LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXI (1994)

KALBOS NORMALIZACIJOS KLAUSIMAI

MARYTĖ RAZMUKAITĖ¹

OIKONYMIE KLAIPĖDSKÉHO KRAJE¹

Lexikální a strukturní rysy

V poslední době, kdy vzrostl zájem o Malou Litvu, její problémy a otázky její historie a kultury, je třeba věnovat pozornost také místním názvům tohoto kraje, jehož obyvatelstvo po celou dobu tvořili převážně Litevci (asi 90%). Hovoříme zde o Klaipėdském kraji, svébytném území, které bylo po dlouhou dobu správními hranicemi odděleno od Litvy a utvářelo se v průběhu dějin. Do Versailleské smlouvy z roku 1919 byl součástí Malé Litvy (od roku 1525 náležel Pruskému vévodství, později Pruskému království); v roce 1923 byl připojen k Litvě. Toto území tvoří v některých ohledech jakoby samostatný zeměpisný celek: na západě moře, na východě Žemaitská vysočina, na jihu Nemunas. Jak ve své knize „Klaipėdská otázka“ uvádí R. Valsonokas², jde o kraj, který prožil dlouhé období izolace a o jehož záležitosti se sama pruská vláda zajímala jen málo. Svědčí o tom i slova významného archiváře Klaipėdského kraje a historika J. Zembrickise: „[...] město Klaipėda ve skutečnosti nemělo téměř žádné spojení s onou pruskou provincií, k níž náleželo. Po dlouhou dobu od podzimu do jara, kdy se cesty kvůli dešti či sněhu stávaly ještě méně sjízdnými než obvykle, [...] bylo ponecháno samo sobě a svému osudu. Blahobyt města vždy závisel na uhlí a Rusech, totiž na dobrém výkupu lnu v Rusku [...]“³. Spojení s tímto krajem bylo rovněž špatné: až do počátku minulého století neexistovala z Pruska do Klaipėdského kraje ani jedna vhodnější cesta, a tak se po dlouhou dobu využívala stará cesta, po níž vedly boje Sembů a Žemaitů s křižáky — z Klaipėdy do Královce přes Kurský záliv⁴. Na druhou stranu možná právě proto tento kraj zažil také nižší míru germanizace a německé kolonizace než jižní část Malé Litvy.

Historické prameny dokládají, že Řád, který chtěl oddělit Semby od Žemaitů, kteří si v bojích s křižáky navzájem pomáhali, založil roku 1252 v tehdy zmíněném sídelním území baltských kmenů na pobřeží Memelburg. Roku 1253 litevský král Mindaugas

¹ Před několika desetiletími (v roce 1973), při přípravě konference věnované padesátému výročí připojení Klaipėdského kraje k Litevské republice (1923—1973), se připravoval také referát o oikonymii tohoto kraje neboli o názvech sídel. Protože se konference neuskutečnila — tehdejší vláda ji neschválila — zůstal materiál k referátu v zásuvce. Tento článek je tedy pokusem splatit dluh tomuto svébytnému kraji.

² Žr. Valsonokas R. Klaipėdos problema. K., 1932. P. 35—42.

³ Žr. Sembritzki J. Geschichte der königlich preussischen See- und Handelsstadt Memel. 2. Auflage. Memel, 1926. T. 2. S. 54—55.

⁴ Žr. Valsonokas R. Min. veik. P. 38.

152

smlouvou s Řádem německých rytířů toto území postoupil Livonskému řádu. Ke kolonizaci tohoto tehdy jen řídce osídleného území využila německá správa samotné místní obyvatele — Kurše a Žemajty. A. Salys ve své disertaci o žemaitském nářečí tvrdí, že v okolí Klaipėdy žili Kuršové až do příchodu Řádu (13. století) a teprve později se na tomto území objevují přistěhovalci: kolem 14. století z Livonska a kolem 16. století kolonisté z Litvy⁵. K. Būga se domnívá, že staří Kuršové žili na uvedeném území již kolem 7. století: „Na pobřeží Klaipėdy a Palangy Litevci již nenacházejí Sámy, neboť je ještě před příchodem Litevců na sever zatlačili Kuršové, kteří asi dosáhli pobřeží Baltu ještě před 7. stoletím. Skandinávské prameny začínají Kurše zmiňovat teprve od 9. století“⁶. Oba uvedení autoři potvrzují své názory také příklady místních jmen kuršského původu z tohoto území, doložených v historických dokumentech. Kuršové jsou navíc jako samostatný baltský kmen žijící na pobřeží zmiňováni až do konce 16. století. Svědčí o tom i skutečnost, že vévoda Albrecht v roce 1544 vydal příkaz, aby byl do Rusnė jmenován kněz ovládající kurštinu a litevštinu⁷.

Navzdory zvláštnostem tohoto kraje, utvářeným jak izolací uvedeného území, tak míšením etnik, zde zůstala nejpočetnější vrstva žemaitských místních jmen, která se výrazně rozšířila a vzrostla v 16. století, když dorazila vlna kolonistů z Litvy (přibližně po roce 1500). Tato nová místní jména — jak ukazují i lexémy — (nejčastěji osobního původu, tj. vytvořená z množného čísla osobního jména (pluralia tantum) nebo jako oikonyma utvořená pomocí přípon) odrážejí také celkovou situaci oikonymie v celé Litvě v pozdějších staletích.

Z hlediska původu není oikonymie Klaipėdského kraje jednotná. Skládá se z několika vrstev: 1) kuršské, 2) litevské (žemaitské) a 3) velmi malé pruské (pouze na dolním toku Nemunu). Z hlediska struktury jsou však tato oikonyma poměrně podobná — lze v nich nalézt stejné strukturní a slovotvorné modely. Cílem tohoto článku je podat jejich přehled a zaměřit se především na charakteristické slovotvorné rysy oikonymie tohoto kraje.

