LINAS KONTRIMAS

Univerzita Vytauta Velkého

DOI: doi.org/10.35321/all84-17

INFORMAČNÍ, VĚDOMOSTNÉ^¹ PROSTŘEDÍ: STRUKTURA, FUNGOVÁNÍ

0. ÚVOD

Nikdo nepochybuje o tom, že žijeme obklopeni věcným, materiálním prostředím. Jeho existenci není třeba dokazovat, stačí si prohlédnout své blízké okolí, dotknout se nedaleko ležících předmětů a lidí.

Stejně tak nepochybujeme o svém vnitřním, řekněme – psychickém, duchovním prostředí. Na rozdíl od viditelných věcí však neviditelné vyžadují, abychom je neustále poznávali a neustále si s nimi vytvářeli svůj individuální nebo skupině vlastní vztah.

Tak je tomu s vnitřním světem člověka, stejně tak je tomu i se sociálním prostředím: neustále se mění spolu s proměnami společnosti, kdysi platné řády se hroutí nebo jsou znovu přezkoumávány a hodnoceny.

Snad nejširší prostředí, zahrnující nejvíce osudů, lze nazvat historií. Je zřejmé, že i ona může být rozdělena na nesčetné úseky: země, národa, státu, osoby... Volba záleží na nás.

To však pouze ukazuje, že subjektivní hledisko je zde rozhodující a (nezáleží na tom, zda je subjektem jeden člověk, jedno společenství, nebo jeden stát. Pokud takové hledisko vyhovuje mnoha lidem nebo může nabídnout vysvětlení prostředí použitelná pro většinu či na dlouhou dobu, takové hledisko, řekněme – teorie, se prosadí a zůstává platné po celé generace. Tak tomu bylo u filozofických škol (teorií), různých vhledů osvícenců, náboženství apod.

^¹ Píšu oba termíny – informační a vědomostní, ale mělo by se používat jen jednoho, to by mělo stačit. Mé srdce tíhne ke slovu „vědění“, ale nebude pak chápání věcí užší? Protože například v sociálním prostředí může být neverbální komunikace pro její účastníky informací, ale nikoli zprávou. Na druhou stranu vědění o konkrétních prostředcích neverbální komunikace je zároveň zprávou i informací.

338

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Informacinė, žinių aplinka: struktūra, veiksmas

Zdá se, že je třeba souhlasit s názorem, že stejně jako ve fyzikálních vědách, které přece nevytvářejí nové fyzické reality, ale s rostoucí moudrostí chápou a objevují nové zákony a principy, tak se i v sociálních a humanitních vědách s plynutím času a proměnami společnosti objevují nové teorie a nová vysvětlení, abychom mohli lépe porozumět sobě i prostředím, která nás obklopují.

Technologie například v dnešní době vytvořily specifické prostředí, věcné, ale zároveň, pokud zúžíme chápání technologií na spojení, technologie podnítily i vytvoření dalšího sociálního prostředí, dnes ne zcela správně nazývaného sociálními sítěmi.

Stejně tak žijí současné společnosti v hustých informačních neboli vědomostních prostředích, značně odlišných od prostředí člověka například gotiky či renesance. Toto prostředí nevzniklo v moderní době, ale právě v této době věci vznikající v informačním, vědomostním prostředí a zakotvující se v něm na delší či kratší dobu působí na naše chápání a jednání. Často lze slyšet, že jsme tím, čím se naplňujeme z vědomostního prostředí.

Otázka: získalo toto prostředí nyní kvantitativní převahu, nebo má i kvalitativní rozdíly?

Odpověď lze nejsnáze hledat pokusem toto prostředí pochopit a vysvětlit. Samozřejmě subjektivně a pouze jedním z mnoha možných způsobů.

Teorie polí Pierra Bourdieu a informační, vědomostní prostředí

Teorie polí francouzského sociologa a filozofa Pierra Bourdieu je silným teoretickým modelem, který umožňuje velmi široce analyzovat sociální prostředí. Ve snaze pochopit všeobjímající informační, vědomostní prostředí jsem se dostatečně logicky opřel o teorii tohoto Francouze, který rovněž hledal způsob, jak vysvětlit svět jako celek spojující velmi mnoho rozdílů a rozmanitosti.

Bylo zajímavé zjistit, že „koncept pole Bourdieu nejprve uplatnil právě v literatuře a teprve poté jej přenesl i do dalších sociálních prostorů. Podle jeho tvrzení pojem pole v literárních studiích připomíná, že díla vznikají v konkrétním sociálním světě s vlastními institucemi a specifickými zákony, zároveň artikuluje relativní samostatnost a uzavřenost umělecké produkce ve srovnání s širšími politickými, ekonomickými a sociálními strukturami zkušenosti.“²

Je to pro mě důležité, protože zde působí jistá analogie: pomocí informací a vědění, stejně jako v literárních dílech, skládáme, seskupujeme, vytváříme

^² Jakonytė Loreta 2015: Pierre Bourdieu’s Sociology of Literature. – Literatūra 47(1), 57–72.

Kalba ir likimai / Language and destiny

339

LINAS KONTRIMAS

své chápání a vědění. To vše může zůstat pouze vnitřním uvažováním, ale může se také proměnit v uskutečněné dílo – například vyprávění, názor apod.

Jak teorie polí funguje a co je v ní důležité? Stejně jako v každé teorii je důležité pamatovat na nejdůležitější pojmy a principy fungování. Bourdieuovo pole je systém sociálních vztahů s vlastní logikou fungování, strukturou a pravidly. Takových sociálních útvarů existuje mnoho, a proto může být i více polí, například pole moci, kultury, umění, vědy, politiky apod.^³

Autor byl ovlivněn teoriemi K. Marxe, a proto je i v teorii polí mnoho ekonomických termínů a místy v ní dokonce zaznívá souzvuk s komunistickými teoriemi třídního boje. Když to však víme a připomeneme si, že teorie mohou myslitele inspirovat velmi rozdílně, a víme, že předmět Bourdieuova výzkumu je jiný, není obtížné číst a chápat logiku i půvabnou konceptualitu teorie tohoto Francouze.

Pole tedy má svůj střed, své jádro, v němž se soustřeďují dominující. V poli jsou i ti, kterým je dominováno.

Struktura polí se neustále mění a dynamiku změn charakterizuje pojem boje: zde neustále probíhají konflikty a konkurenční boj, jehož cílem je dosáhnout vítězství – nashromáždit moc a kapitál. Ty jsou nezbytné k tomu, abychom mohli dominovat, tedy zachovat vhodný status quo pole nebo pole změnit podle vlastních vytvořených pravidel.

Nashromažďuje se různý kapitál: ekonomický (majetek, peníze apod.), kulturní (vzdělání, vědění apod.), sociální (chování, vztahy apod.). Existuje také symbolický kapitál (získané postavení, pověst apod.), který jakoby spojuje užitky poskytované prvními třemi. Pojmy kulturní kapitál a symbolický kapitál vytvořil Bourdieu.

Při analýze polí jsou velmi důležité vztahy. Proto se v teorii objevuje agent – aktér. Může jím být osoba, skupina, instituce atd.

Bourdieu zde zavádí ještě jeden pojem, který vytvořil – habitus. Je to soubor přesvědčení, souhrn, který určuje vnímání, představivost, myšlení, emoce, potřeby, motivy agenta atd. Habitus je výsledkem socializace, získaným hromaděním zkušeností; jeho obsah tvoří dispozice nashromážděné individuální zkušeností.

