This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
DAIVA ALIŪKAITĖ
Kaunská fakulta Vilniuské univerzity
ORCID id: orcid.org/0000-0002-4275-9512
Oblasti vědeckého výzkumu: perceptivní dialektologie, sociolingvistika, geolingvistika.
DOI: doi.org/10.35321/all85-14
ESTETICKÁ HODNOTA DIALEKTALITY: OBRAZY ŘADOVÝCH ČLENŮ JAZYKOVÉ KOMUNITY
Estetická hodnota dialektality: obrazy řadových členů jazykové komunity
ANOTACE
Článek rozvíjí dialektologický diskurz zaměřený na interpretaci estetické hodnoty dialektality. Cílem prezentovaného výzkumu je prostřednictvím analýzy narativu eric, tj. řadového člena jazykové komunity, zhodnotit estetickou hodnotu dialektality, samostatnost této hodnoty a její souvislosti s dalšími parametry dialektality. Empirickým základem pro posouzení otázky estetické hodnoty dialektality jsou údaje o percepci a hodnocení 8 textů-stimulů reprezentujících různé regiolektální realizace, získané ve 21 regionálních bodech a ve 3 velkých městech (Vilnius, Kaunas a Klaipėda) v rámci výzkumu perceptivní dialektologie. Článek nejprve vytváří teoretický a metodologický přístup k hodnocení percepčních údajů. Představuje etic, tj. badatelské, hypotézy konceptualizující a odůvodňující estetičnost kódů tradice. Na základě analýzy hodnocení atraktivity textů-stimulů jsou formulovány zobecňující závěry týkající se závislosti hodnocení atraktivity na faktoru spisovného jazyka při utváření obrazů dialektality a také souvislosti mezi hodnocením atraktivity a percepcí kódu jazykového domova.
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
ANNOTATION
Článek se zaměřuje na diskurz dialektologie usilující o interpretaci estetické hodnoty dialektality. Cílem výzkumu je prostřednictvím analýzy narativu emic, tj. řadového člena jazykové komunity, zhodnotit estetickou hodnotu dialektality, samostatnost této hodnoty a její souvislosti s dalšími parametry dialektality. Empirickým základem pro posouzení estetické hodnoty dialektality jsou údaje o percepci a hodnocení osmi textů-stimulů reprezentujících různé regiolektální projevy, které byly získány ve 21 regionálních bodech a ve třech městech (Vilnius, Kaunas a Klaipėda) v rámci výzkumu perceptivní dialektologie. Článek nejprve vytváří teoretický a metodologický přístup k hodnocení percepčních údajů. Představuje etické, tj. badatelovy, hypotézy konceptualizující a odůvodňující estetiku kódů tradice. Po analýze hodnocení atraktivity textů-stimulů jsou formulovány zobecňující poznatky týkající se závislosti hodnocení atraktivity na faktoru standardního jazyka při utváření obrazů dialektality, jakož i souvislostí mezi hodnocením atraktivity a percepcí kódu jazykového domova.
Předmětem článku je objektas – estetická hodnota dialektality. Článek tedy usiluje zkoumat estetické rozměry dialektality. Snaha zkoumat estetické rozměry dialektality předpokládá určité úkoly: 1) nejprve se vytváří teoretické pozadí následné analýzy – komentují se a kriticky hodnotí hypotézy rozvíjené v paradigmatu jazykových postojů a vysvětlující percepci a hodnocení jazyků a variant, 2) ve výzkumné části článku se provádí systematická analýza empirického materiálu – údajů o percepci textů-stimulů. Výzkumný materiál byl shromážděn v letech 2017–2019 v rámci projektu perceptivní dialektologie (PD) „Šíření regionálních variant a domnělého spisovného jazyka (kvazistandardu) na počátku 21. století: percepční výzkum“¹. Je třeba poznamenat, že materiál projektu PD je základem velmi rozmanitých narativů o dialektalitě i nedialektalitě (věcnou strukturu výzkumného nástroje PD (dotazníku o 29 otázkách a úkolech)
¹ Projekt podpořila Státní komise pro litevský jazyk.
Straipsniai / Articles
263
Page 3
DAIVA ALIŪKAITĖ
věcnou strukturu viz obr. 1²). K tomu dochází proto, že metodologické paradigma PD zajišťuje otevření perspektivy řadového člena jazykové komunity. Rozlišení etic a emic neboli objektivní a subjektivní perspektivy, formulované Kennethem Pikem v roce 1954 (srov. Headland 1990: 15), souvisí se dvěma způsoby vidění světa a konstruování významu (Victor de Munck 2009: 35–37 – cit. podle: Butkus, Šeškus 2010: 79; více viz Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Brazaitienė 2020: 27–29, 49–58); v prvním případě konstruuje význam nějakého objektu, jevu, prostředí apod. zvenčí cizí pozorovatel a hodnotitel iš šalies; ve druhém plní roli tvůrce významu savas (řadový člen jazykové komunity) (viz také Iannàccaro, Dell’Aquila 2001: 265–280; Cramer 2018: 62–79; Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Brazaitienė 2020: 27–29, 49–58). Empirickým základem diskurzu estetické hodnoty dialektality rozvíjeného v článku je tedy emic narativ rekonstruovaný na základě systematických údajů z úkolu percepce a hodnocení 8 textů-stimulů v rámci výzkumu PD, především údajů o atraktivitě textů-stimulů.
OBR. 1. Věcná struktura výzkumného nástroje projektu „Šíření regionálních variant a domnělého spisovného jazyka (kvazistandardu) na počátku 21. století: percepční výzkum“
² Například na základě materiálu projektu byla analyzována objektivní dialektalita (Aliūkaitė 2019: 63–91); trvalost dialektality ve velkých městech a regionech (Aliūkaitė 2020: 85–100; 2020a: [1–20]); byla zkoumána otázka dialektality a nedialektality míst (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2019: [1–22]); byly hodnoceny obrazy jazykových příbuzných (Geržotaitė 2019: [1–25]); materiál projektu navíc podnítil i diskusi o teoretických otázkách dialektologie, například byla konceptualizována odlišnost mezi nářečními rysy a znaky dialektality (Mikulėnienė 2019: 52–62). Nejobsáhlejší diskurz PD založený na materiálu projektu byl rozvinut v kolektivní monografii (Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Brazaitienė 2020), přesto i ta představuje pouze část výsledků výzkumu PD.
264
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 4
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
Korpus 8 textů-stimulů zahrnoval 14–19sekundové fragmenty spontánní řeči zastupující varianty regiolektálních zón: text-stimulus A³ – jižnímu aukštaitskému regiolektu; text-stimulus B⁴ – žemaitskému regiolektu; text-stimulus C⁵ – regiolektu severních západních aukštaitů; text-stimulus D⁶ – jižnímu aukštaitskému regiolektu; text-stimulus E⁷ – žemaitskému regiolektu; text-stimulus F⁸ – regiolektu západních východních aukštaitů; text-stimulus G⁹ – regiolektu jižních západních aukštaitů; text-stimulus H¹⁰ – regiolektu východních východních aukštaitů. Je třeba dodat, že nářeční rozdíly regiolektů – regionálních jazykových variet rozšířených na území zahrnujícím areál několika geolektů – se nejčastěji projevují pouze prostřednictvím terciárních nevýrazných rysů, které jsou jak v etických (tj. lingvistických) narativech, tak z hlediska dialektality řadových členů jazykové komunity obvykle charakterizovány jako velmi nezřetelné (srov. Taeldeman 2005: 233–248; Aliūkaitė 2009: 160–187; Aliūkaitė, Mikulėnienė
2014: 257–262; Mikulėnienė 2019: 51–62). Texty-stimuly jsou tedy pro výzkum percepce obzvláště vhodné.
Výzkumu se celkem zúčastnilo 1064 respondentů z jedné věkové skupiny (tj. studenti gymnázia 1.–4. ročníku) z míst s odlišným nářečním základem (viz obr. 2).
OBR. 2. Body projektu „Šíření regionálních variant a domnělého spisovného jazyka (kvazistandardu) na počátku 21. století: percepční výzkum“
Shrneme-li teoretická a metodologická východiska výzkumu prezentovaného v článku, je třeba uvést, že ve fázi shromažďování materiálu, při provádění experimentu s jazykovými postoji a percepcí variant, se vycházelo z teoretických a metodologických předpokladů paradigmatu PD, tj. účastníky experimentu PD jsou řadoví členové jazykové komunity: věcný obsah výzkumu (viz obr. 1) zahrnuje typické prvky výzkumu PD (srov. úkoly mentální mapy, percepci textů-stimulů aj. – viz obr. 1); experimenty PD byly organizovány v místech s odlišným nářečním základem (viz obr. 2); v dotazníku PD byly výzkumné otázky a úkoly konstruovány tak, že zahrnovaly jak možnosti odpovědí, tak škály sémantického diferenciálu a kreslené mapy. Zařazení otázek do věcného obsahu je založeno na určité teoretické argumentaci; například úkol hodnocení podobnosti textů-stimulů se spisovným jazykem je především založen na pojetí kvazistandardu rozvinutém Danielem Longem (Long 1996: 118–135). Pro diskusní otázku tohoto článku je nejdůležitější úkol – hodnocení atraktivity textů-stimulů – založen nejen na podmínce naplnění typického modelu výzkumu PD, tj. hodnocení atraktivity variant je jednou z pěti složek perspektivního výzkumného modelu Dennise R. Prestona (Preston 1999: XXVI–XXIX; Preston 2018: 177–203), ale také na nejméně několika hypotézách vysvětlujících percepci a hodnocení variant, které jsou v jistém smyslu dokonce
266
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 6
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
naivní hypotézy shrnující modely konceptualizace variant (z emic hlediska), například hypotéza šíření norem (angl. the norm driven hypothesis) (Bezooijen 2002), hypotéza vnucených norem (angl. the imposed norm hypothesis) (Giles, Bourhis, Lewis, Trudgill 1974) nebo hypotéza sociálních konotací (angl. social connotations hypothesis) (Trudgill, Giles 1978) aj., jejichž systematičtější rozpracování v teoretické části, spolu s prezentací výsledků výzkumu, se stává kritickým přístupem tohoto článku, který spojuje interpretaci estetických hodnocení variant z perspektivy etic s emic narativem.
1. MÝTUS ESTETIKY JAZYKŮ A JEHO DEKONSTRUKCE: SOUVISLOST EMIC A ETIC NARATIVŮ
Diskurz estetické hodnoty dialektality nelze oddělit od diskurzu estetické hodnoty jazyků. Kritická reflexe posledně jmenovaného byla rozvinuta také v etic paradigmatu. „Italština je krásná, němčina je ošklivá“11 – tak je v etic paradigmatu verbalizován jeden z takzvaných mýtů o jazycích (nebo variantách) a jejich rozdílech, konkrétně o estetických přednostech či nedostatcích jazyků, jinak řečeno takzvaný mýtus estetického hierarchizování jazyků12. Howard Giles a Nancy Niedzielski se ve stejnojmenném článku rovněž pokoušejí vědeckými argumenty tento mýtus vyvrátit, přesněji – dekonstruktivně rozebrat hodnocení jazyka či jeho varianty ze vnitřku (emic perspektiva), a ukázat souvislosti estetických hodnot jazyka či jeho varianty s dalšími hodnotami jazyka či jeho varianty, které estetickou hodnotu nejen vysvětlují, ale také vytvářejí předpoklady pro komplexní analýzu jazyka či jeho variant.
H. Giles a N. Niedzielski tedy dekonstruují mýtus estetických hodnot jazyků prostřednictvím diskuse o koncepcích ilustrativních hypotézy inherentní hodnoty (angl. inherent value hypothesis)13 a hypotézy sociálních konotací (angl. social connotations hypothesis) (více viz Giles, Niedzielski 1998: 85–93). Posledně uvedené hypotézy byly formulovány v sedmdesátých letech 20. století (viz Giles, Bourhis, Lewis, Trudgill 1974; Giles, Bourhis, Davies 1979; Trudgill, Giles 1978),
11 Původní verbalizace mýtu „Italian is Beautiful, German is Ugly“ (Giles, Niedzielski 1998: 85–93).
12 Je třeba dodat, že estetické rozdíly mezi variantami jako diskriminační rys verbalizuje ještě jeden mýtus o jazycích, který nejprve upozorňuje na kvalitativní rozdíly mezi jazykovými variantami – Na jihu [na jihu USA] a v New Yorku se mluví velmi špatnou angličtinou (původní verbalizace mýtu „They Speak Really Bad English Down South and in New York City“. Tento mýtus dekonstrukčně rozebírá právě zakladatel současného paradigmatu PD D. R. Preston (1998: 139–149).
13 K hypotéze inherentní hodnoty viz také Giles, Bourhis, Davies 1979: 589–596.
Straipsniai / Articles
267
Page 7
DAIVA ALIŪKAITĖ
s cílem představit kritický model percepce a hodnocení jazykové variability. Hypotéza inherentní hodnoty konceptualizuje a zdůvodňuje inherentní estetickou charakteristiku jazyka (jeho variant nebo jednotlivých hlásek). Jinými slovy hypotéza inherentní hodnoty říká, že estetickou kvalifikaci jazyka X nebo jeho varianty určují inherentní (v tomto případě estetické) charakteristiky jazyka X nebo varianty. Jsou-li inherentní estetické charakteristiky jazyka X (nebo varianty) pozitivní, bude pozitivní i estetická kvalifikace jazyka X (nebo varianty) (mimo jiné se varianta dostane na nejvyšší pozici v hierarchii jazykových variant – například se stane standardní, veřejnou apod.); jsou-li inherentní estetické charakteristiky jazyka X (nebo varianty) negativní, bude negativní i estetická kvalifikace jazyka X (nebo varianty). Kategorie „pozitivní“ či „negativní“ zde zahrnují celé spektrum možných estetických kvalifikací.
Je třeba dodat, že jeden z prvních výzkumů, do nichž byly zahrnuty hodnoticí reakce řadových členů jazykové komunity obsahující i estetický obsah (tj. jak příjemně či nepříjemně určitý přízvuk zní), rozvíjel od roku 1970 jeden z „dekonstruktérů mýtu“ estetiky jazyků H. Giles. Zkoumány byly varianty angličtiny (například yorkshirská, birminghamská, skotská angličtina aj.), přesněji jejich rozdílné hodnoty z hlediska řadových členů komunity (viz Giles 1970: 211–227). Jinak řečeno – shromažďováním údajů emic perspektivy se vytvářel základ pro kritický narativ estetické hodnoty jazyků (jejich variant). Kritická analýza údajů o percepci jazykových variant a hodnoticích reakcích (také pokud jde o estetiku variant), kterou prováděli H. Giles a jeho kolegové (Giles, Bourhis, Trudgill, Lewis 1974; Giles, Bourhis, Davies 1979; Trudgill, Giles 1978) a které byly získány integrací jak takzvané metody „masky“ (angl. matched-guise), tak různých technik škálování pořadí variant14, odhalila omezení hypotézy inherentní hodnoty. To znamená, že řadoví členové jazykové komunity, kteří neovládali jazyky, jejichž texty-stimuly byly zařazovány do percepčních úkolů, neznehodnocovali texty-stimuly různých variant téhož jazyka – například ve výzkumu z roku 1974 při hodnocení dvou řeckých dialektů (prestižního athénského a krétského) 46 britskými studenty se neprojevily žádné statisticky významné rozdíly v hodnocení těchto dialektů podle různých parametrů (včetně estetiky) (Giles, Bourhis,
14 Podstatou metody „masky“ je, že texty-stimuly realizuje (čte nebo namlouvá) tatáž osoba (takzvaná maska), o níž nejsou respondenti informováni; tak se různá hodnocení textu-stimulu masky realizovaného různými varietami stávají základem pro určení místa příslušné variety v nějaké hierarchii variet, například její estetické hodnoty. Je třeba dodat, že podle metody vytvořené v roce 1960 kanadským sociálním psychologem Wallacem E. Lambertem a jeho týmem respondenti při poslechu verbálních stimulů hodnotí osobní, sociální a jiné vlastnosti mluvčích; narativy etic týkající se toho či onoho hodnocení variety jsou tedy v zásadě rekonstrukční, na druhou stranu, jak upozorňuje H. Giles (1970: 213), takto se zjišťují necenzurované postoje (angl. ‘uncensored’ attitudes).
268
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 8
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
Lewis, Trudgill 1974: 407–408). Tyto tendence podnítily badatele k rozvíjení a upevňování takzvané hypotézy vnucených norem (angl. the imposed norm hypothesis), která konceptualizuje a do určité míry zdůvodňuje charakteristiku dodatečné estetické hodnoty jazyka (jeho variant nebo jednotlivých hlásek); jinak řečeno atraktivita či neatraktivita jazyka se „vytváří“, „ustanovuje“ mimo jazyk (hmotu). Hypotéza vnucených norem vysvětluje, že jedna varianta (obvykle standard) získává převahu nad ostatními variantami jako nejpříjemnější v důsledku kulturních norem (Giles, Bourhis, Lewis, Trudgill 1974: 406), jinak řečeno sociální status působí na upevňování obrazu příjemné varianty v komunitě. Převaha jedné varianty (také pokud jde o estetickou hodnotu) nad ostatními variantami nevzniká na základě inherentních charakteristik, ale na základě ustáleného a předávaného / přejatého vědění o jazyce (variantě); jazyky a jejich varianty tedy mohou hierarchizovat znalci jazyků nebo, jak by řekla Gladis Massini Cagliari, rodilí polygloti (Massini-Cagliari 2004: 3–2315). V mnohojazyčném světě samozřejmě tlak vnucených norem nepůsobí pouze v důsledku variant jediného jazyka, ale také v důsledku různých jazyků; například řadoví členové jazykové komunity znají a osvojili si různé obrazy lingua franca. Poněkud zpřesněnou a rozvinutou variantou hypotézy vnucených norem je již zmíněná hypotéza sociálních konotací, která se stala kritickou perspektivou pro dekonstrukci mýtu estetiky jazyků. Peter Trudgill a H. Giles při zpřesňování hypotézy vnucených norem, která zakotvila představu, že atraktivita či neatraktivita jazyka (nebo varianty) se „vytváří“ mimo jazyk, zdůraznili, že soudy o estetice jazyka jsou výsledkem komplexu sociálních konotací (angl. a complex of social connotations). Termín „sociální“ v jejich teorii nezahrnuje pouze status či společenskou třídu. Významné je, že badatelé upozorňují, že i percepce členů téže komunity se může lišit, protože určité varianty pro ně mohou mít odlišné sociální konotace (více viz Trudgill, Giles 1978: 180–190). Hypotéza sociálních konotací navíc vysvětluje nedichotomickou percepci a hodnocení standardní jazykové varianty a nestandardních jazykových variant řadovými členy jazykové komunity. Například regionální akcenty (angl. regional accents) jsou hodnoceny pozitivněji než městské akcenty (angl. urban accents) (Bezooijen 2002: 14). Dochází k tomu proto, že realizátoři regionálních akcentů jsou spojováni s atraktivnějším způsobem života a prostředím; taková sociální (kontextová) informace (nebo komplex sociálních konotací) tedy „vytváří“ hodnotu apod.
15 Poznatku o polyglotech rodného jazyka, který formulovala Gladis Massini-Cagliari, badatelka zkoumající jazykovou situaci v Brazílii – analyzovala vztahy mezi portugalštinou a 200 dalšími živými jazyky (mezi nimiž bylo 170 původních jazyků-dialektů) – uvádí, že každý rodilý mluvčí, který se naučí svůj jazyk, se naučí rozlišovat i varianty svého jazyka, takže každý mluvčí je nutně „polyglotem“ svého rodného jazyka.
Straipsniai / Articles
269
Page 9
DAIVA ALIŪKAITĖ
Vrátíme-li se k mýtu o atraktivitě versus ošklivosti jazyků „Italština je krásná, němčina je ošklivá“, lze z perspektivy hypotézy inherentní hodnoty shrnout, že italštině je přisuzována kvalifikace krásného jazyka, protože inherentní charakteristiky tohoto jazyka jsou krásné a atraktivní (například zvuk, rytmičnost, koneckonců hlásky), zatímco u němčiny je tomu naopak. Z perspektivy hypotézy sociálních konotací – hodnotu krásy italštiny a hodnotu ošklivosti němčiny vytváří komplex sociálních konotací. Konkrétní konotace nebudeme rozebírat, tím spíše, že i samotný mýtus o kráse a ošklivosti jazyků může být mezi jednotlivými členy jazykových komunit verbalizován zmínkou o jiných jazycích, například francouzština je krásná, čínština ošklivá; a podobně. Jak uvádějí Susanne M. Reiterer, Vita Kogan, Annemarie Seither-Preisler a Gašper Pesek (2020: 168) v jedné z nejnovějších prací věnovaných motivaci k učení cizích jazyků, která hodnotí vliv zvukové struktury jazyka a sociálních stereotypů na učení cizích jazyků, mnohé „nepříjemné“ (angl. unpleasant) jazyky jsou tak často vnímány kvůli existujícím či minulým sociálním a politickým stigmatům.
Zásadní rozdíl mezi uvedenými hypotézami tedy spočívá v tom, že estetickou hodnotu jazyka vytváří jazyk, nebo estetickou hodnotu jazyka vytváří to, co není jazykem samým, nýbrž to, co se jazyka týká a co jej obklopuje. Badatelé samozřejmě upozorňují, že je obtížné odlišit například vliv fonetických rysů na percepci a na to či ono hodnocení od sociokulturní aury jazyka (nebo varianty) (angl. socio-cultural aura), tj. vlivu mluvčích a historie jazyka na percepci jazyka (nebo varianty). Jak uvažují V. V. Kogan a S. M. Reiterer (2021: 2), francouzština se například může zdát krásná díky vysokému vokalickému indexu (angl. vocalic index), tj. každý druhý zvuk ve francouzštině je samohláska; estetická hodnocení však může určovat sociokulturní aura francouzštiny, která zahrnuje Champs-Élysées, voňavé víno i romány A. Dumase.
OBR. 3. Model hypotéz Renée van Bezooijen (vytvořila autorka – D. A.).
270
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 10
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
Renée van Bezooijenová při rozvíjení výzkumu paradigmatu PD navrhla podrobněji diferencované hypotézy – modely vysvětlující a shrnující estetické hodnoty jazyků a variant (srov. Bezooijen 2002: 14–16). Empirický základ pro formulaci těchto poznatků zahrnoval nejen několik jazyků (americkou a britskou angličtinu, němčinu, nizozemštinu, ruštinu, italštinu, španělštinu a francouzštinu), ale také regionální varianty nizozemštiny a historické varianty nizozemštiny. Lze konstatovat, že její model šesti hypotéz (viz obr. 3) shrnuje jak jazykové, tak mimojazykové podmínky působící na percepci variant.
Podle R. van Bezooijen je vhodnější hypotézu vrozené hodnoty nazývat hypotézou šíření zvuků (angl. the sound driven hypothesis). Badatelka poněkud zpřesňuje předpoklady H. Gilesa a kol. o univerzálnosti estetiky zvuků, jinými slovy – R. van Bezooijen v narativu estetiky jazyků a variant etic legitimizuje oddělení nejkrásnějších (nejpříjemnějších apod.) jazyků či variant od statusu jazyků či variant, tj. nejkrásnější, nejpříjemnější apod. kód nemusí nutně zaujímat nejvyšší (nebo jinak výjimečnou) pozici v hierarchii jazykových variant (srov. Bezooijen 2002: 14). Ke kognitivním předpokladům (viz obr. 3) lze přiřadit také hypotézu srozumitelnosti (angl. the intelligibility driven hypothesis) (Bezooijen 2002: 15). Podle shrnutí nizozemské badatelky může příznivější hodnotící reakci běžných členů jazykového společenství a odpovídajícím způsobem vyšší estetické hodnocení vyvolat srozumitelnost kódu. R. van Bezooijen vyčleňuje ještě dvě hypotézy, koncepčně spojené s poznáním hodnoceného kódu (jazyka či jeho varianty) – ten je rozpoznatelný z určitých důvodů, například hodnocený jazyk je osvojený nebo se podobá osvojenému jazyku, hodnocená varianta se podobá kódu jazykového domova (nebo je s ním totožná), podobá se spisovnému jazyku (nebo je se spisovným jazykem totožná). Takzvaná hypotéza známosti (angl. the familiarity driven hypothesis) tedy může na škále hodnocení biauri (-us) vs patraukli (-us) vysvětlit příznivější hodnocení jazyka nebo kódu podobného kódu jazykového domova; hypotéza podobnosti (angl. the similarity driven hypothesis) – příznivější hodnocení kódů podobných standardnímu (spisovnému) jazyku ze strany respondentů (Bezooijen 2002: 15). Je třeba dodat, že poslední dvě hypotézy souvisejí jak s jazykovým, tak s nejazykovým základem. Nepochybně může znalost kódu stimulovat i určité komplexy, například komplex jazykového domova – příznivé hodnocení respondentů může být dáno snahou vytvářet přidanou hodnotu vlastního kódu.
Hypotéza šíření norem R. van Bezooijen (angl. the norm driven hypothesis) odpovídá již zmíněné hypotéze vnucených norem, která konceptualizuje a zdůvodňuje charakteristiku přidané estetické hodnoty jazyka (jeho variant či jednotlivých zvuků) (Bezooijen 2002: 14). Například hodnocení standardního (spisovného) jazyka ovlivňují kulturně vnucené (angl. culturally imposed) normy týkající se nadřazenosti standardního (spisovného) jazyka. Kulturně vnucená mohou být i hodnocení jednotlivých jazyků.
Straipsniai / Articles
271
Page 11
DAIVA ALIŪKAITĖ
Hypotéza sociálních konotací formulovaná P. Trudgillem a H. Gilesem (1978: 180–190) se v typologii hypotéz R. van Bezooijen stává hypotézou kontextu (angl. the context driven hypothesis) (Bezooijen 2002: 14). Badatelka tvrdí, že kontextové proměnné (angl. context variables), které v modelu P. Trudgilla a H. Gilese koncepčně odpovídají komplexu sociálních konotací, ovlivňují hodnocení atraktivnosti jazyků a variant. Jestliže je tedy postoj ke kontextovým proměnným příznivý, bude příznivé i hodnocení jazyka nebo jeho varianty a naopak – negativně hodnocené kontextové proměnné předpokládají představu nepříznivě hodnocené varianty.
Tradiční práce litevské dialektologie neintegrovaly hodnocení estetiky variant. V pracích paradigmatu PD z počátku 21. století nebo v pracích, do nichž byly tak či onak integrovány prvky přístupu PD, byla věnována pozornost apriorním postojům a byly formulovány jednotlivé postřehy týkající se vlivu jazykového domova a vlivu standardu na hodnocení krásy vs. ošklivosti variant (srov. Aliūkaitė 2007, 2011; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016; Bakšienė 2015, 2019; Geržotaitė, Čepaitienė 2016; Geržotaitė 2019, 2019a; Dambrauskienė 2020, aj.). Materiál apriorních postojů byl častěji omezen i v pracích sociolingvistiky postojů, například při prezentaci výsledků vědeckých projektů „Užívání jazyků a národní identita ve městech Litvy“ a „Sociolingvistická mapa Litvy: města a městečka“ jsou referovány apriorní postoje respondentů k hodnocení dialektů podle krásy a zvažují se otázky stereotypizace dialektů (například Kliukienė 2010: 102–103; 2014: [1–15]; Baranauskienė, Krupickaitė 2012: [1–22]; Kalėdienė 2013: 139–140; Vaicekauskienė, Sausverde 2012: [1–27], aj.).
2. ATRAKTIVNÍ HODNOTA DIALEKTALITY: SAMOSTATNOST A NESAMOSTATNOST
V pododdílech této části článku jsou tedy při prezentaci údajů z úlohy percepce a hodnocení 8 textů-stimulů výzkumu PD analyzovány estetická hodnota dialektality a vztahy mezi hodnocením atraktivnosti textů-stimulů a hodnocením dalších označených textů-stimulů (viz hodnocení na obr. 1).
2.1. Výsledky percepce textů-stimulů: faktor spisovného jazyka
Během výzkumu PD hodnotili mladí lidé z lokalit s odlišným nářečním základem atraktivnost 8 textů-stimulů na sedmibodové škále sémantického diferenciálu, přičemž označovali hodnotu krásy či ošklivosti od 1 do 7 bodů; 1 bodem hodnotili text-stimul jako text velmi ošklivého jazyka
272
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 12
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
a 7 body jako text velmi krásného jazyka. Kromě toho mohli respondenti po ohodnocení atraktivnosti výrazové stránky poslouchaných textů-stimulů od 1 do 7 bodů uvést argumenty pro dané hodnocení. Pořadí hodnocení atraktivnosti textů-stimulů odhaluje, že pro běžné členy jazykového společenství jsou nejkrásnější texty-stimuly reprezentující znaky regiolektu východních východních aukštaitů a regiolektu jižních aukštaitů: D→H→A. Dále se v pořadí atraktivnosti a neatraktivnosti řadí text-stimul G reprezentující znaky regiolektu jižních západních aukštaitů, text-stimul F zastupující regiolekt západních východních aukštaitů a text-stimul C reprezentující znaky regiolektu severních západních aukštaitů: G→F→C. Jako texty nejméně krásného jazyka byly běžnými členy jazykového společenství hodnoceny texty-stimuly zastupující žemaitský regiolektální projev: E→B. Souhrnné pořadí estetických hodnocení všech respondentů vypadá takto: D→H→A→G→F→C→E→B. Lze tvrdit, že představy o nejatraktivnější a nejméně atraktivní dialektalitě jsou univerzální. Tento závěr podporují jen málo odlišná souhrnná pořadí hodnocení atraktivnosti textů-stimulů mladými lidmi z aukštaitských oblastí (690 respondentů), žemaitských oblastí (220 respondentů) a velkoměsta (154 respondentů). Variabilita je v nich malá, pouze mladí Žemaité z hlediska estetiky upřednostňují text-stimul H zastupující regiolekt východních východních aukštaitů: H→D→A→G→F→C→E→B (viz obr. 4).
OBR. 4. Rozdíl v hodnocení atraktivnosti textů-stimulů
Takové výsledky hodnocení atraktivnosti textů-stimulů by na první pohled mohly podporovat předpoklad inherentních estetických znaků dialektality. Jak je patrné z obr. 4, výrazněji se mezi mladými Aukštajty, Žemaity a mladými lidmi z velkoměsta liší pouze hodnocení atraktivnosti textu-stimulu D; ostatní texty-stimuly, zejména text-stimul B, hodnotili mladí lidé všech tří skupin velmi podobně. Kromě toho je třeba poznamenat, že mezi argumenty estetického hodnocení mladí lidé uvádějí i takové, které ještě více posilují předpoklad, že některé znaky regiolektů mohly vést k příznivé hodnotící reakci mladých lidí jen proto, že zvuky a výslovnost některých textů-stimulů se mladým lidem jevily atraktivnější než u jiných (příklady viz tab. 1).
Al_M06 2 body přízvuk se mi nelíbí Pn_M19 3 body zní drsně Mžk_V22 2 body protože mluvil hrubě Rk_M14 3 body hrubý přízvuk
Text-stimul C
Klp_M10 6 bodů krásný zvuk Pn_M19 3 body protože zní drsně Įnšk_M15 5 bodů zvláštní znění Vrn_V09 5 bodů tento jazyk zní krásně
Text-stimul D
T1_M26 7 bodů krásné znění Ps_M13 5 bodů má osobitý zvuk Įnš_V24 5 bodů poslouchá se poměrně příjemně Al_V23 7 bodů krásné, příjemné na poslech
Text-stimul E
Kn_M08 2 body výslovnost řeže do uší, ošklivá Pn_V16 3 body zní ošklivě An_M24 4 body příliš hrubé Kn_M08 2 body výslovnost řeže do uší, ošklivá
Text-stimul F
Mrj_M06 7 bodů líbí se mi přízvuk Pn_V18 5 bodů zvučný jazyk Rk_V05 2 body zní nepříjemně Ut_V11 7 bodů výrazný, krásný jazyk
Text-stimul G
Mžk_M21 6 bodů zní krásně, příjemně Pn_M14 7 bodů zní mile Rk_V02 6 bodů krásná, specifická Ut_V15 4 body ošklivý přízvuk
Text-stimul H
An_V02 6 bodů krásná, příjemná Rk_M15 7 bodů krásná výslovnost Pln_V11 5 bodů ne příliš krásná Mžk_V06 5 bodů příjemná pro ucho
274
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 14
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
Jak je patrné, tentýž text-stimul je hodnocen jako atraktivní i neatraktivní (viz příklady hodnocení v tab. 1). Právě takové dichotomické hodnocení a argumentace hodnocených postojů by podporovaly závěr, že estetickou hodnotu vytváří samotný kód, nikoli to, co je kolem něj – určité sociokulturní konotace nebo, jak by řekli V. V. Kogan a S. M. Reiterer – sociokulturní aura (2021: 2). Nicméně souvislosti mezi podobností textů-stimulů se spisovným jazykem a hodnocením atraktivnosti takový předpoklad vrozených charakteristik (zde je třeba připomenout hypotézu vrozené hodnoty či šíření zvuků) vyvracejí. Je třeba přiznat, že hodnotící reakci mladých lidí na krásu textů-stimulů lze spojovat a v některých případech dokonce ztotožňovat s hodnocením podobnosti se spisovným jazykem. Hlavním záměrem projektu „Šíření regionálních variant a domnělého spisovného jazyka (kvazistandardu) na počátku 21. století: percepční výzkum“ bylo identifikovat, co je podle běžných členů spisovný jazyk a co nikoli, tj. co je uznáváno jako označený dialektální kód. Jinými slovy, zkoumáno bylo zakořenění takzvaného kvazistandardu (nebo kvazistandardů) mezi běžnými členy jazykového společenství. Mladí lidé hodnotili podobnost poslouchaných textů-stimulů se spisovným jazykem, přesněji s vlastní představou spisovného jazyka, stejně jako estetiku poslouchaných textů na sedmibodové škále sémantického diferenciálu, přičemž označovali míru podobnosti či nepodobnosti se spisovným jazykem od 1 do 7 bodů; 1 bodem hodnotili text-stimul jako zcela nepodobný spisovnému jazyku, 7 body jako velmi podobný spisovnému jazyku. Hodnocení od 1 do 7 umožnilo respondentům diferencovat percepci textů-stimulů. Souvislost mezi hodnocením atraktivnosti textů-stimulů a výsledky hodnocení textů-stimulů podle podobnosti se spisovným jazykem je tedy základem pro zvažování otázky samostatnosti estetické hodnoty dialektality, nebo – pro hodnocení hypotéz vnucených norem H. Gilese, R. Y. Bourhise, P. Trudgilla a A. Lewise či hypotézy šíření norem R. van Bezooijen na základě údajů o percepci dialektality litevského jazyka.
Jak je patrné (viz obr. 5), běžní členové jazykového společenství na pomyslném kontinuu dialekt → spisovný jazyk podle podobnosti se spisovným jazykem nejpříznivěji hodnotí text-stimul H obsahující znaky regiolektu východních východních aukštaitů; pro respondenty je nejméně podobný text-stimul B reprezentující znaky žemaitského regiolektu.
Bez hodnocení na úrovni jazykových charakteristik, tj. toho, které konkrétní rysy toho či onoho textu-stimulu vedly k takovému hodnocení podobnosti či nepodobnosti se spisovným jazykem (o tom viz Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Brazaitienė 2020: 151–176), je třeba znovu sestavit pořadí hodnocení nejpodobnějších a nejméně podobných textů spisovnému jazyku a pořadí estetického vnímání (viz obr. 6).
Straipsniai / Articles
275
Page 15
DAIVA ALIŪKAITĖ
OBR. 5. (Ne)podobnost textů-stimulů se spisovným jazykem
Jak je patrné (obr. 6), podle znaků podobnosti a atraktivnosti byly nejdůsledněji hodnoceny texty-stimuly E a B reprezentující znaky žemaitského regiolektu a text-stimul F zastupující regiolekt západních východních aukštaitů. Hodnocení podobnosti výrazové stránky textu-stimulu H reprezentujícího znaky regiolektu východních východních aukštaitů, textu-stimulu C reprezentujícího znaky regiolektu severních západních aukštaitů a textu-stimulu A zastupujícího jižní aukštaitský regiolekt se spisovným jazykem jsou poněkud vyšší než hodnocení estetické stránky těchto textů-stimulů. Přestože se však pořadí hodnocení podobnosti se spisovným jazykem – H→A→D→C→G→F→E→B – od pořadí hodnocení atraktivnosti textů-stimulů – D→H→A→G→F→C→E→B – poněkud liší, v souhrnu lze konstatovat závislost těchto dvou parametrů. V prostředních pozicích pořadí atraktivnosti a podobnosti se spisovným jazykem se hodnocení atraktivnosti a podobnosti textů reprezentujících znaky regiolektu jižních západních aukštaitů a regiolektu západních východních aukštaitů navzájem liší jen málo. Podobnost textu-stimulu G se spisovným jazykem je podle hodnocení všech respondentů
276
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 16
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
4,26 bodu, zatímco atraktivnost činí 4,46 bodu. Tyto průměry hodnocení vyplývají z toho, že respondenti hodnotili krásu tohoto textu-stimulu častěji 7 nebo 6 body: 12,36% všech respondentů ohodnotilo text jako text velmi krásného jazyka a udělilo mu 7 bodů, 16,63% udělilo 6 bodů. Podobnost se spisovným jazykem byla hodnocena kritičtěji – 7 body ji hodnotilo 5,52% všech respondentů, 6 body 12,94%. Stejné důvody stojí za rozdílem v hodnocení textu-stimulu F zastupujícího regiolekt západních východních aukštaitů. Poněkud odlišná je percepce textu-stimulu C reprezentujícího znaky regiolektu severních západních aukštaitů. Podobnost tohoto textu-stimulu se spisovným jazykem ohodnotilo 7 body 6,46% všech respondentů z jednotlivých míst, 6 body dokonce 21,18%. Výsledky percepce estetičnosti jsou přísnější – text-stimul C byl jako text velmi krásného jazyka, se 7 body, ohodnocen 4,48% mladých lidí. Svůj výrok na 6bodové hodnotě škály sémantického diferenciálu označilo 12,68% respondentů; minimální hodnocení atraktivnosti 1 nebo 2 body navíc udělilo 16,59% mladých lidí, čímž vyjádřili postoj, že jazyk textu-stimulu je pro ně velmi ošklivý. Že text-stimul reprezentující znaky regiolektu severních západních aukštaitů není vůbec podobný spisovnému jazyku, odhalilo na škále sémantického diferenciálu 7,98% respondentů, kteří označili 1 nebo 2 body. Takový rozdíl však nemění prvotní předpoklady o závislosti těchto dvou parametrů (podobnosti se spisovným jazykem a atraktivnosti). Jinak řečeno – podobnost textu-stimulu se spisovným jazykem, přesněji s představou spisovného jazyka, kterou si mladí lidé osvojili, ovlivňuje nebo dokonce určuje hierarchizaci textů-stimulů podle atraktivnosti. Tento závěr ještě více potvrzují komentáře respondentů – mladí lidé často odůvodňují to či ono hodnocení textu-stimulu argumenty podobnosti či nepodobnosti se spisovným jazykem. Lze se tedy podívat, jak je atraktivnost těchto textů-stimulů konceptualizována prostřednictvím vztahu ke spisovnému jazyku. Lze porovnat atraktivnost či neatraktivnost textu-stimulu H zastupujícího východní východní aukštaitský projev (hodnoceného jako nejpodobnější spisovnému jazyku), textu-stimulu D reprezentujícího znaky jižního aukštaitského regiolektu (hodnoceného jako nejatraktivnější) a žemaitského textu-stimulu B (hodnoceného jako nejméně podobný spisovnému jazyku i jako nejméně atraktivní), jakož i pro srovnání podobnost či nepodobnost se spisovným jazykem, které odůvodňují fragmenty emic narativu rekonstruovaného z otevřených komentářů mladých lidí (viz tab. 2).
Straipsniai / Articles
277
Page 17
DAIVA ALIŪKAITĖ
OBR. 6. Souvislost hodnocení (ne)podobnosti textů-stimulů se spisovným jazykem a (ne)atraktivnosti
278
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 18
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
TAB. 2. Argumenty hodnocení atraktivnosti a podobnosti se spisovným jazykem (příklady)
Text-stimul | Respondent | Hodnocení podobnosti se spisovným jazykem | Argument hodnocení | Hodnocení atraktivnosti | Argument hodnocení B text-stimul | Al_V16 | 3 body | vyslovuje se to výrazně jinak | 3 body | není příliš krásný, protože se nepodobá spisovnému jazyku Klp_M07 | 4 body | zkracují se koncovky slov | 5 bodů | jazyk se nepodobá spisovnému Šl_M02 | 3 body | vyslovuje, přízvukuje velmi podivně | 3 body | nepodobný spisovnému, podivný Tl_M21 | 3 body | zkracuje koncovky, nesprávně přízvukuje slova | 3 body | krásný je pouze spisovný jazyk D text-stimul | An_M09 | 4 body | protože vyslovuje správně | 5 bodů | protože je to pro mě krásné, takový je spisovný jazyk Klp_V04 | 7 bodů | protože je velmi správný | 7 bodů | protože se podobá spisovnému Kn_M11 | 5 bodů | stejná slova | 6 bodů | podobá se spisovnému jazyku Ps_M22 | 6 bodů | koncovky se trochu liší od spisovného jazyka | 6 bodů | k totožnosti se spisovným jazykem mnoho nechybí H text-stimul | Klp_M06 | 6 bodů | přízvukuje se o | 7 bodů | protože se podobá spisovnému Mžk_V14 | 7 bodů | velmi krásný | 7 bodů | podobný spisovnému Vrn_V11 | 7 bodů | podle mého názoru je to zde spisovný jazyk | 6 bodů | protože je spisovný Tl_M25 | 5 bodů | většina slov zněla podobně jako spisovný jazyk | 6 bodů | protože se dosti podobá spisovnému
Je třeba dodat, že taková hodnocení dialektality podporují nejen hypotézy vnucených norem (stejně jako šíření norem) či sociálních konotací (stejně jako kontextu). Jak již bylo zmíněno, hypotéza podobnosti R. van Bezooijen v paradigmatu PD vysvětluje příznivější hodnocení jazyka nebo kódu podobného standardnímu (spisovnému) jazyku (Bezooijen 2002: 15), takže fragmenty emic narativu respondentů, v nichž
Straipsniai / Articles
279
Page 19
DAIVA ALIŪKAITĖ
se vyjevuje obsah hodnotícího postoje – krásné, protože se to podobá spisovnému jazyku, ošklivé – protože se to nepodobá spisovnému jazyku (viz tab. 2) – ukazují univerzálnost hypotézy podobnosti nizozemské badatelky. Kromě toho je třeba upozornit, že estetická hodnocení textů-stimulů jsou často argumentována z perspektivy správnosti a nesprávnosti. Dimenze správnosti etic narativech je především spojována se spisovným jazykem. Pro Emic narativ je charakteristické vyjádření nesamostatných, avšak z určitého hlediska holistických postojů, tj. integrujících naplnění několika podmínek. Jednou z důležitějších podmínek je správnost: krásné, protože je to správné (viz tab. 3). Tento vztah (krásy a správnosti) v etic narativech, v nichž byly tak či onak využity informace od běžných členů jazykového společenství, byl zmíněn dokonce dříve, než se začaly rozvíjet výzkumy postojů. Podle Samua Imreho (1963) – představitele tradiční dialektologie a sestavovatele maďarského jazykového atlasu – jsou koncepty „správný jazyk“ a „krásný jazyk“ na úrovni metalingvistických komentářů respondentů téměř neoddělitelné (cit. z Kontra 2002: 206).
Text-sti-mul | Respondent | Hodnocení atraktivnosti | Argument hodnocení A text-stimul | Al_V07 | 6 bodů | mluví správně A text-stimul | Jnš_V29 | 6 bodů | mluví správně A text-stimul | Jrb_V05 | 6 bodů | protože téměř mluví správně A text-stimul | Tl_M21 | 5 bodů | protože mluví dostatečně správně B text-stimul | An_V04 | 2 body | nesprávně přízvukuje B text-stimul | Krtn_M06 | 1 bod | nesprávná mluva B text-stimul | Mrj_M16 | 3 body | nesprávný jazyk B text-stimul | Pn_M06 | 2 body | mluví se velmi nesprávně C text-stimul | Šk_M08 | 6 bodů | krásně, správně, jen se mi nelíbilo, jak přízvukoval slovo „esu“ C text-stimul | Ukm_M22 | 2 body | nesprávně C text-stimul | Ut_V07 | 7 bodů | správný jazyk C text-stimul | Vrn_M24 | 5 bodů | zní krásně, dostatečně správně D text-stimul | Pn_V20 | 7 bodů | protože vyslovuje slova správně D text-stimul | Jnšk_M15 | 7 bodů | slova se vyslovují správně D text-stimul | Klp_M14 | 6 bodů | mluví správně D text-stimul | Skd_M17 | 3 body | některá slova se vyslovují nesprávně
280
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 20
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
Text-stimul Respondent Hodnocení atraktivnosti Argument hodnocení Text-stimul E AI_V04 4 body čím nesprávnější je jazyk – tím je stále ošklivější zní jako nesprávně se přízvukuje, zkracují se koncovky nesprávná výslovnost, koncovky se zkracují, u některých slov ne nesprávná výslovnost mluví nesprávně nesprávná protože se nesprávně přízvukuje není příliš nesprávná přízvukuje správněji přízvukuje nesprávně snaží se mluvit správně, ale nedaří se mu to mluví zcela správně mluví správně správný jazyk příliš správně správný, jasný
Jak je patrné z fragmentů emic narativu, běžní členové jazykového společenství jsou při kladení požadavků na správnost různě přísní, pro zkoumanou otázku – estetickou hodnotu dialektality a její souvislosti s jinými hodnotami – však rozdíl mezi přísností a nepřísností není příliš důležitý; v tomto případě je důležitá principiální závislost, jinak řečeno shoda konceptů „správný jazyk“ a „krásný jazyk“.
2.2. Výsledky percepce textů-stimulů: faktor jazykového domova
Lze tvrdit, že faktor jazykového domova ovlivňuje percepci respondentů o něco méně než faktor spisovného jazyka. Nebo lze na základě pojetí takzvané hypotézy známosti R. van Bezooijen vysvětlit například,
Straipsniai / Articles
281
Page 21
DAIVA ALIŪKAITĖ
posloupnost nejpřitažlivějších a nejméně přitažlivých textů-stimulů mladých obyvatel Šiauliai: D→A→H→C→G→F→E→B. Respondenti ze šiauliajského bodu umisťují text-stimul C reprezentující znaky severozápadního aukštaitského regiolektu v hierarchii přitažlivosti výrazu hned za texty-stimuly D, A a H, které se nejvíce podobají spisovnému jazyku a jsou nejkrásnější. Faktor jazykové domoviny nelze ve vnímání mladých obyvatel Šiauliai absolutizovat, přesto je třeba upozornit, že při hodnocení podobnosti výrazu textu-stimulu C s kódem jazykové domoviny téměř 7,89% respondentů téměř ztotožnilo výraz tohoto textu-stimulu s kódem jazykové domoviny a podobnost ohodnotilo 7 body ze 7; 21,05% respondentů z tohoto bodu ohodnotilo podobnost 6 body ze 7. Při zdůvodňování hodnocení podobnosti textu-stimulu s kódem jazykové domoviny mladí lidé otevřeně vyjádřili totožnost kódu jazykové domoviny s textem-stimulem C reprezentujícím znaky severozápadního aukštaitského regiolektu, například: respondentka Šl_M05 svůj údaj komentovala – protože v našem městě se tak skutečně mluví (7 bodů); Šl_M11 – v mém městě se mluví podobně (5 bodů); Šl_V01 – podobně, protože mluvíme podobně (6 bodů); Šl_M06 – často tak sama mluvím (7 bodů); Šl_V04 – mluvím podobně, jen více slangem (6 bodů). Že znalost kódu, a ještě více jeho uznání jako vlastního kódu, ovlivňuje estetická hodnocení dialektovosti, potvrzuje posloupnost nejpřitažlivějších a nejméně přitažlivých textů-stimulů mladých obyvatel Marijampolė: D→G→H→A→F→E→C→B. Text-stimul G reprezentující znaky jihozápadního aukštaitského regiolektu se v hierarchii krásy posouvá na druhou pozici (5,54 bodu), příznivěji je hodnocen pouze text-stimul D reprezentující znaky jižního aukštaitského regiolektu (5,82 bodu). Podobnost textu-stimulu G s kódem jazykové domoviny ohodnotili mladí obyvatelé Marijampolė 6,34 bodu. Kromě toho celých 81% mladých obyvatel Marijampolė lokalizuje text-stimul G v Marijampolė. Také údaje z úlohy s kreslenou mapou tedy odhalují uznání kódu jako kódu jazykové domoviny. Z toho plyne, že spojovat hodnocení přitažlivosti s faktorem jazykové domoviny je opodstatněné. Tento vhled potvrzují fragmenty emic narativu samotných respondentů, například: respondentka Mrj_M04 hodnotí krásu textu-stimulu G 6 body, protože mám ráda svůj dialekt; Mrj_M09 – hodnotí 7 body, protože můj – suvalkijský – dialekt je nejkrásnější; Mrj_M16 – hodnotí 6 body, protože mám ráda náš suvalkijský přízvuk. Mladý obyvatel Marijampolė Mrj_V11 zdůvodňuje hodnocení přitažlivosti 7 body – zní nejlépe ze všech, a hodnocení podobnosti s jazykovou domovinou 7 body vysvětluje takto – protože je to můj jazyk. Právě takový fragment emic narativu nejzřetelněji odůvodňuje souvislost estetické hodnoty dialektovosti s jazykovou identitou respondentů. Na to, že rodný dialekt členové běžné jazykové komunity hodnotí jako dostatečně krásný, upozornil již zmíněný představitel tradiční dialektologie S. Imru (cit. z Kontra 2002: 206). Přesto je třeba poznamenat, že na rozdíl od uznané (byť domnělé!) podobnosti se spisovným jazykem uznaná podobnost textu-stimulu s kódem jazykové domoviny nemusí působit jako
282
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 22
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
podmínka přitažlivosti. Z výsledků percepčního výzkumu v jednotlivých bodech vyplývá tendence, že texty-stimuly uznávané jako nejvíce dialektální, tj. nejméně podobné spisovnému jazyku, nejsou hodnoceny jako přitažlivější. To platí například o hodnocení textů-stimulů B a E reprezentujících znaky žemaitského regiolektu v těch bodech, které objektivně spadají do areálu žemaitského regiolektu. Výchozí předpoklad, pokud bychom faktor jazykové domoviny hodnotili jako bezpodmínečně určující „jazykový vkus“, by zněl: texty-stimuly zastupující žemaitský regiolekt budou hodnoceny jako přitažlivější než nepřitažlivé. Tak tomu však není. Například pouze 6,82% respondentů v žemaitských bodech přidělilo při hodnocení přitažlivosti textu-stimulu B 7 bodů, dalších 7,27% hodnotilo přitažlivost textu-stimulu 6 body. Téměř 30% respondentů ohodnotilo text-stimul B jako velmi nepřitažlivý, když mu přidělili 1 nebo 2 body. Poněkud umírněnější, avšak přesto podobná je percepce textu-stimulu E (viz obr. 7).
OBR. 7. Přitažlivost textů-stimulů B a E podle hodnocení respondentů v žemaitských bodech
Ačkoli jsou pořadí přitažlivosti v jednotlivých žemaitských bodech poněkud variabilní, jeden z textů-stimulů reprezentujících znaky žemaitského regiolektu, text-stimul B, je vždy hodnocen jako nejméně přitažlivý, zatímco druhý – text-stimul E – je v některých bodech hodnocen jako přitažlivější než text-stimul F reprezentující znaky západního východoaukštaitského regiolektu nebo text-stimul G reprezentující znaky jihozápadního aukštaitského regiolektu (viz obr. 8).
Straipsniai / Articles
283
Page 23
DAIVA ALIŪKAITĖ
OBR. 8. Přitažlivost textů-stimulů podle hodnocení respondentů v žemaitských bodech
Je třeba dodat, že respondenti ze tří žemaitských bodů – Telšiai, Plungė a Skuodas – při hodnocení podobnosti slyšených textů s kódem jazykové domoviny v rámci výzkumu PD ohodnotili oba texty-stimuly reprezentující znaky žemaitského regiolektu jako nejpodobnější ze všech (viz obr. 9).
OBR. 9. Spojování textů-stimulů s jazykovou domovinou
Ačkoli hodnocení podobnosti s jazykovou domovinou nejsou vysoká, v rámci všech regiolektálních textů-stimulů byla jejich podobnost s kódem jazykové domoviny uznána nejčastěji. Je třeba dodat, že text-stimul E hodnotili jako nejpodobnější kódu jazykové domoviny také mladí obyvatelé Kretinga (4,28 bodu) a Mažeikiai (4,58 bodu). Komentáře respondentů k hodnocením potvrzují, že texty-stimuly byly rozpoznány jako kódy jazykové domoviny, například: respondentka Skd_M20, která podobnost textu-stimulu B s kódem jazykové domoviny ohodnotila 7 body, komentuje – velmi [podobná], protože je to jazyk mého regionu; respondentka Tel_M21, která podobnosti s jazykovou domovinou rovněž přidělila 7 bodů, argumentuje – protože i my zkracujeme koncovky,
284
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 24
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
slova špatně akcentujeme; respondent Skd_V09 odůvodňuje 6 bodů – velmi podobná. Mladý obyvatel Plungė Pln_V09 se dokonce pokouší podobnost s jazykovou domovinou zapsat amatérským nářečním grafolektem – žemaitė vara. Shrnutím lze o faktoru jazykové domoviny pro představu přitažlivosti říci, že ve srovnání s faktorem spisovného jazyka je faktor jazykové domoviny podmíněnější.
ZÁVĚRY
Po provedení výzkumu estetické hodnoty dialektovosti lze na základě přístupu PD formulovat následující zobecňující vhledy a předpoklady dalšího diskurzu o estetice kódů:
1) Percepci přitažlivosti textů-stimulů reprezentujících znaky různých regiolektů zakládá zobecňující vhled, že estetickou hodnotu dialektovosti určují inherentní charakteristiky varianty jen částečně. Z hlediska tradice výzkumu estetiky kódů tento vhled není originální ani nový, avšak jeho podpořením údaji o percepci dialektovosti litevského jazyka se lze zapojit do obecného kritického etic diskurzu estetiky jazyků (kódů), tj. diskurzu výzkumníka. Při hodnocení ernic, tj. perspektivy běžného člena komunity, se tedy vynořují obecné tendence percepce přitažlivosti textů-stimulů; lze konstatovat, že hypotézy vysvětlující percepci a hodnocení jazyků (kódů) umožňují systematicky hodnotit údaje emic narativu estetiky dialektovosti litevského jazyka a vytvářet konzistentní dialektologický diskurz. Percepci běžného člena jazykové komunity nejlépe vysvětlují hypotézy vnucených norem či šíření norem a také sociálních konotací, které konceptualizují a zdůvodňují charakteristiku dodatečné estetické hodnoty kódů.
2) Údaje z výzkumu percepce textů-stimulů provedeného v jednadvaceti regionálních bodech a ve třech velkých městech (Vilniusu, Kaunasu a Klaipėdě) umožňují tvrdit, že mezi běžnými členy jazykové komunity existují univerzální představy nejpřitažlivější a nejméně přitažlivé dialektovosti. Lze tvrdit, že na percepční úrovni jsou jako nejkrásnější či krásnější kódy hodnoceny ty regiolekty, které se více podobají spisovnému jazyku. Tento zobecňující vhled odpovídá pojetí hypotézy podobnosti rozvinutému v teoretickém diskurzu, které aktualizuje faktor spisovného jazyka. Je třeba zdůraznit, že spisovný jazyk je zde třeba chápat jako představu spisovného jazyka, kterou má běžný člen jazykové komunity a která se bez ohledu na svou přesnost či nepřesnost (tj. je třeba zohlednit ustálení kvazistandardu) stává základem měření a hodnocení přitažlivosti. Nelze zapomínat, že emic, tj. běžného člena jazykové komunity, a etic, tj. především výzkumníka, způsoby vidění světa a konstruování významu nelze ztotožňovat,
Straipsniai / Articles
285
Page 25
DAIVA ALIŪKAITĖ
požadavky jednoho z nich nelze přenášet na druhého, protože by se tím v podstatě zničil jeden z významů, který se kvůli své odlišnosti nestává méně významným. V daném případě je obraz dialektovosti vytvářený běžným členem jazykové komunity důležitým objektem dialektologie, jehož dekonstrukce rozšiřuje (může rozšířit) etic narativ dialektologie. Zobecňující vhled týkající se hierarchie estetiky kódů lze tedy upřesnit takto: na percepční úrovni jsou jako krásnější či krásné kódy hodnoceny ty regiolekty, které jsou rozpoznány a uznány jako podobnější spisovnému jazyku. Jak vyplynulo ze shrnutí údajů percepčního výzkumu PD, jako nejkrásnější, protože nejpodobnější spisovnému jazyku (tj. existující představě), byl hodnocen výraz textů-stimulů D, H a A reprezentujících znaky jižního aukštaitského regiolektu a východního východoaukštaitského regiolektu; jako nejméně krásný, protože nejvíce odlišný od spisovného jazyka (tj. existující představy), byl hodnocen výraz textů-stimulů B a E reprezentujících znaky žemaitského regiolektu. Takové výsledky, které potvrzují význam spisovného jazyka, přesněji představy spisovného jazyka, pro estetiku dialektovosti, podporují vhled, že pro běžného člena jazykové komunity „vytváří“ estetickou hodnotu dialektovosti to, co leží mimo jazyk.
3) Výsledky výzkumu PD umožňují zhodnotit, jak faktor jazykové domoviny určuje hodnocení estetiky dialektovosti. V článku lze formulovat pouze předběžné vhledy: uznání slyšené varianty jako vlastního kódu může vést k příznivějšímu hodnocení estetiky dialektovosti, avšak na rozdíl od uznané (byť domnělé!) podobnosti se spisovným jazykem uznaná podobnost textu-stimulu s kódem jazykové domoviny nemusí působit jako podmínka přitažlivosti. Ve srovnání s faktorem spisovného jazyka je faktor jazykové domoviny při utváření představy přitažlivosti dialektovosti podmíněnější a „aktivuje se“, pokud je splněna první podmínka – dialektovost reprezentovaná textem-stimulem se samozřejmě na úrovni postojů a percepce běžného člena jazykové komunity v podmíněném kontinuu dialekt → spisovný jazyk posune směrem ke spisovnému jazyku.
Při shrnutí zkoumaných otázek je třeba zdůraznit, že vhledy týkající se estetické hodnoty dialektovosti v tomto článku vycházejí pouze z údajů jedné věkové skupiny respondentů, kteří se účastnili výzkumu PD; za druhé, během daného výzkumu byly pro rozvíjení narativu estetiky shromážděny pouze percepční údaje, tj. při hodnocení přitažlivosti či nepřitažlivosti dialektovosti nebylo využito materiálu apriorních postojů (verbalizovaných či vizualizovaných). Je tedy třeba uznat, že vhledy rozvíjené v tomto článku lze hodnotit jako fragment diskurzu estetiky dialektovosti v paradigmatu PD, který je nutně třeba zpřesňovat a rozvíjet různými směry, například percepci textů-stimulů reprezentujících dialektovost
286
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 26
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
porovnávat s údaji o apriorních postojích nebo do výzkumu estetiky dialektovosti systematicky zapojit materiál z kreslených map.
LITERATŪRA
Aliūkaitė Daiva 2007: Tarminio kalbėjimo estetinė vertė: nuostatų tyrimas. – Tekstai ir kontekstai: transformacijų sklaida, red. J. Krūminienė, Kaunas: Vilniaus universiteto leidykla, 211–223.
Aliūkaitė Daiva 2009: Bendrinės kalbos vaizdiniai: kvazistandarto problema. – Respectus Philologicus 16(21) A, 160–187. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2009~1519745401022/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.
Aliūkaitė Daiva 2011: Jaunųjų žemaičių raiškos idealai: sąmoningosios nuostatos. – Respectus Philologicus 20, 209–220. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2011~1367175734827/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.
Aliūkaitė Daiva 2020a: Tarmiškumo tvarumas Lietuvos regionuose: emic naratyvo kūrėjo perspektyva. – Lietuvių kalba 15, [1–20]. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22435/21702.
Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolektų ir regioninių dialektų formavimosi ypatumai. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas. Žemėlapiai ir jų komentarai, sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: leidykla „Briedis“, 257–262.
Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2019: Paprastosios kalbos bendruomenės nario naratyvas: kur ir kodėl (su)kuriamas vietos tarmiškumas. – Lietuvių
Straipsniai / Articles
287
Page 27
DAIVA ALIŪKAITĖ
kalba 13, [1–22]. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22481.
Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Brazaitienė Laura 2020: Lietuvių kalbos variantai: tyrėjo ir paprastojo kalbos bendruomenės nario perspektyvos, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Bakšienė Rima 2015: Terminio kalbėjimo savivertė ir gyvybingumas: XXI a. pradžios Šakių ir Jurbarko šnektos. – Lietuvių kalba 9, [1–20]. Prieiga internete: https://www.journals.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22631/21863.
Bakšienė Rima 2019: Terminio kalbėjimo vertinimas PAPRŪŠĖJE: XXI a. pradžios Vištуčio arealo tyrimas. – Lietuvių kalba 13, [1–17]. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22487.
Baranauskienė Viktorija, Krupickaitė Dovilė 2012: Lietuvos miestų gyventojų tarminės regioninės savimonės ypatumai (sociolingvistinio tyrimo duomenimis). – Taikomoji kalbotyra 1, [1–22]. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/taikomoji-kalbotyra/article/view/17252/16418.
Bezooijen van Renée 2002: Aesthetic Evaluation of Dutch. – Handbook of Perceptual Dialectology 2, eds. by D. Long, D. R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 13–30.
Butkus Vigmantas, Šeškus Artūras 2010: Balio Sruogos „Dievų miškas“ kaip (savita) antropologinė studija. – Literatūra 52(1), 68–80. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/literatura/article/view/7717.
Cramer Jennifer 2018: The Emic and the Etic in Perceptual Dialectology. – Language Regard: Methods, Variation and Change, eds. by B. Evans, E. J. Benson, J. N. Stanford, Cambridge: Cambridge University Press, 62–79.
Dambrauskienė Diana 2020: Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai. – Acta Linguistica Lithuanica 83, 227–247. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2020~1612722134975/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.
Geržotaitė Laura 2019: Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių, Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas. – Bendrinė kalba 92, [1–25]. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?92.
Geržotaitė Laura 2019a: Jaunųjų rytų aukštaičių – kupiškėnų ir uteniškių – kalbinės gimtinės vaizdiniai. – Acta Linguistica Lithuanica 81, 175–198. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2019~1585085715323/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.
288
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 28
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
Geržotaitė Laura, Čepaitienė Agnė 2016: Vilkaviškio jaunuolių kalbinė gimtinė: ribos, taisyklingumo ir patrauklumo vertės. – Verbum 7, 84–100. Prieiga internete: https://www.journals.vu.lt/verbum/article/view/10288.
Giles Howard 1970: Evaluative Reactions to Accents. – Educational Review 22(3), 211–227.
Giles Howard, Bourhis Richard, Davies Ann 1979: Prestige Speech Styles: The Imposed Norm and Inherent Value Hypotheses. – Language and Society: Anthropological Issues, eds. by W. C. McCormack, S. A. Wurm, The Hague: Mouton, 589–596.
Giles Howard, Bourhis Richard, Lewis Alan, Trudgill Peter 1974: The Imposed Norm Hypothesis: A Validation. – Quarterly Journal of Speech 60(4), 405–410.
Giles Howard, Niedzielski Nancy 1998: Italian is Beautiful, German is Ugly. – Language Myths, eds. by L. Bauer, P. Trudgill, New York: Penguin Books, 85–93.
Headland Thomas N. 1990: Introduction: A Dialogue Between Kenneth Pike and Marvin Harris on Emics and Etics. – Emics and Etics: The Insider/Outsider Debate (Frontiers of Anthropology), eds. by T. N. Headland, K. Pike, M. Harris, T. Oaks, CA, US: Sage Publications, Inc., 13–27.
Iannàccaro Gabriele, Dell’Aquila Vittorio 2001: Mapping Languages from Inside: Notes on Perceptual Dialectology. – Social & Cultural Geography 2, Issue 3, 265–280.
Kalėdienė Laima 2013: Požiūris į tarmes ir nuostatos dėl jų vartojimo trijose Dzūkijos etnografinio regiono dalyse. – Miestai ir kalbos II. Sociolingvistinis Lietuvos žemėlapis, kolektyvinė monografija, moksl. red. M. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 125–151.
Kliukienė Regina 2010: Tarmės mieste: mokėjimas, vartojimas ir kalbinės nuostatos. – Miestai ir kalbos, red. M. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 91–105.
Kliukienė Regina 2014: Kalbėjimas su tėvais tarmiškai ir gyventojų požiūris į tarmes Žemaitijos miestuose (kiekybinė analizė). – Taikomoji kalbotyra 5, [1–15]. https://www.zurnalai.vu.lt/taikomojikalbotyra/article/view/17458.
Kogan Vita V., Reiterer Susanne M. 2021: Eros, Beauty, and Phon-Aesthetic Judgements of Language Sound. We Like It Flat and Fast, but Not Melodious. Comparing Phonetic and Acoustic Features of 16 European Languages. – Frontiers in Human Neuroscience 15, 1–22.
Straipsniai / Articles
289
Page 29
DAIVA ALIŪKAITĖ
Kontra Miklós 2002: Where is the “Most Beautiful” and the “Ugliest” Hungarian spoken? – Handbook of Perceptual Dialectology 2, eds. by D. Long, D. R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 205–218.
Long Daniel 1996: Quasi-standard as a Linguistic Concept. – American Speech 71(2), 118–135.
Massini-Cagliari Gladis 2004: Language Policy in Brazil: Monolingualism and Linguistic Prejudice. – Language Policy 3, 3–23.
Mikulėnienė Danguolė 2019: Tarmiškumo bruožų nomenklatūra: nuo tarminių požymių prie tarmiškumo žymenų. – Respectus Philologicus 35(40), 51–62. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/12716.
Preston Dennis R. 1998: They Speak Really Bad English Down South and in New York City. – Language Myths, eds. by L. Bauer, P. Trudgill, London: Penguin Books, 139–149.
Preston Dennis R. 1999: Introduction. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by D. R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, XXIII–XL.
Preston Dennis R. 2018: Perceptual Dialectology. – The Handbook of Dialectology (Blackwell Handbooks in Linguistics), 1st Edition, eds. by Ch. Boberg, J. Nerbonne, D. Watt, Hoboken NJ: John Wiley & Sons, 177–203.
Reiterer Susanne M., Kogan Vita V., Seither-Preisler Annemarie, Pesek Gašper 2020: Foreign Language Learning Motivation: Phonetic Chill or Latin Lover Effect? Does Sound Structure or Social Stereotyping Drive FLL? – Psychology of Learning and Motivation 72, 165–205.
Taeldeman Johan 2005: Polarisation Revisited. – Language Variation – European Perspectives: Selected Papers from the Third International Conference on Language Variation in Europe (ICLaVE 3), ed. by F. Hinskens, Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 233–248.
Trudgill Peter, Giles Howard 1978: Sociolinguistics and Linguistic Value Judgments: Correctness, Adequacy, and Aesthetics. – Functional Studies in Language and Literature, eds. by F. Coppieters, D. L. Goyvaerts, Ghent, Belgium: Story-Scientia, 167–190.
Vaicekauskienė Loreta, Sausverde Erika 2012: Lietuvos tarmių rezervatas: socialiniai ir geografiniai tarmės mobilumo ribojimai tiesioginių tyrimų duomenimis. – Taikomoji kalbotyra 1, [1–27]. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/taikomojikalbotyra/article/view/17250/16416.
290
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 30
Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai
The Aesthetic Value of Dialectality: Images of Ordinary Language Community Members
SUMMARY
The object of the article is the aesthetic value of dialectality. The research data of perceptual dialectology constitute the empirical basis of the discourse concerning the aesthetic value of dialectality, which is covered in the article. The hypotheses explaining the perception and evaluation of variants and, in a sense, even generalizing the naïve models of the conceptualization of variants (for instance, the imposed norm hypothesis, the social connotations hypothesis, the familiarity driven hypothesis, etc.) become the theoretical basis of the analysis presented in the research part of the article.
The analysis of the data collected in the study of the perception of texts–stimuli, which involved 1,064 participants from 21 regional points and three cities (Vilnius, Kaunas and Klaipėda) representing the same age group (i.e., the 1st–4th grade gymnasium students) leads to the conclusion that the universal images of the most and least attractive dialectal speech exist among ordinary language community members. The evaluation scale of attractiveness of the texts–stimuli reveals that ordinary language community members find the expression of the east Eastern Aukštaitian regiolect and the Southern Aukštaitian regiolect most beautiful; the south Western Aukštaitian regiolect, the west Eastern Aukštaitian regiolect and the north Western Aukštaitian regiolect come second on the attractive–unattractive scale. The texts–stimuli representing the Samogitian (Žemaitian) regiolectal expression were evaluated by ordinary language community members as the texts of the language which is least beautiful.
The research makes it clear that those codes are evaluated as most or more beautiful on the level of perception, which are more similar to the standard language or, to be more precise, the existing image of the standard language, which, despite its accuracy or inaccuracy, constitutes the basis of the measurement and evaluation of attractiveness. The results establishing the importance of the image of the standard language for the aesthetics of dialectality substantiate the insight that to an ordinary member of a language community, the aesthetic value of dialectality “is created” by something, which is beyond the boundaries of language.
The study revealed that when compared with the factor of the standard language, the factor of linguistic homeland is more conditional in the formation of the image of attractiveness of dialectality and only “works” if the first condition is met: on the level of attitudes and perception of an ordinary language community member, the dialectality represented by the text–stimulus shifts towards the standard language in the conditional continuum dialect → standard language.
It should be noted that the insights presented in this article should be viewed as a fragment of the discourse of the aesthetics of dialectality in the paradigm of perceptual
Straipsniai / Articles
291
Page 31
DAIVA ALIŪKAITĖ
dialectology, which should be further revised and developed in different directions, for instance, by comparing the perception of the texts–stimuli representing dialectality with the data of a priori attitudes or by consistently including the data from the drawn maps in the research of the aesthetics of dialectality.
Įteikta 2021 m. lapkričio 23 d.
DAIVA ALIŪKAITĖ
Vilniaus universiteto Kauno fakultetas Muitinės g. 8, LT–44280 Kaunas, Lietuva [email protected]
