V běžné lotyštině se užívají lituanismy, např. ģēmis, pagiras, ačkoli i ty posledně uvedené jsou v disertaci zmíněny poměrně často). Podle recenzentů by bylo vhodnější zahrnout do slovníku všechny lituanismy, protože sama autorka disertace přiznává, že v lotyšské jazykovědě dosud neexistuje souhrnná studie těchto výpůjček. Autorka disertace navíc ve slovníku uvádí etymologie zkoumaných lituanismů, z nichž více než čtvrtinu objasnila sama. Autorka i recenzenti zdůraznili také praktický význam disertace — materiál shromážděný na základě otázek dotazníku sestaveného autorkou disertace lze využít jak při sestavování slovníků lotyšských nářečí, tak na seminářích o nářeční slovní zásobě a jazykových kontaktech (na Daugavpilské pedagogické univerzitě se tak již děje) i jinde.

Dne 20. června 1995 obhájila na Liepājské pedagogické vysoké škole doktorskou disertaci „Vingrošanas termini latviešu valodā“ („Gymnastické termíny v lotyštině“) vyučující této vysoké školy Vilma Kalmė. Oficiálními oponenty disertace byli: habil. dr. V. Skujiņa, doc. dr. G. Smiltniece, prof. habil. dr. J. Rozenbergas.

Disertace se zabývá slovní zásobou jednoho sportovního odvětví — gymnastiky —, analyzuje změny termínů této oblasti od šedesátých let 19. století do současnosti a přináší konkrétní doporučení, jak zdokonalit lotyšské gymnastické názvosloví. Specifika výzkumu V. Kalmė jsou dána specifiky zvolené oblasti zkoumání — gymnastiky: jako terminologické jednotky se zde používají nejen termíny, ale také celé syntaktické konstrukce. Tím se rozšiřují hranice samotného pojmu termín. Jak však upozornili oponenti, není vždy jasné, podle jakých kritérií se některá sportovní družstva považují za termíny povelů ani zda konstrukce označující provedení určitých prvků (tj. popisy těchto prvků) jsou termíny slovních spojení, či větnými termíny. Navzdory těmto nejasnostem však oponenti ocenili značný specifický přínos disertace nejen pro sportovní terminologii, ale také pro rozvoj lotyšské terminologie jako celku.

Evija LIPARTĖ

NA PAMĚŤ VALIJI DAMBĖ (1912–1995)

Dne 15. října 1995 zemřela v Rize a svou pozemskou pouť ukončila na Lesním hřbitově tohoto města významná lotyšská lingvistka Valija Dambė (Valija Dambe). V. Dambė byla jednou z nemnoha lotyšských lingvistek, které spojovaly současnou lotyšskou jazykovědu s předválečnou Lotyšskou univerzitou a nejlepšími tradicemi tohoto centra lotyšské kultury.

V. Dambė se narodila 26. května 1912 v Rize. V roce 1941 absolvovala klasickofilologické oddělení Lotyšské univerzity. Vedle klasické filologie navštěvovala na univerzitě také přednášky z baltské filologie.

Od roku 1946 pracovala V. Dambė v Ústavu jazyka a literatury Lotyšské akademie věd. V roce 1963 jí byl za výzkum lotyšské toponymie udělen titul kandidátky filologických věd, aniž musela předložit zvláštní disertaci.

Z jejích výzkumů stojí za zmínku zejména studie „Blydienės vietovardžiai kaip

233

svědkové minulosti“ („Blīdienes vietvārdi kā pagātnes liecinieki“. — Rakstu krājums... J. Endzelīnam. Rīga, 1959, s. 391—452), v níž se dokazuje, že Žemaité, stejně jako Litevci a Prusové, zachovali souhlásky k, g před předními samohláskami. Dějiny sběru lotyšských místních jmen a tradice jejich výzkumu byly pojednány v rozsáhlém článku V. Dambėové „Sběr a výzkum místních jmen v Lotyšské SSR“ („Vietvārdu vākšana un pētīšana Latvijas PSR“. — Latvijas PSR Z.A. Valodas un lit. i-ta Raksti, III, 1954, s. 175—187). V časopise „Lietuvių kalbotyros klausimose“ (1963, 6, s. 247—267) uveřejnila studii „Několik poznámek k místním jménům v jihozápadní části Lotyšské SSR“ („Daži vērojumi Latvijas PSR dienvidrietumu daļas toponīmikā“, s. 247—267).

Pro badatele lotyšského i litevského osobního a místního názvosloví je velmi důležitá studie V. Dambėové „Kořeny bal(i)-, pal(i)- (hlásková alternace) v místních jménech ve významu mokrého místa“ („Saknes bal(i)-, pal(i)- (skaņu mijā) ar slapjas vietas nozīmi vietvārdos“. — Veltījums...J. Endzelīnam, Rīga, 1972, s. 125—150).

V roce 1990 vyšla kniha V. Dambėové „Názvy lotyšských obydlených míst a jejich obyvatel“ („Latvijas apdzīvoto vietu un to iedzīvotāju nosaukumi“. Rīga. 1990).

Jedním z posledních významnějších výzkumů V. Dambėové byl článek „O původu Rygos“ („Par Rīgas vārda izcelsmi“ — Onomastica Lettica, Rīga, 1990, s. 5—20).

Zřejmě největší část svého vědeckého života věnovala zesnulá práci spojené se jménem významného lotyšského lingvisty Jānise Endzelīnse. Doplnila, redigovala a pokračovala v díle J. Endzelīnse „Místní jména Lotyšské SSR“ („Latvijas PSR vietvārdi“. Rīga, 1956—1961; další svazky díla připravené V. Dambėovou bohužel už mnoho let stále čekají ve vydavatelství). Spolu s dalšími lotyšskými lingvisty V. Dambėová mimořádně pečlivě připravila k vydání a redigovala „Sebrané práce“ J. Endzelīnse („Darbu izlase“, I—IV. Rīga, 1971—1982; III. svazek, část I a II, připravila sama V. Dambėová).

V roce 1993 udělila Lotyšská akademie věd V. Dambėové čestný doktorát.

V. Dambėová dobře ovládala litevštinu a mnohokrát navštívila Litvu. Upřímná přátelská pouta ji spojovala s lingvisty starší generace, Juozasem Balčikonisem, Jonasem Kruopasem, Juozasem Senkusem a Kazisem Ulvydasem. Zúčastnila se také konference pořádané roku 1964 ve Vilniusu z iniciativy Jonase Kazlauskase, která dala počátek konferencím baltských jazykovědců, jež se později staly mezinárodními.

Valija Dambėová byla nesmírně skromná a srdečná kolegyně, která různými způsoby pomohla nejednomu našemu lingvistovi, včetně autora těchto řádků. Děkuji.

Algirdas Sabaliauskas

234