LAIMUTIS BILKIS

Litevský jazykový ústav

Výzkumné zaměření: toponomastika, antroponomastika.

O PŮVODU NĚKTERÝCH LITEVSKÝCH HYDRONYM (II)

O původu některých litevských hydronym (II)

ANOTACE

Článek na základě podrobného výzkumu původu litevských místních názvů provedeného při sestavování Slovníku litevských místních názvů předkládá nové verze původu názvů jezer a řek, které již byly analyzovány v pracích jiných toponomastiků: Bìldiškės ežeras, Drabužis, Drančiūkas, Draudėnių ežeras, Dvōliškis, Dzindzakė (Dindžiakė), Karčiāmetis, Kemešà, Kėmešė, Kemešys, Kūnà, Kurtinỹs, Kurtinėlis, Pagužė, Pãspitris, Samavà, Sãmė, Samāvas, Sãmis, Sãgavas, Stìrta, Stìrtos. Tyto verze vycházejí z tendencí a analogií v tvoření, původu a sémantice (motivaci) toponym této třídy, případně z nových či dříve nepovšimnutých údajů souvisejících s autenticitou podob hydronym a specifiky jejich užívání.

ANOTACE

Článek pojednává o nových verzích původu názvů jezer a řek, jako jsou Bìldiškės ežeras, Drabužis, Drančiūkas, Draudėnių ežeras, Dvōliškis, Dzindzakė (Dindžiakė), Karčiāmetis, Kemešà, Kėmešė, Kemešys, Kūnà, Kurtinỹs, Kurtinėlis, Pagužė, Pãspitris, Samavà, Sãmė, Samāvas, Sãmis, Sãgavas, Stìrta, Stìrtos, které dříve analyzovali jiní toponomastici. Výzkum vychází z důkladného zkoumání původu litevských toponym při sestavování Litevského slovníku toponym; nové verze jsou založeny buď na tendencích a analogiích v sémantice (motivaci), tvoření a původu této třídy toponym, nebo v některých případech na nových a dříve nepovšimnutých údajích týkajících se autenticity podob hydronym a zvláštností jejich užívání.

KLÍČOVÁ SLOVA: původ hydronym, tvoření hydronym, sémantika hydronym.

KLÍČOVÁ SLOVA: původ hydronym, tvoření hydronym, sémantika hydronym.

Straipsniai / Articles

147

LAIMUTIS BILKIS

Otázky původu jednotlivých litevských hydronym již byly analyzovány ve dvou předchozích článcích (Bilkis 2006: 47–62; 2011: 9–25). Další výzkum původu litevských místních jmen při přípravě Lietuvos vietovardžių žodyną¹ (LVŽ) umožňuje navrhnout i další nové možnosti původu názvů jezer a řek, které již byly analyzovány v pracích z oblasti toponomastiky. Tyto možnosti se opírají o tendence a analogie v tvoření, původu a sémantice (motivaci) toponym této třídy, případně v některých případech o nové (přesněji řečeno dříve nepovšimnuté) údaje související s autenticitou podob hydronym a se zvláštnostmi jejich užívání. Cílem článku není vyvracet dříve publikované hypotézy o původu, nýbrž uvést vedle nich alternativní hypotézy a zdůvodnit jejich přednosti.

Jezero Bildiškės jezero Onš. Podle prací Aleksandrase Vanagase je složená podoba názvu odvozena od předpokládaného názvu nějakého jiného místa (louky, pole apod.) *Bildiškė, který pochází z osobního jména Bilda (Vanagas 1981: 64). Podle Vanagase je takový původ hydronyma uveden také v Lietuvos vietovardžių žodyne (LVŽ I 478).

V meziválečném katastrálním soupisu názvů pozemků z roku 1935, pořízeném v obci Ūta v okrese Onuškis, je však zaznamenána jednoduchá podoba názvu tohoto jezera – Bildiškis². Pravděpodobně jde o autentickou podobu, odvozenou z litevského bildėti „vydávat určitý zvuk při úderech do tvrdých předmětů; tlouci, dunět“³. Místních jmen tvořených od sloves příponou -iškis není mnoho, tento typ tvoření je však možný; srov. helonyma Bild-iškis rst. Vrn, Spand-iškis lk. RdN: spándyti „stavět pasti, oka, nástrahy“, Žib-iškis b. Mlt: žibėti (Bilkis 2008: 86). Z hlediska sémantiky srov. názvy jezer Bildėlis Jrb, Barškėtis, Barškėta Švnč, názvy řek Bárškelis, Barškelys, Baršk-upýs, Báršk-upis Dt (Vanagas 1981a: 114).

Drabūžis jezero. Sem. Jsou známy dvě verze původu: jméno se spojuje s lotyšskými místními názvy Drabas, Drab-enas, pruským místním názvem Drab-inow⁴, litevským drab-na „bažina“, drabà „padání mokrého sněhu, břečka, sněhová břečka“ (Savukynas 1962: 195); kořen drab- se považuje za apofonickou, či dokonce nářeční variantu drob-, spojuje se s litevskými výrazy drabūžis, dróbė a předpokládá se, že drab-, drob- se vyvinuly ze starších lexémů s obecnějším významem „lámat, trhat“ (Vanagas 1981: 90).

Kromě uvedených možností původu je velmi pravděpodobná souvislost s litevskými výrazy drabùs „ten, který se třese“, drebėti „být zachvácen častými křečovitými pohyby (kvůli chladu, strachu atd.), chvět se, třást se; být otřásán, chvět se působením vnějších sil“. Takové spojení podporuje analogie ve tvoření hydronym: srov. názvy jezer s touto příponou, které lze zařadit mezi názvy nositelů vlastnosti: Dubūžis Dgč, Ds, Ob, Gilūžis Aln, Ktk, Mlt, R, Stk, Gėlūžis Ut (Vanagas 1970: 215). Sémantika by v tomto případě souvisela se zvlněným, „chvějícím se…“

¹ Autor článku je jedním z autorů a odpovědným redaktorem Lietuvos vietovardžių žodyno.

² Zapsal učitel Justinas Rūkas podle výpovědi Juoza Trakimavičiuse, obyvatele obce Ūta.

³ Významy slov jsou uváděny podle LKŽe.

⁴ Plačiau dėl prūsiškų vietovardžių *Drab-īn-av- / *Drabn-av- žr. Blažienė 2000: 31.

148

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės (II)

„…“ po povrchu jezera, srov. hydronymum Trišiūkštė Skdv: litev. trišėti, lotyš. trišėt ‚chvět se, třást se, chvějivě se pohybovat‘ (Vanagas 1981a: 88); srov. také hydronyma Drebūlė ryb. Vrn, Drēb-a-balis jezero Lp, Drēb-daubis strouha Štk, Dreb-ū-balė ryb. Lzd, Drebantys raistas mokř. Klr (VK).

Drančiūkas říčka Klm. Spojuje se s germanismem dránka ‚krmivo, žrádlo, splašky‘ (Vanagas 1981: 90), avšak v takovém případě není jasné, jak se kořenové k změnilo na č. Proto je snad přesvědčivější spojovat název s litev. (výpůjčkou) drañčyti, drañčintis ‚řádit, běsnit‘ a dráńča ‚ten, kdo běsní‘. Význam by pak souvisel s rychlým tokem vody, zpěněnou vodou apod.

Jezero Draudėniai jezero Žgč. Oficiální podobu lze odvodit od názvu nedaleké vesnice Draudėniai (viz Savukynas 1962: 195; Vanagas 1981: 90). V kartotéce pomístních názvů shromážděných meziválečnou Komisí pro příjmení a místní názvy je však zaznamenána jednotná podoba Jezero Draudėnio, která je nejspíše domnělým genitivem od Draudėnis; taková podoba je navíc zaznamenána i na kartách kartotéky pomístních názvů vyplněných po válce. Jak tedy ukazují údaje živého jazyka, složené hydronymum Jezero Draudėniai je třeba považovat za sekundární; autentická je zřejmě podoba Draudėnis, odvozená od litev. draũsti (draudė) ‚říci, aby někdo něco nedělal, zakázat, varovat, bránit; nedovolit něco užívat, zakázat‘. Tuto možnost podporuje analogie ve tvoření hydronym: hydronyma s příponou –enis jsou rozšířena v téže oblasti jižních žemaitských raseinišků (dokonce i v Žygaičiai!), jako Draudėnis (viz Vanagas 1970: 132–133, 398). Navíc lze nalézt i sémantickou paralelu – srov. bezpochyby s litev. draũsti související hydronymum Draũstinė Ar. V takovém případě by chronologie vzniku názvů jezera a vesnice byla následující: hydronymum Draudėnis → oikonymum Draudėniai → sekundární hydronymum Jezero Draudėniai. Podle této verze je sporné odvozovat název vesnice Draudėniai od osobního jména *Draudėnis a odpovídajícím způsobem rekonstruovat takové osobní jméno z oikonyma (srov. Savukynas 1962: 195; Zinkevičius 2008: 85, 280).

Dvōliškis (Dvólškis?) říčka Šl. Při výkladu původu hydronyma se pochybuje o autenticitě jeho podoby; předpokládá se, že může jít o pozdější přetvoření z *Dvolikis, odvozeného od litev. dvōlikis ‚míra na odměřování obilí‘ (Vanagas 1981: 99). Taková změna podoby je však z fonetického hlediska nemožná; navíc, jak ukazují údaje živého jazyka, tak se nazývá nejen říčka, ale i přilehlá louka. Proto je Dvōliškis (Dvólškis?) nejspíše autentická podoba, kterou lze spojit s apelativem dvaliúoti ‚jít‘ užívaným v oblasti šiaulišků, přičemž a → o se chápe jako střídání kořenových samohlásek; srov. litev. vōliuotis, vōliuotis ‚chovat se svévolně, dovádět, řádit, běsnit‘, vōlis ‚svévole, neposlušnost‘: valia. Je třeba upozornit, že zapisovatel jména louky v meziválečném dotazníku k názvům pozemků obce Žvigai v okrese Šiauliai⁵ rovněž poznamenává, že název pochází od tekoucí, tj. dvaliuojančí vody. Lze proto předpokládat, že litev. dvaliúoti mohlo znamenat také *‚rychle jít, běžet‘.

⁵Zapsal učitel Liudas Osipauskas podle výpovědi Antanase Remeiky, obyvatele obce Žvigai.

Straipsniai / Articles

149

LAIMUTIS BILKIS

Dzindzakė || Dindžiakė oficiální podoba říčky Jz. Není zcela jasné, zda je Dzindzakė nářeční, nebo autentická, tj. etymologická podoba: předpokládá se, že oficiální hydronymum Dindžiakė může být hyperkorektní podobou vycházející z Dzindzakė nebo Džindžiakė; ta může být složená, přičemž její první část se spojuje s litev. džindždė, džindždė ‚domácí pálenka‘ a druhá je odvozena od litev. akìs ‚brána; v bažině nezpevněné místo, malá vodní plocha v močálu či v jezeře, které se začíná zazemňovat‘ (Vanagas 1981: 86, 37). Na druhou stranu se tvrdí, že oblast výskytu žinčů není územím západních dzūků, a proto Dzindzakė může ukazovat na dřívější větší území západních dzūků, tj. tato podoba se považuje za nářeční; zároveň se odmítá jakákoli souvislost názvu vodního objektu s výrazem džindždė, který přinesli emigranti vracející se z Ameriky na počátku 20. století (Vitkauskas 1984: 83).

Protože se uznává, že Dzindzakė neleží v oblasti dnešních západních dzūků, bylo by možné považovat toto hydronymum za autentické složené pojmenování vodního objektu; jeho první část lze spojit s litev. dzin, džin ‚cin, din (vyjádření zvuku)‘ a dzindzėti, džiūdžinti ‚znít, dunět, zvonit‘, zatímco druhou část lze spojit s litev. džak ‚cak (opakovaně napodobuje dusot kopyt při běhu či jízdě); cakt (vyjádření prudkého pohybu)‘ a džakoti ‚rychle jít‘; sémanticky srov. hydronyma Džindžiliai (Džindžiliai?) osada Gdl: džindziliuoti ‚znít, zvonit‘, Dzindz-iù-balis ryb. Gdž: dzindzėti, džiūdžinti ‚znít, dunět, zvonit‘, Skam̃balas osada Šll, Skambìnės mokř. Kš a Eináutas říčka Grz, Einìkė louka, mokř. Žlv, Eĩnupis říčka Žm (VK).

Karčiàmetis říčka Šd. Předpokládá se, že hydronymum je zkrácenou podobou *Karčėmā-vietis > *Karčiāmvietis > Karčiāmetis (nář. *Karčiāmvetis) > Karčiāmetis pochází z litev. karčèma ‚hospoda‘ a vietà (‚místo, kde stála hospoda‘) (Vanagas 1981: 147). Takový výklad původu vyvolává určité pochybnosti z fonetického i sémantického hlediska: příčiny uvedených hláskových změn nejsou jasné a taková motivace (‚místo, kde stála hospoda‘) by se hodila spíše pro pomístní názvy či názvy sídel než pro hydronyma. Je tedy možný jiný původ názvu tohoto potoka: z litev. kártis ‚dlouhé tenké dřevo, prut, tříska‘, karčius ‚pařez, trs‘ a mèsti (mėta, mėtė) ‚hodit do dálky, vzhůru, dolů; odstranit, přestat držet (něco nepotřebného či nevhodného); spustit, ponořit do vody (síť, udici, kotvu)‘. Tuto možnost původu silně podporují složeniny obdobné z hlediska tvoření i významu: Kanāp-ia-merkis jezero JnšM, Plauš-mirkis říčka Skd aj. (Vanagas 1981a: 117–118). Z hlediska významu jde o název vyjadřující účel vodního objektu: potok, do něhož se házejí či ponořují klacky nebo pařezy; srov. také pomístní název Kárč-ia-pievis křovinaté místo, louka Sdk.

Kemešà, Kẽmešė říčka Lkm, Kemešỹs jezero Lkm. S výhradami ohledně autentičnosti podob (‚zda Kemešà, Kẽmešė, Kemešỹs‘) se tato jména spojují s litev. kemėša, kemėšis, kemėšius ‚nemotorný člověk‘ a považují se za hydronyma s konfiguračním významem (Vanagas 1981: 152). Především je třeba poznamenat, že autentické jsou podoby Kemešà, Kẽmešė, Kemešỹs, neboť místní obyvatelé vyslovují samohlásku e v hydronymických příponách krátce. Souvislost s uvedenými apelativy je proto poněkud pochybná kvůli odlišnosti příponových samohlásek. Možná jde o odvozeniny s příponami –eša, –ešė, –ešys, které lze spojit s litev. kãmas ‚koule, hrouda, klubko; něco visícího‘, kėm-sas ‚drn, kopeček‘ a odvodit z balt. *kem- ‚svírat (se)‘ (Mažiulis 1993: 100–103). Sémanticky srov. hydronymum Gniužà Pbs: gniùžti ‚naklánět se; klesat; padat na kolena; vadnout; slábnout; zmenšovat se, opadat‘ (Vanagas 1981a: 55).

150

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės (II)

Kūna ež., up. Švnč. Siejamas su liet. kunė ‘klampi bala, liūnas’ (Vanagas 1981: 172), tačiau tokio apeliatyvo nėra Lietuvių kalbos žodyne, jo tikrumas abejotinas. Galbūt vandenvardis sietinas su liet. kūnas ‘žmogaus ar gyvulio organizmas’ ir kildintinas iš balt. *kū- / *kēu- ‘dengti(s), lenkti(s)’ < ide. *(s)kēu- (: *-ou-: *-ū-) (žr. Mažiulis 1993: 169, 183–184; plg. LIV 561). Vardo semantika šiuo atveju sietina su vandens objektų konfigūracija – lenktumu ar pan.

Kurtinỹs ř. Rgv, Kurtinėlìs jezero Klt, Lkm. Jsou spojovány s litevským kurtinỹs „pták z čeledi tetřevovitých (Tetrao urogallus)“ (Vanagas 1981: 175). Podle této verze by hydronyma byla vytvořena z názvu živočicha: první bez dalších slovotvorných prostředků a druhé pomocí sufixu -ėlis s neposesivním významem. Takový způsob vzniku hydronym je však vzácný. Nebylo by snad přesnější zařadit hydronyma mezi názvy nositelů vlastnosti a spojovat je s litevským kūrtìnas „hluchý“, kurtinãi „naslepo, úplně“? Pak by šlo o slepé, tj. zarůstající jezero a řeku se slabým proudem, která vysychá. Jezer s podobnou sémantikou je mnoho, srov. Āklas Lbv, Vp, Rdnk, Aklėlis Gdž, Lp, Rud, Aklūtis Švnč¹ aj. (Vanagas 1981a: 54); vyskytují se i názvy řek, srov. Āklė Dbg, Imbr, Krš (LUEV 2).

Pagužė ř. Šd. Název se odvozuje od jiného, údajně existujícího místního jména *Pagužė (Vanagas 1981: 238), avšak vzhledem k tomu, že takové toponymum ve skutečnosti není doloženo, je pravděpodobnější, že jde o derivát s předponou pa-, odvozený od osobního jména Gùžas, Gužỹs. Šlo by o potok protékající pozemkem člověka s příjmením Gužas, Gužys apod. Příjmení Gùžas je kromě jiných míst rozšířeno také v okolí Šeduva (viz LPDB), takže takový původ je zcela možný.

Pāspitris ř. Šd. Název se pokládá za derivát s předponou pa- od osobního jména Spìtris, Spitrỹs (Vanagas 1981: 247), takové příjmení je však známo pouze v jižní Litvě (LPDB) a ani v historických dokumentech zatím nebyly nalezeny údaje o tom, že by se dříve užívalo v okolí Šeduva. Přesvědčivější by proto snad bylo spojení s litevským paspitrōti „špatně vidět“, paspitrỹs „poněkud slepý, špatně vidící“; sémanticky srov. název řeky Āklė Dbg, Imbr, Krš (LUEV 2).

Samavā ř. Dgč, Samavā, Sāmė ř. Onš, Samāvās jezero Dgč, Mlt, Sāmis jezero Onš. Předpokládá se, že hydronyma zachovala podobu slova sāmana sam-, srov. samėti: ap-samėti „pokrýt se mechem“ (Vanagas 1981: 289–290). Na druhou stranu mohou souviset se střídáním samohlásek v kořeni a s litevským sémti (sémia) „nabírat, nalévat tekutiny, nabírat sypké látky; zaplavit, zatopit“ < baltské *sem- „(za)topit“ (Mažiulis 1997: 56–58). Možnost střídání samohlásek v kořeni dokládá litevské samùs „takový, jímž lze mnoho nabrat; vhodný k nabírání“, samáuti „nabírat; lovit ryby naběračkou“, samúoti „nabírat“, sámtis „naběračka na polévku; množství, které se do ní vejde; naběračka k vybírání vody z člunu; síť napnutá na obruči k lovu ryb či raků při brodění, podběrák“. Sémantika (motivace) by se mohla především vztahovat k zaplavování, zatápění, srov. jezero sam-, které se nachází v oblasti jižních Aukštaitů stejně jako hydronyma, Tvaniùs Btr: tvìnti „stoupat, přibývat (o vodě); hojně, prudce téci, valit se, proudit, běžet; být zaplaven, zatopen“.

Straipsniai / Articles

151

LAIMUTIS BILKIS

(Vanagas 1981a: 72), dále srov. Pyvesà ř. Ps: pýti „bobtnat; trochu se rozvodnit“ (Vanagas 1981: 260). Na druhé straně jsou možné také motivy nabírání vody, srov. název bažiny Sėrn-prūdis b. Vv (Bilkis 2008: 138), název pole Sernyklà pv. Mrk (VK).

Sãgavas jezero Srj. Předpokládá se, že může jít o pozdější asimilační (distrakční asimilace?) útvar z *Zagavas, který je třeba považovat za jotvingismus z *Žagavas: žągti „znečišťovat jídlo, vodu“, lotyšské zagt „dělat něco špatně; krást“. Zároveň se však uvádí, že je možný i kořen sag-, srov. pruské osobní jméno Sage (Vanagas 1981: 286, 396). Na druhé straně může hydronymum souviset s litevským sagà „knoflík provlékaný do smyčky (dírky) k sepnutí oděvu; smyčka, ouško k připevnění něčeho“, sãgas „smyčka, ouško k připevnění něčeho“ < sègti „zavěšovat, připevňovat (špendlíkem, jehlou apod.) nebo sundávat něco připevněného; spojovat, svazovat (knoflíkem, přezkou apod.) nebo rozepínat“, pruské sagis < *sagas „přezka“ < „prostředek ke spínání“ < „(se)sepnutí“ < „sepnutí“ (Mažiulis 1997: 35–36). Motivace hydronyma by mohla souviset s konfigurací objektu: jezero sepnutého tvaru, tj. složené ze dvou částí spojených zúžením, nebo něco podobného.

Stìrta ř. Kpč, Stìrtos jezero Lp. Za nejpravděpodobnější se pokládá původ od názvu ryby stirta, který uvádí K. Būga: „malá třpytivá rybka, která ráda plave proti proudu“ (Vanagas 1981: 315). Tato hydronyma by však mohla souviset s litevským stìrti v abstraktnějším významu „tvrdnout, stávat se nepružným (obvykle při vysychání); tuhnout, tvrdnout (obvykle při mrznutí, ochlazování)“ < baltské *stur- / *stir- / *ster- „tuhnout apod.“ (Mažiulis 1997: 163–164). V takovém případě by sémantika vycházela z nehybné, „ztuhlé“ vodní hladiny, srov. sémantické paralely ze stejné oblasti jižních Aukštaitů Stángė, Stángis: stangùs „tuhý, nepružný, pevný“ ř. Mrk, Vrn (Vanagas, 1981: 313).

ZÁVĚRY

Složené hydronymum Bìldiškės ežeras je nejspíše sekundární a vzniklo z autentické podoby Bìldiškis, která pochází z litevského bildėti „vydávat určitý zvuk při nárazu do tvrdých předmětů; bouchat, dunět“.

Název jezera Drabužis lze kromě jiných možností původu spojovat s litevským drabùs „ten, kdo se třese“, drebėti „být zachvácen častými otřásavými pohyby (v důsledku chladu, strachu atd.), chvět se, třást se; kymácet se, chvět se působením vnějších sil“.

Souvislost názvu řeky Drančiùkas s germanismem drá nka „krmivo, patlanina, splašky“ je pochybná kvůli odlišným kořenovým souhláskám č: k; přesvědčivěji jej lze spojovat s litevským (přejatým) drañčyti, drañčintis „řádit, běsnit“, drá nča „ten, kdo řádí“.

Složené hydronymum Draudėnių ežeras lze formálně odvozovat od názvu nedaleké vesnice Draudėniai, avšak jak ukazují údaje živého jazyka, autentická

152

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės (II)

jeho podoba je Draudėnis, odvozená z litevského draušti (drauðė) „říkat, aby někdo něco nedělal, nedovolit, varovat, bránit; nedovolit užívat (něčeho), zakázat“.

Hydronymum Dvōliškis (Dvōliškis?) je nejspíše autentické a lze je spojovat s litevským dvaliuóti „jít“. Předpokládat, že vzniklo z *Dvolikis, které pochází z litevského dvōlikis „míra na odměřování obilí“, nemá oporu ani kvůli fonetickému nesouladu, ani ve světle údajů z živého jazyka.

Název řeky Dzindzakė může být autentickým složeným hydronymem, jehož první složku lze spojovat s litevským džin, džin „čin, din (napodobení zvuku)“, dzindzėti, džiñdzinti „znít, dunět, cinkat“, a druhou složku s litevským džak „cak (opakovaně vyjadřuje dusot kopyt při běhu či jízdě); cakt (vyjadřuje prudký pohyb)“, džakoti „rychle jít“.

Hydronymum Karčiámetis nemusí být zkráceno z *Karčėmā-vietis > *Karčiāmvietis (dial. *Karčiāmvetis) > Karčiámetis: karčėmà „krčma“ a vietà („místo, kde stála krčma“), nýbrž může pocházet z litevského kártis „dlouhý tenký strom, prut, tříska“, karčius „pařez, trs“ a mėsti (mėta, mėtė) „házet daleko, nahoru, dolů; odstranit, přestat držet (nepotřebné, nevhodné); spouštět, ponořovat do vody (síť, udici, kotvu)“.

Hydronyma Kemešà, Kẽmešė, Kemešys lze spojovat s litevským kãmas „koule, sněhová koule, hrouda; chomáč“, kém-sas „drn“ a odvozovat z baltského *kem- „svírat se“.

Název jezera a řeky Kūnà může být příbuzný s litevským kūnas „organismus člověka či zvířete“ a lze jej odvozovat z baltského *kū- / *kēu- „krýt se, ohýbat se“.

Hydronyma Kurtinỹs, Kurtinėlis nejsou patrně „živočišného“ původu, nýbrž patří k označením nositelů vlastnosti a lze je spojovat s litevským kuŕtinas „hluchý“, kurtinai „zcela, úplně“.

Hydronymum Pagužė je spolehlivější odvozovat nikoli od jiného údajně existujícího místního názvu *Pagužė, nýbrž od osobních jmen Gùžas, Gužỹs.

Pãspitris je nejspíše hydronymum apelativního, nikoli osobního původu; lze je spojovat s litevským paspitrióti „trochu špatně vidět“, paspitrỹs „poněkud šilhavý, špatně vidící“.

Vodní názvy Samavà, Sãmė, Samãvas, Sãmis mohou souviset s litevským sémti (sémia) „nabírat, nalévat tekutiny, nabírat sypké látky; zaplavovat, rozvodňovat“ < a baltským *sem- „(na)čerpat“.

Název jezera Sãgavas patrně není sekundární podobou názvu *Zagavas, nýbrž je příbuzný s litevským sagà „kroužek navlékaný do poutka (dírky) k zapínání oděvu; poutko, očko k připevnění něčeho“, sãgas „poutko, očko k připevnění něčeho“ < sègti „zavěsit, připevnit (špendlíkem, jehlou apod.) nebo sundat něco zavěšeného; spojovat, svazovat jednu věc s druhou (knoflíkem, sponou apod.) nebo rozepínat“, pr. sagis < *sagas „spona“ < „prostředek k zapínání“ < *„(za)pnout“ < *„zapínání“.

Vodní názvy Stirta, Stìrtos mohou souviset s litevským stìrti „tvrdnout, stávat se nepružným (obvykle vysycháním); tuhnout, tvrdnout (obvykle mrazem, chladem)“ < a baltským *stur-/*stir-/*ster- „tuhnout apod.“

Straipsniai / Articles

153

LAIMUTIS BILKIS

PRAMENY A LITERATURA

Bilkis Laimutis 2006: Dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės. – Baltų onomastikos tyrimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 47–62.

Bilkis Laimutis 2008: Lietuvių helonimų dar yba. Priesaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Bilkis Laimutis 2011: Dar kartą dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės. – Baltų onomastikos tyrimai 2. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 9–25.

Blažienė Grasil da 2000: Die baltischen Ortsnamen im Samland. – Hydronymia Europaea. Sonderband 2. Stuttgart: Franz Steiner Verlag.

LIV – Lexikon der indogermanischen Verben. Pod vedením Helmuta Rixe a za spolupráce mnoha dalších zpracovali Martin Kümmel, Thomas Zehnder, Reiner Lipp, Brigitte Schirmer. Druhé, rozšířené a vylepšené vydání zpracovali Martin Kümmel a Helmut Rix. Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Verlag, 2001.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (t. I–XX, 1941–2002): elektroninis variantas. Redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Rიტutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: www.lkz.lt

LPDB – Databáze litevských příjmení. Dostupné na internetu: pavardes.lki.lt

LUEV – Soupis názvů litevských řek a jezer. Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1963.

LVŽ I – Slovník litevských místních názvů 1. Vilnius: Ústav litevského jazyka, 2008.

Mažiulis Vytautas 1993: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Mažiulis Vytautas 1997: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 4. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Savukynas Bronys 1962: Ežerų vardai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 5, 191–198.

Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mokslas.

Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas.

Vanagas Aleksandras 1981a: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153.

Vitkauskas Vytautas 1984: Vanagas A. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. – Vilnius: Mokslas, 1981. – 408 p. (Recenzija). – Baltistica 20(1), 82–88.

VK – Kartotéka místních názvů shromážděných z živého jazyka (uložená v oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka).

Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

154

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės (II)

ZKRATKY

Aln – Alanta (okres Molėtai)

Ar – Ariogala (okres Raseiniai)

b. – bažina

Btr – Butrimonys (okres Alytus)

db. – rokle

Dbg – Dubingiai (okres Molėtai)

Dgč – Degučiai (okres Zarasai)

Ds – Dusetos (okres Zarasai)

Dt – Dotnuva (okres Kėdainiai)

jezero – jezero

Gdl – Gudėliai (samospráva Marijampolė)

Gdž – Gudžiūnai (okres Kėdainiai)

Grz – Gruzdžiai (okres Šiauliai)

Imbr – Imbradas (okres Zarasai)

JnšM – Joniškis (okres Molėtai)

Jrb – Jurbarkas

Jz – Jiežnas (okres Prienai)

Klm – Kelmė

kopec – kopec

Klr – Klėriškės (okres Kaišiadorys)

Klt – Kaltanėnai (okres Švenčionys)

keře – keře

Krš – Kuršėnai (okres Šiauliai)

Kš – Kaišiadorys

Ktk – Kūltiškės (okres Utena)

Lbv – Liubāvas (obec Kalvarija)

lk. – mokřina (podst. jm.)

Lkm – Liñkmenys (okres Ignalina)

Lp – Leipalingis (obec Druskininkai)

Lzd – Lazdijai

Mlt – Molėtai

Mrk – Merkinė (okres Varėna)

Ob – Obėliai (okres Rokiškis)

Onš – Ūnuškis (okres Trakai)

Pbs – Pabāiskas (okres Ukmergė)

Ps – Pasvalys

pv. – louka

R – Riešė (okres Vilnius)

Rd – Radviliškis

RdN – Nemūnėlio Radviliškis (okres Biržai)

Rdnk – Rūdninkai (okres Šalčininkai)

rst. – bažina

Rud – Rudnia (okres Varėna)

Sdk – Sudeikiai (okres Utena)

Sem – Semeliškės (obec Elektrėnai)

Skd – Skuodas

Skdv – Skaudvilė (okres Tauragė)

Srj – Seirijai (okres Lazdijai)

Stk – Stakliškės (okres Prienai)

Šd – Šeduva (okres Radviliškis)

Šl – Šiauliai

Šll – Šilalė

Štk – Šateikiai (okres Plungė)

Švnč – Švenčionys

Švnčl – Švenčionėliai (okres Švenčionys)

up. – řeka

Ut – Utenà

Vp – Vėpriai (okres Ukmergė)

Vrn – Varėna

Vv – Veiveriai (okres Prienai)

Žgč – Žygaičiai (okres Tauragė)

Žlv – Žalvariai (okres Molėtai)

Žm – Žeimiai (okres Jonava)

Straipsniai / Articles

155

LAIMUTIS BILKIS

O původu některých litevských hydronym (II)

SHRNUTÍ

Článek předkládá nové výklady původu názvů dříve analyzovaných jezer a řek.

Složený hydronym Bildiškės ežeras je s největší pravděpodobností sekundární a vznikl z autentické podoby Bildiškis, která původně pochází z litevského bildėti, „vydávat určitý zvuk úderem do pevných předmětů; bouchat, hřmít“.

Název jezera Drabūžis lze vedle jiných možností spojovat s litevským drabūs, „ten, kdo se třese“; litevské drebėti znamená „často se chvět (zimou, hrůzou apod.), třást se, drkotat; chvět se, třást se působením vnějších sil“.

Souvislost názvu řeky Drančiūkas s germanismem dránka (znamenajícím pomyje, splašky, blábol) je vzhledem k nesouladu kořenových hlásek č: k pochybná; věrohodnější je proto spojovat jej s litevskými přejatými slovy drančyti, drančintis („řádit, dovádět“) a dránča znamená „ten, kdo řádí“.

Složený hydronym Draudėnių ežeras lze formálně odvozovat od názvu nedaleké vesnice Draudėniai; jak však ukazují údaje živého jazyka, autentická podoba je Draudėnis a pochází z litevského slova drausti (draũdė), které znamená „říci, aby se něco nedělalo, zakázat, varovat, chránit; nedovolit něco použít, zakázat“.

Název řeky Dvōliškis (Dvól iškis?) je s největší pravděpodobností autentický a souvisí s litevským slovem dualiúoti, které znamená „jít“. Není důvod spojovat jej s původní podobou *Dvolikis, která pochází z litevského dvõlikis a znamená „nástroj na měření obilí“, a to ani z hlediska fonetické odlišnosti, ani z hlediska údajů mluveného jazyka.

Název řeky Dzindzakė může být autentickým složeným hydronymem; první složku lze spojovat s litevskými dziñ, dźin („cin, din“, užívanými „k označení cinkavého zvuku“); dziñdzėti, dźiñdzinti („cinkat, řinčet, zvonit“), zatímco druhou složku lze spojovat s litevským dzāk („cak“, které při opakování označuje zvuk koňských kopyt při jízdě nebo běhu); cakt („označuje prudký pohyb“), dzākoti („rychle jít“).

Název řeky Karčiàrnetis nemusí pocházet ze zkrácené podoby *Karčernā-vietis > *Karčiārmvietis (nář. *Karčiārmvetis) > Karčiàrnetis: karčèrnā „hospoda“ a vietà („místo hospody“), nýbrž může pocházet z litevského slova kãrtis („dlouhá, tenká dřevěná tyč“), karčius („pařez, stolička“) a ze slova mėsti (mėta, mėtė), které znamená „házet nahoru či dolů; odstraňovat, zbavovat se; vrhat do vody síť, rybářský prut nebo kotvu“.

Hydronyma Kemešà, Kėmešė, Kemešỹs lze spojovat s litevským slovem kãmas, které znamená „koule, chomáč, hrudka; něco zavěšeného“, a kém-sas, které znamená „hrb“, může pocházet z baltského *kem- ve významu „sevřít“.

156

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės (II)

Název jezera a řeky Kūnā může snad souviset s litevským slovem kūnas, které znamená „lidský nebo zvířecí organismus“ a pochází z baltského *kū-/*kēu-, které znamená „pokrývat, ohýbat“.

Hydronyma Kurtinỹs, Kurtinėlis je spíše třeba řadit mezi názvy označující vlastnosti a spojovat s litevským slovem kurtìnas, které znamená „hluchý“, nebo kurtināi, které znamená „zcela slepý, úplně“.

Je pravděpodobnější, že název řeky Pagũžė pochází nikoli z předchozího toponyma *Pagũžė, nýbrž z antroponym Gùžas, Gužỹs.

Pāspitris pravděpodobně není antroponymum, nýbrž hydronymum apelativního původu a může souviset s litevským slovem paspitrióti, které znamená „mít potíže se zrakem“, nebo paspitrỹs, které znamená „člověk, který má vážné potíže se zrakem“.

Hydronyma Samaõ, Sãmė, Samãõsas, Sãmis lze spojovat s litevským slovem sémti (sémia), které znamená „nabírat, přelévat tekutiny nebo sypké látky; zaplavovat“ < baltské *sem- znamená „zaplavovat, zatopit“.

Název jezera Sãgaõsas pravděpodobně není sekundárním derivátem od *Zagaõsas, nýbrž je příbuzný s litevským slovem sagà, které znamená „kulatý předmět zasunutý do smyčky a používaný k připnutí kusu látky; smyčka, ouško k připevnění něčeho“, sãgas „smyčka, ouško k připevnění něčeho“ < sègti „viset, připevnit (špendlíkem, jehlou apod.; nebo sejmout něco připevněného; spojit, svázat (knoflíkem, přezkou apod.); nebo odpojit“, pruským sagis < *sagas „přezka“ < „nástroj k zapínání přezkou“ < *„činnost zapínání přezkou“ < *„zapínání přezkou“.

Hydronyma Stirta, Stìrtos lze spojovat s litevským slovem stìrti, které znamená „tvrdnout, stávat se nepružným (při vysychání); tuhnout (při ochlazování nebo mrznutí)“ < baltské *stur-/*stir-/*ster- „tuhnout apod.“

Předloženo 25. září 2014.

LAIMUTIS BILKIS

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

157