ALBINA AUKSORIŪTĖ

Ústav litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0003-2099-3735

OBLASTI VĚDECKÉHO VÝZKUMU: dějiny litevské terminologie, terminologie přírodních věd, terminografie, terminologické zdroje.

DOI: doi.org/10.35321/bkalba.2023.96.09

TERMINOLOGIZACE OBECNÝCH SLOV V DÍLE TAISLIUS AUGYMINIS JURGISE AMBRAZIEJUSE PABRĖŽYTAISLIUJE AUGYMINIAME

KLÍČOVÁ SLOVA: Jurgis Ambraziejus Pabrėža, názvy rodů rostlin, terminologizace, motivace, metaforické termíny.

ANOTACE

Článek se zabývá názvy rodů krytosemenných rostlin uvedenými v díle Jurgise Ambraziejuse Pabrėži z roku 1843 Taislius augyminis, které vytvořil terminologizací obecných slov tehdejší hovorové řeči. Analyzuje se sémantická motivace názvů rodů rostlin; názvy rodů rostlin uvedené J. A. Pabrėžou se srovnávají s názvy uvedenými v dílech Povila Matulionise Žolynas, Lietuviškas botanikos žodynas, Lietuvių kalbos žodynas, Botanikos vardų žodynas a uvádí se, které z názvů uvedených v díle J. A. Pabrėži se v současném úzu vžily.

ABSTRACT

Článek se zabývá názvy rodů kvetoucích rostlin, které Jurgis Ambraziejus Pabrėža uvedl ve svém díle z roku 1843 Taislius augyminis („Systém rostlin“) a vytvořil je terminologizací běžných slov tehdejší hovorové řeči. Článek analyzuje sémantickou motivaci názvů rodů rostlin a porovnává názvy rodů rostlin, které vytvořil, s názvy uvedenými v dílech Povila Matulionise Žolynas („Názvy rostlin“), Lietuviškas botanikos žodynas („Litevský botanický slovník“), Lietuvių kalbos žodynas („Slovník litevského jazyka“) a Botanikos vardų žodynas („Slovník botanických názvů“); uvádí také názvy rodů rostlin z Pabrėžova díla, které se ustálily v současném úzu.

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas

Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliuje augyminame

175

ÚVOD

Jurgis Ambraziejėjus Pabrėža (1771–1849) yra žinomas kaip vienas iš XIX a. pirmosios pusės produktyviausių žemaičių autorių, palikusių didžiulį rankraštinį palikimą. Iš jo minėtini pamokslai, botanikos, medicinos, geografijos darbai. „Šiandien J. Pabrėža, įvertinus jo iškilų gyvenimą ir veiklą, pristatomas kaip įžvalgus gamtamokslininkas (botanikas, botanikos pradininkas, geografas, pirmojo lietuviško geografijos vadovėlio autorius), jautrus gydytojas (liaudies medicinos propaguotojas), išmintingas švietėjas (mokytojas, mokslininkas, menininkas, bibliofilas, poetas) ir tik galiausiai, nors tai yra pirmiausiai, kaip nuoširdus dvasininkas (kunigas, pranciškonas tretininkas, pamokslininkas, oratorius)“ (Ožel(is) 2020: 10).

Za života J. A. Pabrėžy nebylo publikováno ani jedno jeho dílo; teprve z iniciativy kněze Antana Milukase, redaktora litevsky vydávaného časopisu Dirva, byla v roce 1900 vytištěna část největšího rukopisu J. A. Pabrėžy s názvem Botanika arba Taislius auguminis. Ve 21. století připravila a publikovala lingvistka dr. Rita Šepetytė několik jeho děl: Taislius auguminis (sv. I 2009, sv. II 2014, sv. III 2015), Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos „Geografija“ (2019), Pamokslai įvairingose materijose, sakyti Ambroziejaus Pabrėžos (2020).

Zásluhy J. A. Pabrėžy o rozvoj litevské botaniky jsou mimořádně velké, neboť jako první popsal žemaitské rostliny v rodném jazyce a jako první byl autorem botanických terminologických slovníků (podrobněji viz Dagys 1972: 15–25); jako první také předložil zásady tvorby názvů rostlin v polsky psaném článku Uwagi tyczącesię ułożenia doskonałey Flory Żmudzkiey. Miłosnikom Flory Żmudzkiey i znawcom języka żmudzkiego, poświęcone (Poznámky k sestavení dokonalé žemaitské flóry, 1834). Uvedený článek publikoval v letech 1922–1923 v časopise Kosmos Jurgis Elisonas, který jej v roce 1921 objevil mezi rukopisy J. A. Pabrėžy v knihovně kláštera v Kretingě. J. A. Pabrėža v článku píše, jak vytvářet názvy rodů, aby odpovídaly duchu žemaitského jazyka: 1) název by měl označovat charakteristické vlastnosti druhů daného rodu; 2) název může být kalkem latinského systematického názvu; 3) název rodu z latinské systematiky se upraví tak, aby jeho koncovka a zvuk odpovídaly duchu žemaitského jazyka; 4) název může být vytvořen z kořene charakteristického slova a –iškės (Elisonas 1923: 291). Je třeba zdůraznit důležité zásady tvorby názvů rostlin, které J. A. Pabrėža v článku vyzdvihuje: za hlavní zdroj názvů rostlin považuje živý hovorový jazyk; a protože ví, že stejná rostlina může mít v různých místech různá jména, navrhuje vybírat — řečeno dnešní terminologií — motivovaný název, tedy přiřadit rostlině takové jméno, které vystihuje její nejvýraznější vlastnosti.

176

BENDRINĖ KALBA | 96

J. A. Pabrėža opakovaně zdůrazňuje, že název by měl označovat charakteristické vlastnosti rostliny. Jako jednu z možností uvádí kalk latinského názvu; je však třeba poznamenat, že dnes je někdy obtížné určit, zda je název rostliny kalkem, nebo slovotvorným útvarem litevského jazyka, neboť většina latinských názvů je v latině motivovaná a odráží charakteristické vlastnosti dané rostliny.

V roce 1843 dokončil J. A. Pabrėža psaní svého nejvýznamnějšího vědeckého díla Tayslós augumyynis kóremy taalpynas augimys ligsziot raastosys teyp muusosys kayp nekórios swetszaalys só prijungymó abladny prajoowa weykala yr sór aaśźima waarduu paprastuuju teyp žemaytyszku, kaypo pruuszyszku, łaatwyszku, yr waarduu tayslyyniu žemaytyszku só lotiinyzskays. Par kónyga Ambroziejó Paabrezá bówósiy kozndyiy yr mookitojii Kretingos moksllynićžioy, tercyorió Z. Sz. T. Prączyszkaus yszdóuts meetusy 1843 (~ Taislius augyminis, v němž jsou shromážděny rostliny dosud nalezené jak u nás, tak i některé cizí, s připojením stručného průběhu díla a sepsáním běžných názvů — žemaitských, pruských i lotyšských — a žemaitských systematických názvů s latinskými. Sepsal kněz Ambrozejus Pabrėža, někdejší kazatel a učitel v kretingské škole, terciář Z. Sz. T. Františka, vydáno roku 1843). Dále bude toto dílo zkráceně označováno jako Taislius augyminis¹. „Samotný rukopis, který má 1042 stran (LXII stran předmluvy a 980 stran textu), vytvářel J. A. Pabrėža asi osm let (1835–1843)“ (Subačius 2009: 10). Již z názvu díla lze pochopit, že obsahuje systém rostlin zahrnující nejen rostliny rostoucí u nás, ale také některé cizokrajné rostliny, a uvádí jejich žemaitské, latinské, pruské a lotyšské názvy.

Jak poznamenává botanik Jonas Dagys, botanická „terminologie se skládá ze dvou částí: morfologické a systematické. První je potřebná k popisu rostlin, druhá k jejich pojmenování. Při psaní botanického díla se začíná morfologií. Tak postupoval i J. A. Pabrėža: úvodní část jeho Taisliaus tvoří morfologie rostlin neboli organografie“ (Dagys 1972: 16).

Druhá část rukopisu o rozsahu 980 stran je věnována systematice rostlin; jsou v ní popsány rody 643 kvetoucích rostlin a 158 výtrusných rostlin a hub. Názvy rodů kvetoucích rostlin uvedené v Taisliuje augyminiame zkoumal Robertas Gedrimas. Podrobně analyzoval tvorbu složených a předponových názvů rodů kvetoucích rostlin (Gedrimas 2004: 182–196; 2005: 81–92).

