BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Ústav litevského jazyka

ORCID id: https://orcid.org/0000-0003-2286-4080

Oblasti vědeckého výzkumu: písemnictví pruské Litvy v 16.–18. století, dějiny bilingvní litevské lexikografie.

DOI: doi.org/10.35321/all83-03

ŽÁDOST CHRISTOPHA ERNSTA TYDKĚHO Z 12. PROSINCE 1747: NOVÁ FAKTA O SEMINÁŘI LITEVSKÉHO JAZYKA NA UNIVERZITĚ V HALLE

Žádost Christopha Ernsta Tiedtkeho z 12. prosince 1747: Nová fakta o semináři litevského jazyka na Univerzitě v Halle

ANOTACE

Článek analyzuje a publikuje dokument nalezený v Tajnem státním archivu Pruského kulturního dědictví (německy Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz) v Berlíně, který odhaluje nová fakta o semináři litevského jazyka založeném roku 1727 na Univerzitě v Halle. Jde o žádost absolventa teologické fakulty této univerzity, nevlastního syna Petra Gottlieba Mielckeho (Peter Gottlieb Mielcke, 1695–1753) a nevlastního bratra Christiana Gottlieba Mielckeho (Christian Gottlieb Mielcke, 1733–1807), Christopha Ernsta Tiedtkeho (Christoph Ernst Tiedtke, 1722–po 1772), sepsanou 12. prosince 1747 a adresovanou Tajné radě (německy Geheimer Rat) v Berlíně. Tento archivní pramen je pro dějiny semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle významný tím, že poskytuje údaje o téměř nedokumentovaném závěrečném období jeho činnosti. Na základě informací zaznamenaných v žádosti K. E. Tiedtkeho článek odhaluje, že po roce 1740, který je v historiografii obvykle považován za rok uzavření semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle, přesto existovaly snahy pokračovat v jeho činnosti.

KLÍČOVÁ SLOVA: 18. století, seminář litevského jazyka na Univerzitě v Halle, Christoph Ernst Tiedtke, Gotthilf August Francke, Franz Albert Schultz.

Straipsniai / Articles

55

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

ANOTACE

Článek analyzuje a publikuje archivní dokument nalezený v Tajnem státním archivu Pruského kulturního dědictví (německy: Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz) v Berlíně, který odhaluje nová fakta o semináři litevského jazyka založeném na Univerzitě v Halle roku 1727. Jde o žádost Christopha Ernsta Tiedtkeho (1722–po 1772), absolventa teologické fakulty této univerzity, nevlastního syna Petra Gottlieba Mielckeho (1695–1753) a nevlastního bratra Christiana Gottlieba Mielckeho (1733–1807), sepsanou 12. prosince 1747 a adresovanou Tajné radě (německy: Geheimer Rat) v Berlíně. Tento archivní pramen je pro dějiny semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle významný, neboť poskytuje svědectví o téměř nedokumentovaném závěrečném období existence semináře. Na základě informací zaznamenaných v Tiedtkeho žádosti článek odhaluje, že po roce 1740, který je v historiografii obvykle považován za rok uzavření semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle, se skutečně objevily snahy pokračovat v jeho činnosti.

KLÍČOVÁ SLOVA: 18. století, seminář litevského jazyka na Univerzitě v Halle, Christoph Ernst Tiedtke, Gotthilf August Francke, Franz Albert Schultz.

Univerzita v Halle, založená roku 1694, byla druhou vysokou školou Pruského království, na níž se z vůle krále Fridricha Viléma I. (Friedrich Wilhelm I., 1688–1740, vládl 1713–1740) začali nelitevští studenti teologie učit litevský jazyk. Cílem semináře litevského jazyka, otevřeného roku 1727 na Univerzitě v Halle, považované za centrum pietistických idejí a čítající teprve třetí desetiletí své existence, bylo připravovat pietisticky orientované duchovní a učitele ovládající litevský jazyk pro práci v litevských farnostech Pruského království. Na rozdíl od Královecké univerzity, kde seminář litevského jazyka, zřizovaný v zásadě ke stejnému účelu od roku 1718, fungoval více než dvě století – až do roku 1944 (Citavičiūtė 2004: 11, 12), však seminář v Halle existoval podstatně kratší dobu. Na základě nově nalezeného archivního pramene si tento článek klade otázku, zda roku 1740, který se v německé i litevské historiografii ustálil jako rok uzavření tohoto semináře, skutečně definitivně přestal existovat, a odhaluje, že po roce 1740 přesto existovaly snahy pokračovat v jeho činnosti.

56

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

1.

DATOVÁNÍ ČINNOSTI SEMINÁŘE LITEVSKÉHO JAZYKA NA UNIVERZITĚ V HALLE V HISTORIOGRAFII

Autor první podrobnější studie věnované výhradně dějinám semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle Das Litauische Seminar an der Universität Halle, publikované roku 1935 v časopise Archivum Philologicum, Franz Specht (1888–1949) tvrdil, že seminář fungoval od roku 1727 do roku 1740 (Specht 1935: 36–38), jinými slovy třináct let. Při určování počátku činnosti semináře vycházel ze dvou primárních pramenů:

1) ze zprávy, která vyšla 1. září 1729 v novinách Neue Zeitungen von Gelehrten Sachen č. 70 a v níž se uvádělo, že v říjnu 1727 byl v Halle z králova příkazu založen seminář litevského jazyka pro studenty teologie:

Poté, co byl na nejmilostivější vysoký rozkaz Jeho královského Veličenstva im October 1727 zde zřízen Seminarium Lithuanicum pro Studiosis Theologiæ, v němž je měli vyučovat litevskému jazyku Studioso Theologiæ, který je rodilým Litevcem, aby pak mohli být využiti jako kazatelé v královské pruské Litvě ([Anonimas] 1729: 639; srov. Specht 1935: 36);

2) z tvrzení profesora teologie na Univerzitě v Halle a vedoucího semináře litevského jazyka Gotthilfa Augusta Franckeho (1696–1769) v předmluvě ke slovníku Vocabularium Litthanico–Germanicum, et Germanico–Litthanicum (Halle, 1730), který připravil tehdejší docent semináře Friedrich Wilhelm Haack (1707–1754), že seminář fungoval již tři roky:

Nyní jsou tomu již tři roky, co zde byl na nejmilostivější králův příkaz zřízen seminář Lithuanicum, v němž jsou někteří studenti teologie uváděni do litevského jazyka užívaného v určité části Pruska (Francke 1730: [2r]; srov. Specht 1935: 37).

F. Specht se při tvrzení, že seminář litevského jazyka ukončil činnost roku 1740, opíral pouze o archivní pramen – nedatované hlášení vedoucího semináře G. A. Franckeho – citované v knize Johanna Christopha Hoffbauera (1766–1827) věnované dějinám Univerzity v Halle Geschichte der Universität zu Halle bis zum Jahre 1805 (Halle, 1805):

Co se dále týká litevského semináře, byl to mnou privatim im Jahre 1727 angerichtetes, až do roku 1740 bez jakýchkoli královských nákladů udržovaný Institutum, k jehož založení mě nepřimělo nic jiného než

Straipsniai / Articles

57

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

nejvyšší královský Intention a opakovaný nejmilostivější rozkaz, aby mohli být pro pruskou Litvu vychováváni schopní lidé (Hoffbauer 1805: 281; srov. Specht 1936: 37).

Toto hlášení G. A. Franckeho, které znovu potvrzuje rok založení semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle (1727) doložený jinými prameny, zůstává dodnes jediným známým primárním pramenem, v němž se uvádí, že seminář fungoval až do roku 1740.

Poněkud jiný závěr lze vyvodit ze stručného přehledu semináře od současníka G. A. Franckeho, historika Johanna Christopha von Dreyhaupta (1699–1768): ve druhém svazku knihy Ausführliche diplomatisch-historische Beschreibung des [...] Saal-Creyses (Halle, 1750), vydaném roku 1750, psal o semináři litevského jazyka na Univerzitě v Halle jako o instituci, která tehdy stále fungovala (Dreyhaupt 1750: 33). J. Ch. Hoffbauer rozpor mezi oběma prameny vysvětloval tím, že J. Ch. von Dreyhaupt mohl oddíl o semináři napsat značně dříve, než kniha vyšla, tedy ještě před rokem 1740, kdy seminář skutečně fungoval (Hoffbauer 1805: 282).

Ať už to bylo jakkoli, pozdější německá historiografie se při zmínkách o semináři litevského jazyka na Univerzitě v Halle v zásadě opírala o J. Ch. Hoffbauera, takže za konec činnosti semináře byl považován rok 1740 (např.: Schrader 1894: 239–240; Reinhold 1895: 106–107). Je pravda, že v předválečných litevských pracích se seminář obvykle datuje až do roku 1765 (např.: Vileišis 2008 [1935]: 146; Šapoka 1989 [1936]: 615), snad v souvislosti s přidělováním podpory bezplatného stravování (německy Preußischer Freitisch nebo Preußisch-Litauischer Freitisch) studentům teologie i po roce 1740 (srov. Schiller 1994: 195). Tuto podporu založil v lednu 1728 král Fridrich Vilém I. pro pruské mladíky studující v Halle, zejména pro ty, kteří se v semináři učili litevsky; za tímto účelem bylo z Královce každoročně posíláno 400 tolarů, avšak tato podpora a spolu s ní i tato výhoda byly ukončeny mnohem dříve – již roku 1758, kdy ruské vojsko během sedmileté války obsadilo Královec (Hoffbauer 1805: 279–280; Specht 1935: 38; Winter 1954: 57). Přesto zmíněná studie F. Spechta, jejímž předmětem byly výhradně dějiny tohoto semináře, významně přispěla k tomu, že se rok 1740 v německé i litevské historiografii definitivně ustálil jako rok uzavření semináře (Winter 1954: 56; LLI I 214; Bense 1974: 295; Bense 1994: 81; Schiller 1994: 195, 199; Citavičiūtė 2004: 78 aj.). Ačkoli F. Specht zdůrazňoval nedostatek archivních pramenů, jeho znovu citované tvrzení samotného vedoucího semináře G. A. Franckeho,

^¹ Je pravda, že někteří z těchto badatelů se domnívali, že seminář začal fungovat v letech 1724 či 1725 (Winter 1954: 47; Bense 1974: 295; Bense 1994: 81), dnes však není pochyb, že byl skutečně otevřen roku 1727 (viz výše).

58

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

ačkoli byla bez data a kontextu, působila jako nezpochybnitelná a zcela dostačující, takže se později ve výzkumech věnovaných dějinám semináře otázka datování již dále nerozvíjela. K otázce délky činnosti semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle a jeho druhé chronologické hranice vybízí nový nalezený archivní pramen – žádost Christopha Ernsta Tiedtkeho (Christoph Ernst Tydt[c]ke, Tiedtcke, Tiedke, 1722–po 1772), uložená v Tajnem státním archivu Pruského kulturního dědictví (německy Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz, dále jen GStA PK) v Berlíně, sepsaná 12. prosince 1747 a adresovaná Tajné radě (německy Geheimer Rat) do Berlína (GStA PK: I. HA, Rep. 7, Nr. 90 h, Pkt. 1239, [1r–2v], faksimile dokumentu, přepis a překlad viz na konci článku).

2. CHRISTOPH ERNST TYDKĖ

K. E. Tydkė se do zorného pole badatelů písemnictví pruské Litvy dostal teprve nedávno jako člen rodiny Mielcke, aktivně působící v litevské kultuře 18. století. Při rekonstrukci složení této rodiny bylo zjištěno, že K. E. Tydkė byl nevlastním synem Petra Gottlieba Mielckeho (Peter Gottlieb Mielcke, 1695–1753) a nejstarším nevlastním bratrem Christiana Gottlieba Mielckeho (Christian Gottlieb Mielcke, 1733–1807) (Triškaitė 2019: 81–82, 105–110). Narodil se v Lapynuose (německy Lappienen) a byl prvorozeným synem tamějšího faráře Tobiase Tydkėho (Tobias Tiedtke, 1688–1725) a Reginy Luisy Schimmelpfennigové (Regina Louisa Schimmelpfennig, 1702–1776) (LapKK 61v, Nr. 62). Matrika křtů evangelického luterského kostela v Lapynuose dokládá, že měl o rok a půl mladšího bratra Gottfrieda Tydkėho (Gottfried Tiedtke, 1723–1791) (LapKK 67r, Nr. 122), který se později stal farářem a byl zmíněn v polemickém traktátu Gottfrieda Oster meyera (Gottfried Oster meyer, 1716–1800) Bedenken über einen Entwurf zu einem Neuen Littauischen Gesangbuch (Královec, 1786) (o bratru podrobněji viz Triškaitė 2019: 81–82, 110–111). Matka pocházela z početného rodu Schimmelpfennigů, jehož mnozí příslušníci patřili ke stavu duchovních a účastnili se lituanistické činnosti. Například dědeček K. E. Tydkėho z matčiny strany Martin Schimmelpfennig (Martin Schimmelpfennig, 1668–1735), který celý život působil jako farář v Piktupėnech (německy Piktupönen), spolu s dalšími duchovními pruské Litvy roku 1719 revidoval a schválil k tisku překlad Malého katechismu Martina Luthera Mažojo katekizmo připravovaný z podnětu Heinricha Lysia (Heinrich Lysius, 1670–1731), zatímco mladší bratr dědečka Adam Friedrich Schimmelpfennig (Adam Friedrich Schimmelpfennig, 1677–1740), farář ve Skaisgirrenu (německy Skaisgirren), byl jedním z překladatelů první tištěné litevské Bible vydané roku 1735 v Královci. Tři strýcové K. E. Tydkėho, tedy bratři jeho matky, byli rovněž známými duchovními pruské Litvy: farář v Papelkenu (německy Popelken) Adam

Straipsniai / Articles

59

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Friedrich Schimmelpfennig (1699–1763), překladatel hymnů a zmíněné Bible, sestavovatel zpěvníku a redaktor druhého vydání Bible, farář v Ragnitu (německy Ragnit) Ernst Gottfried Schimmelpfennig (1704–1768) a Martin Schimmelpfennig (1706–1778), který byl docentem v semináři litevského jazyka na Univerzitě v Halle a později působil jako farář v Kintenu (německy Kinten) a Prökulsu (německy Prökuls). Po předčasném úmrtí otce se matka roku 1726 provdala za tehdejšího faráře v Jurbarkasu (německy Georgenburg) P. G. Mielckeho, který je v dějinách litevského písemnictví znám jako první docent semináře litevského jazyka obnoveného roku 1723 na Královecké univerzitě, korektor Nového zákona (1727) a jeden z překladatelů Bible (1735), překladatel hymnů a nařízení pruské vlády. K. E. Tydkė tedy vyrůstal v rodině, která pěstovala silné lituanistické tradice, a pravděpodobně se litevsky naučil již v dětství (o příbuzenských vztazích Tydkėů, Schimmelpfennigů a Mielckeů podrobněji viz Triškaitė 2019: 73–126).