Je vidět, že Bourdieuův model je vystavěn dostatečně pevně a lze se o něj opřít při vysvětlování sociálních prostředí. Zdá se, že sám autor by do svého systému velmi snadno zahrnul i informační, vědomostní prostředí, možná by je jednoduše nazval polem. Tím spíše, že jednou ze složek pojmu kulturní kapitál, který vytvořil Bourdieu, je vědění.

^³ Pierre Bourdieu, Loïc J. D. Wacquant 2003: Úvod do reflexivní sociologie, Vilnius: Baltos lankos.

340

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Informacinė, žinių aplinka: struktūra, veikimas

Na tomto místě však činím jiný předpoklad: na rozdíl od Bourdieu svět vytvářený informacemi a věděním nenazývám polem, nýbrž samostatným prostředím. Pole má, byť obtížně, teoreticky hranice. Prostředí se většinou poddávají popisu a výzkumu, ale hranice nemají.

Současný svět, reálný i virtuální, vytváří prostředí naplněná informacemi a věděním, která se sama stávají systémy, samy působí a vytvářejí sociální prostředí.

Kdybychom hovořili v rámci Bourdieuovy teorie, informace a vědění mohou být příčinou i prostředkem, tj. mohou dominovat nebo samy být ovládány (například doplňovány, zkreslovány apod.).

Dalším důvodem, proč Bourdieuova teorie polí zatím pouze inspiruje k hledání dalšího způsobu vysvětlení světa, místo abychom následovali již vytvořený model, je to, že na rozdíl od teorie polí model informačního, vědomostního prostředí nemluví pouze ani tolik o sociálních fenoménech, nýbrž i o zcela jiné realitě vytvářené médii a naplňované informacemi, která může s pomocí technologií existovat současně s realitou obvyklou.

1. INFORMAČNÍ, VĚDOMOSTNÉ PROSTŘEDÍ^⁴

1. a. Struktura

Na rozdíl od věcných nebo například technologických polí (používám množné číslo, protože žijeme ve velmi odlišných polích věcí, která závisí jak na bohatství státu, tak na schopnosti konkrétní osoby či rodiny vytvořit si věcné prostředí) nemá informační, vědomostní prostředí hmatatelné hranice.

Digitální a technologický pokrok stále více umožňuje každému, kdo projeví vůli a přání, připojit se k nespočitatelným vrstvám vědění uchovávaným ve virtuálních médiích. V takových případech už není důležitá samotná existence vědomostního prostředí, nýbrž touha jej využívat a znalost toho, kde a jaké vědění hledat.

Informační, vědomostní prostředí tvoří tři druhy fenoménů: 1) zprávy; 2) fakta: (a) prokázaná; (b) sporná; (c) neprokázaná; (d) pseudo / falešná; 3) názory: (a) odůvodněné (subjektivní a objektivní); (b) neodůvodněné (subjektivní a objektivní).

^⁴ Dále budu při popisu prostředí používat buď oba termíny „informační, vědomostní“, nebo jeden z nich, ale vždy budou fungovat jako synonyma, přičemž jeden bude druhý doplňovat.

Kalba ir likimai / Language and destiny

341

LINAS KONTRIMAS

Čistý výraz vědění se nám odhaluje zřídka, přesněji řečeno sami je v čisté podobě používáme zřídka. A to je normální, protože takové užívání určuje jiná důležitá věc – formy hromadění vědění.

1. b. Hromadění vědění

Obvykle se domníváme, že vědění je uchováváno například v encyklopediích, knihách, obsahu mediálních kanálů apod. Ano, je uchováváno i tam, ale abychom lépe porozuměli fenoménu vědomostního prostředí, potřebujeme dodatečnou, řekl bych metastrukturu, která by umožnila jasněji pochopit informační prostředí a cirkulaci vědění.

Vědění se hromadí ve třech druzích úložišť: 1) proměnlivých; 2) přechodných; 3) relativně stabilních.

Proměnlivá úložiště jsou všechna ta, v nichž vědění cirkuluje, vyměňuje se, splývá, zkrátka se mění a podléhá změně v obou významech: lze je vyměňovat a lze je měnit.

