ILIJA LEMEŠKIN

Univerzita Karlova v Praze

Směry vědeckého výzkumu: literatura a písemnictví starých Baltů, srovnávací folkloristika, lexikografie, dějiny baltistiky.

KAM VEDE CESTA ZAHRANIČNÍ LITUANISTIKY?^*

Název tohoto textu končí otazníkem, a proto je třeba hned přiznat: autor na položenou otázku nemá (optimistickou) odpověď. Otázka Kam vede cesta zahraniční lituanistiky? je rétorická. Podněcuje k zamyšlení a společným úvahám, o něž jsme se podělili na konferenci Lituanistika (baltistika) v současných vzdělávacích procesech, která se konala 6. dubna 2017 (Vilnius, LEU). Začít bychom měli konkrétními věcmi, tedy historií projektu Podpora spolupráce mezi zahraničními baltistickými centry a litevskými vědeckými a vysokoškolskými institucemi. Cítil jsem povinnost připomenout a znovu vyslovit to, čeho jsem byl svědkem před 10 lety. Dne 27. listopadu 2007 se ve Vilniusu konala velká konference Baltistika ve světě. Tehdejší litevská vláda projevila mimořádnou vstřícnost a zájem o osud baltistiky ve světě (to se o současné říci nedá). Možná se tak stalo i proto, že tehdejší prezident LR Valdas Adamkus byl dlouholetým představitelem tohoto širokého zahraničního světa. Jasně chápal význam lituanistického centra i jeho nejen praktický přínos pro život emigrantů, například v USA. Prezident přijal účastníky a organizátory konference a během setkání prohlásil: „Pouze silné lituanistické studium v Litvě může podpořit spolupráci se zahraničními vědeckými institucemi a šíření lituanistiky ve světě.“

Po skončení konference se, zdá se, ještě téhož dne, 27. 11. 2007, konala porada na ministerstvu školství a vědy. Zúčastnily se jí Jolanta Zabarskaitė, Grasilda Blažienė a Danguolė Mikulėnienė (tehdy byla LKI jedinou litevskou institucí, kterou zajímala baltistická centra a jejich vnitřní existenční problémy; později, když se začalo přidělovat financování, přibylo institucí, které o tuto oblast projevovaly zájem). Na poradu přišli Eugenijus Jovaiša, Zigmas Zinkevičius a Algirdas Sabaliauskas, kteří jasně vyjádřili svůj postoj. Byli tam zástupci center. Vzpomínám si na Pietra Umberta Diniho,

^* Text byl připraven na základě příspěvku předneseného na plenárním zasedání světové konference lituanistiky (baltistiky) dne 6. dubna 2017 Lituanistika (baltistika) v současných vzdělávacích procesech. Konference byla uspořádána v rámci projektu financovaného z ES SF Podpora spolupráce mezi zahraničními baltistickými centry a litevskými vědeckými a vysokoškolskými institucemi a konala se ve Vilniusu na Litevské univerzitě pedagogických věd.

266

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Kur veda užsienio lituanistikos kelias?

Vanda Kazanskienė a další. Právě tehdy bylo rozhodnuto o připravovaném projektu financovaném z fondů Evropské unie, jehož účelem mělo být pomoci zahraniční baltistice přežít a rozvíjet se.

Baltistická centra jako nerezidenti nemohla být příjemci prostředků ze strukturálních fondů, a proto byly na pomoc přizvány litevské vysoké školy, které měly jako jakási administrativní střecha „zastřešit“ celý projekt. Tehdy se hovořilo pouze o administraci. Ani mě nenapadlo, že daná instituce (časem se ukázalo, že jde o instituce: stále se mluví o jednom koordinátorovi a jeho partnerech, tedy dalších univerzitách LR) bude mít vlastní koncepční představy, přání a cíle a že její vlastní rozhodnutí, o nichž se s centry jen málo diskutuje a která se s nimi málo koordinují, budou určovat plánování a realizaci činností, na nichž nám záleží.

Formální zapojení litevské instituce (institucí) do projektu, které se tehdy jevilo jako nevyhnutelné a oboustranně výhodné, určilo a nadále určuje povahu projektu: z pohledu ze zahraničí někdy vzniká dojem, že tyto instituce vytvářejí aktivity samy pro sebe, údajně v našem (tedy center) zájmu a pro naše dobro. Děje se tak bez našeho vědomí a bez možnosti cokoli ovlivnit. Za 10 let se nekonala ani jedna porada se zástupci světových baltistických center, na níž by se projednávaly koncepční aspekty realizace projektu, například na ministerstvu nebo s koordinátorem projektu a jeho partnery.

