ILIJA LEMEŠKIN

Litevský jazykový ústav

Směry výzkumu: staré baltské písemnictví a literatura, srovnávací folkloristika, lexikografie, dějiny baltistiky.

DOI: https://doi.org/10.35321/al181-01

NEJSTARŠÍ BALTSKÝ TEXT A JEHO ANTROPONYMA

Nejstarší baltský text a jeho antroponyma

ANOTACE

V roce 2013 Acta Linguistica Lituanica byla navržena (Lemeškin 2013: 11–29) nová lingvistická a žánrová interpretace Bazilejské stopy (Dini 2004; 2014: 553–558), založená na analogii se zpívanými, recitativními skladbičkami blízce příbuznými vánočním koledám. Nové čtení podporovala a podněcovala také metadata rukopisu, resp. datovací odkaz, který se písař rozhodl v kolofonu zvlášť zdůraznit: slovní spojení in vigilia epiphanie přesunul na začátek, zatímco pasáž napsanou původně jako první, per manus illius qui scripsit eas, uvedl až později. Většina slovních forem tvořících mikrotekst našla s přihlédnutím k jejich formálním rysům a rozpoznatelným žánrovým vlastnostem textu logické a přesvědčivé vysvětlení; autor však nebyl zcela spokojen s interpretací slovního spojení thoneaw labonache. Forma thoneaw byla přečtena jako zkrácená podoba vokativu singuláru osobního jména „[An]tonijau“ (Lemeškin 2013: 19–20). U slova labonache bylo předloženo více potenciálně možných, avšak umělých hypotéz, které vyžadují závažné grafické opravy. V tomto článku se při zachování dříve navržené interpretace textu k analýze těchto slov vrátíme.

KLÍČOVÁ SLOVA: nejstarší baltský text, kolofon z roku 1369, čtení Bazilejské stopy, žádost o dary, adresát vánočních koled, (italská) antroponyma.

ANOTACE

In 2013, a new linguistic and genre-related interpretation of the Trace of Basel (Dini 2004; 2014: 553–558) based on analogy with singing, recitative, texts akin to Christmas carols was put forward in the pages of Acta Linguistica Lituanica (Lemeškin 2013: 11–29). The new reading was supported and encouraged by the manuscript’s metadata or, specifically, reference to time, which was intentionally emphasized by the scribe in the composition

Straipsniai / Articles

11

ILJA LEMEŠKIN

kolofonu: fráze in vigilia epiphanie byla přesunuta na začátek a pasáž per manus illius qui scripsit eas, která byla napsána jako první, byla zapsána až poté. Při zohlednění formálních rysů a žánrových vlastností textu získala většina slovních forem tvořících mik text logickou a přesvědčivou interpretaci; autor však nebyl zcela spokojen s výkladem fráze thoneaw labonache. Slovní forma thoneaw byla čtena jako zkrácená forma vokativu jednotného čísla osobního jména „[An]tony“ (Lemeškin 2013: 19–20). Pokud jde o slovo labonache, byly předloženy další potenciálně možné, avšak umělé hypotézy vyžadující závažné grafické korekce. Článek se k analýze těchto slov vrací a přidržuje se dřívější interpretace textu.

KLÍČOVÁ SLOVA: nejstarší baltský text, kolofon z roku 1369, čtení Bazelského záznamu, prosba o dary, adresát vánočních koled, (italská) antroponyma.

1. Funkčně-strukturální analýza kolofonu z roku 1369 umožňuje domnívat se, že zápis nejstaršího baltského textu byl podmíněn žánrovými zákonitostmi rozvíjení kolofonů. V písemné tradici 13.–14. století jsou doloženy kolofony zvláště složité (rozvinuté) struktury, v nichž část běžného obsahu (s obvyklými metadaty) uzavíval hexametr Omnibus omnia non mea sompnia dicere possum „Nemohu všem vyprávět všechny své sny“. Deklarativní hexametr, čtený doslovně, jako by omezoval svobodu vyjadřování, a proto jej písař (hexametr i kolofon) dále rozvíjel v nesrozumitelném, tj. uměle vytvořeném nebo málo známém, v písemnostech (široce, vůbec) neužívaném jazyce. Neveřejná část takového specifického kolofonu odhalovala pisatelovu sornniurr – žízeň (touhu) skrývanou před všemi lidmi (s výjimkou úzkého okruhu kai kurių vzdělaných soukmenovců) (o tomto typu kolofonů podrobněji viz Lemeškin 2019; 2000).

V rozvinutém kolofonu je mezi uvedeným hexametrem a jazykovou stopou, které obě tvoří jeden celek, patrný nejtěsnější vzájemný vztah: kdyby písař nepoužil výmluvnou latinskou formulaci, která omezila jeho svobodu vyjadřování, do rukopisu by nikdy nebyl zařazen nesrozumitelný, tajemný (z pohledu široké čtenářské obce) text. Z funkčního hlediska lze tedy říci, že bez pisatelova záměru, jasně vyjádřeného v hexametru, by nejstarší baltský text nikdy nebyl zapsán. Do téže kategorie neznámých jazyků patří i zdejší německé heslo ihs ich leid. Tato okolnost ukazuje, že stopa vznikla tam, kde byly němčina a pruština exotické, tj. geograficky někde daleko od území obývaného Prusy a Němci. Právě za takových podmínek mohl pisatel po hexametru Omnibus omnia non mea sompnia dicere possum těmito jazyky „vyslovit“ svou skrývanou touhu.

Srovnání s jinými písemnými památkami tohoto druhu odhalilo písařovu snahu: nesrozumitelnou část kolofonu metrickým způsobem sladit s hexametrem. V Kolínské stopě (opis papežských dekretálů Řehoře IX. z doby kolem roku 1300 – Decretales – Köln, Dombibliothek, Codex 130) byl dánský dvojverš iac wet en frugha iwaeraeldet waere /

12

Acta Linguistica Lithuanica LXXXI

Seniausias baltų tekstas ir jo antroponimai

haenna lif tha wil iac aer[e] „Kdybych byl s Paní na tomto světě, / pak bych chtěl ctít její život“ byl podle vzoru hexametru Omnibus omnia non mea sompnia dicere possum rozdělen do jednoho řádku: iac wet en frugha iwaeraeldet waere haenna lif tha wil iac aera.

Obr. 1. Kolínská stopa

Stejný mechanismus je doložen také v Bazelské stopě, která byla uspořádána podle struktury hexametru a badatelé ji tak také dále interpretují jako hexametrické distichon:

Obr. 2. Bazelská stopa

Všechno všem, své sny povědět nemohu

Kayle rekyſe · thoneaw labonache thewelyſe · Eg · koyte · poyte · nykoyte · pēnega do yte ·

S přihlédnutím k rytmickému souzvuku^¹, vnitřnímu rýmu (rekyſe – thewelyſe; poyte – doyte; koyte – nykoyte), slovním druhům, jejich tvarům a sémantickému paralelismu je vhodné sloku (podle příkladu Kolínské stopy) členit i jinak – do tří řádků:

^¹ Kromě asonance <oy> v řádcích lze patrně postřehnout také příznaky aliterace: Kayle rekyſe (thoneaw la-bonache) thewelyſe. / Eg · koyte · poyte · / nykoyte · pēnega doyte.

Straipsniai / Articles

13

ILJA LEMEŠKIN

a) Kayle rekyfė · thewelyfę „Zalévej, Bože, tatínku! b) Eg · koytė · poytė · jestli chceš – napájejte (ho / je), c) nykoytė · pėnega doyte · nechceš – dejte peníze“

Po odstranění „disonantního“ fragmentu thoneaw labonache, který lze považovat za fakultativní, získává stopa vybroušenou metrickou podobu a strukturální celistvost.

2. Starší „čtení“ Bazilejské stopy bylo navrženo v letech 1974–1975:

Kayle rekyfė · thoneaw labonache thewelyfė · Eg · koytė · poytė · nykoytė · pėnega doyte ·

„Buď zdráv, pane! Jestli chceš pít, [ale]

Už nejsi dobrý strýček, – už nechceš dát peníze“

(Schmalstieg 1974; McCluskey, Schmalstieg, Zeps 1975; Mažiulis 1975).

V roce 1982 W. P. Schmid upravil variantu tohoto tradičního „čtení“:

„Buď zdráv, pane! jestliže já chci pít,

Ty už opravdu nejsi [náš] otec, [ale] vůbec nechceš dát peníze“

(Schmid 1982).

Při zvažování a ověřování dosud vytyčených směrů gramatického a sémantického chápání Bazilejské stopy (jako parodie a modelu vánočních koled) lze nesouhlasit s užíváním pojmu čtení. Je smysluplné se zeptat: jaká je definice tohoto pojmu?

Čtení je „sémantické uchopení zapsaného (daného) textu a porozumění významům obsaženým v textu“. V tomto smyslu lze pochybovat, zda pokusy o interpretaci navržené W. R. Schmalstiegem, V. Mažiulisem a W. P. Schmidem jsou čteními, neboť uvedení badatelé Bazilejskou stopu nečtou, nýbrž ji radikálně přetvářejí. Souhrn navrhovaných oprav nakonec poskytuje žádanou (předem zamýšlenou) sémantiku. Chápání stopy formulované v letech 1974–1975 vycházelo z modelu: oslovení – negativní charakteristika adresáta – zdůvodnění této charakteristiky. Takové „čtení“ založené na parodii vyžadovalo od badatelů soubor

^² Na fol. 63r je nakreslen koledník či koledníci.

14

Acta Linguistica Lithuanica LXXXI

Seniausias baltų tekstas ir jo antroponimai

oprav. Jako příklad uvedeme opravy navrhované V. Mažiulisem, kde zůstává zachován jediný tvar – conį. Eg „jestli“:

Tvary originálu:

Podle V. Mažiulise je třeba opravit na:

Kayle

adj. nom. sg. Kayls nebo Kayles „zdravý“

reky̨e

subst. nom. sg. rekys „pán“

thoneaw

pron. 2 a. sg. thu „ty“ + adv. neaw „vždyť ne“

labonache

adj. nom. sg. labanats „hodný“

thewely̨e

subst. nom. sg. thewelys „strýček“

Jestli

–

koyte

praes. 2 a. sg. koy-tu „chceš“ (s encl. pron. tu „ty“)

poyte

inf. pot „pít“

nykoyte

nykoy-tu srov. koyte

pēnega

subst. acc. sg. penigas „peníz“

doyte

inf. dot „dát“

Předpoklady motivující opravy, které se liší svým charakterem i četností, zajišťovaly „plynulost“ takzvaného čtení; míru „vnikání“ do údajně „čteného“ textu ukazuje následující podoba, v níž jsou postupně zvýrazněna všechna tak či onak vylepšená místa:

Kayle řada. tho-neaw labonache thewely̨e. Eg · koy-te · poyte · nykoy-te · pēnega doyte ·

Situace, kdy z jedenácti tvarů zůstane „neporušený“ pouze jeden a kdy je většina tvarů na různých místech několikrát různě opravována, je absurdní, protože tak se sémantika textu nerekonstruuje, nýbrž konstruuje, stejně jako se konstruuje i samotný takto „čtený“ text.

Filolog, pokud text nevykazuje známky opisovačských chyb, musí usilovat o neinvazivní čtení textu, což vede k zásadně odlišné strategii jeho interpretace: pozdrav je zdvořilé oslovení hostitele koledníkem jménem a podle sociálního postavení – rozkaz vyjádřený imperativem, který má podobu prosby.

3. Neinvazivní čtení Bazilejské stopy vybízí k odstranění problémů, které vyvstávají při interpretaci thoneaw a labonache. Tvar thoneaw je považován za obzvlášť problematický: „Only ‘thoneaw’, in spite of the numerous interpretative hypotheses surrounding it, has remained rather obscure“ (Ardoino 2016: 13). Dosud jen málo pozornosti se věnovalo výkladu vyjádřenému v korespondenci Ch. Stanga s W. R. Schmalstiegem, podle něhož thoneaw označuje konkrétní osobu (An)tonia

Straipsniai / Articles

15

ILJA LEMEŠKIN

jmen: „[T]honeaw mi připadá zcela nejasné. Může jít o vok. sg. jména s kmenem na -u, snad o vlastní jméno?“ (podle Dini 2000: 201); „Stang (osobní sdělení) se domnívá, že thoneaw by mohlo být vlastní jméno. Pokud ano, pak může dvojverší pojednávat o samotném písaři, např. ‚Na zdraví, pane! Anthony je skvělý chlapík […]‘ (McCluskey, Schmalstieg, Zeps 1975: 162). Kromě Ch. Stanga a W. R. Schmalstiega o této možnosti uvažují A. Bammesberger (Bammesberger 1998: 125–126), P. U. Dini (Dini 2000: 398) a I. Lemeškin (Lemeškin 2013: 21; 2017: 96), ale F. Kortlandt ji odmítá jako teoretickou a nepřesvědčivou (Kortlandt 1998: 128). S F. Kortlandtem, který nepředložil žádné argumenty na podporu svého tvrzení, nelze souhlasit.

Identifikace osobního jména závisí na pozici a funkčně-strukturální analýze textu. Podoba thoneaw následuje po etiketním citoslovci *kaileis rīkis „Skalsink Dieve“ a před oslovením ve vokativu, jako by bylo určeno otci, thewelyłe; antroponymum k sobě přirozeně „přitahuje“. Pozice příznivá pro osobní jméno – mezi citoslovci Kayle rekyłe a voc. sg. thewelyłe – má obdobu v litevské paralelě Buk sweykas ku-mey ^{(VUB, f. 102–JR4: 63), kterou v souvislosti se stopou z Basileje uvedl A. Nepokupnyj (Непокупный 1979: 167)³}. Pruská konstrukce se liší pouze tím, že ji rozšiřuje jméno konkrétní osoby, k níž se mluvčí obrací.

Lingvistický výklad stopy z Basileje (zatím jediný; jiné pokusy podle našeho názoru nelze považovat za výklad, protože jde o umělé lingvistické reinterpretace) a jeho zpřesnění dále určují italské okolnosti vzniku stopy z Basileje^⁴. Nejstarší text baltských jazyků, datovaný do roku 1369, pochází z okruhu litevského knížete Butauta v Praze, zatímco samotný zápis této stopy souvisí s cestou císaře Karla IV., královny a jejich doprovodu do Říma v letech 1368–1369. Přepis díla N. Oresmeho musí souviset s akademickým prostředím pražské univerzity v letech 1368–1369. S týmž historickým a kulturním prostředím bude spojen i autor stopy z Basileje, samotná stopa (jako součást kolofonu) však byla do opisovaného či již dokončeného rukopisu patrně vložena jinde – v Toskánsku (podrobněji o možných okolnostech a kontextu vzniku textu viz Lemeškin 2017; 2019).

³ Zápis, který ukrajinský baltista náhodně nalezl, rovněž souvisí s okolnostmi vzniku knih: Jokingas tev buwa zmogus, kuris szta kniga raszie. Buk sweykas kumey. Takto reagovala jiná osoba na kněze, který napsal matrikovou knihu.

⁴ Zde je třeba zvláště zdůraznit, že italský kontext vzniku stopy nebyl uměle zvolen, tedy speciálně „objeven“ proto, aby „vysvětlil“ původ záhadného thoneaw labonache. Historický kontext byl stanoven nezávisle a mnohem později (2013 → 2017); teprve při bližším pohledu na originál (na pozici příznivou pro realizaci onym) byl navržen odpovídající lingvistický výklad těchto slov.

16

Acta Linguistica Lithuanica LXXXI

Seniausias baltų tekstas ir jo antroponimai

Rozšířené křestní jméno Antonio se v Toskánsku pravidelně zkracovalo na Tonio /'tonjo/. Dokládají to i následující časově blízké příklady převzaté z korpusu Corpus OVI dell’ Italiano antico:

1 Simintendi, a. 1333 (tosc.) L. 12 3, 74.25

giacea (questo sa tuo padre), mandai lo coltello per gli fianchi di colui che spogliava. Tonio e Teleboas giacciono morti per la mia spada. Quelli avea prima portato lo ramo con

2 Cronaca sen. (1202–1362), c. 1362 123.6

schale e introro per una finestra e rupeno due uscia per volere amazare Mino e Tonio e ’l Porina figliuoli di miser Meio Talomei. E quando chostoro sentiro el busso del

3 Cronaca sen. (1202–1362), c. 1362 127.41

finì e nondimeno vi morì IIII persone: e uno el quale aveva nome Sano di Tonio, ligritiere, mise fuocho in santo Pavolo da lato di verso el Chanpo, e none ardendo

4 Doc. imol., 1350–1367 Debitori 16.1.1360 355.11

per 2 ciroli da le lode, pexò l. 1½: s. 9 a f. 124 r. Tonio Tartagno di avere per 468 fasadelli de legne de salexe, a s. 40.C.: monta

5 Doc. imol., 1383–1385 Spese 21.11.1384 345.2

per fare pontelare la stazone ch’è cho gle fradi de Penitenzia che la tene Tonio da le Sele per traue e per una cholona e per murare Gostolo in somo

6 Doc. imol., 1383–1385 Spese 21.11.1384 345.

una cholona e per murare Gostolo in somo L. VIIII e chasì pa el dito Tonio a maistri tochomene per la mitade L. IIII, s. X.

Koncovka -eaw by v takovém případě odpovídala tvaru vokativu. Stejné okolnosti vzniku Basilejské stopy – Siena, rok 1369, předvečer Tří králů – umožňují elegantně (tj. bez jakýchkoli oprav) rozluštit v spektru vlastních jmen problematický tvar labonache, protože v něm „probleskuje“ další italské antroponymum – příjmení Bonacci /boˈnatʃ:i/, zvláště rozšířené v Toskánsku (až do dnešních dnů), které se ve 13.–14. století zapisovalo digrafem <ch> k označení afrikáty (Larson 1988), např. podle Corpus OVI dell’ Italiano antico:

Doc. sen., 1277–1282 – s. 280, řádek 30

a ssere Ristoro del Seta per factura d’ una charta di mille libre da Gulielmo Bonachi. Ancho III lib. et XIIII sol. et IIII den. nel dì ai signori de la

Otázky vyvolává pouze složka la-, která předpokládá určitý člen ženského rodu. Zdá se, že pisatel se opíral o široce užívaná, respektive místně

Straipsniai / Articles

17

ILJA LEMEŠKIN

známá antroponyma, ale nezvládl italské členy: místo debonachi (dē [dei < di + i] Bonacci „z rodu Bonacciů“; k zkomolení tohoto antroponyma srov. také Guglielmo dei Bonacci > Leonardus fi [tj. filius] Bonacci > Leonardo Fibonacci) z metrických důvodů (ve snaze dosáhnout třístopého metra) vynechal předložku a zapsal člen la.

Na druhou stranu byl původ příjmení Bonachi (odvozeniny od osobních jmen typu Bono, Bonito, Ottobono, Omobono, Giambono...) každému jasný: bon- < bonus (srov. ital. bonaccia, středověká lat. bonacia „bezvětří“ – podle malus paretymologizované malacia „klidné moře“). Vzhledem k tomu, že Basilejská stopa žertovně navazuje na kolofon (ludere scriptor eat), bylo by možné spatřovat v ní i důmyslné zdvojení kořene: labonache = lab-bon-ache „lab-Bonietis, dobrý Gerutis“. Takové čtení, respektive přehnaně pokorné oslovení, které jako by vysvětlovalo význam další pruské podoby bonache, se hodí do situace koledování, neboť adresáta je třeba uctít, má-li se získat dobré dary: thoneaw labonache thewelyje „Antoníne Lab-dobrý tatínku“.

Tajemné slovní spojení thoneaw labonache lze tedy chápat jako thoneaw la bonache nebo thoneaw la(b)bonache „[An]toníne [z rodu] Bonacciů / [An]toníne Lab-dobrý“. Problematický digraf <ch> vyžaduje opravu pouze z hlediska baltských jazyků, avšak u Basilejské stopy není redakční poznámka, že všechna zde uvedená slova náležejí k lexikálním zdrojům pruského jazyka. Z hlediska baltistiky nenormální digraf, stojící mezi etiketní citoslovnou formulí *kailes rīkis „Skalsink Dieve“ a oslovením vyjádřeným vokativem thewelyje, je závažným argumentem, který právě na tomto místě vybízí spatřovat cizojazyčný prvek – respektive italské antroponymum zapsané vlastním pravopisem. Jak jinak měl Prus ve 14. století zapisovat vlastní jména z jiných jazyků? Snaha přizpůsobovat cizojazyčný prvek litevštině je doložena až mnohem později. O nějakém záměru „popruštění“ v pojednávané době nemůže být ani řeči.

Identifikaci italských vlastních jmen v nejstarším baltském textu tedy určují tyto argumenty:

a. Zápis digrafu <ch> nelze vysvětlit opisovačskou chybou, neboť stopa nevykazuje vlastnosti (znaky) opisovaného textu. V očích a uších pisatele musel mít určitou fonetickou hodnotu.

b. Kolofon z Basileje z roku 1369 není geograficky vázán na konkrétní místo, tj. možná geografie vzniku Basilejské stopy je široká – respektive mohl v ní být zohledněn nějaký cizí místní jazyk.

c. Identifikaci osobního jména určuje pozice, která vybízí k užití antroponym: po etiketní citoslovné formuli *kailes rīkis „Skalsink Dieve“ a před oslovením vyjádřeným vokativem, jako by šlo o otce, thewelyje.

d. Z hlediska baltských jazyků problematický tvar labonache se vyskytuje vedle záhadného slova thoneaw. Jestliže vedle jedné nejasné formy (z hlediska pruského jazyka),

18

Acta Linguistica Lithuanica LXXXI

Seniausias baltų tekstas ir jo antroponimai

srovnávané (již Ch. Stangem) s křestním jménem Antonijus; při užití dalšího nejasného jména je třeba nejprve ověřit, zda nejde o jméno cizího původu, neboť užívání dvojice či několika jmen za sebou (jméno + příjmení; jméno + patronymikum; jméno + katóikonymum) je pravidelný a velmi častý jev. To vysvětluje, proč právě na tomto místě, tj. mezi citoslovcem a oslovením vyjádřeným vokativem, stojí dvě nejasné podoby (z hlediska pruštiny) společně:

Kayle řada · thoneaw labonache thewelyse · Eg · koyte · poyte · nykoyte · pėnega do yte ·

e. Neinvazivní čtení smíšených jmenných podob – z hlediska italských jmen – dobře koreluje s dříve vymezeným historickým kontextem vzniku Bazelského pėdsaku: dvůr Butauta v Praze (1365–1380) a dlouhodobý pobyt tohoto dvora v Toskánsku, konkrétně v letech 1368–1369.

f. Zápis uvedených jmen nachází přesné protějšky v databázi Corpus OVI dell’Italiano antico.

g. K tomu, abychom v nich rozpoznali osobní jména, nás vede žánrový aspekt. Vánoční písně běžně obsahovaly osobní jména (Lemeškin 2013). Nachází se v nich velká rozmanitost: Arlaus­kas, Arlauskienė, Barisa, Bielinis, Čelna, Ignotas, Janulevičienė, Kaspara­vičius, Kašėta, Saikauskas, Kabaras, Valatka, Valatkienė, Velička, Adelė, Gabriū­kas, Juozas, Petrutis (KL 357, 345 A); Baltramiejus, Grinkevičienė, Tamošius, Žukauskas, Žukauskienė (KL 357, 345 B).

LITERATŪRA

Ardoino Diego 2016: Interpreting and translating Old Prussian micro­texts: the Trace of Basel. – Vertimo Studijos 9, 7–20.

Bammesberger Alfred 1998: Anmerkungen zum Baseler Epigramm. – Baltistik: Aufgaben und Methoden. Heidelberg: C. Winter, 121–126.

Corpus OVI dell’Italiano antico. Prieiga internete: http://gattoweb.ovi.cnr.it/(S(jr3myz­f3h3slmh453zzwor45))/CatForm01.aspx.

Dini Pietro Umberto 2000: Sul ‘Frammento di Basilea’ e altri inediti nel carteggio fra Chr. Stang e W. R. Schmalstieg. – Res Balticae 6, 195–209.

Dini Pietro Umberto 2004: Nota terminologica: come chiamare la scritta in prus­siano antico di Basilea? – Res Balticae 10, 243–246.

Dini Pietro Umberto 2014: Foundations of Baltic Languages. Vilnius: Eugrimas.

Straipsniai / Articles

19

ILJA LEMEŠKIN

Kortlandt Frederik 1998: Who is who in the Old Prussian Epigram. – Baltistík: Aufgaben und Methoden. Heidelberg: C. Winter, 127–128.

Larson Pär 1988: Italiano <ch>, <gh>: lingua germana in aure romana? – Studi linguistici italiani, 38–49.

Lemeškin Ilja 2013: Bazelio ketureilis / dvieilis – dovanų prašymo pavyzdys. – Acta Linguistica Lituanica 69, 11–29.

Lemeškin Ilja 2017: Bazelio kolofonas: tarp Prahos ir Sienos? – Incontri baltistici in Pisa. Studi e saggi (Studia baltica pisana 2). Novi Ligure: Joker Edizioni, 95–110.

Lemeškin Ilja 2019: Lithuanica aliter. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Lemeškin Ilja 2020: Bazelio pėdsako pateikimo pozicija ir jos motyvacija pagal Kölno pėdsako (danų kalbos) analogiją. – Incontri baltistici in Pisa. Studi e saggi (Studia baltica pisana 3). Novi Ligure: Joker Edizioni (spaudoje).

Mažiulis Vytautas 1975: Seniausias baltų rašto paminklas. – Baltistica 11(2), 125–131.

McCluskey Stephen C., Schmalstieg William R., Zeps Valdis J. 1975: The Basel epigram: A new minor text in Old Prussian. – General Linguistics 15, 159–165.

Schmalstieg Williams R. 1974: An Old Prussian Grammar: The Phonology and Morphology of the Three Catechisms. University Park.

Schmid Wolfgang P. 1982: Jesus, ich leid. – Innsbrucker Beiträge zur Kulturwissenschaft, Sonderheft 50. Innsbruck: Institut für Sprachwissenschaft der Universität Innsbruck, 205–208.

Непокупный Анатолий Павлович 1979: Балтійські родичі слов’ян. Київ: Наукова думка.

The Oldest Baltic Text and Its Anthroponyms

SUMMARY

The identification of Italian onyms in the composition of the oldest Baltic text is determined by the following arguments:

a. The insertion of the digraph <ch> cannot be explained as a transcription error, because the trace does not have the features of a transcribed text. In the eyes and ears of the scribe it must have had a certain phonetic meaning.

20

Acta Linguistica Lithuanica LXXXI

Seniausias baltų tekstas ir jo antroponimai

b. The colophon of Basel of 1369 is not geographically linked with a specific location, i.e. the potential geography of the origin the Trace of Basel is broad; when the trace was being inscribed, some foreign local language could have been taken into account.

c. The identification of an anthroponym is determined by the position, which naturally supports the use of anthroponyms: it comes after the etiquette-based interjection *kaileis rūkis “good day” and before the address expressed in the vocative form thewelyfe as if addressing one’s father.

d. The word form problematic from the perspective of Baltic languages, labonache, comes next to the mysterious word thoneaw. If one confusing form (from the perspective of the Prussian language), which was compared (by Christian Stang already) to the first name Antony, comes next to another confusing word form, we must first check whether it is not an onym of foreign origin, because the use of two or more onyms next to one another (name + surname/nickname; name + patronymic; name + katoikonym) is a regular and very frequent phenomenon. It explains why two confusing forms (in terms of the Prussian language) stand together in this particular place, i.e. between the interjection and the address expressed in the vocative form:

Kayle rekyfe thoneaw labonache thewelyfe Eg koyte poyte nykoyte pėnega doyte

e. The non-invasive reading of mysterious forms – from the perspective of Italian onyms – well correlates with the historical context of the origin of the Trace of Basel discussed before: the manor of Butautas in Prague (1365–1380) and the long-term existence of this manor in Tuscany (1368–1369).

f. The inscription of the above onyms finds exact equivalents in the database Corpus OVI dell’Italiano antico.

g. The aspect of genre also invites us to see personal names. Personal names were a commonplace phenomenon in Christmas carols. A wide variety of them can be found: Arlauškas, Arlauskienė, Barisa, Bielinis, Čelna, Ignotas, Janulevičienė, Kasparavičius, Kašėta, Saikauskas, Kabaras, Valatka, Valatkienė, Velička, Adelė, Gabriukas, Juozas, Petrutis (KL 357, 345 A); Baltrameijus, Grinkevičienė, Tamošius, Žukauskas, Žukauskienė (KL 357, 345 B).

Įteikta 2019 m. gruodžio 1 d.

ILJA LEMEŠKIN

Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva [email protected]

Straipsniai / Articles

21