Příkladem takových úložišť je jazyk sám o sobě, obsah médií, sociálních médií apod. Řekněme, že zprávy se často projevují a jsou uchovávány, zpracovávány právě v tomto úložišti (lze použít i slovo „prostředí“).

Přechodná úložiště jsou jemnější a méně hmatatelná. Jejich příkladem by mohly být postoje, stereotypy, zvyky apod. Ostatně názory často přetrvávají právě v tomto prostředí.

Relativně stabilní vědomostní kapacity jsou vědecké poznatky, encyklopedie a některá náboženská či kulturní dogmata. Fakta tedy ráda bývají uchovávána v tomto prostředí.

Mimochodem může vyvstat otázka, jaký je rozdíl mezi některými přechodnými a relativně stabilními úložišti, pokud například hovoříme o některých dogmatech a zvycích, a přitom bychom je jakoby chtěli vidět soustředěné buď v jednom, nebo v druhém úložišti.

Jde o to, že na rozdíl od poznávání a pojmenovávání materiální skutečnosti (a ani to často není jednoduché a snadné) souvisí chápání a třídění fenoménů ve vědomostním prostředí s mnohem jemnějšími věcmi. Řekněme se vzděláním, s možnostmi ovlivňovat, se schopností utvářet názory a dlouhodobě je udržovat.

Takto by mohl znít fakt z vědomostního prostředí, který je sporný a spíše nepravdivý, založený na subjektivním názoru: můj bůh je jediný a hlavní, proto obrazy boha a kulty vytvořené jinými nemají právo existovat.

342

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Informacinė, žinių aplinka: struktūra, veikimas

Taková forma útvaru existujícího ve vědomostním poli může být v přechodném úložišti – dokud ji někdo nepotvrdí, nevyvrátí nebo neustálí. Stejně tak může být v relativně stabilním úložišti, protože ji zde udržuje velká, často úplná politická a mocenská kontrola celého vědomostního pole.

Vědomostní prostředí může v úložištích nabývat velmi konkrétních podob. Pak říkáme: kulturní zprávy, vědecké poznatky apod.

Situace bude jasnější, až přejdeme k hlavním principům fungování informačního, vědomostního prostředí.

1. c. Fungování vědomostního prostředí

Již jsem zmínil, že vědomostní prostředí tvoří tři druhy fenoménů. Obvykle existují v pasivní podobě, v čistém výrazu. Aktivují se tehdy, když někdo začne tyto fenomény využívat a konstruovat vědomostní prostředí různé složitosti a rozsahu^⁵.

Dospěli jsme tedy k bodu, v němž se ukazuje, že informační prostředí může být pasivní i aktivní. Ukázalo se také, že každý z nás může vytvářet (konstruovat) své vědomostní prostředí nebo se zapojit do již existujícího a stát se jeho účastníkem-uživatelem, případně konstruktérem.

Na tomto místě lze učinit jeden předpoklad: pasivní podoby vědění by mohly být zcela případně označeny jako informace, zatímco aktivovaná informace jako zpráva, vědění.

Fungování informačního, vědomostního prostředí není složité. Veškeré vědění nejprve vzniká jako zprávy. Je to okamžik, kdy se něco neznámého stává známým. Možná proto je litevské slovo žinia pasivní formou (lze říci – stabilní, která nabyla podoby), zatímco žinojimas, sužinojimas již označují aktivní stadium, stadium působení.

Byly doby, kdy se v životě neobjevovalo příliš mnoho zpráv, vědění a vědomostní prostředí byly dostatečně stabilní a statické. Představme si nějakého klenotníka ze třináctého století. Jeho vědomostní prostředí bylo utkáno ze vzácných novinek z řemesla, ze života komunity a snad z jedné či druhé nesrozumitelné zprávy o něčem vzdáleném, o čem nedávno v hospodě žvanil kupec.

^⁵ Nepustím se do velmi zajímavé diskuse o tom, zda vědění v principu existuje a zda je reálné, řekněme tehdy, když o něm nepřemýšlím nebo o něm nevím. O kolektivním vědění a kolektivním vědomí hovoříme v dnešní době, zatímco v minulosti, ve starých kulturách, například v jógové filozofii, se hovořilo o určitém prostoru, v němž jsou všechna vědění a porozumění; stačí se jen naučit se k nim připojit. Jako rádiové vlny: existují i bez našeho zásahu, ale abychom je mohli využít, potřebujeme rádiové přijímače. Na tomto místě stojí za povšimnutí, že klást otázky různého kalibru, když hovoříme o člověku, vědomí a přirozenosti, je třeba a patří se tak činit neustále, kdykoli se změní životní podmínky, okolnosti nebo úroveň vědění. Jen tak lze najít něco nového a netočit se stále v tomtéž vyšlapaném kruhu, připoutáni pevnou řetězí vědění.

Kalba ir likimai / Language and destiny

343

LINAS KONTRIMAS

Její vědomostní prostředí, přestože existovalo ve stejné době, se nepatrně, ale lišilo. Lze však předpokládat, že cirkulace zpráv v takových společnostech nebyla příliš intenzivní.

Stalo se, že v moderních společnostech se za „výrobu“ zpráv z velké části stali odpovědnými novináři. Ne že by tyto zprávy sami konstruovali, ale nalézají ty zkonstruované a předkládají je do kanálů šíření vědění.

Novinářská práce je založena na ověřených a spolehlivých zprávách. Ještě nedávno byla žurnalistika důležitým strážcem a doplňovatelem vědomostního prostředí. Bylo to dáno i poměrně omezeným počtem kanálů přenosu vědění. S jejich nárůstem, a pokud započítáme sociální média, bychom měli říci – když počet kanálů přenosu vědění explodoval do nekonečna, explodoval i počet zpráv. Je důležité zdůraznit, že často se dominantní formou zpráv staly vědomosti založené nikoli na faktech, nýbrž na emocionálním obsahu, a ne nutně spolehlivé či ověřené.

Bez ohledu na obsah zůstal princip fungování informačního, vědomostního prostředí v oněch i v těchto dobách stejný: nejprve se vědění stává zprávou, později, nebo možná současně, se stává názorem a/nebo faktem.

Pokud princip fungování vědomostního prostředí není složitý, proč je tak obtížné se vyznat v tom, kde která zpráva existuje, proč tytéž věci chápeme tak odlišně, co nás nutí měnit ustálené interpretace vědění apod.? Tyto otázky souvisejí s jinými věcmi – s aktéry vědomostního prostředí (řečeno Bourdieuovým termínem – agenty) a s jejich vytvářenou, konstruovanou, tkanou – podle toho, co komu vyhovuje – sítí.

1. d. Aktéři vědomostního prostředí a jejich sítě

Za aktéry informačního, vědomostního prostředí bychom měli označit a považovat všechny, kteří se účastní užívání zpráv – názorů – faktů a konstruují vědomostní prostředí různé velikosti a složitosti.

Úplná pravda: stejně jako všichni obyvatelé planety využívají zdejší kyslík, jsou i všichni lidé aktéry vědomostního prostředí.

Triviální pravda nebude vypadat tak jednoduše, když se hlouběji zaměříme na tyto aktéry vědění a na vědomostní sítě, které spřádají. Právě zde vznikají největší problémy, nedorozumění a konflikty končící válkami, nebo snad jednou poslední válkou.

Dvojrozměrný model by poskytl příliš jednoduchý obraz: představte si kruh, který nazveme vědomostním prostředím. Kolem tohoto kruhu se shromažďuje omezené (protože každý list je omezený) množství aktérů, obousměrnými šipkami spojených s okrajem kruhu.

344

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Informacinė, žinių aplinka: struktūra, veikimas

Tyto aktéry pojmenujme takto: vědci, podnikatelé, kněží, novináři, my, NVO, ministerstva atd. Doplňujme je, dokud na listu papíru zůstane místo. Myšlenka je jasná: vědomostní prostředí vytvářejí všichni vyjmenovaní i ti, kteří se do jedné věty nevešli.

Stejně tak vědomostní prostředí působí i na samotné aktéry. Proč? Protože ve vztahu aktéra ke kanálu informačního, vědomostního pole probíhá obousměrný provoz, a když vyšleš své informace a své vědění do společného prostředí, zaručeně dostaneš zpět nikoli totéž, ale již doplněné a změněné informacemi a věděním šířenými jinými aktéry.

Informační války se často prohrávají právě proto, že se uplatňuje takový dvojrozměrný model chápání. Ti, kdo kontrolují vědění, měli a mají sklon udržovat uživatele tohoto prostředí co nejdéle právě v dvojrozměrném modelu, protože tak lze snadněji a jednodušeji manipulovat individuálním či kolektivním vědomím.

Ve skutečnosti však dvojrozměrný model neexistuje. Abychom mu vizuálně porozuměli, potřebujeme nejméně trojrozměrný obraz: představte si, že v obrovské figuře je mnoho větších i menších bodů – aktérů vědomostního prostředí.

Všichni kolem sebe šíří určitou barvu nebo kombinaci barev – vědomostní síť. Část aktérů je propojena, jejich síť je výraznější a větší (řekněme obsah televize či portálu, vědění silných institucí, vědomostní síť široce působící společnosti apod.). Navzdory tomu naštěstí, a někdy bohužel, tyto sítě nemohou ani všichni vidět, ani k nim může kdokoli získat přístup.

Informační, vědomostní prostředí bychom mohli přirovnat k noční obloze: za určitých podmínek – v noci – nejjasnější hvězda Slunce ustoupí z našeho zorného pole. Tehdy spatříme jiné hvězdy, světlo, které vyzařují, a svatozář Měsíce.

Vlastností vědomostního prostředí je, že nikdy nemělo a nebude mít jasné obrysy ani hranice; jeho vlastní proměna nebo putování aktérů takovým prostředím může být v ideálním případě bezbřehé a nekontrolovatelné. Ve skutečnosti je tomu jinak.

Ve skutečnosti vždy probíhá boj o řízení vědomostního prostředí. Hybridní války, fake news – to jsou příklady této války o dominanci v informačním, vědomostním prostředí.

1. e. Jak aktéři vědomostního prostředí fungují

Principy fungování bude snazší pochopit pomocí příkladu – analogie s fyzickým prostorem. Představme si člověka, který mezi ostatními zaujímá nejvíce prostoru a usadil se nejpohodlněji: řekněme, že během tlačenice ve vlaku nebo autobuse pohodlně sedí rozvalený na dvou sedadlech.

Nebo jiný člověk ovládá rozsáhlé plochy nejkrásnější půdy, ohrazené nepřekonatelným plotem. Dříve – téměř vždy, dnes – někdy byl takový fakt zabrání fyzického prostoru známkou výlučnosti a vítězství.

Kalba ir likimai / Language and destiny

345

LINAS KONTRIMAS

V dnešní době to může být důležité, ale mnohem důležitější je ovládat vědomostní prostředí, dominovat v něm a kontrolovat jeho obsah, vědění, názory a slovník.

Co vlastně znamenaly kdysi zahájené soutěže v žebříčcích televizních kanálů? Vysílá se zpráva, že máme vliv, stojí za to nás sledovat a dívat se na nás, ale zároveň se vysílá zpráva, že jsme ve vědomostním prostředí světa vytvářeného někým jiným. Takové soutěže nyní převzala elektronická média, velké portály.

Model chování aktérů vědomostního prostředí je vždy stejný: jednat primitivně nebo velmi sofistikovaně a usilovat o dosažení absolutní dominance. Je třeba kontrolovat nejen prostředky šíření vědomostního prostředí, ale i jeho obsah. Kdo má v rukou monopol na pravdu, nebo ještě lépe na rozhodování o tom, co je pravda, ten v informačním, vědomostním prostředí dominuje.

Jak a jakými konkrétními prostředky začne nějaká osoba nebo skupina dominovat ve vědomostním prostředí, je samostatným a vždy novým výzkumem, protože to souvisí s konkrétní situací a konkrétními lidmi.

Nikdy se neunavíme to dělat – objasňovat a hledat, proč a jak se vlní centra moci vědomostního prostředí. Neunavíme se s tím, protože jsme sociální bytosti, jsme ve skupině a pokaždé, když se skupina, její člen nebo celek změní, mění se i situace a vyžadují nový výzkum.

Možná proto sociální vědy na rozdíl od věd přírodních nemohou usilovat o to, aby objasnily zákony fungování společnosti a zaznamenaly je tak přesně a dlouhodobě, jako to činí fyzikální či přírodní vědy.

Ty druhé mají co do činění s relativně nehybnou, statickou realitou, zatímco sociální vědy budou vždy čelit neustále se měnícímu prostředí výzkumu. Změní-li se byť jen jeden jeho člen, změní se celé prostředí: nepatrně, pokud byl vliv a účast dané osoby slabý, ale může se změnit i radikálně, pokud byl vliv osoby na sociální prostředí obrovský⁶.

Protože vědomostní prostředí se liší – může být osobní, rodinné, přátelské, profesní skupiny, státu apod. – budou se lišit i úrovně fungování. Obecné principy však zůstávají stejné: nejprve chtějí aktéři vědomostního prostředí

⁶ Zmizení jedné osoby z vědomostního prostředí státu nezpůsobí velkou změnu, dopad takového zmizení bude silný pouze na samotnou osobu a její blízké. Odchod významného politika, vysoce vlivného úředníka nebo zaměstnance veřejné správy však může vědomostní prostředí radikálně přeformátovat. Elementárním příkladem takového přeformátování jsou volby, kdy nově se objevující aktéři začnou téměř od základu vytvářet politické vědomostní prostředí. To bude vždy jiné, navzdory naší touze podlehnout iluzi, že všechno zůstává stejné, nic se nemění; pochop – ne aktéři, nýbrž samotné politické vědomostní prostředí bude fungovat tak, že v něm budeme moci rozpoznat zákonitosti, obecné principy a pravidla. To je však, jak jsem zmínil, pouze iluze. Vědomostní a informační prostředí se neustále mění a musí se měnit i naše myšlení a vztah k proměněnému vědomostnímu prostředí. Musíme se naučit schopnosti neustále se přizpůsobovat proměnlivým sociálním prostředím, a v tématu, o němž hovořím, proměnlivému vědomostnímu prostředí; musíme umět plout a vlnit se spolu s tímto zajímavým oceánem.

346

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Informacinė, žinių aplinka: struktūra, veikimas

dominovat v oblasti tvorby, předkládání a interpretace zpráv. Taková dominance umožňuje získat kontrolu nad obsahem, i když člověk nemá kontrolu nad kanály šíření vědění. Například nemusím kontrolovat vědomostní portál, ale moje zpráva zveřejněná na osobní stránce nebo sociální síti se může stát tématem dne či dokonce měsíce ve všech hlavních kanálech.

Jaký je rozdíl mezi různými vědomostními prostředími? Čím větší prostředí, tím je složitější, tím obtížnější je je popsat, detailizovat, uchopit všechny jeho principy fungování a zákony a rozpoznat a pojmenovat všechny aktéry. Taková situace dosud trápí mnoho vědců sociálních věd, kteří se ze všech sil snaží zachytit nepolapitelné: zastavit sociální tok, popsat jeho zákony a analyzovat aktéry.

