JŪRATĖ PAĖDIENĖ

Institut litevského jazyka

Směry výzkumu: syntax, sémantika a pragmatika staré i současné litevštiny, dějiny litevské kultury a církevních textů.

DOI

KONTURY ŽEMAITSKÉHO EMOČNÍHO POLE, JAK SE PROJEVUJÍ VE SLOVNÍKU KRETINGSKÉHO NÁŘEČÍ (2011)

Nástin žemaitského emočního pole, jak se odráží ve Slovníku kretingského nářečí (2011)

ANOTACE

Článek navazuje na výzkum odrazů žemaitské identity, které jsou nejzřetelněji patrné v každodenní komunikaci. Na základě Slovníku kretingského nářečí Juozase Aleksandravičiuse Kretingos tarmės žodynu (2011), jenž výborně zachycuje projevy mentality lidí hovořících kretingským nářečím severní žemaitštiny, si tento výzkum klade za cíl odhalit souvislosti mezi psychickými jevy determinovanými žemaitskou etnickou příslušností a modely žemaitského každodenního mluveného projevu. Zkoumání úseků každodenního diskurzu umožňuje rozpoznat vzorce projevů emočního chování typického pro Žemaity a pochopit, jak mohou určité rysy jazykového chování ovlivňovat a utvářet emoční chování mluvčích.

KLÍČOVÁ SLOVA: Žemaity, identita, autenticita, dialogičnost, emoce.

ANNOTATION

Článek navazuje na výzkum odrazů žemaitské identity, které nejvýrazněji vystupují v každodenní komunikaci. S odkazem na Kretinga Dialect Dictionary (2011) Juozase Aleksandravičiuse, který výborně představuje projevy mentality mluvčích severožemaitského kretingišského nářečí, se tato studie snaží odhalit souvislosti mezi specifickými rysy psychických jevů Žemaitů podmíněných etnicitou (srov. Blumas 1997) a modely žemaitského

80

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaičio emocinio lauko kontūrai

každodenního mluvení/komunikace. Výzkum ukázek každodenního diskurzu nám umožňuje nahlédnout modely vyjadřování emočního chování vlastního Žemaitům a uvědomit si, jak mohou zvláštnosti určitého jazykového chování ovlivňovat a formovat emoční chování mluvčích.

KLÍČOVÁ SLOVA: Žemaiti, identita, autenticita, dialogičnost, emoce.

1. ÚVOD

Článek navazuje na výzkum odrazů žemaitské identity, které jsou nejvýraznější v každodenním mluveném projevu. Kretingos tarmės žodynas¹ Juozase Aleksandravičiuse (dále jen KTŽ), který zachycuje projevy mentality mluvčích severožemaitského kretingišského nářečí² v každodenních situacích, umožňuje nahlédnout souvislosti mezi psychickými jevy spjatými s etnicitou (Blumas 1997: 40, 48–49) a modely žemaitského mluveného projevu. Metodologická východiska byla podrobněji popsána v předchozí studii zabývající se souvislostmi obdobného jevu (viz Pajėdienė 2018), zde je však důležité znovu zmínit autentickou dialogičnost jazykového materiálu zaznamenaného v KTŽ (s. 68–69). Právě díky této výjimečnosti je soubor příkladů v KTŽ jakožto souhrn textových úseků odhalujících specifika žemaitského mluveného projevu schopen podat obraz mluvčího³, jenž zastupuje zkušenosti a výpovědi mnoha současných jedinců. Při třídění výpovědních modelů vyvolaných různými každodenními situacemi se vyjevují určité rysy emočního chování typické pro osoby žemaitského původu právě proto, že myslí a mluví žemaitsky, tedy určitým způsobem. Výběr materiálu z KTŽ vedl k vyčlenění modelů frází, které se vyznačují zvláštnostmi sémantiky a někdy i struktury a mají určitý strukturní typ; tyto modely se seskupovaly s využitím rysů psychické činnosti souvisejících se žemaitskostí, které byly odhaleny v uvedeném etnopsychologickém výzkumu (Blumas 1997).

První část článku představuje specifika psychických jevů typických pro Žemaitce, jež se ukázala ve zmíněném etnopsychologickém výzkumu, zatímco druhá část se zaměřuje na určité modely emočního chování, které odhalují také výpovědi související s etnicitou.

¹ J. uozas Aleksandravičius shromažďoval materiál pro tento slovník a sestavoval kartotéku od poloviny 40. let 20. století do roku 2004 (srov. Mikulėnienė 2011: XII; Vaišnienė 2011: XX).

² Skutečná oblast kretingišského žemaitského nářečí je větší než území, jehož zástupci jsou zastoupeni v mluveném materiálu, o který se KTŽ opírá (srov. Aleksandravičius 2011: 5; Lubienė, Pakalniškienė 2015: 76).

³ Pojmy mluvčí a hovořící se v článku užívají jako synonyma. Mužský rod je zvolen jako obecný a může zastupovat mluvčí obou pohlaví, pokud z úryvku není zřejmé pohlaví adresanta.

Straipsniai / Articles

81

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Úryvky s ukázkami žemaitské řeči jsou v článku uváděny ve snaze co nejpřesněji reprodukovat fonetickou transkripci používanou v KTŽ⁴ (více o ní viz Aleksandravičius 2011: 17–18; Vaišnienė 2011: XXII–XX).

2. ZVLÁŠTNOSTI DUŠEVNÍCH JEVŮ SPOJENÝCH SE ŽEMAITSKOU IDENTITOU

Závěry výzkumu zvláštností duševních jevů determinovaných etnickou příslušností Aukštaitů a Žemaitů, který byl proveden před několika desetiletími (viz Blumas 1997), byly stanoveny jako východisko pro důkladné a dlouhodobé výzkumy etnické psychologie (s. 49). Při snaze určit, které rysy duševní činnosti a projevů emocionálního chování typičtější pro danou etnickou skupinu lze spojovat s vlivem mateřského jazyka, přičemž mateřský jazyk se chápe nejen jako způsob odhalování vzorců emocionálního chování, ale také jako příčina a podnět ke vzniku duševních jevů typičtějších pro danou etnickou skupinu a k utváření určitých vzorců chování, je vhodné vycházet z rysů duševní činnosti Žemaitů a Aukštaitů založených na jejich etnické identitě, které se projevily v průběhu tohoto výzkumu, jako z referenčních souřadnic.

Zvolený etnopsychologický výzkum vycházel z binárního subjektivního rozlišení – Aukštaitů a Žemaitů⁵. Etnická příslušnost účastníků byla spojována se třemi faktory: dlouhodobým pobytem člověka na území přiřazeném k dané subjektivní skupině, subjektivním zařazením sebe sama mezi Žemaity nebo Aukštaitus a nářečím. Výzkumu se zúčastnilo 120 osob: 60 účastníků ze žemaitské skupiny se narodilo v městečku Seda (okres Mažeikiai) a podle nářečí patřili k severním Žemaitům; 60 účastníků z aukštaitské skupiny byli obyvatelé městečka Balninkai (okres Molėtai) a podle nářečí patřili k východním Aukštaitům. Složení obou skupin z hlediska pohlaví, věku a vzdělání bylo velmi podobné. Průměrný věk účastníků v obou skupinách činil přibližně 71 let (srov. Blumas 1997: 28–29). V průběhu tohoto etnopsychologického výzkumu byli usedlí Aukštaitové a Žemaitové dotazováni

⁴ Je třeba upozornit, že vlastní jména jsou v ukázkách psána malým písmenem a označena hvězdičkou (o úpravách transkripce KTŽ viz Vaišnienė 2011: XXII).

⁵ Argumenty pro volbu binárního rozdělení (Žemaitové / Aukštaitové) území, na němž se užívá litevština, v tomto výzkumu viz Blumas 1997: 28. Nejnovější výzkumy (viz Aliūkaitė et. al. 2017) ukazují, že při subjektivní konceptualizaci nářečí patří taková binární klasifikace nářečí k dominantním (srov. Pakalniškienė 2018: 261).

82

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atskleidžiantys žemaičio emocinio lauko kontūrai

s využitím metody inkoustových skvrn Hermana Rorschacha⁶ (a systému Johna Exnera určeného k její interpretaci⁷) a Lüscherova barevného testu⁸. Po uspořádání a shrnutí údajů z výzkumu (s. 37–40) se ukázala rozdílná intenzita projevů rysů duševního chování typických pro účastníky. To umožnilo spojit odlišnou povahu poznávacích procesů, emocionálních prožitků a osobnostních vlastností účastníků obou skupin, jakož i jejich vztahů k věcnému a sociálnímu prostředí, s jejich etnickou příslušností (srov. Bliumas 40, 48–49). Z rozdílů v projevech emocionálních prožitků stojí za zmínku, že prožitky úzkosti u účastníků žemaitského vzorku souvisely více s introverzí, která byla pro účastníky této skupiny typičtější než pro Aukštaity. S tendencemi k introverzi či extraverzi byly spojeny i některé další rozdíly v osobnostních vlastnostech účastníků: „[A]ukštaitům lze spíše přisoudit extravertní, Žemaitům introvertní osobnostní orientaci. [...] Žemaitové byli zdrženlivější, nezávislejší, uzavřenější, pasivnější a mladší. Účastníci této skupiny se projevovali jako větší optimisté a vyznačovali se silnějším egem“ (s. 49). Výsledky také ukázaly větší empatické schopnosti Žemaitů (s. 42, 49). Uvedený výzkum odhalil intenzivnější a úspěšnější intelektuální činnost účastníků žemaitské skupiny – „úspěšněji využívali schopnosti abstrakce a integrace zkušenosti. Myšlení starších Žemaitů mělo spíše teoretickou povahu. Žemaitští účastníci také aktivněji využívali procesy představivosti“ (s. 48–49). V interakci s věcným a sociálním prostředím se Žemaitové „vyznačovali širšími životními ambicemi a své chování měli sklon plánovat předem. Vztahy těchto účastníků k sociálnímu prostředí nebyly časté ani rozmanité, jejich komunikační dovednosti však byly mimořádně rozvinuté“ (s. 49); Žemaitové se více zajímali o druhé lidi, sociální kontakty pro ně byly důležitější, ale účastníci žemaitské skupiny se vyznačovali výraznou kritičností vůči sociálnímu prostředí, typickou pro introvertní osoby (s. 42, 49).

Takové výsledky provedeného výzkumu mohou být z subjektivního hlediska pro Žemaity přijatelné či nepřijatelné (v závislosti na osobnostním typu), přinejmenším proto však mohou být zvláště užitečné při snaze objektivněji posoudit žemaitské texty

⁶Metoda inkoustových skvrn švýcarského psychologa Hermana Rorschacha (The Rorschach Inkblot Method) byla poprvé popsána v roce 1921 v knize Psychodiagnostik (viz Rorschach 1951), zvláštní oblibě se však těšila v polovině 20. století. Více viz Bliumas 1997: 29–31; Myers 2008: 739–740.