Ve věku téměř devatenácti let byl K. E. Tydkė 5. dubna 1741 imatrikulován na Královecké univerzitě: „[1741.] 5. Aprilis. Tiedke Christoph. Ernest., Lapenen. Pruss.“ (Erler 1911–1912: 386), avšak podle vlastních slov zde nestudoval (Tiedtke 1747–12–12: [1v]), ve skutečnosti však nejspíše studoval pouze jeden semestr (viz dále). Brzy nato odjel za studiem na Univerzitu v Halle, proslulou pietistickými idejemi, vzdálenou přibližně tisíc kilometrů; pietismus tedy K. E. Tydkėmu, vychovanému v rodině ortodoxního luterána P. G. Mielckeho, nebyl cizí. Je pravděpodobné, že k odjezdu do Halle ho tak či onak podnítil matčin bratr M. Schimmelpfennig, který vyučoval v tamějším semináři litevského jazyka a před rokem se vrátil do pruské Litvy. Stejně jako jeho dva starší bratři Adam Friedrich a Ernst Gottfried studoval nejprve teologii na Královecké univerzitě (Erler 1911–1912: 318) a navštěvoval seminář litevského jazyka na Královecké univerzitě vedený profesorem Johannem Jacobem Quandtem (1686–1772), právě v době, kdy v něm vyučoval jeho budoucí švagr P. G. Mielcke (Triškaitė 2018: 63, 67–68). M. Schimmelpfenniga jako kandidáta na výuku litevštiny v Halle doporučili tamějšímu profesoru teologie a vedoucímu semináře litevského jazyka G. A. Franckemu dokonce dva jeho bývalí žáci: v dopise z 14. dubna 1734 první docent tohoto semináře a tehdejší farář v Katyčích (německy Coadjuthen) Johann Richter (1705–1754)^², v dopise ze 14. května 1734 profesor teologie na Královecké univerzitě a vedoucí tamějšího semináře litevského jazyka Franz

² Srov. „meines Nachbah ren Sohn Monſ. Schim[m]elpfennig ſich entſchloſen || in Gottes Nahmen als Docens im Halliſchen Seminario ſich dorthin || zu begeben“ (Richter 1734–04–14: 28r; srov. Winter 1954: 56).

60

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

Albert Schultz (Franz Albert Schultz, 1692–1763)^³. F. A. Schultz mimochodem upozornil, že M. Schimmelpfennig byl skutečný lietuvis (tj. narodil se a vyrůstal v pruské Litvě) a mluvil tím nejkrásnějším nářečím. Podle J. J. Quandta vyučoval v semináři litevského jazyka na Univerzitě v Halle šest let, od roku 1734 do roku 1740 (QPP IV 108r), takže byl docentem, který v semináři vyučoval nejdéle. Zda M. Schimmelpfennig, kdysi sám doporučený G. A. Franckemu bývalým docentem J. Richterem, mohl později vedoucímu semináře doporučit svého synovce, není známo. Jisté je pouze to, že K. E. Tydkė odjel do Halle s doporučením F. A. Schultze – dokládá to jeho dopis G. A. Franckemu z 16. října 1741 (Schultz 1741–10–16^⁴; právě toto doporučení mimochodem svědčí o tom, že K. E. Tydkė musel několik měsíců studovat na Královecké univerzitě).

V matrikách Univerzity v Halle je příjmení K. E. Tydkėho zapsáno 16. listopadu 1741: „Tiedtcke, Christophorus Ernestus; Lithv. Prussus [...] 16.11.1741 theol.“ (Preuß 1994: 228)^⁵. Zde čtyři roky studoval teologii. Jako student po určitou dobu vyučoval v tamějším semináři litevského jazyka (Tiedtke 1747–12–12: [1r]; viz také kap. 3 a přílohu). Kromě toho patřil ke studentům pocházejícím z Pruska, kteří dostávali bezplatné stravování (o této podpoře viz kap. 1). Že K. E. Tydkė tuto podporu skutečně obdržel, dokládá matrika alumnů Album alumnorum Mensae Regiae Borussicae provincialis, v níž je jeho zápis: „Christophorus Ernestus || Tiedtcke Lappino=Bo=||rus[s]us; natus A[nn]o 1722 || die 3. Maj.“ (Tiedtke 1741: [14r]). V srpnu 1745 byl zřejmě kvůli dluhům nucen z Halle odjet – alespoň tomu nasvědčuje poznámka v matrice alumnů u jeho citovaného zápisu: „Gieng heimlich feiner Schulden wegen || von Halle, a[nn]o 1745. m. August[i]“ (Tiedtke 1741: [14r]).

³ Srov. „Morgen, wo Gott will, gehen unterschiedliche Studioſi von hier mit einem Schiff über Stettin nach Halle ab: [...]; b) Studioſus Schimmelpfennig, Informator am Seminar. Von ſeinem Chriſtentume kann nichts ſagen. Er iſt aber ſtill und wird ſich hoffentlich nicht widrig bezeugen, und der fertigte Litauer, der nur ſein kann, und hat den allervſchönsten Dialekt“ (Schultz 1734–05–14; cit. podle Wotschke 1929–1930: 24).

⁴ Dopis byl částečně publikován v knize Theodora Wotschkeho Der Pietismus in Königsberg nach Rogalls Tode in Briefen (Wotschke 1929–1930: 73–76, č. 30), avšak bez věty o K. E. Tydkėm. Že byl K. E. Tydkė v tomto dopise doporučen jako učitel litevského jazyka v semináři, dokládají informace uvedené v databázi věnované rukopisné pozůstalosti Augusta Hermanna Franckeho (1663–1727) (http://fas.francke-halle.de/cgi-bin/nachlass.pl?x=u&t_show=x&wertre­g=PER&wert=tiedtke%20%20%5Bsonstiger%5D&rec­check=16530).

⁵ Děkuji habil. dr. Christiane Schillerové za údaje z těchto knih: Matrikel der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg – 1730–1741 (Halle, 1994) a Evangelisches Pfarrerbuch für die Mark Brandenburg (Berlín, 1941).

Straipsniai / Articles

61

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

O pár let později se K. E. Tydkė hodlal vrátit do pruské Litvy – dokládá to jeho snaha získat roku 1747 místo faráře v Balėtuose (německy Ballethen) (viz kap. 3). Když se mu nepodařilo získat místo v litevské farnosti, začal roku 1748 působit jako učitel ve Spandau (německy Spandau) a roku 1750 jako polní kaplan v pěším pluku pruského prince v Postupimi (Fischer 1941: 892; viz také: Schimmelpfenning–Mielcke [1753–06–??]: 27v; Schimmelpfenning–Mielcke [1753–08–??]: 519v; Triškaitė, Sidabraitė 2019: 158–159, 166–167). Dne 15. září 1750 se K. E. Tydkė v Bernau oženil s Regenitou Christiane (Fischer 1941: 892), dcerou již zesnulého faráře Matthäuse Deilickeho (1694–1736)⁶, a zůstal žít poblíž Berlína: od roku 1756 sloužil v Nauenu, kde nejprve zastával úřad diakona a v letech 1769–1772 úřad superintendenta (Fischer 1941: 892).

Lituanistická činnost K. E. Tydkėho, který vyrůstal v rodině Mielckeů významné pro litevskou kulturu, se patrně omezovala na jedinou oblast – výuku litevského jazyka v semináři litevského jazyka na Univerzitě v Halle. Výrazněji se v litevské kultuře nemohl uplatnit především kvůli objektivní okolnosti: na konci roku 1747 nezískal místo faráře v Balėtuose, nevrátil se proto do pruské Litvy a po celý zbytek života sloužil v Braniborsku.

3. CHRISTOPH ERNST TYDKĖ O SEMINÁŘI LITEVSKÉHO JAZYKA NA UNIVERZITĚ V HALLE

Pro dějiny semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle je významná žádost K. E. Tydkėho z 12. prosince 1747, oficiálně adresovaná pruskému králi Fridrichu II., neboli Fridrichu Velikému (Friedrich II., Friedrich der Große, 1712–1786, vládl 1740–1786), ve skutečnosti však zaslaná Tajné radě v Berlíně, která rozhodovala jménem krále. Pětadvacetiletý absolvent Univerzity v Halle a kandidát teologie K. E. Tydkė, který od svého nevlastního otce, faráře P. G. Mielckeho z Mehlkehmen (německy Mehlkeh­men), obdržel zprávu, že se uvolnilo místo faráře v Balėtuose v církevním okrese Insterburg (německy Insterburg), žádal, aby byl ustanoven do této farnosti pruské Litvy. Místo faráře se tam uvolnilo, když 22. září 1747 zemřel George Abraham Baltzer (QPP IV 8r; Arnoldt 1777: 88; ŽM I 61). Ve snaze získat služební místo ve farnosti v Balėtuose Tydkė Tajné radě

⁶ V archivu Franckeho nadací (německy Archiv der Franckeschen Stiftungen, dále AFSt) se uchovává dopis M. Deilickeho z 3. listopadu 1719, adresovaný profesorovi Univerzity v Halle A. H. Franckemu (1663–1727) (AFSt: H A 173: 72), otci zmíněného G. A. Franckeho. Je pravděpodobné, že M. Deilicke, který studoval na této univerzitě, byl žákem A. H. Franckeho.

62

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

napsal celkem třikrát: 29. listopadu 1747^⁷, 5. prosince^⁸ a 12. prosince, takže poslední žádost byla třetí. Jeho úsilí však kýžený výsledek nepřineslo: 28. prosince 1747 podepsali v Berlíně státní ministr von Brand a prezident konzistoře von Reichenbach dekret, v němž K. E. Tydkėmu oznámili, že požadované místo je již obsazeno, a zároveň mu doporučili, aby se příště obrátil nejprve na teologickou fakultu Královecké univerzity a získal od ní potvrzení (Brand, Reichenbach 1747–12–28: [1r]). Tehdy byl farářem v Balėtuose ustanoven a 21. ledna 1748 uveden do úřadu Christian Friedrich Stimehr (Christian Friedrich Stimehr, Stimer, 1725–1765), do té doby působící jako farář v Gerwischkehmenu (německy Gerwischkeh­men), předtím rektor ve Stallupönenu (německy Stallupönen) (QPP IV 8r, 15r; Arnoldt 1777: 88, 118; ZM VI 1774)^⁹. Byl mladším synem faráře v Saalau (německy Saalau) Christiana Stimehra (Christian Stimehr, 1676–1750) a bratrem bývalého posluchače semináře litevského jazyka na Univerzitě v Halle Erdmanna Gottlieba Stimehra (Erdmann Gottlieb Stimehr, 1715–1737) (Schiller 1994: 201; ZM VI 1773).

Žádost K. E. Tydkėho z 12. prosince 1747 poskytuje nejen údaje pro rekonstrukci jeho vlastní biografie, ale také nové poznatky o semináři litevského jazyka na Univerzitě v Halle. Při uvádění nejdůležitějších skutečností svého života zároveň odhalil dosud neznámé detaily významné pro nejméně zdokumentovanou závěrečnou etapu činnosti semináře. K. E. Tydkė vyprávěl, že se narodil a vyrůstal v pruské Litvě, studoval na Univerzitě v Halle a po studiích působil jako kazatel v Postupimi a okolí; zmínil také, že ovládá litevský jazyk a vyučoval jej v tamějším semináři litevského jazyka:

Narodil jsem se a byl vychován v Litthau=||en a ovládám tamní jazyk, stejně jako jsem také v Halle v semináři || vyučoval zmíněný litevský jazyk (Tiedtke 1747–12–12: [1r]).

Tvrzení K. E. Tydkėho, že vyučoval litevský jazyk v semináři litevského jazyka na Univerzitě v Halle, umožňuje doplnit seznam dnes známých nepochybných docentů tohoto semináře o další jméno: kromě již zmíněných J. Richtera (docentem v letech 1727–1728), F. W. Haacka (1728–1732), M. Schimmelpfenniga (1734–1740),

^⁷ Žádost K. E. Tydkeho ze dne 29. listopadu 1747 je uložena na stejném místě jako již zmíněná žádost z 12. prosince (GStA PK: I. HA, Rep. 7, Nr. 90 h, Pkt. 1239, [1r–1v]).

^⁸ Tato žádost K. E. Tydkeho se ve zmíněném archivním spise nenachází, je však uvedena v žádosti z 12. prosince (Tiedtke 1747–12–12: [1r]).

^⁹ K. F. Štimer je znám jako jeden z vlastníků rukopisného slovníku Clavis Germanico–Lithvana (přelom XVII.–XVIII. století; LMAVB: F 137–13–14), který ve 3. desetiletí XVIII. století doplňoval nevlastní otec K. E. Tydkeho P. G. Milkus (o identifikovaných přípisech P. G. Milka v rukopisu slovníku viz Triškaitė 2013: 44–64).

Straipsniai / Articles

63

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

jejichž působení v semináři dokládají spolehlivé primární prameny, byl mezi docenty i K. E. Tydke¹⁰. Ještě důležitější je, že toto tvrzení K. E. Tydkeho naznačuje, že tamní seminář působil déle než do roku 1740, jak se obvykle předpokládá (viz kap. 1), neboť na univerzitu v Halle nastoupil teprve v listopadu 1741 (viz kap. 2).

Nyní je třeba vrátit se k oznámení G. A. Franckeʼe o semináři litevského jazyka citovanému na začátku článku (viz kap. 1). Nabízí se otázka, jak interpretovat tvrzení zaznamenaná v archivních pramenech, která si zdánlivě odporují? Na jedné straně není důvod pochybovat o tvrzení samotného vedoucího semináře litevského jazyka G. A. Franckeʼe, že seminář působil do roku 1740. Na druhé straně musel K. E. Tydke ve své oficiální žádosti adresované Tajné radě uvést pouze skutečnosti, tedy že skutečně vyučoval v semináři litevského jazyka univerzity v Halle, avšak až po roce 1740. Potvrzuje to i zmíněný dopis F. A. Šulce G. A. Franckeʼemu ze dne 16. října 1741, v němž doporučil studenta K. E. Tydkeho k vyučování v semináři litevského jazyka univerzity v Halle. Tvrzení K. E. Tydkeho tedy není v rozporu se slovy G. A. Franckeʼe, nýbrž je doplňuje.

