ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLVI (2002), 193–212

RECENZE

Recenze

Evalda Jakaitienė, Sturla Berg-Olsen, Litev­ský–norský slovník.

Vilnius: Baltos lankos, 2001, 628 p.

0. Recenzovaný slovník je prvním dvojjazyčným slovníkem této jazykové kombinace. Hlavní autoři slovníku, prof. Evalda Jakaitienė a Sturla Berg-Olsen (Oslo), zapojili do přípravy této práce také řadu pracovníků katedry litevského jazyka Vilniuské univerzity, doktorandů a studentů této katedry i katedry skandinavistiky. Tato práce není jen novým dvojjazyčným slovníkem určeným především k praktickým účelům. Slovník nevyniká svým rozsahem (přibližně 22 000 litevských slov a jejich norských ekvivalentů), nýbrž tím, že autoři pracovali v souladu s ucelenou lexikografickou koncepcí a nevyhýbali se novinkám, které podněcují k poněkud jinému pohledu na některá jazyková fakta.

1. Slova byla vybírána podle principu frekvence jejich užívání, takže ve slovníku najdeme základní slovní zásobu litevštiny a nejčastěji užívané termíny z určitých oborů v každodenním jazyce. Do očí bijící novinkou je soustavné uvádění označení obyvatel téměř všech států světa a osob podle národnosti. Ačkoli může budit pochybnosti frekvence užívání některých z nich, např.: beninietis, botsvanietis, burundietis, ganietis, hondūrietis, i jejich uvedení v jednotném čísle, např.: finas, finougras, hebrajas, hetitas, indoeuropietis, vedle členů téže lexikálně-sémantické skupiny uvedených v množném čísle judėjai, sovietai a dalších, přestože až dosud neexistuje žádný slovník, v němž by bylo možné tato označení najít, zvolený postup lze jen uvítat. Je však třeba litovat, že autoři, kteří sestavili samostatné seznamy nejdůležitějších litevských místních názvů a osobních jmen, z nějakého důvodu vynechali názvy nejvýznamnějších zahraničních států i místní názvy. Bohužel chybí dokonce i etnonymum Lietuva, zvláště když si uvědomíme, kolik starostí dělá i nám, Litevcům, zjišťování, ve kterém slovníku si lze ověřit přízvuk tohoto etnonyma (ve většině litevských slovníků, dokonce ani ve Vietovardžių kirčiavimo žodyne (Vilnius: Kultūra, 1994), vydaném Společností litevského jazyka, toto slovo není!).

Ve slovníku najdeme také novější výpůjčky a novotvary, které se užívají nebo jejichž užívání se doporučuje a které v mnoha jiných jednojazyčných i dvojjazyčných slovnících chybějí, např.: banglentė, dešrainis, javainiai, kedai, lankstinukas, mėsainis. Autoři však z nějakého důvodu zapomněli na doporučované označení oro uostą pro letiště, přestože uvedli obě další varianty tohoto slova, aerodromas a aerouostas.

2. Slova, která se dosud tradičně považovala za slovní tvary, jsou uváděna jako samostatná lexémata s přesnějším údajem o slovním druhu. To se týká některých činných a trpných, zájmenných a nezájmenných příčestí, např.: atsidavęs, gerbiamas, gyvenamasis, įtemptas, neišbrendamas, nemokamas, nepersiaunamas, neperšlampamas, nesugyvenamas, nesukalbamas, nežinomas, nuaugęs, padėvėtas, parodomasis, perkaręs, praėjęs, sprendžiamasis. Lze-