Do poválečných let se v Klaipėdském kraji užívalo přibližně 600 oikonym. Podle současného administrativního členění⁸ jde o názvy z obvodů Agluonėnai, Dovilai, Gargždai, Kretingalė, Priekulė, Sendvaris a části Antkopčiai a Lapiai v dnešním okrese Klaipėda; z obvodu Žalgiris v okrese Kretinga; z obvodů Jonaičiai, Juknaičiai, Katyčiai, Kintai, Natkiškiai, Pagėgiai, Rambynas, Saugai, Stoniškiai a Vilkyškiai a z části obvodů Gaídamo, Inkakliai, Švėkšna a Žemaičių Naumiestis v okrese Šilutė; z obvodu Lauksargiai a části obvodu Sartininkai v okrese Tauragė a z obvodu Viešvilė v okrese Jurbarkas.

I. Lexémy oikonym. Část oikonym kraje je utvořena z apelativ, část z vlastních jmen (osobních jmen nebo jiných toponymů). Z obecných slov neboli

⁵ Žr. Salys A. Die žemaitischen Mundarten. Teil I: Geschichte des žemaitischen Sprachgebiets: Inaugural-Dissertation. K., 1930. S. 27 u. a.

⁶ Žr. Būga K. Rinktiniai raštai. V., 1961. T. 3. P. 745.

⁷ Žr. Salys A. Min. veik. P. 126.

⁸ Žr. Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas. V., 1974. D. 1; 1976. D. 2.

153

Apelativních oikonym, vzniklých z apelativ nebo z nich utvořených, není v Klaipédském kraji mnoho (~ 13—14%). Jde především o oikonyma odvozená z názvů fyziografických a geobotanických termínů, zvířat, míst apod. Mezi oikonymy pocházejícími z jiných vlastních jmen nebo z nich odvozenými, jak již bylo uvedeno, nejpočetnější skupinu tvoří místní názvy odvozené od osobních jmen (asi 67%). Další skupinou oikonym pocházejících z vlastních jmen jsou oikonyma hydronymická, utvořená z názvů řek a jezer. Třetí, nepočetnou skupinou, jsou odvozeniny z jiných oikonym.

II. Lexikální složení oikonym Klaipédského kraje se podrobněji ukazuje při analýze jejich tvoření. Sama struktura oikonym a způsoby jejich tvoření do jisté míry odrážejí i stav v celé Litvě, zejména v její západní a jihozápadní části, mají však také specifické rysy. Kromě převažujících oikonym v podobě pluralia tantum, jimž se zde nebudeme podrobněji věnovat (jsou rozšířena v celé Litvě), stojí za zmínku příponové a předponové odvozeniny tohoto regionu (~ 24%) a složeniny (~ 12%). Primárních oikonym je zde velmi málo — tvoří pouze asi 5%.

1. Primární oikonyma vznikla:

a) z apelativ: Alkà, ves. Šlu⁹ < alkà „balvan, rybník“ nebo alka „místo na kopci, kde se obětovalo“¹⁰; Apšrūitai, ves. Jrb < *Apušrūitai — může jít o nářeční podobu z *Apšriotai < *Apušriotai (srov. výklad názvu řeky Apšriuotis od A. Vanagase¹¹): litev. apušrótas „porostlý osikami“; Dercek liai*¹², ves. Klp: darceplis (< lotyš. darva „dehet, smůla“ a lotyš. ceplis „pec“. — A. Sal. 127) „pec na pálení smůly“; Kadagýnas, ves. Klp < kadagýnas „jalovcový porost“; Kiōkiai*, ves. Klp: lotyš. kākis „sojka“ (A. Sal. 127); Kūliai, ves. Klp: litev. žem. kūlis, kūlỹs „kámen“; Kūlynai, ves. Šlu: litev. kūlynas „kamenité místo“; Medaliai, ves. Šlu: zdrob. medālis „lesík“, srov. žem. medė „les, hvozd“; Naujienà, býv. ves.¹³ Jrb, F 146 < naujienà „nově zoraná půda, novina“; Pālydžiai, část vesnice Šilinininkai, Šlu: litev. pālydis „záplavová louka“; Pempynė, ves. Šlu < pempynė „nekvalitní, bažinaté místo“; Pleinė, ves. Šlu < pleinė „rovina“; Purvynas, část města Nida < purvynas „blátivé místo“; Skruzdynas, část města Nida < skruzdynas „mraveniště“; Šilai, část vesnice Barzdūnai, Šlu: litev. šilas „borový les“; Ūžbaliai, ves. Šlu: litev. ūžbalis „mokřina za bažinou“; Ūžkopis, část vesnice Klišai, Klp: litev. ūžkopis „místo za dunou, dunami“; Ūžliekniai, ves. Šlu: litev. ūžlieknis „místo za mokřadem“ aj.;

⁹ Uvádí se zkratka místního názvu (okresu či okolí, případně bývalého kraje či újezdu); seznam zkratek je na konci článku.

¹⁰ Obecná litevská slova s vysvětleními v uvozovkách jsou převzata z akademického vícesvazkového „Slovníku litevského jazyka“ (svazky I—XIV) a jeho kartotéky nebo ze „Slovníku současného litevského jazyka“ (V, 1972).

¹¹ Žr. Vanagas A. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. V., 1981. P. 45—46 (toliau tekste — A. Van. ir puslapis).

¹² Hvězdičkou vpravo od místního názvu se v článku označují místní jména kuršského původu — ta, která K. Būga a A. Salys považují za kuršská (srov. Būga K. Rinktiniai raštai. V., 1961. T. 3. S. 231—245 (dále v textu — K. Būga a strana); Salys A. Die zemaitischen Mundarten. Teil. I. S. 127—129 (dále v textu — A. Sal. a strana).

¹³ Neužívaná oikonyma — „býv. ves.“ — byla převzata z kartotéky vlastních jmen Ústavu litevského jazyka a z dalších pramenů, konkrétně: Fenzlau W. Die deutschen Formen litauischen Orts- und Personennamen des Memelgebiets. Halle / Saale, 1936 (v textu — F a strana) a Kalvaitis V. Lietuviškų vardų klėtelė. Tilžė, 1910 (dále v textu — V. Kalv. a strana).

154

b) z hydronym: Atmatà býv. ves Šlu, F 139 < Atmatà ř.; Dituva ves Klp < *Dituva (> Ditupė¹⁴) ř. Prk; Drėverna ves Klp < Drėverna ř. Prk; Eketė (|| Ekečiai — K. Būga 234) býv. dvůr Klp < Eketė ř. Klp; Minija ves Šlu < Minija ř.; Oplankyš ves Trg < Oplankyš jezero Pgg; Pakalnė býv. ves Šlu, F 10, 22, 140 < Pakalnė ř. Rsn; Rūšnė městys Šlu < Rūšnė ř. Rsn; Skirvytė býv. ves Šlu < Skirvytė ř. Rsn; Smeltė předměstí Klaipėdy < Smeltė ř. Klp; Šyšà ves Šlu < Šyšà ř. Šlu; Viešvilė městys Jrb < Viešvilė¹⁵ ř. Vš; Vorušnė býv. ves Šlu, F 43, 138 < Vorušnė ř. Rsn aj. K těmto je třeba zřejmě přiřadit i jméno Nida z dunského kostelního majetku, které lingvisté spojují se slovy s významem „proudění, stékání“ z kořene ide. *heid-, *hnid- „téci“; potvrzují to i další litevská místní jména, která z tohoto kořene nepocházejí: pr. Nyda, Neyde ř., lot. Nida ves a bažiny, Niedin-ezers jezero (srov. K. Būga 241, A. Van. 230 aj.);

c) z osobních jmen: Bruzdeilýnas ves Klp < Bruzdeilýnas¹⁶; Külberkis býv. ves Šlu < Külberkis; Klaipėda město < *Klaipėda¹⁷, srov. *Klaipėdaitis (Klaipėdatis, Kleipa, Kleipėdžus — V. Kalv. 12), dále Kleipėdžiai býv. ves v gastské farnosti.

2. Odvozených názvů sídel v této oblasti je mnohem více než původních oikonym (asi 25%). Odvozování pouhými koncovkami je zastoupeno jen velmi málo:

a) z apelativ: Išlužė býv. ves Šlu: litev. išlužà „co je polámané, polámané větrem“; Karklė ves Klp: litev. karklas „vrba“; Muižė* ves Šlu: lot. muiža „panství“; Pryčmai* ves Šlu < Priečimai: lot. prieca „štěstí; šťastná událost, příhoda“ (srov. A. Sal. 128; dále srov. osobní jméno Prec-aitis — V. Kalv. 15); Stragnai* ves Klp: lot. stragna, stragnis „bažina“ (A. Sal. 129; K. Būga 241); Žagatai* ves Šlu: lot. žagata „straka“ (A. Sal. 129); Žardė ves Klp, kterou K. Būga rovněž pokládal za kuršské jméno (< Sarde — K. Būga 284): litev. žardis „ohrazené místo pro dobytek“, žardas „ohrada z tyčí“, lot. žards „ohrada z tyčí“ (srov. také osobní jméno Žard-ininkas z Klp aj.;

b) z hydronym: Aukštumalai* ves Šlu: Aukštumala ř. Šlu; Birbintai býv. ves Pgg: Birbintė ř. Pgg; Gilándžiai býv. ves Trg: Gilándė ř. Pgg; Grābupiai ves Šlu: Grābupė ř. Šlu; Lankupiai ves Klp: Lankupė ř. Prk; Srebālės býv. ves Klp: Srebālė ř. Klp aj.

O sufixálních odvozenin lze říci, že odrážejí, jak již bylo uvedeno, slovotvorné modely západní části Litvy¹⁸.

¹⁴ Srov. Vanagas A. Min. veik. S. 88.

¹⁵ A. Salys uvádí, že tato podoba místního názvu je novější a vznikla později ze staropruského Wawswille (viz Salys A. Min veik. S. 121); k podobě s Vieš-, která se spojuje s litev. viešmuo „potůček, říčka“, viz A. Van. 378—379.

¹⁶ Osobní jména, u nichž není uveden pramen, pocházejí ze slovníku „Lietuvių pavardžių žodynas“ (V., 1985. D. 1; 1989. D. 2).

¹⁷ Takto původ tohoto místního názvu vykládá i P. Skardžius — viz Skardžius P. [Rec.:] M. Durys. Kalbos mokslo pagrindai // Archivum Philologicum. 1930. T. 1. S. 207—208. Existují i jiné výklady původu tohoto oikonyma: K. Būga pokládal místní název Klaip-ėda za složeninu z kuršského klāips „bochník chleba“ a -ėda (od ėsti, ėda „jíst“) (viz K. Būga 209); J. Endzelynas jej rovněž pokládal za složeninu: Klai-pėda, kterou spojoval s lot. klajs „rovný“ a řec. pedōn „země“ (viz Mülenbach K. Latviešu valodas vārdnīca. Rīga, 1925—1927. T. 2. S. 209).

¹⁸ Srov. Razmukaitė M. Būdingesnės Lietuvos TSR oikonimų darybos priesagos // Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A ser. 1989. T. 3(108). S. 139—141, 145.

155

a) Oikonyma s příponou -ėnai se zde většinou tvoří z hydronym: Agluon-ėnai ves. Klp: Agluonà ř. Prk; Báltup-ėnai ves. Šlu: Báltupis ř. Pgg; Bit-ėnai ves. Šlu: Bitė ř. Pgg; Kazik-ėnai ves. Jrb < Kasikėnai F 8: Kašikas ř. Vš; Kreiv-ėnai ves. Trg: Kreivė ř. Pgg; Lump-ėnai ves. Šlu: Lumpė ř. Pgg; Piktup-ėnai ves. Šlu: Piktupė ř. Pgg aj.; tu a tam také derivát od apelativa: Sod-ėnai ves. Šlu: lit. sodà „vesnice“; Šil-ėnai ves. Klp: lit. šìlas „les“;

b) s příponami -iškė, -iškiai — většinou od osobních jmen: Berčait-iškė býv. ves. Klp: Berčaitis; Brač-iškė býv. ves. Prk, F 91: Brãčas; Bübl-iškė ves. Šlu: Büblỹs; Dump-iškė býv. ves. Klp: Dumpỹs; Jogut-iškė ves. Klp: Jogùtis; Jōn-iškė býv. ves. Klp, F 42, 121: Jōnas; Kálvait-iškė býv. ves. Klp: Kálvaitis; Klēm-iškė ves. Klp: Klēmas; Rùmp-iškė býv. dv. Klp, F 10, 36, 121: Rùmpis; Žiōbr-iškė býv. ves. Klp: Žiōbris; Adōm-iškiai ves. Šlu: Adōmas; Beinor-iškiai ves. Klp: Beinoras; Endr-iškiai ves. Šlu: Endrỹs; Gaigal-iškiai býv. ves. Klp: Gaigalas; Gail-iškiai osada Šlu: Gailius; Joč-įškiai býv. ves. Prk, F 91: Jočỹs; Jōn-iškiai býv. ves. Prk, F 12: Jōnas; Kāspar-iškiai ves. Klp: Kāsparas; Mōc-iškiai ves. Šlu: Mocỹs, Mōcius; Mazūr-iškiai ves. Klp: Mazūras; Vēver-iškiai býv. Vēver-iškiai¹⁹ ves. Klp: lot. vēveris „tkadlec“ (A. Sal. 129), srov. lit. os. jm. Veverys aj.; tu a tam také z hydronym: Akmen-iškiai ves. Šlu: Akmenà ř. Rsn; Eisrav-iškiai ves. Šlu: Eisrava ř. Pgg; Vilk-yškiai¹⁹ městys Šlu: *Vilkija > Vilka ř. Pgg;

c) s příponou -ininkai — od apelativ²⁰: Bėrš-tininkai ves. Šlu < *Beržt-ininkai: lit. beržta „březová půda, kde rostou břízy“; Gránd-ininkai || Grénd-ininkai býv. ves. Šlu: lit. grandà „podlaha“, grìndas „podlaha mostu; dřevěná podlaha“ (srov. grénd-ymas, pr. místní jm. Grindos, lot. místní jm. Grynde)²¹; Kūpst-ininkai býv. ves. Tlž: lit. kūpstas; Lāuž-ininkai ves. Trg: lit. lāužas „stará, sešlá, nakřivo stojící chatrč“; Pēlk-ininkai býv. ves. Šlu: lit. pēlkė; Pēmp-ininkai býv. část Klaipėdy: lit. pēmpė; Rag-ininkai býv. ves. Šlu: lit. rãgas (lot. rags) „úzký výběžek země zasahující do moře...“; Rūpūž-ininkai býv. ves. Klp: lit. rūpūžė; Smal-ininkai město a ves. Jrb: lit. smalà; Šak-ininkai ves. Šlu: lit. šakà „rameno řeky nebo jezera“; Šil-ininkai ves. Klp, Šlu: lit. šìlas; Trāk-ininkai ves. Šlu: lit. trākas; Versm-ininkai ves. Šlu: lit. versmė „pramen“; Vēž-ininkai ves. Šlu: lit. vēžỹs „vodní živočich s krunýřem a klepety“ aj.; od názvů řek: Bãukšt-ininkai ves. Klp: Bãukštė ř. Klp; Gēg-ininkai ves. Šlu: Gēgė ř. Pgg; Verž-ininkai ves. Šlu: Vēržas ř. Pgg aj.

¹⁹ K tomuto výkladu — Vilk-yškiai: *Vilkija > Vilka ř. viz Razmukaitė M. Priesaginių darybos Lietuvos TSR gyvenamųjų vietų vardai iš hidronimų // Lietuvių onomastikos tyrinėjimai: Lietuvių kalbotyros klausimai. 1981. T. 21. P. 203. Existuje i jiný výklad — Vilk-yškiai: Vilkija městys — viz Vanagas A. Jotyškiai, Rikỹškiai, Vilkỹškiai, Zapyškis // Kalbos kultūra. 1967. Sąs. 12. P. 52. Srov. také Skardžius P. [Rec.:] M. Durys. Kalbos mokslo pagrindai // Archivum Philologicum. 1930. T. 1. P. 209.

²⁰ Oikonyma s touto příponou (srov. také -ėnai) se zde tvoří především tak, že se označují samotní obyvatelé podle zaměstnání, místa bydliště, tedy podle teritoriálních, fyziografických aj. znaků — srov. Razmukaitė M. Apeliatyviniai priesaginės darybos Lietuvos TSR oikonymy // Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A. Ser. 1988. T. 3(104). P. 89. Srov. také Grinaveckis V. Karklė ir Karklininkai // Kalbos kultūra. 1965. Sąs. 8. P. 54.

²¹ Viz také Vanagas A. Min. veik. P. 122.

156

S jinými příponami je doložen vždy jeden derivát: s -ava (z hydronym): Jūr-ava ves. Jrb: Jūra ř. Trg; s -ainys: Opst-ainys (|| Opst-ainiai ves. < *Apstanys) ves. Šlu: Apstà ř. Pgg²²; s -ija (z osobních jmen): Luž-ija býv. ves. Klp: os. jm. Lužà; Šiepar-iją býv. ves. Klp: Šieparỹs, srov. Šeparis (viz); -inė, -utė (z apelativ): Graũm-inė (|| Griaũm-inė) ves. Klp: lit. graumuõ „hlubina lesa, houština; tmavé, bažinaté místo v lese“; Smuk-utė ves. Šlu: lit. smukùs „prudký, bažinatý“, Šil-utė město a ves. Šlu: lit. šìlas;

d) Oikonyma s příponami -alė, -eliai, -ėliai se tvoří z jiných oikonym: Kreting-alė ves. Klp — srov. Kretingà město; Strazd-ėliai ves. Šlu — srov. Strazdaĩ ves. Šlu; Triuš-ėliai býv. ves. Klp — srov. Triušiaĩ ves. Klp; Dėkint-ėliai ves. Šlu — srov. Dėkintaĩ ves. Šlu; Gibĩš-ėliai ves. Klp — srov. Gibĩšiai býv. ves. Klp; Opstain-ėliai ves. Šlu — srov. Opstainỹs || Opstainiai ves. Šlu; Pilvar-ėliai býv. ves. Šlu — srov. Pilvariaĩ býv. ves. Šlu; Sakūt-ėliai ves. Šlu — srov. Sakūčiaĩ ves. Šlu; Šėlen-ėliai ves. Klp — srov. Šėlenai ves. Klp; Žagmant-ėliai ves. Šlu — srov. Žagmantai ves. Šlu aj.

3. Odvozenin s předponami je zde velmi málo; typické je, že téměř všechny jsou odvozeny z hydronym: Ant-leičiai (|| Ãnt-leičiai — F 123) ves. Šlu, Pã-leičiai ves. Šlu: Leitė ř. Šlu a předpony ant-, pa-; Ãnt-šyšiai ves. Šlu, Pã-šyšiai ves. Šlu: Šyšà ř. Šlu a předpony ant-, pa-; Ãnt-švenčiai ves. Jrb: Šventóji (> *Šventa) ř. Smalininkai a předpona ant-; Pa-gėgiai město a ves. Šlu: Gėgė ř. Pgg a předpona pa-; Pã-geldyniai ves. Šlu: Gėldynė jezero Pgg a předpona pa-; Pã-kamonai ves. Šlu, Ūž-kamonai ves. Šlu: Kãmona ř. Pgg a předpony pa-, už-; Pa-luñpiai ves. Šlu: Luñpė ř. Pgg a předpona pa-; Pã-šalteikiai část vesnice Dvylai Klp: Šalteikė ř. Šv a předpona pa-; Pã-šusčiai ves. Šlu: Šùstė, Šùstis ř. Šlu; Pa-vilkiai ves. Šlu: Vìlka, Vìlkė ř. Pgg a předpona pa-; Ūž-bi čiai býv. ves. Šlu: Bitė ř. Pgg a předpona už-; Ūž-kulmeniai býv. ves. Šlu, F 143: Kulmenà ř. Pgg a předpona už-; Ūž-pirdžiai býv. ves. Šlu: Pìrdė ř. Pgg a předpona už- a několik dalších.

4. Pro toto území jsou typická oikonyma tvořená skládáním (ze dvou složek, kmenů). Složky jsou různé a skládají se různými způsoby:

1) obě složky jsou vlastní jména: Kamš-vilkiai býv. ves. Klp, F 145 < *Kamšt-vilkiai, které vzniklo z *Kamšt-pav ilkiai (srov. něm. Kamspowilken), tj. z oikonym Kamščiai a Pavilkiai (srov. F 145);

2) jedna ze složek je vlastní jméno (osobní jméno, toponymum), druhá apelativum (nejčastěji označení místa): a) první složkou je osobní jméno nebo označení osoby: Būdel-kiemis ves. Klp: *Budelis (srov. Budel-skis), osobní jméno Būdelis (srov. také lit. būdelis „ďábel, čert; strašidlo, strašák“) a lit. kiẽmas „dvůr“; Mediš-kiemiai ves. Šlu: *Medišius nebo *Medišis (srov. Mediš-aũskas), osobní jméno a kiẽmas „dvůr“; Svarait-kiemis ves. Šlu: osobní jméno Svaraitis a kiẽmas „dvůr“; Žemait-kiemis ves. Šlu: osobní jméno Žemaitis nebo etnonymum žemaitis „Žemaitijec“ a kiẽmas „dvůr“; Kirkut-viečiai ves. Šlu: osobní jméno Kirkutis a lit. vietà „místo“; Mėtrik-viečiai (|| Mėtrik-viečiai) ves. Šlu: osobní jména Mėtrikas, Mėtrikis.

²² K tomuto vztahu srov. Vanagas A. Min. veik. P. 44.

157

a místo; Skers-viečiai, ves Šlu: Skersỹs, Skersìs²³ osobní jména a místo; Kurš-laukis zaniklá ves Klp: Kuršis, Kuršỹs osobní jména nebo etnonymum kuršis, kuršỹs a litev. laĩkas „pole“; Meiš-laukiai, ves Šlu: Meišis osobní jméno a laũkas „pole“; Šereit-laukis < Šereik-laukis²⁴ (srov. Szereiklaukis — V. Kalv. 59), ves Šlu: Šeréika, Šeréikis a laũkas „pole“; Nėmir-seta* ves Klp: Nemỹra osobní jméno a lotyš. sãta „dvůr, statek, usedlost“ (A. Sal. 128), litev. Nemirà osobní jméno — srov. Nemirai, ves Šk, Nėmer-kiemis, ves Gumbinė; Lūž-galiai, ves Klp: Lūžà a gãlas „konec“; Dañž-giriai zaniklá ves Pgg: Dañžas, Dañžis a girìà „les“; Ridel-kalnis, ves Jrb: Ridelis, Rýdelis a kálnas „kopec“ aj.; b) první složkou je hydronymum: Leit-giriai, ves Šlu: Leĩtė, řeka Šlu, a girìà „les“; Šyš-giriai, ves Šlu: Šyšà, řeka Šlu, a girìà „les“; Bit-meškiai zaniklá ves Tlž, F 28 < *Bit-miškiai (srov. Bitmiszkei — V. Kalv. 28): Bitė, řeka Pgg, a mìškas „les“; Vilk-medžiai zaniklá ves Šlu: Vilka, Vilkė, řeka Pgg, a mẽdė, mẽdis „les, hvozd“; Meldik-laukiai, ves Trg: *Meldikis, řeka > Meldik-upė²⁵ Trg, a laũkas „pole“; Šyš-krantė || Šyš-krantà (|| Šyšõs krantà) zaniklá ves Šlu, F 146; Šyšà, řeka Šlu, a krántas, nář. kránta „břeh“; Gilánd-viršiai, ves Šlu || Gilándvir-žiai F 85: Gilándė, řeka Pgg, a vìršus „horní část“ nebo viržiai (srov. F 85);

3) první složkou je přídavné jméno, druhou místní jméno: Aukšt-vilkiai, ves Trg: áukštas „vysoký“ a Vilka, Vilkė, řeka Pgg; Auž-kýkiai, ves Šlu < *Aukšt-kykiai (srov. Auksztykkei — V. Kalv. 26): áukštas „vysoký“ a *Kykai (srov. Kykuczei, ves — V. Kalv. 42), osobní jména Kikas, Kikūtis; Kykutis (V. Kalv. 13); Nau-stremėniai, ves Šlu < *Nauj-stremėniai: naũjas „nový“ a Stremėniai, ves Šlu; Naũ-stubriai, ves Šlu < *Nauj-stubriai: naũjas „nový“ a Stubriai, ves Šlu aj.;

4) obě složky jsou apelativa: a) první složkou je přídavné jméno, druhou obecné podstatné jméno: Aukšt-kiemiai, ves Klp: áukštas „vysoký“ a kiẽmas „dvůr“; Aukšt-a-gãlis²⁶ část Smalininkai Jrb: áukštas „vysoký“ a gãlas „konec“; Auš-giriai, ves Šlu < *Aukšt-giriai (srov. Auszgirei || Auksztgirei — V. Kalv. 26): áukštas „vysoký“ a girìà „les“; Did-šil̃ai, ves Šlu: dìdis „velký“ a šìlas „borový les“; Druñ-šil̃ai, ves Šlu: drunùs „ponurý, nudný“ a šìlas „borový les“; Plýn-šilė, část Derceklių Klp: plýnas „holý“ a šìlas „borový les“; Šlãp-šilė, ves Klp: šlãpias „mokrý“ a šìlas „borový les“; Juod-krantė, ves Šlu: júodas „černý“ a krántas, nář. kránta „břeh“; Juod-pjauniai, část Šilutė: júodas „černý“ a pjaunỹs „sečená bažina zarostlá keři,...“ (srov. Pjauniai, řeka NmŽ); Meln-rãgė* zaniklá ves, dnes předměstí Klaipėdy (< Mel(n)raga): lotyš. melns „černý“ a lotyš. rags „roh“ (A. Sal. 128); Nauj-ã-dvaris zaniklá ves a dvůr Klp, Naũ-dvaris, ves Jrb: naũjas „nový“ a dvãras „dvůr“; Naũ-malūnis, osada Jrb < *Nauj-malūnis: naũjas „nový“ a malūnas „mlýn“; Naujã-pieviai, ves Šlu: naũjas „nový“ a pieva „louka“; Raudón-dvaris, ves Šlu: raudónas „červený“ a dvãras „dvůr“; Žal-

²³ Srov. však Skersvietaitis (< *Skersvietis), osobní jméno; to by naznačovalo možný původ oikonyma z osobního jména Skersvietis. Zde srov. také další místní názvy v regionu: Būd-viečiai, ves Klp — srov. Būdà, osobní jméno, ale také Būd-vietis, osobní jméno; Din-viečiai, ves Klp — srov. Dinius, osobní jméno, ale také Dinvietis, osobní jméno; Šiaud-viečiai || Šiaud-vyčiai, ves Šlu — srov. Šiaud-aitis, osobní jméno, ale také Šiaudvytis, osobní jméno, což by umožňovalo domnívat se, že tato oikonyma nemusí být složeninami, nýbrž tvary pluralia tantum odvozenými z množného čísla příslušných příjmení (ačkoli lze také předpokládat, že tato dvoukmenová složená příjmení jsou sekundární a vznikla později z oikonyma).

²⁴ Ve starých pramenech doložené podoby Sarecka (13. století), Schreygklauc (1540), Sareibe (1344) — „ist natürlich Sareike zu lesen“ (A. Sal.) 121.

²⁵ Srov. Vanagas A. Min. cit. dílo, s. 209.

²⁶ Převládají dva způsoby skládání — se spojovací samohláskou a bez ní.

158

-ių-pieviai, ves Šlu: zelený a louka aj.; b) obě složky jsou obecná podstatná jména: Griež-pelkiai, ves Trg: griežė „chřástal“ a pélkė „bažina“; Kov-giriai, ves Šlu: kóvas „pták z čeledi krkavcovitých“ a giria „les“; Miš-galiai (|| Mišk-u-galiai) || Mėž-galiai zaniklá ves Šlu, F 140: litev. miškas, lotyš. mežs „les“ a gālas „konec“: Pur-maliai*, ves Klp (< * Purv-maliai): lotyš. purvs „bažina, mokřina, močál“ a lotyš. mala „břeh, kraj, okraj“ (A. Sal. 128, srov. však litevské osobní jméno Purmalis); Stumbr-a-giriai, ves Šlu: stùmbras „zubr“ a giria „les“; Strazd-a-baliai zaniklá ves Tlž, F 146: strázdas „špaček“ a balà „bažina“; Vaid-baliai zaniklá ves Rg, F 146: (?) vaidas „duch, přízrak, strašidlo“ a balà „bažina“ (srov. Vaid-balė, ves u Svedasai — A. Van. 358); Taur-a-laukis || Taūr-laukis, ves Klp: taūras „zubří samec“ (srov. také osobní jméno Taūras) a laukas „pole“; Vilk-daubis, ves Jrb: vilkas „vlk“ a daubà „rokle“; Žagát-purviai*, ves Šlu: lotyš. žagata „straka“ a lotyš. purvs „močál, bažina“ (A. Sal. 129); Smal-a-daržis, osada Jrb: smalà (srov. však smālis, smalÿs „ďábel, zlý duch“, litevská osobní jména Smalÿs, Smālis, Smalius < smālius „výrobce dehtu“) a daržas „zahrada“; Žārd-viečiai, ves Šlu: litev. žārdas „sušák z kůlů“, lotyš. žārds „sušák“ (srov. také osobní jméno Žārd-ininkas z Klp) a místo aj. Mezi složenými názvy stojí za zmínku také několik oikonym s druhou složkou var-: Leit-variai zaniklá ves Šlu (: Leitė, řeka); Pil-variai (|| Pil-varai) zaniklá ves Šlu (srov. pilvė „bažina, bahnisko“, srov. však osobní jméno Pilwarys — V. Kalv. 15); Plauš-variai, ves Šlu (zaniklá Plauszware — V. Kalv. 52) (srov. plaušà, plaušos „ostřice, ostřice“). Možná jde o oikonyma související s názvy luk; k druhé složce srov. Vārės, louka Pgg, a četná další mikrotoponyma s kořenem var- z celého území Litvy, nejspíše související s litev. vāras „kůl k zhotovení plotu“ (srov. také A. Van. 362).

5. Z oikonym uvedených výše, která vznikla z množného čísla osobního jména, tedy z tzv. forem pluralia tantum, lze upozornit na ta, která pocházejí z osobních jmen doložených pouze v tomto regionu: 1a) s příponou -aitis²⁷: Endrikaičiai, ves Šlu: Endrikaitis; Kálvaičiai, ves Šlu: Kálvaitis; Mantviláičiai, ves Šlu: Mantvilaitis; Piklučiai, ves Šlu: *Piklaitis, srov. Piktatis (V. Kalv. 15); Sokáičiai, ves Šlu: Sokáitis; Šeputáičiai, ves Šlu: Šeputaitis; Vėláičiai, ves Šlu: Vėlaitis aj.; 1b) s různými dalšími, méně typickými příponami osobních jmen (-ūnas, -ėnas, -elis, -ulis, -utis (-ūtis)²⁷): Barzdūnai, ves Šlu: Barzdūnas; Kuršėliai, ves Klp: Kuršėlis (nebo etnonymické deminutivum kuršėlis); Anduliai zaniklá ves Klp: Andulys, lotyš. Andulis; Endruliai zaniklá ves Šlu: Endrulis; Ginduliai, ves Klp: Gindulis; Jogučiai zaniklá ves Klp, F 129: Jogūtis; Raukučiai zaniklá ves Šlu: Raukutis; Sakūčiai, ves Šlu (|| Sakuočiai — F 45): *Sakūtis, srov. Sakuotis, Sakūtis aj.; 2) stará dvousložková osobní jména: Dovilāi, ves Klp: Do-vilas; Domantai zaniklá ves Klp, F 41: Dō-mantas; Minjotai, ves Šlu: Min-jotas; Sudmantai, ves Klp: Sūd-mantas; 3) další složená osobní jména: Klausmýliai, ves Klp: *Klaus-mylius < Klausas a Mylius F 149, srov. Milius, Milis; Labōtakiai zaniklá ves Klp, F 134: Labōt-akis; Laukžemiai, ves Klp: Lauk-žemis, Lauk-žemÿs; Macmožūrai zaniklá ves Klp, F 43, 132: *Mac-mozūras < Māčas, Macÿs a Mozūras (nebo etnonymum mozūras); Macviėliai, ves Klp (starší název vesnice Vaidaugai): *Mac-vielius < Māčas, Macÿs a Vielius (srov. F 132), srov. Mac-vilas; Miš-

²⁷ K rozšíření těchto přípon osobních jmen viz Maciejauskienė V. Lietuvių asmenvardžių priesagų paplitimas XVII a. // Lietuvių arealinės lingvistikos klausimai: Lietuvių kalbotyros klausimai. 1977. T. 17. P. 159—168. Viz také Fenzlau W. Op. cit. S. 112, 114—120.

159

petriai býv. vesnice Šlu, F 125: *Miš-petris, srov. Miszpéteris V. Kalv. 14 < Mišas a Pėtras (nebo Pėteris); Oksli̇̄ndžiai vesnice Šlu: *Oksl-lindis < *Oksl-indžius < Ōksas a Li̇̄ndžius, Lindė; Piktožiai vesnice Klp: *Pikt-ožis < Piktys a Ožys, dále srov. Piktuižis; Rupkalviai vesnice Šlu: Rūp-kalvis, Rup-kalvys; Sausgalviai vesnice Šlu: *Saus-galvis, *Saus-galvys < sausas a galvà, srov. osobní jména Sausỹs, Sauskõjus; Šūnpetriai býv. vesnice Klp: *Šun-petris, srov. Szun-petris V. Kalv. 18; Šilmeižiai vesnice Šlu: *Šil-meižis, srov. Szil-meižis V. Kalv. 17; Trāksėdžiai²⁸ vesnice Šlu: *Trak-sėdis, *Trak-sėdys, srov. Traksedys V. Kalv. 18, Trakys; Vaižენčiai býv. vesnice Šlu, F 125 (|| Waidženczei — V. Kalv. 63): *Vaid-žentis < Vaidas a Žentys (nebo žéntas) aj.; 4) různých dalších zde zaznamenaných jednosložkových osobních jmen: Anužiai vesnice Šlu: Anužỹs, Ānūžis; Barvai vesnice Šlu: Bārva; Blušiai býv. vesnice Klp, F 134: Blušys, Blušis; Bobiai býv. vesnice Klp, F 42: Bobys, Bobis; Birbinčiai vesnice Klp: Birbinčius; Dėckiai býv. vesnice Klp, F 126: Dėckys; Dreižiai vesnice Klp: Dreižius; Dvyliai vesnice Klp: Dvỹlius; Gibišiai býv. vesnice Klp: Gibišas; Gibizė V. Kalv. 10; Grobštai vesnice Klp: Grobšta; Kenkliai býv. vesnice Šlu, F 134: Kenklỹs; Kirlikai vesnice Šlu: Kirlikas; Kiuošiai býv. vesnice Klp, F 69: Kiuošỹs; Kiūpeliai vesnice Šlu: Kiūpelis; Klumbiȧi býv. vesnice Šlu: Klumbỹs; Krauleidžiai vesnice Šlu: Krauleidỹs; Lamšodžiai* vesnice Šlu: *Lamsotis, srov. Lamsatis V. Kalv. 13; Lapynai vesnice Šlu: Lāpy-nas; Mārtinai vesnice Klp: Mārtinas; Pakamorjai vesnice Klp: Pākamorė, Pākamoris; Reizgiai vesnice Šlu: Reizgỹs; Rubōkai vesnice Šlu: Rubokas; Rubuliai vesnice Krtn: Rubulis, Rubulys; Rūgaliai vesnice Šlu: Rūgalis; Rusliai vesnice Klp: Ruslỹs; Saigos vesnice Šlu: Saugà; Skrodliai osada Šlu: Skrodlys; Slėngiai* vesnice Klp: Slengys (< lotyš. slenġis „lenoch“ — A. Sal. 128); Svarai část obce Vyžiai, Šlu: Svēras; Šakimiai vesnice Klp: Šakinis; Šat-riai vesnice Klp: Šatrys; Šepotai býv. vesnice Klp, F 136: Šėpotas; Šnaukštai vesnice Klp: *Šnaukšta, srov. Sz­naugsta V. Kalv. 18, Šniaukšta; Timsriai vesnice Šlu: Timsrys; Triūšiai vesnice Klp: Triūšis; Žeigiai* vesnice Klp: Žeigis; Žiobriai vesnice Klp: Žiobrys aj.

III. 1. Vrátíme-li se ke kuršským oikonymům Klaipėdského kraje, která fungují dodnes, je třeba poznamenat, že některá z nich jsou politevštěna, tj. získala litevské slovotvorné a další rysy. Některá z nich A. Salys spojoval s kuršskými osobními jmény nebo označeními osob (srov. A. Sal. 127—129): Armalėnai vesnice Šlu < Ermalėnai (něm. Hermannlöhen): osobní jméno Hermanni Lell: lotyš. liel̦s „velký“; Blūmčiai (|| Macblyčiai)* vesnice Šlu: *Blūmčis < *Blųžmacis, srov. litevské osobní jméno Blýžà (lotyš. Blīda, litev. Blinda — A. Sal. 128) a osobní jména Mācas, Mačys; Lābrenc- iškė osada Klp: litev. osobní jméno Lābrencas, lotyš. Labrencis A. Sal. 127; Letūkai vesnice Klp < Leitukai: lotyš. leitis „Litev“; Liaunai vesnice Klp. < Liauniejȧi: lotyš. Jauns „zlý, zlý duch, ďábel“; Lyveriai vesnice Klp: lotyš. līveris „tulák, vagabund“ (srov. litev. osobní jména Lỹveris, Lyverys); Priekulė vesnice Klp: osobní jméno Lucas Prekoll (srov. také lotyšské místní jméno Priekule, městečko v oblasti Duzarės); Suvernai vesnice Šlu < Suwehnen: osobní jméno Suwens: lotyš.

²⁸ K. Būga považuje toto místní jméno za složeninu: Trak-sėdžiai, vzhledem k druhé složce -sėdei, známé nejen v žemaitštině, ale i v lotyšské části Kuronska, za kuršské (viz K. Būga 418). K etymologii jména (kořeny trākas + sėd-) viz také Vanagas A. Dėl kai kurių Lietuvos vietų vardų etimologijų // Lietuvių kalbotyros klausimai. 1963. T. 6. S. 331.

160

suvėns „prase“ (srov. také lotyš. Suwene, Swenen řeka²⁹); Scėnčelė vesnice Klp — litevsky by bylo *Švankelė (A. Sal. 129) nebo *Švenkelė (K. Būga 245) aj.³⁰

— O přítomnosti Kuršů na tomto litevském pobřeží svědčí také oikonyma utvořená z etnonyma kuršis, kuršys, kuršiai: Kuršiai býv. vesnice Klp, A. Sal. 129, Kuršėliai vesnice Klp, Kurš-laukis býv. vesnice Klp, a také dřívější názvy vesnic v okrese Šilutė Matz-kuhren (nyní Maci-kai), Stepon-kuhren (nyní Stoniškiai) (srov. A. Sal. 129).

2. Z takzvaného pruského, přesněji skalvského jazykového substrátu, doloženého na dolním toku Nemunu, uvedl A. Salys ve zmíněné disertaci ze starých pramenů jen několik oikonym: Pleik-iškiai býv. vesnice Tilž, F 54 < starší Plekisken (srov. litev. plėikė „kousek plochy… nezarostlý, holý, prázdný“, litev. osobní jméno Pleik(is), Pleikỹs, lotyš. pleikis „lysina, pleš“); již dříve zmíněné Šereit-laukis (< *Šereik-laukis) vesnice Šlu (srov. s. 158) a Vieš-vilė městys Jrb (srov. s. 155).

IV. Po přehledu oikonymie Klaipėdského kraje a jejích charakteristických lexikálních a strukturních rysů lze vyvodit tyto závěry:

1. Podle původu se vyčleňují lexémy: a) lexémy tvořící apelativní oikonyma nejčastěji souvisejí s názvy různých typů míst: bažina, mokřina, močál, lot. purvs „bažinaté místo, močál“, rāgas (lot. rags) „úzký pruh země vybíhající do moře,... poloostrov,...“, trākas, šilas, žardis „ohrazené místo pro dobytek“ (nebo žārdas, lot. žards „kupka snopů“) aj.; b) část vlastních osobních jmen rozšířených pouze v tomto regionu.

2. Z hlediska slovotvorby jsou — kromě převažujících forem pluralia tantum, rozšířených v celé Litvě — charakteristické afixální (sufixální i prefixální) a kompoziční způsoby tvoření oikonym. Posledně uvedený způsob, skládání slov, svědčí mimo jiné také o výraznějším vlivu němčiny (nebo snad pruštiny?), v níž je skládání slov převládajícím způsobem tvoření místních jmen³¹, na oikonymii kraje.

ZKRATKY

Grg — Gargždai (okolí, býv. okres) Rsn — Rūsnė (okolí, býv. okres) Kin — Kintai (okolí, býv. okres) Šk — Šakiai (okres) Klp — Klaipėda (okres, býv. kraj) Šlu — Šilutė (okres, býv. kraj) Krtn — Kretinga (okres) Šv — Švėkšna (okolí) Nmž — Žemaičių Naumiestis (okolí) Tilž — Tilžė (býv. okres) Pgg — Pagėgiai (okolí, býv. okres) Trg — Tauragė (okres, býv. kraj) Prk — Priekulė (okolí, býv. okres) Vš — Viešvilė (okolí, býv. okres) Rg — Ragainė (býv. okres)

²⁹ Srov. Vanagas A. Cit. d. S. 321.

³⁰ Za kuršská považoval K. Būga i další oikonyma této oblasti: Eketė, Gargždai, Grėž-pėlkiai, Kalotė, Minija, Žardė atd., podle slov A. Salise všechna jména těchto míst žemaitského původu, která mají protějšky v lotyšské části Starého Kuronska (srov. A. Sal. 29).

³¹ Žr. Никонов В. А. Славянский топонимический тип // Географические названия. М., 1962. С. 20.

11. Lietuvių kalbotyros klausimai, XXXI

161

OIKONYMIE KLAIPĖDSKÉ OBLASTI (MEMELSKA)

Shrnutí

Článek zkoumá oikonymii Klaipėdské oblasti; pojednává o lexikálně-strukturních zvláštnostech a hlavních rysech tvoření oikonym.

Výraznější případy tvoření oikonym:

a) přípony -ininkai, -ėnai u oikonym utvořených sufixací;

b) způsob skládání (z několika lexémů).