⁷ Apie J. Exnerio sistemą (The Comprehensive System) žr. Bliumas 1997: 31–32.

⁸Teorie Lüscherova barevného testu (The Lüscher Color Test), která se poprvé představila v roce 1947, získala oblibu o něco později. O funkční psychologii a základních významech barev, o souvislostech mezi barvou a hloubkou prožitku (Depth of Feeling) viz Lüscher 1971: 27–30, 33–37. Spolehlivost tohoto testu lze subjektivně posoudit pomocí jeho verzí dostupných na internetových stránkách (např. https://ka-home.eu/cgi-bin/lsch.pl?data=45123067; https://onlinestpad.com/en/test/987-the-luscher-color-test apod.). O testu dále viz Bliumas 1997: 32–35.

Straipsniai / Articles

83

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

materiál poskytovaný vlastními zdroji. Integrace empirických dat do mnohovrstevnatého celku reprezentace úrovní poznání napomáhá jejich správnější interpretaci (srov. Coulson 2001: 33). Zvolíme-li emocionální, intelektuální a sociální charakteristiky činnosti, které se v etnopsychologickém výzkumu ukázaly jako související se žemaitskou identitou, za určité dominanty výběru a analýzy materiálu žemaitského mluveného jazyka obsaženého v KTŽ, můžeme spatřit souvislosti mezi psychickými prožitky typickými pro Žemaity a modely mluveného projevu určité sémantiky (a někdy dokonce i struktury). Tento článek pojedná o tom, jak se ve výpovědích mluvčích v KTŽ projevují realizace první skupiny psychických jevů typičtějších pro Žemaity – emocionálních prožitků⁹; představí sémantickou specifičnost případů reprezentace uvedených emočních projevů v žemaitské mluvě a při pravidelném opakování probere také strukturální rysy frází, které plní funkci emocionálních reprezentací. Vycházíme-li z předpokladu, že zkušenost se předává z generace na generaci prostřednictvím učení pozorováním a přejímáním (srov. Gage, Berliner 1994: 205n.), a určíme-li fráze, které emoce vyjadřují nejvýrazněji, lze takové mluvní modely vyjadřující emocionální pole spojit s projevem žemaitské identity. Analýza výrazových prostředků těchto jazykových modelů, které nejčastěji vyjadřují psychické aktivity, umožňuje určit příčiny svébytnějšího žemaitského chování.

3. ODRAZY EMOCIONÁLNÍHO PROJEVU VE VÝPOVĚDÍCH MLUVČÍCH V KTŽ

Vzhledem k tomu, že každý aspekt lingvistického významu musí být vysvětlován a identifikován na základě schopností jednotlivců (srov. Weigand 2010: 58), umožňují některé rysy chování typičtější pro Žemaity, které se ukázaly při dříve probíraném zkoumání etnicky podmíněných zvláštností psychických jevů, využít tyto rysy jako dominanty, na něž se zaměříme při čtení slovníku nářečí Juoza Aleksandravičiuse Kretinga. Tato sbírka, která v hojné míře a z různých hledisek zachycuje úryvky autentické mluvy Žemaitů z Kretingy, je velmi vhodným zdrojem pro propojení rysů chování typičtějších pro skupinu zkoumaných Žemaitů (kteří byli rovněž Žemaity ze severní Kretingy) identifikovaných v uvedeném etnopsychologickém výzkumu s každodenní mluvou a pro zjištění, jak mateřský jazyk může nejen odrážet, ale také ovlivňovat a formovat způsob myšlení, emocionální prožitky a osobnostní rysy mluvčího.

⁹ Jak se intelektuální činnost a hodnotový systém Žemaitů projevují ve výpovědích mluvčích v KTŽ, bude vzhledem k množství materiálu obsaženého v tomto slovníku pojednáno v dalších publikacích.

84

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaitiško emocinio lauko kontūrai

Úryvky mluveného projevu, které nejvýrazněji reprezentují emocionální pole a chování mluvčích v KTŽ (tj. ty, které se nejčastěji opakují a/nebo mají osobitější strukturu), budou rozebrány podle dimenzí osobnostních rysů žemaitské skupiny respondentů, které se ukázaly v uvedeném výzkumu, a posoudí se přitom projev nejnápadnějších aspektů emocionálního vyjadřování v každodenní žemaitské mluvě.

3.1. Silné ego

Mluvčí v KTŽ projevuje sílu svého ega tím, že nedovoluje narušovat parametry nejdůležitější pro projev osobní identity a vlastností – bezpečnost (a náležité uznání) jména, osobního prostoru a/nebo místa bydliště¹⁰. Mluvčí v KTŽ se silným egem nedovoluje druhé osobě, aby jej nesprávně oslovovala. Tento postoj lze vyjádřit přímo – rozkazem nebo fyzickou reakcí vyprovokovanou posměchem či škádlením –, anebo předběžně, otázkou či poznámkou, která druhou osobu upozorní na možnost zabránit nepřijatelnému způsobu oslovování. Osoba, která tyto zásady porušuje, může čelit zákazům, moralizujícím otázkám, pojmenování či fyzické reakci (pozornost si zaslouží 4. věta, která ukazuje, že zvolená taktika obrany parametrů/atributů osobní identity byla úspěšná, neboť dotyčný subjekt se odvážil udělat uvedený čin pouze do časové hranice vymezené větou), srov.:

73) to_naprāminō¹¹ mõnes vesūkes vãrdās // 227

74) vo_kap ešruōdo tau / ka_tāvi prāmuodo // 227

75) jōkis / jōkis /er ēdės pōkis // 326

76) ōns mōni vēšāp prāmanūoja / pākol so šauksto i kākta nagava // 227

Mluvčí v KTŽ rovněž bedlivě střeží svůj osobní prostor a hájí přiměřenost svého místa bydliště, přičemž často zdůrazňuje i neopodstatněnost nedostatků, které mu vytýká sám jeho protějšek v rozhovoru, srov.:

77) nāruōk¹² mõnes // 353

78) naplōžavōk¹³ mõna trūbōs / tō e_tuōkios nori // 310

Silné ego projevují také přiznání mluvčího, která odhalují záliby a způsoby chování, jež nejsou v tradiční komunikační komunitě hodnoceny kladně, srov.: mluvený postoj k časnému začátku dne neodpovídající náležitému standardu, bezcílné toulání nebo samotné cestování

¹⁰ Apie KTŽ kalbančiojo pašnekovui pateikiamą savęs vaizdą dar žr. Pajėdienė 2018: 73–78.

¹¹ prāmanōti – „přezdívat, nazývat jinak“ KTŽ 227

¹² šmýkat, ~á, ~ala (dial.) – „dotýkat se“ KTŽ 353

¹³ pomlouvat, ~á, ~ala (hybrid.) – „pohrdat, hanět, zlořečit“ KTŽ 310

Straipsniai / Articles

85

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

výroky vyjadřujícími deklarované postoje (je třeba upozornit, že v nich se varianty slov s negativní konotací kombinují s variantami označujícími míru intenzity jednání či prožitků popisovaných těmito slovesy nebo jejich hyperbolizované parametry):

79) tū̄s ōnks̄tē̄ k̄lemōs mō nā̄pr̄iš̄dē̄i // 154

80) mōn dēlē tīn dīglēnēt // 76

81) ās̄ēs̄ apsēdā̄zēs¹⁵ pō_vēsa svieta // 71

82) ās̄ēs̄ išmū̄rōjes¹⁶ vēsa svieta // 230

Je zřejmé, že síla ega mluvčího se v KTŽ nejvýrazněji projevuje demonstrací sebedůvěry a hrdosti na vlastní schopnosti. Nejčastěji se volí konstrukce vyjadřující a zdůrazňující mimořádně pozitivní sebehodnocení „to je pro mě snadné udělat“, realizované na významové škále umožňující kontrastní interpretaci od kàs mōn (mums) tās ir / tier „co to pro mě znamená“ až po tās mōn ñeka ñēr „to pro mě nic neznamená“. Sebedůvěru podněcuje a posiluje také povědomí o vlastních dovednostech a zkušenostech (viz věta 11), které se při plánování nové činnosti často vyjadřuje volbou konstrukcí s budoucím časem (viz věta 12) a zdůrazněním existence předchozích zkušeností i možností jejich uplatnění při budoucí činnosti, srov.:

83) tō kōpēta māklu par dēna sorisēm¹⁷ / kas tas tier mums // 341

84) ās̄ēs̄ na tū̄kus s̄okāpōjes / klē̄bē̄nis¹⁸ / drūktā̄us / vō̄tūs / lēngvā // 168

85) kàs tas mōn ir / tū̄ks grū̄oks tik nusēsp̄aute // 117

86) liḡpiet ē s̄okr̄mōs¹⁹ tō krū̄va / tās mōn ñeka ñēr // 183

Ego mluvčího se projevuje také při hodnocení chování či činností jiných osob; toto hodnocení může být podáno dvojím způsobem – buď jako projev narcistické vlastní nadřazenosti, nebo se zdůrazněním větších schopností druhých, srov.:

87) tū̄kus dē̄b̄sen²⁰ kāp ānē kā dērb / ās naprīpā̄sto // 77

88) pā̄dēs jem ī kētus vē̄zōnt / kā tēp grā̄zē mōk šōktē // 288

89) vō̄j tū̄ki muokiena kalbėtē! // 241

Sílu mluvčího ega ukazuje jak zdůrazňování vlastních znalostí, tak nesouhlas s názorem partnera v rozhovoru. K tomu se obvykle používají prostředky označené modality

¹⁴ dyginėti, ~ėja, ~ėjė – ‚procházet se, potulovat se, slídil‘ KTŽ 76

¹⁵ apsidaužyti, apsidaužo, apsidaužė – ‚potlouct se‘ KTŽ 71

¹⁶ išmaurioti, ~ioja, ~ioję – ‚prochodit (např. při hledání něčeho)‘ KTŽ 230

¹⁷ surē̄ti, ~a, ~ē – ‚shnít, zhroutit se‘ KTŽ 341

¹⁸ klē̄binis, ~ė – 1. ‚tlustý jako náruč‘ KTŽ 168

¹⁹ sukrāmoti – ‚ošklivě, s rozcuchanými vlasy se shlukovat‘ KTŽ 183

²⁰ dīrb̄sena – ‚způsob práce, pracovní postup‘ KTŽ 77

86

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atskleidžiantys žemaitiško emocinio lauko kontūrai

predikáty, například vyjádření imperativů se záporkou nebo deklarování podmíněných (protože neuskutečněných) záměrů vyjádřených kondicionálem, srov.:

90) napžavòk²¹ mònės / až_pats vėskū žėnau / / 301

91) nasakik / òns į bjauòs / tūjau kerštau / / 157

92) ka_mòna kuojes nàbò prikaltas / diévo tau į_dòntis / / 74

Ego mluvčího se vyjevuje také v přiznáních o změnách emocí a pocitů při vstupu do krizových situací nebo situací vyznačujících se určitou výjimečností či odmítnutím, srov.:

93) tūos pàjėmę įpikīs / ka_pagàtava bovò dùte àm sō_šaukštò į_kàta / / 126

94) ni_škàudi najotai ès_tà bàimė / / 127

95) ė_pakùis pranėža ès_tà bàimė / / 271

96) bòva sējė tik rinktėnė / mònės tėn ė_narėkėjė / / 344

3.2. Optimistický postoj

Optimistické naladění odhalují úseky výpovědí mluvčího v KTŽ, které zdůrazňují bezprostřední radost z okamžiků a potěšení z dojmů poskytovaných jednoduchým každodenním prostředím, o něž se mluvčí dělí se svým partnerem v rozhovoru, srov.:

97) mòn vėsas čė mėlo / / 238

98) pasėdau on_krēsla ė_sėdo kàp pūons / / 185

99) kàp gràžė snėgs čėrk po_kuojėms / ka_ėtė / / 65

100) kàp gràžė nàrsta piles / / 252

101) veizėk / kàp gràžė katė mòrksa prisemėkosi / / 245

102) veizėk / kàp gràžė šàu vėstas porėnas²² po_dàrža / / 327

103) kūoks gràžòs pàdàrs ta_kanàrka / / 267

Optimistické naladění mluvčího v KTŽ dokládá také častý důraz na přímou či přenesenou nevšímavost vůči různým vjemům, včetně přání vypadat hezky, srov.:

104) mėšto mėšto kàp nūoro vālɣtė / / 240

105) pàšėlės²³ nūoro vālɣtė / / 285

106) vòi kàp nūoro grībėnės! / / 116

107) kàp nūoro rūgòsu vagrklu / sālto / sālto²⁴ / / 355

²¹ pyzavòti, ~òja, ~òjė (hybrid.) – ‘nadávat, pohrdat’ KTŽ 301

²² pūrinti, ~ina, ~ino – ‘kypřit, rozhrabávat’ KTŽ 327

²³ běsnit, ~ící – „nevýslovný, obrovský“ KTŽ 285

²⁴ sāltì, ~sta, sālo – „velmi chtít, toužit“ KTŽ 355

Straipsniai / Articles

87

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

108) lėmenàs môn bõves pabùk / ẹ mẽrdams àš añõ nuoriẽsò // 211

109) nusẹrdìnso grãž nẽrten ẹ pasẹtrãiso // 254

O optimismu mluvčího a jeho blízkého okolí (užívání zájmen àš „já“ a mes „my“²⁵) svědčí také deklarování intenzity a významu některých činností spojených s veselím, srov.:

110) mùs pẽngā ni̇pȯkām / bĩ mes línksmā gĩvenām // 256; 297

111) àš ont_tuo šùokėme bovà patrãkši („bývala jsem“) // 58

Optimismus je patrný také ve výrocích mluvčího KTŽ, které prozrazují víru, že se události budou vyvíjet příznivěji. Tento postoj odhalují různé popisy, například užitku plynoucího z pořízení technických drobností nebo některých činů vykonaných v kritických situacích, srov.:

112) džãugemõs / ką ontėjẹ celendrėnes lẽmas / daug švẽsā gĩvenẹ // 60

113) knìngas par kąrą bòvùom õkzàse i̇žẹmẹ // 178

Optimismus mluvčího lze na partnera v rozhovoru přenést volbou dvojí taktiky: pozitivní nebo spíše negativní. Při volbě první možnosti je partner v rozhovoru vykreslen jako schopný překonat vzniklou překážku či nepříjemnou situaci a jeho sebedůvěra se posiluje přímými pokyny a pobídkami, které ho podněcují ke změně, srov.:

114) kù_cė baukštėn / jo_tau nẽks naatšẽkes // 41

115) kù_to nũrà kąp_nòris / bũk kąp_vẹsẹ / linksmas // 259

116) nàsosi²⁶ / prĩgsi²⁷ / vo_ka_prĩgsi / ką skõstė skõsi // 121

117) ėk drõsẹ ẹ_prȧsì // 79

118) màu²⁸ tẽsū / nieka navejiek // 230

119) nabùk apkàutes²⁹ // 159

Zvolí-li mluvčí druhou taktiku – „studené sprchy“ –, snaží se ukázat, že pasivita, zklamání či nedostatek elánu partnera v rozhovoru jsou zjevné, a zeptat se, zda pro takové rozpoložení existují závažnější důvody (a možná také / nebo tak přemítat o možných budoucích důsledcích). Partnera v rozhovoru se proto snaží „probudit“ přímočarou otázkou (viz věty 48–51), nebo zpochybněním závažnosti vzniklé překážky či nastalé situace a jejich výjimečnosti (viz věty 52–54), anebo prostým formulováním imperativů, srov.:

120) a_to_sẹrĩ / kasẽ ir / ka_tuõks papĩes³⁰? // 294

²⁵ Apie KTŽ kalbėtojo strategijas ir jų reikšmes daugiau žr. Pajėdienė 2018.

²⁶ siųsti, siūta, siūto – ‘zuřit, být rozzuřený, velmi se zlobit’ KTŽ 362

²⁷ prigti, prigunda, prigido – ‘zvyknout si’ KTŽ 121

²⁸ maūti, ~na, movė – 2. ‘spěšně jít, jet’ KTŽ 230

²⁹ apkàusti – ‘zanedbat se, dopadnout špatně, nevydařit se’ KTŽ 159

³⁰ papėti – ‘slábnout, chřadnout, polevit’ KTŽ 294

88

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atskleidžiantys žemaiško emocinio lauko kontūrai

121) a_sėrgi / ka_tėp esi so_ržės³¹? // 346

122) ben_apknáut / ka_nieka nabnūri? // 159

123) a_vėls er_apsėda tavi ka_tėp apdrinka³² // 480

124) kas_cė ir / par_tuoki grūvoka naparšuoksi // 117

125) diel_nieku nėrė krūokte // 72

126) nabūk knāuka / diel_kožna sūdnieki tik_žizi ė_žizi // 177

127) našemeslik nieku! // 240

V promluvách mluvčího KTŽ se obtíže obvykle hodnotí jako dočasné stavy, které pominou, např.:

128) tūbārt vėšus mōmis gōira³³ būva apėmesi // 119

S omezeními v životě, která trvají jen určitou dobu, se spojuje výchova dětí a stavba domu, srov.:

129) ka_vākā prakūs³⁴ / ė_mōn būs gėrā // 199

130) ka_vākā pāugs / ė_mēs bėški prakvāsēm³⁵ // 201

131) par_pūra trėta mėtu ė_bengsem tas_statības // 14

Optimismus mluvčího založený na naději je zřetelný jak ve výpovědích popisujících konkrétní situace, tak ve výpovědích, které podávají zobecněné hodnocení nahromadění určité neústupné životní situace, srov.:

132) apsēmās tūju žmōnū / ėšleps // 231

133) oš tōrō tōke nuodieji³⁶ / ka_vėskas ėšės ė_gėra // 259

3.3. Velká vytrvalost při dosahování cíle

Vytrvalost mluvčího v KTŽ se projevuje jako snaha člověka překonávat obtíže, které se před ním objevují na psychické či fyzické úrovni. Činnosti vyžadující značné volní úsilí jsou popisovány se snahou zdůraznit vztah mezi vynaloženým úsilím a dosaženým výsledkem; proto se k tomu nejčastěji používají složená přípustková souvětí s ka e „i kdyby“, zatímco k označení vytrvalosti při dosahování výsledků a zdůraznění míry vynaloženého úsilí se využívají příslovce vis tiek, mažne „téměř“ nebo také částice ir, která plní zdůrazňovací funkci, a přísudky či výrazy, které mohou plnit jejich funkci

³¹ suriūti, suriūta, ~o – „být ospalý, napůl spát“ KTŽ 346

³² apdrėnti, ~sta, ~o – „stát se neaktivním, líným, zlenivět“ KTŽ 81

³³ gūra – „ochablost, bezmocnost“ KTŽ 119

³⁴ prakūsti, prakūnta, prakūto – „dospět, osamostatnit se (o dětech), zmoudřet“ KTŽ 199

³⁵ prakvāti, prakvās­ta, prakvāso – 2. „zbohatnout, zmoudřet“ KTŽ 201

³⁶ nodie (sl.) – „naděje“ KTŽ 259

Straipsniai / Articles

89

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

opakování citoslovcí, nebo odkazy na vhodné a nevhodné způsoby přesvědčování, srov.:

134) k̇ę klimbūdams³⁷ / vęstėk atėjau // 171

135) māžni nusprūogā tū māišā ḃaṫempdamā // 231–232

136) vęstėk apsežinėję / napadėję ṅġnuojęms^³⁸ // 107

137) kūkava k̇ūkava er k̇ikava lega 193

138) pašūmst pašūmst er atslūmbava // 285

139) k̇ol^³⁹ e_k̇ol gāva vāks / k̇a_vestėn į_mukėla // 194

140) ṙgū ṗu̇atė vadėna e_geṙojo / e_prastūojo^⁴⁰ // 317

Mluvčí v KTŽ si při sledování vlastních cílů vybírá různé komunikační a behaviorální strategie. Jednou z nejčastěji zaznamenávaných v KTŽ je kolektivní výzva „my společně“, odrážející nutnost spojit síly při práci na hospodářství, aby byl potřebný úkol dokončen najednou, s maximální intenzitou a úsilím, srov.:

141) ṅojās pabėnkėn / e_būs pabėngtā // 262

142) ḃen_ḃenkēm tō ḋerva / būs atlektoję // 215

143) vėino praḋėmo^⁴¹ v̇esū pabėnkēm // 316

144) pjūnam / vīrā / k̇a_pabėngtōmēm // 301

145) ḋabār v̇esė ḋėrbēm k̇eik_galēm / v̇o_nedėlės ḋėna^⁴² pasėlsėsiēm // 254

Volbu osobního jednání se má sklon spojovat s nutností, zatímco pro vyjádření povinnosti se obvykle volí deontické sloveso „mít“, srov.:

146) mėrtenā iš ṫōrō šendėna ḃėngte tū_dārba // 240

V Kretingos Dialektovém slovníku (KTŽ) je mluvčího útočnost patrná nejen při práci, ale i při snaze něco získat (nejčastěji to souvisí s různými byrokratickými nástrahami a nutností získat povolení). Takový postoj mluvčí nejčastěji vyjadřuje v radách určených svému komunikačnímu partnerovi (viz věty 75–76) nebo sdílením osobní zkušenosti (viz věty 77–79); záměry přitom mohou být vyjádřeny otevřeně a/nebo pomocí zájmena tu^⁴³ s neurčitou referencí, srov.:

147) popros pěkně e_dous // 114

^³⁷ klimbūti, ~uoja, ~avo – ‚těžce jít, kulhat‘ KTŽ 171

^³⁸ gyniojimas – ‚zabraňování, zákaz, odrazování‘ KTŽ 107

^³⁹ kulti (iškulti, prikulti) galvą – ‚motat hlavu, obtěžovat‘ KTŽ 194

^⁴⁰ prastūoju – ‚zle, se zlobou‘ KTŽ 317

^⁴¹ tuō (vienu) pradėmu – ‚neustále‘ KTŽ 316

^⁴² Zde jde o spojení nedėls diena – ‚neděle‘. O významu slavismu nedėls ve spojeních viz Babickienė 2005: 12.

^⁴³ Apie neapibrėžtos reikšmės referenciją (plg. Haselmath 2000: 11), kuri lietuvių kalbotyroje apibūdinama kaip tu vartojimas apibendrinta (plg. Valčienė 1965: 668) ar neutralizuota tu reikšme (plg. Rosinas 1996: 26) ar kaip gramatinės metaforos atvejis (plg. Judžentis 2012: 114); apie neapibrėžtos referencijos tu žemaitiškame kalbėjime žr. Pajėdienė 2018: 86–87.

90

Acta Linguistica Lithuanica LXXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaiško emocinio lauko kontūrai

148) papiràginė⁴⁴ tộ ànų / vọ_kėp nagūsi nieka // 299

149) pàprėka⁴⁵ dàvėm matėninkọ e_gàvọm gėrėn žėmė // 277

150) nulėdės⁴⁶ kėlės nedėlės apėnt nuėjau pri_pėrmėnka // 210

151) vėsokū pin klū⁴⁷ triečiau / pàkəl atgava sava pėningus // 298

152) jē nàšoteks / rēks pàklepėruote⁴⁸ // ka_paklėperòji / ẹ_gàuni / vọ_jē nē / nieka // 170

153) dėsintė davė / ẹ_prasė // 73

Mluvčí v KTŽ projevuje neústupnost také v hádkách, které lze řešit tím, že se určí, co má partner v rozhovoru udělat (viz větu 82), nebo snahou dokázat tak či onak, že má pravdu (viz věty 83–85), srov.:

154) tā prīgul⁴⁹ muokėtė do sūo dāugāu // 119

155) nọ lažinkėuos / matisi / ka_mõna tėisā // 208

156) likėvos⁵⁰ / matisi / ka_mõna tėisā // 215

157) rēks mọn tū_làikràšti pakavòjęs⁵¹ ẹ_kėštė bragàidėrõu i_akis // 152

Mluvčí v KTŽ zdůrazňuje svou neústupnost také při vyprávění o získaných zkušenostech a vykonané práci i ve snaze dosáhnout náležitého ocenění právě v dané chvíli. Rád přitom uvádí množství vynaloženého úsilí a rychlost (srov. věty 86–87), případně zdůrazňuje odhodlání udělat vše najednou (srov. konstrukce tohoto typu „tak je lepší to udělat / vykonat hned a všechno“ ve větách 88–89) a získat za vykonanou práci odměnu (viz větu 90), srov.:

158) rėję papràkàitute / pàkəl prasėgvenùom // 316

159) priš_vàkara ka_plostėjėm⁵² / ka_plostėjėm / norėjėm bėngtė // 312

160) nàrk lùodintės⁵³ / gėru padar ẹs_karta / ẹ_bėngts krõkis // 220

161) às ēso tāu lúodintēis / gėru ātlēkti vėskū / ẹ_vėskas // 20

162) jen oz_àčų as_tāu nadėrbso // 22

Diskurz mluvčího KTŽ ukazuje, že drzost může souviset také s odvahou, která se v situacích s obvykle pozitivní konotací zpravidla označuje přejatým slovem

⁴⁴ papiràginti / papiràgyti (hbr.) – ‘uplatit, polepšit’ KTŽ 299

⁴⁵ pàprikas – ‘úplatek, kupování’ KTŽ 277

⁴⁶ nulėsti – 2. ‘strávit nějaký čas’ KTŽ 210

⁴⁷ léčky – 2. ‘klūys’ KTŽ 298

⁴⁸ pàklepėruoti (hbr.) – ‘polepšit si, dát dar, dát úplatek’ KTŽ 170

⁴⁹ prigulėti, prigula / prigula, ~ėja – ‘patřit, připadnout’ KTŽ 119

⁵⁰ lygti, ~sta, ~o – 2. ‘uzavírat sázku’ KTŽ 215

⁵¹ pakavòti (hbr.) – ‘schovat’ KTŽ 152; v uvedeném příkladu se zvratné pakavòtes používá ve významu ‘ponechat si jako důkaz’.

⁵² plostėti, plosta, ~ėja – 2. ‘tvrdě pracovat’ KTŽ 312

⁵³ lùodintis, ~inasi, ~inosi – ‘nechat se kritizovat, vyslýchat, hubovat’ KTŽ 220

Straipsniai / Articles

91

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

vytrvalý, –á, zatímco v situacích s negativní konotací (tj. zdůrazňujících nepodléhání vlivu druhých) se to považuje za tvrdohlavost, neposlušnost, neochotu vyslechnout názor druhého, nepoddajnost vůči přesvědčování (srov. tvrdohlavý, dělající něco obráceně / naopak, nepřesvědčitelný), např.:

163) tas mūsa vākṣ nu pat mažā bova atvūžnos // 33

164) jeb kōr ānō ę nanvėsi / žsėpėrs kāp uožs // 132

165) žsėpėrs tas mūsa vākṣ / kūosi⁵⁴ nakūsi / veštėk nieka neėgūsi // 202

166) ons napalėd⁵⁵ / ę vėskas / nūos ožmūšku ān // 210

167) tau nagal pāsakīte / tō sava ę sāva // 354

168) napāsakīsi / namėk / atbōls kāp viež // 354

Taková vytrvalost spojená s odolností vůči působení druhé osoby (či dalších osob) může být charakterizována také snahou zdůraznit (například opakováním predikátů) porážku těch, kdo jednají či jednali, nebo příslovím, že s dostatkem času a úsilí lze všechno tak či onak překonat, srov.:

169) drāskė drāskė / plėšė plėšė / vō pąskū ę dāvē pakājo // 271

170) drūts ėšėkėp / ėla nuvīno // 82

3.4. Vztah internality

Silné ego, optimistické naladění, sebejistota a vytrvalost spolu nejen souvisejí, ale také určují výraznou internalitu člověka – uvědomění si vlastní odpovědnosti a odvahu převzít odpovědnost za své jednání. Člověk vyznačující se internalitou má sklon považovat za příčinu událostí, které se ho týkají, své vlastní chování, charakter, schopnosti, dovednosti a vnitřní kontrolu. V diskurzu mluvčích v KTŽ lze nalézt realizace tohoto postoje ve výpovědích zprostředkovávajících modely výchovy otevřeně (kdy jsou zkušenosti a hodnocení adresátovi předávány přímými pokyny či nabádáním, jako ve větách 99–100) nebo nepřímo (kdy jsou hodnocení charakterizující člověka podávána v příbězích, které je odůvodňují a předávají ostatním – často je subjekt, o němž se hovoří, svědkem takových příběhů či popisů, jako ve větách 101–102). V nich se odpovědnost člověka za jednání spojuje s určitými etapami jeho vývoje, a proto se má za to, že pojednávaný subjekt nebo přímý adresát dosáhl potřebné úrovně zralosti, když dokáže samostatně rozhodovat a/nebo uspokojovat základní potřeby, srov.:

171) rīžė / kāp nūori / tēp ę darīk // 346

⁵⁴ kūosi, kūota, kūotė – ‘vyslýchat, vyptávat se’ KTŽ 202

⁵⁵ nepailėsti – 2. ‘držet se svého’ KTŽ 210

92

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaiško emocinio lauko kontūrai

172) rìzkis / pàts žẽna / nabmãžos ẽ̀ // 346

173) jė̀jė / jau dẽdlis dẽdlis / prōta jau tòr / ališkė narpišos // 317

174) lai_rìtas / às_nanòrò kęstėis i_nuo rēkalus // 347

Odpovědnost za vlastní chování člověka vede k tomu, aby byl člověk cílevědomý a usiloval o stanovené cíle. Mluvčí KTŽ spojuje takové postoje s pevností charakteru a hodnotí je jako možnou či uskutečněnou úspěšnou dohodu se sebou samým, srov.:

175) jė̀ žmuõgs ožsėkėitėji⁵⁶ / kū_nuors nušėta / tà nabgūdā ni_kokū vieju // 161

176) às tūkart ožsėkėiejau e_pasakau / daugau ni_lāsa // 161

3.5. Nezávislost

V diskurzu mluvčího KTŽ je zřejmé, že pojem nezávislosti člověka je nejvíce spojován se silným egem, úctou k druhému člověku a sebeúctou. Takové pojetí nezávislosti se utváří především zdůrazňováním nutnosti neporušovat hranice osobního prostoru druhých (v úzkém i širokém smyslu). Tento postoj se pěstuje různými zákazy, které nedovolují dotýkat se ani druhé osoby, ani cizích věcí, a také opakováním a připomínáním, že není vhodné zůstávat někomu dlužný, srov.:

177) napãšok mòn plãkū / ėk šālėn // 285

178) nikumẽt nakōnk⁵⁷ na_sava dāta // 199

179) nakōnkēt / vakā / nẽka / kas_na_jūsa // 199

180) rē stengtēis ẽ_pàstarāujō⁵⁸ škūola atdūotēis // 284

Skutečně nezávislý člověk se pro mluvčího KTŽ v první řadě pojí s vlastním obytným prostorem, srov.:

181) ka_tòri sava truobēle / narēk sō svetemės kerēžuotės⁵⁹ // 156

182) sāva bòtō⁶⁰ kūoznos i_pūons // 57

Mluvčí KTŽ zdůrazňuje, že k vytvoření vlastního bydlení se vynakládá / vynakládalo veškeré úsilí (viz věta 111) a že vlastnictví vlastního domu, ať už vypadá jakkoli a je zařízen jakkoli, umožňuje pocítit skutečnost života (srov.

⁵⁶ užsikėitėi – ‘zatvrdit se, trvat na svém’ KTŽ 161

⁵⁷ kūsinti, ~ina, ~ino – ‘dotýkat se, brát’ KTŽ 199

⁵⁸ iš pastarāi (pastarojo) – ‘z posledních sil, s velkým úsilím’ KTŽ 284

⁵⁹ kerēžoties, ~iojas, ~iojės – ‘hněvat se, rozčilovat se’ KTŽ 156

⁶⁰ būtàs – ‘obytný dům, stavení, chalupa’ KTŽ 57

Straipsniai / Articles

93

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

frází a žiju; a žije), poskytuje možnost cítit se dobře⁶¹ a být hrdý na samostatnost (viz věty 115–116), srov.:

183) ėš_pastarājē stēgiemūs pašatātē kuokē nuors truobale // 284

184) pašatātau šuoki tūoki botili⁶² ė_givēno // 57

185) nuṡkrietau sētā ėš_moli tuȯke būdāle ė_givēno // 186

186) ānā tūr tōke ōrkštolē⁶³ ė_givēn // 465

187) čė_mona nōma // 262

188) nōmē monē parvės⁶⁴ gērau // 280

Představa vlastního domu jako záruky nezávislosti je zřetelná také v KTŽ v mluvčích výstrahách či vzpomínkách na obtíže, které nastávají, když se naskytne možnost žít odděleně a samostatně, srov.:

189) nọ_nēk_pri_ānū_givēntė / vo kū ėšgrāisi // 113

190) vēsa givēnēma givēnos ont_sāves / nalēngo kārštē pri_vākū // 147

3.6. Úzkost

Obavy z toho, zda jsou splněny požadavky hodnotové škály, vracejí člověka prožívajícího úzkost a/nebo starosti do minulosti a ke vzpomínkám (srov. Helm 2009: 23–27), např.:

191) soṡgraudenāu⁶⁵ / ka_tēp bȧsēje // 114

Mluvčí v KTŽ má sklon chápat úzkost jako emoci vyvolávající bolest srdce, jejíž vznik spojuje s nesplněnými úkoly a chováním či osudem blízké osoby, srov.:

192) vārga rūpēnē šērdelē splēšīs // 351

193) sogēla mōn šērdēs⁶⁶ / ka_tas_vāks nabūto kor_nuklīdes 107

194) nāzēs vāk kbartūga drāsa / dēdēls šērdī // 201

195) mōn gēl šērdēs dēl_ānō // 103

Pro Sámogitany jsou velmi důležité signály vysílané řečí těla a mimikou, proto mluvčí snadno rozpozná úzkost, která trápí druhého člověka, podle jeho chování a řeči těla, srov.:

⁶¹ Srov. příznivé nehmotné hodnocení vlastního domu v litevském pojetí konceptu domova: Rutkovska 94, 93, 107.

⁶² butālis – „špatný dům“ KTŽ 57

⁶³ ūrkštulē, ūrkštīne – „doupě, malá, nepatrná světnička“ KTŽ 465

⁶⁴ parvīs – „především, nejvíce“ KTŽ 280

⁶⁵ susigraudini – „trápit se, dělat si starosti“ KTŽ 114

⁶⁶ širdis siglo – „zmocnila se ho úzkost“ KTŽ 107

94

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaitiško emocinio lauko kontūrai

196) ę_nūosęs nuknėba ėš_tū sosėrupėnėma // 178

197) ta_nūsa sosėdė äsiedont gāva nulėdūs / äs supratā / ka_kas_nūors atsėtėka // 210

Mluvčí v KTŽ má sklon spojovat vlastní úzkostnost se vzpomínkami vyvolanými událostmi z minulosti, např.:

198) ka_prasėdėjė nėgōdas⁶⁷ / tep vėina pȯ_kētā er_ėję // 248

Kvůli negativním výsměškům z minulosti by pro mluvčího v KTŽ nebylo snadné mít jistotu ohledně svého stavu a možností v dané chvíli ani očekávat, že budoucí události dopadnou úspěšně; srov.:

199) dār esė ne_pakāts/ ne_nulēs // 210

200) pakol_kas nikōu nasēgo / bēt gālō sosėrgte // 254

201) äs tėkrā atėso / nėbent kas_atsėtėkēm // 254

202) nažėnā / ku ritūo_dēinā gāl pageidōtē // 346

203) so_ritūo_ritō nažėnā kap būs // 346

Mluvčí v KTŽ však může někdy osobu zachvácenou úzkostí popsat i sarkasticky (může jít také o autorovo hodnocení), např.:

204) ėjos i miestāl / atemēnosi / ka_šėpālis nažadrīs // 237

Ze sarkastického pohledu lze jako východisko ze situace vyvolávající úzkost navrhnout lhostejnost, srov.:

205) gėrau nusespjauk / vo_grāužėmōs⁶⁸ čė_nėka nabipadės // 116

3.7. Citlivost

Citlivost mluvčího ve slovníku KTŽ na různé rušivé podněty dokládají jeho poznámky označující neklid a (nebo) hluk osoby v blízkosti za něco, co dráždí, rozptyluje pozornost nebo nedovoluje spát. Osoba, která někomu něco vytýká, se snaží svou citlivost hájit otázkou nebo poznámkou, v níž jsou uvedeny parametry určitého (např. zde, ten, ta, to tvoje, to naše, s tím svým / s těmi svými, takový, s takovým apod.) či neurčitého (srov. odkaz na jakýkoli rušivý podnět ve větě 142) rušivého chování, zdůraznění intenzity činnosti (např. pomocí spojení co je to za nebo jak moc), příliš dlouhého trvání (např. celé / celou boží dny nebo noci) či neustávající činnosti; často jsou také pojmenovány důsledky úmyslného či neúmyslného chování nebo činnosti, které podráždění vyvolaly, například změny emocí, poruchy pozornosti a / nebo paměti apod., srov.:

⁶⁷ nāgana – ‘velká potíž, neštěstí, trápení, potíž, leknutí’ KTŽ 248

⁶⁸ grāužimos – ‘trápení, litování’ KTŽ 116

Straipsniai / Articles

95

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

206) kuõčė prãusi⁶⁹ pṙ̃aus̃! // 319

207) kuõtó kṙąnki⁷⁰ v̇esa deina bȧpãrstuoji? // 184

208) tas_tava núogns košėjėms⁷¹ mòn i_zlasti v̇ed // 199

209) so_tou_sava l̃orleno⁷² ẽs_prūota ẽv̇es̃i // 219

210) ài / kà_tọ sọ_tãs sava kvaitolėv̇ėms nãbėngi // 200

211) namãtarȯk sọ_rȯnkȯ mòn pri_akis // 229

212) prarei̇u⁷³ sọ_tãs vãkas / ku_cė pasikuoju // 346

213) ka_to košė⁷⁴ / ãs nãgalo ožmėte // 199

214) bėki kãs brėkš / er ãs_givs! // 52

215) vãks ki̇oks / ãs jau gios // 201

216) v̇esa nãkti kãrmėgo miguoju // 159

217) so_tuoko k̇nãrlo goliedams nãsmėguosi / ba_nėru palėksi // 176

218) tuoks bãios kãules k̇vėkėms / er ãus bėje // 202

219) kàs_pàr paṙpėms tuo_matūra / er ãusis skėd // 279

220) kėk_tėi macklietã gãl pãrte / ikirėje liġiva kãula // 280

221) nagėrdink tu_vartėlu / tėp ėt par_gãlva // 108

Citlivost mluvčího KTŽ se projevuje také v jeho vztahu k osobám kolem něj – všímá si a rozpoznává citlivost druhých i jejich emocionální reakce na vlastní přímočaré vyjadřování, které spojuje s nutností vyslovit připomínky či názor, považovaný za pravdu či spravedlnost, srov.:

222) Co se děje přes noc / slovíčko říká / nebo se rozhlíží // 212

223) ona se rozzuřila / protože říkám pravdu // 137

Mluvčí KTŽ zdůrazňuje, že si ve snaze získat důvěru vypěstoval schopnost všímavosti a rozpoznávání skutečných významů řeči těla druhého člověka, srov.:

224) jen tak naslepo / jeho výčnělek je křivý? // 196

225) *ž̃uobah / už ty srnky⁷⁵ / vidím, že jsou tam // 52

226) vidím, že se malují / sám se každý týden oblékám // 227

⁶⁹ prãusti, prãusa, ~ėję – ‘kašlat’ KTŽ 319

⁷⁰ krãnkti, ~a, ~ė – 2. ‘kašlat’ KTŽ 183–184

⁷¹ kušėjimas – ‘pohybování’ KTŽ 199

⁷² lurlinlnas – ‘ne příliš zdařilé vrzání’ KTŽ 219

⁷³ praryti – 2. ‘náhle zapomenout’ KTŽ 346

⁷⁴ kušė, kuša, ~ė – 1. „pohybovat se, hýbat se“ KTŽ 199

⁷⁵ brėžti, ~a, ~ė (ibr.) – 2. „lhát“ KTŽ 52

96

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaiško emocinio lauko kontūrai

3.8. Výrazná introverze⁷⁶

KTŽ hovořící hodnotí vlastní nebo cizí sklony uzavírat se do sebe jako nedostatek odvahy. Materiál kladných diskurzních úseků v KTŽ ukazuje, že projevy ostýchavosti a bázlivosti, občas označované také jako strach či stud, jsou důsledkem setkání s neznámými věcmi – cizím prostředím, neznámými lidmi a neznámými modely chování. KTŽ hovořící si takového chování nejčastěji všímá u dětí, srov.:

227) mūsa váka nādrēs prį_svętemū // 81

228) palābink tū_vāka / ōns pats nādrēs // 203

229) išvęk tū_vāka / ōns nādrēs įjēte // 81

230) dēlē gēdings tas_vākels // 102

Hovořící v KTŽ označují vlastní bázlivost a ostýchavost za vlastnost, která jim brání komunikovat s ostatními lidmi, srov.:

231) nadrōsu bōva lēste į akis // 79

232) āš nadrēsau ānuo klāuste // 81

233) āš nadrēso vēina ēt // 81

Překonání bázlivosti a ostychu považuje hovořící v KTŽ za záruku úspěchu, srov.:

234) drōsēm žmōgōu vėsēr sēnkas // 79

Když je třeba řešit nějaké problémy a komunikovat s cizími lidmi, snaží se hovořící v KTŽ překonat svou ostýchavost vnitřním přesvědčováním nebo tím, že si přizve na pomoc jinou osobu, srov.:

235) apsdrōsēnes⁷⁷ e_nuėjau prį_anūo šūolōs prašīte // 79

236) ka_dvējau nūšē / būs drōsū // 87

Osobu, který málo komunikuje, vyhýbá se rozhovoru a snaží se držet stranou, má mluvčí KTŽ sklon popisovat zápornými konstrukcemi – taková osoba je považována za nepozorovatelnou a/nebo neposkytující žádné informace, nepromluví ani slovo apod., srov.:

237) tuo_vāka kāp jē_e_nier / dēlē tīkēs vāks // 139

238) ēš tūo vāka nikūmet nieka naeškūosi / nieka nasōnēosi // 202

239) ōns gal cēla dēina ēšorkšuot⁷⁸ kor_nōrs e_žōdi napratāre // 166

⁷⁶Výzkum Remigijuse Bliumase vychází z pojetí introverze, jak je představil Herman Rorschach: jako procesu, který se vyznačuje proměnlivými možnostmi člověka a sklonem uzavírat se do sebe v závislosti na okolí a podmínkách prostředí (srov. Bliumas 1997: 42–43).

⁷⁷ dodat si odvahu – ‘začít se odvažovat, odhodlat se’ KTŽ 79

⁷⁸ vyzradil – ‘prozradit’ KTŽ 166

Straipsniai / Articles

97

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

3.9. Uzavřenost

Věty mluvčích v KTŽ ukazují, že uzavřenost se u Žemaitů nejvíce pojí s ochranou soukromého prostoru a osobního soukromí. V celém materiálu obsaženém v KTŽ je výrazně patrná tendence mluvčího a/nebo jeho volba žít stranou, vyhýbat se pohledům cizích lidí, nepouštět do svého prostoru nežádoucí osoby, nebo si alespoň být jistý kontrolou nad svým soukromím. I v případě nečekaného a/nebo skrytého pozorovatele se využívají dveře a zámky, okenice a/nebo závěsy, vytvářejí se překážky (např. cesta se zamyká, bydlí se na odlehlém místě), vybírají se lidé, kterým se nedovoluje vstoupit do domu apod., srov.:

240) kū_čė baknipoji⁷⁹ ožsedėres / ka_nieks najėto // 178

241) jau_tėms / oždėrienėk lōngenčės // 206

242) ožsedėsem pirānkās⁸⁰ / e_nabšvėšūs nākti po_lōngus // 29

243) rēk į_šėninka kūobenī⁸¹ idete / ka_galėto iėjos ožšekabīnte // 179

244) to_kėli ožaršo / ka_nieks navažuo // 31

245) mūms dėdėlė lengvenībė / ka_nabvažuō par kėima vėšuokēi pejuōkā // 211

246) gvēnām tūokūo nūšalūo vėitō / nēks nīkumēt e_nāžāt // 263

247) tūokī prisesprōgėlu ās e_i_trōba nalēdo // 320

Uzavřenost mluvčího v KTŽ se odráží také ve způsobech komunikace: nemá sklon se svěřovat, zejména ne dotěrným zvědavcům; vyhýbání se otevřeným rozhovorům s ostatními odůvodňuje tím, že každý odpovídá za svůj vlastní osud, a neochotou svěřovat se nebo očekávat soucit, srov.:

248) mọn nānk / ka dėdėlė onšuojosė kamontė // 142

249) sūnōs mọn gvēnēms / āli nēks napadēs / kou_pridēs e_ėbiedavotės // 74

V KTŽ se vyskytují výroky, které ukazují, že osoby usilující o narušení norem uzavřenosti mohou být kontrolovány, zatímco ti, kdo mají sklon tyto normy nedodržovat, jsou popisováni přídomky s negativní konotací a/nebo zdůrazňujícími výraznost či výjimečnost jejich chování, srov.:

250) vāku nalēdo ētė po kēims // 312

251) mūsa vāks tēkros patvāiks / pārte ėš_muokēla er_ėstres⁸² // 287

⁷⁹ knýpoti, ~oja, ~ojė – „dělat nějakou drobnou práci s nasazením“; knýbiuoti – „něco vyrábět“ KTŽ 178

⁸⁰ pirā nka / firā nka (sl.) – „okenice“ KTŽ 96, 299

⁸¹ kobinýs – „hák“ KTŽ 179

⁸² ištrėsti, ištrėsa, ~ė – „utéct“ KTŽ 454

98

Acta Linguistica Lithuanica LXXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaitiško emocinio lauko kontūrai

Uzavřenost může být způsobena také špatným zdravotním stavem. S ním spojenou neochotu komunikovat mluvčí v KTŽ označuje jako rozpoznatelnou z řeči těla, srov.:

252) pamuošėda sɔ̨̄rɔ̨kɔ̨ ę̄vėl sosėrėtė į̄ kamūlti // 242

253) ākī panārena ę̄ n̄eka nabākė // 251

254) ānā gala panārenosis ēt // 251

Někdy se vyhýbání komunikaci spojuje / souvisí s určitými poznámkami, např.:

255) tas v̄aks lėplējė v̄esā tēsā // 212

256) nīkā napāsākūō kū gerdėjes // 257

V KTŽ jsou také doklady diskurzu ukazující, že dodržování postoje uzavřenosti může být i vynucené, zatímco důvěra a touha svěřit se obvykle vznikají při komunikaci a společném pobytu, srov.:

257) nābtō pināsu⁸³ / diēl_tuo ę̄kęntō nōmē // 297

258) kā ęsgēri / atsērōnd ę̄plēses⁸⁴ // 304

259) mēs basiedemas į̄plēsį̄jējem // 304

3.10. Pasivita

Slovník kretingštiny (KTŽ) obsahuje mnoho frází, jimiž mluvčí povzbuzuje druhé k pasivitě nebo vysvětluje svou vlastní pasivitu, smíření a pokoru. Pokoru lze od partnera v rozhovoru vyžadovat či požadovat přímými pokyny, vysvětleními a radami, srov.:

260) naḡnīčis / jē gēra nažēna // 107

261) kūokī taū bieda / on_galvō mēta nieks nāsā // 24

262) nābək pār saldēs / nūris / nābək pār kartōs / ēspjās // 345

Mluvčí ve Slovníku kretingštiny se snaží přijímat faktický stav svůj či druhých a nespokojenost pokorně, zdůrazňuje přitom úděl daný osudem nebo se pokouší spojovat pasivitu (či lenost) se svými skromnými přáními a filozofickým pohledem, srov.:

263) nō nieka napākēsi⁸⁵ žmūōgs / tēp jaū būva žādēta⁸⁶ // 495

264) rē būtē kęntēnam⁸⁷ sāva lēmēnō // 144

265) mōn nī kūokī ēstāga nārē / kāp_ir / tēp ę̄gēra // 129

⁸³ pināsu (sv.) – „finance, peníze“ KTŽ 297

⁸⁴ plēses – „tlachání, rozhovor“ KTŽ 304

⁸⁵ negali pasikti – „nemůže udělat“, srov. KTŽ 495

⁸⁶ žādēti, žāda, ~ēje – 2. „určit, předurčit“ KTŽ 495

⁸⁷ kātenas, ~a (sl.) – „spokojený“ KTŽ 144

Straipsniai / Articles

99

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Postoj mluvčího v KTŽ ke sporu často odhaluje i skutečné příčiny žemaitské pasivity, jimiž může být neochota pouštět se do vysvětlování s impulzivnějším a tvrdohlavějším člověkem nebo podřízení se cizímu názoru, srov.:

266) bėja bartės są_ano / ka_nagaučio pėrėos⁸⁸ // 292

267) bėjok anū er_ ožkaba vuot⁸⁹ // 137

268) ūdė naudėjes / kąp į_sėna // 63

269) tūoks jau į_āno karātūoros / nėka nabipadarīsi // 146

270) ọns mônėi paplėksnuoje par_pėti ẹ_lėipė nusėlėste // 304

Ilustrativní materiál z KTŽ ukazuje, že pasivní a poddajné osoby jsou neustále vystavovány poučování a pokynům mluvčího, které je vybízejí k aktivnějšímu jednání, k obraně sebe sama nebo vysvětlují, jaké mohou být důsledky poddajnosti, srov.:

271) īmis kūoki ožsiejėmė / draibts⁹⁰ ba_rėkala / ẹ_vėskas // 79

272) ėk mėklė⁹¹ / vọ_pavielōusi // 237

273) a_jau_apdinką⁹² / ka_nāb_tėp bašokbi? // 81

274) nabūk lōrbis / dōuk į_marmūžė / ka_ę_kėta siki žėnōto // 219

275) par_dėli sāva nulaidōma patė_ę_ragūs dāvē // 262

Mluvčí v KTŽ kriticky hodnotí svůj ne každodenní, výjimečný pobyt mimo domov, pro nějž je příznačná absence obvyklých činností: čas strávený bez práce a nepřinášející hmatatelné výsledky užitku je hodnocen jako pasivní, bezúčelná aktivita, do níž se člověk neochotně zapojil. Toto hodnocení se nejčastěji vyjadřuje větami určité struktury, jejichž jádro tvoří přísudek vyjádřený poměrně obrazným slovesem pohybu s předponou par-, doplněný údajem o lokalizaci v čase a/nebo prostoru; někdy je vedle něj uveden i nenaplněný cíl bezcílného potulování nebo popis vhodné, avšak opomenuté činnosti, srov.:

276) párkuokenejau⁹³ vėsa dīna po *pālōnga // 162

277) vėsa dīna párkramenejau⁹⁴ po_miesta // 183

278) párkuomenejau⁹⁵ põsi dīnōs / vọ_naradāu ni_vėina dūra griba // 163

⁸⁸ pėr – „mlácení, loupání“ KTŽ 292

⁸⁹ užkabavoti, ~oja, ~ojė (hybrid.) – „zavěsit“ KTŽ 137

⁹⁰ draibties, draibtos, draibstės – „nenacházet pro sebe místo; sedět, ležet, bloudit apod.“ KT 79

⁹¹ miklus, ~i – „obratný“ KTŽ 237

⁹² aprinkti, ~sta, ~o – „stát se neaktivním, líným, zlenivět“ KTŽ 81

⁹³ kiokineti, ~ėja, ~ėjė – „pomalu se procházet, loudat se“; párkiokinėti – „nějakou dobu se pomalu procházet“ KTŽ 162

⁹⁴ kraminėti, ~ėja, ~ėjė – „pomalu se procházet“; párkraminėti – „trávit čas pomalým procházením“ KTŽ 183

⁹⁵ párkominėti – „nějakou dobu se pomalu procházet“ KTŽ 163

100

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atskleidžiantys žemaičio emocinio lauko kontūrai

279) párkuorenėją⁹⁶ v chladném dni / zdá se, jako by něco chybělo // 181 KTŽ mluvčí považuje za pasivní také činnosti své vlastní či činnosti jiné osoby, které nevyjadřují optimismus ani činorodost, srov.:

280) co chce, to dělá / ale jinak nic nedělá⁹⁷ // 63

281) starému člověku už se nic nechce / nic ho nebaví⁹⁸ // 263

3.11. Adekvátní vzájemné vztahy

Adekvátní, rovnocenné vztahy souvisejí pro mluvčího KTŽ s vlastnostmi ega, vytrvalosti a nezávislosti, srov.:

282) s takovým člověkem je třeba jednat s ústupky // 262

283) já se od jednoho člověka nenechám převálcovat⁹⁹ // 320

Proto se při posuzování možností vycházet spolu a dohodnout se běžně zdůrazňuje nutnost dobré vůle (viz věty 212–214), zatímco člověk, který tvrdohlavě prosazuje svou pravdu, bývá rád označován za nechápavého a neústupného (viz věty 215–217), srov.:

284) když chceš / člověk se domluví // 131

285) s tvrdohlavým¹⁰⁰ ničeho nedosáhneš // 295

286) dobrá vůle člověka může přimět // 104

287) když chceš / chovej se jako člověk / a ne jako nevychovanec // 137

288) on nemá vůbec rozum, když jedná s člověkem, hned uráží / je popudlivý // 263

289) s nevychovancem¹⁰¹ si s člověkem nepopovídáš hezky / ani si nesedneš // 251

V ilustracích KTŽ se výrazně odráží také názor, že k úspěšné komunikaci nestačí jen dobrá vůle, byť vzájemná – přirozená touha komunikovat je možná pouze tehdy, když se osobnosti vzájemně sladí a vyměňují si témata i zájmy, srov.:

290) s jedním člověkem si nemáš co povídat¹⁰² mluví / a s druhým je velká zábava // 325

⁹⁶ korinėti, ~ėja, ~ėjo – ‘chodit, jako by něco hledal, potulovat se’; párkorinėti – ‘trávit čas nicneděláním’ KTŽ 181

⁹⁷ nužangumas – ‘rychlost’ KTŽ 263

⁹⁸ ukatā (sl.) – ‘chuť, nálada’ KTŽ 464

⁹⁹ priklytis, ~ijas, ~ijes (sl.) – ‘hádat se, zlobit se, překážet ostatním’ KTŽ 320

¹⁰⁰ piktas – ‘zlost, hněv’ KTŽ 295

¹⁰¹ naravās, ~ā (sl.) – ‘tvrdohlavý, snadno se podráždí’ KTŽ 251

¹⁰² supūlti, ~a, supūola – ‘shodovat se, být v souladu’ KTŽ 325

Straipsniai / Articles

101

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

291) ons i nalgus¹⁰³ žmuogs / so anu nuores būte i būte // 124

Úspěch dobrých vztahů také závisí na pochopení, že každý musí být odpovědný sám za sebe a že zprostředkování může být v určitých situacích i ne příliš užitečné, např.:

292) ką sǫ pàė solīgā¹⁰⁴ / sǫ anǫ ę ruokūkis // 215

Ilustrační materiál KTŽ ukazuje, že dobré vzájemné vztahy jsou pro Žemajťany založeny na možnosti dělit se rovným dílem nejen o věci spojené s potěšením, ale také o úkoly a povinnosti. Rozdělování takových úkolů a příležitostí zachycuje i žemajtská lexika – k označení rovnocenných možností vykonávat činnosti Žemajťané používají příslovce zdůrazňující tento aspekt padalio, paeilio, padienio, padienesio, panakčio, pakaitoms, pakaitais nebo neurčité slovesné tvary apod., srov.:

293) saldānu dāve vėsēm pādalū¹⁰⁵ // 267

294) napl̇ket / vēšē paėlōu gau̇et pǫ sāldāni // 268

295) ṙpōtes meṡk̇tām pādienēsu // 268

296) panak̇tu mes suodna sērgēm // 275

297) ḋrbsem pakaitoms / nuorēm bēngte // 270

298) meṡ kāule sērgēm pākaitās / ką toriė paṙsoutēs // 270

299) tū_pūngoli nėiem pasėkėisdamas // 325

Přiměřenost vztahů určuje také dodržování daného slova, proto mluvčí KTŽ žádá, aby se slib dodržel, neboť člověk, který lže, ztrácí důvěru, srov.:

300) naġēldīn vākōu ṧrdēs / jē nagāli / tą ę nazadēb // 107

301) tūokes vīlūones tik ṧrḋi gēlda // 107

302) às tāves nābteko / tǫ vēsumet malōji // 227

303) às sǫ maklōrēs naprasėdedo // 225

Pro mluvčího KTŽ je rovnocenná komunikace založena na pozornosti a na tom, že je při rozhovoru nutné dívat se partnerovi do očí, srov.:

304) ṙkōdamōs veiżk tēse į akis / vǫ nanārikis¹⁰⁶ į šalis // 249

305) ṙkōkenties rēk į akis veiżtē / vǫ ną žvalgītēs // 348

¹⁰³ l̇gus, ~i – ‘nudný, teskný, smutný’ KTŽ 124

¹⁰⁴ sulýgti – ‘dohodnout se, shodnout se’ KTŽ 215

¹⁰⁵ padaliū – ‘postupně, každému stejným dílem, po částech’ KTŽ 267

¹⁰⁶ nȧiṙtis, nȧiros, nȧrēs – ‘kroutit se, rozhlížet se zpod přimhouřených očí, dívat se pod sebe’ KTŽ 249

102

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaiško emocinio lauko kontūrai

3.12. Projevy empatie

V Kretingos dialect dictionary (KTŽ) se empatičnost mluvčího nejvýrazněji projevuje ve frázích, které popisují potřebu pozornosti a úcty vůči dětem (viz věty 234–243) a starým lidem (viz věty 243–244) a/nebo jejich nedostatek, srov.:

306) kėk tų gali tų_vaka kalėvotė¹⁰⁷ / ką kuoki šoni! // 141

307) diel_kūo tų_vaka tep kõkenat? // 144

308) nakļkuok¹⁰⁸ tep tų_vaka / matā / kuoks jau ešāles / sōšers // 194

309) kāp_anā e_gėdas natõ tep mūte tų_sava vaka // 243

310) tų_vaka ānēi o ē_õi¹⁰⁹ // 463

311) tēj vakā nabagūtē kent pri nū // 248

312) kàs būva par_kļė̇ims¹¹⁰ tų_vākū / kāp giuolātūs klėkė ož_niekus // 171

313) tas_vākas mizērė vārgt kāuras dēinas / vǫ ni_vālģitė kāp rėkėnt nagān // 241

314) jau tuoi tuo_vaka plė̇kėma par_namiera / e_šėrdēs skaud vēizont // 306

315) vakā / naidė̇kėtės ē_sena žmūogāus // 64

316) tuoki vīdė̇jemos / vǫ_dāba ē_sena žmūogāus / nabovau mātės // 64

Mluvčí v KTŽ vyjadřuje soucit s osobou, s níž se zachází nevhodně či bez ohledu, pomocí zdrobnělých označení osoby, o níž se mluví, predikátů vyjadřujících agresivní působení subjektu (nebo subjektů) a otevřeného pojmenování vlastního emocionálního hodnocení, srov.:

317) anām nabāgū vėsūokės bėdas ǫnkrimt¹¹¹ // 188

318) vėsė pōl ont_vērso / vo_ons žmūogėlis namūk atseginūotė // 108

319) ont *mėgal vėsė kāp šonis pōl // 324

320) ta_mergė̇ i_tūoki klaikšėlė / môn gāilo ānuos // 167

321) ta_mergė̇kė tēkrā bloikšėlė / gāilo ānuos môn // 175

Empatické schopnosti mluvčího v KTŽ se projevují (a zároveň se stávají příkladem) tím, že si všímá otevřeně vyjadřovaných nebo před ostatními skrývaných emočních reakcí blízkých, např.:

322) pārēt ābōd tėvo krōkdāmo // 21

323) kūo_tọ dūksāuj / a_skaud kās? // 83

324) a_nāženā / kūo ānā krōkė įsėnāusė¹¹² i_puodėka? // 178

¹⁰⁷ kalavį, ~oja, ~ojė (hybridní) – ‘nadávat, pronásledovat, vysmívat se’ KTŽ 141

¹⁰⁸ kūloti, ~oja, ~ojė – ‘neustále nadávat, bít’ KTŽ 194

¹⁰⁹ ūti, ūja, ūję – ‘nadávat, pronásledovat’ KTŽ 463

¹¹⁰ klėkymas – ‘klěkání, pláč’ KTŽ 171

¹¹¹ ankristi – 2. ‘připadnout, dolehnout (o potížích, neštěstích)’ KTŽ 188

¹¹² įsikniausti, ~a, ~ė – 2. ‘schoulit se, zabořit hlavu’ KTŽ 177–178

Straipsniai / Articles

103

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Ve výpovědích mluvčích KDD se důrazně zdůrazňuje, že každá živá bytost si zaslouží úctu a nesmí být ani drážděna, ani mučena, srov.:

325) nãgėldint tām šõnei šẽrdės / jē_dõudi / dõuk tū_kaula // 107

326) nãrẽk kõnkintẽ nĩukõkĩ givuolẽlū // 144

327) namũčik / vẽše givuolãte nũor givẽnte // 110

Když si mluvčí KDD všimnou porušení této zásady, snaží se poškozeného tvora označovat zdrobnělinami, zatímco pro ty, kdo mu ubližují, nacházejí různá pojmenování zdůrazňující negativní vlastnosti (např.: bėrdis, bedušnas, arklaširdis a podobně), srov.:

328) kam_s̃traikė tū_kermẽlį / až ni_veizẽte nãgalo // 451

329) tei_lemikãlã i dãug nũstoli pridãrė paukštẽlems // 155

330) ãnẽi tẽkrẽ badũsninkã / ka_ni_šãva vãkū nagãlės // 37

331) ẽsi bẽrdis / ka_gãli vãrles skrõste // 41

332) a_ni_gãlesi nãtori / ka_tẽp mūčẽi tū_ãrklį // 97

333) tẽ_esi_arklaširdis¹¹³ / ka_tẽp galẽjē daritẽ // 30

Mluvčí KDD má sklon vyjadřovat zásadu nezbytnosti soucitného chování obecnými výroky zdůrazňujícími absolutní hodnotu života, srov.:

334) kuožnãm vabalẽlū brõngi givãsta // 109

335) jog_kuõnos gĩs dãkts nũor givẽnte // 182

336) kuõnos gĩs pãdãrs nũor givẽnte // 267

337) dẽusis dãiks žmõgū ir gĩba // 109

4. ZÁVĚRY

Analýza ilustračního materiálu KTŽ, vybraného podle dominant emocí založených na etičnosti, ukázala, že v celém diskurzu KTŽ se pozitivní emoce – silné ego, důvěra, asertivita – projevují a rozvíjejí častěji v obranných situacích než při sebechvále. Ve výpovědích mluvčího KTŽ jsou zřetelně patrné snahy od dětství a soustavně ve svém okolí rozvíjet asertivní osobu, která odpovídá za své jednání a činnost. Nezávislost je v mluvě KTŽ nejvíce spojena s pocitem bezpečí ve vlastním domě. Vytvoření vlastního domova je hodnoceno jako záruka nezávislosti a bezpečí, proto se mu v určitém okamžiku života věnuje veškeré úsilí; pocit po jeho vytvoření se rád popisuje jako spojený s jistotou a uspokojením, ve frázi zdůrazňující pozitivní výsledek – a žiju. Pozitivně hodnocené emoce vyvažují poněkud negativní (nebo negativně hodnocené) aspekty emočního projevu – úzkost, vzrušivost, introverze,

¹¹³ arklaširdis – ‘tvrdého srdce, nemilosrdný’ KTŽ 30

104

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Kretingos tarmės žodynas (2011) atsiskleidžiantys žemaitiško emocinio lauko kontūrai

uzavřenost, pasivita. Vzájemný poměr těchto dvou aspektů – pozitivního a negativního emočního projevu – určuje adekvátní vztahy mezi osobami žijícími společně v jedné rodině nebo komunitě i projev empatie. Analýza ilustračního materiálu KTŽ, založená na předpokladu, že tento slovník jako soubor ilustrací každodenní mluvy širokého sémantického rozsahu dokáže reprezentovat obraz možností MLUVČÍHO, jenž předkládá zkušenosti a výpovědi mnoha determinovaných jedinců, umožňuje v obrysech žemaitského emočního pole, sestavených z uvedených dominant, spatřit mimořádně výraznou snahu vytvářet stabilní mezilidské vztahy. Při vytváření takových vztahů může a má silné ego proniknout ze skořápky uzavřenosti, zatímco úzkostí ovládaná nezávislost, introverze a pasivita umožňují pochopit, že citlivost nekončí na hranici vnímání vlastní bolesti. To mluvčímu KTŽ umožňuje cílevědomě usilovat o uskutečnění svých záměrů, vnímat druhého člověka a vytvářet s ním adekvátní vztahy, sdílet postřehy přinášející radost a snažit se „probudit“, upozornit či uklidnit blízkého člověka, který vypadá nebo se chová neobvykle. Tím se zdůrazňuje potřeba emoční stability jak u samotného jedince, tak u osob, které s ním žijí nebo se nacházejí v jeho blízkosti. KTŽ obsahuje mnoho frází mluvčího, v nichž se krátkými vysvětleními nebo radami pokouší korigovat míru aktivity či pasivity druhé osoby. Výsledky těchto parametrů emočního pole v mluvě podporují myšlenku životaschopnosti kretingaijského nářečí žemaitského dialektu (viz Lubienė, Pakalniškienė 2014), neboť důležité rysy žemaitské emoční svébytnosti korelují s charakteristikami přežití nezbytnými pro etnickou komunitu.

Popis obrysů žemaitského emočního pole odrážejících se v mluvě je pouze jednou částí souhrnu psychických rysů typických pro Žemaity, které se vynořily ve studii psychických jevů determinovaných etnickou příslušností (Blumas 1997). Některé aspekty realizace rysů intenzity a úspěšnosti intelektuální činnosti a interakce s věcným a sociálním prostředím, které byly ve studii označeny za charakterističtější pro zkoumanou skupinu Žemaitů, se zvlášť výrazně odrážejí v materiálu KTŽ a umožňují Žemaitům pochopit význam některých vlastních výpovědí a vzorců chování. Pojednání o těchto realizacích psychické činnosti v mluvě je však již tématem jiné publikace.

PRAMENY A LITERATURA

Aleksandravičius Juozas 2011: Kretingos tarmės žodynas, sud. Dangulė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Straipsniai / Articles

105

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2017: Kalbos variantiškumas ir jo vertinimas percepcijos dialektologijos požiūriu: variantų ir vietų vaizdiniai. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Babickienė Zofija 2005: Skolinių įlikimas tradicinėje šiaurės žemaičių kretingiškių tarmėje, – Baltistica. VI priedas, 7–16.

Bliumas Remigijus 1997: Aukštaičių ir žemaičių etninė priklausomybė determinuotų psichinių reiškinių savitumai. – Psichologija 17, 25–57. Prieiga internete: http:// www.zurnalai.vu.lt / psichologija / article / view / 901 / 6762.

Coulson Seana 2001: Semantic leaps. Frame–Shifting and Conceptual Blending in Meaning Construction. Cambridge: Cambridge University Press.

Gage Nathaniel L., Berliner David C. 1994: Pedagoginė psichologija. Vilnius: Alma litera.

Haselmath Martin 2000: Indefinite Pronouns. Oxford: Oxford University Press.

Helm Bennet W. 2009: Self-love and the structure of personal values. – Emotions, Ethics, and Authenticity. Consciousness and Emotion Book Series 6. Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 11–32.

Judžentis Artūras 2012: Lietuvių kalbos gramatinės kategorijos. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Lubienė Jūratė, Pakalniškienė Dalia 2014: Šiaurės žemaičių kretingiškių tarmės gyvybingumas: XXI amžiaus pradžios situacija. – Baltu filologija 23(2), 75–86.

[Lüscher Max] The Lüscher Color Test 1971: Translated and edited by Ian A. Scott. Based on the Original German Text by Dr. Max Lüscher. New York, London, Toronto, Sydney, Tokyo, Singapore: Washington Square Press.

Mikulėnienė Danguolė 2011: Juozo Aleksandravičiaus lituanistinė ir pedagoginė veikla. – Kretingos tarmės žodynas, aut. Juozas Aleksandravičius, sud. Danguolė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, VII–XII.

Myers G. David 2008: Psichologija. Vilnius: Poligrafija ir informatika.

Pajėdienė Jūratė 2018: Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlonė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių. – Acta Linguistica Lituanica 79, 64–104.

Pakalniškienė Dalia, rec., 2018: Daiva Aliūkaitė, Danguolė Mikulėnienė, Agnė Čepaitienė, Laura Geržotaitė. Kalbos variantiškumas ir jo vertinimas percepcijos dialektologijos požiūriu: variantų ir vietų vaizdiniai. – Acta Linguistica Lituanica 78, 259–263.

106

Acta Linguistica Lituanica LXX

Kretingos tarmės žodynas (2011) odhalující obrysy žemaitského emočního pole

Rorschach Hermann 1951 [192]: Psychodiagnostics. A Diagnostic Test Based on Perception. Překlad a anglické vydání: Paul Lemkau a Bernard Kronenberg. New York: Distributoři pro USA GRUNE & STRATON INC. Přístup na internetu: http://www.igorzgic.com/wp-content/uploads/2011/02/Herman-Rorschach-Psychodiagnostics.pdf.

Rosinas Albertas 1996: Lietuvių bendrinės kalbos įvardžiai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Rutkovska Kristina 2017: Namai. Šeima. – Vertybės lietuvio pasaulėvaizdyje, aut. Rutkovska Kristina, Smetona Marius, Smetonienė Irena. Vilnius: Akademinė leidyba, 87–148.

Vaišnienė Daiva 2011: „Kretingos tarmės žodynas“: pagrindiniai medžiagos pateimo principai. – Kretingos tarmės žodynas, aut. Juozas Aleksandravičius, sud. Danguolė Mikulienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, XX–XXVI.

Valckienė Adelė 2006: Įvardis. – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. Vytautas Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 251–282.

Weigand Edda 2010: Dialogue – The Mixed Game. Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

Nástin žemaitského emočního pole, jak se odráží ve Kretinga Dialect Dictionary (2011)

SHRNUTÍ

Tento článek navazuje na studii o vyjadřování emočního pole mluvčích severožemaitského kretingaského nářečí. Výběr a analýza ilustračního materiálu z Kretinga Dialect Dictionary (dále jen KDD) Juozase Aleksandravičiuse, vycházející z oblastí etnicky podmíněných emocí (srov. Blumas 1997), ukázaly, že vyjadřování a rozvoj pozitivních emocí – silného ega, sebejistoty a vytrvalosti – které se projevují v celém diskurzu zachyceném v KDD, se častěji manifestují v obranných situacích než v situacích, kdy je mluvčí na sebe hrdý. Výpovědi mluvčího KDD jasně odhalují snahu v jeho prostředí od útlého věku soustavně vychovávat vytrvalého člověka, který odpovídá za své činy a činnost. Nezávislost je podle mluvčího KDD spojována především s bezpečným životem ve vlastním domově. Vytvoření

Straipsniai / Articles

107

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

vlastního domova je chápáno jako záruka nezávislosti a bezpečí; proto lze v tomto směru vynaložit maximální možné úsilí. Duševní stav, který člověk prožívá poté, co se usadí ve svém domově, se často popisuje jako stav jistoty a spokojenosti prostřednictvím fráze zdůrazňující pozitivní výsledek – a I live. Pozitivně hodnocené emoce vyvažují poněkud negativnější (nebo negativně hodnocené) aspekty emočního vyjadřování – úzkost, citlivost, introverze, uzavřenost a pasivita. Poměr mezi těmito dvěma aspekty – pozitivním a negativním emočním vyjadřováním – určuje přiměřenost vztahů mezi jednotlivci žijícími v jedné rodině či komunitě a vyjadřování empatie. Analýza ilustračního materiálu KDD založená na předpokladu, že daný slovník jako soubor příkladů každodenního mluveného projevu širokého sémantického rozpětí dokáže představit obraz možností, jimiž MLUVČÍ vyjadřuje zkušenosti a výpovědi množství depersonalizovaných jednotlivců, umožňuje v nástinu žemaitského emočního pole sestaveném z uvedených dominant rozpoznat velmi zřetelnou snahu budovat stabilní mezilidské vztahy. Při budování takových vztahů může silné ego prorazit skořápku uzavřenosti, zatímco nezávislost poháněná úzkostí, introverze a pasivita vedou k pochopení, že citlivost nekončí hranicí vnímání vlastní bolesti. To mluvčího KDD podněcuje k vytrvalému sledování vlastních cílů: vcítit se do druhého člověka, navázat s ním přiměřený vztah a sdílet radostná pozorování a/nebo otázky a pokusit se „probudit“, varovat či uklidnit blízkého člověka, který vypadá nebo se chová neobvykle. Tak se zdůrazňuje potřeba emoční stability jednotlivce i lidí, kteří s ním žijí nebo jsou mu nablízku. KDD obsahuje mnoho frází mluvčího, jejichž cílem je stručným vysvětlením či radou korigovat míru aktivity či pasivity druhého člověka. Uvedené výsledky studie zabývající se parametry emočního pole, jak se odrážejí v mluveném jazyce, podporují představu o životaschopnosti severožemaitského kretingaského nářečí (viz Lubienė, Pakalniškienė 2014), protože základní rysy žemaitské emoční osobitosti souvisejí se zvláštnostmi přežití, které jsou pro etnickou komunitu zásadní.

Přijato 18. února 2019.

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

108

Acta Linguistica Lithuanica LXX