LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVII (1997)

LEKSIKOGRAFIJOS IR LEKSIKOLOGIJOS PROBLEMOS

Giedrė ČEPAITIENĖ

OSLOVENÍ V DOPISECH JONA JABLONSKÉHO

V současnosti bylo zásluhou profesora Arnolda Piročkina vydáno 424 dopisů Jona Jablonského (Jablonskis 1985; Jablonskis 1991). Většina těchto dopisů byla napsána litevsky (353), některé rusky (70) a jeden polsky.

Obsah dopisů J. Jablonského je zpravidla věcný, proto je v nich málo osobních či emocionálních prvků. V tomto ohledu se poněkud více liší dopisy synovi Konstantinovi, část dopisů adresovaných Kazimierasi Jokantovi a ještě některé další.

J. Jablonskis obvykle užívá oslovení v dopisech pouze na jejich začátku, nebo je neužívá vůbec. Dopisy bez oslovení jsou podle účelu napsání dvojího druhu: 1) jsou určeny k projednání otázek týkajících se jazyka, vydávání knih nebo činnosti společenských organizací (srov. Jablonskis 1985: 47, 94, 324–352 aj.); 2) jsou adresovány vedoucím různých institucí. Tyto dopisy obvykle začínají uvedením adresáta, např. Prof. M. Biržiškovi, děkanovi humanitní fakulty; ministru školství K. Jokantovi; děkanovi humanitní fakulty prof. V. Krevė-Mickevičiovi. Podobně se postupuje i v některých dopisech určených Juozasi Tumovi. I ty často začínají uvedením společenského postavení adresáta (Knězi J. Tumovi), a dále buď následuje oslovení, nebo se píše zcela bez něj. Některé dopisy bez oslovení jsou samozřejmě jiné a nepatří do výše uvedených skupin.

V současnosti se k oslovení obvykle užívá vokativ osobního (tj. substantivního) jména, někdy rozšířený o přívlastky (LKG III: 689–683; DLKG: 637–638). V dopisech J. Jablonského je tendence v užívání oslovení poněkud odlišná. Zde se k vyjádření oslovení mnohem častěji užívají různé určité tvary přídavných jmen bez rozvíjeného podstatného jména.

Nejčastěji se oslovuje přídavným jménem vážený (vážená, vážení). J. Jablonskis tak činil téměř po celou dobu korespondence (1904–1926) a tímto způsobem oslovoval téměř všechny své korespondenty. Je třeba poznamenat, že v dochovaných dopisech nebylo takto osloveno pouze několik osob – spisovatel Jonas Biliūnas, Petras Leonas, Povilas Višinskis a syn Konstantinas. Takové oslovení se nevyskytuje ani v dochovaných dopisech Vincasi Kudirkovi. J. Jablonskis tyto osoby oslovoval srdečnějšími slovy, což by naznačovalo, že je nespojovaly pouze věcné vztahy.

Na začátku korespondence byla několikrát užita forma vážený pane. Tuto formu J. Jablonskis popsal ve svých mluvnicích. V mluvnici z roku 1901 se při výkladu tvoření určitých přídavných jmen (zde se jim říká zdvojená) uvádí, že „jsou složena z jednoduchého přídavného jména a zájmena jis nebo v nominativu

256

potvrzovací částice ar”, avšak v paradigmatech skloňování, která následují, se takové příklady neuvádějí (Jablonskis 1957: 84–85). Podobně se hovoří i v gramatice z roku 1922 (Jablonskis 1957: 211). Jak ukazují dopisy, sám J. Jablonskis po roce 1905 takovou formu již neužíval.

Dopisy někdy začínají oslovením brangusis. V rané korespondenci J. Jablonského se toto oslovení vyskytuje mimořádně zřídka – použil je pouze jednou v dopise P. Višinskému (konec listopadu 1904). Znovu se s tímto oslovením setkáváme v dopisech z let 1924–1927. Jednou se objevilo v dopisech Juozu Balčikoniovi (1924 06 11), Kazimieru Jokantovi (1925 05 07) a Merkeliu Račkauskasovi (1927 06 16), dvakrát takto oslovil Zigmase Kuzmickise (1927 08 06; 1927 12 16). Jednou, když psal Gabriele Petkevičaite-Bite v době jejího odchodu do důchodu, ji J. Jablonskis oslovil dvěma přídavnými jmény: Brangioji, gerbiamoji (1924 10 18).

Ještě méně často se k oslovení používalo přídavné jméno mylimasis (mylimieji). J. Jablonskis takové oslovení použil po jednom v korespondenci se synem Konstantinem, v dopisech Juozu Tumasovi-Vaižgantasovi, Litevské vědecké společnosti a Stasiu Dabušiovi. Mimochodem, poslední dopis se nedochoval, známý je pouze jeho opis. Je v něm zaznamenána prostá (neurčitá) forma přídavného jména mylimas, kterou podle A. Piročkinase lze připsat ne příliš gramotnému opisovači (Jablonskis 1985: 101).

Několikrát se objevují rozvitá adjektivní oslovení. Rozvíjí je přivlastňovací zájmeno mano. V jediném známém dopise J. Biliūnasovi stojí Mano mylimasis (1905 01 26), zatímco oslovení mano brangusis se objevilo v dopisech profesorovi Eduardui Volteriovi (1926 03 06) a Z. Kuzmickisovi (1926 03 06). Obvykle se uvádí, že přivlastňovací zájmena vyjadřují vztah příslušnosti a zájmeno mano vyjadřuje, že věc náleží mluvčímu (LKG I: 673; DLKG: 261). Zdá se, že tento popis zde zcela nevyhovuje. Na spojení mano brangusis bychom mohli synchronně pohlížet jako na nominalizaci výpovědi tu esi man brangus. V indoevropských jazycích je takové střídání genitivu a dativu běžné (Fillmor 1981: 460). Jak uvádí A. Rosinas, konstrukce s přivlastňovacími genitivy a dativy lze považovat za vzájemné parafráze (Rosinas 1988: 22). Podobné výpovědi J. Jablonskis označoval jako dativ toho, komu se něco přihází, a toho, komu něco je, a zdůrazňoval, že se užívají „ne tikai daikto nuotykiams žymėti, bet ir įvairiausioms jo būsenoms reikšti” (Jablonskis 1957: 600). Patrně i zmíněná oslovení lze chápat jako vyjadřující stav. To je samozřejmě dáno nikoli přívlastek (zájmeno), nýbrž základem těchto oslovení – přídavným jménem.

Existují rozvitá substantivní oslovení. Rozvíjejí se přídavnými jmény, např.: Mylimas Drauge (dopis V. Kudirkovi, 1883 04 14), Brangus Drauge (P. Višinskému, 1903 04 11), Brangieji Draugai (sjezdu učitelů, 1928 11 03), Brangus Tautieti (neznámému adresátovi, 1898 11 14), Gerbiamoji Tautiete (Mortě Zauniūtė, 1904 12 09). Je třeba upozornit, že v těchto spojeních J. Jablonskis užívá jak prostou, tak určitou formu přídavného jména. Také v příkladech gramatiky z roku 1922 nacházíme věty s prostou i určitou formou přídavného jména: Ko verki, sesele jaunoji? Ko liūdi sesele, balta lelijėle (Jablons-

257

kis 1957: 408). Žinoma, pateiktieji pavyzdžiai nėra visiškai adekvatūs: pirmajame sakinyje turime daiktavardinį kreipinį, išplėstą įvardžiuotine būdvardžio forma, antrajame – kreipinys išplėstas priedėliu ir jame pavartota paprastoji būdvardžio forma. Kalbėdama apie šio tipo kreipinius, Antanė Kučinskaitė kaip vartotinas nurodo tik įvardžiuotines būdvardžių formas (Kučinskaitė 1985: 62).

Pouze jednou oslovil J. Jablonskis neznámého adresáta formou běžnou v hovorovém jazyce Sveikas gyvas (1926 08 11). A. Kučinskaitė považuje taková oslovení v dopisech za důvěrná (Kučinskaitė 1985: 72). Takové oslovení J. Jablonského tedy jako by naznačovalo, že příjemce dopisu byl jeho poměrně blízkým známým, tím spíše, že toto oslovení je jediné v poměrně rozsáhlé korespondenci lingvisty.

Oslovení samotným podstatným jménem ve vokativu není pro dopisy J. Jablonského typické. Obvykle se zde užívá slovo brolau. Jednou, když toto oslovení použil spolu se jménem, oslovil J. Jablonskis V. Kudirky: Vincuti Brolau (1883 07 15). Adresát je tedy osloven mimořádně srdečně, jako nejmilejší člověk, ačkoli v samotném textu dopisu nechybějí různé výtky. Zřejmě se srdečnými slovy oslovení snažil dát najevo blízkost někdejšímu spolužákovi z gymnaziální lavice. Pozdější dopisy V. Kudirkovi nám bohužel nejsou známy. V žádném jiném litevském dopise J. Jablonského se na jinou osobu neobrací jménem; pouze na jedné pohlednici určené J. Balčikoniovi je uvedeno jméno adresáta, avšak pozdrav je zde latinský: Josepho et consortibus Joanne cum consortibus salutem dicit (1915 09 24).

Oslovení brolau je obzvláště časté v dopisech Juozu Balčikoniovi (16krát), Kazimieru Jokantovi (12×), Merkeliu Račkauskasovi (7×), Kazimieru Būgovi (4×) a Petru Leonovi (3×). Jednou či dvakrát takto oslovil i další korespondenty: Jonase Basanavičiuse, Antanase Smetonu, Jurgise Šlapelise a Povilase Višinského. O vzájemných vztazích korespondentů lze podle četnosti těchto oslovení usuzovat pouze částečně, neboť se zdaleka nedochovaly všechny dopisy J. Jablonského. Kromě toho je pro takové srovnání nezbytná analýza oboustranné korespondence. Je třeba upozornit, že většina dopisů s oslovením brolau byla napsána v letech 1909–1913 z Brestu, Gardinasu a Veliže. Nenaznačují snad tato oslovení jistou úzkost „otce jazyka“, který žil a pracoval daleko od Litvy a po určitou dobu dokonce bez rodiny, když „odjel v pravém slova smyslu vydělávat, jako do Ameriky“ (Piročkinas 1978: 56)?

Dopisy J. Jablonského K. Jokantovi jsou z hlediska užívání oslovení obzvláště zajímavé. Ačkoli byl J. Jablonského žákem na gymnáziu v Mintauji (Jablonskis 1985: 416), tyto muže nespojoval pouze vztah učitele a žáka, nýbrž mnohem bližší pouto. Jak již bylo zmíněno, v dopisech z Brestu K. Jokanta často oslovoval brolau a jednou zdrobnělou formou broliukai (1909 10 29). Výjimečný je i obsah těchto dopisů: J. Jablonskis neustále přemítá o možném sňatku K. Jokanty s cizinkou a snaží se mu poradit. V jednom dopise (listopad–prosinec 1909), jako by chtěl dosáhnout větší přesvědčivosti, J. Jablonskis začíná polemizovat s pomyslnými diskutéry, tlumočí jejich možné reakce a přitom užívá oslovení:

258

Kdybych dnes byl mladým člověkem a usadil se v některém národě, který teprve obtížně začíná žít, a je proto velmi zranitelný, a zamiloval se do dívky z tohoto národa, které by nesmírně záleželo na záležitostech jejího národa, pak bych jí – věř mi – jen pomáhal starat se o záležitosti její vlasti a dělal bych všechno pro to, aby mé děti byly dobrými pracovníky ve prospěch tohoto národa (o jazyce by už ani nebyla řeč). Kdyby mi za takového počínání mí vlastní krajané řekli: „Zrádce“, jen bych na ně plivl a mohl bych směle říci: „Nechci vychovávat hermafrodity [...]“. Kdyby má vlastní dcera dospěla a provdala se za nějakého Lotyše do Lotyšska, řekl bych jí: „Tvé děti, děvenko, mohou být jen dobrými Lotyši; o to se starej [...]“

[...] Ve svých dvou posledních dopisech ses podle mého názoru příliš rozpovídal o „patriotismu“. Kdybych uvažoval tak jako ty, mohl bych směle hlásat: „Berte si, chlapi, ty dívky, které vám vyhovují svou kulturou a výchovou; národ je tu bezvýznamný, nežijte v Pilviškiai ani v Kupiškis, ale tam, kde najdete vyšší kulturu, která vám lépe vyhovuje...“

Za povšimnutí stojí, že jako by J. Jablonskis citoval hovorový jazyk a volí substantivní oslovení, která se v jeho dopisech nevyskytují často. Je třeba upozornit, že dceři se zde říká vaikeli, ačkoli slovo vaikas v rodném nářečí J. Jablonského obvykle označuje při vyjadřování příbuzenského vztahu syna. Mimochodem, zmíněný dopis je jediný, v němž se oslovení adresáta objevuje nejen na začátku, ale i v závěrečné části dopisu: „Bratře! Já sám nemohu požádat [...]“.

Pozdější dopisy K. Jokantovi byly napsány v roce 1925, kdy byl ministrem školství. Nyní má tón většiny dopisů J. Jablonského poněkud odlišný ráz. Liší se i volená oslovení. Téměř všechny dopisy začínají úředně, uvedením funkce adresáta: Švietimo Ministerija: Ministr. J. Jokantui; Švietimo Ministeriui K. Jokantui; K. Jokantui, Švietimo Ministeriui. Po tomto označení se někdy používá oslovení gerbiamasis, jindy se rovnou bez oslovení přechází k věci.

V několika dopisech adresovaných ministrovi však najdeme určité výjimky. V jednom z nich, který vysvětluje záležitosti ustavení Terminologické komise, není adresát vůbec uveden a oslovení je latinské: Salve, Carissime (1925 03 16); v jiném, který pojednává o letních plánech J. Jablonského, je oslovení Brangusis (1925 05 07). To by dovolovalo tvrdit, že ačkoli J. Jablonskis v dopisech většinou dbal určité subordinace, přesto si dovoloval projevovat nejen úctu, ale i city.

Ostatní substantivní oslovení jsou v dopisech J. Jablonského vzácná. V letech 1906–1917, kdy si dopisoval se synem Konstantinem, obvykle používal oslovení vaikeli (jen jednou oslovil syna mylimasis). V dopisech psaných z Pskova J. Šaulimu bylo několikrát použito oslovení tautieti (1903 01 26; 1903 02 01). Jednou nacházíme v dopise J. Balčikonisovi oslovení Pilieti (1926 12 29). Z dnešního pohledu jde o úřednické, oficiální oslovení, které se nejčastěji spojuje s orgány činnými v trestním řízení. Podle A. Kučinskaitė je vhodné pouze pro úředníky dohlížející na dodržování zákonů (Kučinskaitė 1985: 64). Vzhledem k tomu, že vztahy J. Jablonského a J. Balčikonise byly velmi blízké a přátelské, působí takové oslovení zvláštně. Jeho smysl však odhaluje obsah dopisu. J. Jablonskis v něm zve J. Balčikonise ke spolupráci v deníku „Lietuvis“. Volbu oslovení pilieti tedy nejspíše ovlivnil ne vzájemný vztah korespondentů,

259

nýbrž širší kontext – činnost, kterou bylo třeba podpořit, a možná i název deníku.

Oslovení v dopisech psaných rusky jsou jiná. Tyto dopisy byly většinou určeny různým vědcům a úředníkům. Ze všech dopisů napsaných rusky jsou čtyři adresovány J. Balčikonisovi. Pouze jeden z nich začíná oslovením Dorogoj Kollega, jehož český ekvivalent „drahý kolego“ brangusis kolega se v litevských dopisech nenašel. V ostatních dopisech psaných rusky se toto oslovení také již nepoužívá. Oslovuje se v nich podle obvyklých ruských tradic: uvádí se křestní jméno a jméno po otci, často doplněné různými přívlastky.

Při oslovování osob zastávajících vysoké funkce volí J. Jablonskis velmi rozvinutá oslovení. Dopisy adresované A. Byčkovovi, předsedovi Oddělení ruského jazyka a literatury Petrohradské akademie věd, začínají: Vaše Vysokoprevoschoditelstvo, Mylostivij Gosudar, Afanasij Fiodorovič (1897 05 09: 1899 03 21). Rektorovi Moskevské univerzity G. Ivanovovi píše: Vaše Prevoschoditelstvo Monogouvažajemij Aleksej Aleksandrovič (1888 03 09). Stejným stylem oslovoval J. Jablonskis také svého profesora N. Tichonravova: Vaše Prevoschoditelstvo Nikolaj Savvič (1888 10 04). Dopis spisovateli V. Korolenkovi začíná oslovením Mylostivij Gosudar, aniž by bylo uvedeno křestní jméno a jméno po otci adresáta.

Ostatní adresáti, obvykle kolegové vědci, jsou oslovováni méně obřadně, jejich křestní jméno a jméno po otci však vždy doprovázejí uctivá přídavná jména mnogouvažajemij nebo dobrešij. V dopisech V. Lamanskému se střídají (srov. dopisy z 1896 06 04 a 1901 02 03). A. Šachmatova, s nímž J. Jablonského pojilo dlouholeté společné úsilí o osud Juškova slovníku, oslovuje několika způsoby: Mnogouvažajemij Aleksej Aleksandrovič (1897 01 11; 1897 04 01; únor 1901; 1901 09 14 aj.); Dobrešij Aleksandr Aleksandrovič (1900 12 10; 1901 04 18; prosinec 1901; 1902 01 07 aj.); Glubokouvažajemij Aleksej Aleksandrovič (1914 09 20). Za povšimnutí stojí, že poslední oslovení použil J. Jablonskis v dopise, v němž nepsal o jazykovědných otázkách, nýbrž žádal o pomoc pro svého nadaného žáka. V dopisech ostatním adresátům se obvykle používá přídavné jméno mnogouvažajemij.

Samostatnou zmínku si zaslouží oslovení J. Jablonského používaná v dopisech profesorovi Eduardu Volterovi. Ze čtyř zveřejněných dopisů určených této osobě byly tři napsány rusky a jeden litevsky. Ve všech dopisech psaných rusky J. Jablonskis oslovuje adresáta Mnogouvažajemij Eduard Aleksandrovič (prosinec 1894 – leden 1895; 1885 02 06; 1905 02 15), tedy stejně jako mnoho dalších kolegů. Oslovení v dopise napsaném litevsky je mnohem vřelejší – Mano brangusis (1926 03 19). Odráží snad přátelství, které vzniklo během dlouholetého styku? Bylo snad zvoleno s ohledem na příležitost, při níž byl dopis napsán (E. Volterovi se blahopřeje, že „dosáhl věku 70 let“)? Anebo odráží stylistické požadavky litevštiny a ruštiny? Dosud máme příliš málo materiálu na přesnou odpověď, ale rozdílný způsob oslovení nejspíše určily všechny tři faktory.

Jak již bylo zmíněno, ze všech zveřejněných dopisů byl pouze jeden napsán polsky. Ten

260

určený polskému jazykovědci a folkloristovi J. Karlowiczovi. Oslovení v tomto dopise je mimořádně rafinované: Szanowny i łaskawy Panie! Dobrodzieju!

Analýza oslovení, která užíval Jonas Jablonskis, ukazuje, že jejich volbu ovlivňovalo několik faktorů. Lze tvrdit, že J. Jablonskis respektoval tradice, které se utvořily v každém jazyce (dokládají to dopisy v ruštině a polštině). Litevština ještě neměla tradici psaní dopisů, a tak ji J. Jablonskis svými dopisy teprve vytvářel. Při srovnání oslovení v dopisech psaných různými jazyky vidíme, že J. Jablonskis neuplatňoval princip mechanického přejímání, nýbrž vytvářel svébytnou epistolární komunikaci odpovídající litevskému způsobu. Oslovení v jeho litevských dopisech jsou jednodušší, bližší hovorovému jazyku než vysokému stylu. Zdá se, že při volbě oslovení J. Jablonskis přihlížel ke společenskému postavení adresáta. V dopisech J. Jablonskise se nejčastěji užívají oslovení v podobě adjektivních tvarů se zájmenem, oslovení podstatnými jmény v 5. pádě je mnohem vzácnější.

LITERATŪRA

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslas,1994.

J a b l o n s k i s J. 1957: Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

J a b l o n s k i s J. 1985: Jono Jablonskio laiškai, Vilnius: Mokslas.

J a b l o n s k i s J. 1991: Straipsniai ir laiškai, Vilnius: Mokslas.

F i l l m o r Č. 1981: Delo o padeže. – Novoje v zarubežnoj lingvistike 10, Lingvističeskaja semantika, Moskva.

K u č i n s k a i t ė A. 1985: Lietuvių kalbos etiketas, Vilnius: Mokslas.

L K G I – Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius: Mintis, 1965.

L K G III – Lietuvių kalbos gramatika 3, Vilnius: Mokslas, 1976.

P i r o č k i n a s A. 1978: J. Jablonskis – bendrinės kalbos puoselėtojas, Vilnius: Mokslas.

R o s i n a s A. 1988: Baltų kalbų įvardžiai, Vilnius: Mokslas.

WORDS OF ADDRESS IN J.JABLONSKIS’ LETTERS

Summary

The majority J. Jablonskis’ letters are written in Lithuanian (373), part of them are written in Russian (50) and only one – in Polish.

In the Lithuanian letters the adress is usually some form of adjective. The form Gerbiamasis is used very often. Sometimes we come across brangusis and very seldom mylimasis.

There are extended address forms consisting of adjectives and nouns: mano mylimasis, mano brangusis, mylimas drauge, brangus drauge.

Only once J. Jablonskis uses the colloquial form Sveikas gyvas! The person whom he addresses is not known to us.

The address consisting of a vocative noun is not typical of these letters. The form brolau apears rather only frequently and Vaikeli is used to address his son Konstantinas. J. Jablonskis addresses V. Kudirka with very worm words: Vincuti Brolau. There are no more personal names in the letters written in Lithuanian.

The addresses in the letters written in Russian are quite different. We come across number

261

of epithets used together with names and patronymics: Vaše Vysokoprevoščoditelstvo Afanasij Fiodorovič, Milostivij Gosudar Gavril Afanasjevič, Vaše Prevoschoditelstvo Aleksej Aleksandrovič, Mnogouvažajemij Aleksej Aleksandrovič. Professor E. Volter is addressed with the words Mnogouvažajemij Eduard Aleksandrovič in the Russian letters, and with the words Mano brangusis in the Lithuanian letters.

The addresses in the letters written in Polish to the famous linguist J. Karlovich are very refined: Szanowny i łaskawy Panie! Dobrodzieju!

It could be said that J. Jablonskis considered the etiquette of the letters written in the Lithuanian language more simple, closer to the colloquial speech which does not demand a higher style. That is why close people and those having many things in common with J. Jablonskis are usually addressed warmly–brolau, in other cases adjectives expressing respect are used. The same person can be addressed in different ways depending on whether J. Jablonskis writes to him as to somebody higher in office or to a person sharing common ideas. His letters evidence that J. Jablonskis paid great attention to the position the person he was writing to occupied, as well as to their personal relationship, choosing the language accordingly.

262