J. Ch. Hoffbauer neuvedl údaje nezbytné pro správnou interpretaci tvrzení G. A. Franckeʼe: kdy a za jakých okolností bylo jím citované oznámení G. A. Franckeʼe napsáno. Kromě toho pouze uvedl, že tento archivní dokument objevil mezi univerzitními spisy (Hoffbauer 1805: 280), aniž by upřesnil, kde je uložen, takže nyní lze o době vzniku a kontextu oznámení jen spekulovat. Při formulování hypotéz je třeba věnovat pozornost dvěma důvodům uzavření semináře v roce 1740, které uvádí J. Ch. Hoffbauer – nedostatku učitele litevského jazyka a finančních prostředků:

seminář litevského jazyka se již v roce 1740 pro nedostatek učitele litevského jazyka a zároveň nedostatek finančních prostředků rozpadl (Hoffbauer 1805: 280).

A skutečně právě na jaře roku 1740 odešel z Halle dosavadní docent M. Šimelpenigis. Podle J. J. Kvanta se do Královce vrátil v květnu téhož roku a 7. června byl v Královeckém zámeckém kostele vysvěcen na kněze (QPP IV 108r). Od jara 1740 tedy pravděpodobně po určitou dobu nebyl nikdo, kdo by mohl M. Šimelpenigise v semináři nahradit. K. E. Tydke přišel do Halle téměř o rok a půl později – na podzim 1741 (viz kap. 2). V semináři litevského jazyka mohl teoreticky vyučovat mezi polovinou listopadu 1741, kdy byl zapsán na univerzitu v Halle, a srpnem 1745, kdy odtud odešel (viz kap. 2). Možná

¹⁰ V semináři litevského jazyka univerzity v Halle pravděpodobně vyučovali litevštinu ještě dva studenti tamní teologické fakulty: Johann Friedrich Wengorovius (1709/1711–1769), pocházející z Kętrzyna (něm. Rastenburg), a Královečan Gottfried Friedrich Schoeffner (1718–po 1738) (Schiller 1994: 198; srov. také Specht 1935: 41).

64

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

Poznámka „Inform. 1742–1744“ (Preuß 1994: 228) u zápisu o imatrikulaci K. E. Tydkeho v publikaci matrik univerzity v Halle, která znamená, že byl učitelem, odkazuje právě na vyučování v semináři litevského jazyka. Pokud se tato domněnka potvrdí, znamenalo by to, že K. E. Tydke vyučoval v semináři litevštinu dva nebo tři roky, tedy od roku 1742 do roku 1744.¹¹

Na základě v současnosti dostupných údajů je pravděpodobné, že G. A. Franckeʼe napsal své oznámení poté, co z Halle již odešel dosavadní docent semináře M. Šimelpenigis, ale ještě před příchodem K. E. Tydkeho, tedy mezi květnem 1740 a listopadem 1741, a proto se v něm neodrážejí pozdější snahy pokračovat ve výuce v semináři. Lze se domnívat, že činnost semináře, která byla v roce 1740 skutečně přerušena, byla o něco později, snad právě po příchodu K. E. Tydkeho, obnovena. O obnovení semináře usilovali G. A. Franckeʼe i F. A. Šulc, jejich snahy však již nebyly tak úspěšné jako úsilí hallských a královeckých pietistů před několika desetiletími, kdy měl o existenci semináře mimořádný zájem sám pruský král. Na konci 4. desetiletí XVIII. století se pro další osud semináře litevského jazyka univerzity v Halle stala významnou ještě jedna okolnost: 31. května 1740 zemřel zakladatel tohoto semináře a podporovatel pietistů Fridrich Vilém I., zatímco jeho syn Fridrich II., který zdědil trůn Pruského království, obdivoval ideje osvícenství a pietismu nebyl nakloněn. Pietisté tak tehdy přišli o královskou ochranu a podporu a zároveň ztratili svůj dosavadní vliv (srov. Winter 1954: 56; Citavičiūtė 2004: 78).¹²

Žádost K. E. Tydkeho, která dokládá, že seminář litevského jazyka univerzity v Halle působil déle než do roku 1740, vede k další otázce: kdy seminář definitivně přestal existovat? Odpovědět na ni by mohly pouze nové archivní prameny. Je pravděpodobné, že činnost tohoto semináře, rozvinutá zpočátku výukou J. Richtera, vrcholící v letech docentury F. V. Haaka a podporovaná M. Šimelpenigisem a dalšími, po přerušení, byť obnovena K. E. Tydkem, avšak již bez králova zájmu, dále jen slábla a brzy zanikla.

¹¹ V té době mohl seminář navštěvovat Gottlieb Funck (1722–1776), Reinhold Ortlieb (1723–1786) a Carl Gustav Voss (1719–1767), jinými slovy mohli být žáky K. E. Tydkeho. K této domněnce opravňují údaje uvedené Ch. Schillerovou (Schiller 1994: 218–219). Všichni tři na rozdíl od K. E. Tydkeho získali ustanovení v Pruské Litvě.

¹² Pokud by se však ukázalo, že oznámení bylo napsáno až o několik desetiletí později, tedy poté, co K. E. Tydke již z Halle odešel, museli bychom konstatovat, že činnost semináře někdy obnoveného po roce 1740 příliš nenaplnila očekávání G. A. Franckeʼe a z odstupu značné časové perspektivy se mu dokonce nemusela jevit jako skutečná činnost.

Straipsniai / Articles

65

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

4. ZÁVĚRY

1. V článku analyzovaná a publikovaná žádost Kristupa Ernsta Tydkeho (Christoph Ernst Tiedtke, 1722–po 1772), uložená ve Státním tajném archivu pruského kulturního dědictví v Berlíně (GStA PK: I. HA, Rep. 7, Nr. 90 h, Pkt. 1239, [1r–2v]), datovaná 12. prosince 1747 a adresovaná Tajné radě do Berlína, odhaluje nové skutečnosti o semináři litevského jazyka univerzity v Halle, tedy přináší údaje o téměř nedokumentovaném posledním období činnosti tohoto semináře.

2. Tento archivní pramen dokládá jméno dalšího docenta semináře litevského jazyka univerzity v Halle – samotného autora žádosti K. E. Tydkeho, který vyrůstal v rodině Mielckeů pěstující lituanistické tradice a z matčiny strany náležel k rodu Šimelpenigisů. K. E. Tydke je tedy jedním ze čtyř dnes známých nesporných docentů tohoto semináře. Litevštinu mohl v semináři teoreticky vyučovat mezi koncem listopadu 1741, kdy byl imatrikulován na univerzitu v Halle, a začátkem srpna 1745, kdy odtud odešel.

3. Tvrzení K. E. Tydkeho, který na univerzitu v Halle nastoupil teprve na podzim 1741, že na tamním semináři litevského jazyka vyučoval litevštinu, vyžaduje nově interpretovat tvrzení vedoucího semináře Gotthilfa Augusta Franckeʼe, citované bez dostatečného kontextu v knize Johanna Christopha Hoffbauera Geschichte der Universität zu Halle bis zum Jahre 1805 (Halle, 1805), že seminář působil do roku 1740. Kvůli nedostatku primárních pramenů nebylo toto datování činnosti semináře později zpochybněno. Žádost K. E. Tydkeho z 12. prosince 1747 je dosud jediným autentickým pramenem dokládajícím, že seminář litevského jazyka univerzity v Halle přece jen existoval déle než rok, který se ustálil v historiografii. Tato žádost umožňuje tvrdit, že v letech 1740 zmíněných G. A. Franckeʼem byla činnost semináře pouze přerušena a brzy obnovena; jak dlouho však seminář dále působil, mohou odhalit pouze nové archivní prameny.

66

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

PRAMENY A LITERATURA

Album Alumnorum Mensæ Regiæ Borussicæ provincialis ex regia liberalitate adparatæ inde a Cal. Ian. MDCCXXVIII. – Ordnung und Album des königlich preußischen Provinzial-Fre tischs, Halle; AFSt: W XX/III/5, [6r–36v].

[Anonym] 1729: Halle. – Neue Zeitungen von Gelehrten Sachen. Auf das Jahr 1729. Leipzig, den 1 September, N. LXX, 639–640.

Arnoldt Daniel Heinrich 1777: D. Daniel Heinrich Arnoldts, Königlichen Preußischen Oberhofpredigers und Consistorialraths, kurzgefaßte Nachrichten von allen seit der Reformation an den Lutherischen Kirchen in Ostpreußen gestandenen Predigern. Herausgegeben von Friedrich Wilhelm Benefeldt, Pfarrer in Arnau, Königsberg: bey Gottlieb Lebrecht Hartung.

Bense Gertrud 1974: Lithuanica in Halle. – Zeitschrift für Slawistik 19(2), 295–297.

Bense Gertrud 1994: Die lithuanistische Tradition in Halle. – Gertrud Bense (Hrsg.), Diachronie – Kontinuität – Impulse. Sprachwissenschaftliches Kolloquium Halle 1992, Frankfurt am Main, Berlin, Bern, New York, Paris, Wien: Peter Lang.

Brand von, Reichenbach von 1747-12-28: Dekret Kristupovi Ernstovi Tydkemu o jmenování knězem v Baletų farnosti, Berlín; GStA PK: I. HA, Rep. 7, Nr. 90 h, Pkt. 1239, [1r–1v].

Citavičiūtė Liucija 2004: Karaliaučiaus universiteto Lietuvių kalbos seminaras. Istorija ir reikšmė lietuvių kultūrai, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

Dreyhaupt Johann Christoph von 1750: Pagus neletici et nvdzici, Oder Ausführliche diplomatisch=historische Beschreibung des zum ehemaligen Primat und Ertz=Stifft, nunmehr aber durch den westphälischen Friedens=Schluß secularisirten Hertzogthum Magdeburg gehörigen Saal=Creyses. Und aller darinnen befindlichen Städte, Schlösser, Aemter, Rittergüter, adelichen Familien, Kirchen, Clöster, Pfarren und Dörffer, Insonderheit der Städte Halle, Neumarkt, Glaucha, Wettin, Löbegün, Cönnern und Alsleben; Aus Actis publicis und glaubwürdigen Nachrichten mit Fleiß zusammen getragen, Mit vielen ungedruckten Documenten bestärcket, mit Kupferstichen und Abrißen gezieret, und mit nöthigen Registern versehen von Johann Christoph von Dreyhaupt, Königl. Preuß. Geheimen=Regierungs= auch Krieges= und Domainen=Rath, Advoc. Fisci des H. Magdeburg, Senior des Schöppen=Stuhls, Schultheißen und Salzgrafen zu Halle. Zweyter Theil, Halle: gedruckt und verlegt durch Emanuel Schneider.

Erler Georg 1911–1912: Die Matrikel und die Promotionsverzeichnisse der Albertus-Universität zu Königsberg i. Pr. 2. Die Immatrikulationen von 1657–1829, Leipzig: Verlag von Duncker & Humblot.

Straipsniai / Articles

67

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Fischer Otto 1941: Evangelisches Pfarrerbuch für die Mark Brandenburg seit der Reformation. Verzeichnis der Geistlichen in alphabetischer Reihenfolge 2. Malacrida bis Zythenius, Berlin: Verlag von E. S. Mittler & Sohn.

F[rancke] G[otthilf] A[ugust] [1730]: Předmluva. – Frydrichas Vilhelmas Hakas, VOCABVLARIVM LITTHVANICO-GERMANICVM, ET GERMANICO-LITTHVANICVM. V němž jsou abecedně obsažena všechna slova nacházející se v Novém zákoně a v žalmu W^örter; spolu s dodatkem stručné litevské GRAMMATIC, vypracované Friedrichem Wilhelmem Haackem / S.S. Theol. Cultore, toho času docentem na litevském semináři v Halle, HALLE: vytiskl Stephanus Orban, univerzitní tiskař. [1730], [2r–3v]. (Kritické vydání: Frydrichas Vilhelmas Hakas, VOCABVLARIVM LITTHVANICO-GERMANICVM, ET GERMANICO-LITTHVANICVM... Nebst Einem Anhang einer kurtzgefaßten Litthauiſchen GRAMMATIC (1730) 1. Kritické vydání, připravila Vilma Zubaitienė, Vilnius: nakladatelství Vilniuské univerzity, 2012.)

Hoffbauer Johann Christoph 1805: Geschichte der Universität zu Halle bis zum Jahre 1805 von Johann Christoph Hoffbauer, ordentlichem Professor der Philosophie, Halle: Bey Schimmelpfennig und Compagnie.

LapKK – Kniha křestních matrik evangelického luterského kostela v Lapynai, 1703–1725; SächsStA, StA-L: 21962, Familiengeschichtliche Sammlungen des Reichssippenamtes, KBfilm B 0343 (mikrofilm).

LLI I – Lietuvių literatūros istorija 1, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1957.

Preuss Charlotte Lydia 1994: Matrikel der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg – 1730–1741 2, Halle: Universitätsund Landesbibliothek Sachsen-Anhalt.

QPP I–V – [Johann Jacob Quandt, Preußische Presbyterologie 1–5, Královec, do roku 1772]; GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, Hs, Nr. 2 (rukopis, autograf s pozdějšími doplňky jiných osob).

Reinhold Heinrich 1895: Die sogenannte Chylinskische Bibelübersetzung. – Mitteilungen der Litauischen litterarischen Gesellschaft 20(4/2), 105–163.

Richter Johann 1734-04-14: Dopis profesorovi teologie univerzity v Halle a vedoucímu semináře litevského jazyka Gotthilfu Augustu Franckeʼemu, Katyčiai; AFSt: H C 416: 28.

Schiller Christiane 1994: Das Litauische Seminar in Halle (1727–1740) und seine Mitglieder. Auf Spurensuche. – Acta Baltica 32, 195–223.

Schimmelpfennig-Mielcke Regina Louisa [1753–06-??]: Žádost pruské vládě v Královci o ustanovení syna Theodora Gabriela Milka knězem v

68

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

farnosti Mielkiemis, Mielkiemis; GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, EM 55 d, Nr. 569, 27r–28r (opis).

Schimmelpfenning-Mielcke [Regina Louisa] Dorothea Maria [1753–08–??]: Žádost tilžskému purkmistrovi Danielu Boltzovi o Engelbrechtovo stipendium pro syna Kristijonase Gotlybase Milka, Mielkiemis (?); GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, Rep. 150, Nr. 268, Bd. 4, 519r–520v (opis).

Schrader Wilhelm 1894: Geschichte der Friedrichs-Universität zu Halle von D. Dr. Wilhelm Schrader, Geh. Oberregierungsrat und Universitätskurator. Erster Teil, Berlin: Ferd. Dümm­lers Verlagsbuchhandlung.

Schultz Albert Franz 1741–10–16: Dopis Gotthilfu Augustu Franckeʼemu, Královec; SBB PK: Francke-Nachlass 19,1/17: 1 (vychází se ze shrnutí obsahu dopisu: http://fas.francke-halle.de/cgi-bin/nachlass.pl?x=u&t_show=x&wertreg=PER&wert=tiedke%20%20%5BSonstiger%5D&reccheck=16530).