194 |

RECENZIJOS

maticky lze pochybovat o několika příkladech: je skutečně častěji užíváno nezájmenné příčestí nedegamas – tato forma je uvedena jako heslové slovo – než jeho zájmenná forma nedegamasis? Totéž lze říci také o přídavném jménu gimtas ve srovnání s gimtasis. Při určování slovního druhu takových slov autoři zvolili obezřetný postup a uvedli označení partic/adj, které ukazuje, že jde o přídavná jména užívaná jako příčestí. Je zcela pochopitelné, že přímé označení těchto slov za přídavná jména (svým lexikálním významem a syntaktickými vazbami přídavnými jmény skutečně jsou!) by odporovalo tradičním teoretickým základům rozlišování slovních druhů v litevské morfologii. Nový lexikografický přístup se uplatňuje také u zvratných tvarů sloves a předponových sloves se zvratnou příponou: některé tvary se samostatným lexikálním významem jsou v tomto slovníku zřejmě poprvé v litevské lexikografii uvedeny jako samostatná lexémata, např.: atsistaydinti, derintis, įsitraukti, įsižeisti, mokytis, mylėtis. To má teoretický i praktický význam. Ačkoli nejnovější mluvnice litevštiny označují zvratná slovesa, která mají nezvratné protějšky, za deriváty, a uznávají je tedy jako samostatná lexémata, ve slovnících jsou nadále uváděna jako tvary nezvratných sloves. Autoři tohoto slovníku se tedy důsledně drží teoretického hlediska, podle něhož jsou zvratná slovesa především pracovní kategorií.

Uvedení zmíněných sloves, trpných příčestí a zvratných sloves jako samostatných lexémat je cenné i z praktického hlediska. Tento slovník nesmírně potěší skandinávské uživatele, kteří se nenaučili litevsky natolik, aby si například význam slov atsidavęs, neišbrendamas ar sprendžiamasis mohli ověřit až poté, co nejprve určí základní slovesa, tedy atsidavė (atsiduoti, atsidūoda), neišbrenda → išbrenda (išbristi, išbrido) ir sprendžia (spręsti, sprendė); uvedená slova byla dosud považována za slovesné tvary a neuváděla se jako samostatná hesla.

Ve srovnání s jinými jednojazyčnými či dvojjazyčnými litevskými slovníky najdeme v této práci mnohem více víceslovných zájmen a příslovcí uvedených jako heslová slova, např.: bet kada, bet kaip, bet kas, bet koks, bet kiek, bet kur, bet kuris, daug kaip, daug kas, daug kur, kur kas. Takový způsob jejich uvádění přesněji vystihuje teoretické postavení a užívání těchto lexémů.

3. Některé supletivní tvary a tvary slov s kořeny, které kolísají, jsou uváděny jako heslová slova, např.: mes, jumis, jumyse, jums, jus, jūsų (pamirštas juo), aš, man, mane, manęs, manimi, manyje. Bohužel se tento princip užitečný pro cizince neuplatňuje důsledně všude: například stejně obtížné tvary číslovek du ir trys se uvádějí pouze pod jedním heslem spolu s jejich základním tvarem. Je škoda, že slovník nerozlišuje funkčně odlišná lexémata jūs (2. osoba mn. č.) a Jūs (2. osoba j. č., zdvořilostní zájmeno), ačkoli jeden příklad jejich odlišnost jakoby naznačuje: Ačiū Jums už laišką.

Při praktickém přístupu, který některé supletivní tvary a tvary slov s kolísajícím kořenem uvádí jako heslová slova, by bylo možné zajít ještě dál: jako heslová slova uvést i tvary sloves s nejvíce kolísajícím kmenem, například: lišti, lenda, lindo; liautis, liaunasi, liovėsi. Taková slovesa představují pro cizince stejně velký problém jako takzvaná nepravidelná slovesa skandinávských (a obecně germánských) jazyků pro Litevce; ta se ve slovnících nejčastěji uvádějí jako heslová slova nebo alespoň bývají zařazena do doplňkových seznamů.

4. Podrobné gramatické informace o heslových slovech. Najdeme zde nejen údaje o slovních druzích, přízvukové vzory jmenných slov a základní tvary sloves, které se tradičně uvádějí v litevské lexikografii, ale také informace, které, jak se zdá, nenajdeme v žádném z dosud zpracovaných

Recenzijos

| 195

u litevských slovníků: genitivní tvary všech podstatných jmen, supletivní pády některých zájmen a číslovek, údaje o tranzitivitě sloves a jejich gramatické valenci a pády řízené předložkami. Takové informace budou velmi užitečné nejen Skandinávcům učícím se litevsky, ale také Litevcům učícím se norsky, kteří si v tomto slovníku budou moci ověřit gramatickou valenci některých sloves, např.: zastupovat + koho, odpovídat + čemu apod.

Velkou službu prokazují autoři slovníku také osobám učícím se norsky tím, že poskytují podrobné gramatické informace o norských ekvivalentech: všechny norské ekvivalenty litevských hesel, s výjimkou jednoslabičných, jsou opatřeny přízvukem, u nepravidelně vyslovovaných slov je uvedena výslovnost, vedle podstatných jmen jsou vyznačeny rod a množné číslo, uvádějí se koncovky základních slovesných tvarů a dokonce i gramatická rekce sloves! Tolik údajů najdeme zřídka i v těch nejlepších dvojjazyčných norských (a obecně skandinávských) slovnících. Podrobné gramatické informace o heslových slovech jsou výrazem lexikografické koncepce autorů: sémantiku slov, zejména sloves a přídavných jmen, totiž nelze vyjádřit pouze přesnými metajazykovými definicemi, synonymy a ekvivalenty v jiném jazyce, ale také jejich gramatickou valencí.

5. Popis sémantiky slov je etapou přípravy každého slovníku, která si žádá nejvíce času a úsudku. Autoři se snažili důsledně zachytit ústřední vrstvu litevské lexikální sémantiky: vynechali nářeční významy slov i významy dnes vzácné ve spisovném jazyce, a ušetřili tak místo pro velmi cenné příklady užití slov. Tu a tam se však od této zásady odchýlili; například sotva bylo účelné uvést velmi vzácný třetí význam slovesa garbinti ‚dopravovat, nést, vozit‘ nebo sedmý význam slovesa išeiti ‚vdát se – o ženách‘. Kromě toho jsou tu a tam uváděny významy, které již zřejmě nejsou aktuální (historické), např. apylinkė 2. („nejmenší správní či územní jednotka“) – v Litvě již správní jednotky tohoto typu neexistují –, zároveň však nejsou uvedeny některé široce užívané významy, například terminologický význam slova aplinka ‚souhrn živých a neživých přírodních a antropogenních prvků území‘ apod.

Na druhou stranu rozsah korpusu litevského jazyka, který se začal vytvářet teprve nedávno, zatím neumožňuje vyvozovat konečné závěry o frekvenci významů lexémů, a proto je nejčastěji nutné spoléhat na sémantickou strukturu slov uvedenou ve Dabartinės lietuvių kalbos žodyne nebo ve větších dvojjazyčných litevských slovnících a na jazykovou intuici samotných autorů.

Sestavovatelé slovníku prokazují, že mají teoretické základy lexikální sémantiky, jazykovou intuici i lexikografické dovednosti. Téměř v každé části slovníku začínající novým písmenem najdeme slova, jejichž sémantická struktura je zachycena přesněji než v jiných litevských lexikografických dílech. Homonyma jsou rozlišena lépe, např.: 1 derėti („smlouvat o ceně“), 2 derėti („nést ovoce“) a 3 derėti („hodit se“); 1 gaišti („o promarnění času“) a 2 gaišti („zanikat, hynout“); 1 gauti („obklopovat, zahalovat“) a 2 gauti („způsobovat vznik vyvýšeniny“). Sémantická struktura mnoha sloves byla zpřesněna přeskupením jejich významů pomocí římských číslic I a II, např.: bijoti I (bát se něčeho) a bijoti II (mít obavy o něco); degti I (být vystaven působení ohně’ atd.) a degti II (‘způsobit, aby hořelo’); dėti I (‘pokládat’ atd.) a dėti II (‘bít’); dirbti I (‘pracovat’ atd.) a dirbti II (‘vyrábět’); eiti I (‘pohybovat se’) a eiti II (‘zastávat funkci’). Sestavovatelé slovníku uvádějí, že v těchto případech římskými číslicemi rozlišují „tranzitivní a intranzitivní užití“ téhož slovesa. Římské číslice však někdy označují nepochybné homonymní lexémy, což lze vidět z paradigmatické, syntagmatické a dalších analýz sloves, např.: dėti I (‘pokládat’ atd.) a dėti II (‘bít’); eiti I

196 |

RECENZIJOS

(‚pohybovat se‘) a eiti II (‚zastávat funkci‘); išsukti I (‚odstranit otáčením‘ atd.) a išsukti II (‚odbočit z cesty‘); iššaukti I (‚odvolat‘) a iššaukti II (‚být schopen vyjádřit‘).

Uvedené nedůslednosti v podání sémantiky slov a další nepřesnosti nesnižují hodnotu slovníku. Už to, že sestavovatelé zpřesnili sémantickou strukturu značného počtu slov, svědčí o jejich odhodlání dokázat, že sestavování litevských slovníků podle moderní lexikografie není sisyfovská práce: máme-li koncepci lexikální sémantiky a lexikografie a rozsáhlý korpus, potřebujeme už jen čas a pečlivost.

Projednané novinky prvního Lietuvių–norvegų kalbų žodyno ukazují, že už se nespokojujeme s pouhým opakováním zkušeností lexikografie jiných jazyků: tento slovník pokládá v litevské lexikografii základy koncepce moderní lexikografie. Na první pohled skromný dvojjazyčný slovník se kvalitou gramatických a sémantických informací o slovech obou jazyků řadí mezi nejlepší litevská lexikografická díla. Z jeho teoretických lexikografických myšlenek by mohli čerpat také sestavovatelé Dabartinės lietuvių kalbos žodyno při přípravě nového vydání i tvůrci slovníků litevštiny a dalších cizích jazyků.

Dalia Barauskaitė MikkelsenDoručeno 2002 07 03

Dommervaenget 26 C, 1.tv.

4000 Roskilde, Dánsko

[email protected]

ONDŘEJ ŠEVČÍK, BOHUMIL VYKYPĚL, EDS., GRAMMATICUS. STUDIA LINGUISTICA ADOLFO ERHARTO QUINQUE ET SEPTUAGENARIO OBLATA.

Brno: Masarykova universita, 2001, 234 p.

O příležitosti, při níž vznikl sborník předkládaný k recenzi, podává dostatečnou informaci již jeho název. Dostatečným důvodem k jeho recenzování v tomto časopise je nejen skutečnost, že vážený jubilant, prof. Adolf Erhart, bývalý vedoucí katedry srovnávací jazykovědy na brněnské univerzitě, vždy věnoval baltistice mimořádnou pozornost (svědčí o tom jeho úvody do litevštiny a do srovnávací baltské jazykovědy, srov. Erhart 1956, 1984), ale také mimořádně silné zastoupení baltistické problematiky v tomto sborníku.

Na úvod krátce představíme obsah knihy. Výrazně je zastoupena etymologická problematika. K tomuto oboru přispěly specializovanými studiemi Eva Havlová („L.ie, kořen *al- a germánské názvy pro ‘vĕk’“, s. 56–63), Helena Karlíková („K staroslověnskému substantivu spodŭ“, s. 99–104), Boris Skalka („St[aro]sl[ověnské] šetǫ/šeti semper provocans“, s. 144–148) a Pavla Valčáková („Regarding P[roto-]S[lavic] *ēdъ“, s. 201–205). Některé příspěvky věnují zvláštní pozornost určité podoblasti indoevropského lexika, respektive lexiku jedné z indoevropských větví. Jde o studie Václava Blažka („Indo-European kinship terms in *-ə₂ter“, s. 24–33) a Ilony Janyškové („Etymologie názvů tisu ve slovanských jazycích“, s. 91–98). Vedle indoevropské etymologie je zastoupena také etymologie drávidská a altajská (Jaroslav Vacek,