¹ Rankraščio pavadinime, kuris užrašytas ne J. A. Pabrėžos ranka (Šepetytė 2009: 7), įsivėlė klaida, ją pirmas pastebėjo Giedrius Subačius. Biudvaržio augyminis pamatinis žodis yra J. A. Pabrėžos vartota augymė. Apie J. A. Pabrėžos kalbą ir rašybą plačiau žr. G. Subačiaus (1996: 10–113; 2009: 9–28) straipsnius.

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas

Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliuje augyminiame

177

J. A. Pabrėža rozdělil kvetoucí rostliny do 23 skupin (tříd), zatímco ve 24. skupině popsal nekvetoucí, tj. výtrusné rostliny a houby.

J. A. Pabrėža vycházel ze tří hlavních způsobů tvorby termínů: 1) terminologizace, 2) tvoření neologismů, 3) přejímání z jiných jazyků. Terminologizovaná běžná slova tehdejší hovorové řeči a názvy rostlin užívané v hovorové řeči tvoří více než 28% všech názvů rodů kvetoucích rostlin. Hlavním způsobem, jímž J. A. Pabrėža tvořil názvy rostlin, bylo tvoření neologismů (viz Gedrimas 2004: 185). Tento článek se zabývá těmi názvy rodů kvetoucích rostlin v Taislius augyminis, které J. A. Pabrėža vytvořil terminologizací běžných slov hovorové řeči, tj. slov ze svého nářečí. Takto vytvořených názvů rodů rostlin je v Taislius augyminis velmi málo; článek analyzuje pouze názvy 20 rodů. Většinu J. A. Pabrėžových terminologizovaných názvů rodů tvoří lidové názvy rostlin užívané v hovorové řeči, které nejsou předmětem tohoto článku. Samostatný výzkum věnovaný názvům rostlin J. A. Pabrėži, vytvořeným terminologizací, dosud nebyl proveden; novum tohoto článku tedy spočívá v tom, že se zabývá názvy rostlin, které J. A. Pabrėža vytvořil terminologizací běžných slov. Je třeba zmínit, že pouze R. Gedrimas při analýze termínů v učebnicích zeměpisu J. A. Pabrėži pojednal o terminologizaci běžných slov pro pojmenování různých zeměpisných pojmů (Gedrimas 2003: 121–126).

Cílem tohoto článku je zjistit, které názvy rodů kvetoucích rostlin J. A. Pabrėža vytvořil terminologizací běžných slov tehdejší hovorové řeči; k dosažení tohoto cíle jsou stanoveny tyto úkoly: objasnit motivaci zkoumaných názvů rodů rostlin, porovnat analyzované názvy rodů rostlin J. A. Pabrėži s názvy uvedenými v dílech Povila Matulionise Žolynas, Lietuviškas botanikos žodynas, Lietuvių kalbos žodynas, Botanikos vardų žodynas a určit, které názvy uvedené v práci J. A. Pabrėži a v jaké podobě se ustálily v současném úzu. Při zkoumání názvů rostlin se používají popisná metoda, srovnávací metoda a metoda sémantické analýzy.

1. TEORETICKÝ ZÁKLAD

V mezinárodní normě Terminology work – principles and methods (Terminologická práce – zásady a metody) se jako jedna z metod tvorby termínů uvádí užití existujících jazykových forem; existující formy lze využívat k tvorbě nových termínů pomocí těchto způsobů tvorby termínů

178

BENDRINĖ KALBA | 96

jako jsou konverze, terminologizace, sémantický posun a přejímání. Terminologizace je proces, při němž se výraz obecného jazyka transformuje v termín (ISO 704; 2022: 67–68). Podobně definují terminologizaci i další zahraniční autoři: během tohoto procesu se slovo nebo fráze obecného jazyka mění v termín označující pojem v odborném jazyce (viz Valeontis, Mantzari 2006: 7; GT; Eurotermbank).

V litevské terminologii je pojem terminologizace definován šířeji než v uvedených pracích zahraničních autorů: při popisu terminologizace se hovoří nejen o přeměně běžných slov spisovného jazyka, ale také nářečních slov či výrazů v termíny; tento proces zahrnuje všechny obvyklé způsoby změny významu slova (vznik přeneseného významu, rozšiřování a zužování významu) (viz: Keinys 1980: 64; Klimavičius 1996: 4–7; 2006: 55–56; Kaulakienė 2001: 28; Gedrimas 2003: 121–126; Kvašytė 2005: 76; Jakaitienė 2010: 191; Gaivenis 2014[1983]: 131–135; 2014[1996]: 26–27; 2014[1997]: 4–7; 2002: 51–53).

Již v první teoretické práci o litevské terminologii – práci filozofa Stasysa Šalkauskise Terminologijos teorija ir lietuviškoji filosofijos terminija (1925, 1927, 1934), kterou publikoval ve čtyřech číslech vědeckého časopisu Kaunaské univerzity Logos, se píše o terminologizaci, tento termín však S. Šalkauskis nepoužívá. Při pojednání o třech hlavních zdrojích termínů uvádí jako první přizpůsobování slov lidské řeči potřebám terminologie a rozlišuje čtyři způsoby, jimiž se slova lidské řeči začleňují do odborné terminologie: „a) zpřesňování významu slova lidské řeči; b) rozšiřování významu slova; c) zužování významu slova; d) posouvání významu slova podle analogie“ (Šalkauskis 1927: 12).

Je však třeba upozornit, že terminologové od 70. let 20. století na rozdíl od S. Šalkauskise rozlišují pouze tři způsoby změny významu slov; toto rozlišení lze vysvětlit tím, že jak rozšíření, tak zúžení významu slova při jeho terminologizaci představuje zpřesnění jeho významu. „V každém případě získávají běžná slova, která se dostanou do systému termínů, zvláštní, vymezený význam“ (Keinys 1980: 64).

V pracích litevských terminologů se pro označení procesu, při němž se běžné slovo mění v termín, užívají různé termíny: terminologizacija (Keinys 1980; Gaivenis 2002), terminologizavimas (Gaivenis 1983, 2002), terminizacija (Gaivenis 1997, 1996; Kaulakienė 2001; Klimavičius 2006; Stunžinas 2007, 2018), terminizavimas (Klimavičius 1996; Gedrimas 2003; Kvašytė 2005; LTB; Jakaitienė 2010). Podle názoru Reginy Kvašytė „by při mluvení o přeměně slov v termíny bylo vhodnější vycházet z pojmu termi

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas

Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliųje augyminame

179

nizace, tj. souhrn termínů, proto logickou formou, která splňuje požadavek stručnosti, je terminizace (nebo hybridní forma s litevskou příponou terminizavimas)“ (Kvašytė 2013: 134). Domnívám se, že uvedené varianty termínu terminizace² a terminizavimas jsou systematičtější; lze říci, že se již ustálila i tradice jejich užívání, a proto v článku používám termín terminizavimas, pouze v citacích jsou uvedeny termíny užívané autory.

Jak poznamenává Kazimieras Gaivenis, „terminologizace zužuje rozsah slova častěji, než jej rozšiřuje, a činí je konkrétnějším“ (Gaivenis 2002: 29). Toho si všímáme i při analýze názvů rostlin uvedených v díle J. A. Pabrėži, neboť J. A. Pabrėža přisuzuje terminologizovaným běžným slovům konkrétní odborný význam – na základě podobnosti nebo nějakého jiného znaku jimi označuje konkrétní rod rostlin.

Při zjišťování, jak a jakým způsobem byl termín vytvořen, se obvykle hledají motivy pojmenování, a vyvstává tedy otázka motivace. V terminologii se na motivaci termínů a její význam nahlíží různě³. Někteří terminologové význam motivace zvláště zdůrazňují; například Sabela Fernández-Silva, Judit Freixa a Maria Teresa Cabré uvádějí, že motivované termíny se jeví jako nejvhodnější typ termínů, protože nejen široce reprezentují pojem, ale také svou formou ukazují část jeho obsahu (Fernández-Silva ir kt. 2009: 21); motivované termíny otevírají dveře k pochopení pojmů, neboť umožňují pojem rychle a efektivně identifikovat (Fernández-Silva ir kt. 2009: 24).

Sergiusz Grinev-Griniewicz se domnívá, že motivace usnadňuje pochopení a osvojení příslušného pojmu. Podle něj se při tvorbě nových termínů nejčastěji využívá strukturální a sémantická motivace. Strukturální motivace je patrná u slov utvořených ze známých významových částí; jejich struktura ukazuje jejich význam. Sémantická motivace se objevuje u slov s druhotným významem, který lze předvídat na základě významu primárního (Grinev-Griniewicz 2011: 34).

Termínům vytvořeným terminizací není vlastní strukturální neboli slovotvorná motivace, protože se termíny nestaly prostřednictvím slovotvorby, a nemají tedy slovotvorné rysy. V tomto případě můžeme hovořit pouze o sémantické motivaci,

² Jonas Klimavičius píše, že termíny terminografija, terminizacija, tranterminizacija, determinizacija přivezl z Kyjeva na podzim roku 1970 (Klimavičius 2002: 133).

³ Johanas Mykingas ve svých pracích poměrně podrobně analyzoval pojem motivace jako jednu z důležitých otázek tvorby termínů, když zkoumal teoretické modely a aspekty tvorby termínů u různých autorů (Myking 2009: 39–53; 2020: 6–30). Přehledy klasifikací motivace viz také: Gaivenytė 2000: 19–25; Gritėnienė 2006: 24–29; Lubienė 2015.

180

BENDRINĖ KALBA | 96

a máme ji tehdy, když se slovo užívá v přeneseném významu: věc se nepojmenovává přímo, nýbrž se sáhne po již existujícím slově; nové slovo se netvoří, pouze vzniká nový (metaforický či metonymický) význam (Urbutis 2009: 73).

K. Gaivenis nepřikládá motivaci termínů velký význam. Podle něj „se motivované termíny snadněji zapamatovávají a rychleji lze určit jejich místo v mikrosystémech terminologie. Motivace však v terminologii obecně nehraje rozhodující roli, protože se výborně užívají i zcela nemotivované termíny, stejně jako cizí slova, jejichž motivace je nám naprosto nesrozumitelná. <…> motivace je důležitější u druhových termínů než u rodových“ (Gaivenis 1998: 91).

Domnívám se, že motivace je v terminologii důležitá, protože motivovaný termín lze snadno pochopit i bez definice; je však třeba uznat, že motivace ne všech terminizovaných termínů je zřejmá a že ji můžeme pochopit. Někdy je obtížné vypátrat motivy pojmenování některých pojmů kvůli individuálnímu pohledu jejich tvůrců nebo analogii známé pouze jim, na jejímž základě se rozhodnou terminizovat běžné slovo.

Aurelija Gritėnienė ve svém výzkumu motivace názvů rostlin v severopanevėžském nářečí zdůrazňuje, že motivaci názvu často určuje sama pojmenovávaná věc: „Rostliny mají mimořádně mnoho rozlišovacích znaků, a proto je motivace jejich názvů velmi různorodá. Ale i v tomto případě, kdy sama kategorie vytváří předpoklady pro rozmanitost motivace, se často stává, že volbu názvu neurčuje pouze zásadní rozlišovací znak rostliny, nýbrž také nahodilé asociace, bujná fantazie a tvořivost uživatelů jazyka“ (Gritėnienė 2006: 27). S tímto názorem badatelky je třeba souhlasit, neboť při zkoumání názvů rostlin vytvořených J. A. Pabrėžou lze nejen vysledovat motivy jejich vzniku podle charakteristických znaků, ale také spatřit autorovu fantazii a tvořivost.

„Obsah běžných terminologizovaných slov se může podstatně změnit. Termín získává speciální sémy, které běžné slovo nemá“ (Gaivenis 2002: 53). Takové termíny bývají navzdory jednomu z požadavků tradiční terminologie – stylistické neutralitě – expresivní a řadí se k metaforickým termínům. K. Gaivenis zdůrazňuje, že obraznosti se v terminologii nejčastěji vyhýbáme tehdy, když chceme zdůraznit rozlišovací (distinktivní) funkci termínů. Expresivní termíny se často tvoří v systematické terminologii, protože při rozlišování jednoho druhu či rodu rostlin nebo živočichů od jiného se často sahá k obraznému přirovnání. Obraznosti se nelze vyhnout ani tehdy, když je za rozlišovací znak považován dojem, který na badatele působí

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas

Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliuje augmininame

181

pojmenovává se rostlina nebo živočich, případně se subjektivně hodnotí některé vlastnosti rostliny či živočicha (Gaivenis 2002: 45–46)⁴.

Przemysław Dębowiak a Jadwiga Waniakowa při analýze sémantické motivace názvů rostlin zdůrazňují, že metaforické názvy rostlin, kterých je v botanické nomenklatuře mnoho, jsou názvy sekundární, a proto je třeba v každém případě rozklíčovat základ metafory, tj. primární motivaci. Uvádějí čtyři hlavní faktory určující sémantickou klasifikaci názvů rostlin: 1) vzhled rostlin; 2) vlastnosti rostlin; 3) místo výskytu rostlin; 4) využití rostlin (Dębowiak, Waniakowa 2019: 175–176).

2. NÁZVY RODŮ ROSTLIN VYTVOŘENÉ TERMINOLOGIZACÍ OBECNÝCH SLOV

Názvy rodů rostlin, které J. A. Pabrėža vytvořil terminologizací obecných slov, jsou metaforické termíny, protože na základě vlastností rostliny nebo určité podobnosti s objektem, pro který je daný rys charakteristický, se název objektu přenáší na rostlinu. Při objasňování motivů pojmenování zkoumaných rodů rostlin se nejprve zjišťovalo, čím se daný rod rostlin vyznačuje, který význam obecného slova J. A. Pabrėža použil, které charakteristické rysy rostliny zdůraznil a zda lze tuto motivaci opřít o informace uváděné ve vydaných názvoslovných seznamech rostlin a v další botanické literatuře.

J. A. Pabrėža terminologizoval obecná slova pro pojmenování rodů rostlin na základě jejich vzhledu, využití a vlastností.

2.1. Názvy vytvořené na základě vzhledu rostlin

Pro pojmenování největší části probíraných rostlin, celkem patnácti z dvaceti, převzal J. A. Pabrėža obecná slova, jimiž rostliny metaforicky pojmenoval podle podobnosti vzhledu květů, květenství, plodů, semen a listů. Názvy motivované vzhledem květů a květenství. Jde o nejpočetnější skupinu rodů rostlin. Jejich názvy vytvořil J. A. Pabrėža na základě tvaru a barvy květů a květenství. Nejvíce obecných slov bylo terminologizováno podle tvaru květů a květenství:

⁴O českých metaforických termínech z různých oborů se již napsalo poměrně mnoho, viz: Baltrūnaitė 1998: 36–47; Gaivenytė 2000: 19–25; Stunžinas 2006: 62–73; 2018: 56–92; Vladarskienė 2012: 83–92 aj.

182

BENDRINĖ KALBA | 96

baydikla (~baidykla, strašidlo). – Himantoglossum. – (Zungenorchis. Willd.) (TA 639/ II 461⁵). Jde o rod z čeledi vstavačovitých, jehož pysk květu se skládá ze tří částí, přičemž prostřední část je mnohem delší než ostatní a je zkroucená, takže květ působí poněkud podivně. J. A. Pabrėžovi se zřejmě zdál nevzhledný, proto rostlinu takto pojmenoval, viz MNE; srov. 2 baidykla viz baidyklė: 4. P bot. Himantoglossum LKŽ⁶; Himantoglossum viz Aceras (Gudžinskas 1999: 80), Aceras – bezrohý (Gudžinskas 1999: 21);

bóórbóls (~burbulas, bublina). – Trollius. – (Kugleranunkel. Bluff.) (TA 389/ II 211). J. A. Pabrėža zvolil pro tuto rostlinu název burbulas na základě podobnosti tvaru květů, což potvrzuje také Lietuviškas botanikos žodynas (LBŽ): Tróllius europaeus (lat. trulleum – kulatá nádoba; staří Germáni tuto rostlinu nazývali Rolla, Goldrolla, tedy všude se zdůrazňuje znak kulatosti, protože květy rostliny jsou okrouhlé, kulovité) – upolín nejvyšší (Mln), syn. burbulas (F⁶) LBŽ 355; burbulas 6. Rs bot. „burbulis, potvinkis (Trollius europaeus)“: Krp⁷ LKŽ; viz také Gritėnienė 2006: 64–65;

koóčžėls (~kočėlas, váleček). – Alopecúrus (TA 51/ I 185), srov. Alopecúrus (řec. alopex – liška, ura – ocas; květenství připomíná liščí ocas) – psárka (Mln), syn. kočėlas (P) LBŽ 16; kočėlas (bělorusky качала) [K], J, R 3. LBŽ bot. „rostlina z čeledi lipnicovitých, psárka (Alopecurus)“: P LKŽ. Pro pojmenování tohoto rodu bylo použito ve hovorovém jazyce užívané slovo slovanského původu. Je třeba poznamenat, že J. A. Pabrėža je zvolil, aniž se řídil motivací latinského termínu; srov. Aloperus (35), pojmenovaný kočėlas podle vzhledu květenství (současný normativní název rodu je pašiaušėlis) (Jankevičienė 2009: 35);

kraamy (~kramė). – Échium (TA 143/ I 279). Motivace názvu tohoto rodu, vytvořeného terminologizací nářečního slova, se shoduje s motivací latinského názvu rostliny, srov. Échium vulgáre (řec. echis – had, užovka; řec. názvem echion byly označovány různé rostliny z čeledi Borraginaceae

⁵ Za zkratkou pramene TA je uvedeno číslo stránky rukopisu a za lomítkem svazek a strana publikovaného díla.

⁶ F = J. Fiedorowicz. Katalog planě rostoucích a některých zdomácnělých rostlin v okolí Ilłuszty, které od roku 1818 až dosud pozoroval a určil X. Józef Fiedorowicz, sepsaný podle Linnéova systému z roku 1851. Názvy rostlin latinsky, polsky a litevsky (rukopis).

⁷ Za dvojtečkou jsou uvedeny zkratky míst, z nichž jsou ve slovníku převzaty příklady.

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas

Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taislių augyminė

183

rostliny, patrně kvůli podobnosti jejich květů s rozevřenými čelistmi hada) – hadinec obecný (Iv, Mln), syn. kramė (P) LBŽ 127; srov. kramė 6. P, Mt, LBŽ bot. „hadinec“ LKŽₑ. První význam slova kramė je v LKŽₑ uveden jako „hlava hada, ropuchy, žáby, sledě“ a všechny příklady pocházejí ze žemaitského nářečí, takže je zřejmé, že žemaitské slovo bylo zvoleno pro podobnost květů s částí těla živočicha. Vzhled květů tohoto rodu již popsala také botanička Ramunėlė Jankevičienė: „<...> [okraj] koruny je nálevkovitý, s pěti nestejnými cípy, téměř dvoupyský, poněkud připomíná čelisti plaza“ (Jankevičienė 1987: 238); srov. Echium – hadinec BVŽ 119;

kaaruna (~karūna, koruna). – Fritillária – pol. Korona (TA 242/ II 64). J. A. Pabrėža ve své práci uvedl slovo karūna také jako termín morfologie rostlin, který přenesl na označení rostlinného rodu. Květenství jednoho druhu této rostliny – řebčíku královského (Fritillaria imperialis) – připomíná korunu: nad květy vyčnívá chochol podlouhlých horních listů, uspořádaných na stonku v přeslenech; květy jsou zvonkovité a převislé v hroznech VLEe; srov. karūna (l. koruna) 8. LBŽ, P bot. „rod rostlin, řebčík (Fritillaria)“ LKŽₑ, viz také Karuuna (Corolla.) ira dalys žyida ysz delikatniu mažn wysados baarwintu yr kóupkoy óóžwertuu lapuutiu sódieta, dalis gimtynes auginiu betarpey aapdęgati (~karūna je část květu složená z jemných, většinou pestře zbarvených a do kupky obrácených lístků, část rostlinného pohlavního orgánu přímo obklopující); Fritillária (lat. fritillus – šachovnice; rostlina dostala toto jméno kvůli skvrnitosti květů), pol. Korona – řebčík (P), syn. karūna (P) LBŽ 146–147. Je třeba upozornit, že botanička R. Jankevičienė píše: „<...> zdá se, že název karūna Pabrėža vyslechl od lidí, protože cituje žemaitské pojmenování „císařova koruna“ (Jankevičienė 2009: 10), avšak údaje LKŽₑ ani LBŽ neukazují, že by se v žemaitském nářečí dotyčná rostlina nazývala karūna;

pėtyns (~pentinas, ostruha). – Delphínium (TA 374/ II 196). Pabrėža ve své práci uvádí ostruhu, stejně jako předchozí terminologizované slovo, jako termín morfologie rostlin, srov. Pėtyns. (Calcar.): ira prasy-vylgynyms terbeliets karuunas, kóremy atsyrad mydótis (~ostruha: je to prodloužený váčkovitý útvar koruny, v němž se tvoří med). Rod rostliny je pojmenován podle podobnosti tvaru korunních lístků s výrůstkem, srov.: „Květy jsou barevné, nepravidelné, horní kališní lístek a dva horní korunní lístky mají ostruhy. Plodem je souplodí měchýřků.

184

BENDRINĖ KALBA | 96

Většina ostrožek obsahuje velké množství alkaloidů a je jedovatá VLEe; pentinas 2. MŽ250, Į ostrý rohovitý výrůstek na zadní části ptačího těla (obvykle kohouta); 4. P, Mt, LBŽ viz pentinius 2. 5. bot. „výrůstek okvětí ve tvaru váčku, v němž je nektar“: Ostruha je kratší než semeník LFII598 LKŽₑ; srov. také Delphínium (řec. delphinion – název této rostliny, odvozený z řec. delphis, delphinos – delfín; protože květní poupata připomínají tvar delfína) – ostrožky (Mln, Bar), syn. pentinas (P, N) LBŽ 116–117.

Dva rody rostlin jsou pojmenovány podle barvy květů: gaysra (~gaisra). – Lychnis (TA 312/ II 134). Pro pojmenování tohoto rodu bylo terminologizováno slovo gaisra vzhledem k podobnosti barvy květů, srov. goštautinė gaisrena „Květy jsou soustředěny na vrcholu lodyhy do okolíkovitých mnohokvětých chocholíků. Korunní lístky 5, jasně červené, každý zhruba do poloviny rozdělený na dvě části“ (Gudžinskas 2010: 58); Lychnis (řec. lychnos – pochodeň, lampa; květy jsou výrazně zbarvené a svítí jako lampy) – gaisrana (Mln) LBŽ 205; gaisrena BVŽ185; gaisra 1. R163, KGr88 „oheň, polární záře“. 2. P viz gaisrana LKŽe. Jak poznamenává A. Gritėnienė, „nejen ve spisovném jazyce, ale i v nářečích a dalších jazycích souvisí motivace názvů této rostliny s barvou jejích květů. Jasně červené květy gaisren se nejčastěji přirovnávají k ohni“ (Gritėnienė 2006: 90–91).

žiudra (~žydra). – Muscari (TA 244/ II 66), srov. Muscári L. (lat. muscus – pižmo; květy voní po pižmu) – modřenec, syn. žydra (P) LBŽ 226; modřenec – Muscari Mill. „Květy jsou modré, na vrcholu s úzkým bílým okrajem, po mnoha shromážděné v krátkém vrcholovém hroznu, převislé“ (Lekavičius 1989: 350); žydra NdŽ, BŽ200 1. „modravost, modré místo“: DŽ, Vd. 2. Rtr, LBŽ, NdŽ, LFII538, KŽ viz žydrė 3: Mt, Čiuprynuo-toji žydra (M. comosum) P. Balsvoji žydra (M. pallescens) P LKŽₑ. J. A. Pabrėža pojmenoval tuto rostlinu podle jejího nejvýraznějšího znaku – barvy květů, nikoli podle vůně, na jejímž základě vznikl latinský název.

Do této skupiny názvů rodů rostlin patří ještě jeden metaforický název, který J. A. Pabrėža vytvořil na základě svého individuálního dojmu z barvy a tvaru květenství: kazooks (~kazokas). – Amará़nthus (TA 214/ I 352). Důvod, proč J. A. Pabrėža terminologizoval slavismus užívaný v hovorovém jazyce, výborně vysvětlil botanik Jonas Dagys: „<...> rod Amaranthus, jehož

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas

Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taislinėje augvminame

185

okrasné druhy se vyznačují jasně červenými květenstvími a připomínají kokardy na vojenských čepicích, nazval kazokas. Protože však ke kozákům necítil sympatie a měl smysl pro humor, nazval jeden druh, který nevyniká krásným vzhledem, konkrétně Amaranthus blitum, Kazokas mulkis (Dagys 1972: 24); srov. Amarántus (řec. a – ne, maraino – vadnout; okvětí rostliny nevadne, protože má charakter suché blány) – laskavec (Gr, Mln), syn. kazokas (P) LBŽ 19, 3 kazokas (rus. казак) 3. Mt, P, LBŽ bot. „laskavec (Amarantus)“ LKŽ_e. Tento slovník uvádí, že tímto názvem byly v LBŽ pojmenovány ještě tři rostliny: 4. LBŽ bot. „řebříček (Achillea cartilaginea)“; 5. LBŽ bot. „vrbovka (Epilobium)“; 6. P, LBŽ „lebeda (Atriplex)“ LKŽ_e. Je třeba upozornit, že LBŽ neuvádí název kazokas ani u Achillea cartilaginea, ani u Atriplex; pouze u dvou druhů Epilobium jsou uvedena synonyma: Epilobium angustifolium – vrbovka úzkolistá, syn. kazokai (Ak, St) a Epilobium montanum – vrbovka horská, syn. krūmų kazokas (PHr) LBŽ 131. Sestavovatele LKŽ zřejmě zmátly chybné odkazy uvedené v litevském rejstříku názvů LBŽ, viz LBŽ 435.

Názvy motivované vzhledem plodů nebo semen.

Do této skupinky patří pět názvů rodů, které J. A. Pabrėža vytvořil terminologizací slov podle vzhledu plodů a semen:

blaaky (~blakė). – Corispérmum (TA 4/ I 138), k pojmenování pojednávané rostliny bylo terminologizováno označení živočicha, na něž odkazuje i latinský ekvivalent názvu rostliny, srov. Corispérmum hyssopifólium (řec. koris – štěnice, sperma – semeno; plody připomínají štěnice) – lebeda okoličnatá (Bak, Mln) LBŽ 103; blakė 5. P bot. „rostlina z čeledi laskavcovitých, lebeda (Corispermum)“ LKŽ_e; Corispermum (řec. koris – štěnice, sperma – semeno) – lebeda BVŽ 95; rostlina mohla dostat tento název podle latinského ekvivalentu, ale mohla být pojmenována i motivovaně kvůli podobnosti plodů se štěnicemi;

blyzgy (~blizgė). – Lunária (TA 451/ II 273), srov. Lunária L (lat. luna – měsíc; plody jsou kulaté jako měsíc) – měsíčnice (P) LBŽ 204; „měsíčnice (Lunaria), rod jednoletých a vytrvalých bylin z čeledi brukvovitých (Brassicaceae). <...> Plodem je velká podlouhlá nebo téměř okrouhlá šešulka. Po rozpadu jejích chlopní zůstává lesklá přepážka“ VLEe; blizgė 2. Ki447 „lesklík, lesklá věc“. 4. P, Skd bot. „taková rostlina z čeledi brukvovitých“ (Lunaria) LKŽ_e. Tento rod byl pojmenován podle jiného znaku než v latinském názvu – byla zvolena barva plodu, nikoli jeho tvar.

186

BENDRINĖ KALBA | 96

sraygy (~hlemýžď). – Medicágo (TA 539/ II 361), tento název byl rostlině dán pro podobnost lusků se šnečí ulitou, srov. vojtěška má „lusky stočené 2–4krát spirálovitě“ (Lekavičius 1989: 176); srov. Medicágo (řec. medike, lat. medica je starobylý název vojtěšky) – vojtěška (Iv), syn. sraigė (P) LBŽ 215; sraigė 3. P, LL79, Rtr, LBŽ, NdŽ, KŽ bot. „vojtěška (Medicago)“: S. Dauk, I, Mt LKŽₑ, jak uvádí LKŽₑ, je rostlina nazývána jménem hlemýždě i v textech Simona Daukantase a Laurynase Ivinskise, je tedy možné, že J. A. Pabrėža této rostlině jméno měkkýše sám nepřiřadil, nýbrž převzal již ve hovorovém jazyce užívaný název rostliny;

tómsa (~tma). – Morus. – (: Maulberbaum, Bluff) (TA 107/ I 243), srov. Mórus L. (řec. moron, lat. morum – název těchto stromů a jejich plodů) – morušovník; M. nigra L. – morušovník černý BVŽ 199; tamsa 8. LBŽ bot. „morušovník (Morus)“: Tamsa juodoji (M. nigra) P. Tamsa baltoji (M. alba) P. LKŽₑ. Druhy morušovníku mají názvy, jejichž druhové přídomky označují barvu bobulí, proto J. A. Pabrėža metaforicky pojmenoval rod tamsa podle černých bobulí jednoho druhu této rostliny;

žyly (~žilė). – Senecio (TA 600/ II 422), rostlina byla pojmenována podle jejího charakteristického znaku – barvy úboru odkvetlé rostliny; zbývá tedy jen souhlasit s motivací uvedenou v LBŽ: Senécio (lat. senex – dědeček, šedivý; tyto rostliny rychle odkvétají a stárnou, jejich bílé nažky zdobí vrcholky jako šedivé vlasy) – starček (P) LBŽ 320, srov. žilė (Senecio), rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Je známo asi 1200 druhů. Starček je rozšířen po celém světě s výjimkou Antarktidy VLEe; žilė 1. Š, DŽ, NdŽ „šedivost, šedivý člověk“: Krš. 3. P, Mt, NdŽ, LEXXXV340, DŽ bot. „planá a pěstovaná květina z čeledi hvězdnicovitých (Senecio)“: LBŽ. LKŽₑ.

Název motivovaný vzhledem listů. U jednoho názvu rostliny zařazeného do této skupiny vznikají pochybnosti, které slovo J. A. Pabrėža terminologizoval, aby rostlinu pojmenoval – LKŽₑ uvádí slovo lelė, při hledání motivace názvu lze však usuzovat, že rostlina byla pojmenována podle vzhledu listů na základě hovorového slova liele:

liely (~lėlė nebo lielė?). – Swértia (TA 187/ I 325); srov. Sweértia perénnis (Em. Sweert – nizozemský zahradník žijící v 17. století) – kropenáč mnohotvarý [Iv], syn. lelė (PR) LBŽ337; 1 lelė Kv, Slnt, OG236, 5. P bot. „kropenáč (Sweertia)“ LKŽₑ, lielė]720, Užv,]1334 zdrob. „jazyk; hrdlo“: KlvrŽ LKŽₑ; srov. „rod Swertia (162) v Taisliuje

ALBINA AUKSOR IŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas

Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliuje augyminame

187

pavadinta lėlė (lapų pavidalas liežuviškas). Dabar tai patvenis“ (Jan-kevičienė 2009: 43). R. Jankevičienės nurodytas augalo lapų pavida-las akivaizdžiai parodo, kad J. A. Pabrėžos pateiktą vardą reikia sieti ne su žodžiu lėlė, o su lielele „liežuvis“. Šią mintį paremia ir K. Gaive-nio nuomonė, pateikta straipsnyje apie augalų pavadinimus J. A. Pa-brėžos raštuose: „J. Pabrėžos raštuose randame įdomių sudurtinių augalų pavadinimų, pvz.: driežlielė (Ophioglossum), jautlielė (Buglos-sum), šunlielė (Cynoglossum) ir kt. Iš lotyniškų atitikmenų matyti, kad šių lietuviškų sudurtinių terminų antras dėmuo turėtų reikšti „liežuvis“ (graikų glossa – liežuvis). Vadinasi, driežlielė – driežo lie-žuvis, jautlielė – jaučio liežuvis, šunlielė – šuns liežuvis ir t. t. Liežu-vi žodžiu lielis (arba lielė) vadino dar S. Daukantas ir kiti žemaičių rašytojai“ (Gaivenis 2014 [1971]: 259–260).

2.2. Názvy vytvořené na základě využití rostliny

Tuto skupinu tvoří pouze dva názvy rostlinných rodů, jejichž motivace je podle mého názoru zřejmá a souvisí s využitím rostlin – získáváním barviva z částí těchto rostlin: z listů v jednom případě a z kořenů v druhém:

gelta (~gelta). – Serrátula (TA 573/ II 395), rostlina byla pojmenována podle barvy barviva získávaného z jejích listů, srov. Serrátula tinctória (lat. serra – pila; listy rostliny jsou pilovité) – srpice barvířská [Mln] <...> listy rostliny se dříve používaly k barvení vlněných tkanin na žluto LBŽ 321; geltė (Serratula), rod vytrvalých bylin z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). <...> Z některých druhů srpice se získává žluté barvivo. V Litvě roste jeden druh, srpice barvířská (Serratula tinctoria) VLEe; gelta 1. K „žlutost, zežloutnutí“. 3. P viz geltė 2: Slk. 4. „žluté barvivo“: Lš. 5. „žluté nitě“: Rdm, J LKŽe;

rauda (~rauda). – Rúbia (TA 101/ I 237), obecné slovo bylo zvoleno pro pojmenování rostliny podle barvy barviva získávaného z jejích kořenů, srov. Rúbia tinctorum (lat. ruber – červený; kořeny poskytují červené barvivo <...>) – mořena barvířská [P] LBŽ 301; 2 rauda 1. Q420, Lex76, CII331, R, N, K, FrI202, LsB229 „červeň, červenost, červená barva“. 5. viz 1 raudė 2: Rauda dažylinė P LKŽe; 1 raudė 2. BŽ215 bot. „rostlina z jižních mořských krajů, jejíž kořeny se používají k barvení tkanin“: Dažinė raudė (Rubia tinctorum) LBŽ (P) LKŽe; Rubia (latinský název rostliny; ruber – červený; kořeny poskytují červené barvivo) – mořena BVŽ 259.

188

BENDRINĖ KALBA | 96

2.3. Rostlinná jména s nejasnou motivací

Bylo nalezeno pouze jedno jméno rostlinného rodu, u něhož lze předpokládat motivaci vnitřní vlastností rostliny a jehož prostřednictvím bylo rostlině přiřazeno odborné označení hmyzu: aklis (~aklis). – Galeópsis (TA 421/ II 243), srov. 1 aklis 1. zool. „hmyz napadající dobytek (Haematopota pluvialis)“: Lp, Brs, UŽv.⁸. 3. P viz aklė 3: Brs, Grg LKŽₑ; hluchavka žlutá, Galeopsis speciosa <...> Rozšířený plevel na polích. Jedovatá rostlina, zejména pro koně (Jankevičienė 1987: 206). Je možné, že J. A. Pabrėža tuto rostlinu pojmenoval podle hmyzu, který nejčastěji napadá koně, protože rostlina je pro koně jedovatá; srov. také Galeopsis (<...> pochází z řeckého galea, gale – lasice a opsis – vzhled: dvoupyské květy se zde přirovnávají k tlamě lasice) – aklė (Mln), syn. aklys (P) LBŽ 149–150; Galeopsis – aklė BVŽ 137.

Motivaci dvou rostlinných jmen, která J. A. Pabrėža pojmenoval obecnými slovy gaiva a meilė, lze určit jen obtížně: gayva (~gaiva). – Lápsana (TA 631/ II 453); srov. Lapsana L. (řecké lapsane – název rostliny) – gaiva BVŽ 171; Lápsana commúnis L. (řecké lapazo – vyprazdňuji, čistím; užívá se jako lék k vyprázdnění střev) – locika kompasová (P) LBŽ 189; gaiva 1. Kos42 „svěžest“. 3. P. Snar bot. „rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Lapsana)“ LKŽₑ. Motivaci názvu rostliny by možná bylo možné spojit s jejím užíváním jako léku, protože člověk po jeho užití mohl pociťovat svěžest a sílu; srov. gaivus 2. SD35 „vitální, odolný, silný“ LKŽₑ; meeyly (~meilė). – Vaccinium. – ((Heidelbeere. Bluff.) (TA 268/ II 90), srov. Vaccinium L. (<...> název pravděpodobně pochází ze slova bacca – bobule, baccinium by znamenalo keř s bobulemi) – borůvka chocholičnatá (F, Rkt), syn. mėle (P) LBŽ 364; Vaccinium L. (latinský název rostliny, snad souvisí s latinským bacca – bobule) – borůvka chocholičnatá BVŽ 306; 2 meilė bot. „rostlina z čeledi vřesovcovitých, borůvka chocholičnatá (Vaccinium)“: Meilė mėlynė (V. myrtillus) P. Meilė bruknė (V. vitis idaea) P. LKŽₑ. Motivace názvu tohoto rodu je ještě nejasnější než u předchozího názvu, ledaže by ji bylo možné spojit s přejatým významem slova myleti „mít rád“, neboť bobule tohoto rodu jsou jedlé a lidé je mají rádi; srov. mylėti x4. (sl.) „mít rád“ LKŽₑ.

⁸ V příkladech je uvedeno, že aklis napadá koně.

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taislijoje augyminame

189

Při srovnání motivace názvů rodů kvetoucích rostlin, které vytvořil J. A. Pabrėža, s motivací jejich latinských názvů lze zjistit, že se motivace shoduje pouze u šesti názvů (viz tabulka 1); nelze však tvrdit, že se J. A. Pabrėža v těchto případech řídil latinskými názvy, protože jak latinské názvy, tak názvy vytvořené J. A. Pabrėžou označují hlavní vlastnost rostliny.

TABULKA 1. Latinské a litevské názvy rostlinných rodů se shodnou motivací

Latinský název

Litevský název

Motiv pojmenování

Trollius

burbulas

Kulovitý tvar květů.

Échium

kramė

Květy připomínají hlavu živočicha.

Lýchnis

gaisra

Výrazná barva květů.

Corispérmum

blakė

Plody připomínají štěnice.

Senecio

žilė

Barva nažek dozrálé rostliny se podobá barvě šedivých vlasů.

Rúbia

rauda

Z kořenů rostliny se získává červené barvivo.

Z názvů rostlinných rodů uvedených v díle J. A. Pabrėži Taisliuje augyminiame, které vytvořil terminologizací běžných slov hovorového jazyka, jež byly předmětem této studie, se polovina názvů vžila a dodnes se uvádí jako oficiální názvy těchto rodů. Tři názvy rodů krytosemenných rostlin se užívají ve stejné podobě jako v díle J. A. Pabrėži: blizgė, gaiva a žilė. U názvů šesti rodů se změnila koncovka, takže je již lze považovat za odvozeniny s příponou: aklė, burbulis, geltė, pentinius, raudė, žydrė, viz tabulku 2. Je třeba upozornit, že tyto názvy rostlin v této podobě, s výjimkou jednoho žydra, jsou již uvedeny v soupisu rostlinných názvů Povila Matulionise Žolynas. Dalys II. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas (1906), prvním botanickém slovníku vydaném v Litvě.

V předmluvě ke svému slovníku P. Matulionis uvedl seznam pramenů, které použil, a jako první z nich zařadil slovník J. A. Pabrėži Botanika arba Taislius auguminis, vydaný roku 1900 v Americe (podrobněji viz Auksoriūtė 2019). Jak je však patrné z tabulky 2, P. Matulionis názvy J. A. Pabrėži poněkud pozměnil.

190

BENDRINĖ KALBA | 96

TABULKA 2. Názvy rodů rostlin v terminografických pramenech

J. A. Pabrėžův Taislius augyminis

J. A. Pabrėžos Botanika arba Taislius auguminis (1900)

P. Matulionio Žolynas (1906)

Litevský botanický slovník (1938)

Slovník botanických názvů (1998)

blyzgy (~lesklík). – Lunária (TA 451/ II 273)

lesklík 115

lesklík 38

lesklík 204

lesklík 183

gaywa (~veselost). – Lápsana (TA 631/ II 453)

veselost 124

veselost 35

veselost 189

veselost 171

žyly (~stařešina). – Senecio (TA 600/ II 422)

stařešina 14

žilė 54

žilė 320

žilė 273

slepý (~slepý). – Galeópsis (421/ II 243)

aklys 110

aklė 29

aklė 149

aklė 137

bóórbóls (~bublina). – Trollius. – (389/ II 211)

burbulas 116

burbulis 59

burbulis 355

burbulis 302

žluť (~žluť). – Serrátula (573/ II 395)

gelta 125

geltė 54

žlutě 321

žlutě 274

ostruha (~ostruha). – Delphínium (374/ II 196)

ostruha 142

ostruha 23

ostruha 116–117

ostruha 109

mořena (~mořena). – Rúbia (101/ I 237)

mořena 146

mořena 51

mořena 301

mořena 259

modřenice (~modrá). – Muscari (244/ II 66)

modrá 163

modrá 41

modrá 226

modřenka 199

jiskra (~jiskra). – Lýchnis (TA 312/ II 134)

gaisra 124

gaisrana 205

gaisrana 205

gaisrena 185

Samostatně se odpovídající rodové jméno gaysra (~gaisra). – Lýchnis (312/ II 134). Dnes se tento rod nazývá odvozeným slovem s příponou –ena gaisrena, srov. gaisrena BVŽ 185. V Žolyne P. Matulionise je uvedeno jméno gaisrana s poznámkou, že jde o jméno převzaté ze spisů J. A. Pabrėžy; totéž jméno je uvedeno také v Lietuviškame botanikos žodyne, pouze s odkazem na P. Matulionise, zatímco jako synonymum je uvedeno J. A. Pabrėžovo gaisra, srov. gaisrana (Mln), syn. gaisra (P) LBŽ 205.

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliuje augyminame

191

ZÁVĚRY

1. Terminologizace slov hovorového jazyka je v díle J. A. Pabrėžy Taislius augyminis druhým nejproduktivnějším způsobem tvorby názvů rostlin, který uplatnil. Dvacet názvů rodů krytosemenných rostlin, jimiž se tento článek zabývá a které vznikly terminologizací běžných slov hovorového jazyka, tvoří přibližně 12% všech terminologizovaných názvů rodů krytosemenných rostlin.

2. Zkoumané názvy rostlin se vyznačují sémantickou motivací a patří mezi metaforické termíny. Motivace většiny názvů rodů rostlin vytvořených terminologizací běžných slov je zřejmá; pouze motivy pojmenování dvou názvů vzniklých terminologizací abstraktních podstatných jmen (gaiva, meilė) lze pouze odhadovat.

3. J. A. Pabrėža vytvořil nejvíce názvů rostlin na základě jejich vzhledu – celkem patnáct; devět z nich je motivováno jedním z nejdůležitějších znaků rostlin, vzhledem květů a květenství: tvarem (např. burbulas, karūna, pentinas) a barvou (např. gaisra, žydra). Pět běžných slov bylo terminologizováno pro označení rodů rostlin podle vzhledu plodů či semen (blakė, blizgė, sraigė, tamsa, žilė) a jedno podle vzhledu listů (lelė). Motivace pouze dvou názvů zřetelně souvisí s využitím rostlin (gelta, rauda). Terminologizovaná běžná slova neoznačují přímé využití rostliny, nýbrž jeho výsledek – barvu získávanou z částí rostliny. Analýza motivace názvů rostlin odhaluje tvořivost J. A. Pabrėžy, zejména tehdy, když jsou rostliny pojmenovány podle autorova vlastního dojmu či asociace (aklis, baidykla, kazokas).

4. Je důležité poznamenat, že většina motivů pojmenování byla zvolena podle charakteristického znaku rostliny, nikoli podle latinských názvů rostlin. Ačkoli se motivace šesti názvů vytvořených J. A. Pabrėžou shoduje s motivací jejich latinských ekvivalentů, některé jím terminologizované běžné názvy neukazují na přímé následování latinských názvů (burbulas, kramė, gaisra).

5. Polovina z diskutovaných názvů rodů krytosemenných rostlin vytvořených J. A. Pabrėžou (10 z 20) se vžila do užívání a oficiálně se používá v botanické nomenklatuře. Stojí za povšimnutí, že tři názvy se dochovaly až do dnešních dnů beze změny, v podobě navržené J. A. Pabrėžou: blizgė, gaiva, žilė; u pěti názvů uvedených v Taisliuje augyminiame byla změněna koncovka (burbulis, geltė, pentinius, raudė, žydrė) a k jednomu názvu byla přidána přípona -ana (gaisrana, nyní gaisrena) již v prvním rostlinném názvoslovném seznamu vydaném v Litvě v roce 1906 – v Žolyne P. Matulionise; název žydrė se změněnou koncovkou byl zaznamenán v Lietuviškame botanikos žodyne (LBŽ 1938).

192

BENDRINĖ KALBA | 96

ŠALTINIAI

LBŽ – Lietuviškas botanikos žodynas, red. J. Dagys. Kaunas, 1938.

LKŽ_e – Lietuvių kalbos žodynas (t. 1–20, 1941–2002): elektroninis variantas. Redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (atnaujinta versija, 2008). Prieiga internete: www.lkz.lt.

TA I – J. A. Pabrėža Taislius augyminis. I–223, par. O. Kažukauskaitė, R. Šepetytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009.

TA II – J. A. Pabrėža Taislius augyminis. 224–776, par. R. Šepetytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014.

TA III – J. A. Pabrėža Taislius augyminis. 777–980, par. R. Šepetytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2015.

LITERATŪRA

Auksoriūtė Albina 2019: Povilo Matulionio „Žolyne“ pateiktų augalų genčių vardų autoriniai šaltiniai. – Bendrinė kalba 92. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/bendrinekalba/article/view/406.

Baltrūnaitė Renata 1998. Metaforiniai terminai. – Terminologija 5, 36–47.

BVŽ – Botanikos vardų žodynas, sud. R. Jankevičienė, Vilnius: Botanikos instituto leidykla, 1998.

Dagys Jonas 1972: J. Pabrėžos gyvenimas ir darbai. – Jurgis Pabrėža (1771–1849), Vilnius: Mintis, 8–26.

Dębowiak Przemysław, Waniakowa Jadwiga 2019: Semantic Motivation of Plant Names as a Part of their Etymology. – The Landscape of Lexicography, eds. A. Villalva, G. Williams, Lisboa-Aveiro: Centro de Linguística da Universidade de Lisboa, Centro de Línguas, Literaturas e Culturas da Universidade de Aveiro, 173–200. Prieiga internete: https://shs.hal.science/halshs-02309857/file/DicionaristicaVI_THELANDSCAPE-OFLEXICOGRAPHY.pdf.

Elisonas Jurgis 1923: Iš Pabrėžos nespausdintų botanikos raštų. – Kosmos: Gamtotyros ir jos šalimų mokslų laikraštis 3, 283–292. Kaunas.

Eurotermbank – Federated Network. Prieiga internete: https://eurotermbank.com/.

Fernández-Silva Sabela, Freixa Judit, Cabré Maria Teresa 2009: Multiple Motivations in the Denomination of Concepts: The Case of „Production area“ in the Trminology of Aquaculture in French and Galician. – Terminology Science & Research 20, 21–38. Prieiga internete: https://journal-eaft-aet.net/index.php/tsr/article/view/5845.

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliuje augyminiam

193

Gaivenis Kazimieras 2014[1971]: Keli augalų pavadinimai iš J. Pabrėžos raštų. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 259–260.

Gaivenis Kazimieras 2014[1983]: Šis tas iš lietuviškos liaudinės specialiosios leksikos. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 122–136.

Gaivenis Kazimieras 2014[1996]: Kalbiniai ir loginiai terminų reikalavimai. – Terminologija 3, 26–38.

Gaivenis Kazimieras 2014[1997]: Terminizacija ir determinizacija. – Terminologija 4, 4–7.

Gaivenis Kazimieras 1998: Keletas minčių apie terminologiją. – Terminologija 5, 89–92.

Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: LKI leidykla.

Gaivenytė Jolanta 2000: Sudėtinių fizikos terminų motyvacija. – Lituanistica 3/4(43/44), 19–25.

Gedrimas Robertas 2003: J. A. Pabrėžos geografijos vadovėlio terminai. – Terminologija 10, 117–134.

Gedrimas Robertas 2004: Sudurtiniai žiedinių augalų pavadinimai Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos veikale „Tayslós augumynynis“. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 182–196.

Gedrimas Robertas 2005: Priesaginiai žiedinių augalų pavadinimai Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos veikale Tayslós augumynynis (1843). – Archivum Lithuanicum 7, 81–92.

Grinev-Griniewicz Sergiusz 2011: Terminological Methods in the History of Terminology Science – Terminologija 18, 27–42.

Gritėnienė Aurelija 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

GT – Bruno de Bessé, Nkwenti-Azeh Blaise, Sager Juan S. Glossary of Terms Used in Terminology. Prieiga internete: https://benjamins.com/catalog/term.4.1.08bes.

Gudžinskas Zigmantas 1999: Lietuvos induočiai augalai, Vilnius: Botanikos instituto leidykla.

Gudžinskas Zigmantas 2010: Tradiciniai Lietuvos darželių augalai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

ISO 704:2022: International Standard: Terminology Work – Principles and Methods.

Jakaitienė Evalda 2010: Leksikologija, 2-as pakart. leid., Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

194

BENDRINĖ KALBA | 96

Jankevičienė Ramunėlė 1987: Vasarą žydintys augalai, Vilnius: Mokslas.

Jankevičienė Ramunėlė 2009: Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliaus botaniniai komentarai ir paaiškinimai. – Jurgis Ambraziejus Pabrėža. Taislius augyminis. I–223, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 29–47.

Kaulakienė Angelė 2001: Termin izacija: semantiniai dariniai ir vertiniai. – Terminologija 8, 28–33.

Keinys Stasys 1980: Terminologijos abėcėlė, Vilnius: Mokslas.

Klimavičius Jonas 1996: Nuo liaudies terminijos prie mokslinės. – Terminologija 3, 4–25.

Klimavičius Jonas 2006: Sukti, vyti, vynioti ir jų vedinių sinonimija ir polisemija gyvojoje kalboje, norminimo ir terminizacijos bandymai. – Terminologija 13, 48–61.

Klimavičius Jonas 2002: Kazimieras Gaivenis. Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys. Vilnius: LKI leidykla, 2002, 148 p. – Terminologija 9, 129–147.

Kvašytė Regina 2005: Mokomasis terminologijos žodynėlis, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Kvašytė Regina 2013: Lietuvių ir latvių kalbų terminų su šaknimi terminmikrosistema. – Terminologija 20, 123–139.

Lekavičius Algirdas 1989: Vadovas augalams pažinti, Vilnius: Mokslas.

LTB – Lietuvos Respublikos terminų bankas. Prieiga internete: https://terminai.vlkk.lt/.

Lubienė Jūratė 2015: Lietuvių kalbos mikonimai: nominacija ir motyvacija. Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.

Matulionis Povilas 1906: Žolynas. Dalys II. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas, Vilnius: M. Kutkos spaustuvė, 1906.

Myking Johan 2009: (Yet another) Taxonomy of Motivations. – Terminology Science & Research 20, 39–53.

Myking Johan 2020: Term Formation – Is There a State of the Art? – Terminologija 27, 6–30.

MNE – Monaco Nature Encyclopedia. Prieiga internete: https://www.monaco-natureencyclopedia.com/himantoglossum-hircinum/?lang=en.

Oželis Remigijus 2020: Kristocentrizmas kun. Jurgio Pabrėžos pamokslų rinkinyje „Pamokslai vairingose materijose“. – Pamokslai vairingose materijose, sakyti Ambroziejaus Pabrėžos, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 9–25.

Pabrėža Ambroziejus 1900: Botanika arba Taislius Auguminis, Shenandoah, Pa.

Stunžinas Robertas 2006: Lietuviški metaforiniai statybos terminai. – Terminologija 13, 62–73.

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliuje augyminame

195

Stunžinas Robertas 2007: 1910–1937 m. lietuviškoji statybos terminija (iš turimų išteklių). – Terminologija 14, 125–134.

Stunžinas Robertas 2018: Terminizuotieji ir metaforiniai informatikos ir kompiuterijos terminai. – Auksoriūtė Albina, Gaivenytė-Butler Jolanta, Labanauskienė Solvita, Mitkevičienė Asta, Stunžinas Robertas, Umbrasas Alvydas, Zemlevičiūtė Palmira. Lietuviškos informatikos ir kompiuterijos terminijos tyrimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Subačius Giedrius 1996: Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos žemaičių kalba. – Lietuvių Atgimimo istorijos studijos 8: Asmuo: tarp tautos ir valstybės, 10–113.

Subačius Giedrius 2009: Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taislius augyminis (1843). – Jurgis Ambraziejus Pabrėža. Taislius augyminis. I–223, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 9–28.

Šalkauskis Stasys 1927: Terminologijos teorija ir lietuviškoji filosofijos terminija. – Logos: Filosofijos laikraštis 1, 1–32.

Šepetytė Rita 2009: Pratarmė. – Jurgis Ambraziejus Pabrėža. Taislius augyminis. I–223, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 7.

Urbūtis Vincas 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Valeontis Kostas, Mantzari Elena 2006: The Linguistic Dimension of Terminology: Principles and Methods of Term Formation. – 1st Athens International Conference on Translation and Interpretation Translation: Between Art and Social Science, 13–14 October. Prieiga internete: https://www.researchgate.net/publication/253024944_THE_LINGUISTIC_DIMENSION_OF_TERMINOLOGY_PRINCIPLES_AND_METHODS_OF_TERM_FORMATION#fullTextFileContent.

Vladarskienė Rasuolė 2012: Metaforiniai ekonomikos terminai. – Terminologija 19, 83–92.

VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija (elektroninis variantas), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2001–2023. Prieiga internete: https://www.vle.lt.

Gauta 2023 11 16

Priimta 2023 12 18

196

BENDRINĖ KALBA | 96

ALBINA AUKSORIŪTĖ

TERMINOLOGISATION OF COMMON WORDS IN JURGIS AMBRAZIEJUS PABRĖŽA’S TAISLIUS AUGYMINIS

Summary

The article analyses the names of the genera of flowering plants created by Jurgis Ambraziejus Pabrėža in his 1843 work Taislius augyminis (“The System of Plants”), which he coined by way of terminologisation of colloquial words of that time. In Pabrėža’s Taislius augyminis, terminologisation of the words of spoken language is his second most productive way of creating the names of plants. The twenty names of the genera of flowering plants created by way of terminologisation of colloquial words that this paper examined, account for about 12 per cent of all names of the genera of flowering plants created in this way.

Research showed that the plant names analysed are characterised by semantic motivation and can be attributed to metaphorical terms. The motivation for most names of plant genera created by terminologisation of common words is clear. Nine plant names were created by Pabrėža on the basis of the appearance of the plant: the shape and colour of the flowers and inflorescences (e.g., burbulas, karūna, pentinas, gaisra, žydra), five common words were made into terms to designate plant genera by the appearance of their fruits or seeds (blakė, blizgė, sraigė, tamsa, žilė), and one by the appearance of its leaves (lielė); the motivation behind two names is clearly linked to the use of the plants in questions (gelta, rauda), and the motivation for three names can only be guessed (aklis, gaiva, meilė). Half (ten out of twenty) of Pabrėža’s names of the genera of flowering plants discussed in the article have been adopted and are officially used in the nomenclature of plants.

KEYWORDS: Jurgis Ambraziejus Pabrėža, plant genera names, terminologisation, motivation, metaphorical terms.

ALBINA AUKSORIŪTĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected]

ALBINA AUKSORIŪTĖ. Paprastųjų žodžių terminizavimas Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos Taisliuje augyminime

197

ALBINA AUKSORIŪTĖ

PAPRASTŲJŲ ŽODŽIŲ TERMINIZAVIMAS JURGIO AMBRAZIEJAUS PABRĖŽOS TAISLIUJE AUGYMINIAME

Santrauka

Straipsnyje analizuojami Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos 1843 m. darbe Taislius augyminis pateikti žiedinių augalų genčių vardai, kuriuos jis sukūrė terminizavęs paprastuosius to meto šnekamosios kalbos žodžius. Šnekamosios kalbos žodžių terminizavimas J. A. Pabrėžos Taisliuje augyminiame yra antrasis pagal produktyvumą jo augalų vardų kūrimo būdas. Dvidešimt straipsnyje nagrinėjamų žiedinių augalų genčių vardų, sukurtų terminizuojant paprastuosius šnekamosios kalbos žodžius, sudaro apie 12 procentų visų terminizuotų žiedinių augalų genčių vardų.

Tyrimas parodė, kad nagrinėjamiems augalų vardams būdinga semantinė motyvacija, jie skirtini prie metaforinių terminų. Daugumos augalų genčių vardų, sukurtų terminizuojant paprastuosius kalbos žodžius, motyvacija yra aiški. Devynis augalų vardus J. A. Pabrėža sukūrė remdamasis augalo išvaizda: žiedų ir žiedynų forma ir spalva (pvz.: burbulas, karūna, pentinas, gaisra, žydra), penki paprastieji žodžiai terminizuoti augalų gentims įvardyti pagal vaisių ar sėklų išvaizdą (blakė, blizgė, sraigė, tamsa, žilė) ir vienas – pagal lapų išvaizdą (liele), dviejų vardų motyvacija aiškiai susijusi su augalų naudojimu (gelta, rauda), o trijų vardų motyvacija tik spėtina (aklis, gaiva, meilė). Pusė aptariamų J. A. Pabrėžos sukurtų žiedinių augalų genčių vardų (10 iš 20) vartosenoje prigijo ir yra oficialiai vartojami augalų nomenklatūroje.

ESMINIAI ŽODŽIAI: Jurgis Ambraziejus Pabrėža, augalų genčių vardai, terminizavimas, motyvacija, metaforiniai terminai.

ALBINA AUKSORIŪTĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

198

BENDRINĖ KALBA | 96