Avšak společenské vědy nikdy nebudou fungovat a díky Bohu ani nemohou fungovat na principu přírodních věd. Máme-li co do činění s různými světy, musíme se naučit je hodnotit odlišně. To znamená nekopírovat navzájem své pracovní metody, nýbrž naopak pěstovat různé metody a těšit se z možnosti, kterou jsme dostali, nahlížet na svět očima, jež jej zkoumají různě, a teprve později, při přemýšlení a analýze, se zastavit a shrnout věci, které zůstávají po delší nebo velmi krátkou dobu v našem zorném poli.

Právě taková jsou informační, znalostní prostředí. Zde je jednoduché, nenáročné znalostní prostředí jednotlivce. Mohou v něm být nějací aktéři, řekněme rodina. Nebo mikroprostředí tvořené dvojicí, která vytváří nové znalostní prostředí. Zpočátku se jejich vyprávění a obsah prolínají, spojují a proměňují, později se mohou změnit ve zcela novou kvalitu, ale také se může stát, že něčí vyprávění, něčí předkládané zprávy, fakta a názory začnou dominovat, nebo dokonce zastíní fakta, zprávy a názory předkládané druhým člověkem. Copak je taková situace neznámá?

Složitá informační, znalostní prostředí, například prostředí politických znalostí, nejsou tak jednoduchá. Počet aktérů i činitelů je zde téměř neomezený a prostředky jsou rozmanité. Přesto v tomto prostředí probíhá tentýž proces: v určitém konkrétním okamžiku se objevují aktéři usilující o ovládnutí procesů předkládání zpráv, interpretace faktů a vyjadřování názorů. Nejintenzivnější fungování politického znalostního prostředí představují volby, kdy se veškeré snahy o dominanci soustřeďují na jediný výsledek. A všimněte si: v témže politickém znalostním prostředí v něm i na něj bude jeden politik-kandidát působit zcela jinak než politická strana.

Protože cílem tohoto textu není podrobně analyzovat principy fungování znalostního prostředí a chování aktérů – taková práce by mohla být cílem jiného textu a konkrétního výzkumu –, je nyní nejdůležitější zdůraznit, že cílem aktérů znalostního prostředí je ovlivňovat tvorbu zpráv a upevňovat svou dominanci v oblasti předkládání a interpretace faktů a vyjadřování názorů.

Kalba ir likimai / Language and destiny

347

LINAS KONTRIMAS

Mimochodem je třeba poznamenat, že kontrola znalostního prostředí nemusí být nutně negativní. Naopak – vzdělaná, otevřená a zdravá společnost musí a má dosáhnout toho, aby znalostní prostředí vytvořená na delší či kratší dobu byla řízena (a ona jsou vždy řízena) nebo kontrolována (a ona jsou vždy kontrolována) co nejpočestnějšími a nesobeckými jednotlivci či skupinami. Například znalostní prostředí, které pro své děti vytvářejí rodiče. Z velké části je přece takové prostředí skutečně vytvářeno nikoli proto, aby dětem uškodilo, nýbrž aby jim všestranně pomohlo. Nebo informační, znalostní prostředí vytvářené vědeckými poznatky – i takové bude prostředím, v němž ani jeden dominantní zdroj nebude usilovat o negativní vliv na účastníky prostředí.

Stejně tak může být znalostní prostředí kontrolováno negativními aktéry. Ne nadarmo se v totalitních státech vláda snaží kontrolovat nejen kanály a obsah médií, ale také myšlenky, rozhovory, dějiny, kulturu lidí a podobně.

Přijato 11. května 2021.

LINAS KONTRIMAS

Univerzita Vytautase Velkého

Vlado Putvinskio g. 23–604, LT-44243 Kaunas, Litva

[email protected]

348

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV