RITA MILIŪNAITĖ

Ústav litevského jazyka

PRVNÍ POHLED NA JAZYK BLOGŮ

I. NOVÝ JAZYKOVÝ PROJEV V INTERNETOVÉM PROSTŘEDÍ

Známý výrok Billa Gatese, zakladatele softwarové korporace „Microsoft“, „Pokud nebude jazyk na internetu, nebude vůbec“, se postupem času začal parafrázovat: brzy byl vztahován na firmy a instituce a nyní už i na jednotlivce. Ve skutečnosti by bylo poměrně obtížné najít byť jen trochu společensky aktivního člověka, o němž by na internetu nebyla alespoň sebemenší informace. Internet navíc tak silně proniká do každodenního života, že si v něm nyní každý, kdo chce, může vytvořit svůj vlastní „koutek“.

1. Počátky éry blogů

Před něco málo více než deseti lety se na World Wide Webu začaly objevovat takzvané blogy – veřejné internetové deníky, které může psát každý, kdo chce. Na jejich počátku se lidé zcela neshodují, nejčastěji se však uvádí rok 1994, kdy jeden americký uživatel internetu začal na internetu zveřejňovat své každodenní novinky: vyprávět o filmech, které viděl, knihách, které přečetl, zkrátka psát jakýsi deník. Dnes se blogy počítají na miliony a říká se, že se jejich počet každého půl roku zdvojnásobí. Kolem roku 2000 se takové deníky začaly objevovat také v litevském internetovém prostředí. Kolem roku 2004, tedy ve stejném roce, kdy vydavatelé slovníků americké společnosti „Merriam-Webster“ vyhlásili slovo blog („tinklaraštis“) slovem roku, začal počet litevských blogů rychle růst a v letech 2006–2007 nastal boom jejich tvorby v litevštině. Například sedm autorů, kteří začali psát blogy na jedné internetové stránce v roce 2007, uvádí přibližně o rok později tyto statistiky:

Na stránce je: příspěvků – 4123, komentářů – 18370, celkem slov – 812101. Tedy už dvanáct knih po 300 stranách. Píšeme třináctý svazek. (www.nezinau.lt, navštíveno 9. 5. 2008)

20

KALBOS KULTŪRA | 81

David Crystal, kterého nejlépe známe jako autora nedávno vydané litevské knihy „Smrt jazyka“¹, věnuje ve své další knize „Jazyk a internet“, v jejím druhém vydání, blogům (v podstatě různým podobám, v nichž se projevují) devět stran (Crystal 2006: 238–247). Přiznává, že když v roce 2001 vydal první vydání této knihy, očekával, že se na internetu později objeví změny, protože některé z nich se již začínaly projevovat, dosud však nezískaly větší pozornost veřejnosti. Crystal však netušil, že za pět let bude zapotřebí věnovat samostatnou kapitolu knihy zcela novým internetovým formám. Jednou z těchto forem jsou blogy, které se po internetu šíří závratnou rychlostí a jejichž jazyk se od ostatních internetových forem liší natolik, že je třeba jej zkoumat zvlášť.

Co tedy blogy vlastně jsou a čím je jejich jazyk výjimečný? Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, musíme podrobněji probrat samotné zvláštnosti blogů, protože jen tak bude možné pochopit, jakou roli hrají ve společenské komunikaci, a zároveň začít klást otázky pro další úvahy: jaký význam má jazyk blogů a jaký může mít vliv na vývoj litevštiny jako celku?

2. Prostředí blogů – internet nové generace (Web 2.0)

Vznik a rozkvět blogů souvisí s kvalitativním skokem internetu jako celosvětové počítačové sítě. Kolem roku 2004 byl pro označení internetových služeb a technologií nové generace navržen termín Web 2.0. Litevská média o tom psala:

Web 2.0 pohání data. Web je představován jako platforma, na jejímž základě lze vytvářet nové služby. Vzniká síťový efekt (network effect): čím více lidí určitou službu používá, tím větší užitek přináší všem účastníkům procesu. (Vedrickas 2007)

Tyto nové informační technologie umožňují snadno, a dokonce i bez zvláštních programátorských znalostí, vytvářet a spravovat na internetu požadované informace – jednodušeji a pohodlněji než osobní webové stránky. Této možnosti se využilo k vytváření blogů. Jde o veřejnou webovou stránku, kterou autor může kdykoli podle svého uvážení upravovat a aktualizovat a na níž se nejčastěji zveřejňují různé osobní informace: píše se o vlastních aktivitách, zálibách, dojmech z cest, vyjadřují se názory na různá témata, sdílejí se informace

¹ David Crystal. Kalbos mirtis, Vilnius: Tyto alba, 2005.

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

21

(například o nově zakoupeném modelu domácího spotřebiče, internetové výměně věcí či různých společenských akcích), zveřejňují se vlastní tvorba, fotografie, videozáznamy a zvukové nahrávky atd. V jednom komentáři se o tom píše:

Důvody, proč si lidé píší deníky, mohou být různé: potřeba sdílet své myšlenky a znalosti s ostatními, uvolnit a zbavit se nahromaděných negativních emocí, uspokojit vlastní ego, vyjádřit svou individualitu, potřeba tvořit – psát básně, povídky apod. (Klaustux)²

Protože se příspěvky automaticky opatřují datem a zobrazují se od nejnovějšího, stránka začíná připomínat jakýsi deník. Každý příspěvek má svůj název. Snaží se vymyslet takový, aby okamžitě upoutal pozornost a v přehledech nejnovějších příspěvků vynikl mezi příspěvky ostatních autorů, například:

• O pondělí a „kočičích“ drápech

• ano, ano... během vyučování

• Proč lékaři píší recepty rukou?

Kromě pravidelných příspěvků, které se zveřejňují uprostřed stránky, seskupují se podle témat a ukládají do archivu, bývají okraje blogu plné různých odkazů na jiné blogy (obvykle blogy přátel a podobně smýšlejících lidí) a oblíbené webové stránky. Běžnou součástí bývá také sekce komentářů pod každým příspěvkem, kde mohou čtenáři blogu vyjadřovat své názory; na okraji blogu může být uveden i úplný seznam komentářů návštěvníků. Takto vypadá text, v němž jsou přehledně uvedeny blogy, které autor rád četl, a hypertextové odkazy jsou podtržené – jedním kliknutím se z nich lze dostat přímo na dané blogy:

Vida, jak dobře, že je dnes jen Den matek (no, také Nanebevstoupení Páně a svátek sv. Floriána, ale na tom už nesejde), protože včerejší konglomerát se příliš nevydařil. Výsledek je však přesto pozitivní: většina lidí vyrazila do přírody na procházku, poprvé vyvenčit počítač na dvůr, užít si živou hudbu, dát si pizzu na novém místě nebo prostě obdivovat tvorbu mladých maminčiných pomocníků. (vienastoks)

Autoři sami rozhodují, zda zůstanou zcela anonymní – pouze pod přezdívkou –, nebo o sobě uvedou údaje (jméno, příjmení, datum narození, bydliště – obvykle jen s přesností na město apod.).

² Protože v naší tištěné literatuře dosud neexistuje žádná tradice citování blogů (na internetu tuto funkci plní příslušné hypertextové odkazy), uvádíme tentokrát u citací přezdívku nebo jméno – tak, jak se podepisuje sám autor. Grafická podoba a jazyk citovaných textů samozřejmě nebyly upraveny, aby bylo možné vidět skutečnou podobu.

22

KALBOS KULTŪRA | 81

Na internetových stránkách, které plní určitou funkci shromažďování a hostování blogů, se obvykle uvádějí seznamy nejnovějších a nejčtenějších příspěvků. Takto vznikají celé internetové komunity³ a v nich skupiny blogerů se společnými zájmy. Novinky z vybraných blogů lze odebírat, píší se přehledy nejlepších příspěvků, sestavují se adresáře blogerů – zkrátka vzniká celý nový virtuální prostor.

Kromě osobních blogů začaly stránky tohoto žánru na svých webech vytvářet také zpravodajské portály a různé instituce – televizní a rozhlasové společnosti apod. (například delfi.lt, alfa.lt, mtv.lt aj.). Děje se tak především kvůli reklamě a snaze vytvořit si image přístupnějších pro přímou komunikaci, neboť blogy institucí píší sami jejich zaměstnanci (a zpravidla neanonymně). Profesionální novináři někdy využívají popularitu tohoto žánru a přizpůsobují jej svým bezprostředním profesním cílům. V celosvětové síti se krystalizují samostatné druhy blogů jako perspektivního internetového žánru (podrobněji viz pokračování tohoto článku – Miliūnaitė 2008).

Důležitým rysem blogů je, že každý nefunguje odděleně, nýbrž je různými vazbami (hypertextovými odkazy, adresami podobně smýšlejících lidí apod.) propojen s dalšími blogy, takže neustále dochází k šíření a výměně informací. Takový soubor blogů na internetu se zatím, dokud neexistuje ustálenější litevský ekvivalent (tinklaraštyno? někým vypuštěná tinklaraštijos?), nejčastěji nazývá blog(o)sfera.

3. Autoři blogů a jejich cíle

Mezi různými osobními údaji blogeři uvádějí přezdívku, ale někdy i skutečná jména a příjmení. I když pomineme zavádějící údaje, které se z různých důvodů vždy vyskytují, nebude nepřesné říci, že nejmladším blogerům je od raného dospívání – přibližně 12–13 let, kdy už mají určité dovednosti práce s počítačem, protože blog si musí sami vytvořit a spravovat pomocí nástrojů, které nabízejí různé weby.

Míra anonymity je tedy velmi různá, ale výrazně nižší než v elektronickém internetovém diskurzu (diskusních fórech a komentářích)⁴,

³ Zvláštnostmi těchto komunit, které žijí na internetu a vytvářejí sociální sítě, se zabývá nová antropologická disciplína – digitální etnografie.

⁴ Pojem diskurz má několik významů: 1) jakýkoli text spojený s prostředím, v němž vzniká a funguje; 2) určitá oblast jazyka (např. vědecký, politický diskurz); 3) interaktiv-

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

23

kde je podepisování pouze přezdívkou normou internetové komunikace. Míru anonymity autorů blogů do značné míry určuje adresát: pokud jsou to především přátelé, jsou pak zapotřebí určité identifikační znaky. Nakolik snížení anonymity nebo úplné zveřejnění totožnosti autora ovlivňuje jazykovou úroveň, by mohly ukázat pouze podrobné výzkumy. Zatím lze po prozkoumání menšího souboru blogů různé úrovně, které napsali autoři různého věku, předpokládat, že jazyk autorů, kteří píší texty pod vlastním jménem, je kultivovanější, protože cítí větší odpovědnost za veřejné slovo. Uvědomují si, že vstupují do veřejného prostoru, ovšem trochu jiného, který vyžaduje větší odpovědnost než anonymní elektronický diskurz. O jazyce anonymních internetových komentářů píše Leonidas Donskis:

Copak se nezamýšlíme nad tím, jaké následky má barbarský jazyk, jímž se v anonymních komentářích probírají národnostní menšiny nebo nejvýznamnější lidé v zemi, pro patnáctileté? Vždyť jsme smazali hranici mezi veřejným a soukromým projevem – to, co by lidé neměli slyšet, když někdo soukromě žertuje, se dnes stále více stává naším oficiálním politickým diskurzem a pomáhá dosáhnout slávy a popularity. Copak už není jasné, že jsme na cestě k legitimizaci hospodské slovní zásoby ve veřejném životě a politice? (Donskis 2008)

V blozích se taková „hospodská slovní zásoba“ ve skutečnosti vyskytuje jen zřídka. Sami autoři blogů tvrdí, že pro blogera „je dobré jméno a prestiž velmi důležitá“, protože na tom závisí, zda se jeho zveřejňované myšlenky budou šířit rychle a široce a zda se setkají s odezvou. Zde jsou úvahy jednoho autora v komentářích o pověsti blogera:

Když jsem tehdy napsal ten svůj příspěvek o viskisieliu, dlouho jsem přemýšlel, jestli jsem to měl vůbec dělat. A spoustu příspěvků také nepíšu právě proto, že nechci na veřejnosti, tj. v podstatě v oficiálním prostředí, příliš vyčnívat, protože není jasné, zda je formální, či nikoli, a tak volíme horší/bezpečnější variantu.

Ani blogy, které píšu anonymně, nepíšu bez ohledu na svou pověst. V online komunitách je „pověst“ ještě důležitější než v reálném životě, protože v realitě nikdy nepotkáš tolik lidí, kolik jich potkáš online, ledaže jsi nějaká Zvonkė⁵. (Dominykas)

vus, diskusinis bendravimas (plg. Marcinkevičienė 2008: 15–16). Šiame straipsnyje elektroniniu diskursu vadinama ne elektroninės terpės tekstų visuma, o tik tie tekstai, kurie atlieka tiesioginio (interaktyvaus) bendravimo funkciją. Paprastai tai esti nedidelės apimties žinutės, kai bendraujama realiuoju laiku arba per laiko tarpą. Jos gali būti rašomos kompiuteriu arba mobiliuoju telefonu: interneto komentarai, žinutės diskusijų forumuose, elektroniniai laiškai, telefono žinutės, sparčiosios (arba momentinės) žinutės (pavyzdžiui, naudojant „Skype“ programą) ir pan.

⁵Příjmení známé osobnosti ze světa zábavy.

24

KALBOS KULTŪRA | 81

O co autoři blogů usilují, co je podněcuje k psaní? Pro některé je to pomíjivá móda, psychologicky vysvětlitelná touha zvěčnit se – „Byl jsem tady“. Pro jiné je to první vážnější pokus o veřejné sebevyjádření, protože, jak už bylo zmíněno, elektronický diskurz tuto potřebu nenaplňuje. V anketě mezi spolupracovníky, kterou uspořádala jedna autorka, bylo několik odpovědí na otázku, co je blog, docela výstižných:

Místo, kde zveřejníš polovinu toho, o čem žvaníš. Tvá virtuální forma vyjádření.

Pro mladé jsou blogy především prostředkem socializace – hledáním přátel a lidí se stejnými zájmy, tedy pokusem ztotožnit se se svými vrstevníky (Huffaker, Calvert 2005). Důležitá je zde také úloha jazyka, protože jazyk, který mladí používají, má specifické rysy.

Texty některých autorů opravdu velmi připomínají žánr deníku: píší si pro sebe, rozdíl je jen v tom, že číst je může každý. Někdy to připomíná zápisník, který může člověk kdykoli najít na internetu pro vlastní potřebu. V příspěvcích tohoto žánru je poměrně oblíbené napsat „poznámku pro sebe“ (angl. note to (my) self), a tak oddělit tu část textu, která je ve skutečnosti důležitá jen pro samotného autora:

Všechno je v našich hlavách, všechno je v našem nastavení, i v mém! (Note to myself. Anglicky tenhle výraz zní lépe, tak se prosím nezlobte). (Serafimas)

Nebo jedna Litevka studující v zahraničí píše:

A tato otázka by tak zůstala nezodpovězena a ukazovala na jakousi bezcílnou motivaci neznámo kam, kdyby brožura Strasburské univerzity managementu přilepená přímo před očima velmi rychle nevysvětlila účel toho všeho. (Note to self – NAUČIT SE FRANCOUZSKY). (Viktorija)

Věk blogerů tedy do značné míry ovlivňuje také obsah zveřejňovaných textů, který závisí i na zájmech autorů, jejich vzdělání, zaměstnání a podobných faktorech.

4. Obsah blogů

Protože obsah blogů nikdo nekontroluje a odpovědnost za něj nese jejich autor (při zakládání nového blogu jsou uživatelé na jejich stránkách seznamováni s obecnými pravidly a upozorňováni na osobní odpovědnost), připadá mnoha lidem tento způsob veřejného vyjadřování názorů a hledání podobně smýšlejících

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

25

lidí velmi atraktivní. Právě proto se v občansky aktivních společnostech, například v USA, blogy zpočátku využívaly k vyjadřování politických názorů, zejména v souvislosti s bojem proti terorismu, a také k reakcím na různé společenské události, sdílení sociálních zkušeností apod. Blogy jsou proto často považovány za svébytný žánr občanské žurnalistiky.

Názory profesionálních pracovníků médií na roli blogů v naší společnosti jsou v Litvě velmi rozporuplné: od tvrzení, že Web 2.0 pěstuje kulturu diletantů (Virginijus Savukynas), až po označování blogů za hrobaře profesionálních médií (Virginijus Valentinavičius)⁶. Jak uvádějí odborníci, v Litvě se mnohem více prosazuje osobní obsah blogů; blogy jsou apolitické. Zároveň se objevují obavy, že se tyto elektronické deníky stávají konkurenty profesionální žurnalistiky. Podle Aurelija Katkevičiuse blogy nejlépe ukazují, co společnost zajímá: pokud se o nějakém tématu na internetu živě diskutuje, lze si být téměř jistý, že se o něm bude následující den psát i v novinách. Elektronické prostředí a nejnovější technologie však umožňují nejen vyjadřovat vlastní názory na otázky, které nás zajímají, ale také zapojit do virtuálního rozhovoru další účastníky:

[...] v blogosféře není důležitější důkladné rozebírání tématu, ale výzva k diskusi. Důležitější je zde role komunity, neboť jedním z nejdůležitějších úkolů je vyvolat diskusi. (Šarūnas Girdėnas)

Jeden blogger takto popisuje vztah blogů k profesionálním médiím:

[...] tradiční média se určitě musí změnit a najít si své místo na nové mapě. V té či oné podobě však vždy zůstanou.

Blogger nikdy nebude profesionálním novinářem. A to je dobře, protože každý má dělat svou práci. Profesionální novinář bude každý den shromažďovat a ověřovat informace, zatímco blogger, pokud to není jeho hlavní činnost, jen tehdy, když má čas. [...] Proto se velmi skepticky dívám na názory, které se v blogosféře objevují a podle nichž jsou či budou blogy (bloggeři) lepší než média (novináři). Myslím, že je třeba se na to dívat trochu jinak: jde o různé činnosti s různými procesy a často i cíli. Média a blog se nenahrazují, nýbrž doplňují, a v budoucnu budou tyto dva kanály fungovat v symbióze. (gedzius29)

Postavení a odpovědnost profesionálních pracovníků médií a bloggerů se liší. Podle jednoho autora blogu novinář odevzdává článek re-

⁶ Tyto názory pocházejí z příspěvků přednesených na druhé konferenci bloggerů dne 5. dubna 2008. Sami bloggeři je hojně citují a diskutují o nich (například přehled konference je dostupný na internetu: http://www.ore.lt/article.php?action=get&id=1007845).

26

KALBOS KULTŪRA | 81

doktorovi, „autor blogu – přímo čtenáři. Novinář může mít za zády redakci, [...] autor blogu [...] jde přímo do první linie“ (vienastoks).

Možností, jakou podobu mohou blogy mít a jak je vytvářet, je tedy bezpočet; rozmanitost autorů a obsahu je největší možná, a to činí tento žánr internetu těžko popsatelným, nepředvídatelným a neuchopitelným. Zdá se, že blogy píše každý, kdo se nefláká. A kdo je čte? Na tuto otázku David Crystal vtipně odpovídá: zdá se, že je bohužel většinou nikdo nečte, kromě lingvisty, který náhodou zabloudí do blogosféry (Crystal 2006: 246). Ve skutečnosti mají nejznámější a nejoblíbenější blogy mnoho čtenářů, údajně více než noviny. Zbytek „popsaného“ prostoru však často zůstává bez odezvy.

Ať už je to jakkoli, sami blogeři se domnívají, že tato novinka internetového světa je „mimořádně dobrým způsobem, jak šířit myšlenky a tvorbu samotných lidí, diskutovat a hledat podobně smýšlející“ (vienastoks).

5. Problém terminologie

Anglické blog bylo poprvé použito v roce 1997. Jde o slovo utvořené netypickým způsobem. Nejprve se začalo používat spojení web log, později složenina weblog (doslovně by to v litevštině bylo „web + deník⁷“). Jeden uživatel internetu se smyslem pro humor toto weblog „etymologicky vyložil“ jako spojení anglického osobního zájmena we („my“) a domnělého slovesa blog („blogujeme“, tj. „píšeme blog“), a tak oddělil slovotvorně neexistující složku blog. Později začalo vznikat mnoho odvozenin nového slova blog, označujících různé věci související s blogy – jejich autory (blogger), činnost (blogging), souhrn internetových blogů (blogosphere), blogové příspěvky odesílané mobilními telefony (moblog), blogy obsahující videa, zvukové nahrávky či fotografie (videoblog (vlog), audioblog, photoblog) atd. Jeden z nejnovějších druhů blogů, anglicky nazývaný klog (z knowledge log), jsem v litevské části internetu zatím nezaznamenal. Tyto blogy vytvářejí převážně organizace a instituce pro pracovní účely (sdílení zkušeností) a pro vzdělávání.

⁷ Jedním z významů anglického slova log (zkráceně z logbook) je „lodní či letecký deník“ (ALKONAS), v litevštině mu však může odpovídat i slovo dienynas (srov. DŽ₆: „kniha údajů o nějakém úřadu či osobě, vyplňovaná denně nebo s uvedením data; deník“).

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

27

V neregulovaném internetovém úzu se cizí slovo blogas, které se náhodou stalo homografem litevského přídavného jména blogas, začalo rychle šířit spolu s prvními litevskými blogy. Tato homonymie se ráda využívá jako slovní hříčka:

Rogoznyj zakončil [...] sloganem: „není nic tak dobrého, co by nemohlo vyjít na BLOG“. Od nynějška tedy „blogování života“ znamená nikoli to, na co si lidé narození jako Litevci obvykle stěžují, nýbrž pravý opak – více svobody a s ní i více radosti. (Virgis Valentinavičius)

Zde je další blogový příspěvek (podtržená místa označují hypertextové odkazy v blogu):

Ne blog, ale dobrý a krásný

Vlastně bych si přečetl Aušřin blog o její cestě do hor, potom Ievin blog o piraních, a tak jsem se rozhodl psát „dobrý“. O divadle. Nebo přesněji o cirkusu. A ještě přesněji – rozhodl jsem se toho moc nepsat, ale raději to ukázat. Dobrý a krásný. Dívky se na život dívají příliš složitě. Pro ně je všechno vždycky špatné. Mně se ale někdy dějí i dobré věci. A právě o tom píšu. Zvlášť když i náš IT šéf Antanas pořád žádá „dobré zprávy“. (Andrius Vaitkevičius)

Nejčastěji se samozřejmě používá výpůjčka blogas (různé pravopisné varianty: blog’as, BLOGas). Méně často deník, elektronický či internetový deník, velmi zřídka kaupas a snad nejčastěji ze všech litevských variant, s ambicí stát se oficiálním slovem spisovného jazyka, tinklaraštis. Návrh nahradit blogy výrazem elektronické deníky probírali jejich autoři na své první konferenci v roce 2007; Virginijus Valentinavičius, který se konference účastnil, tehdy tento terminologický problém ve svém blogu komentoval takto:

Zpráva, že státní jazyková komise zakázala slovo „blogas“ a navrhuje používat podle svého názoru správnější výraz „internetový deník“, vyvolala posměšky – je to pohodlné a elegantní asi jako kanady na blondýně (opět zásah komise – automatická spellcheck právě opravila slovo, které používal můj dědeček – „kerzavi“). Proč ctěná státní jazyková komise nechce zakázat slovo „komise“? Vždyť není litevské a navíc je očividně příliš krátké a příliš pohodlné.

Jak daleko navíc může regulace jazyka na internetu zajít? Bude třeba najímat jazykovědce, aby redigovali komentáře k článkům? Zorganizuje náš slavný stát oddíl virtuální policie, který bude vyhledávat a trestat uživatele internetu píšící, mluvící a myslící nesprávně? A až skončíme s internetem, budeme moci začít s jazykem telefonních hovorů?

28

KALBOS KULTŪRA | 81

Obecně se v úzu, včetně samotných blogů, názvy různí; nezřídka se dokonce v textu téhož autora (tentokrát třináctiletého) užívají jako synonyma:

Nápad vytvořit blog mě napadl už dávno, ale stále jsem se nemohl rozhodnout, co bych do něj napsal, a tak jsem s tím pořád nezačínal. Když jsem si však přečetl několik blogů, pochopil jsem, že psát blog není tak těžké, jak jsem si myslel. Takže teď mám svůj osobní blog. Nebude zaměřen na jedno téma. Prostě od všeho trochu.

Ale dokážu přece jen vytvořit zajímavý blog, který upoutá lidskou pozornost? Tato otázka mi dodnes nedá pokoj. Myslím, že s pomocí ostatních blogerů dokážu z tohoto čerstvého blogu něco vykřesat. Takže kdo není líný a nebojí se podělit o své zkušenosti, ať mi směle všechno řekne. (Mykolas)

Poté se za sebou blog přivedl i již zmíněné anglické odvozeniny, ale vznikly také vlastní. Zde je, kolik slov s vypůjčeným základem blog- a slov s předponovou složkou blog-, stejně jako slov s druhou složkou -log, bylo nalezeno v litevských blozích⁸ a v informacích a diskusích o nich (vedle je uveden také příklad užití⁹):

blogarašliavinis, -ė: Blogy nejsou jen společenským jevem a podnikáním, mohou být také určitou formou závislosti, jistou nemocí, jejíž virus se šíří internetem a jímž se nakazí nejen ti, kdo píší, ale i ti, kdo čtou. Dovile, netrpíš blogarašliavine nemoci?

blogas: [...] blogas je možností stát se vydavatelem za deset minut a může to udělat kdokoli, kdo chce.

blogdepresija: Instalace nástrojů pro sledování statistik návštěvnosti je prvním krokem k degeneraci blogu a nakonec vede pouze k blogdepresija.

blogeris, -ė: [...] blogeriai mají sklon jako první zkoušet novinky a šířit o nich zprávy.

blogferma: Blogas.lt je největší a nejznámější litevská „blogferma“.

bloginti: [...] Vždyť jsem vymyslel, že budu pablog’int o odpovědích na tuto otázku.

bloginimas: Optimální bloginimo frekvence je jeden příspěvek denně. Čtenáři to tak vyhovuje, proto je docela dobré mít několik příspěvků do zásoby; nejsou-li už úplně dopsané, stačí mít alespoň vymyšlené jejich téma či hlavní myšlenku.

blogybė: 539 blogybė [název příspěvku].

blog-klausimas: Závěr je jediný: lidé kolem mě si o blozích blog-klausimais musejí ještě hodně vzdělávat;)

bloglogas, blogologas: Konečně se Aurelijus vzpamatoval a vytvořil/znovu vytvořil svůj vlastní blogologą [systém hodnocení blogů].

blog-neišprusęs, -usi: Zaznamenané odpovědi lidí z mého okolí. Bohužel se ukázalo, že naprostá většina z nich je úplně blog-neišprusę;)

⁸ Adresy litevských blogových webů, jejichž informace jsou v článku použity, jsou uvedeny v seznamu pramenů. Údaje byly zaznamenány v dubnu až červnu 2008.

⁹ V těchto internetových příkladech byly opraveny pouze uvozovky a pomlčky.

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

29

blogománie: Blogománie je spíše společenským než obchodním jevem.

blogová persona: Sám jsem poprvé naživo spatřil Liutaurase [...] a několik dalších všeobecně uznávaných a vážených blogových person.

blogorama: [...] už nevěnuji pozornost hlavnímu blogoramovému principu výběru probíraných příspěvků, který je lidský, srozumitelný a svým způsobem půvabný.

blogoraminis, -ė: Uvědomil jsem si, že narychlo procházím témata nejlepšího litevského blogu a soustředím veškerou pozornost na jediné kritérium: pod kterým z nich bych mohl zanechat výraznější komentáře, jež by v dnech blogoraminio stylu přivály do mých plachet alespoň nepatrný příliv návštěvníků?

bloger, -ka: [...] bloger píše s vědomím, že ho budou číst všichni.

blogosféra, blogsféra: Co se děje v litevské blogosféře?

blogosférický, -á, blogsférický, -á: Rok teprve začal, a už odstartovaly dva skvělé blogosférické projekty.

blogoun, -ka: Oznámila konferenci blogounů, takže ji přece nemohla nazvat jinak, když jí tak říkají sami blogouni.

blogvelka: Oba [autoři. – R. M.] tvoří kontext, z něhož vycházím, když mluvím o lotyšské mužské literatuře; přesněji řečeno, jde o dvě programová díla těchto autorů – Saxovo blogvelka „Odepsaná“ a [...].

fotoblog, flog: [...] fotograf deníku „The Guardian“ Dan Chung se vydal na cestu po třech pobaltských státech a své zážitky i fotografie zveřejňuje na svém fotoblogu. [...] prohlížel jsem si tvoje práce ve tvých flogech.

linklog: „Tamblog“ je méně než „blog“, ale více než „linklog“. Je to zlatá střední cesta mezi příspěvky, které obsahují jen odkaz a nadpis, a velmi hodnotnými (a často obsáhlými) reflexemi osobního deníku.

moblog: Moblog je snadno dostupný – v mobilním telefonu, prostřednictvím mobilního internetového portálu.

tamblogas, tlogas: Jestliže „tamblogai“ se vám líbil, můžete si vlastní vytvořit pomocí nástroje „Tumblr“.

videoblogas, vlogas: [...] natočil jsem ho a vložil do video blogu. Jen stručně představuji, co v tomto vlogu bude.

Jeden z nových způsobů normování přejatých slov – otrhat jen lísteček, aniž bychom viděli kořen. V neregulovaném volném užívání se blog a jeho odvozeniny zjevně zakořenily (např.: [...] blogeři by se neměli uzavírat do sebe a tolik psát o blogování a o dalších blozích.). Dokáže ho v oficiálním užívání nahradit slovo tinklaraštis?

Existují aktivní blogeři, kteří se novotvaru v litevštině nebojí a spatřují soulad významů základových slov nově vytvořeného pojmenování tohoto jevu tinklas a raštas:

Komunita, citování a odkazy na blozích vytvářejí jedinečný efekt. Myšlenka, nápad, záměr či výzva, kterou zveřejní neznámý a „nedůležitý“, možná anonymní autor, se šíří „horizontálně“ napříč blogy a je citována

30

KALBOS KULTŪRA | 81

a znovu citována, až vyroste v mocnou myšlenku celé komunity, která může ovlivnit nejen ty, kdo píší a čtou, ale i celou společnost země či zásadní záležitosti státu. [...] Izolované zveřejňování textů se naproti tomu opírá o autorovu autoritu a její schopnost ovlivnit názor čtenáře. [...] Bez „sítě“ zůstává jen „text“... (vienastoks)

Začíná se objevovat i více litevských ekvivalentů s druhou složkou –raštis nebo slovních spojení se slovem tinklaraštis pro označení různých typů a druhů blogů: vaizdaraštis (videoblog, angl. vlog), fotoblog (angl. flog), odkazový blog (angl. linklog), mobilní blog (psaný prostřednictvím mobilních komunikačních zařízení, například telefonu; angl. moblog) (http://lt.wikipedia.org/wiki/Blog). To ukazuje, že litevský novotvar tinklaraštis začíná ve skutečném užívání zapouštět kořeny¹⁰.

6. Jazykové postoje blogerů

Na blozích lze najít různé poznámky, komentáře a úvahy o jazyce a jeho užívání. Není na tom nic divného, protože o jazykových otázkách se na internetu obecně rádo diskutuje. Navíc lze podle rozmanitosti všech zkoumaných blogů usuzovat, že nejednomu autorovi působí jazyk potíže a musí se rozhodnout: jakým jazykem a jakým stylem psát? U uvědomělejších autorů je patrné, že styl elektronické komunikace, charakterizovaný „šveholivým“ pravopisem a jazykovou úsporností, se pro blogy nehodí. Zde je úryvek z eseje jednoho žáka vyššího stupně školy s názvem „Odcizují se lidé při virtuální komunikaci?“, který ukazuje pro mládež typický a dodnes převládající pohled na jazyk elektronické komunikace:

Další výhodou virtuální komunikace je snadná komunikace. Pro internetovou komunikaci nejsou nutné jazykové znalosti ani dodržování pravidel.

Blogy mají odlišný způsob psaní (s pečlivějším promýšlením), rozsah (větší), zamýšlené adresáty (snaha zaujmout více čtenářů) i pohodlnost čtení (delší text bez diakritických znamének čtenáře více unavuje). Proto se samotný text blogu a jeho komentáře i v těchto ohledech zjevně liší.

Samozřejmě se vyskytují i texty psané „šveholivým“ způsobem, zejména pokud se píše z mobilního telefonu, avšak sami blogeři se vědomě snaží užívání jazyka regulovat a podporují psaní litevskými písmeny. Například v roce 2006.

¹⁰ Podrobněji o konkurenci nových výpůjček se základem blog- a litevských ekvivalentů a o tendencích v užívání viz článek Jurgity Girčienė v tomto sešitě časopisu Kalbos kultūros (s. 50–64).

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

31

Nakonec se jeden bloger chopil iniciativy, vytvořil logo, které si každý sympatizant mohl umístit na svůj blog, vyzval k jeho šíření a skutečně se dočkal značného souhlasu; logo se začalo šířit po dalších blozích a celých jejich webech:

É propaganda!

Přestaňte, přestaňte, přestaňte psát šveplavě!

Hrozná nemoc, když nemocní nejen píšou příšerné texty, ale už se i sami podepisují šveplavými přezdívkami. [...]

Vyhlašuji tomu válku a navrhuji vám, krajané, abyste si vzali každý jednu vlajku a nesli ji svými e-maily, blogy, messengery a skypy do pošveplených elektronických pustin! (cloo)

Autor této iniciativy vysvětlil:

Mým cílem je, aby mi neposílali šveplavé dopisy a už vůbec mě nežádali, abych odpovídal šveplavě. Pak začínají různé dvojznačnosti – siausti nebo šiaušti, kipsas nebo kipsas atd. Špatně se to čte a je to nepříjemné. (cloo)

Další iniciativa se jmenuje „Píšu spisovným jazykem“. Aby se zdůraznilo, že blogy jsou záměrně psány jazykem osvobozeným od přísných kodifikovaných norem a že není nutné dodržovat pravidla, byl vytvořen termín „spisovný jazyk“ – jako jakýsi protiklad ke standardnímu jazyku:

Mám tušení, že blogosféra se může stát katalyzátorem štěpení litevštiny. Jazyk blogosféry má silnější samoregulační mechanismy než obyčejný žargon. Obsah blogů je veřejný a „věčný“; autoři se snaží vyhovět svým čtenářům, a proto věnují pozornost připomínkám k jazyku a stylu; žánr blogu neustále vyžaduje vytváření vlastního stylu vyjadřování; jazyk každého blogera je tedy vystaven silnému tlaku směřujícímu k určitému Novému průměru (v podstatě nové variantě standardního jazyka). (R.Zu)

Od standardního jazyka se však neodvrací natolik, aby neomezená jazyková svoboda přerostla v neovladatelný chaos:

Naše spisovná litevština, kterou píšeme své blogy (nebo weblogy, podle toho, kdo jak), je sice neklidná, zvědavá a glamourová dívka, přesto však dokáže naslouchat a porozumět. Standardní litevština ji naučila vyhýbat se aby s infinitivem, když se mluví o účelu.

Aby pocítila přirozenou krásu čistě zurčící myšlenky, v jistém smyslu zavře oči, uvolní se a zaposlouchá se. „Aby pocítila“ by zde znělo prostoduše,

32

KALBOS KULTŪRA | 81

jako svetr oblečený naruby. Abyste neudělali tuto pošetilou chybu, mrká na vás vlastní litevský jazyk; proto své myšlenky tak horečně neoblékejte do svetrů z vět... (R.Zu)

Distancuje se „od pošetilého žargonu, nedokonalého šišlání“, píše se však takovou jazykovou varietou, která odráží skutečné užívání jazyka (needitované jazykovými odborníky). Nejdůležitější se tedy stávají jazykové schopnosti samotného autora, které přece jen do větší či menší míry usměrňuje obecné veřejné mínění utvářející se v blogosféře.

Internetový zpravodajský portál alfa.lt, který zveřejňuje také blogy svých zaměstnanců, si to uvědomuje a varuje:

Tento blog píší zaměstnanci zpravodajského portálu Alfa.lt. Ne všichni, jen dobrovolníci. Obsah blogu není cenzurován, a proto se názor redakce portálu nemusí nutně shodovat s názorem každého autora. Nezlobte se také kvůli pravopisným chybám – píšeme bez pomoci jazykové redaktorky.

Zde je další příspěvek týkající se televizního pořadu o blozích:

V pořadu chyběl opravdový bloger, protože S. Stomu rád čtu, ale v zahraničí se tomu neříká „blogger“, nýbrž „columnist“. Nestačí sloupek s názory nazvat blogem, aby se jím stal. Myslím, že diskuse kvůli podobnému backgroundu hostů (omlouvám se milovníkům českého jazyka, ale i Stoma říkal „nickas“. Prostě je to tak jednodušší, přesnější a jasnější) tím utrpěla. (gedzius29)

V naší společnosti je zvykem „omlouvat se jazykovědcům“, když člověk veřejně mluví a má pocit, že poruší normy spisovného jazyka. V blogosféře nemají žádnou moc, a tak se – konečně – omlouváme „milovníkům litevského jazyka“. Zajímavým směrem výzkumu by bylo prozkoumat, jak sami autoři blogů dávají najevo svůj postoj k normám spisovného jazyka. Jedna autorka například v textu o blozích na téma podnikání, který píše neanonymně na internetovém zpravodajském portálu, používá řadu kalkovaných konstrukcí typických pro byrokratický jazyk, aniž by si uvědomovala jejich nenormativnost (podtržené hypertextové odkazy):

Všechno by bylo OK – bylo by příjemné se seznámit, zajímavé vyslechnout názory těch, kdo píší blogy, na to, zda se takové opatření osvědčilo, a podobně. Jenže pak se blog Alfy jaksi ocitl mimo kontext. O co jde?

Ale protože psát blog je dnes jednoznačně módní, bez ohledu na to, zda v něm má člověk co říct, stává se to často hlavolamem pro pracovníky public relations. Výsledkem jsou blogy jako Monton, Pizza Jazz. (Dovilė Vaitkevičiūtė)

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

33

Autorka však v tomto příspěvku kurzivou vyznačuje jazykové jevy, které jsou pro ni samotnou něčím výjimečné: hybrid nesvietiškai, novotvar kūrybininkai¹¹, slangové slovo kreizėjimai, vlastní vytvořené přídavné jméno lentelinis, hovorové slovo muilinė („takový fotoaparát“):

Blog píšeme sami. Věnujeme mu nesvietiškai mnoho času, aktivně se účastníme života blogosféry, jsme přáteli blogerů.

Blogy podporující prodej mezi podniky si obecně nedokážu představit. Snad by mohly být přínosné profesní blogy zaměstnanců výrobcům služeb nebo intelektuálních produktů. Například blog kūrybininkų z reklamní agentury, v němž vidím jejich kreizėjimus a myslím si, že právě tito lidé přijdou s nápadem, který srazí koně [...]

To si žádá mé lentelinis myšlení.

Sama to nemohu posoudit, protože mé fotografické vrcholy končí u volby přednastavených režimů muilinė. (Dovilė Vaitkevičiūtė)

Podívejme se tedy blíže na samotný jazyk blogů. Co je nejlépe patrné v celé jeho rozmanitosti? Čím může být zajímavý pro jazykové badatele?

II. JAZYK BLOGŮ

David Crystal upozorňuje, že osobní blogy zahrnují mnoho typů jazykové činnosti. V USA od roku 2001 nejvíce přibývalo právě elektronických deníků, v nichž autoři vyprávějí o svém každodenním životě a přemýšlejí o něm, jak je u deníků obvyklé; někdy zveřejňují také pokusy o vlastní tvorbu. Autoři však musí mít vždy na paměti, že jsou veřejně přístupné všem¹², a počítat tedy s tím, že to, co napsali, si dříve či později může někdo přečíst. Tato okolnost dovoluje tvrdit, že jazyk není zcela intimní osobní záležitostí autora jako v běžných denících: veřejnost vyžaduje dodržování určitých všeobecně přijímaných norem.

Nejdůležitějším rysem jazyka blogů je tedy jazyková svoboda daná formou a vlastnostmi samotných blogů. Crystal ji označuje za něco mezi obec-

¹¹ Je vidět, jak se tento novotvar z oblasti reklamy v neregulovaném užívání snaží ujmout namísto přejatého slova kreatorius či krieitorius (angl. creator).

¹² Aby lidé neztráceli ostražitost, podobně jako při psaní elektronických dopisů (u nichž existuje možnost, že si je přečte někdo jiný než adresát), vznikají různá pravidla a zásady pro psaní blogů. Crystal cituje jednu z nich: „Nikdy nedávej na blog nic, co bys nebyl připraven obhájit u soudu.“ (Crystal 2006: 242).

34

KALBOS KULTŪRA | 81

… a ani obecného jazyka. Za hlavní kritérium, které odlišuje jazyk a styl několika blogů probíraných v jeho knize od obecného jazyka, Crystal považuje toto: kdyby se tento text připravoval k vydání, byl by upraven. Styl blogů odráží nespoutaný tok myšlenek, který se ne vždy shoduje s hranicemi gramatické věty, a tím se tento jazyk přibližuje tomu, jak autor mluví. Až do vzniku obecného jazyka se tímto stylem psaly také dopisy a ve středověku by takovému stylu nikdo nevěnoval pozornost (o tom lze prý usuzovat z rukopisů některých soudních procesů), protože byl normou všech psaných textů. Později, ve druhé polovině 18. století, jej nahradily požadavky obecného jazyka a veřejné písemné texty se obvykle neobjevovaly v neupravené podobě. Blogy opět představují jedinečnou příležitost spatřit neupravený psaný jazyk. Jde o psaný jazyk v té nejholší, ničím nezastřené podobě (Crystal 2006: 245).

1. Možnosti výzkumu jazyka blogů

Svět blogů je tak rozsáhlý a pestrý, že by bylo možné dokázat cokoli: že se litevština zhoršuje, že už jen stěží žije, anebo naopak – že se všechno ubírá k lepšímu a lidé jsou stále gramotnější. Přesto by se po zahájení soustavnějšího výzkumu měly ukázat i určité tendence.

Jak bylo patrné už z dříve uvedených příkladů, usiluje se o veřejnou dohodu autorů v otázkách jazyka, takže nelze říci, že by tento jazykový projev fungoval zcela chaoticky. Nejprve je tedy třeba pokusit se zjistit, jak se utvářejí jazykové normy blogů a o jaký jazykový standard se usiluje. Mělo by se ukázat, zda se vychází z všeobecně přijímaného standardu, nebo zda existují různé proudy. Dále je třeba posoudit, jaký je vztah této jazykové variety k jiným varietám, především k obecnému jazyku. Neméně důležité je prozkoumat, jaké výrazové prostředky jsou pro jazyk blogů typické a jaké funkce plní v textech této jazykové variety. Zdá se, že existují dobré možnosti zabývat se také jazykem a stylem jednotlivých autorů (idiolekty).

Po stanovení cíle zkoumat jazyk blogů a formulování problematiky související s takovým výzkumem nás rozmanitost autorů, témat a stylů psaní, která se před námi otevřela, nutí hledat konkrétní směry a úkoly výzkumu¹³. Za zvážení stojí také…

¹³Podrobněji o možnostech sociolingvistického výzkumu jazyka blogů a o rysech jazyka blogů jako určité variety užívání viz R ita M il iū n a it ė. Tinklaraščių kalbos vieta dabartinės vartosenos schemoje. – Internetinis žurnalas Lietuvių kalba, 2008. Dostupné na internetu: www.lietuviukalba.lt

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

35

… a také skutečnost, že tato jazyková varieta je kvůli specifikům internetu velmi otevřená rychlým změnám.

Nejhmatatelnější kritéria, která by pomohla zorientovat se v množství blogů, by mohla být dvojí – podle autorů a podle obsahu blogů:

1) sociální charakteristiky autorů:

věk (různé věkové skupiny),

sociální postavení,

vzdělání.

2) tematika.

Ve výzkumu skutečného psaného úzu existovala dlouhou dobu značná mezera, protože většinu litevského psaného úzu tvořil veřejný jazyk, který se k adresátovi obvykle dostával pouze prostřednictvím zprostředkovatelů – jazykových redaktorů. Žákovské slohové práce, neupravované rukopisy apod. jsou pro takový výzkum mnohem hůře dostupné, protože nejsou určeny veřejnosti, nýbrž jen omezenému počtu lidí. Jazyk blogů nikdo zvenčí neupravuje, vzniká bez prostředníků. Blogy tedy ukazují skutečný psaný úzus. Stálá písemná podoba blogů a snadný přístup k textům vytvářejí veškeré podmínky pro naplnění snů jazykových badatelů – přímo pozorovat jazyk, který vzniká a funguje v přirozeném prostředí. Výzkum může normotvůrcům obecného jazyka pomoci zorientovat se v tom, jaké změny litevštiny se objevují v prostředí blízkém obecnému jazyku a jak se tyto dvě variety veřejného jazyka – obecný jazyk a volný jazyk internetového prostředí (síťový jazyk) – vzájemně ovlivňují. Podle jednoho blogera je obecný jazyk tím, co se jazykoví správci snaží vložit lidem do úst, zatímco síťový jazyk je tím, co by si mohli z lidských úst zase vzít zpět (R.Zu).

Cílem tohoto článku není obsáhnout veškerou tuto rozmanitost. Jde pouze o to odhalit některé výraznější rysy jazyka blogů. Dále se budeme opírat o příspěvky z blogů shromážděné pro předběžný průzkum (celkem jich bylo téměř sto¹⁴) z internetových zdrojů uvedených na konci článku.

2. Jazykové zvláštnosti litevských blogů

Aby lépe vynikly jazykové zvláštnosti blogů, je vhodné porovnat jejich jazyk s lépe prozkoumaným elektronickým diskurzem (v úzkém významu tohoto pojmu uvedeném v poznámce 3). Blogové příspěvky mívají obvykle délku do 100 slov, méně často až do

¹⁴Chceme-li jazyk blogů zkoumat důkladně, je třeba vytvořit reprezentativní a metodicky podloženou databázi. Cílem tohoto článku je tentokrát pouze zcela obecně nahlédnout do těžko uchopitelných oblastí blogosféry.

36

KALBOS KULTŪRA | 81

200 slov. Tím se zvlášť zřetelně liší od komentářů, které mívají většinou několik vět a jsou především samy o sobě, bez hlavního textu, k němuž se vztahují, zcela neinformativní (Marcinkevičienė 2005: 23). Text blogů je delší, samostatně rozvíjí téma, a má tedy i logickou strukturu (alespoň několik odstavců). Zároveň zde již není naprostá svoboda anonymity, která v elektronickém diskurzu umožňuje chovat se bez omezení, a proto se v blogových příspěvcích objevuje více osobního přístupu a odpovědnosti. To výrazně ovlivňuje i jejich jazyk: stává se uspořádanějším. Vytváření takového jazyka vyžaduje více úsilí než elektronický diskurz.

Ačkoli se jazyk a styl této oblasti teprve začínají rozvíjet, přesto je patrné, že se do ní přenáší mnoho prvků z elektronického diskurzu. Časem se však, jak lze předpokládat, objeví také určité módní způsoby psaní a vzniknou hranice, za nimiž budou některé věci čtenářům připadat jako autorovy výstřelky. Jak už bylo vidět, sami autoři si to uvědomují a pokoušejí se omlouvat, pokud se domnívají, že se odchylují od představovaného všeobecně přijímaného standardu.

Apie elektroninio diskurso kalbos ypatumus Asta Ryklienė (2000: 101) rašo:

Rychlost a nenáročnost technického kanálu – internetu – vede k neoficiálnímu a neformálnímu, spontánnímu a nepromyšlenému psaní v krátkých frázích, s opravami, výplňovými výrazy, elipsami, inverzí, zkracovanými slovy a neformální slovní zásobou.

V textech blogů se to vyskytuje také, ale v menší míře. Dalším důležitým rozdílem mezi jazykem blogů a elektronickým diskurzem je, že „účastníci internetové komunikace ji přece jen vnímají spíše jako proces, průběh (mluvený jazyk), než jako událost, produkt (psaný jazyk)“ (Ryklienė 2000: 102). Cílem blogerů je vytvořit „produkt“, tj. příspěvek na určité téma, který si ostatní mohou přečíst a diskutovat o něm. To v zásadě určuje těsnější vztah textů blogů k psanému jazyku: na škále psaného a mluveného jazyka stojí elektronický diskurz blíže zaznamenanému mluvenému jazyku, zatímco blogy jsou blíže tradičnímu psanému jazyku. I zde však psaná podoba umožňuje vyjadřovat se tak, aby se člověk příliš nevzdálil mluvenému jazyku, a vytváří se tak dojem živého, přirozeného jazyka.

Styl blogů se nejčastěji blíží publicistickému stylu (s výjimkou textů vlastní tvorby). Lze zde najít texty různých žánrů – od zprávy či reportáže, analytického komentáře až po recenzi knihy nebo koncertu (k žánrům publicistiky viz Bitinienė 2007, Marcinkevičienė 2008).

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

37

2.1. Svoboda psaní

Tvorbu blogů bychom mohli nazvat jakousi jazykovou reality show: každodenní činnosti a každodenní myšlenky se zapisují a pak se takto zaznamenané předkládají veřejnosti. Aby vznikl dojem přirozeného psaní, někdy se s oblibou ukazuje přeškrtnutý text, který autor napsal a po rozmyšlení přeškrtl, jako když píše rukou na papír. Tady je zápis devatenáctiletého studenta:

10 závazků

1. Přestat nadávat. I když na internetu sprostá slova nepoužívám, v běžném životě mi nějaké ujede. Příliš často, příliš mnoho.

2. Flákat se. Neflákat se.

3. Dobře se učit. Ne kvůli známkám a stipendiu, ale kvůli sobě. Jen kvůli vědomostem.

4. Žít stylově, zemřít v přepychu.

5. Pokud možno, používat na cestování ekologické palivo – nohy.

6. Nelhat, i když se snažím dělat to co nejméně.

7. Snažit se ve všem vidět pozitivní stránku.

[...] (hattori)

Blogový jazyk je tedy svobodným veřejným územ. Známý novinář Virginijus Valentinavičius, ředitel zpravodajského portálu alfa.lt, uvolněný, s povolenou kravatou, ale zachovávající si určitý odstup od čtenářů, který je dán jak probíraným tématem, tak neutajovanou totožností autora (natož jeho postavením ředitele portálu), píše na svém blogu o politické korektnosti [některé zajímavější jazykové prvky jsem zvýraznil já. – R. M.]:

Politická korektnost: prakticko-olympijské aspekty

[...] A kdo dovolil fotbalistům šlapat po trávě? Oj, kdo se odvažuje omezit se jen na muže a nepíše „kdo dovoluje fotbalistům(-kám) šlapat po trávě“? Ojjoj – proč je v závorkách ženská koncovka, a ne mužská?

Marxismus in action znamená, že všechno má svou materiální příčinu a political correctness (PC) je způsob myšlení, který naléhavě požaduje všechny tyto příčiny objasnit.

[...]

Několik stránek Spectator‘iaus s příjemně rukou psaným textem, který nedělá nic jiného než přímo a důsledně uplatňuje liberální (v americkém smyslu) ideje v praktických záležitostech, jako jsou olympijské hry. Ale...ale...ale... – důslednost a logika jsou nadvládou eurocentrického racionalismu nad prvotním iracionalismem, represí obecného vůči jednotlivému, nadvládou rozumu nad hloupostí – eeehm, no tady bychom asi měli hledat jiné, PC-esnější, slovo, které stírá rozdíly.

Mimochodem, proč se píše černé na bílém, a ne naopak, a jak za to odpovědí bílí, heterosexuální muži-křesťané, kteří nezměnili pohlaví, a globální kapitalismus?

38

KALBOS KULTŪRA | 81

No, a Litevská katolická církev for that matter. A polská církev, zkrátka struktury nadvlády Rzeczpospolity. A mimochodem, proč v polštině převládají souhlásky nad samohláskami? To be continued in all newspapers.

V uvedené ukázce jsou patrné také tázací věty typické pro mluvený jazyk, které mají vytvořit iluzi přímého rozhovoru se čtenářem. Častější než v běžném psaném jazyce jsou vsuvky (mimochodem, no, a ironické zkrátka), citoslovce (jejda, jéje, ehm) a opakování (Ale... ale... ale...). Najdeme tu i pravopisné postupy vytvořené pro usnadnění volného psaného jazyka (zrychlení samotného psaní). V tomto případě se to projevuje tím, že se v textu cizí nesklonné prvky zapisují tak, PC-esnio, Spectator’iaus, aby při čtení zněly jako v přirozené mluvě, tedy s koncovkami. Samozřejmě upoutají pozornost také anglické citace vložené do textu (slova, spojení, a dokonce celá věta). V oficiálním mluveném či psaném projevu by si to autor nemohl dovolit.

2.2. Vztah ke spisovnému jazyku

Pro popis kvality spisovné litevštiny bylo navrženo několik stupňů: 1) špatná – s výrazným narušením systému; 2) uspokojivá – bez závažných jazykových chyb; 3) dobrá – bez výraznějšího porušování norem; 4) vzorová (Klimavičius 2002: 23). Při zkoumání jazyka blogů lze jevy, které v něm fungují, popsat podle toho, zda jsou ve shodě se spisovnými jazykovými normami, či nikoli, a zavést tedy také něco podobného takovým stupňům; přístup k jazykovým jevům by však zde neměl být hodnotící, nýbrž pouze popisný.

V blozích si člověk může svobodně zvolit takový způsob vyjadřování (psaní), jaký mu v daném případě připadá nejúčelnější. Protože jde o veřejnou oblast, která však není oficiálně regulována, není povinností dodržovat normy spisovného jazyka, tím méně je regulovat nějakými oficiálními prostředky. Proto je třeba zdůraznit, že na jazyk blogů by sotva bylo vhodné pohlížet jako na nějakou pokřivenou podobu spisovného jazyka či jako na odchylku od přijatých spisovných norem. Stejně jako elektronický diskurz jsou blogy určitou sférou užívání jazyka, v níž se mohou uplatňovat různé jazykové variety. Jednou z nich samozřejmě může být i spisovný jazyk a jeho uvolněnější styl.

Jazyk této sféry, stejně jako dialekty či sociální a profesní žargon, nespadá do působnosti vědomé regulace (kodifikace) jazykových norem. Je na každém, jakým jazykem mluví a jak se nechá ovlivnit okolím, které ho může přimět ke změně způsobů jazykového vyjadřování (například psát bez náhrady písmen s diakritikou).

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

39

2.3. Variabilita a hojnost prvků různého původu

Jedním z nejvýraznějších rysů textů blogů je variabilita jazykových prostředků. Odraz tohoto jevu lze najít i v elektronickém diskurzu, jenže vzhledem ke stručnosti samotných textů se tam neprojevuje tolik jako v delších příspěvcích. Variabilita se vyskytuje také ve volném mluveném jazyce, ale vzhledem k povaze a fragmentárnosti mluveného jazyka je mnohem obtížnější ji zaznamenat. Lze tedy říci, že v blozích fungují varianty skutečného úzu v nejhmatatelnější podobě a rozsahu, jaké dnes nenajdeme v žádném jiném písemném projevu litevštiny.

Zde je ukázka příspěvku osmnáctiletého autora na blogu (sledované varianty jsou zvýrazněny):

Sklenice lásky

Ahoj, dnes jsme s xLapinux¹⁵ vyrobili skvělou „sklenici lásky“. Je to velmi snadný na výrobu a docela originální dárek, takže příště na Valentýna nebudete muset utrácet majlant ani všem dávat už okoukané mrtvolky květin. Nejdřív budeme potřebovat sklenici. Důležité je, aby byla průhledná a měla víčko. Může se stát, že vyberete skleněnou nádobu, která bude stát víc než samotné bonbony, takže buďte obezřetní. Levnější (a obvykle hezčí) sklenice bývají v obchodech s domácími potřebami (pro případ, že by vás lákalo vzít sklenici ze stejného supermarketu jako bonbony), a obchody „za jedno euro“ jsou hotový zlatý důl. My jsme měli půllitrovou sklenici

Dále budete potřebovat bonbony – koupili jsme dražé a gumové bonbony, ale jaké vyberete, záleží už na vkusu vaší drahé polovičky: [do textu jsou vloženy fotografie ilustrující, jak dárek vznikal. – R. M.]

Myslím, že je to docela chytrý nápad.

Jasně, není to vrchol intelektu, ale představuji si, že při nějaké příležitosti je mnohem příjemnější dostat sklenici bonbonů než nějakou kytičku. Anebo, dovolí-li to peněženka, lze darovat obojí. I když já osobně rád dávám dárky bez čekání na nějakou příležitost (Enorca)

V běžném jazyce se autorův výraz sloikas a kvietkas, nejspíš převzatý od rodičů či prarodičů, užívá záměrně, se zřejmým cílem oživit styl.

Proměnlivé není jen užívání jednotlivých slov. V témže textu se mohou objevit jak hovorové či profesní slangové výrazy, tak i vsuvky v několika jazycích, takže jazykový projev je velmi pestrý. Dokonce i název příspěvku je anglicky:

Výlet k moři

Tenhle prodloužený víkend jsem vyrazil se svou holkou na výlet k moři, konkrétně do Palangy (i know, že to není nejlepší litevské letovisko, ale když máme ubytování zdarma,

¹⁵

Má se na mysli autorův přítel s touto přezdívkou, která je zároveň hypertextovým odkazem na přítelův blog.

40

KALBOS KULTŪRA | 81

tak to docela jde). Jak jsme čekali, bylo tam dost lidí, ale alespoň těch blbých zvířátek bylo jen pár (mluvím o buranech a dalších přírodních omylech). Výlet byl fun, najel jsem asi 1100 km: Vilnius - Klaipėda - Palanga - Uošvija - Kaunas - Alytus - Vilnius. Připadám si, jako bych si konečně pořádně užil dovolenou, jen je problém, že se v práci nemůžu vzpamatovat, nedaří se mi dostat do rytmu a pořád se mi chce spát. (Povilas)

Nebo příspěvek dvacetiletého studenta informačních technologií (podtržené hypertextové odkazy):

Boj se spamem

No jo... Když mě zaspamovali, tak mě zaspamovali. Během dvou dnů jsem z deníku smazal ani málo, ani moc – 700 komentářů a příspěvků v návštěvní knize... Polnyj [...] [Vynecháno nepříliš silné ruské sprosté slovo. – R. M..]. Naštěstí, I’ve found the solution;) A našel jsem ji v příspěvku v deníku Nežinomo, kde popisoval stejný problém. A ten příspěvek okomentoval jistý Pkmk [...] V komentáři navrhl používat služby akismet.com. A TAM jsem našel odkaz na AchingBrain, kteří (který?) celý ten nástroj upravili pro PHP5’s. Při té příležitosti jsem si nástroj stáhl a upravil pro svůj deník.:) A hle, za hodinu už chytil 41 komentářů:) Jeee;) Konečně si můžu oddechnout a být v klidu, že ráno nebudu muset mazat všechen ten bordel... (~tapkius~)

Prvky různého původu jsou typické pro blogy autorů různého zaměření i věku. Lze se domnívat, že autoři s lepšími písemnými dovednostmi a vyšším vzděláním se snaží cizí prvky nějak odlišit. Například zvyk profesionálního novináře vyznačovat cizí slova uvozovkami přetrvává i na blogu:

Nedávno jsem při soukromém rozhovoru zaslechl útržek černého humoru zdravotníků. Prozradili, že... potenciálními dárci orgánů jsou „britvininkai“. Vyprávějí se o tom i anekdoty. Manažer pohřební služby volá do obchodu s „britvami“. „Kolik motocyklů jste včera prodali?“ „Čtyři,“ odpoví prodavač. „Aaa, tak tři už máme, čtvrtý asi ještě jezdí,“ uzavřel manažer. [...] Zkusím se na situaci podívat zvenčí. Technice a kultuře řízení totiž trochu rozumím: jsem redaktorem rubriky Kola na Alfa.lt, účastním se rallye a automobilových test-draivuose. Nejsem členem žádného motorkářského klubu, ale nejednou jsem jel jak na „britvě“, tak na „čioperiu“. (Žilvarskas)

Cizí prvky lze vyznačit kurzivou [kurziva autorky, zvýraznění moje. – R. M.]:

A i kdyby se konečný výsledek nezměnil, aspoň to ty svině bude bolet;) A mně bude u srdce líp;)

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

41

[...] snaží se tuto svou vlastnost nedávat na odiv a své komentáře často obléká do podoby ironie, žargonu nebo prostého žertíku. To ukazuje na takové povahové rysy, jako je smysl pro humor, schopnost přizpůsobit se prostředí, high communication skills and easy-going chatting. [...]

Hlavní problém při vytváření tohoto popisu zůstává stejný a dobře známý těm, kteří sem zavítali už několikrát – neumím psát stručně. Všechno mi připadá důležité. Kratší text napíšu jen tehdy, když nemám čas, ale chci něco určitě říct... But I will do it. Someday;) [...]

Nejdůležitějším důvodem ale je, že dnes je to přesně rok, co tady zamořuji éter;) Jo jo, hooray hooray, blog RedVel visí online už celých 365 dní a těší i štve několik stálých návštěvníků a asi tucet random’inių návštěvníků;) Později ještě přidám takový annual review, ale teď mi nedá spát tenhle nápad;) (RedVel)

Jinde, jak bylo patrné už z předchozích příkladů, se cizí prvek – slovo či spojení, nebo i celá věta – často vkládá do litevského textu bez jakýchkoli rozlišovacích značek (všude zvýraznila autorka. – R. M.):

Jedním z doporučení pro usability je řídit se kulturními zvyklostmi, například „doleva znamená proti směru hodinových ručiček“. (Dominykas Blyžė)

Anyway L. Donskis měl pravdu, že stojíme na prahu změn v médiích, ale když mluvím o Litvě, nejsem tak nadšený. (gedzius29)

No a když se do toho pustíš on comercial basis, musíš počítat s tím, že příjmy budou stabilní. (e.f.i.)

NE, říká mi můj rozum, a já se dál vracím ke studiu poznámek k teorii účetnictví. Just to let you know, i’m not dead:) (Viktorija)

Vedle cizojazyčných prvků se objevují i různé projevy žargonového jazyka. Budeme-li žargonem rozumět jazykové prostředky typické pro určité sociální skupiny (nejčastěji mladé lidi a žáky), uvidíme, že se v příspěvcích na blozích používá tehdy, když si autor zvolil odpovídající způsob vyjadřování a počítá s odpovídajícím adresátem. Někteří autoři to dělají nejspíš nevědomky, protože si ještě neosvojili dovednosti veřejného mluveného (psaného) projevu, jiní se záměrně snaží ztotožnit s určitou skupinou, „trefit se“ do způsobu jejího vyjadřování. Například studentka píše:

Zítra, přesněji dnes – revision session z matiky, půjdu na univerzitu a vyřídím tam hromadu věcí. (Viktorija)

Podobné texty samozřejmě zužují okruh čtenářů, protože jim ne každý rozumí, ale tím se zároveň samy od sebe vymezují skupiny lidí s určitými názory a zájmy.

42

KALBOS KULTŪRA | 81

V celkovém proudu takových textů není mnoho. Například když se začaly objevovat litevské blogy, napsal v roce 2005 jeden autor studující telekomunikační fyziku a elektroniku:

C# a garbage collecting’ás

Momentálně se učím.NET/C#, tj. chci být developer na vlně:) Na rozdíl od mnohých nepovažuji produkty Microsoftu ve výchozím nastavení za evil, a proto si po pouhém krátkém vyzkoušení zmíněných věcí troufám vyjádřit svůj názor..NET framework je skvělá věc, lepší neexistují – je v něm skoro všechno, co by člověk mohl potřebovat, a všechno je navzájem kompatibilní. Nevýhodou C++ a frameworků/knihoven, které mu předcházely, bylo, že se všechno muselo vzájemně sladit, což často nedopadlo dobře, například když s boost::filesystem projdeš nějaký adresář, výsledky zapíšeš do std::vectoru a nakonec je vložíš do nějakého wx::ListBoxu. Nic moc, zkrátka.

A teď o C#. Jsem vlastně člověk vědy a dosud se mému vysněnému jazyku nejvíc podobá C++. C# je dobré, protože napravuje některé špatné vlastnosti C++, ale bohužel nemá většinu jeho dobrých vlastností (no, C# 2.0 slibuje, že některé z nich napraví).

A teď podrobněji o jedné takové věci – garbage collectingu. (Saulius)

Je pochopitelné, že smysl takového textu dokážou pochopit jen takoví „devolopeři“ jako sám autor.

Výzkum variability jazyka blogů a prvků různého původu by mohl pomoci lépe pochopit, kdy autoři používají výrazové prostředky záměrně a vědomě a kdy se v jejich úzu ustálily jako konkurenční varianty.

2.4. Pravopis a interpunkce

Tinklaraščių kalboje, kaip ir kitose vadinamųjų medialektų (žr. Hjarvard 2004: 75–97), t. y. elektroninėje terpėje funkcionuojančios kalbos, apraiškose, pirmiausia į akis krinta formalieji skirtumai nuo tradicinės rašytinės ir spausdintinės kalbos: įvairūs specialūs grafiniai ženklai, sutrumpinimai ir pan.

Autoři blogů si navíc přinášejí různé pravopisné návyky z každodenní písemné činnosti: z práce (pokud jde o píšící profesionály), komentářů a textových zpráv. Proto je rozmanitost pravopisných stylů největší. Lze najít texty bez litevských písmen, příklady velmi zjednodušeného i téměř dokonalého pravopisu. Na mnoha místech jsou zřetelně patrné slabé pravopisné dovednosti (užmiestyn, išsprendė, esu deointam dangui), k nimž bezpochyby ještě více přispívá móda „psaní bez diakritiky“.

V příspěvcích je poměrně vzácné psát věty bez mezer a oddělovat je pouze interpunkčními znaménky, jak je běžné v krátkých telefonních zprávách při šetření místem:

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

43

Před pár dny jsem se připojil k akci nazvané Co je blog?.Jaký je cíl této akce?Je velmi prostý – seznámit obyčejné Litevce s takovým dobrem, jako je blog (lit. tinklaraštis), aby si pak lidé nemysleli [...] (člověk, který má co říct)

S vlastními jmény se zachází volně. Někdy se známější příjmení píší s malým počátečním písmenem a symbolická pojmenování se vůbec nijak nevyznačují:

Napadá Microsoft a šéfové investičního kapitálu, proč Adidas nekupuje Nike, Toyota nekupuje Ford a Coca-Cola nekupuje Pepsi? I kdyby to povolily úřady pro ochranu hospodářské soutěže? Protože vzniklý vnitřní zmatek, konkurence a slaďování produktových řad, „války kádrů“, propouštění a odchody nejtalentovanějších s uraženými ambicemi by byly nejlepším dárkem pro Reebok, Volkswagen a... ehm... švenčionělské limonády. (vienastoks)

Tinklaraščių tekstų skyryba panaši į elektroninio diskurso (plg. Ryklienė 2000: 102) – palyginti laisva, dažnai sukelianti nerūpestingumo įspūdį, skyrybos ženklų mažiau nei būtinai turėtų būti rašant normine kalba. Tačiau jei koks autorius skyrybos taisykles visiškai ignoruoja ir rašo be kablelių, gauna skaitytojų atkirtį: tokį tekstą skaityti per sunku.

2.5. Citoslovce

V příspěvcích na blozích se různé emoce vyjadřují jak pro elektronický diskurz typičtějšími emotikony¹⁶, tak tradičně chápanými citoslovci vyjádřenými slovní podobou. Takových citoslovcí – litevských i přejatých, různě upravených a nejspíš i takových, která si autoři vytvořili právě při psaní – je celá řada. Zde je jen několik příkladů:

eeehm: [...] eeehm, tady by asi bylo třeba hledat jiné [...] slovo.

et: Et, jednou se na štěstěnu usměje, bude třeba se tam vrátit.

grrrrrrowl: Grrrrrowl.!!! Jednoho dne draci ovládnou celý vesmír a zavládne tisíciletý mír.

yep: Yep, upadám do transu a před sebou spatřuji pořadač plný čísel a grafů z Excelu.

muahahaha: Nasměrovat smysly k dobrým věcem a ty špatné nechat, aby se samy zničily. Muahahaha.

¹⁶ Výkladový slovník počítačových termínů (KTAŽ) doporučuje různé grafické znaky vyjadřující emoce (angl. emoticon) nazývat citoslovci, v tomto článku (a nejen v něm) je to však nevhodné, protože „citoslovce“ se používá ve významu tradičního slovního druhu. Grafická označení smiley, úsměvy, obličeje apod., která se v úzu ustálila, se v článku nazývají emotivními znaky.

44

KALBOS KULTŪRA | 81

nea: [...] stručně o tom, co mě zaujalo. A o tom, co nea;)

oi oi: Oi oi, když jsem na univerzitě pochopil různé limity a integrály, tak proč bych nepochopil životní náhled?

oj, ojojoj: Ojojoj – proč je v závorkách ženská koncovka, a ne mužská?

uoj: Uoj, jak vtipné.

wow: Včerejší hlavní zpráva. iPhone přichází do Litvy! wow!!! věřím, že všichni zapomněli na jedno slovo – oficiálně.

2.6. Jazykové novinky

Jazyk blogů je zajímavý ještě z jednoho hlediska: lze zde dobře sledovat, jak se ujímají novotvary oficiálně doporučované, zejména ekvivalenty cizích slov. Pokud je autoři používají přirozeně, bez jakýchkoli metajazykových komentářů, lze se domnívat, že se tyto novotvary přijímají, například:

Nelíbilo se mi, že se po připojení paměťového disku v „Můj počítač“ objevily dva další disky [...]. (Criminal)

Autoři navíc sami používají nová slova ve významu i ve formě – jak příležitostné výrazy vytvořené pro jednorázové použití, tak nová slova, která možná usilují o širší rozšíření. Nová slova mohou být vlastní tvorbou, mohou vznikat podle slovotvorné struktury slov z jiných jazyků, mohou být částečně nebo úplně přeložena. V blozích, včetně jejich komentářů, lze tedy nalézt mnoho jazykové tvořivosti – zdařilé i nezdařilé –, která ukazuje schopnost či neschopnost uživatelů jazyka opírat se o výrazové prostředky vlastního jazyka. Zde je jen několik příkladů:

aptikinys: Nasedám na prohlížeč a sfoukávám mentální prach z dávno nenavštěvované půdy. Aha, je tu vyhledávání! Zkusím to, nejnovější aptikinys [...].

kėdynė: pořád mi vrtá hlavou – co když mi ze sluchátek příliš hlasitě uniká zvuk do okolí? Když si ale sednu sám do dvoumístné „sedačky“ a někdo si později sedne vedle mě a mračí se kvůli mé hudbě (možná ne kvůli ní), tak ho v duchu pošlu k čertu – „proč sis sedal vedle někoho, kdo poslouchá hudbu?“

persiskait yti: [...] blogů už jsem se přečetl až příliš (něco jako když se člověk přejí).

skalbadienis: O víkendech bývá jeden den [...] dnem praní.skalbadienis.

šlamštknygė: Knižní recenze skoro nečtu, ale mám zvláštní šestý smysl, takže se ke mně šlamštknygės dostávají do rukou jen zřídka. Ale číst recenze takových šlamštknygi bývá někdy docela zábava.

Zkoumání jazyka a stylu blogů tedy nabízí nevyčerpatelné možnosti. Patří sem vznikání nových významů, frazeologie, zvláštnosti vět, slovní hříčky,

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

45

vtip. Spousta expresivity, tvořivosti a sebevyjádření autorů. Tady je příběh o tom, jak se běžný nákup v obchodě a rozhovor s prodavačkou kvůli moderním technologiím promění v samoobsluhu. U pokladny není pokladní a zákaznice musí mluvit s počítačem (kurzíva – autorka blogu):

Cena (ne)bytí zeleným

Včera, když jsem se zastavila doplnit obsah ledničky, pípnutím označila všechno zboží, naskládala ho do té plastové – zelenožluto-bílé tašky a na obrazovce počítače se objevila nečekaná otázka.

„Potřebné množství: kolik tašek jste použila?“

První myšlenka byla, že jde jen o údaje pro statistiku. Druhá – a správná – myšlenka byla, že budu muset zaplatit. Jeden, vážený počítači, použila jsem jen jeden sáček, a to pouze proto, že se nehodlám pokoušet nacpat balení mražené zeleniny do počítačové schránky. (Ieva Baranauskaitė)

Před několika desetiletími, kdy v Litvě zřejmě ještě nikdo nemohl mít ponětí o internetu, jeden učitel literatury radil svým studentům, kteří se nepochybně chtěli stát spisovateli: Pište, každý večer bezpodmínečně napište alespoň stránku deníku. Bez soustavného psaní to nepůjde. Psaní skutečně podněcuje k přemýšlení, posilují se jazykové vyjadřovací dovednosti, zdokonaluje se styl a pro mladé lidi, kteří mezi blogery tvoří většinu, je to velmi dobré prostředí pro rozvoj. Proto bychom neměli pochybovat: budoucnost internetu patří – nikoli spisovatelům, ale lidem, kteří umějí psát.

ZÁVĚRY

1. Nová forma sebevyjádření a komunikace – internetové deníky neboli blogy –, která se na internetu objevila před více než deseti lety, je již široce rozšířená i v litevské části internetu. Zároveň se objevil nový projev užívání litevského jazyka. Je výjimečný tím, že se zde psaný jazyk vytváří bez prostředníků a nikdo jej nijak zvlášť nereguluje, avšak texty napsané tímto jazykem jsou zveřejňovány a přístupné všem.

2. Rozmanitost blogů, různí autoři a témata umožňují na první pohled vystihnout jen nejobecnější jazykové rysy a možné směry podrobnějšího výzkumu, takže zatím není důvod činit zobecnění. Přesto je z toho, které vrstvy a původ lexika převažují, jakým způsobům vyjadřování se dává přednost, jaké okazionalismy se vytvářejí a jak se novotvary ujímají, nebo naopak nejsou přijímány, zřejmé, že jazyk tohoto prostředí je zajímavým jevem a vhodnou půdou pro výzkum skutečného veřejného psaného úzu.

46

KALBOS KULTŪRA | 81

3. Jazyk blogů lze popsat jako určitý nový typ veřejného psaného jazyka volného stylu – jeden z projevů elektronického prostředí, takzvaných medialektů, vedle elektronického diskurzu (komentářů, krátkých telefonních a rychlých zpráv atd.). Protože funguje na okraji a mimo rámec vědomě upravovaného užívání psané spisovné řeči, je mnohem variabilnější. Ačkoli v mnoha případech jde o směs různých jazykových variet a zejména prvků jiných jazyků, nejčastěji angličtiny, sotva je účelné nahlížet na jazyk blogů jako na nějakou pokřivenou podobu spisovného jazyka.

4. Je patrné, že v blogosféře existuje snaha autorů dosáhnout veřejné dohody v jazykových otázkách a užívání jazyka navíc ovlivňuje i veřejné mínění čtenářů. Nelze tedy říci, že se tento jazykový projev utváří zcela chaoticky.

5. Popularita a rozšíření blogů dovolují předpokládat, že vliv jejich vyjadřování na spisovnou litevštinu a vývoj jejích norem bude nepochybný. Vedle tohoto psaného jazyka volného stylu (vlastního) se lépe vyjevují samotné rysy spisovného jazyka a jeho úloha ve společnosti. Na jazyk blogů lze tedy nahlížet jako na skutečné užívání jazyka, v němž jsou patrné jak nové tendence, tak možnost zachovat kodifikaci spisovného jazyka nebo ji upravit.

ŠALTINIAI

http://blogologas.lt/

http://kasyrablogas.lt

http://lt.wikipedia.org/wiki/Blog

http://verslas.blogas.lt

http://visiblogai.lt

http://www.alfa.lt

http://www.blogas.lt

http://www.blogeriai.lt

http://www.blogeriai.net

http://www.mtv.lt/blogai

http://www.nezinau.lt/

http://www.rzu.lt

http://www.vlkk.lt

LITERATŪRA

Bitinienė A. 2007: Publicistinis stilius, Vilnius: Vilniaus pedagoginis universitetas.

Crystal D. 2006: Language and the Internet, 2-nd ed. Cambridge: Cambridge University Press.

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

47

Donskis L. 2008: Užnuodyta viešoji erdvė. – www.balsas.lt, balandžio 18. Prieiga internete: http://www.balsas.lt/naujiena/192269

DŽ₆: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. Stasys Keinys. 6-as (3-ias elektroninis) leid., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2006.

Hjarvard S. 2004: The Globalisation of Language. How the Media Contribute to the Spread of English and the Emergence of Medialects. – Nordicom Review 1–2. Nordicom: Gothenburg University, 75–97. Prieiga internete: http://www.nordicom.gu.se/common/publ_pdf/157_075-098.pdf

Huffaker D. A., Calvert S. L. 2005: Gender, identity, and language use in teenage blogs. – Journal of Computer-Mediated Communication 10(2). Prieiga internete: http://jcmc.indiana.edu/vol10/issue2/huffaker.html

Klimavičius J. 2002: Lietuvių bendrinė kalba: ribos ir beribiškumas, sistema, norma ir kodifikacija. – Terminologija 9, 7–25.

KTAŽ: Kompiuterijos terminų aiškinamasis žodynas. Prieiga internete: http://aldona.mii.lt/pms/terminai/term/z2odynas.html

Marcinkevičienė R. 2005: Internetinių straipsnių komentarai žanriniu aspektu. – Tekstas: lingvistika ir poetika 14. Mokslinės konferencijos medžiaga, Šiaulių universitetas: Šiaulių universiteto leidykla, 22–23.

Marcinkevičienė R. 2008: Žanro ribos ir paribiai. Spaudos patirtys, Vilnius: Versus aureus.

Miliūnaitė R. 2008: Tinklaraščių kalbos vieta dabartinės lietuvių kalbos vartosenos schemoje. – Lietuvių kalba [internetinis mokslo žurnalas]. Prieiga internete: www.lietuviukalba.lt

Ryklienė A. 2000: Bendravimas internetu: kalbėjimas rašant. – Darbai ir dienos 24, 99–107.

Vedrickas A. 2007: Web 2.0 – naujoji interneto karta. – Lietuvos rytas (Kompiuterija), sausio 15. Prieiga internete: http://kompiuterija.lrytas.lt/zurnale/2007-01-15/web-20-%E2%80%93-naujoji-interneto-karta

Gauta 2008 07 08

A FIRST GLIMPSE AT THE LANGUAGE OF BLOGS

Summary

More than a decade ago the first blogs appeared on the world web ^(www); around the year 2000 the Lithuanian internet set up its first blogs; in 2006–2007 it witnessed their boom. The article describes blogs as a new internet form of self-expression and communication, its role in social communication and its linguistic

48

KALBOS KULTŪRA | 81

expression as well as possible frameworks of linguistic analysis. The article also discusses the problem of coining Lithuanian blog-related concepts and offers an overview of the terms in actual use.

The analysis of almost a hundred of blogs produced by authors of different ages and focusing on different topics could hardly lead to any final conclusions and generalisations. However, the pilot linguistic investigation has resulted in identifying some new features of the blog language. The language of blogs is peculiar in that its written form evolves with no mediators or regulators; however, its texts are easily accessible to the public. Therefore, language specialists have a unique opportunity to research actual public written use, to investigate its characteristic features of linguistic expression and functions of the features in the texts. A large variety of blogs, different authors (and the data provided about themselves) give access to investigating the layers and origin of prevalent lexis, dominating modes of expression, specific features of occasional words, how language innovations come into use or are rejected etc. Moreover, all of the above can be related to the social features of the authors and the topics of the texts.

The language of blogs can be defined as a new variety of free-style public written language, one of the forms of electronic medium, the so called medialects, and can be discussed alongside with electronic discourse (comments, e-mails, telephone text messages (SMS) and instant messages). The language of blogs functions on the periphery of regulated standard language and beyond its boundaries; it is much more varied. In many cases it is a mixture of elements from different language varieties and different languages (mainly English); therefore, it should not be treated as a perverse form of standard language.

In the blogosphere the authors seem to take efforts to publicly negotiate language issues; moreover, the language use is influenced by the public opinion of the readers. Therefore, this language variety cannot be claimed as being completely chaotic. The popularity of blogs and their wide spread would presumably exert major influence on standard Lithuanian and the development of its norms. Thus the language of blogs can be treated as actual use with some obvious new developments, on the one hand, and a possibility to maintain the codification of the standard language or its modification, on the other hand.

RITA MILIŪNAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

R. MILIŪNAITĖ. Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą

49