To je patrné při společných diskusích o projektu. Hlavním stále deklarovaným cílem je posílit spolupráci s vědeckými a vysokoškolskými institucemi LR a mobilitu vyučujících. Nabízí se otázka: je litevská strana obeznámena se skutečnou situací v zahraničí? Mezi univerzitami, ministerstvy jednotlivých zemí i vědeckými akademiemi existují různé smlouvy, využíváme program Erasmus atd. Tyto smlouvy, které existovaly vždy a budou existovat i nadále, stanovují výměny v příslušných kvótách, jež někdy zůstávaly a zůstávají nevyužité. Opravdu stojí za to věnovat této činnosti tolik energie a prostředků (5,8 milionu eur)? Jistě, je dobré mít možnost vyslat nadanějšího studenta, ale i tato nabídka je nepřiměřeně nadsazená. Baltistická centra na Západě zkrátka nemají tolik studentů; ti se navíc věnují vlastním studiím, studují druhý obor nebo také na jiné vysoké škole a během semestru nemohou kdykoli odjet do zahraničí. Jiná situace je, jak upozornili účastníci jiných konferencí, v Gruzii a dalších baltistických centrech ve východní Evropě, kde se setkáváme s odlišnou motivací ke studiu a jiným typem studentů.

Stejně tak není snadné souhlasit s názorem, resp. se záměrem projektu, který si klade za cíl posílit komunikaci a spolupráci zahraničních baltistů s litevskými vědeckými institucemi. Opravdu se zdá, že nám spolupráce chybí? Různé vědecké projekty, na nichž se podíleli a podílejí zástupci baltistických center, mají své počátky, rytmus a harmonogramy, které nelze ovlivňovat, zintenzivňovat ani jinak regulovat podle spolupráce, jež teprve začíná

Įžvalgos / Insights

267

ILJA LEMEŠKIN

projekt podpory. Harmonogram cest do Vilniusu je a vždy byl velmi nabitý i bez projednávané projektové činnosti.

Další oblastí činnosti, která nás zajímá, je pořádání kurzů zvyšování kvalifikace. Cíl je ušlechtilý, ale těchto kurzů bylo v letech 2012–2015 opravdu mnoho. Lektoři a vyučující působící v zahraničí podle své kvalifikační úrovně zřejmě dalece předčí své kolegy pracující v Litvě. Kolikrát lze jezdit na kurzy profesního rozvoje? Někdy je také třeba pracovat, tedy uplatňovat své zdokonalené kompetence v praxi, při práci.

Když mluvím o těchto pracích a konkrétních úkolech, které nás zajímají, mohu se jen pozastavit. Baltská centra sama dobře vědí, co, kdy a jak mají (a někdy musí) dělat. Iniciativa by měla vycházet pouze od nich (snad s výjimkou míst, kde se baltská centra teprve formují). Formální správci projektu by neměli mít právo rozhodovat podle vlastního uvážení, co zahraniční balisté potřebují a co ne, protože jim možná trochu chybějí znalosti o baltských centrech ve světě, jejich stavu a potřebách. Litevská strana musí kontrolovat účelné využití finančních prostředků. Výše zmíněné práce, které si baltská centra naplánovala a ráda by je uskutečnila, vyžadují kompetence a finanční prostředky, zkušenosti však ukazují, že právě tyto práce se litevským institucím vědy a studia z nějakého důvodu zdají nezajímavé a zbytečné. Centra zajímají činnosti důležité pro studenty, doktorandy, vyučující a vědecké pracovníky, které by zajistily fungování a rozvoj center; jinými slovy, vše, co lze označit za potřeby center, se neustále a intenzivně mění. Ideální by bylo, kdyby se Litevci na potřebné, tj. pro nás užitečné, činnosti realizované v rámci projektu ptali alespoň jednou za semestr, chtějí-li, aby projekt zůstal životaschopný, a nikoli výjimečně a narychlo jednou za dva roky před zahájením projektu.

To vše vyvolává u zástupců baltských center zásadní otázku: má za současných okolností smysl v projektu setrvat a jaký by měl být v budoucnu vztah spolupráce mezi litevskými institucemi vědy a studia a baltskými centry? Velmi neradi bychom totiž byli svědky situace, kdy určitá litevská instituce nebo její zástupce, který zahraničním balistům není příliš známý, v tichosti sestaví „vhodný“ plán činností ve prospěch zahraničních baltských center a k jejich užitku (avšak bez jejich vědomí) a laskavě je vyzve, aby se podílela na jeho plnění.

Doručeno dne 21. dubna 2017.

ILJA LEMEŠKIN

Univerzita Karlova v Praze

Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1, Czech Republic

[email protected]

268

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI