LAIMUTIS BILKIS

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0002-2902-4722

Oblasti vědeckého výzkumu: toponomastika, antroponomastika.

DOI: doi.org/10.35321/all83-08

O PŮVODU NÁZVU ÝVOLIAI

O původu názvu vesnice Ývoliai

ANOTACE

Na základě analýzy údajů živého jazyka a historických pramenů článek podrobně pojednává o původu a vývoji názvu vesnice Ývoliai, která se nachází v obci Kražiai v okrese Kelmė. Po přehledu zápisů oikonyma z živého jazyka a zhodnocení jejich spolehlivosti se dospívá k závěru, že podoba názvu s dlouhou samohláskou na začátku slova je autentická. Při pojednání o užívání oikonyma v historických pramenech je největší pozornost věnována analýze zápisů v knize křestních matrik farnosti Kražiai z let 1656–1672, v níž je tento název uveden poprvé. S cílem respektovat nejen historii názvu, ale i historii sídla, které je jím označováno, je představen toponymický i antroponymický kontext historických zápisů: podrobně jsou přehledně zpracovány zmínky o vesnici a jejích obyvatelích a jsou odhaleny vzájemné vztahy zapsaných osob. Po zjištění, že ve vesnici Ývoliai a jejím okolí se ve 2. polovině 17. století vyskytovalo osobní jméno *Yvolis (Ivolis, Iwolowa, Iwolayte, Iwalowa, Iwolaytis, Iwoliene, Iwalwona), se dospívá k závěru, že oikonymum má nepochybně antroponymický původ.

KLÍČOVÁ SLOVA: historická toponomastika, historická antroponomastika, vývoj oikonym, původ oikonym, historické zápisy onym.

ANNOTATION

Na základě analýzy údajů z živého jazyka a historických pramenů článek komplexně pojednává o původu a vývoji názvu vesnice Ývoliai, která se nachází v obci Kražiai v okrese Kelmė. Po přezkoumání zápisů oikonyma z živého jazyka a zhodnocení jejich spolehlivosti se dospívá k závěru, že podoba názvu s dlouhou samohláskou na začátku slova je autentická. Při pojednání o užívání oikonyma v historických pramenech je největší pozornost věnována analýze zápisů v knize křestních matrik farnosti Kražiai

178

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

O původu názvu vesnice Įvoliai

z let 1656–1672, v níž byl tento název uveden poprvé. Aby byla zhodnocena historie názvu i sídla, které jej nese, je představen toponymický a antroponymický kontext historických záznamů: zmínky o vesnici a jejích obyvatelích jsou podrobně prozkoumány a jsou odhaleny vazby mezi zapsanými osobami. Jelikož bylo zjištěno, že ve vesnici Yvoliai a jejím okolí ve druhé polovině 17^th století skutečně existovalo osobní jméno *Yvolis (Iuolis, Iwolowa, Iwolayte, Iwalowa, Iwołaytis, Iwoliene, Iwalowna), dospívá se k závěru, že oikonymum má bezpochyby antroponymický původ.

KLÍČOVÁ SLOVA: historická toponymie, historická antroponymie, vývoj oikonym, původ oikonym, historické zápisy onym.

Vesnice nazývaná Yvoliai se v současnosti nachází na území obce Kražiai v okrese Kelmė; dříve náležela k okresu Raseiniai a obvodu Kražiai. O původu tohoto názvu a historii sídla, které označuje, se nepodařilo nalézt žádné studie. Struktura¹ a původ samotného místního jména nejsou na první pohled jasné a bez podrobnější jazykové a historické analýzy je nelze objasnit. Cílem článku je proto stanovit rysy historického vývoje tohoto oikonyma a nejpravděpodobnější zdroj jeho původu. K tomu je třeba zohlednit historický kontext, tj. analyzovat zmínky (zápisy) o sídle a jeho názvu v historických dokumentech a věnovat pozornost nejen toponymickému, ale i antroponymickému aspektu historických zápisů. Rovněž je nezbytné prozkoumat vývoj užívání názvu v živém jazyce a v normativních pramenech a současně stanovit jeho skutečnou, autentickou podobu.

Za první zachycení oikonyma v živém jazyce lze považovat neakcentovanou podobu názvu vesnice Ivoliai v pašilské farnosti, kterou roku 1904 zapsal Juozas Tumas-Vaižgantas (Vaiszgantas 1904: 56). O pravosti počátečního I zde vznikají pochybnosti, protože například oikonyma Ylakiai, Ylakaičiai zapsal Vaižgantas rovněž jako Ilakiai, Ilakaičiai (s. 52). Podle sčítání lidu z roku 1923 je ve v roce 1925 vydaném soupisu litevských sídel uvedena vesnice Ivalių km² náležející k obvodu Kražiai v okrese Raseiniai (LAV 211). V roce 1935 byl sestaven dotazník pozemkového místopisu této vesnice, v němž byl samozřejmě zapsán i název samotného sídla. Místní jména zapsal od místního obyvatele Jona Balsise učitel základní školy v Karklėnai Antanas Tamošiūnas. Je třeba poznamenat, že místní názvy jsou v dotazníku zapsány velmi kompetentně a přízvuk je jasně označen s rozlišením intonací³. Název vesnice je uveden s dlouhou počáteční samohláskou a cirkumflexní intonací: Įvoliai. Přibližně ve stejné době názvy sídel

¹ V jednom kartotéčním lístku kartotéky místních jmen živého jazyka se dokonce pochybuje, jak se má název vesnice psát – Yvoliai nebo Įvoliai.

² Podle údajů z roku 1923 byly ve vesnici 3 usedlosti a 23 obyvatel.

³ Srov. zapsaná místní jména Atkračičiai, Gliminės, Šūnpakausis.

Straipsniai / Articles

179

LAIMUTIS BILKIS

upravovala Komise pro příjmení a místní jména vedená jazykovědcem Antanem Salisem a později Juozasem Balčikonisem. V jí sestavených spisech se podoba názvu vesnice i místo přízvuku shodují s údaji v dotaznících pozemkového místopisu; pouze zde je označena žemaitská lomivá intonace odpovídající akutové intonaci: Ĩvoliai (VB III 47). Po válce se při úpravě místních jmen z neznámých důvodů ustálila varianta názvu vesnice s cirkumflexní intonací – Ĩvoliai (LATSŽ II 100).

Po přehledu údajů o živém užívání oikonyma a dějinách jeho normování lze tvrdit, že současná podoba s dlouhou počáteční samohláskou Yvoliai je pravá, protože ji dokládají prameny z meziválečného období nejvíce spojené s živým jazykem – dotazníky litevského pozemkového místopisu a spisy Komise pro příjmení a místní jména. Poněkud nejasná zůstává intonace, avšak meziválečné údaje umožňují pochybovat o pravosti cirkumflexu, který se objevil v normativním prameni z druhé poloviny 20. století.

Analýza historických pramenů umožňuje konstatovat, že Yvoliai není příliš staré sídlo; není uvedeno v německých kronikách ani ve starých inventářích panství. První zápisy se objevují ve druhé polovině 17. století. Zatím lze tvrdit, že vesnice byla poprvé zmíněna roku 1661. V knize křestních matrik farnosti Kražiai z let 1656–1672 je zapsána kmotra Alžběta Litvinienė žijící v Yvoliai (Elisabeth Litwinowa de Villa Iwole), která spolu s Kazimierasem Stanėvičiusem (Casimirus Staniewicz) z vesnice Paalksniai⁴ pokřtila dceru Onu (Bartholomei Petraytis et Cristina de Paalksnie) Bartoloměje Petraitise a jeho manželky Kristiny, kteří žili tamtéž (Annam) (KržKr₁ 83). Poté je vesnice v této knize křestních zápisů zmiňována poměrně často. Roku 1662 bylo zapsáno, že obyvatel Karklėnai⁵ Jonas Litvinas (Joannes Litwinis de Korklany) a žena uvedená jako Magdalena Iwolowa, žijící v Yvoliai (de Iwole), pokřtili Kristofora (Christophorus), syna Laurencija Bukantise a Ony Jurgaitė z Karklėnai (Laurenty Butantis⁶ et Anna Jurgayte de Korklany) (KržKr₁ 89). Téhož roku byli zapsáni v Yvoliai žijící rodiče Jonas Stanislovaitis a jeho manželka Alžběta (Joannis Stanisłowaytis et Elisabetha de Iwole) a kmotři jejich syna Andriejuse (Andream), Jonas Laurinaitis z vesnice Ejučiai⁷ a Ona Yvolaitė z Yvoliai (Joannes Laurinaytis de Eiucie cum Anna Iwotayte de Iwole) (KržKr₁ 94). Roku 1663 byli zmíněni obyvatelé Yvoliai Kazimieras Yvolis a jeho manželka Magdalena (Casimiri Iwolis et Magdalena de Iwole), jejichž syna Motiejuse (Mathias) pokřtili Stanislovas Kantauškis a Barbora Stanislovaitė z Karklėnai (Stanislaus Kantowski de Korklany cum

⁴ Paalksniai – vesnice v okrese Kelmė, v eldershipu Kražiai.

⁵ Karklėnai – městečko v okrese Kelmė, v eldershipu Kražiai.

⁶ V knize je jasně zapsáno osobní jméno Butantis; patrně jde o písařem zkomolenou podobu jména Bukantis.

⁷ Ejučiai – vesnice v okrese Kelmė, v eldershipu Kražiai.

180

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

O původu názvu vesnice Ývoliai

Barbara Stanisłowayte) (KržKr₁ 98). Toto sídlo je zapsáno také roku 1664: tehdy obyvatelé Karklėnai Jurgis Yvolaitis a Elžbieta Kantauskaitė (Georgio Iwolaytis de Korklany cum Elisabetha Kantawskyte) pokřtili Kazimierase (Casimirus), syna Kazimierase Jonaitise a Kotryny Kidikaitė z Yvoliai (Casimiri Jonaytis et Catharina Kidikayte de Iwole) (KržKr₁ 111). Roku 1668 byli Yvoliai zmíněni s uvedením v nich žijící Barbory Mikolaitė (Barbara Mikolayte de Iwolis), jejíhož syna Stanislovase (Stanislaus) pokřtili v Kražiai žijící Martynas Burokas a Magdalena Budrevičaitė⁸ (Martinus Burak cum Magdalena Budrewiczowna Crosentes) (KržKr₁ 172).

V pozdější matriční knize farnosti Kražiai, zahrnující křestní a svatební zápisy z let 1680–1737, jsou Yvoliai rovněž mnohokrát zmíněny. Roku 1691 je zapsán obyvatel Yvoliai Jonas Milius (Joanᵉs Milus de Iwole), který pokřtil Kotrynu (Catharina), dceru Kristoforase Milia a Marijony Mažrymaité z vesnice Klibaliai⁹ (Christophori Milus de Klibale et Mariana Mažrymayte) (KržKr₁₁₁ 15). Roku 1720 byla kmotrou Stanislovovi (Stanislaus), synovi Grigorijuse Šurpického a Agoty Burtynaitė (Gregory Szurpick y et Agatha Burtynowna de Iwolis) žijících v Yvoliai, rovněž obyvatelka této vesnice Marijona Bargailienė (Mariana Bargaytowa de Iwolis) (KržKr₁₁ 25). V knize z roku 1721 je zaznamenán sňatek obyvatele Yvoliai Simona Liplevičiause (Simon Liplewicz de Iwole) s Barborou Milinovičaitė z vesnice Kupšeliai¹⁰ (Barbara Milinowiczowna de Kupszczeliszki) (KržKr₁₁ 169). Roku 1722 jsou zapsáni rodiče žijící v Yvoliai, Kristoforas Šorpickis a Agota Leplinaitė (Christophori Szorpicki¹¹ et Agatha Leplinowna de Iwole), a kmotři Jonas Jalvanovskis¹² a Kotryna Rutkovska (Joannes Jalwanowski cum Catharina Rutkowska) (KržKr₁₁ 45), jakož i rodiče Danilas Kitas a Parasi ja Kitkovna a kmotři Romanas Oferovskis a Ona Bargailienė (Danilo Kitał et Parasia Kitkowuna <...> Romanus Oferowski cum Anna Bargayłowa de Iwole) (KržKr₁₁ 46). Dále jsou v knize zaznamenána tato propria vesnice a jejích obyvatel: rodiče Eustochim Łukaszow et Mariana Bobrowska a kmotři Petrus Jakubowski cum Anna Ignatowiczowna de Iwol roku 1723 (KržKr₁₁ 50);

^⁸ Při rekonstrukci litevských příjmení neprovdaných žen se v článku zohledňují nikoli údaje spisovného jazyka, nýbrž nářeční údaje. V nářečí jižních Žemaitů zvaném varniškiai se k otcovu příjmení s libovolnou koncovkou připojuje přípona -aitė (srov. LKA III 120, mapa č. 112). Takové užívání dokládají i údaje zkoumaných pramenů, srov. příjmení neprovdaných žen Jurgayte, Iwolayte, Kantawskayte. Příjmení se proto rekonstruují přidáním této přípony, nikoli příponami -ytė, -(i)ūtė stanovenými ve spisovném jazyce.

^⁹ Klibaliai – vesnice v obci Kražiai v okrese Kelmė.

^¹⁰ Kupšeliai – vesnice v obci Kražiai v okrese Kelmė..

^¹¹ Osobní jméno Szorpicki a jméno Szurpick y zapsané roku 1720 v týchž Yvoliai jsou patrně grafické varianty.

^¹² Pravost tohoto osobního jména je pochybná, protože je v knize zapsáno velmi nejasně.

Straipsniai / Articles

181

LAIMUTIS BILKIS

rodiče Joannis Bordasow et Catharina Akionka^¹³ de Iwole roku 1723 (KržKrᵢₙₙ 54); svědek Audagin Łukcho de Iwola roku 1724 (KržKrᵢₙₙ 176); manžel a manželka Constanting Arasimow cum Añ’a Zakrzewska de Iwole roku 1729 (KržKrᵢₙₙ 182); rodiče Antony Zakrzewski et Anna Zakrzewska de Iwole roku 1730 (KržKrᵢₙₙ 118); rodiče Cõ̃stanti Audachim, Añ’a Zacherewska De Sywoli roku 1730 (KržKrᵢₙₙ 119); rodiče Casimirus Zakrowski et Anna Szantarskouna De Iwale, kmotra Anna Karbowska De Iwaliszki roku 1731 (KržKrᵢₙₙ 121); kmotr Matthias Anaszko de Iwola roku 1732 (KržKrᵢₙₙ 129).

Vesnice Yvoliai je soustavně zmiňována i v pozdějších církevních dokumentech farnosti Kražiai. Například v knize křestních matrik z let 1736–1748 jsou roku 1744 zapsáni rodiče žijící v této vesnici, Jurgis Milinavičius a jeho manželka Kristina (Georgio Milinowicz et Christiña <…> de Iwole), a kmotra Marijona Jakimaitė (Marianna Jakimowna de Iwole) (KržKrₙₙ 106).

V první polovině 19. století jsou Yvoliai zmiňovány v dokumentech kostela v Karklėnai, který byl tehdy filiálním kostelem farnosti Pašilė. V knize křestních matrik z let 1816–1829 jsou zaznamenány zápisy: Josepho Toluszewicz matre Ursula de Domo Kurpowiczowna de Villa Iwole z roku 1817 (KrklKrᵢ 3), Antonio Toluszew⁽?⁾, Jōhana Łukszowna de Villa Iwole z roku 1818 (KrklKrᵢ 7) a další. V poněkud pozdější knize křestních matrik kostela v Karklėnai je vesnice Yvoliai zapsána v lokálu: We wsi Iwołach roku 1828 (KrklKrₙₙ 2). Vesnice a její název byly v polovině 19. století latinskými a slovanskými znaky zapsány i v jiných, necírkevních pramenech: Иволе roku 1845 (PašPS 5), Iwole roku 1854 (Hołowiński 1854).

Analýza historických pramenů umožňuje vyčlenit několik variant oikonyma Yvoliai, které se v nich užívaly. Nejčastěji je zapsáno de Iwole (de Iwole, Иволе). Objevují se také podoby de Iwolis, de Iwol, De Sywoli, de Iwola, De Iwale, De Iwaliszki, We wsi Iwołach.

Především je třeba upozornit, že v žádném případě, s výjimkou atypické podoby de Sywoli, není zachycena dlouhá počáteční samohláska. To však nemůže být důvodem k pochybnostem o pravosti názvu z živého jazyka Yvoliai, protože v pramenech psaných jinými než litevskými jazyky se místo y velmi často píše i, srov. Iłłakaycie 1699, 1700 (YlJn 35) (= ^{Yłakaīčiai}¹⁴), de Iłakiow 1682, de Iłłoki 1688, 1689, 1699, 1702, 1703, de Iłoki 1682, de Iłłoki 1689, de Iłłokie 1698, 1699, de Iłłokif 1688, de iłokif 1677, de jłłokif 1678 (YlJn 2, 4, 10, 21, 22, 24, 34, 35, 38, 39), de ilocis, de Iłakiow 1713, de Iłakif, Iłłocis 1716, de Iłłocis 1718, 1720, de Iłłoki 1720, de Iłoki 1716, de Iłłokie 1719, de Iłłokie 1719, de Iłłokis 1718 (YlKr

^¹³Osobní jméno je zapsáno nejasně, proto je pravost podoby uvedené v článku pochybná.

^¹⁴ Yłakaīčiai – vesnice v okrese Skuodas v obci Ylakiai.

182

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

O původu názvu vesnice Yvoliai

23, 24, 51, 56, 57, 59, 60, 73, 76, 84, 85, 87) (= Ylakiai¹⁵), Iniszki 1854 (Hołowiński 1854), Mhuuku 1892 (KnGGS 148) (= Yniškės¹⁶). To, že v místních jménech zapsaných v historických pramenech v jiných než litevských jazycích se nerozlišují dlouhé a krátké samohlásky [i̯] a [i], uvádějí i jiní badatelé litevské onomastiky (viz Gar­liauskas 1998: 184). Koncové e (Iwole, Jwole, Iwale) a a po polské měkké souhlásce¹⁷ (Iwola) pravděpodobně odrážejí pro Žemajty typickou monoftongizaci koncovky –iai (–ei), tj. její převod na [e]. V historické oikonymii Žemaitů je zaznamenáno poměrně mnoho takových případů, srov. de Brukale (= Brukaliai), de kule (= Kuliai), de Rezgale (= Rezgaliai), ex Stanele (= Stanėliai) aj. (viz Gar­liauskas 1998: 175), ze wsią Giwole roku 1777 (= Gyvoliai¹⁸) (IVK). Jednou zapsaná podoba de Iwolis je patrně polatinštěná a odpovídá množnému ablativu. To je zvláště pravděpodobné proto, že text pramene je napsán latinsky¹⁹. Zápis De Iwale pravděpodobně souvisí se slavizací litevských místních jmen, při níž se dlouhé [o̯] (v tomto případě nepřízvučné) označuje písmenem a; srov. historická oikonyma z farnosti Puńsk z konce 17. a počátku 18. století Furrmaniszki (= Fūrmoniškės), Jawoyszany, Jawoyszane (= Jova­iš­ėnys) (Palionis 2008, 193, 194), dále srov. zápisy z druhé poloviny 19. století Гувалу 1865, 1892 (= Gyvoliai) (IVK). Bezkoncovková podoba de Iwol z roku 1723 snad vznikla podle analogie polských substantiv středního rodu s množným jmenným pádem na –a po měkké souhlásce: mn. č. nom. Iwola → mn. č. gen. Iwol²⁰. Podoba We usi Iwolach zapsaná v první polovině 19. století je poslovanštěná a odpovídá lokálu polského jazyka, v němž je pramen napsán. Jednou, roku 1731, zaznamenaná podoba De Iwaliszki by mohla svědčit o dřívější variantě Yvolių *Yvoliškės nebo *Yvoliškiai, avšak jednorázová zmínka nutí tento případ hodnotit opatrně – snad nejde o název z živého jazyka, nýbrž jen o konstrukt zapsaný písařem podle jiné analogie, tím spíše, že v témže zápisu je uvedena i podoba oikonyma bez přípony De Iwale. Zápis Yvolių De Sywoli je nepochybně písařskou chybou vzniklou tím, že písař skutečný název vesnice nepochopil nebo dobře neslyšel; tato podoba je však jediná, v níž se odráží dlouhá samohláska.

Analýza variant zapsaných v historických pramenech umožňuje tvrdit, že název vesnice Yvoliai užívaný v živém jazyce je původní. Jeho různé podoby jsou podmíněny

^¹⁵ Ylakiai – městečko v okrese Skuodas v obci Ylakiai.

^¹⁶ Yniškės – vesnice v okrese Šiauliai v obci Raudėnai.

^¹⁷ Pramen je napsán latinsky, avšak v místních jménech se vyskytuje značné množství prvků polského jazyka.

^¹⁸ Gyvoliai – vesnice v okrese Mažeikiai v obci Viekšniai.

^¹⁹ Srov. historické zápisy de Kaulaakis (= Kaūlakiai), de Rymucis (= Rimūčiai), de Jabanif (= Sabōniai) aj. (viz Gar­liauskas 1998: 164–165; 2004: 44).

^²⁰ Srov. pol. sg. nom. pole, pl. nom. pola, pl. gen. pól.

Straipsniai / Articles

183

LAIMUTIS BILKIS

obecně historickému vývoji litevské toponymie vlastními faktory: respektováním nářečních rysů, poslovenšťováním, polatinšťováním a kompetencí písařů. Pokud by podoba Iwaliszki (*Yvoliškės? *Yvoliškiai?) z první poloviny 18. století byla pravá, je třeba ji považovat za sekundární, vzniklou později než Y̌uoliai, která se do dnešních dnů nedochovala.

Prozkoumané historické prameny umožňují poměrně přesvědčivě vysvětlit i původ oikonyma Y̌uoliai. Klíč se skrývá v již zmíněné knize křestních matrik kražiajského kostela z let 1656–1672. Zde jsou roku 1661 zapsáni kmotři Jonas Milkantas (nář. Milkontas^{) z vesnice Spirgia21} a Ona Yvolienė z vesnice Pagiai²² (Joannes Milkont de Spirgie et Anna Iwalowa de Pagie) (KržKr₁ 73). Ve dvou zápisech z roku 1662 jsou uvedeni kmotři Jonas Litvinas z Karklėnai a obyvatelka Yvoliai Magdalena Yvolienė (Joannes Litwins de Korklany Cum Magdalena Iwolowa de Iwole) (KržKr₁ 89) a Jonas Laurinaitis žijící v Ejučiai s Onou Yvolaitė z Yvoliai (Joannes Laurinaytis de Eiucie cum Anna Iwolayte de Iwole) (KržKr₁ 94). Roku 1663 byli zmíněni rodiče, obyvatelé Yvoliai, Kazimieras Yvolis a jeho manželka Magdalena (Casimiri Iwolis et Magdalena de Iwole) a jejich syn Motiejus (Mathias) (KržKr₁ 98). V letech 1664 a 1665 byli zapsáni kmotři, obyvatelé Karklėnai, Jurgis Yvolaitis s Elžbieta Kantauskaite (Georgio Iwotaytis de Korklany cum Elisabetha Kantawskayte ibidem) (KržKr₁ 111), respektive Jonas Litvinas s Onou Yvolienė (Joannes Litwin de Korklanis cum Anna Iwalowa ibidem) (KržKr₁ 127). V dalším zápisu z roku 1665 jsou zaznamenáni rodiče, obyvatelé vesnice Ganyprova²³, Adomas Butvilas a Ona Yvolaitė (Adami Butwilh et Anna Iwolayte de Goniprowa), a kmotři Jurgis Yvolaitis z Karklėnai s Kotrynou Račaitė z Ganyprova (Georgio Iwolaytis de Korklany Cum Catharina Raczayte de Goniprowa) (KržĮ 130). Tatáž obyvatelka Ganyprova Ona Yvolaitė Butvilienė (Anna Iwolayte Butwilowa de Goniprowa), již jako kmotra, je zmíněna také v letech 1666 a 1668 (Krž 146, 169). Roku 1669 pokřtila dcera Andrease Yvolise a jeho manželky, jejíž druhé osobní jméno je Mikulaitė²⁴ (Andrea Iwolis et <…> Mikulayte de Korklany), Alžběta (Elisabeth), obyvatelka téže vesnice Kotryna Jonušaitė Yvolienė (Catharina Jonu layte Iwoliene de Korklany) (KržĮ 185). Téhož roku byl křtěn Samuel (Samuel), syn obyvatel vesnice Audeniai²⁵, Melchiora Simoniaitise a Elžbiety Yvolaitė (Melchioris Symonaytis et Elisabetha Iwolayte de Audenie); jeho kmotrem byl uveden Jonas Yvolaitis z Karklėnai (Joannes Iwolaytis de

²¹ Spiṙgiai – vesnice v obci Kražiai v okrese Kelmė. ²² Pagiai – vesnice v obci Kražiai v okrese Kelmė. ²³ Ganýprova – vesnice v obci Kražiai v okrese Kelmė. ²⁴ Jméno manželky je v prameni nečitelné. ²⁵ Audeniai – vesnice v obci Užventis v okrese Kelmė.

184

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

O původu názvu vesnice Ývoliai

Korklany) (Kržį 189). Roku 1670 jsou znovu zmíněni obyvatelé Ganyprova Adomas Butvilas a Ona Yvolaitė Butvilienė (Adami Butwilt et Anna Iwolayte Butwilowa de Goniprowa), jejichž dceři Magdaleně (Magdalena) byl kmotrem Jonas Yvolis z Karklėnai (Joannes Iwolis de Korklanis) (Kržį 194). V křestních zápisech téhož roku se dále objevuje již zmíněná kmotra, obyvatelka Karklėnai Kotryna Jonušaitė Yvolienė (Catharina Jonufzayte Iwolowa²⁶ de Korklany) (Kržį 198) a v Karklėnai žijící matka Gertruda Yvolaitė a její manžel Kristoforas Vaičaitis (Christophori Wayczaytis et Giertrudis Iwolayte de Korklany), jejichž dceru Kotrynu (Catharina) pokřtil rovněž obyvatel Karklėnai Jonas Yvolis (Joannes Iwolis) (Kržį 200). Roku 1671 byly zapsány dvě kmotry: Elžbieta Yvolaitė z Vaiguva²⁷ (Elisabeta Iwalowna de Waygowa) (Kržį 220) a Zuzana Yvolaitė z Karklėnai (Zuzanna Wotayte de Korklany), jejíž druhé osobní jméno písař patrně zkrátil, protože je dobře neslyšel, vypuštěním počátečního y (i) (Kržį 210). Elžbieta Yvolaitė žijící v Audeniai, která byla roku 1669 zmíněna jako kmotra, je roku 1672 zapsána jako manželka Merkelise Leišaitise (Merchelis Leyfzaytis et Elisabetha Iwolayte de Audenis) a matka syna Jokūbase (Jacobus) (Kržį 230).

Z těchto údajů vyplývá, že v letech 1656–1672 žilo ve farnosti Kražiai velké množství lidí, jejichž druhá osobní jména měla kořen Yvol-. V samotné vesnici Yvoliai žili Magdalena Yvolienė (Magdalena Iwolowa), Ona Yvolaitė (Anna Iwolayte), Kazimieras Yvolis (Casimiri Iwolis) s manželkou Magdalenou²⁸ (Magdalena) a synem Motiejusem (Mathias). Je velmi pravděpodobné, že šlo o členy jedné rodiny – manžela, manželku, dceru a syna. Ve vesnici Pagiai byla zapsána Ona Yvolienė (Anna Iwalowa), v Karklėnai Jurgis Yvolaitis (Georgio Iwolaytis), Ona Yvolienė (Anna Iwalowa), Andrius Yvolis (Andrea Iwolis) s manželkou, jejím svobodným osobním jménem Mikulaitė (Mikulayte), a dcerou Elžbieta (Elisabeth), Kotryna Jonušaitė Yvolienė (Catharina Jonufayte Iwoliene, Catharina Jonufzayte Iwolowa), Jonas Yvolaitis (Joannes Iwolaytis), Jonas Yvolis (Joannes Iwolis), Gertruda Yvolaitė (Giertrudis Iwolayte), Zuzana Yvolaitė (Zuzanna Wolayte), v Ganyprova Ona Yvolaitė Butvilienė (Anna Iwolayte Butwilowa), v Audeniai Elžbieta Yvolaitė (Elisabetha Iwolayte), ve Vaiguva Elžbieta Yvolaitė (Elisabeta Iwalowna).

Osobní jména Iwolowa, Iwołayte, Iwolis, Iwalowa, Iwołaytis, Iwoliene, Iwalowna se v prameni soustavně píší s i (I)²⁹, což však lze vysvětlit i jinými

²⁶ Liší se podoba označení této ženy podle manžela: roku 1669 je zapsána litevská varianta Iwoliene, zatímco roku 1670 polská Iwolowa.

a roku 1670 – polská Iwolowa.

²⁷ Váiguva – obec v okrese Kelmė, ve starostovstvu Vaiguva.

²⁸ Žena označená jako Magdalena Iwolowa a Magdalena, manželka Kazimierase Yvolise, jsou s největší pravděpodobností tatáž osoba.

²⁹ Srov. také polské příjmení Iwoła (SNP IV 231).

Straipsniai / Articles

185

LAIMUTIS BILKIS

analogie psaní historických litevských osobních jmen s [i] na začátku slova, srov. osobní jména Ilowicz, Jlewiczą, Jłowicza: Yła (–ys, –ius?) (Zinkevičius 1977: 147), Mame Илаумц 1537 m. (= *Yłaitis), Iła 1702 m., Casimiri Iłа, Casimirg Iłа, Casimiri et Mariannæ Iłа 1685–1731 m. (= *Yła) (IAK), Įtaniflag jłokowicz 1678 m., jo–annej jłokowicz de jłokis 1680 m. (= *Yłakavičius), Josephus Iłakaytis 1698 m. (= *Yłakaitis) (YĮJn 4, 6, 10, 34), Jerzy Iłakis, Mathias Iłakis, Bartholomaeus Iłakis, Josephi Iłakis 1808–1820 m. (IAK) (= *Yłakis). Užívání forem s a v kořeni (Iwołowa, Iwołowna) je rovněž třeba přičíst k projevům slavismu, neboť psaní a místo o je častým způsobem slavizace historických litevských osobních jmen^³⁰, srov. osobní jména Jadeyko < Sodeika, Tatarelis < Totorelís, Zylobralis (= *Žilabrolis, *Žilabrolys) (Ragauskaitė 2005: 61). Je třeba upozornit, že a se místo o píše v těch variantách, v nichž byly změněny i přípony na slovanské (polské) –ova, –ovna, zatímco v osobních jménech s litevskými příponami se důsledně zachovává o: Iwołayte, Iwołaytis, Iwołiene. Kromě toho, jak již bylo uvedeno, se i místo y píše i ve všech historických zápisech názvu obce Ŷvoliai, jehož pravost potvrzuje živý jazyk.

Údaje historické antroponymie z druhé poloviny 17. století tedy dokládají, že v samotné obci Yvoliai a jejím okolí existovalo osobní jméno *Yvolis (Iuvolis), z něhož je nepochybně odvozen oikonym Ŷvoliai. Šlo by o kolektivní název sídla vytvořený z plurálu osobního jména. Z předchozího přehledu zmínek o Yvoliai a jejich obyvatelích v historických pramenech vyplývá, že od roku 1680 se osobní jméno *Yvolis v obci Yvoliai již neuvádí; nebylo nalezeno ani v matričních knihách z 18. století až první poloviny 19. století ani v seznamu farníků z poloviny 19. století (z roku 1845). Příjmení *Yvolis se nedochovalo ani do našich dnů a není zaznamenáno v Lietuvių pavardžių žodyne (LPŽ).

Původ antroponyma, které se stalo základem původu samotného názvu obce, není zcela jasný, avšak antroponymické údaje hlavního zkoumaného historického pramene – křestní matriky kostela v Kražiai z let 1656–1672 – umožňují vyslovit jednu hypotézu o jeho původu. Vedle osobních jmen Iwołowa, Iwołayte, Iwołis, Iwałowa, Iwołaytis, Iwołiene, Iwałowna, mnohokrát zapsaných v knize a předpokládajících kořen Yvol-, existují dva případy, podle nichž lze rekonstruovat antroponymum *Gyvolis. Roku 1660 byli zapsáni kmotři žijící v Pašilė, Jonas Gyvolis s Liucijí Vaičaitė (Joannes Giwolis cum Lucia Wayczayte de Poszyle) (KržKr₁ 55), a roku 1667 rodiče z téže obce, Albertas Gyvolis a Kristina Degutaitaitė (Alberti Giwolis et Cristina Degutayćiowna de Paszyle) (KržKr₁ 151). V témže prameni jsou tedy ve stejném období uvedena v sídlech ležících nedaleko od sebe

^³⁰ Srov. Zinkevičius 2008: 48; Sinkevičiūtė, Račickaja 2014: 310.

186

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

O původu názvu obce Yvoliai

sídlech³¹ užívaná osobní jména *Yvolis a *Gyvolis³². Proto lze velmi opatrně předpokládat, že *Yvolis je sekundární antroponymum od *Gyvolis, vzniklé z mimojazykových důvodů vypuštěním počátečního g ve slově. Takové jevy nebyly v historické antroponymii zvlášť zkoumány, patrně nejsou příliš časté, avšak o tendenci vypouštět či přidávat souhlásky na začátku onym alespoň v tomto prameni svědčí například již zmíněné osobní jméno Zuzanna Wolayte (? ← Iwolayte) a varianta oikonyma Sywoli (← Ywoli). Vypouštění nebo přidávání souhlásek na začátku historických osobních jmen z mimojazykových důvodů bylo zaznamenáno i ve výzkumech historické antroponymie, srov. možné varianty osobních jmen Jakub Streygis, Michal Streygis a Marcin Treygis, Mateusz Treygis (Maciejauskienė 1991: 140). V takovém případě by základem původu oikonyma Yvoliai – osobní jméno *Yvolis ← *Gyvolis – bylo litevské (žemaitské) gyvolis ‘dobytče; živý skot, tvor, zvíře; kdo se chová jako zvíře’ (LKŽe). Nebyl by to jediný takový případ v litevské oikonymii: z osobních jmen *Gyvolis, *Gyvolys je nejspíše odvozen i název panství a obce ve starostovstvu Viekšniai Gyvoliai (srov. LVŽ III 218–219). Osobní jméno *Gyvolis je doloženo i v dalších historických pramenech: Giwolis 1743 (farnost Žeimiai), Gywolatis 1757–1767 (Ragainė) (IAK). V historické antroponymii se vyskytuje i jeho strukturní varianta *Gyvulis, *Gyvulys: Ian Giwulis 1678 (panství Pasvalys), Giwullys 1769–1822 (Ragainė), Giwulawcia 1740 (farnost Žeimiai) (IAK). Motivace těchto osobních jmen patrně souvisí s negativními vlastnostmi, srov. litevské gyvolis ‘kdo se chová jako zvíře’, gyvulỹs ‘nezdvořilý, nekulturní člověk’, přezdívka Gyvulỹs, jejíž vznik je motivován takto: ‘rozcuchaný, zlý; šlápl soudci na nohu, a ten ho nazval zvířetem’ (Butkus 1995: 221). Je možné, že právě kvůli negativní konotaci se nedochovala do našich dnů. Naproti tomu se například v polštině antroponyma této sémantiky dokládají nejen v historických pramenech, ale i v současném užívání, srov. polská osobní jména Bydłowski 1423, 1431, 1484 a další (SSNO I 290), Bydłoch³³ 1469, Bydłoniak 1691, Bydłonik 1721, Bydłoń 1635, Bydłoński 1792 (Rymut 1991: 93), příjmení Bydliński, Bydło, Bydłoń, Bydłowski (SNP I 594).

³¹ Od Pašilė, kde je doloženo osobní jméno *Gyvolis, do Yvoliai a Karklėnai, v nichž je doloženo osobní jméno *Yvolis, je to přibližně 4, respektive 5 km.

³² Tato hypotéza původu by samozřejmě byla spolehlivější, kdyby osobní jména *Yvolis a *Gyvolis v historickém prameni označovala tutéž osobu, takové případy však nejsou doloženy.

³³ U tohoto osobního jména je uvedena poznámka o jeho původu: je odvozeno z polského bydło ‘skot, dobytek, dobytčata’.

Straipsniai / Articles

187

LAIMUTIS BILKIS

ZÁVĚRY

1. Analýza údajů živého jazyka ukazuje, že autentickou podobou oikonyma užívanou místními obyvateli je Yvoliai. Dokládají ji hlavní a nejspolehlivější prameny místních jmen shromážděné v meziválečném období.

2. V historických pramenech se název obce začíná objevovat ve druhé polovině 17. století. S ohledem na faktory slavizace a latinizace litevských místních jmen, jejich povahu a zákonitosti lze tvrdit, že zapsané historické podoby de Iwole (de Iwole, Иволе) (častější) a de Iwolis, de Iwol, De Sywoli, de Iwola, De Iwale, De Iwalizski, We wsi Iwolach (méně časté) rovněž nejspíše předpokládají podobu oikonyma Yvoliai.

3. Název obce Yvoliai je osobního původu a pochází z osobního jména *Yvolis, které existovalo ve druhé polovině 17. století v obci Yvoliai a okolních místech a je doloženo historickými zápisy Iwolis, Iwolowa, Iwołayte, Iwalowa, Iwołaytis, Iwoliene, Iwalowna. V samotné obci Yvoliai žili Magdalena Yvolienė (Magdalena Iwolowa), Ona Yvolaitė (Anna Iwołayte), Kazimieras Yvolis (Casimiri Iwolis) s manželkou Magdalenou (Magdalena) a synem Motiejusem (Mathias). Je velmi pravděpodobné, že šlo o členy jedné rodiny – manžela, manželku, dceru a syna.

4. Opatrně lze vyslovit hypotézu, že osobní jméno *Yvolis, které se stalo základem vzniku oikonyma Yvoliai, může z extralingvistických důvodů pocházet z antroponyma *Gyvolis (Gi̇wolis), doloženého v témže období v osadě Pašilė, vzdálené nedaleko od vesnice Yvoliai.

ZKRATKY

os. jméno — osobní jméno; spis. jaz. — spisovný jazyk; mn. č. — množné číslo; gen. — genitiv; pol. — polský; lit. — litevský; žen. rod — ženský rod; přezd. — přezdívka; příj. — příjmení; okr. — okres; nom. — nominativ; j. č. — jednotné číslo; žem. — žemaitský

188

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

O původu názvu obce Ýuoliai

HISTORICKÉ PRAMENY

Hołowiński 1854 – [Rukopisný seznam místních jmen diecéze Telšiai a Žemaitija od Ignatia Hołowińského]. Uchovává se v archivu Centra pro výzkum baltských jazyků a onomastiky při Ústavu litevského jazyka.

IAK – Abėcėlinė istorinių asmenvardžių kartoteka. Fond Centra pro výzkum baltských jazyků a onomastiky při Ústavu litevského jazyka.

YĮn – [Matrika oddavek kostela v Ylakiai z let 1676–1738]. LVIA F. 1683, Apr. 1, B. 1. Online přístup: http://www.epaveldas.lt.

YĮKr – [Křestní matrika kostela v Ylakiai z let 1712–1721]. LVIA F. 1683, Apr. 1, B. 3. Online přístup: http://www.epaveldas.lt.

IVK – Abėcėlinė istorinių vietovardžių kartoteka. Fond Centra pro výzkum baltských jazyků a onomastiky při Ústavu litevského jazyka.

KnGGS – Списокъ населенныхъ местъ Ковенской Губерніи, Ковна: Въ Типографіи Губернскаго Правленія, 1892.

KrklKrᵢ – [Křestní matrika kostela v Karklėnai z let 1816–1829]. LVIA F. 1520, Apr. 1, B. 6. Online přístup: http://www.epaveldas.lt.

KrklKrᵢᵢ – Księga Ochrzczonych Kościoła Filialnego – Roku 1827 Sporządzona. [Křestní matrika kostela v Karklėnai z let 1828–1834]. LVIA F. 1520, Apr. 1, B. 8. Online přístup: http://www.epaveldas.lt.

KržKrᵢ – [Křestní matrika farnosti Kražiai z let 1656–1672]. LVIA F. 1521, Apr. 1, B. 4. Online přístup: http://www.epaveldas.lt.

KržKrᵢᵢ – [Křestní a oddací matrika farnosti Kražiai z let 1680–1737]. LVIA F. 1521, Apr. 1, B. 5. Online přístup: http://www.epaveldas.lt.

KržKrᵢᵢᵢ – Metrica Baptisatorum Ecclesia Parochjali Crosensi [...] Ano 1736 Curam Animarum agente Iosepho Waygowski Comendario Crosensi Vicariūf. [Křestní matrika farnosti Kražiai z let 1736–1748]. LVIA F. 1521, Apr. 1, B. 6. Online přístup: http://www.epaveldas.lt.

LAV – Obydlená místa Litvy, Kaunas: tiskárna A. Baka, 1925.

PašPS – [Seznamy farníků kostela v Pašilė z roku 1845]. LVIA, F. 605, Apr. 8, B. 50. Online přístup: https://www.genmetrika.eu/zemaítijos_par_sarasai.html.

VB – Seznamy (spisy) sídel v okresech Panevėžys a Raseiniai Komise pro příjmení a místní jména 3, (strojopis). Uchovává se v archivu Centra pro výzkum baltských jazyků a onomastiky při Ústavu litevského jazyka.

Vaiszgantas 1904: Saṅraszas geografiszkųju Lietuvos vardu. – Dirva 1, 35–61. Online přístup: https://www.epaveldas.lt/.

Straipsniai / Articles

189

LAIMUTIS BILKIS

LITERATURA A PRAMENY

Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės, Kaunas: Æsti.

Garli auskas Vidas 1998: Litevské oikonymické formy v nelitevských pramenech 16.–19. století. – Lietuvių kalbotyros klausimai 40, 123–204.

Garli auskas Vidas 2004: Křestní a svatební matrika kostela v Molėtai ze 17. století, Vilnius: Institut pro vydávání vědecké a encyklopedické literatury.

LATŠŽ – Příručka administrativně-teritoriálního členění Litevské SSR 2, ed. Z. Noreika, V. Stravinskas, Vilnius: Mintis, 1976.

LKA III – Atlas litevského jazyka 3. Morfologie, autoři textu S. Ambrazas, G. Belickienė, E. Grinaveckienė, A. Jonait yte, J. Lipskienė, K. Morkūnas, B. Vanagienė, A. Vidugiris, odpovědný redaktor K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1991.

LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20 (1941–2002): elektronická verze, hlavní redaktorka G. Naktienė, Vilnius: Institut litevského jazyka, 2005. Online přístup: http://www.lkz.lt.

LPŽ – Slovník litevských příjmení 1–2, autoři textu A. Vanagas, V. Macijauskienė, M. Razmukaitė, odpovědný redaktor A. Vanagas, Vilnius: Mokslas, 1985, 1989.

LVŽ III – Slovník litevských místních jmen 3, autoři textu V. Adamonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kačinaitė-Vrubliauskienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Institut litevského jazyka, 2018.

Maciejauskienė Vitalija 1991: Vznik litevských příjmení, Vilnius: Mokslas.

Palionis Jonas 2008: Osobní jména a místní jména farnosti Punia z konce 17. až první poloviny 18. století, Vilnius: Vilniuská univerzita.

Ragauskaitė Alma 2005: Osobní jména obyvatel Kaunasu v 16.–18. století, Vilnius: Institut litevského jazyka.

Rymut Kazimierz 1991: Nazwiska polaków, Wrocław–Warszawa–Kraków: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, Wydawnictwo, 1991.

Sinkevičiūtė Daiva, Rėčkaitė Veslava 2014: Osobní jména litevského původu odvozená od dvoukmenových jmen a zvláštnosti zápisu jejich kmenů v seznamu nových měšťanů Vilniusu a ručitelů z let 1661–1795. – Archivum Lithuanicum 16, 295–322.

SNP I – Słownik nazwisk współcześnie w Polsce używanych 1, ed. K. Rymut, Kraków: Polska akademia nauk, Instytut języka polskiego, 1992.

SNP IV – Słownik nazwisk współcześnie w Polsce używanych 4, ed. K. Rymut, Kraków: Polska akademia nauk, Instytut języka polskiego, 1993.

190

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

O původu názvu obce Ŷvoliai

SSNO I – Słownik staropolskich nazw osobowych 1, A–D, ed. W. Taszycki, Wrocław–Warszawa–Kraków: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej akademii nauk, 1965–1967.

Zinkevičius Zigmas 1977: Litevská antroponymie. Litevská osobní jména ve Vilniusu na počátku 17. století, Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 2008: Litevská osobní jména, Vilnius: Institut litevského jazyka.

O původu názvu obce Ŷvoliai

SHRNUTÍ

Obec s názvem Yvoliai se nachází ve starostovstvu Kražiai v okrese Kelmė a dříve náležela k okresu Kražiai v kraji Raseiniai. Nebyl nalezen žádný předchozí výzkum zabývající se původem tohoto názvu a dějinami sídla, které jej nese. Struktura a původ samotného toponyma nejsou na první pohled jasné; bez hlubší lingvistické a historické analýzy se nevyjasní.

Po přezkoumání údajů o oikonymu získaných ze živého jazyka a z dějin standardizace lze konstatovat, že jeho pravá podoba má na začátku slova dlouhé [ī] a nese akutový přízvuk: Ŷvoliai. Tuto podobu dokládají také meziválečné prameny nejúžeji spojené s živým jazykem – litevské dotazníky místních jmen (1935) a spisy Komise pro příjmení a místní jména.

Analýza historických pramenů vede k závěru, že Yvoliai není příliš staré sídlo; není uvedeno v německých kronikách ani ve starých inventářích panství. První záznamy pocházejí z druhé poloviny 17^th. století. Zatím můžeme konstatovat, že obec byla poprvé zmíněna roku 1661 v křestní matrice farnosti Kražiai z let 1656–1672: de Villa Iwole. Poté byla obec poměrně často uváděna v této i v pozdějších církevních matrikách. Analýza historických pramenů ze 17^th.–19^th. století umožňuje vyčlenit několik variant oikonyma Ŷvoliai, které se v nich objevují. Nejčastější podoba je de Iwole (de Iwole, Иволе). Občas se vyskytují podoby de Iwolis, de Iwol, De Sywoli, de Iwola, De Iwale, De Iwaliszki, We wsi Iwołach. Analýza zaznamenaných variant vede k závěru, že oikonymum Yvoliai užívané v živém jazyce je prvotní. Jeho různé podoby jsou určeny faktory charakteristickými pro obecný vývoj historické litevské toponymie: zachycením nářečních rysů, slavizací, latinizací a kompetencí písařů.

Historické prameny zkoumané ve studii poskytují možnost poměrně přesvědčivě vysvětlit původ oikonyma Ŷvoliai. Klíč spočívá ve výše uvedené křestní matrice kostela v Kražiai z let 1656–1672. Její údaje ukazují, že v období

Straipsniai / Articles

191

LAIMUTIS BILKIS

1656–1672 byla farnost Kražiai z velké části obydlena lidmi, jejichž druhé osobní jméno mělo kořen Yvol-. V obci Yvoliai žili Magdalena Iwolowa, Anna Iwolayte, Casimiri Iwolis, jeho manželka Magdalena a syn Mathias. Pravděpodobně šlo o členy jedné rodiny – manžela, manželku, dceru a syna. Anna Iwalowa je zaznamenána v obci Pagiai; Georgio Iwołaytis, Anna Iwałowa, Andrea Iwolis, jeho manželka s rodným osobním jménem Mikulayte a dcera Elisabeth, Catharina Jonužayte Iwoliene (Catharina Jonužayte Iwolowa), Joannes Iwołaytis, Joannes Iwolis, Giertrudis Iwołayte, Zuzanna Wołayte jsou zaznamenáni v Karklėnai; Anna Iwołayte Butwilowa je zaznamenána v Ganyprova; Elisabetha Iwołayte je zaznamenána v Audeniai, Elisabeta Iwałowna je zaznamenána ve Vaiguva. Osobní jména Iwolowa, Iwołayte, Iwolis, Iwałowa, Iwołaytis, Iwoliene, Iwałowna jsou v prameni důsledně psána s i (I), což lze vysvětlit také analogií psaní jiných historických litevských osobních jmen s [i] na začátku slova.

Údaje historické antroponymie z druhé poloviny 17. století tedy dokládají existenci osobního jména *Yvolis (Iwolis) v obci Yvoliai a jejím okolí, z něhož lze nepochybně odvodit oikonymum Ývoliai. Šlo by o kolektivní název sídla vytvořený z plurálové podoby osobního jména. Od roku 1680 se osobní jméno *Yvolis v obci Yvoliai již neuvádí; nenachází se ani v matričních knihách z 18. století až první poloviny 19. století ani v seznamu farníků z poloviny 19. století (1845). Příjmení *Yvolis se nedochovalo do našich dnů a není zaznamenáno v Lietuvių pavardžių žodyne.

Původ antroponyma, které tvoří základ původu názvu obce, není zcela jasný, avšak antroponymické údaje hlavního historického pramene – křestní matriky kostela v Kražiai z let 1656–1672 – nám umožňují vyslovit opatrnou hypotézu o jeho původu. Kromě četných osobních jmen Iwolowa, Iwołayte, Iwolis, Iwałowa, Iwołaytis, Iwoliene, Iwałowna zapsaných v knize, která naznačují kořen Yvol-, existují dva případy umožňující rekonstruovat antroponymum *Gyvolis. Kmotři Joannes Giwolis cum Lucia Wayczayte de Poszyle žijící v Pašilė byli zapsáni roku 1660; rodiče, Alberti Giwolis et Cristina Degutayčiowna de Paszyle, obyvatelé téže obce, byli zapsáni roku 1667. V témže prameni a ve stejném období tedy byla uvedena osobní jména *Yvolis a *Gyvolis užívaná v sídlech ležících nedaleko od sebe. Lze proto opatrně předpokládat, že *Yvolis je sekundární antroponymum odvozené od *Gyvolis, které vzniklo vypuštěním počátečního g z mimojazykových důvodů.

Předloženo 15. října 2020.

LAIMUTIS BILKIS

Institut litevského jazyka, ul. Petro Vileišio 5, LT–10308 Vilnius, Litva [email protected]

192

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII