několika měsících zastavila; rašelinové drobty se ještě nějakou dobu odvážely.

¹ Endzelīns, J., Darbu izlase 4a, Rīgā: Zinātne, 1982, 238 (uvádí se obecně jako varianta „kielė“ kielės kylė).

114

PASTABOS

Místní lidé samozřejmě litovali, že o takový pramen přišli, a obrazně říkali, že Gelžės už není – jen g'elž'ė.l'e | g'elž'ė.l'i, g'elž'ė.k'e | g'elž'ėž'k'i. Mladé sběratelky místních jmen to považovaly za varianty toponyma Gelžės a předložily je kartotéce místních jmen jako nové podoby Gelžėlė, Gelžikė z vesnice Švendriai v okolí Raudėnai²; ty byly zkoumány ve zvláštní disertaci a článku (Acta Linguistica Lithuanica 41, 63, 78).

DROBNOST 6

Žemaité (a vilniuská východní nářečí) nemají zdrobňovací příponu -ėlis. V severní žemaitštině jsou podoby duob'ėl'ėlis | duob'ėl'ėlis ~ dobilėlis, -ėlio, m'erguž'ėl'ė ~ mergužėlė, balon'dėl'ė ~ balandėliai,, v jižní žemaitštině duob'ėl'ėlis, merguž'ėl'i, balun'dėlė,, v západní žemaitštině duob'ėl'ėlis, merguž'ėlė, ba-la.n'dėl'ė atd.

Domnívám se, že k tomu došlo v důsledku regresivní vokalické asimilace: dříve se v paradigmatu mísilo e před napjatými i, u, ie, protože se začalo vyslovovat ei, e, a proto se zobecnil tvar -elis, -elė. Nestalo se tak vlivem lotyštiny, která tuto příponu vůbec nemá (vyskytuje se jen ve výpůjčkách z litevštiny), a obecně lze pochybovat, že by zde měly vliv jiné jazyky.

Vilniuská nářečí mají také podoby b'ernužė.l'i.s, m'erguž'ėl'ė, karv'ėl'ėi atd. Příponu -elis mají jak dvojslabičná, tak víceslabičná podstatná jména, a to rovněž nikoli vlivem slovanských jazyků. Protože většina vilniuských nářečí samohlásku e: nemá a dříve ji patrně také neměla; mají pouze dlouhou širokou samohlásku e: (vedle prodlouženého e.): vaik'ė.l'i.s ir b'ernužė.l'i.s, m'erg'ė.l'e. ir m'erguž'ė.l'ė. Zdá se, že se v celém paradigmatu zachovala nivelizovaná samohláska e. Nelze proto tvrdit, že by tento jev snad pocházel ze slovanských jazyků – stejně jako se u Žemaitů předpokládá vliv lotyštiny (Laimis Bilkis, Acta Linguistica Lithuanica 41, 70); tyto jazyky příponu -elis (-elis) k vyjadřování zdrobnělosti nemají. Vzniká dojem, že odborníci na toponomastiku neznají zeměpisné rozšíření zdrobňovacích přípon -elis, -elis, neboť v Ceikiniuose se nachází Šežiuakėlė (ALL 41, 70), v Tirkšliai – Kuziškėlė (ALL 41, 72), v Linkmenys – Polymėlis (ALL 41, 72), v Ignalina – Teletnykėlis (ALL 41, 76) atd.

Vytautas Vitkauskas

Institut litevského jazyka

ulice P. Vileišio 5, 10308 Vilnius, Litva

Přijato 8. 11. 2004

² Tam už žijí novější obyvatelé, protože ti staří byli zaživa upáleni v roce 1945 o Štědrém večeru a na Boží hod vánoční.