Specht Franz 1935: Das Litauische Seminar an der Universität Halle. – Archivum Philologicum 5, 36–53.

Šapoka Adolfas 1989 [¹1936]: Dějiny Litvy, Vilnius: Mokslas.

[Tiedtke Christoph Ernst] 1741: Zápis v knize alumnů Album Alumnorum Mensae Regiae Borusicae provincialis ex regia liberalitate adparatae inde a Cal. Ian. MDCCXXVIII. – Ordnung und Album des königlich preußischen Provinzial-Freitischs, Halle; AFSt: W XX/III/5, [14r–14v].

Tiedtke Christoph Ernst 1747–11–29: Žádost Tajné radě v Berlíně o ustanovení knězem v Balėtuose, Postupim; GStA PK: I. HA, Rep. 7, Nr. 90 h, Pkt. 1239, [1r–1v].

Tiedtke Christoph Ernst 1747–12–12: Opakovaná žádost Tajné radě v Berlíně o ustanovení knězem v Balėtuose, Berlín; GStA PK: I. HA, Rep. 7, Nr. 90 h, Pkt. 1239, [1r–2v].

Triškaitė Birutė 2013: Přípisky Petra Gotlybase Milka v rukopisném slovníku Clavis Germanico-Lithvana. – Archivum Lithuanicum 15, 39–86.

Triškaitė Birutė 2018: Několik nových údajů o semináři litevského jazyka univerzity v Královci z roku 1723. – Senoji Lietuvos literatūra 46, 56–103.

Triškaitė Birutė 2019: Rodina Mielckeů v Pruské Litvě v XVII.–XVIII. století: rekonstrukce genealogie. – Archivum Lithuanicum 21, 73–126.

Triškaitė Birutė, Sidabraitė Žavinta, eds., 2019: Odhalení lituanistického hnutí v Prusku v XVIII. století 2. Dokumentární dědictví rodiny Mielckeů = Die Hintergründe

Straipsniai / Articles

69

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

lituanistického hnutí v 18. století v Prusku 2. Dokumentární dědictví rodiny Mielcke, Vilnius: Institut litevské literatury a folkloru.

Vileišis Vincas 2008 [1935]: Tautiniai santykiai Mažojoje Lietuvoje ligi Didžiojo karo istorijos ir statistikos šviesoje, Vilnius: Versus aureus.

Winter Eduard 1954: Die Pflege der Westund Südslavischen Sprachen in Halle im 18. Jahrhundert. Beiträge zur Geschichte des bürgerlichen Nationwerdens der westund südslavischen Völker, Berlin: Akademie-Verlag.

Wotschke Theodor 1929–1930: Der Pietismus in Königsberg nach Rogalls Tode in Briefen, Königsberg i. Pr.: Kommissionsverlag Ferd. Beyers Buchhandlung Thomas & Oppermann.

ZM I–VII – Das „Zwischenmanuskript“ zum Altpreußischen evangelischen Pfarrerbuch 1–7. Na základě sbírek Friedwalda Moellera zpracovali Walther Müller-Dultz, Reinhold Heling a Wilhelm Kranz, Hamburg: Im Selbstverlag des Vereins [für Familienforschung in Ostund Westpreußen e. V. Quellen, Materialien und Sammlungen zur altpreußischen Familienforschung (QMS)], 2012–2014.

70

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

PŘÍLOHA

ZÁSADY PUBLIKACE. Publikuje se faksimile dokumentu¹³, přepis a překlad. Přepis je dokumentární, doslovný. Zkratky v přepisu, s výjimkou kontrakcí, nejsou rozepisovány. V německém textu psaném novověkým gotickým písmem jsou latinské vložky – slova a morfémy – zapsané latinským písmem vyznačeny kurzivou¹. Komentáře jsou uvedeny v poznámkách pod čarou: textologické u přepisu, věcné u překladu.

OPAKOVANÁ ŽÁDOST KRISTUPA ERNSTA TYDKEHO TAJNÉ RADĚ V BERLÍNĚ ZE DNE 12. PROSINCE 1747 O USTANOVENÍ KNĚZEM V BALĖTUOSE, Berlín; GStA PK: I. HA, Rep. 7, Nr. 90 h, Pkt. 1239, [1r–2v]¹⁴

[1r] Γ d. 12^tʰ pros[in]c[e] 1747¹⁵

Γpf. d[en] 12. pros. 47.¹⁶

Nejosvícenější, nejmocnější, nejmilostivější králi a pane!

ΓSdělit pánům proboštům Brand¹⁷ ΓReichenbach D[en] 13 Dec[.] [174]7. a¹⁸

Ew: Majestaet habe zwar am 5^th hui: aller= unterthänigste Vorstellung gethan, und die Er= theilung der Ballethischen Pfarre im Inferburgi= ſchen Amte in Preußen aufs ſubmisſe aus= gebethen. Da nun in selbigem meine Documenta nicht beygebracht; so habe selbige gegenwärtig, ſub petito redtraditionis in originalibus aller=

¹³ Faksimile dvou stran dokumentu byly publikovány jako ilustrace; Triškaitė 2019: 107–108. ¹⁴ Dokument nemá archivní číslování listů. ¹⁵ Datum přijetí žádosti později zapsala jiná (druhá) osoba. ¹⁶ Datum přijetí žádosti později zapsala jiná (třetí) osoba. ¹⁷ Rezoluci později zapsala a podepsala jiná (třetí) osoba. ¹⁸ Rezoluci později podepsala jiná (čtvrtá) osoba.

Straipsniai / Articles

71

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

72

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

Straipsniai / Articles

73

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

74

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

Pokorně si dovoluji uvést. Narodil jsem se a byl vychován v Litthau=en a ovládám tamní jazyk, stejně jako jsem také v Halle v semináři litevského jazyka zmíněný jazyk vyučoval. Dále jsem studoval na univerzitě v Halle a připravil se pro takový úřad, jak dosvědčuje přiložené osvědčení teologické fakulty. Po ukončení^[n] studií jsem v Postupimi a jejím okolí sloužil, také jsem se pilně cvičil v kázání, o čemž rovněž přikládám osvědčení;=

[1v] prosí. Jelikož se nyní zmíněná Ballethiſche farnost, jak mi sdělil můj otec, jistě uvolnila, já však nejsem znám královecké facult aet, neboť jsem tam nestudoval, a nemohu tudíž odtud požadovat žádné

bekannt bin, weil ich daſelbſt nicht ſtudieret, folglich auch von dort aus kein Testimonium fordern kan̈; So habe Ew. Majestaet nochmals aller=unterthänigſt anflehen wollen wolle[n] mir dieſe Pfarre Allergnädigſt zu conferire[n], und des Endes die Vocation expedire[n] zu laßen. Ich erſterbe

Vašemu Veličenstvu

Nejponíženější služebník Christoph Ernst Tiedtke

Berlín D[ne] 12^tʰ¹⁹ [prosi]nce 1747.

[2v] Der Candidatus Theol: Christoph Ernst Tiedtke thut wegen der vacanten Ballethiſchen Pfarre aller=unterthänigſte nähere Vor=ſtellung.

¹⁹ Opraveno z 6.

Straipsniai / Articles

75

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Překlad

[1r] ┌12. prosince 1747^²⁰

┌Obdrženo 12. prosince 1747^²¹

Nejosvícenější, nejmocnější, nejmilostivější králi a pane!^²²

┌Předat pánům proboštům. Brand^⁷²³ ┌Reichenbach 13. prosince [174]7.^⁷²⁴

Na Vaše Královské Veličenstvo jsem se již 5. [tohoto měsíce] nejponíženěji obrátil a nejhlouběji skloněn jsem prosil o přidělení kněžského místa v Balėtuose^²⁵, v Isrutském úřadě v Prusku. Protože jsem tehdy nepřiložil své dokumenty, předkládám je nyní a žádám o vrácení originálů. Narodil jsem se a vyrostl v Litvě^²⁶ a ovládám její jazyk; tímto jazykem jsem také vyučoval v litevském semináři v Halle^²⁷. Kromě toho jsem studoval na univerzitě v Halle^²⁸ a na takovou službu jsem se pilně připravil, jak dosvědčuje přiložené potvrzení teologické fakulty^²⁹.

^²⁰ Datum přijetí žádosti později zapsala jiná (druhá) osoba.

^²¹ Datum přijetí žádosti později zapsala jiná (třetí) osoba.

^²² Osloven je tehdejší pruský král Fridrich II., nazývaný také Fridrich Veliký (Friedrich II., Friedrich der Große, 1712–1786, vládl 1740–1786), žádost však byla ve skutečnosti předložena Tajné radě v Berlíně, která rozhodovala jménem krále.

^²³ Rezoluci zapsal a podepsal státní ministr von Brand.

^²⁴ Rezoluci podepsal prezident konzistoře von Reichenbach.

^²⁵ Balėtai (něm. Ballethen) – církevní obec poblíž Trempů (něm. Trempen) a Darkiemi (něm. Darkehmen).

^²⁶ Řeč je o Pruské Litvě.

^²⁷ Seminář litevského jazyka univerzity v Halle byl založen roku 1727 z vůle pruského krále Fridricha Viléma I. (Friedrich Wilhelm I., 1688–1740, vládl 1713–1740). Vedoucím semináře byl jmenován profesor teologie Gotthilf August Franckeʼe (1696–1769). K. E. Tydke mohl v semináři vyučovat nejdříve od poloviny listopadu 1741, kdy nastoupil na univerzitu v Halle.

^²⁸ K. E. Tydke byl na univerzitu v Halle imatrikulován 16. listopadu 1741 (Preuß 1994: 228) a čtyři roky studoval teologii.

^²⁹ Toto potvrzení ve spise není.

76

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Kristupo Ernsto Tydkės 1747 m. gruodžio 12 d. prašymas: nauji faktai apie Halės universiteto Lietuvių kalbos seminarą

Po dokončení studia jsem působil v Postupimi a nedaleko odtud³⁰ a zároveň jsem se pilně učil kázat; potvrzení, které to dosvědčuje,³¹ rovněž přikládám. [1v] Jelikož se zmíněné místo balėtského duchovního, jak mi sdělil můj otec³², nyní skutečně uvolnilo³³, avšak já nejsem fakultě v Královci znám, protože jsem tam nestudoval³⁴, nemohu odtud tedy předložit žádné potvrzení; proto znovu nejpokorněji prosím Vaše Královské Veličenstvo, aby ráčilo milostivě mi toto místo duchovního udělit a za tímto účelem dovolit zahájit jmenovací řízení. Zůstávám

nejpokornějším služebníkem Vašeho Královského Veličenstva

Kristoph Ernst Tiedtke

Berlín, 12. prosince 1747

[2v] Podrobnější představení kandidáta teologie Kristopha Ernsta Tiedtkeho ve věci uvolněného místa balėtského duchovního

30 Pravděpodobně je míněno Spandau (něm. Spandau), dnes západní část Berlína, v 18. století však ještě samostatné město ležící u soutoku dvou řek – Havely (něm. Havel) a Sprévy (něm. Spree).

31 V dokumentaci se toto potvrzení nenachází.

32 Hovoří se o nevlastním otci Petru Gotlybu Milkovi (Peter Gottlieb Mielcke, 1695–1753), tehdejším duchovním v Mielkiemisu (něm. Mehlkehmen). Vlastní otec Tobias Tiedtke (Tobias Tiedtke, 1688–1725) zemřel, když byly Kristophu Ernstovi teprve tři roky.

33 Místo balėtského duchovního se uvolnilo 22. září 1747 po smrti George'a Abrahama Baltzera (QPP IV 8r; ŽM I 61).

34 Ve skutečnosti byl K. E. Tiedtke na Královecké univerzitě imatrikulován 5. dubna 1741 (Erler 1911–1912: 386) a pravděpodobně tam studoval jeden semestr.

Straipsniai / Articles

77

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Odvolání Christopha Ernsta Tiedtkeho z 12. prosince 1747: nová fakta o litevském jazykovém semináři na Univerzitě v Halle

SHRNUTÍ

Článek analyzuje a publikuje archivní dokument nalezený v Tajného státního archivu Nadace pruského kulturního dědictví (něm. Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz) v Berlíně, který odhaluje nová fakta o litevském jazykovém semináři založeném na Univerzitě v Halle roku 1727. Jde o odvolání Christopha Ernsta Tiedtkeho (1722–po 1772), absolventa teologické fakulty univerzity, sepsané 12. prosince 1747 a adresované tajné radě (něm. Geheimer Rat) v Berlíně (GStA PK: I. HA, Rep. 7, Nr. 90 h, Pkt. 1239, [1r–2v]). Tento archivní pramen je pro dějiny litevského jazykového semináře na Univerzitě v Halle významný, neboť poskytuje svědectví o téměř nedokumentovaném závěrečném období existence semináře.

Tento archivní dokument dosvědčuje jméno dalšího učitele litevského jazykového semináře na Univerzitě v Halle, totiž samotného autora odvolání Tiedtkeho, který vyrůstal v rodině Mielckeových, jež udržovala litevské tradice, a z matčiny strany náležel k rodině Schimmelpfennigů. Tiedtke je tedy jedním ze čtyř známých a nesporných učitelů semináře. Litevský jazyk mohl v semináři vyučovat mezi koncem listopadu 1741, kdy byl imatrikulován na Univerzitě v Halle, a začátkem srpna 1745, což je datum jeho odchodu.

Tiedtkeho tvrzení, že po svém vstupu na Univerzitu v Halle roku 1741 vyučoval litevský jazyk v tehdejším litevském jazykovém semináři, nás vybízí k přehodnocení výroku vedoucího semináře Gotthilfa Augusta Franckeho, podle něhož seminář fungoval do roku 1740. Franckeho výrok byl bez dostatečného kontextu citován v knize Johanna Christopha Hoffbauera Geschichte der Universität zu Halle bis zum Jahre 1805 (Halle, 1805). V důsledku nedostatku jiných primárních pramenů se po dvě století mělo za to, že seminář zanikl roku 1740. Tiedtkeho odvolání z 12. prosince 1747 je dosud jediným autentickým pramenem dokládajícím, že litevský jazykový seminář na Univerzitě v Halle existoval déle než v historiografii uváděný rok. Odvolání nám umožňuje tvrdit, že rok 1740 zmíněný Franckem pouze označoval přestávku v činnosti semináře, která byla brzy poté obnovena; jak dlouho však seminář až do svého definitivního uzavření skutečně fungoval, by mohly odhalit pouze nové archivní prameny.

Přijato 15. srpna 2020

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio ul. 5, LT–10308 Vilnius, Litva

[email protected]

78

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII