NIJOLĖ ČEPENĖ

Institut litevského jazyka

Směry vědeckého výzkumu: lexikologie, výpůjčky, lexikografie, etymologie, dějiny jazyka, písemnictví.

HOMONYMA VE SLOVNÍCÍCH LITEVSKÉHO JAZYKA

Homonyma ve slovnících litevského jazyka

ANOTACE

Článek se zabývá převážně etymologickými homonymy v Lietuvių kalbos žodyne (LKŽ, LKŽe) a ve slovníku Jokūbase Brodovskise, která vznikla v důsledku přejímání slov z jiných jazyků a ve slovníkových heslech nejsou uváděna jako homonyma. Některé výpůjčky se podobají slovu užívanému v litevštině, které má jiný význam, avšak tato slova mají odlišný původ i význam, a proto je nutné uvádět je v samostatných heslech. V indexu slov III. dílu rukopisného slovníku Jokūbase Brodovskise ze 17. století, vydaného v roce 2009 pod názvem Lexicon Germanico=Lithvanicum et Lithvanico=Germanicum, jsou rovněž nerozlišená homonyma. Článek uvádí nová homonyma, která nejsou obsažena v LKŽ ani LKŽe.

KLÍČOVÁ SLOVA: lexikální homonyma, germanismy, slovníky Východního Pruska, lexikografie.

ANOTACE

Článek analyzuje převážně etymologická homonyma v The Dictionary of the Lithuanian Language (LKŽ, LKŽe) a ve slovníku Jokūbase Brodovskise, která vznikla přejímáním slov z jiných jazyků a která nejsou ve slovníkových heslech uváděna jako homonyma. Některé přejímky se podobají litevskému slovu s odlišným významem, mají však jiný původ i význam, a měly by proto být zařazeny do samostatných hesel. Rejstřík rukopisného slovníku Jokūbase Brodovskise z 18.^th století Lexicon Germanico=Lithvanicum et Lithvanico=Germanicum III, vydaný v roce 2009, rovněž obsahuje nerozlišená homonyma. Článek uvádí nová homonyma, která nejsou v LKŽ ani LKŽe.

KLÍČOVÁ SLOVA: lexikální homonyma, germanismy, východopruské slovníky, lexikografie.

Straipsniai / Articles

103

NIJOLĖ ČEPĖNĖ

ÚVOD

Starověký řecký filozof Aristotelés jako první zmínil termín homonymum ve svých Kategoriích. Napsal: „Stejná jména (homōnyma) mají ty věci, které mají stejné jméno, ale definice podstaty odpovídající tomuto jménu je odlišná“ (Aristotelis 190: 5). Homonyma v litevštině zkoumal Vincas Urbutis ve své kandidátské disertaci z filologie Lietuvių kalbos leksikos homonimų sudarymo būdai z roku 1955, která má 251 stran. Definice homonym litevských lingvistů jsou následující: lexikální homonyma jsou slova stejně vyslovovaná (Urbutis 1955: 41; Jakaitienė 2005, 257); homonyma (řecky homōs „stejný, totožný“ a ónoma „jméno“) jsou slova se stejnou fonetickou podobou a zcela odlišnými významy (Jakaitienė 1980: 42); jsou to slova se stejnou zvukovou strukturou, ale odlišným lexikálním významem (Palionis 1985: 182). Užívání vlastních homonym v litevštině a změny jejich sémantické struktury zkoumala Rita Mikelionytė (Mikelionytė 2016: 13). Homonyma jsou tedy slova vyslovovaná stejně, která mají různé smysly, významy a často i odlišný původ. Ne všechna slova s odlišným významem jsou navíc homonyma. Za pravá homonyma se považují slova, jejichž všechny gramatické tvary se foneticky shodují. Homonyma vznikají: 1) v důsledku změn ve fonetickém systému jazyka (etymologická, historická); 2) tvorbou nových slov (slovotvorná); 3) sémantickými změnami slov, vzdalováním jejich významů (sémantická); 4) přejímáním slov z jiných jazyků. Přejatá slova z různých jazyků či nářečí se přizpůsobují fonetickým a gramatickým zákonitostem litevštiny, a proto se podobají slovům, která v litevštině mají jiný význam. Podle původu se homonyma dělí na jednokmenná (homogenní) a různokmenná (heterogenní). Podle způsobu vzniku se dělí na tři typy: etymologická (1, 4), slovotvorná (2) a sémantická (3). Ke zkoumání problémů homonymie a polysémie se používá komponentová analýza slov, distribuční analýza a metoda derivační analýzy (Jakaitienė 1980: 42–48). Pojmy homonymie a polysémie spolu souvisejí. Má-li mnohoznačné slovo společný etymologický kořen, nejde o homonymum, nýbrž o mnohoznačné slovo. V průběhu času se významy slova mohou od sebe oddělit a vznikne několik slov. Homonyma vznikají také metaforickým užíváním slov, při němž slova nabývají přenesených významů.

Cílem tohoto článku je představit homonyma zaznamenaná v rejstříku slov III. svazku slovníku LKŽ, LKŽe a slovníku Jokūbase Brodovskise, která v uvedených dílech nejsou považována za homonyma. Úkoly: uvést nejen významy slov, ale také objasnit původ homonym, zejména přejatých slov, na základě historickosrovnávací, fonetické a dalších filologických metod. Vychází se z etymologických slovníků a nových prací o původu přejatých slov. Zkoumají se slova, z nichž přejímky pocházejí,

104

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodyne

a která uvádějí původní původ slov. Vysvětlování homonym je důležité pro lexikografii a pravopis.

I. NEROZLIŠENÁ HOMONYMA V LIETUVIŲ KALBOS ŽODYNE (LKŽ, LKŽe)

Bylo zjištěno, že některá homonyma jsou v LKŽ a LKŽe uvedena v jediném slovníkovém hesle. Homonyma různého původu a významu je nutné oddělit. Článek tedy pojednává o lexikálních homonymech, která autorka zaznamenala ve Lietuvių kalbos žodyne (LKŽ a LKŽe) a ve slovníku J. Brodovskise, ale která nejsou označena ani rozlišena a vznikla převážně přejímáním slov z jiných jazyků. Článek uvádí slovní doklady z Bible Jonase Bretkūnase, pruských slovníků a nářečí i živého jazyka, které se nenacházejí v Lietuvių kalbos žodyne. U většiny homonym pocházejí obě slova z germánských jazyků; několik vzniklo spojením litevského slova a germanismu, litevského slova a slavismu, jedno litevského slova a hybridu a jedno germanismu a slova z turečtiny či tatarštiny.

1. ETYMOLOGICKÁ HOMONYMA

Většina zde probíraných etymologických homonym vznikla v důsledku přejímání slov z germánských jazyků, především z německých dialektů Východního Pruska; obě slova jsou germanismy. Některá z nich se do litevštiny dostala prostřednictvím slovanských a jiných jazyků. Homonymum 1 tūtà „trubka; součástka ve tvaru trubky apod.“ je slovo dolnoněmeckého původu, zatímco 2 tūtà „morušovník (moruše)“ je slovo tureckého a tatarského původu. Několik homonym vzniklo z litevského slova a germanismu. Jedno vzniklo ze dvou litevských slov v důsledku fonetické změny. Homonyma uvedená v tomto článku se liší nejen významem, ale pocházejí také z různých výchozích slov. Nejvíce homonym se nachází v nářečích a písemných pramenech, ve slovnících Východního Pruska od 19. století. V 17. století vznikla 1 štãras zool. „čejka; vlaštovka břehule“ a 2 štãras „křeček“; 1 šìna „obruč, kování kola“ a 2 šìna „rákos, třtina“, v 17. století – 1 šnỹpė „šňupací tabák“ a 2 šnỹpė „otlak“.

a) Obě slova jsou přejatá, germanismy:

1 ãkas subst. m. (4) nástroj k okopávání N 2, K, Alm 23, KŽ, NmŽ, KtŽ, Vn; převzato z pruské němčiny hāk „krumpáč, motyka“ (Alm (PrW)), Hacke „nástroj k vykopávání plevele, motyka, krumpáč“; srov. střhněm. hacke, novohornoněm. Hacke f. „krumpáč,“

Straipsniai / Articles

105

NIOLĖ ČEPENĖ

motyčka“ (R II 187, 214), související s něm. hacken „sekat, osekávat; okopávat, kopat“ (Kluge 2002: 381);

2 ãkas subst. m. (4) „zátoka, říční rameno“ A 1885, 11; k původu srov. pruskoněm. Hake (a=å) m. „výběžek, mys; dlouhá úzká mělčina vybíhající od pobřežního výběžku do zátoky“, niz. hoek (Fr I 267), středdolnoněm. hōk, huk „úhel, kout (místo); mys, výběžek“ (MndW II 283–284), dán. huk „úhel, zátoka, kosa“, švéd. huk, nors. nář. Huck „výběžek země“ (Falk I 427), ve švédských nářečích hök „úhel, vyčnívající část, výběžek“, novohornoněm. Haken m. „hák“ (Kluge 2002: 384); středdolnoněm. hage, age „hrot“ (MndW II 173); lat. acus f. „hrot; lit. hok. Srov. také okas¹, užokis.

1 blióžė subst. f. (1) 1. „puchýř“ KŽ, ZŠŽ (Snt), Vlkš. 2. „měšec na tabák, měšec“, JD 1289, K. Būg II 44, KŽ, ZŠŽ (Snt, Nm, Sr, Šk), GŽ, Gs. 3. „peněženka, která se zavírá dvěma otočnými háčky“ G1. 4. „tlustá žena“ Klp, Plv. 5. scrotum ZŠŽ (Sr). 6. hanl. „síto, obličej, ústa“ ZŠŽ (Šk). 7. „špatná, nevydařená klisna“ ZŠŽ (Šk) < východopruské něm. blōz „puchýř; měchýř; nádoba“ (Ziesemer I 630); srov. novohornoněm. Blase f. „puchýř“, stř.hornoněm. blāse, st.hornoněm. blāsa f., stniz. blas; → něm. blasen „foukat“ (Kluge 2002: 129); středdolnoněm. blase „měchýř, peněženka“ (MndW I 352);

2 blóžė subst. f. (1) „vesta“ Klvr, Mrj; k původu srov. novohornoněm. Bluse f. „dámská halenka“ z franc. blouse; stniz. blouse, blous; francouzské slovo snad pochází z raně románského *bulusa „rustikální“ jako posměšného označení oděvu venkovanů (nebo souvisí s bullo = pulla „smuteční oděv“ (Kluge 2002: 135); nizoz. blua „dámská svrchní halenka (pracovní oděv)“ < franc. blouse „halenka; dlouhý široký oděv apod.“; z pozdnělat. pelusia „oděv z Pelusia (egyptského města)“ (LKPŽ 2016: 236–237).

1 blókis subst. m. 1. „slaměný koš, rohož na zakrývání oken a pařeniště, na utírání nohou apod.“ Brž. 2. „pečený placičkový chléb (?)“ LV I 311; k původu srov. starosaské flāk „pletená věc“, středdolnoněm. vlake „všechno spletené z větví, pletená věc“ (MndW V 265); lotyš. blāks „slaměná rohož, lýková rohož“ pochází ze starosaského flāk „pletená věc, sušárna“ (Sehwers 1953: 13–14); gót. flata „(vlasový) cop“; → něm. flechten „plést“ (Kluge 2002: 299); novohornoněm. Flechtwerk „pletená věc“. Ve střední dolnoněmčině se (w) měnilo v b (MndW V 188);

2 blókis subst. m. „skvrna (na oděvu, těle)“ TP 181, 12, Klp < pruskoněm. Plack ‘t. p.’ (Fr II 151); srov. středdolnoněm. vlake, vlecke (MndW V 264), plack(e) „skvrna“ (MndW III 334), stř.hornoněm. placke, stniz. plac(ke), novohornoněm. Placken m. „skvrna“ (Kluge 2002: 705), novohornoněm. Fleck „skvrna“. V turinském a jihosaském nářečí zcela splynuly hlásky p a b na začátku slova (Prellwitz 1894: 51; Paul 1956: 261). Srov. také blekis².

¹ okas subst. m. „mělčina v řece, ostrůvek obnažený při poklesu vody“ J, KŽ, Vl, Zp, Šč; užokis subst. m. (1) „říční rameno za mělčinou, za okem“ J; odvozeno od okas a litevské předpony už-.

² blēkis subst. m. (2) „skvrna na oděvu“ Akm, Lž, Krtn < něm. Fleck „skvrna“.

106

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

1 klùmpė sf. (1) 1. ‘dřevák vyhloubený ze dřeva; bota s dřevěnou podrážkou’ R II 209, MŽ II 279, K. Donel, N 20, K, BsMt I 47, klvD 107, Žem, P. Cvir, A. Vien, A. Vencl, Alm 69, FrnW, ŽŠŽ (Grš, Šnt, Sr, Slv), KžŽ, Vv, Eiš, Mrj, Krtv, Dkš, Pnd, Gs. 2. hanl. ‘přezdívka pro ženu lehkých mravů’ rš. ◊ iš klùmpių iškristi, išvirti ‘velmi se unavit, onemocnět’ Pjv, ‘opít se’ Gs; iš klùmpių verst ‘odvolat z vykonávané funkce’ ŽŠŽ (Šk); ‘snažit se porazit, přemoci’ ŽŠŽ (Grš); ‘silný (o alkoholickém nápoji)’ ŽŠŽ (Grš); į klùmpę suvaryti ‘zahnat do úzkých, přemoci ve sporech’ Tl; iš klùmpių iškelti, išversti ‘zabít, usmrtit’ Vrn, Pg; klùmpes sunėšti ‘sešít’ Msn; klùmpių sunėšimas ‘hostina, veselí, setkání, zábava, posezení’ ŽŠŽ (Šk, Lkš), Alk, Dkš, Vlkv; klùmpes sumèst ‘sešít’ ŽŠŽ (Br); klùmpes užmèst ant aukšto ‘zemřít’ ŽŠ (Br) <pr. vých. Klumpe m., f. ‘dřevěná bota vyřezaná z jednoho kusu’ (Fr I 383), středohornoněm. klumpe, klumpe ‘dřevěné boty’ (MdW II 493); nizozem. clompe; novohornoněm. Klumpe vzniklo v 16. století z dolnoněm. (Kluge 2002: 500; srov. lotyš. klumpas ‘dřevěné boty’ z dolnoněm. klumpen ‘dt.’ (Sehwes 1953: 52), lotyš. klumbas pl.: 1. klumpe;

2 klùmpė sf. (1) bot. ‘druh řepy’ LC 1884, 14; → klumberė sf. (1) ‘brambora’ [K], Alm 69 <novohornoněm. Grundbirne ‘brambora’ je nářeční forma (Alm 69; Grimm IX 761, 57); srov. pr. vých. Klumpe (Lex 54; C I 1082) ‘kus, hrouda’ a stř.hornoněm. bir(e), novohornoněm. Birne ‘hruška’ (Kluge 2002: 126).

1 màdaras ^(3ᵇ) Kv ‘řídké bláto’ K.Donel, V.Myk-Put, Alm 83, FrnW; srov. pr. vých. Moder m. ‘bláto, bažina, bahno, rašeliniště; bláto; bažina; mokřina, bahnisko, uliční bláto’ (Fr II 68), stř.něm. moder ‘bažina, bahno, rašeliniště’; novohornoněm. Moder m. ‘bažina, hniloba, bažina’, pozdně stř.hornoněm. moder ze stř.něm.; nizozem. moder, moder; nejprve doloženo v nářečí střední němčiny v polovině 14. století ve významu ‘hniloba, plíseň, bláto’, později ‘bažina, mokřina; sliz, bláto (uliční)’ (Grimm XII 242, 68; Kluge 2002: 626); lotyš. tam. màdaras ‘bláto’ (Karulis I 556–557). Kazimieras Būga považuje màdaras ‘řídké bláto’ za litevské slovo a spojuje je s lotyšským madere (Alm 83; FrnW I 394).

2 màdaras ^(3ᵇ) K, BŽ 464 hanl. ‘špatná práce’ K.Donel, Alm 83, FrnW; srov. pr. vých. Maderei ‘zbytečná činnost, špatná, nekvalitní práce’ (Fr II 44), madern ‘pracovat, dělat něco bez oprávnění; pokoušet se, zkoušet, špatně zacházet s něčím (věcí, záležitostí); pracovat nekvalitně’ (Fr II 43); lotyš. madere ‘složitá, spletitá záležitost’ z dolnoněm. maderje ‘nevhodný pracovní postup; trápení, muka, nekvalitní práce’; lotyš. maderēt ‘způsobovat starosti při práci, pouštět se do něčeho nad své síly’ <dolnoněm. madern ‘pracovat pomalu a naprázdno, nimrat se’ (Sehwers 1953: 75).

1 prýskis (1) ‘špetka šňupacího tabáku, šňupec’ K II 115, Alm 105 <pr. vých. prise ‘špetka’ (Alm (PrW)); srov. novohornoněm. Prise ‘špetka šňupacího tabáku’ (tento význam je doložen od 18. století; význam v 16. století: ‘kořist, loď ukořistěná lupičem či pirátem’), odvozené z franc. prise ‘kořist, úlovek’, které je

Straipsniai / Articles

107

NIJOLĖ ČEPĖNĖ

slovesným abstraktem od franc. prendre ‘brát, uchopit’, z lat. prehendere, středonizozem. prīs, střední angličtina prize, starošvéd. pris (Kluge 2002: 721).

2 prýskis (1) ‘vyhřívaná zděná lavice u pece’ ŽŽ, Br, Bgt; srov. pryč- kis ‘malá zděná stavba u pece’ Ig, pricas (2) ‘malá zděná stavba u pece’ ŽŽ (Lkž), Šn, Krk, Kt, Pun, Pn, zdrob. pricūkas Mrj, pricius ‘členové, lůžka’ K II 115, Alm 104; základem těchto slov je novohornoněm. Pritsche ‘místo k ležení, pryčna a prkna na ní položená’ pro službu; výpůjčka souvisí s něm. Brett ‘prkno’ (Kluge 2002: 721), pr. vých. Pritsche ‘vojenská pryčna’ (Fr II 181).

1 redėlė sf. (1), redelė FnW 1. nom. sg. ‘bočnice vozu’ Vaižg, Škn, Jnš, Krp, Pkl, ‘bočnice dětské postýlky’ Vkš. 2. ‘žlab’ Vaižg (ž.). 3. ‘dětská postýlka s bočnicemi z příček’ rš, ŠVŽŽ (lp). 4. ‘rošt sporáku’ ŠVŽŽ (Kr, St, Vbl) <dolnoněm. reddel ‘bočnice’ (FrnW); srov. stř.něm. ledder ‘bočnice vozu, žebříkovitá boční stěna vozu’. Kvůli měkkosti se stř.něm. l často střídá s hláskou r (a n) (Mn-dW II 644, 607; Čepienė 2006: 308); novohornoněm. Leiter ‘žebřík’; stř.hornoněm. lei- ter(e), s.fyz. hlader, hleder, → něm. sloveso lehnen ‘opírat’ (Kluge 2002: 569); lotyš. rede, redes ‘žlab’ <dolnoněm., stř.něm. redel ‘dt.’ (Vasmer II 458; Karulis II 192, 111); podle jiného názoru eston. redel ‘dt.’ pochází z ugrofinského základu, a proto i lotyš. redes mohlo být převzato z estonštiny (Karulis II 192, 111 (Meiste). Srov. ještě 1 redes pl., 1 redlis.

2 redelė sf. (1) 1. ‘velké síto, upevněné na nohách, k prosévání zrna z vymlácených obilnin’, FnW, ŠVŽŽ (Mkl, Ms, Dauk, Šat), Als, Snt, Pln, Ms, Lkž, Kl, Trk, ‘zařízení k prosévání zrna při mlácení’ KtnŽ. 2. ‘drátěné pletivo’; srov. stř.něm. rider, riter ‘řídké síto, cedník’, redern, reden ‘prosívat (mouku)’ (MndW III 446); rus. pedēbъ, východoruské pēdubъ ‘řídká síť, síto’ z pėdui ‘řídký’ (Vasmer III 458); lit. retas, lotyš. rēts. Srov. 2 redelės, 2 redelis.

1 rėdelė sf. pl. (1) 1. ‘žlab’ Žd, Mžk, Žg. 2. ‘brázdníky bran’ Ps. Srov. 1 redelė.

2 rėdelės sf. pl. (1) ‘velké síto, upevněné na nohách, k prosévání zrna z vymlácených obilnin’, FnW, ŠVŽŽ (Yl, Šul), Vž, Mžk, Vkš, Vgr, Klm. Srov. 2 redelė.

1 redelis sm. (1) ‘bočnice vozu’ Krp. Srov. 1 redelė.

2 redelis sm. (1) 1. ‘velké síto, upevněné na nohách, k prosévání zrna z vymlácených obilnin’ Lk, Klm, Lkv, Rs, Šv, Kv. 2. ‘koš, nůše’ Vb, Ps, Dj, Pmp. 3. ‘drátěné pletivo’ Vk. Srov. 2 redelė.

1 šnypkė sf. (1) DŽ ‘šňupací tabák’ PVG 315 (1775), NdŽ, I. Simon, FnW, ŽŽ, Šv, Slv, Skr, Gr pochází z pr. vých. šnīfke ‘šňupací tabák’ (Alm (PrW)); Schnīfchen, dolnoněm. Schnīfke, Schnüke m. ‘dt.’ (Fr II 304); srov. novohornoněm. Schnupftabak.

2 šnypkė sf. ‘cvrnknutí prstem’ Q 361 vzniklo z německé zdrobněliny Schnipp ‘cvrnknutí prstem’ (Kluge 1957: 67), pr. vých. Schnipschen n. ‘cvrnknutí do nosu’ (Fr II 305), srov. novohornoněm. Schnippchen ‘luskání prsty’.

108

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

1 šūlmistras m. (1) KŽ, šūlmistras (1) NdŽ, šūlmistras (1) NdŽ ‘učitel’ BB 2 Mak 1,10, Lex 77, C II 49, Q 465, B 356, 892, 906, R I 54, R II 18, K. Donel, PVG 93 (1728), 166 (1744), 339 (1788), MŽ I 282, MŽ II 426, LLCh (slovníček), N 523, NdŽ, I. Simon, rš, FrnW, KŽ, Smln, Pr < n.v.a. Schulmeister ‘tamtéž’ dialektismus; srov. Pr.v. šolmeister (Alm (PrW)), středodolnoněm. scholemeſter ‘tamtéž’ (MndW IV 111), pol. mistrz; srov. také šūlmistras ‘tamtéž’ KŽ, Smln, šūlmistras (1) K I 303, K II 171, K, NdŽ, Alm 126, FrnW, šūlmistras m. PVG 101–102 (1734), šūlmistras K, NdŽ, Alm 126, FrnW, KŽ, šolmes ‘učitel’ Alm 132, FrnW.

2 šūlmistras m. (1) ‘lano na zavěšení kuršské sítě; síť připevněná k okraji křídla jiné sítě’ BzF 185 (orig. sżlmes), KŽ, šulmes ‘trojúhelníková síť u každého křídla kuršské sítě’ Fr II 321 (orig. szulmes); srov. něm. Schleuder ‘trojúhelníková síť u každého křídla kuršské sítě’ (Fr II 321), středodolnoněm. schül, schule ‘úkryt’, schule, schole ‘šupina na hvězdě’ (MndW IV 145, 148), středodolnoněm. schulen ‘skrýt se’ (MndW IV 147).

1 trasa ž. ‘úrok, procenta’ BzF 190, Pr; srov. 1 trasas, 1 tresas.

2 trasa ž. 1. ‘starobylá ženská ozdoba hlavy – brokátová květina vetkaná do stuhy’ rš; srov. 2 resas.

3 trasa ž. ‘lodní lano’ KlvD 35, KlpD 10; srov. středodolnoněm. trosse ‘lano stočené pouze jednou otáčkou a složené pouze ze dvou nebo tří pramenů’ (MndW IV 616), nizoz. tros, n.nor. tros, n.v.a. Trosse ž. ‘silné lodní lano’; něm. z franc. trousse ‘svazek’ (Kluge 2002: 932); lotyš. trasa ‘lano, provaz’ < středodolnoněm. trosse (Sehwers 1953: 144).

Jak je patrné z příkladů, litevština má také trojčlenná homonyma. V LKŽe jsou všechny tři homonymní výrazy uvedeny jako jedno slovo.

1 trąsas m. (2) ‘úrok, procenta’; srov. 1 trasa, 1 tresas.

2 trąsas m. 1. ‘látkový lem (stuha) vetkaný zlatými nebo stříbrnými nitěmi na oděvech či nábytku, galon’ BzF 189, KŽ, ŽŽ, Šk. 2. ‘starobylá ženská ozdoba hlavy – brokátová květina vetkaná do stuhy’, ŽŽ, Vv, Šk. Srov. 2 trasas.

1 tręsas m. (2) K, nom. pl. trēsai K I 158, 66, Mit I 46, NdŽ, LV IV 231, FrnW, KŽ, (4) NdŽ, Slv, trēsas Rg ‘úrok, procenta’ L, K, K II 372, Mit I 355, Rdž, př, Alm 143, FrnW (BzF 190) < Pr.v. tres, treβ ‘úrok, procenta’ Alm (PrW), Tressen pl. ‘užitek, procenta, úroky’ (Fr II 411), nizoz. interes, n.šv. interesse, n.v.a. Interesse ‘úrok; zájem; procenta’ z pozdně lat. interesse ‘užitek’ (Kluge 2002: 444), lat. Interesse ‘účast; užitek, zisk; procenta’ (Georges DLHW 386). Srov. také 1 trasas, 1 trasa, tresas pl.

2 tręsas m. nom. pl. (2, 4) 1. ‘lem (stuha) na oděvech, klobouku či nábytku, tkaný zlatými nebo stříbrnými nitěmi, galon’ K, ĮD 114 (dem. trešuzis), FrnW, ŽŽ (Šnt), Slv, Plv, Vrb, tręsai pl. Alm 143, FrnW. 2.

Straipsniai / Articles

109

NIJOLĖ ČEPIENĖ

„starobylá ženská ozdoba hlavy – brokátová stuha s květinou“ K, A 1884, 137–138, Lb 109, Tat, v. Piet, Alm 143, FrnW 119, Skr. 3. „dlhé pírko z kohoutího ocasu“ LV IV 231 < Pr.v. trese, treß „stužka, lem (Futteressen)“ (Alm 143), n.v.a. Trese „galon, stužka, lem, obšití“ z franc. tresse f. „provaz, lem“, které se spojuje s it. treccia „(vlasový) cop“; srov. n.nl. tres, n.ang. tress (Kluge 2002: 928); la. trese „galon“ z němčiny (Sehwers 1953: 144). Srov. také 2 tras, 2 trasa.

b) Homonyma, z nichž jedno slovo je germanismus a druhé germanismus převzatý přes polštinu, slavismus nebo slovo z jiného jazyka:

1 bonė sf. (2) „věž“ J, Mair, Krš, (4) bonė Žg < v.v.ž. bone „jakákoli vyvýšenina z prken; nádoba na půdě“ (MdW I 384); srov. Pr.v. Bohn „jakákoli vyvýšenina z prken“ (Ziesemer I 862), n.v.a. Bühne f. „vyvýšenina z prken, jeviště; klenba, strop, galerie, horní místnost domu; sýpka, stodola“ (Grimm II 508, 47). Srov. také 1 bonia.

2 bonė sf. (2), bonė (4) 1. „kovový, hliněný hrnec“ C I 801, Q 231 (orig. Bone). 2. „škopík spletený ze slámy, nádoba“ Rs, Bsg. 3. „džbán se zúženým hrdlem“ JD 809, J, Šnk. 4. Ck „betonový skružový prstenec studny“ Vl. Srov. 2 bonia.

1 bonia sf. (1) „věž“ NS 1181 (dem. bonelis), Trgn, Kp, Ds, Rm. Srov. 1 bonė.

2 bonia sf. (1), bonia (4); 1. „škopík spletený ze slámy, nádoba“ Upn, Ant. 2. „džbán se zúženým hrdlem“ Snt. 3. „pec s komorou na pálení (vápna)“ Lš, Lp. Srov. 1. ba-nia; rus. баня „lázeň; nádoba, kupole, úl“ (Vasmer I 122); n.nl. ben „bedna na ryby“ (Kluge 2002: 159).

1 būta sf. (1) 1. „svazek, balík“ M; srov. v.v.ž. bunt „svazek, to, co je svázáno“ (Sehwers 1953, 21), Pr.v. bunt „tamtéž“ (Ziesemer I 871), v.v.a. bunt, n.v.a. Bund n. „svazek, balík“, souvisí s něm. binden „vázat“; 1. bunt. Srov. také buntas³.

2 būta sf. (1) „houf, skupina“ Mit I 78; srov. n.v.a. Bande „houf, skupina“ z franc. bande „skupina, dav“, n.v.a. Band „spolek, svaz“, Pr.v. Band „spojení, dohoda“ (C I 409); (v.l.) n.l. bunt „svazek; svazek 15 kusů; spolek; vzpoura aj.“ < v.v.a. bunt, n.v.a. Bund „svazek; spolek; sdružení, organizace; pás“; s.brus. бунт „vzpoura; svazek davů“ (LKPŽ 2016: 249); 1. bunt z něm. Bund (Brückner 1974: 49).

1 kūpeloti, -ioja, -iojo tr. 1. „svazovat, spojovat“ N 21 (orig. Kuppeloti). 2. „pokládat vrchol střechy slámou, stébly apod., aby dovnitř nezatékalo a vítr jej nestrhl“ Grg, apkūpeloti tr. „opravit vrchol střechy“ End, Dr. Základem těchto slov je Pr.v.

³ būntas sm. (1) K, būntas (2) „svazek, snop, trs, hromada, otýpka“ PG 347 (1788), S. Dauk, M. Valanč, Alm 38, Rmc, Btn, Grg, Nmž, Vvr, dem. buntelis PG 347 (1788 m.), J, BzF, N 337, K I 268, Trg, Šlu, Ktn, Įp, buntukas Trg, buntukai pl. „slaměné snopy na střeše“ BzF 103, buntelukas Lkv.

110

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

kupeln „svázat, spojit“ (Fr I 447); srov. střhn. kuppeln, kupelen, koppeln, ko-pelen „spojovat, spojit“; nvn. kuppeln (Kluge 2002: 548), litevský germanismus küpelė ž. (1) „zkřížené tyče na vrcholu střechy, aby vítr nestrhl hřeben; podpěry, křížové tyče“ Dr, Krn, Grg, mn. küpeliai BzF 130 (pův. küpelei) z prus. Koppel „zkřížené tyče na hřebeni (vrcholu) slaměné střechy k jejímu upevnění“ (Fr I 335). Srov. také 1 kupelioti.

2 kūpeloti, -ioja, -iojo přech. „okopávat zeleninu“ Grg, Šv; pravděpodobně souvisí s pol. kupa „hromada“, kopa „kopat“ nebo bělorus. kyna „hromada“. Srov. 2 kupelioti.

1 kupelioti, -ioja, -iavo „svazovat, spojovat“ B 830 (pův. kupeloti), [K], apkupelioti přech. „pokládat vršek slaměné střechy kupelėmi (zkříženými tyčemi)“ Prk. Srov. 1 kupelioti.

2 kupelioti, -ioja, -iavo „plnit, napěchovat“ Skr, Vdž, Jrb, Trg, Gs. Srov. 2 kupelioti.

1 šponka ž. (1) Žvr, šponkà L, KŽ „špunt, kulatá dřevěná zátka k uzavření pivního sudu“ Rtr, J, KŽ, ŽŽ (Žvr); pravděpodobně pochází z prus. spunt, spunt „špunt, zátka (sudu)“ (Alm 118 (PrW)), středoněm. dolnoněm. spunt t. (MndW IV 349), nářečního slova pro zátku, snad prostřednictvím pol. szponkę; srov. také něm. nář. spont, nizozem. spon, staronizozem. sponde, pozdně střhn. spunt, nvn. Spund „zátka, špunt“; něm. z ital. (s)punto, to z lat. (ex)punctum středního rodu „to, co je probodnuto“ (Kluge 2002: 872; Grimm XVII 230, 66); lotyš. spūde „zátka (k uzavření sudu)“ ze staroněm. dolnoněm. spund (Sehwers 1953: 118); pol. szpunt „špunt, zátka“ z něm. Spund (Brückner 1974: 555); srov. střdoněm. dolnoněm. špōn „tříska, štěpina, tenký dřevěný kotouč, odštěpek“ (MndW IV 538); starosever. spån, spōn, staroang. spōn, spon, angl. spōn m., f., starofríz. spōn, švéd. spån, angl. spon, island. spón, nvn. Span m. „tříska, štěpina, louč, tříska na svícení“; původ slova je nejasný (Grimm XVI 1862, 51; Kluge 2002: 860); pol., staropol., novopol. (nář.) szponka „knoflík, spona; závlačka; přezka; dřevěný kolík, špunt aj.“ < střhn. spān, nvn. Span „louč“ (LKPŽ 2016: 63). Srov. také šponka (LKŽe).

2 šponka ž. (1) „zatlačovací kovový knoflík, patentka“ Knv, Lš; srov. starosever. spong, staroang. spang, nvn. Spange „přezka, spona, spojka, svorka“, střhn. spange, nizozem. spange, starohornoněm. spanga, → něm. spannen „napínat, navlékat; sevřít“ (Grimm XVI 1875, 62; Kluge 2002: 860); střdoněm. dolnoněm. span středního rodu „přezka, spona (knihy, oděvu aj.)“ (MndW IV 301); (pol., staropol.) novopol. (nář.) szponka „knoflík, spona; závlačka; přezka; dřevěný kolík, špunt aj.“ < střhn. spān, nvn. Span „louč“; novobělorus. (nář.) унока „knoflík, spona, patentka; dřevěný knoflík na košili; nitěný knoflík; dřevěný kolík, jímž se spojují prkna“; nář. ruš. унока „zapínání, spona, závlačka“ (LKPŽ 2016: 63); rus. унока „příčka (v plotě, saních)“, ukr. унька „knoflík“, bulh. унока „zapínání, knoflík“, staroněm. spōn; slovo slovanského původu nebo výpůjčka z něm. Span „tříska“, staroněm. spōn, střhn. spān prostřednictvím polštiny (Vasmer IV 474–475); čes. sponka. Srov. také sponka (LKŽe).

Straipsniai / Articles

111

NIJOLĖ ČEPIENĖ

Obě slova mohla do litevštiny proniknout prostřednictvím slovanských jazyků.

1 štāras m. (4) zool. 1. „rorýs obecný (Apus apus)“ SD¹ 48, Rtr, E, NdŽ, LTR (Lš, Mrk), KŽ, Krok. 2. „břehule říční (Riparia riparia)“ ŽŠŽ, Sn, Lzd, Jsv, Bs, Glv, Gg, Kvr, Ktv, Kpč, Žal, Nm; srov. nvn. Star m. „druh ptáka, špaček; pojmenování příbuzných ptáků“, střhn. star, střdoněm. dolnoněm. stār, starohornoněm. staro m., střhn. (porýnské nář.) star, star, staronizozem. stare, angl. nář. stare, starosever. star, švéd. stare, lat. sturnus „špaček“ (Kluge 2002: 875; Grimm XVII 256, 54). Srov. také 1 štārelis (LKŽe).

2 štāras m. (4) „křeček“ C I 841 (pův. S₃taras, ӡ doplněno později), Q 24; srov. nvn. Hamster „křeček“, střhn. hamster, nizozem. hamster, starosasky hamstra, starohornoněm. hamstro, hamstro, staroněm. dolnoněm. hamstra gurgulio; ze slovanského chomestor nebo jiného západoslovanského jazyka; srov. církevněslovanské choměstorъ „křeček“ (Kluge 2002: 388), staroslovanské choměstar (Grimm X 322, 76); staroruské xoměstor, xoměstar (ALEW II 970). Litevské štāras (B 627, K) snad souvisí s litevským stirtį (FrnW II 896). Srov. také staras. V LKŽ a LKŽe jsou obě slova uvedena v jednom hesle.

1 tūtà ž. (2) K, Rtr, LV IV 283, NdŽ, DŽ (4) KŽ; FrnW; tutà (2) Žž 1. „trubice; část zařízení ve tvaru trubice“ NdŽ, BŽ 542, rš, KŽ, FŽ 372, DŽ, GTŽ, ŽtŽ. 2. „cokoli ve tvaru trubice“ NdŽ, KŽ, rš, ŽŠŽ (Lkš), zdrob. tūtėlė (2) „baňka“ ŽtŽ. 3. „papírový sáček“ K, K I 325, BŽ 191 (TP 1880, 52), J. Jabl, NdŽ, DŽ, FrnW, KŽ, KrtŽ, Šk, Prk, zdrob. tūtėlė KŽ, „jakýkoli úzký sáček“ Lb, Yl. 4. „nábojnice“ NdŽ, Polž¹ 47, rš, zdrob. tūtėlė KŽ. 5. „mělká truhla okrouhlého tvaru“ GTŽ. 6. „pastýřský roh, píšťalka“ SchG 142, NdŽ, KŽ. 7. „srostlé listeny rostlin, pochva květenství“ Tvr <střdoněm. dolnoněm. tüte nebo staroněm. tüte (FrnW II 1146); srov. staronizozem. tüte „dechový nástroj“, nvn. Tute ž. „trubka, roh“, Tüte „kornout, papírový sáček“; lotyš. tūte „kornout, papírový sáček“ ze staroněm. dolnoněm. tüte „tamtéž“ (Sehwers 1953: 147). Srov. také tūtė (LKŽe).

2 tūtà ž. (2) „tútovník (morušovník)“ LBŽ, NdŽ < turecky, tatarsky tut „tamtéž“ (Vasmer IV 126); srov. tutas, tumdis. V LKŽe je uvedeno v jednom hnízdě s tūta „trubice aj.“

1 ūkas (4) ve významu anat. „útvar vyrůstající v zadní části měkkého patra, čípek“ Mit I 134, K, BŽ 192, LV IV 406, NdŽ, Alm 145, FrnW, KŽ ◊ ūkus užrišti Dsn „zemřít“; ūką sūkti „velmi se veselit, hýřit“ Prk je germanismus pocházející z prus. hūke „tamtéž“ (Alm (PrW), Hūke, Hucke (Fr I 302); stejný názor zastává i Ernstas Fraenkelis (FrnW I 516); srov. staroněm. dolnoněm. hūk (Sehwers 1953: 149), střdoněm. dolnoněm. hūk m. „tamtéž“ (MndW II 328); lotyš. ūka odvozuje Konstantinas Karulis ze střdoněm. dolnoněm. hūk; údajně jde o slovo téhož původu jako střdoněm. dolnoněm. hake, nvn. Haken, které se změnilo v lotyšské ūķis „hák“, doložené ve slovnících z 18. století (Karulis II 452).

2 ūkas m. „hukot, hučení, dunění, hluk; ozvěna, zvuk, hlas; zool. pták z čeledi volavkovitých, bukač velký (Botaurus stellaris); výr velký (Bubo bubo); řasová basová píšťala; sedmá a osmá skudučská píšťala; varhanní

112

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

část; točící se hračka, bzučivý káča, vlček’ LKŽ, LKŽe je slovo jiného původu. V LKŽe je původ nejasný, protože se píše „slovanský“ s otazníkem. E. Fraenkel na základě K. Būgy považuje ūkas ve významu ‘hučení, šumění, hřmot, hluk; ozvěna, zvuk, hlas’ za výpůjčku z běloruského huk (FrnW); srov. pol. huk (Brückner 1974: 173), středodolnoněmecké hûk ‘pata’ (MnDW II 328). Mimochodem, ani Wojciech Smoczyński toto slovo neoddělil jako homonymum od ostatních zaznamenaných ve výše uvedených významech. ūkas spojuje s ūti a považuje je za slovo zvukomalebného původu (Smoczyński 2007: 702).

c) Homonyma utvořená z litevského slova a germanismu:

1 krūkė sf. (2) ‘hák, na němž jsou zavěšeny a otáčejí se dveře nebo vrata’ R I 68, MŽ I 132, N 230, KŽ < něm. Krücke f. ‘hák, zahnutá, zkroucená a rozvětvená hůl’ dialektismus; srov. prus. krukas ‘hůl se zahnutým koncem’ (Natau 1937: 71), stniz. kruk, střhněm. krucke, krücke, střdněm. kruke, sthněm. krucke, stang. cruce f., stsever. krukka, stskand. krǫk ‘hák, oblouk’ (Kluge 2002: 542); pol. kruk ‘hák’, krukė z něm. Krücke (Brückner 1974: 272).

2 krūkė sf. (2) 1. BzBk XXVIII 294, Į ‘prasečí rypák, čenich’ N 230 (Rg), [K]. 2. ‘chrochtání (o praseti)’ [K] ◊ kiaulių krukė lid. 1. ‘bůh prasat (takto nazývaný litevskými pohany)’ B 598 (orig. Kiaulu Kruke), R I 57 (Kiaulių Krukė), MŽ I 112, N 230 (orig. Kruke kiaulū), [K]. 2. ‘nadávka užívaná pro pasáka prasat’ MŽ I 112, N 230 (Krūke kiaulū), [K]; → litevská slova krukti, krukti, krukti, krukti zvukomalebného původu.

1 šarpas ‘nerovnost povrchu (zejména dřeva), šupinatost’ Šs; pravděpodobně souvisí s litevským šerpeta.

2 šarpas sm. sing. (3) ‘ostrost zubů (pily)’ Šs; srov. šarpa sf. sing. (1) ‘ostrost zubů (pily)’ Šs; k původu srov. prus. šarpe ‘ostřit’ (Alm (PrW)), nhněm. Schärfe ‘ostrost’, adj. střhněm. scharp/f, nhněm. scharf ‘ostrý’ (Kluge 2002: 794).

1 šina sf. (2) SD³ 439 (orig. šina), SD 366, L, Rtr, NdŽ, KŽ, (4) LžŽ, DvŽ, Mr, Įz, Dl, Pl, Kp. 1. ‘ráfek, obruč kola’ NdŽ, Oz 56, LKA I 100, LžŽ, DvŽ, Lš, Dl, Trgn, Rm, Rš, Pl, Kp, Krč, Rod, Sk, ‘kování ráfku vozu’ LKA I 100, mapa 42. 2. ‘kování sanic’ NdŽ, Srj, Lš, Krsn, Ūd, Kpč. 3. ‘železniční kolejnice’ Slč. 4. ‘pneumatika’ NdŽ. Srov. nhněm. Schiene ‘úzké, dlouhé těleso; kování, ráfek, železniční kolejnice, dlaha’, sthněm. schina, schena, střdněm. schene, stniz. sc(h)ene; → něm. scheiden ‘oddělit’ (Kluge 2002: 802); prus. Schēne, Schēne, Schōne f. ‘dlaha’; v Bavorsku Schin ‘všechno, co se podobá dlaze, ráfek, kování’ (Fr II 266), střdněm. schene ‘ráfek, dlaha’ (MnDW IV 71); lotyš. šine ‘ráfek, dlaha’ z něm. Schiene; šėne ‘tamtéž’ ze střdněm. schene ‘tamtéž’ (Sehwers 1953: 130; 131); pol. szyna z něm. Schiene (Brückner 1974: 561), bělor. шына; rus. шина ‘ráfek; pneumatika; dlaha; (sáňová

Straipsniai / Articles

113

NIOLĖ ČEPIENĖ

sanice’ < něm. Schiene ‘kování, ráfek; kolejnice’ (Vasmer IV 439). Srov. také šinē, šenē, šenis, šienis, šyna, šynas, šinas, šinos pl. (LKŽe).

2 šina sf. (2) 1. ‘orobinec, rákos’ BB Job 40,16 (orig. loc.pl. fchinoſa). 2. ‘proutek pro osnovu tkaniny, k rozdělování nití, vrbová hůlka’ Gdl, Čk; ALEW spojuje šina s litevským šieti ‘pohnat rákosku’ (ALEW II 1030). V LKŽe jsou slova uvedena v jednom hesle (v BB se nevyskytuje); slova nejsou považována za homonyma.

1 žurga sf. (1) ‘starost’ K, NdŽ, Am 150, FrnW < něm. Sorge ‘starost, úzkost’; srov. střhněm. sürge (střdněm.?) (Grimm XVI 1755, 76), střhněm. sorge, sthněm. sorga, stsas. sor(a)ga, stniz. sorg, švéd. sorg (Kluge 2002: 858). Srov. také žurgas (LKŽe).

2 žurga sf. (1) com. ‘někdo obtížný’ Nm, Skr, Rs → litev. zurgti, zurgzti; slova zvukomalebného původu (FrnW 1280–1281; Smoczyński 2008: 143–144).

1 žebelė sf. (1) NdŽ, K.Būg, Jn ‘nespolehlivé vyprávění, pohádka, nesmysly, tlachání’ S. Dauk, FrnW, pl. žebelės KrtNž, ◊ žebelės gaudyti ‘mluvit nesmysly, tlachat’ ŠVŽŽ (Že), KrtNž → žebeloti; srov. nhněm. hovor. sabbeln ‘žvanit, mluvit s plnými ústy’; dolnoněmecké slovo (Kluge 2002: 778). Srov. také žebeloti, žaberuoti (LKŽe).

2 žebelė sf. (1) 1. ‘přízrak, strašidlo’ LMD (Slm). 2. com. Skd ‘nešika, trouba’ Slnt, Plt, Šts. 3. ‘šilhavý člověk’ Krtn. Toto slovo souvisí s litevským žabalas ‘slepý, krátkozraký, špatně vidící’.

1 žiogas sm. (3) zool. ‘skákavý hmyz z řádu rovnokřídlých (Tettigonia)’ DP 620, SD 102, Lex 49 (orig. ʒogas), C I 924 (žogas), Q 264, B 677 (acc.pl. žogus), 694 (žogas), H, R I 189 (žogas), MŽ I 346, N 550, K, K I 636, KlvD 155, Rtr, RŽ, NdŽ, DŽ, KŽ, viz také LKŽe; hojně užívané v textech, nářečích i spisovném jazyce. E. Fraenkel spojuje litevské žiogas s litevským žioti (FrnW). W. Smoczyński o tom však pochybuje a domnívá se, že slovo je nejspíš zvukomalebného (loveckého) původu (Smoczyński 2007: 787). Srov. 1 žiogas.

2 žiogas sm. 1. ‘dřevěný stojan, koza’ NdŽ, DŽ, Gs. 2. ‘sloup podpírající kůlnu’ Rdm ◊ žiogą gėdinti Krt ‘močit (o mužích)’. V LKŽe je uvedeno v jednom hesle se žiogas zool. ‘skákavý hmyz z řádu rovnokřídlých (Tettigonia)’, avšak u významu ‘dřevěný stojan, koza’ je uvedeno gem.? V LKŽe je jako slovo téhož původu označen germanismus žėgis (2) ‘sbitá bidla na sušení lněných tobolek’ Brs. Základem těchto výpůjček je něm. Säge ‘pila’, Segel ‘odříznutý kus’, stsask. sag, švéd. såg, stniz. zaag, nhněm. Säge (Kluge 2002: 780), střdněm. sage f. ‘pila’ (MndW IV 9). Srov. 2 žiogas.

1 žiōgis (1) zool. ‘kobylka, skákavý hmyz z řádu rovnokřídlých (Tettigonia)’ LKŽe u žiogas; srov. 1 žiogas.

2 žiōgis (1) ‚tyč k navlékání snopů lnu‘ Ms (v LKŽe je uvedeno u žiogas); srov. 2 žiogas.

d) Homonyma utvořená z litevského složeného slova a hybridu:

114

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

1 dūmalākas subst. m. (2) ‚komín, kouřovod‘ Š, Plt (srov. dūmolakas C II 483, B, [K]); ‚kouř, odvod kouře‘ Mrs, Srj, jsou domácí slova, složeniny z dūmas a lakas ‚štěrbina, kterou včely vylétají z úlu‘; druhé slovo souvisí s litevským lėkti ‚letět‘.

2 dūmalākas⁴ významy ‚pochodeň stočená z hadrů k přenášení ohně nebo k vykuřování včel, dýmák‘ Lš, ‚svazek, náklad‘ Lp, Vlkv jsou hybridní; základem druhé části slova by mohlo být středo-dolnoněmecké laken (staro-dolnoněmecké lakan ‚sukno, látka‘ (MndW II 614); srov. německé Laken ‚kus látky‘, slovo dolnoněmeckého původu, středo-dolnoněmecké laken, středonizozemské laken, staro-dolnoněmecké lakan, severogermánské -lak (Kluge 2002: 554); zatímco dūmalākas ‚název neexistující věci, pro kterou je někdo poslán, aniž by tušil tento podvod, půjčit si ji u sousedů (ti do pytle vloží kámen nebo jiný těžký předmět)‘ Klvr, Mrj, LTR (Srj), pravděpodobně vzniklo kontaminací s prusko-německým Dumla ‚hloupý člověk‘ (Ziesemer II 128), Damlak, Dūlak (Fr I 131); srov. středo-dolnoněmecká příslovce dumlik, dumliken, dumelik ‚hloupý‘ (MndW I 595–596), novohornoněmecké nářeční Dämelach ‚hlupák, trouba, pako‘ souvisí s německým dameln, dämeln ‚chodit, chovat se, být zmatený, dezorientovaný‘, stejně jako Dämer ‚zatemnění (mysli)‘ (Kluge 2002: 178). V litevských nářečích se říká durniaus gabalas, tinginio gabalas]. Avyž (u hesla gabalas v LKŽ).

e) Homonyma vzniklá ze dvou litevských slov:

1 kliõre (nář. klere) subst. f. (2)].lab, Kp ‚velká, rozviklaná díra‘; → litevské klerti, slovo zvukomalebného původu.

2 kliõre subst. f.].lab, kp ‚řídká břečka, bláto (na cestě)‘ → litevské pliorė, pliūrė ‚řídká kaše; řídká rozbředlá zemina, bláto‘. V litevských nářečích je doloženo i více slov, v nichž je na začátku slova k místo p. Tato homonyma vznikla fonetickou změnou: hláska p se změnila v k.

⁴ Dále je doloženo dūmalākas (2) ‚pochodeň stočená z hadrů k přenášení ohně nebo k vykuřování včel, dýmák‘ Pns, ‚svazek, náklad‘ Vs, ‚název neexistující věci, pro kterou je někdo poslán, aniž by tušil tento podvod, půjčit si ji u sousedů (ti do pytle vloží kámen nebo jiný těžký předmět)‘ Rdm, nář. ‚hlupák, trouba‘ Rdm, Šn, Sn.

2. SÉMANTICKÁ HOMONYMA

Sémantická homonyma vznikají v důsledku oddalování významů slova a metaforického užívání slova. Obě slova sémantických homonym uváděných v článku jsou přejatá; jejich významy se nejen vzdálily, ale mohly se také ubírat různými cestami při přejímání do litevštiny. Například mezinárodní slovo talentas „jednotka hmotnosti, peněžní jednotka“ lze kvůli vzdálení významů odlišit od přeneseného významu slova talentas „mimořádné vrozené tvůrčí schopnosti“ apod. V etymologických a

Straipsniai / Articles

115

NIOLĖ ČEPENĖ

jiných slovnících se sémantická homonyma často uvádějí jako mnohoznačná slova.

1 arpa ž. (1) „strunný hudební nástroj, harfa, kanklės“ Lex 46, C II 81, Q 244, B 121, 636, 851, H 10, R I 7, RD 204, MŽ I 11, MŽ II 254, N 9, K 22, K I 589, Alm 27, KŽ; srov. s.stř.sev. harpa, s.stř.něm. harpa, n.niz. harp, n.ang. harp, n.švéd. harpa, n.isl. harpa, středohornoněm. harpfe, stř.hornoněm. har(p)fa, harfe, n.hornoněm. Harfe „harfu“. Původní původ slova je nejasný (Kluge 2002: 392), it. arpa; n.něm. dial. arpa „stroj na čištění obilí; takové síto; hudební nástroj, harfa aj.“ < n.hornoněm. Harfe „harfa“ (LKPŽ 2016: 213, 215).

2 arpa sf. (1) ‘vějačka, stroj na čištění a převívání zrna’ OZ 7, KŽ, ZŠŽ (Nm, Br, Šk), LŽ, Gs; srov. n.nl. harp ‘síto, řešeto’, jihoněm. dial. harpe ‘stojan na sušení zrna’, novohornoněm. Harfe ‘čtyřhranné zařízení z drátu na čištění zrna, jehož dráty jsou jako struny harfy’ (Grimm X 474, 35; Kluge 1957: 288–289), staroprus. harpe (Sehers 1953: 34); litev. dial. arpa ‘stroj na převívání zrna; takové síto; hudební nástroj, harfa aj.’; bělorus. dial. а́па ‘zařízení na převívání zrna’ (LKPŽ 2016: 215). V mnoha slovnících je uváděno jako mnohoznačné slovo.

1 arpas m. (4) „kanklės“ C I 849, R II 191, RD 209, MŽ II 254, N 9, T, KŽ, Smn, Vv, Pn; srov. 1 arpa.

2 arpas m. (4) „stroj na provívání a čištění obilí“ Važg, KzRŽ, Pn, Ut, Kt, Prn, Vv, Vlkv, Smn; srov. 2 arpa.

1 gonkai m. mn. (2) 1. „vstupní přístavek, předsíň, veranda“ Lex 74, TDr IV 67 (Ck), LKA I 39 (Ps, okolí Rk), DvŽ, ZŠŽ (Nm), Klm, Sv, Ps, Rk. 2. „stodůlka“ LKA I 48 (Rod); srov. n.hornoněm. Gang „chodba, průchod, cesta“, švéd. gang, stř.hornoněm. ganc, stř.hornoněm. gang, starosasky gang, starosever. gangr m., staroang. gang m., starofríz. gang, gong, ung, góts. gag n. (Kluge 2002: 329); Prv. Gang „lůžko, trám; schody“ (R II 157); lotyš. ganga „vstupní přístavek“ z něm. Gang (Sehers 1953: 35); (středo-, západo-) pol. ganek „vstupní přístavek; balkon; takový krytý prostor aj.“ < stř.hornoněm. ganc, n.hornoněm. Gang „chodba, průchozí místo“; starobělorus. ганок, ганок, ганек (ганок), „vstupní přístavek, balkon aj.“; novobělorus. (dial.) ганак, ганек „vstupní přístavek, veranda“, novobělorus. dial. ганок „vstupní přístavek“; novorus. dial. ганок, ганку mn. „tamtéž“ (LKPŽ 2016: 307). W. Smoczyński odvozuje toto slovo z pol. ganek, na ganku (Smoczyński 2007, 192) a ALEW z pol. ganek (ALEW I 350). P. Skardžius se domnívá, že litev. gõnkas v Bretkūnasově Bibli mohl být převzat přímo z němčiny (Skardžius 1931: 7. Srov. 2 gonkas; gankas, gonka, mn. gonkos (LKŽe).

2 gõnkai m. mn. „řady (nití, tkaniny)“ B 518, 570, MŽ I 83, Kp, Klm, Pn, Zr, Rd, An, Klp, Ut, Ign, Šlu, Ukm, Mlt, Vrn, Ščn, Šnč, Vnv < Prv. Gang „řada 20 nití ve stavu, kterou zuby paprsku nabírají každých 10, tedy po každém půl „prohozu““ (Fr I 215), východní něm. gang, odborný termín tkalců (MndW II 10–11); lotyš.

116

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

gañgis z v. ž. gang „tkalcovský termín, určitý počet nití v osnově nebo v zařízení (in Aufzug)“ (Schwers 1953: 35). Srov. 2 gonkas.

1 gonkas podst. m. (2) Š, LŽ, gonkas (1) [K] „přístavek, předsíň, veranda“ BB 1 Sam 9,22, BB 1 Kar 5,5, Ch Teis 3,23, C II 400, MŽ I 83, N 260, [K], FrnW, LKA I 39 (většinou v severovýchodní části litevského jazykového území, an, Ut, Ob, Kp, Pn, Rd, Ūkm, Mlt, Ign, Zr, Klm, Tl, Klp, Trv, Dkst, Ap, Dv, Šlčn, Lz, Zt, Vnv, Rod, Pls a okolí), ZtŽ, Sm, Ds, Trv, Klt (na východním okraji), dem. gonkelis Brž, Klt, Ds, gonkeliai pl. Krtn, Rd, gonkiukas Klm, Šl, Rs, gonkuči pl. Klm, Šl, Rs, viz LKA I 39, převážně v severovýchodní části litevského jazykového území. Srov. 1 gon­kai.

2 gonkas podst. m. (2) pl. „pruhy (nití, látky)“ B 715 (pův. gen. pl. Gonku), 716 (gen. pl. gonku), 768 (gen. pl. Gonku), N 260, [K]. Srov. 2 gon­kai.

1 rūkis podst. m. (1) Kv, rūkis (2) 1. „lněná nit (obvykle kratší, s přehyby)“ K. Būg, Alm 113, FrnW, KŽ, Šlu, Sg, Šv, Žv, Žr. 2. „překřížená lněná látka“ D. Pošk, J, FrnW, Up, Vdk; srov. v. s. ž. rock „vrchní oděv; oděv duchovních“ (MndW II 494). Pr. v. rock „sukně“ (Mitzka 1919: 123; Čepienė 1994: 158, 160); v. v. a. roc, rok, s. s. rok, n. nl. rok, n. v. a. Rok „sukně, kabát, sako, vojenská uniforma, vojákův stejnokrojový kabát“ (Kluge 2002: 768). Srov. také ruikė, rikis (LKŽe).

2 rūkis Pln „odstřižek vzorované látky (asi 1 m dlouhý)“ Gr, Vdk mohl vzniknout přenesením významu ze rūkis „sukně“. Vzhledem ke stejnému významu „kus vzorované látky“ jej však lze spojovat s deminutivem ruikis od rūis „kus vzorované látky“ < Pr. v. rul „váleček, mandl, mandl na prádlo“ (Alm (PrW)), v. s. ž. rule „válec, mandl, cívka, hřídel, role (papíru)“ (MndW III 526).

1 tálentas podst. m. (1), talentas (2) DP 362 1. „jednotka hmotnosti užívaná v Řecku, Mezopotámii, Sýrii a Egyptě, odpovídala 26,2–37 kg“ BB 2 Moz 37,24, BB 1 Krn 20,6, BB 1 Kar 16,24, BB 2 Mak 4,8, BB Zak 5,7, Ch 2 Moz 25,39, Skv 2 Moz 25,39, TrpŽ. 2. „peněžní jednotka ve starověkém Řecku, Babylónii, Persii a Malé Asii, sestávající ze 60 min“ BB 2 Moz 37,24, BB 2 Moz 38,24, BB Mt 25,15, DP 359, 387, 389, 390, SD 367, SD³ 440, SP I 51, S. Dauk, NŽ, GN Mt 25,16, DŽ, TrpŽ. Srov. něm. Talent n. „(řecká) peněžní částka odpovídající hmotnosti“, n. nl. talent, n. ang. talent, n. norv. talent; něm. z franc. talent m. „vrozené nadání“, a to z lat. talentum „libra“, které stejně jako řec. tálanton „váhy; to, co se váží; určitá hmotnost; určitá peněžní částka“ označuje jednotku hmotnosti a váhy (Grimm XXI 96, 53; Kluge 2002: 904); 1. talent „jednotka hmotnosti“ z lat. talentum „řecká jednotka hmotnosti = 26,2 kg; řecká peněžní jednotka = 600 drachem; a to z řec. talanton „váhy; stříbrná mince“ (Brückner 1974: 564; LLŽ 847), (v.) 1. talent „mimořádná schopnost; Boží dar; schopnost čarovat; úspěch; stará míra stříbra nebo zlata < franc. talent „schopnost, nadání“, ze střlat. talentum „libra; nadání, učenost, sklon; touha“, z lat. talentum „řecká měrná jednotka

Straipsniai / Articles

117

NIOLĖ ČEPĖNĖ

jednotka (~26,2 kg); peněžní jednotka, z řec. tálanton „váhy; měrná jednotka (~26,2 kg); peněžní jednotka (LKPŽ 642). Srov. 2 tálentas.

2 tálentas podst. m. (1) 1. „mimořádné vrozené tvůrčí nadání“ S. Dauk, M, Rtr, KŽ, NdŽ, DŽ¹, J. Balč, A. Grc, „o člověku s velkým nadáním“ J. Gruš, Pt, „kladná, obvykle vrozená vlastnost“ LTs IV 434, NŽR. 2. zast. „úděl, předurčení, osud“ Sln, LR (Ls), Krž, Šml. 3. zast. „štěstí, zdar, úspěch“ Žem, NŽR, DS 157 (Rs), Brs, Ms, Šts, Lk, Rt. 4. zast. „řemeslo, zaměstnání, podnikání“ Šrn, Gdr, Sr, Pv, Lpl, Png, Plm. 5. „způsob, prostředek“ Png. Srov. (v.) 1. talent „mimořádná schopnost; Boží dar; schopnost čarovat; úspěch; staré míry stříbra nebo zlata < franc. talent „schopnost, nadání, ze střlat. talentum „libra; nadání, učenost, sklon; touha“, z lat. talentum „řecká měrná jednotka (~26,2 kg); peněžní jednotka, z řec. tálanton „váhy; měrná jednotka (~26,2 kg); peněžní jednotka“ (LKPŽ 642); bělorus. talent (FrnW II 1053). Srov. také 1 tálentas.

3. SLOVOTVORNÁ HOMONYMA

Slovotvorná homonyma vznikají, když se ke kořenům s podobnou nebo stejnou zvukovou strukturou připojí stejný afix, nebo když se liší způsoby tvoření. Zde jsou uvedena homonyma vzniklá z derivátu 1 steigė „taška; šindel“ a germanismu 2 steigė „koljuška“.

1 steigė sf. (4) DŽ; Ser 1. „taška na pokrývání střech“ Š, NdŽ, MLE II 336, sp, FrnW. 2. „šindel“ Š, NdŽ. Dainys z stiegelė; srov. středohornoněm. tegel „taška“ (MndW IV 517), novohornoněm. Ziegel „střešní taška“; lotyš. stiegelis „cihla“ ze středohornoněm. tegel „cihla“ s vloženým s před t (Sehwers 1953: 122), lat. tegula. Srov. také stiegel (LKŽe). W. Smoczyński považuje steigė „taška na pokrývání střech“ za odvozeninu od lit. stiegti „pokrývat střechu slámou“ (Smoczyński 2008: 603), zatímco E. Fraenkel za výpůjčku z latiny prostřednictvím středoněmeckého nářečí (FrnW).

2 steigė sf. (4) zool. „koljuška (Gasterosteus aculeatus)“ rš < středohornoněm. stekele „malá ostnatá ryba, koljuška“ (MndW IV 379; FrnW II 900); srov. novohornoněm. Stichling m. „různé malé ryby“; lotyš. stērkeles „malá ostnatá ryba“ ze středohornoněm. stekele „tamtéž“ (Sehwers 1953, 122). Srov. také stiegis, stegė, stėgis, stėkė, stėkis (LKŽe).

118

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

II. HOMONYMA NEROZLIŠENÁ V REJSTŘÍKU SLOVNÍKU JAKUBA BRODOVSKÉHO

Nerozlišená homonyma se nacházejí také v rejstříku slov vydaném roku 2009 ke slovníku Lexicon Germanico=Lithvanicum et Lithvanico=Germanicum III, rukopisnému slovníku J. Brodovského z 18. století. V jednom heslovém hnízdě se uvádí germanismus gliōti „mít hodnotu, stát; znamenat, hodit se“ B 548 (orig. Gliōti), B 815, PVG 67 (1715, orig. glilōti), 393 (1793), 538 (1808), 524 (1908), R II 5 (ne glilōti „nehodící se“), MŽ II 6, LLCh (Slovníček), TDr VII 36, giliuoti BB 1 PvM 5,11 (orig. gilōti), Lex 40a (gilōti), Q 23 (orig. Giliūti), B 548 (orig. Gil-lūti), PVG 125 (1738), 434 (1797), K, K I 572, A 183, 191, SngŽ, Alm 54, kŽ, kzŽ, Ss, Ktk, Mr, Pv, giliōt žŽ (žk) < Pr.v. gele „mít určitou hodnotu“ (Alm (PrW)); srov. novohornoněm. gelten „mít hodnotu; platit; být považován (za něco); být určen (k něčemu)“, starosasky geldan, staroseversky gala (Kluge 2002: 343); a litevské slovo gylōti, gyluoti „potulovat se, pobíhat, neklidně se pohybovat“ B 258, 290, 842, 865, 870, orig. Ænig Linns Stom, Bittes giloi⁵, wirzuj’ Saule teka; Dacht, Wachs uſnd das Bren[n] des Lichts (B 258);

pikis (pykis) „kopí, bodák, sekera s dlouhou násadou (válečná zbraň)“ B 978 (Pikis), BzF 154, K, K II 110, BsP I 10, Alm 100, převzato z pruského něm. Pik „hůl se špičatým železem k bodání, kopí“ (Fr II 142), pik „kopí“ (Alm (PrW)), Pike (B 978); srov. středohornoněm. pek, peke „tamtéž“ (MndW II 313), staroseversky pik, staronizozemsky pick, novohornoněm. Pike „kopí“, nářeční pique (Kluge 2002: 702); nespojeno s dalším slovem, germanismem pikis „smolná hmota, získávaná při výrobě dehtu, uhelného dehtu aj.“ Lex 67, Q 381 (orig. Pikis), C I 102, C II 196, 680, Bb Sir 13,1, B 95, 239, 552, 968 (orig. Pikis. Smala degtā), R I 107, R II 275, RB 2 Moz 2,3, MŽ I 198, MŽ II 368, N 289, K, J, I, Dor (Klp), Alm 100, K. Büg, Sim, FrW, DŽ, ŠDŽ, ŽSŽ (Snt, Žlt, Grš), kzŽ, ŠVŽŽ (Gail, Klaus, Ms), Jn, Krš, Grš, Škr, Varn, Grn, Up, Jnš, „určité černé barvivo“ Šts, odvozeno z pruského něm. pick, pek „smola“ (Alm (PrW)), Pech „smola, dehet“ (Lex 67, C II 196), středohornoněm. pek, pik „tamtéž“ (MndW II 313), novohornoněm. Pech n. „smola, dehet; hovor. neštěstí“; srov. středohornoněm. pech, starosasky pik, staroanglicky pic, staronizozemsky pek, pik (Kluge 2002: 687); lotyš. piķis „smola“ ze středohornoněm. pik „tamtéž“ (Sehwers 1953: 88);

randa „renta, příjem“ B 912, 1014; srov. středohornoněm. rent(e) „příjem z procent, úroků“, novohornoněm. Rente, staroseversky rānta, staronizozemsky rente, starofrancouzsky rente (Kluge 2002: 758); bělorus. panda „nájem?“; uvádí se spolu s randa „škrábanec, jizva, modřina (po úderu)“ B 40, spojitelné s lit. rantas, rantyti (Smoczyński 2007, 499);

⁵V pruské litevštině bylo i v tomto slově pravděpodobně krátké, protože po něm se píše ll.

Straipsniai / Articles

119

NIOLĖ ČEPIENĖ

rūtà bot. ‘rostlina’ Lex 70, LKŽe, B 272 (orig. Kiżkio Ruta), 420 (orig. Paukščiu Rutos), 999 (orig. Ruta) < prus. nebo litev. ruta (FrnW), neoddělené od germanismu rūtà ‘okenní tabule’ B 999, R II 178, 287, MŽ II 236, 384, N 452, K I 431, M, FrnW, Kv, Ktn, Tg, Rkl, Pg < pr. záp. rūt ‘okenní tabule’ (Alm (PrW); Fr II 217); srov. st. hornoněm. rute ‘kosočtverec, pravidelný čtyřúhelník, okenní tabule’ (MndW III 536), pozd. st. hornoněm. rūte, stř. niz. rute, novohornoněm. Raute ‘geometrický útvar’; doloženo ve 14. století; původní původ slova je nejasný (Kluge 2002: 747). V LKŽe není uvedeno podle slovníku J. Brodovského. J. Brodovskis je uvedl jako samostatná slova a považoval je za homonyma, např.:

Raute 1 bylina Ruta Luc 11,42. 2 sklo v okně Ruta Lango.

V rejstříku slov, který sestavil Vincentas Drotvinas, však nejsou uvedena samostatně.

urtas podst. (1) množ. č. v pruském prameni. 1. ‘ohrada, chlév, ohrada’ B 727 (orig. množ. Urtai, Horten der Schaafen) středohornoněm. Hürte, N 35 (B), KŽ. 2. ‘stádo, houf (dobytka)’ LžŽ; k původu srov. pr. záp. Hürde, Hürte ‘ohrada, chlév (pro dobytek)’ (Lex 51a, C I 98; B 727, 733), Horten, Hürte ‘ohrada (pro ovce)’ (B 727), Hort ‘přepážka z prken (pro prasata), otevřený prostor; dlouhý pletený předmět ve tvaru koše na sběr a ukládání ovoce do sklepa’ (Fr I 299); starohornoněm. hurt, starosaské hurt ‘pletený předmět’, gót. hurds, starosaské hurd, novohornoněm. Hürde ‘ohrada, ohrádka, plot’ (Kluge 2002: 428); stř. dolnoněm. urt, (stř. dolnoněm., novodolnoněm. hurt) ‘přenosný pletený plot k ohrazení stáda ovcí; stádo, houf; ovce; skupina; obchodní shluk; hromada věcí’ < středohornoněm. hurt ‘ovčí ohrada, pletený plot’; novobel. (nář.) zym ‘stádo, čeleď; spáleniště; hromada; množství aj.’ (LKPŽ 177); novorus. zym ‘stádo, čeleď, houf’ přes pol. hurt ze středohornoněm. hurt ‘ohrada z pletených větví, proutí, v níž ovce nocují’ (Vasmer I 476); slovo není odděleno od germanismu urtas podst. (2) ‘starobylá stříbrná mince, přibližně v hodnotě ¼ tolaru, ort’ B 962, R II 324, MŽ II 434, N 35 (Klp, Rg), sr, K, BS 112, JD 1501, Jn, FrnW, KŽ < pr. Ort, Ortsthaler ‘totéž’ (B 962), středohornoněm. ort n., m. ‘místo, kde se protínají dvě přímky, úhel; vrchol; čtvrtina míry, mince aj.’ (MndW III 238–239); srov. starosaské ort, středohornoněm. ort m., n., starosaské ort m., niz. oort, novohornoněm. Ort m., n. ‘vrchol, hrot (zejména zbraní), úhel; čtvrtina mince; čtvrtina hmotnosti či míry; drobná mince, Ortstaler, Ortsgulden ‘čtvrtina tolaru’ (Grimm XII 1350, 70; PaulW 447); lotyš. ūorts, ūorte ‘ort, mince (1/4 tolaru, později 30 stříbrných kopejek)’ ze středodolnoněm. ort ‘1/4 tolaru, mince’ v 16. nebo na počátku 17. století (Sehwers 1953: 148, 215); (stř. dolnoněm.) novodolnoněm. urt ‘stříbrná mince ze 16.–17. století (≈ ¼ hodnoty tolaru), užívaná v Evropě aj.’; (starolot.) novodolnoněm. ort ‘totéž’ < středohornoněm., starohornoněm. ort ‘mince aj.’ (ALEW I 56; LKPŽ 177, 216); lotyš. urt < něm. Örten, Ürten ‘váha; mince, čtvrtina tolaru’ (Brückner 1974: 595). E. Fraenkel odvozuje litev. urtas z pol. ort, urt (FrnW), W. Smoczyński

120

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

také z pol. ort ‘sądarinė moneta, kaldinta XVI–XVII a.’ (Smoczyński ALE 58, 2008: 57). Srov. také urta, pol. ortas, orta, artas (LKŽe). vóga subst. f. (1) Ndž, vóga subst. f. (2) KŽ ‘hrouda země, kus’ C I 56, Q 56, B 52 (orig. Gruntas, Woga, něm. Ackerscholle, N 85, [K], LsB 218, LV IV 492, FrnW, domácí slovo, srovnatelné s litev. vãgà, brázda po orbě; navršený zemní hřeben‘ (FrnW II 1271; ALEW II 127), uvádí se společně s jiným slovem, germanismem vóga subst. f. (1), voga (2) ‘váhy, vážidlo’ BB Jer 32,10, VlnE 169,20, Q 29 (orig. Aukso woga ‘váhy na vážení zlata’, něm. Gold=Wage), PVG 442 (197 m.), B 185 (orig. Wogós Balkis, něm. Bake an der Waage), 269 (orig. Szwyn Woga l Swartis, něm. BleyWage), R I 182, R II 390, Klim, MŽ I 332, MŽ II 524, N 85, [K], M, Alm 148, KŽ, ŽŽ (Nm), DvŽ, Slm, Kv, Varn, Grv, Al, Kt < východopr. záp. wōy ‘váhy’ (Mitzka 1919: 153), středohornoněm. wog (často v Lutherově Bibli, v alsaských nářečních písemných památkách), raně novohornoněm. woge; srov. dán. våg ‘určitá hmotnost’, novošvéd. våg, nor. vaag, novoniz. waag, něm. Wage, novohornoněm. Wage f. ‘váha; zařízení k vážení, váhy; vážení; rovnovážná poloha, rovnováha; přen. závaží; oj a další’; středohornoněm. wāge, starohornoněm. wāga, starosaské wāga, staroseverština wāga (Grimm XXII 346, 62; Kluge 200: 96); středohornoněm. wage ‘váhy, zařízení k vážení; místo, kde se váží; správnost váhy; určitá hmotnost (závislá na druhu zboží)’ (MndW V 573–574); pr. záp. wōg ‘oj’ (Alm (PrW), Wage f. ‘oj’⟧ (Fr II 452); lotyš. vāga ‘váhy’⟧ ze středohornoněm. wāge (Sehwes 1953: 152); (staropol., stř.pol.) novopol. (nář.) waga ‘váhy; místo, kde se váží; vážení; tah; závaží; odvážené množství; hmotnost aj.’⟧ < středohornoněm. wāge, starohornoněm. wāga, novohornoněm. Wage ‘váhy; závaží; hmotnost; starobělor. вага ‘hmotnost; systém měr hmotnosti; právo vážit; poplatek za vážení; váhy; místnost, kde se váží; význam; závěsné závaží aj.’⟧. Bylo zjištěno, že ve „Slovníkovém rejstříku“ slovníku J. Brodovského, sv. II, je domácí slovo grows ‘nástroj k bourání zdí (zdiva)’ B 902 (orig. [Maur]brecher Muro grows) uvedeno společně s germanismem gros ‘hrabě’ B 599 (orig. Graff Growś), 763, 839, jehož základem je pr. záp. Groaf ‘hrabě’ (Riemann II 487), něm. porýnské nář. grōf (Grimm VII 168, 52), novohornoněm. Graf ‘hrabě’⟧; srov. středohornoněm. grāve, stř. niz. grave, grewe⟧, středohornoněm. grave ‘totéž’⟧, novoniz. graaf, stř. lot. -gravius⟧ (Kluge 1957: 266; 2002: 367); pol. gróf z maď. grof⟧ (Brückner 1974: 173); tato slova samozřejmě nejsou homonyma.

II. HOMONYMA NEUVEDENÁ V LITEVSKÉM SLOVNÍKU (LKŽ, LKŽe)

Některá slova v LKŽ a LKŽe nejsou uvedena (je tam pouze 1 dėkis). Z výpůjček vznikají nejen dvojčlenná, ale i trojčlenná homonyma, například dėkis. 1 dėkis a 2 dėkis by mohly být sémantická homonyma.

Straipsniai / Articles

121

NIOLĖ ČEPIENĖ

1 dėkis podst. r. m. (2) ‘přehoz (na postel, sedadlo, nohy); pokrývka k přikrytí koně, koňská deka, přikrývka; kryt, pokrývka’ BB 2 Moz 26,7, BB 2 Moz 34,35, Lex 67a, C I 453, C II 205 (orig. Arklių Dėkis Pferd=Decke), B 244, 289, 341, 358, 545, 901, 974, R I 24, R II 98, MŽ I 48, MŽ II 128, 332, PVG 34 (1775 m.), N 136 (orig. dėkis), K, ALI 54, 34 (NTK), J, Alm 43, KŽ, ŽŠŽ (VšR, Nm), Kz-RŽ, KtnŽ, ŠVŽ (Ms, Krv, Prlg), Ktn, Kv, VšR, Užv, Gs, dem. dekelis N 136, dėkis KzRŽ, ‘přehoz na postel’ ŽŠŽ (Žvr, Lkč, Nm, Bbl), KzRŽ, Ktn, dėkis NmŽ < Prv. dėk ‘totéž’ (Ziesemer II 32; Alm (PrW)); srov. Prv. Decke ‘podložka, přikrývka, koberec’ (Lex 23; C I 453), východoprus. dece ‘totéž’ (Sehwers 1953: 26), n.h.n. Decke ‘přikrývka; pokrývka, koňská deka; ubrus; kryt; oděv; strop’ → něm. decken ‘krýt’; lotyš. dēdis ‘přikrývka, pokrývka’ z východoprus. dece (Sehwers 1953: 26). Srov. také dekė (LKŽė).

2 dėkis podst. r. m. ‘strop domu’ LKA I 49 (Pž) < Prv. Deck ‘strop domu’ (Ziesemer II 32); srov. n.h.n. Decke ‘strop’; v.h.n. decke ‘střecha’ (Grimm II 660, 32), v.nizoz. dac, dek, n.h.n. Dach n. ‘střecha’, → něm. decken ‘krýt’ (Kluge 2002: 176).

3 dėkis podst. r. m. ‘paluba (lodi)’ KŽ, dek’ Dor (Klp) < něm. Deck n. ‘totéž’; srov. nizoz. dek, angl. deck; slovo nizozemského původu (Kluge 1957: 124; 2002: 183).

1 giselis podst. r. m. ‘učeň, pomocník (mistra, obchodníka, mlynáře)’ Lex 77a, B 306, N 257; srov. 1 gizėlis.

2 giselis podst. r. m. ‘brzda na osnovním vratidle, hřídel tkalcovského stavu, na niž se navíjí osnova a tkanina (Hemmung am oberen Webebaum)’ N 257. Srov. také 2 gzelis; gyslys (LKŽė).

1 gizėlis podst. r. m. (2) 1. ‘učeň, pomocník (řemeslníka, mistra, obchodníka, mlynáře)’ B 76, 306, 566, 663 (Gizelis), 663, 906, 912, Q 458, 466, R II 190, MŽ II 173, 229, PVG 194 (1748 m.), 301 (1770 m.), 505 (1806 m.), StgŽ, Drg, N 257, K, K II 349, Sch 213, Alm 54, FrnW, KŽ, Vlkv, Lvn, Pc, Lkš, ŽŠŽ (St, Lkš, Nm, Žvr, Sr), gizėlis (1) KŽ, Pn, Kdn, Pc, Vdk, Ds, gizelis Vlk, giželis Klp 63, v KtnŽ nikoli, dem. gizeliukas KlvD 191, KŽ. 2. podst. r. m. ‘nešika’ Pl < Prv. gesel ‘tovaryš (řemeslníka); přítel’ (Alm (PrW)), Gesell (C I 741; O 466; B 566); srov. n.h.n. Geselle ‘mladík, tovaryš, (pracovní) druh’, v.h.n. geselle; sociální útvar odvozený od něm. Gesal ‘sál, místnost’ (Kluge 2002: 352); n.pol. nář. gizel (n.pol. gizeł ‘tovaryš, pomocník mistra; obchodník’ < n.h.n. Geselle ‘tovaryš, (pracovní) druh; mladík; přítel’ (LKPŽ 66). Srov. také 1 giselis; gezelis, gžėlius, gžėlis (LKŽė).

2 gizėlis podst. r. m. (2) ‘brzda na horním vratidle (Hemmung am oberen Webebaum)’ B 570 (orig. was den obersten Baum aufhält). Gefll. Gizėlis, N 257, KŽ < Prv. Gesell ‘totéž’ (B 570). Srov. také 2 giselis.

1 kóka podst. r. ž. (1) 1. ‘sloup hanby’ N 204, [K], K II 113, KŽ, Alm 70. 2. ‘přístavní značka oznamující, že loď může vplout’ N 204, [K], KŽ < Prv. kok, kāk m. ‘sloup hanby’ (Fr I 326, Alm (PrW)), Kaak ‘sloup hanby, kůl’ (C I

122

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

1030, B 765, 985), Kak „sloup hanby“ (Lex 52a); srov. východofrískoněm. kāk „sloup hanby“ (MnW II 417); švéd. kāk, nizozem. kaak f., dán. kag, nizozem. kaak, něm. Kak m., kake f., slovo dolnoněmecké, zčásti také středoněmecké a rovněž rýnské nářeční slovo (Grimm XI 47, 65; Fr I 326); lotyš. kāķis „sloup hanby“ z východofrískoněm. kāk (Sehwers 1953: 186); lit. koka. Srov. také 1 koka.

2 kóka subst. „koláček“ K II 23 (pův. linsēniu kōka, něm. Leinkuchen), Alm 70, KŽ < Prv. kóke „tamtéž“ (Alm (PrW)); srov. východofrískoněm. kōke m. „koláček“ (MnW II 514), nizozem. kōke, angl. cake, staroseverogerm. kaka f., novohornoněm. Kuchen „koláček“. Snad slovo románského původu; srov. sardinské coca „koláček“, katalánské coca „Milchbrot, koláček“, jihofrancouzské coco „kulatý bílý chléb, druh chleba“ (Grimm XI 2496, 72; Kluge 2002: 543). Srov. také 2 koka.

V LKŽe jsou v jednom hesle uvedeny tyto významy slova kókas: 1. „zpověď“ K II 23. 2. K II 113 „sloup hanby“. 3. [k] „přístavní značka, že loď může vplout“. 4. „pilulka (?)“ TŽ V 250. Ve slovníku F. Kurschata (K II 23) je význam „koláček (z lněných semínek)“, nikoli však „zpověď“. Význam „koláček“ u slov koka, kókas v LKŽe chybí.

1 kókas subst. 1. „sloup hanby“ B 985. 2. „vědro“ JD 659. 3. „kužel“ N 204, [k], KŽ. Srov. 1 koka.

2 kókas subst. „koláček“ KŽ; srov. 2 koka.

ZÁVĚRY

Stejně znějícími slovy se stávají také výpůjčky z různých jazyků či nářečí, které se foneticky sblížily. Homonyma vzniklá z výpůjček, jejichž obě slova mají odlišný význam i původ, by měla být uváděna v samostatných slovníkových heslech.

Jedním z kritérií pro rozlišení homonym a vícevýznamových slov by mohl být nejen odlišný význam výpůjček, ale i jejich původ, tedy rozdílné slovo, z něhož byly vypůjčeny. Sémantická homonyma jsou blízká vícevýznamovým slovům. Vznikají, když slova nabývají dalších, často přenesených významů, a proto se ve slovnících často nerozlišují. Jestliže se přenesený význam slova převzal z jiného jazyka, měla by se tato slova patrně považovat za homonyma. Některá homonyma mohla původně mít stejný původ, ale později nabyla v různých jazycích nových významů.

Etymologická homonyma různého původu, vzniklá v důsledku přejímání slov, jejichž oba členy jsou germanismy, germanismus a slavismus nebo litevské slovo a germanismus, jsou doložena především v písemnostech a slovnících Východního Pruska a v západních a jihozápadních litevských nářečích. Již v nejstarších litevských písemnostech, v Bretkūnasově Bibli ze 16. století, se nacházejí slova (šilmistras, gongas), která se později stala homonymy. Nejvíce je dvojčlenných homonym, několik je i trojčlenných.

Straipsniai / Articles

123

NIOLĖ ČEPĖNĖ

ZKRATKY

stang. – staroangličtina

ang. – angličtina

csl. – církevní slovanština

bělor. – běloruština

dán. – dánština

dem. – deminutivum

dial. – dialekt

fríz. – fríština

germ. – germánština

got. – gótština

řec. – řečtina

hybr. – hybrid

is. – islandština

pol. – polština

lot. – lotyština

lit. – litevština

lat. – latina

n. – nová

niz. – nizozemština

nov. niz. – nová nizozemština

nor. – norština

novohornoněm. – nová horní němčina

hol. – holandština

orig. – v originále

srov. – srovnejme

fr. – francouzština

Pr. – Prusko

praef. – praefixum, předpona

pruská něm. – pruská němčina

vých. – východní

rus. – ruština

st. – stará

střn. – starosaská

stniz. – stará nizozemština

stsa. – stará saština

stskand. – stará skandinávština

stvhornoněm. – stará horní němčina

šv. – švédština

tamtéž – také

stř. – střední

stlat. – středověká latina

stniz. – střední nizozemština

něm. – němčina

hornoněm. – horní němčina

střhn. – střední horní němčina

střhn. – střední horní němčina

střdn. – střední dolní němčina

v.ž. – německá žemaitština

Ostatní zkratky jsou stejné jako v akademickém Lietuvių kalbos žodyne a v LKŽ.

LITERATURA A PRAMENY

ALEW – Starolitevský etymologický slovník. (ALEW). Pod vedením Wolfganga Hocka a za spolupráce Elviry-Julije Bukevičiūtė a Christiana Schillera, zpracovali Rainer Fecht, Anna Helene Feulner, Eugen Hill a Dagmar S. Wodtko. Svazek 1. A–M, svazek 2. N–Ž, svazek 3. Rejstříky a indexy. Hamburk: baar Verlag, 2015.

Alm – Die Germanismen des Litauischen. Teil 1: Die deutschen Lehnwörter im Litauischen od Dr. K. Alminauskise. Kaunas: knihkupectví sv. Kazimíra, [1934]. Alm (PrW): rukopis W. Ziesemera Preussisches Wörterbuch, který použil K. Alminauskis.

124

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

A r i s t o t e l i s 1990: Vybrané spisy. Vilnius: Mintis.

B r ü c k n e r A l e k s a n d e r 1974: Słownik etymologiczny języka polskiego. Warszawa: Wiedza Powszechna.

Č e p i e n ė N i j o l ė 1994: Dvibalsių kilmė skoliniuose iš vokiečių kalbos. – Lietuvių kalbotyros klausimai 34, 158–161.

Č e p i e n ė N i j o l ė 2006: Lietuvių kalbos germanizmai ir jų fonetinės ypatybės. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

DvŽ – Slovník dvaceti nářečí. 1: A–M, autorky a autoři L. Grumadienė, D. Mikulėnienė, K. Morkūnas, A. Vidugiris, 2005; 2: N–Ž, autorky a autoři D. Mikulėnienė, K. Morkūnas, A. Vidugiris, 2010. Vilnius: Institut litevského jazyka.

Falk 1960: H. S. Falk, Alf Terp. Norwegisch dänisches etymologisches Wörterbuch, 2 Teile, 2 Auflage. Oslo & Bergen: Universitetsforlaget, Heidelberg, 1960.

Fr – Preussisches Wörterbuch. Ost- und Westpreussische Provinzialismen in alphabetischer Folge von H. Frischbier, 1–2. Berlin: Verlag von Th. Chr. Fr. Enslin, 1882.

FnW – Litauisches etymologisches Wörterbuch von Ernst Fraenkel 1–2. Göttingen, 1955–1965.

Georges 2004: Lateinisch–Deutsch. Deutsch–Lateinisch. Ausführliches lateinisch-deutsches Handwörterbuch, Kleines deutsch-lateinisches Handwörterbuch von Karl Ernst Georges. Faksimile und Volltext. Zweite, erweiterte Ausgabe. Directmedia. Berlin.

Grimm 204: Der digitale Grimm. Deutsches Wörterbuch von Jacob und Wilhelm Grimm. Elektronische Ausgabe der Erstbearbeitung. Zweitausendeins.

J a k a i t i e n ė E v a l d a 1980: Lexikologie litevského jazyka. Vilnius: Mokslas.

J a k a i t i e n ė E v a l d a 2005: Lexikografie. Vilnius: Institut pro vydávání vědeckých a encyklopedických publikací.

K a r u l i s K o n s t a n t i n s 1992: Latviešu etimoloģijas vārdnīca 1–2. Rīga: Avots.

K l u g e F r i e d r i c h 1957, 2002: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 17 Auflage. Berlin: Walter de Gruyter & Co, 1957; Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache 24 Auflage, Berlin / New York: Walter de Gruyter, 2002.

KtnŽ – Aleksandravičius Juozas. Slovník kretingštiny. Vilnius: Institut litevského jazyka, 2011.

KzRŽ – Pukis Aldonas. Slovník nářečí Kazlų Rūda 1. A–M, 2008; 2. N–Ž, 2009. Vilnius: Institut litevského jazyka.

Straipsniai / Articles

125

NIJOLĖ ČEPIENĖ

Lasch Agathe 1914: Mittelniederdeutsche Grammatik. Halle a. S.: Verlag von Max Niemeyer.

LKA I 1977 – Atlas litevského jazyka. Slovní zásoba. Vilnius: Mokslas.

LKPŽ – Kregždys Rolandas. Slovník polonismů v litevském jazyce. Vilnius: Litevský jazykový ústav, 2016.

LKŽ – Slovník litevského jazyka 1–2. Vilnius: Mintis, 1968–1969; 3–6. Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1956–1962; 7–9. Vilnius: Mintis, 1966–1973; 10–15. Vilnius: Mokslas, 1976–1991; 16–17. Vilnius: Nakladatelství věd a encyklopedií, 1995–1996; 18–19. Vilnius: Ústav pro vydávání věd a encyklopedií, 1997–1999.

LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20, 1941–2002, elektronická verze, redakční rada: Gertrūda Naktinienė (hlavní redaktorka), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Litevský jazykový ústav, 2005 (aktualizovaná verze, 2008). Dostupné na internetu: http://www.lkz.lt.

LLCh – Chrestomatie dějin litevské literatury. Feudální epocha, ed. K. Korsakas a J. Lebedys. Vilnius: Státní nakladatelství krásné literatury, 1957.

LŽ – Petrauskas Jonas, Vidugiris Aloyzas. Slovník lazūnského nářečí. Vilnius: Mokslas, 1985.

Mikelionytė Rita 2016: Lietuvių kalbos tikrųjų homonimų semantinės struktūros pokyčiai. – Tarptautinės mokslinės 23-iosios Jono Jablonskio konferencijos Reikšmė kalboje ir kultūroje tezės. Vilnius, 2016 m. rugsėjo 23–24 d., 13.

MnW – Slovník střední dolní němčiny od Dr. Karla Schillera a Dr. Augusta Lübena, 1–6. Fotomechanický dotisk. Münster in Westf.: Aschendorffsche Verlagbuchhandlung, 1875–1881.

Natau Otto 1937: Mundart und Siedelung im nordöstlichen Ostpreußen. Königsberg (Pr und Berlin W. 35: Ost-Europa Verlag.

Palionis Jonas 1985: Kalbos mokslo pradmenys. Vilnius: Mokslas.

Paul Hermann 1956: Deutsche Grammatik 1. Halle (Saale), 1956.

PaulW – Německý slovník od Hermanna Paula. Halle (Saale): Veb Max Niemeyer Verlag, 1961.

Prellwitz Walter 1891: Die deutschen Lehnwörter in Preussischen und Lautlehre der deutschen Lehnwörter im Litauischen von Dr. Walther Prellwitz. Göttingen: Vandenhoek & Ruprecht’s Verlag.

126

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Homonimai lietuvių kalbos žodynuose

PVG – Nařízení pruské vlády, napomenutí a vyprávění litevským rolníkům, ed. P. Pakarklis. Vilnius, 1960.

Riemann Erhard 1981–2000: Preussisches Wörterbuch. Deutsche Mundarten Ost- und Westpreußens, Band 2, herausgegeben von Erhard Riemann, Band 3–4, hrsg. von Ulrich Tolksdorf, Band 5–6, hrsg. von Reinhard Goltz, Neumünster: Karl Wachholtz Verlag.

Sehers Johannes 1953: Sprachlich-kulturhistorische Untersuchungen vornehmlich über den deutschen Einfluss im Lettischen. Berlin: in Kommission bei Otto Harrassowitz Wiesbaden.

Skardžius Pranas 1931: Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen. Kaunas: Ak. „Spindulio“ b-vės spaustuvė.

Smoczyński Wojciech 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Wilno: Uniwersytet Wileński, wydział filologiczny.

Smoczyński Wojciech 2008: Uzupełnienia do „Słownika etymologicznego języka litewskiego“. Część I. – Acta linguistica lithuanica 58, 53–151.

ŠVŽ – Birutė Vanagienė. Slovník severozápadních žemaitských nářečí. Nářečí z okolí Ylaků, Lenkiů, Mosėdise, Skuodu a Šačių 1: A–O; 2: P–Ž. Vilnius: Institut litevského jazyka, 2014.

Urbis Vincas 1955: Lietuvių kalbos leksikos homonimų susidarymo būdai. Filologijos mokslų kandidato disertacija. Vilniaus universitetas.

Vasmer Max 1986–1987: Этимологический словарь русского языка 1–4. Москва: Прогресс.

Ziesemer Walther 1975: Preussisches Wörterbuch. Sprache und Volkstum Nordostdeutschlands 1: A–C; 2: D–Fi. Herausgegeben von Ludwig Erich Schmitt. Hildesheim New York: Georg Olms Verlag.

ZŠŽ – Slovník zanavských nářečí 1: Vilnius: Institut vědeckého a encyklopedického vydavatelství, 2003; 2: Centrum vědeckého a encyklopedického vydavatelství, 2004; 3: Centrum vědeckého a encyklopedického vydavatelství, 2006.

ZtŽ – Vidugiris Aloyzas 1998: Zietelos šnektos žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Straipsniai / Articles

127

NJOLĖ ČEPIENĖ

Homonyma ve slovnících litevského jazyka

SHRNUTÍ

Článek analyzuje homonyma nalezená ve Slovníku litevského jazyka (LKŽ, LKŽe) a ve slovníku J. Jokūbase Brodovského, která vznikla přejímáním slov z jiných jazyků a která ve slovníkových heslech nejsou uváděna jako homonyma. Podle způsobu vzniku se homonyma dělí na etymologická, sémantická a slovotvorná. Ve většině případů mají obě slova původ v germánských jazycích; několik jich vzniklo z litevského slova a germanismu, litevského slova a slavismu; jedno vzniklo z litevského slova a hybridního slova; jedno má původ v germanismu a slově z tureckého či tatarského jazyka. Přejatá slova se podobají litevskému slovu s odlišným významem, avšak tato slova mají různý původ i význam, a proto by měla být uvedena v samostatných heslech, např. 1 stiegė ‚střešní taška; lat. stiegelė a související se středodolnoněmeckým tegel ‚taška‘ (Mnd W IV 517); srov. novohornoněmecké Ziegel ‚střešní taška‘; litev. stegelis ‚cihla‘; litev. tegula, zatímco 2 stiegė zol. ‚koljuška (Gasterosteus aculeatus)‘ je přejato ze střední dolní němčiny stele ‚malá ostnitá ryba, koljuška‘. Článek uvádí homonyma, která v LKŽ a LKŽe nejsou zachycena.

V rejstříku rukopisného slovníku J. Brodovského z 18.^th století Lexicon Germanico=Litvanicum et Lithvanico=Germanicum III, vydaného v roce 2009, se rovněž vyskytují nerozlišená homonyma, např. domácí slovo uga ‚hruda, kus zeminy‘ není odděleno od germanismu voga ‚váha‘; germanismus urtas ‚staré peníze, artas‘ se uvádí spolu s urtas ‚stáj, ohrada‘, ‚chlév, bouda‘. J. Brodovskis ve svém slovníku uvedl slova rūta ‚rostlina‘ a rūta ‚okenní tabule‘ jako samostatná slova a považoval je za homonyma; v rejstříku sestaveném Vincentasem Drotvinasem však oddělena nejsou.

Doručeno 10. července 2017.

NJOLĖ ČEPIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

128

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI