ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ

Litevský jazykový institut

ORCID id: orcid.org/0009-0003-4998-9657

VÝZKUMNÉ ZAMĚŘENÍ: lexikální sémantika, etnolingvistika, kognitivní lingvistika.

DOI: doi.org/10.35321/bkalba.2023.96.08

NÁZVY SLEPICE, KOHOUTA A KUŘETE V LITEVŠTINĚ A JEJICH MOTIVACE

KLÍČOVÁ SLOVA: motivace, synonymum, zoonymum, slepice, kohout, kuře.

ANOTACE

Z hlediska sémaziologie tvoří litevské názvy slepice, kohouta a kuřete rozsáhlou podskupinu tematické skupiny zoonym: z různých výkladových, nářečních a speciálních lexikografických zdrojů bylo zaznamenáno přibližně 200 lexémů, které nemají společný hyperonym. Z onomaziologického hlediska představují motivované názvy 98% zkoumaných lexémů. Článek komplexně analyzuje litevské názvy slepice, kohouta a kuřete a hodnotí je jako lexikální jednotky, které mohou vyjadřovat kategorizaci pojmenovávaného ptáka, jeho vztah k jiným skutečnostem i postoj uživatele jazyka. Systémová analýza zkoumaných lexémů odhaluje konceptuální rysy několika kategorií: axiologické, kognitivní, asociativní a etnokulturní.

ABSTRAKT

Ze sémaziologického hlediska tvoří litevská pojmenování pro slepici, kohouta a kuře bohatou podskupinu tematické skupiny zoonym: v různých výkladových, nářečních a speciálních lexikografických zdrojích bylo zaznamenáno přibližně 200 lexémů bez společného hyperonyma. Z onomaziologického hlediska představují motivovaná pojmenování 98 procent zkoumaných lexémů. Článek komplexně analyzuje litevská pojmenování slepice, kohouta a kuřete a přistupuje k nim jako k lexikálním jednotkám, které mohou vyjadřovat kategorizaci pojmenovávaného ptáka i jeho vztah k ostatním skutečnostem z perspektivy uživatele jazyka. Systematická analýza zkoumaných lexémů odhaluje několik kategorií konceptuálních rysů: axiologické, kognitivní, asociativní a etnokulturní.

156

BENDRINĖ KALBA | 96

ÚVOD

Slepice, kohout a kuře jsou neoddělitelnou součástí litevského folkloru a frazeologie (Jasiūnaitė 2010: 322–323). Pojmenování tohoto domácího ptáka zanechala stopy v toponymech (Balsys 2020: 21), v pojmenováních rostlin (Gritėnienė 2006), hub (Lubienė 2015), lidských fyzických a duševních vlastností (Rosinienė 1990; Eigirdienė 2016) i přírodních jevů (Dundulienė, Ščmeliovas 1979: 122; Jasiūnaitė, Konickaja 2003: 47–48). Názvy zvířat se častěji zkoumají jako zdrojová oblast konceptuálních metafor (Būdvytytė-Gudienė a kol. 2014), zatímco opačné výzkumy, tedy takové, které by odhalily, s jakými skutečnostmi jsou zvířata v procesu pojmenovávání srovnávána, nejsou časté (Smetona 2015; Šalaviejūtė 2022).

Onomaziologickému systému zoonym se věnuje jen malá pozornost. Problémy rozsahu, systémových vztahů a motivace některé tematické skupiny jsou u badatelů litevské i jiné jazykové slovní zásoby zkoumány jen zřídka. Větší pozornost se věnuje frazeologii jednotlivých zoonym a konceptuálním metaforám (Nilsen 1996; De la Cruz Cabanillas, Martínez 2006; Goatly 2006; Górecka-Smolińska, Kleparski 2011 aj.).

Předmětem této studie jsou pojmenování slepice, kohouta a kuřete v tematické skupině litevských zoonym. Na tato pojmenování se nahlíží jako na lexikální jednotky, které mohou vyjadřovat kategorizaci pojmenovávaného ptáka, jeho vztah k ostatním skutečnostem i postoj uživatele jazyka.

Cílem studie je prozkoumat sémantické vztahy litevských pojmenování slepice, kohouta a kuřete a určit konceptuální rysy, které tato pojmenování reprezentují. Cíle má být dosaženo prostřednictvím těchto úkolů: 1) excerpovat z různých litevských slovníků zoonymy označující slepici, kohouta a kuře; 2) určit rozsah tematických podskupin pojmenování slepice, kohouta a kuřete; 3) uspořádat pojmenování slepice, kohouta a kuřete do synonymických řad; 4) synchronně určit poměr motivovaných a nemotivovaných lexémů; 5) určit sémantické vztahy mezi lexémy a jimi reprezentované konceptuální rysy.

Při analýze se uplatňuje metodologický postup komplexního lingvistického výzkumu, v němž se sémantické rysy členů jedné tematické skupiny určují zkoumáním lexémů na sémaziologické a onomaziologické úrovni. Sémaziologické a onomaziologické sémantické rysy lexému se zároveň považují za rysy příznačné pro pojmenovávaný koncept. Z perspektivy kognitivní sémantiky je význam aktualizovanou částí konceptu, a každá nominace tedy odráží určité rysy konceptu (rysy příznačné pro koncept) (Gudavičius 2009: 51).

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija

157

Analýza se provádí koncentrickým způsobem, přičemž jazykový systém se zkoumá od nejnižších úrovní. Potenciální lexémy se vybírají z různých zdrojů. Vybraná pojmenování se seskupují do synonymických řad¹, čímž se určuje nejjemnější kategorizace daného konceptu zachycená v lexikálním systému. Zkoumají se sémantické vztahy mezi lexémy (hyperonymicko-hyponymické, ekvonimické, derivační a polysémní). Analýza syntagmatických vztahů se využívá jako doplňková.

Vychází se z teoretického předpokladu, že výzkum paradigmatických vztahů je spolehlivým způsobem, jak určit některé rysy zkoumaného konceptu (srov.: Bartmiński 2010: 119–122; Rutkovska ir kt. 2017: 31; Bogdzevič 2019: 69).

Hlavním zdrojem zkoumaných pojmenování je Lietuvių kalbos žodynas (LKŽ_e). Materiál byl doplněn údaji z Dabartinės lietuvių kalbos žodyno (DLKŽ_8e), Bendrinės lietuvių kalbos žodyno (BLKŽ) a 13 nářečních slovníků², které reprezentují žemaitská, jihoaukštaitská, západoaukštaitská a východoaukštaitská nářečí. Využity byly také elektronické publikace, které systematicky zachycují litevskou slovní zásobu: Sisteminiu lietuvių kalbos žodynu (SistŽ_e) a Sinonimų žodynu (SŽ_e).

Nejprve je třeba určit, kolik pojmenování má v litevském jazykovém systému jeden druh ptáka (lat. Gallus gallus domesticus, litevsky naminė višta). Na základě údajů zkoumaných lexikografických zdrojů lze tvrdit, že do zkoumané skupiny patří přibližně 200 lexémů³ (včetně formálních variant⁴).

Zkoumáním systémových vztahů a sémantických souvislostí bylo zjištěno, že v litevském jazykovém systému (nikoli v odborném jazyce) neexistuje společné hyperonymum pro pojmenování daného ptáka. Jádro tematické skupiny tvoří tři ekvonimy: samice (višta), samec (gaidys) a mládě (viščiukas). Jejich sémantické vztahy, určené na základě definic, vyzdvihují dva konceptuální diferenciační rysy: pohlaví a věk.

¹ Článek neřeší teoretické otázky synonymie. Rozlišují se lexikální a derivační synonyma. Lexikální synonyma se chápou jako nekognátní synonyma se stejným nebo blízkým významem. Derivační synonyma jsou kognátní synonyma s různými derivačními afixy (v článku se za ně považují také zdrobněliny).

² Viz seznam zdrojů.

³ Článek představuje pouze přibližný rozsah tematických podskupin pojmenování slepice, kohouta a kuřete. Do výzkumu nebyly zahrnuty lexémy s nejasným významem. Vícevýznamové onomatomy uváděné ve slovnících byly rozděleny na jednovýznamové lexémy, např.: koplūnas 1 ‘vykastrovaný kohout’, koplūnas 2 ‘slepice, která nesnáší vejce’, viščiukė 1 zdrob. ‘slepice’, viščiukė 2 ‘malá nebo odrostlá mladá slepice’.

⁴ Formální variantnost lexémů byla určena na základě fonetické, akcentové a morfologické analýzy jejich stavby.

158 BENDRINĖ KALBA | 96

Bylo zjištěno, že tyto tři ekvonymy mají formální varianty, slovotvorná a lexikální synonyma. Nejrozsáhlejší řadu slovotvorných a lexikálních synonym tvoří názvy slepice (50%), menší řady pak názvy kuřete (30%) a kohouta (20%).

Onomaziologická analýza pomáhá systematicky (v širším, abstraktnějším měřítku) rekonstruovat obraz světa v jazyce. Sémantické rysy odhalené komplexní lingvistickou analýzou se postupně seskupují do základních kognitivních kategorií. Soupis základních kategorií (sémantických primitivů, sémantických molekul) se sestavuje na základě poznatků jiných badatelů (Wierzbicka 2013; Goddard, Wierzbicka 2014; Goddard 2018) a zkoumaného materiálu.

V článku bylo z metodologických důvodů zvoleno pojednat o názvech podle sémantických vztahů. Onomaziologická struktura názvů pojednávaného ptáka je popsána po jejich rozdělení do menších tematických podskupin názvů slepice, kohouta a kuřete⁵. Cílem je vyzdvihnout jejich hlavní pojmové rozlišovací a/nebo společné rysy.

1. NÁZVY SLEPICE

1.1. ŠŽ_e uvádí řadu synonym 3 názvů: vištà, pūtė, pūlė. SistŽ_e uvádí řadu 13 synonym: vištà, vištáitė, viščiõtė, pūtė, pūlė, vištapaláikė, perėkšlė, perėklė, kvàksė, kvàkšė, kvakšlė, kvarkšlė, kverkšlė. Podle údajů zkoumaných lexikografických zdrojů se slepice v litevském jazykovém systému označuje velmi různorodě. V lexikografických zdrojích bylo zaznamenáno téměř sto (95) lexémů označujících slepici.

Lexém vištà je dominantou tematické skupiny názvů slepice; ve výkladových slovnících je definován jako „domácí pták chovaný pro vejce a maso (Gallina)“ LKŽ_e, DLKŽ_8e, DnŽ 555, DrskŽ 465, DvŽ II 538, KzRŽ II 514, KpŽ IV 888, LzŽ 290, PPAŽ II 782, ŠVŽŽ II 459, ZnŽ III 692, ZtŽ 779 a „pták z čeledi bažantovitých chovaný pro vejce, maso a peří (Gallus gallus domesticus)“ VdškŽ 901, například: Vištas laiko, tų kiaušinių – tik valgýk LKŽ_e; Vištų turu dvidešimt, tai kiaušinukų turu LKŽ_e; Va ligonį turiu, tai vištą papjausiu LKŽ_e; Pasipjaudavai vištą, tai kai obuoliukas – taukų pilna LKŽ_e; Žąsies mėsytė ne toki skani kaip vištýtės, vištýtės skanesnė LKŽ_e; Meisos kaip iš vištos LKŽ_e.

⁵ Zdůvodnit příslušnost všech členů tematické skupiny k užší podskupině je obtížné kvůli difuznosti hranic, která je charakteristická pro lexikálně-sémantický systém.

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija

159

Lexém vištà patří k typu nemotivované nominace⁶. Podle způsobu vstupu do jazykového systému jde o lexém vnitřního způsobu nominace, náležející k chronologické vrstvě východobaltských jazyků. Jak uvádějí etymologické práce, původ lexému je nejasný. Klasická interpretace uvádí jako etymologický motivační rys „ta, která je domácí“. Název samice domácího ptáka, který je charakteristický pouze pro litevštinu a lotyštinu (srov. lotyš. vista), bývá spojován se staroindickým viç- „dům“, indoevropským *u̯eik̑-: u̯ik̑- „dům, sídliště“, čímž se rekonstruuje sémantický vývoj: „domov“ → „domácí pták“ → „slepice“ (Buck 1949: 176; LEW 1266; Sabaliauskas 1990: 153; SEJL 2057).

Všechny ostatní zaznamenané názvy slepice patří k typu motivované nominace. Většinu motivovaných názvů tvoří nářeční lexikum.

1.2. První skupina – derivační synonyma (25).

Odvozená synonyma pro slepici jsou axiologicky příznaková. Pozitivní konotace se odráží v odvozeninách s deminutivními příponami⁷: kuřinka 1 DvŽ II 538, kuřička 1 LKŽ_e, DvŽ II 538, slepička 1 PPAŽ II 783, DvŽ II 539, LzŽ 290, slepičinka 1 LKŽ_e, DLKŽ_8e, DvŽ II 539, ŠVŽŽ II 459, VdškŽ 901, slepičátko 2 PPAŽ II 783, kuřice / kuřice 2 DvŽ II 540, VdškŽ 901, slepičinka 1 LKŽ_e. Např.: To je ale pěkná kuřička! LKŽ_e; Pěkná kuřička LKŽ_e; To je pěkná slepička: tlustá, maličká, hlavu má červenou LKŽ_e.

Několik předponových odvozenin a jedno kompozitum označují mladou, odrostlejší, avšak ještě ne zcela dospělou slepici a zdůrazňují konceptuální rys věku slepice: kuřinka LKŽ_e, VdškŽ 900, kuřička LKŽ_e, KltŽ 410, KpŽ IV 884, kuřinka 2 LKŽ_e, DvŽ II 538, kuřička 2 LKŽ_e, slepička 2 LKŽ_e, DLKŽ_e, DrskŽ 465, DvŽ II 539, KzrŽ II 514, ZnŽ III 692, slepičinka LKŽ_e, KrtnŽ 489, slepičinka 2 ZtŽ 780, poloslepice LKŽ_e, DLKŽ_e, ŠVŽŽ II 118. Např.: Kuřička je ještě docela malá, ale kuřátko už je poloslepice LKŽ_e; Kuřičky si všechny necháme, snad budou lepší než starší LKŽ_e; Vychovala jsem dvanáct kuřiček a jednoho kohouta LKŽ_e; Vyroste a bude to slepička nesoucí vejce LKŽ_e; Moje už je dobrá poloslepice, brzy začne snášet LKŽ_e. Jiná odvozená synonyma pro slepici mají negativní konotaci (ve slovníkových definicích se označují zkratkou hanl.); označují jimi špatnou, nehodnotnou slepici: špatná slepice LKŽ_e, špatná slepice LKŽ_e, KpŽ IV 890 / špatná slepice LKŽ_e, KrtŽ 489. Např.: Špatné slepice žerou [řepu] – není to oplocené LKŽ_e; Tyhle mizerné slepice rozhrabaly celou zahrádku LKŽ_e.

⁶ Dėl terminų nemotyvuotoji ir motyvuotoji nominacija plačiau žr. Lubienė 2015: 24–25.

⁷Deminutivní přípona je ukazatelem axiologie na onomasiologické rovině, který signalizuje, že lexém má axiologický rys a liší se od dominanty synonymické řady. Díky produktivitě odvozenin s deminutivními příponami zůstává synonymická řada otevřená.

160

BENDRINĖ KALBA | 96

1.3. Druhá skupina – lexikální synonyma (65). Většina z nich má diferenciální sémantické a konceptuální rysy, které se nejvýrazněji projevují na onomasiologické rovině. Všechna lexikální synonyma pro slepici jsou motivovaná slova; jejich onomasiologická struktura zachycuje určité sémantické rysy, a proto jsou v synonymické řadě seskupena podle těchto rysů.

Velkou část lexikálních synonym pro slepici tvoří názvy, jejichž sémantická a onomasiologická struktura zachycuje pro tohoto ptáka typický akustický rys (25). Na sémantické rovině je konceptuální rys vydávání zvuků obvykle vlastní názvům pro slepici, která sedí na vejcích nebo snáší vejce. Inventář jejich lexikálních motivátorů tvoří zvukomalebná slovesa se sémou nehlasitého zvuku: kàrkti, kiŕkti, kudakuóti, kvachtúoti, kvaǧždėti, kvaksėti, kvaŕkti, kverǩšti. Např.: Kuděkuoja kudėkuoja višta i nieko nesudeda LKŽₑ; Kudakuoja lyg višta, pirmą kiaušinį padėjus LKŽₑ; Kvaksi kaip višta perūkslė LKŽₑ; Vištà kvaksi peret LKŽₑ; Vištà kvarkščia, tai pasisodink žąsiokų LKŽₑ; Kaip ir višta – vis kirksi ir kirksi LKŽₑ; Kaip perekšlė višta – kvakši i kvakši be sveikatos LKŽₑ; Nūmet nėra kiaušų – visos kvaktūkos LKŽₑ; Kvachtuoja vištà. Jau ana kap kvachtuoja, nori mažų vaikelių ZtŽ 336. Onomasiologická struktura názvů slepice zachycuje zvuky typické pro tento etnozoonymní druh: °karka LKŽₑ8, kudākė LKŽₑ, kudãkšlė, kudakūtė, kvaǧdė, kvàksė LKŽₑ; DLKŽ₈ₑ, kvaksūnas LKŽₑ, DrskŽ 179, kvãksė LKŽₑ, SŽₑ, KpŽ II 547, kvakšlė, kvaktūkė LKŽₑ, ZtŽ 336, DvŽ I 329, kvaktūtė DvŽ I 329, kvaktuchà⁹ ZtŽ 336 / kvaktukà LKŽₑ, DvŽ I 329, kvárkė, kvárkšė, kvarkšlė LKŽₑ, DLKŽ₈ₑ, SŽₑ, KpŽ II 549, kvarkštuólė, kverkšlė LKŽₑ, DvŽ I 330, kverkštùkė, kirklà / kirklà LKŽₑ. Např.: Nekenčiu šitos kudãkšlės: kad tik kas suskreb(a)us, tai ir kudokauna DvŽ I 329; Kvaktūkė kvaksi, ir vištėliai klauso jau jos LKŽₑ; Kvachtuchà kvachtúoja ZtŽ 336.

Jiná lexikální synonyma s akustickým rysem jsou motivována zvukomalebnými výrazy, jimiž se slepice přivolává. Inventář lexikálních motivátorů tvoří invokativa¹⁰ pùl, pùle, pùt. Obvykle jde o mazlivá synonyma s pozitivní nebo neutrální konotací: pùle LKŽₑ, SŽₑ, pùtė LKŽₑ, DLKŽ₈ₑ, SŽₑ, KzRŽ II 143, ZnŽ II 509, KpŽ III 401, VdškŽ 637 / putià LKŽₑ, pùtkė LKŽₑ, putýtė

⁸Značka ° označuje lexémy, které jsou ve slovníku bez přízvuku.

⁹Souvisí s dialektismem kvachtúoti, -úoja, -ãvo ‚kvokat‘, užívaným v nářečích, ZtŽ336. Je-li lexikálním motivátorem motivému výpůjčka, považuje se motivéma za motivované (srov. Lubienė 2015: 169).

¹⁰ Invokacija – naminių paukščių ir gyvulių šaukimo ar varymo garsai (Zabarskaitė 2009: 92).

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija 161

LKŽ_e, KrtŽ 331, VdškŽ 637. Např.: Pul, pul, moje slepičíčko! LKŽ_e; Pùtės, pučiùtės, put, put, put! LKŽ_e.

Ve vzhledové a onomaziologické struktuře názvů slepice zaujímá významné místo vzhled ptáka. V centru sémantické a onomaziologické struktury takových názvů stojí konceptuální rysy morfologie těla slepice, přesněji řečeno opeření a tělesná stavba.

Pět lexikálních synonym pojmenovává slepici podle konceptuálního rysu zarostlých lící. Sémantika lexémů a lexikálních motivátorů vykresluje obraz slepice s licousy: bakuõtė LKŽ_e (< × bãkai „licousy“), papučiõkė LKŽ_e / papučõkė LKŽ_e (< papučõkai „slepice lícní licousy“), papùrka „slepice s licousy“ LKŽ_e, papùžė „slepice s licousy“ LKŽ_e, apúokas „slepice se zarostlými lícemi“ LKŽ_e (< apúokas² „spodní vlasy, podsada, chomáč“). Např.: Jaké krásné jsou ty papučiõkės! LKŽ_e; Papùžės – s bradami – snášejí lépe než slepice s velkými hřebeny LKŽ_e.

V centru onomaziologické struktury dalších pěti lexikálních synonym je konceptuální rys chocholky: kuõdė LKŽ_e, KzRŽ I 406, kuõdena LKŽ_e, kuõdinas LKŽ_e, kuodùtė LKŽ_e, kuoduõtė / kuoduõčė ŠVŽŽ I 352. Např.: Kuoduõtės y[ra] su kuodais tokes ŠVŽŽ I 352; Su kuodu jei bus višta kuoduõčė ŠVŽŽ I 352; Kuoduõčės vištos abi su kepurėm ŠVŽŽ I 352.

Onomaziologická struktura několika lexikálních synonym zachycuje konceptuální rys načechraného, zježeného, zarostlého, rozcuchaného peří: drìškė LKŽ_e, spùrė LKŽ_e, šiùrpa LKŽ_e, pùrė LKŽ_e, °rażokė LKŽ_e, tùbòtė LKŽ_e.

Zvláštní názvy má slepice s krátkým, zastřiženým ocasem: kirptùkė LKŽ_e, kuksà LKŽ_e, stùmplė LKŽ_e; slepice s krátkýma nohama: lùtė LKŽ_e, lutìkė LKŽ_e, latùkė LKŽ_e / °letukė LKŽ_e.

Existují také případy metaforického vyjádření morfologie těla slepice, např.: lexikální synonymum slepice čėmpė LKŽ_e je asociativně spojeno s obrazem zarostlých slepičích nohou a pletené obuvi z příze; asociativní obraz ptačího hřebínku a keře je zachycen v názvech krūminagalvė „slepice s keřovitým hřebínkem“ LKŽ_e, rožėtskiauterė LKŽ_e.

Další skupinu tvoří názvy, jejichž lexikální motivátory pojmenovávají slepici podle barvy peří: gegužėtė LKŽ_e, geltõnė LKŽ_e, kanãpė LKŽ_e, raibė LKŽ_e, raibùkė LKŽ_e. Strakatost je metaforicky vyjádřena názvem zeziùlė „strakatá, konopně zbarvená slepice“ LKŽ_e (< zeziùlė, zeziùlka „kukačka“ ZtŽ 790).

Kineziologické rysy jsou charakteristické pro synonyma klùkštė „kdákající slepice“ LKŽ_e, gužùtė „chytaná slepice“ LKŽ_e, pagùžėlė „slepice, která se rychle krčí“ LKŽ_e,

162

BENDRINĖ KALBA | 96

tūpškė „přívětivá slepice“ LKŽₑ, psychokinetický rys – pasiūtvištė „vlezlá slepice“ LKŽₑ, pagėdvištė „špatná slepice působící škodu“ LKŽₑ.

Velkou část názvů slepice tvoří lexémy, jejichž sémantická a onomaziologická struktura zachycuje funkce charakteristické pro tohoto domácího ptáka. Názvy umožňují vyčlenit tři nejdůležitější funkce slepice: snášení vajec, sezení na vejcích a ochranu a opatrování mláďat.

Konceptuální rys funkce (ne)snášení vajec a sezení na vejcích je explicitně i implicitně zaznamenán v několika lexikálních synonymech: nosná slepice LKŽₑ, DLKŽ₈ₑ, BLKŽ, ŠVŽŽ I 110, ZnŽ I 253, KltŽ 42 / nosná slepice LKŽₑ, slepice, která nesnáší vejce LKŽₑ, kohout 2, nenosná slepice LKŽₑ, kvočna / kvočna LKŽₑ, DLKŽₑ, SŽₑ, KrtŽ 292, ŠVŽŽ II 49, KzRŽ II 72, ZnŽ II 375, kvočna / kvočna LKŽₑ, DLKŽ₈ₑ, SŽₑ, KzRŽ II 72, VdškŽ 544, KrtŽ 292, ZnŽ II 375, KpŽ III 146, KltŽ 210, kvočna LKŽₑ / kvočna LKŽₑ, kvočna LKŽₑ. Např.: Taková dobrá slepice – nosná, škoda ji prodat LKŽₑ; Jednou přinesla pár desítek vajec, jindy zestárlou slepici, která už nesnášela LKŽₑ; Nemáš náhodou kvočnu? Chtěl bych nechat vylíhnout kuřata LKŽₑ; Kvočna dobře sedí na vejcích LKŽₑ; Nejsou slepice, které by chtěly kvokat, nehrnou se do sezení na vejcích LKŽₑ; Nesnáší [slepice] – nejspíš to bude slepice podobná kohoutovi LKŽₑ; Ta naše chocholatá slepice je kohout – nesnesla ani jedno vejce LKŽₑ.

Malou skupinu tvoří názvy označující slepici, která snáší měkká nebo malá vejce: lėjikė LKŽₑ, lėjūkė LKŽₑ, minkštpautė LKŽₑ, pliūrė / pliūrė LKŽₑ, ŠVŽŽ II 81; kliurkė LKŽₑ, značkinė LKŽₑ (< značkas „velmi malé slepičí vejce, pidivajce“). Např.: Slepice lėjūkė snesla nějaká vejce LKŽₑ; Jedna slepice snáší vejce – klade je bez blány LKŽₑ; Co se tam stalo za neplechu, že slepice snášejí taková vejce LKŽₑ.

Rys funkce ochrany a opatrování mláďat se zachycuje na onomaziologické a syntagmatické rovině: čakōlinė „slepice, která vodí kakoli (kuřata)“ LKŽₑ, vištōlinė „slepice, která vodí kuřata“ LKŽₑ (< vištōlis „kuře“), vaikveda LKŽₑ. Např.: Máma je jako čakōlinė – za dítě by dala všechno LKŽₑ; Naše vištōlinė už začala vodit kuřátka LKŽₑ; Ta vaikveda vodí kuřata a také snáší vejce LKŽₑ; Jiná slepice nedovolí ani vránám mít mláďata LKŽₑ; I slepice brání svá mláďata LKŽₑ.

Jiných názvů je málo. Aktualizují lokativní konceptuální rys slepice, která tajně snáší vejce a sedí na nich: paslaptinė LKŽₑ, slapė LKŽₑ, slaptūnė LKŽₑ, slapūkė LKŽₑ, KpŽ III 751, slapikė LKŽₑ, DrskŽ 334. Např.: Už ta slaptūnė někde v křoví snáší LKŽₑ. Aktualizován je také temporální konceptuální rys netypické doby líhnutí: balandinikė „slepice vylíhnutá v dubnu“ LKŽₑ.

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija

163

1.4. Množství lexémů, jejich sémantická a onomaziologická struktura a konceptuální rysy charakteristické pro pojmenovávaného ptáka umožňují tvrdit, že slepice zaujímá významné místo v litevské etnozoonymii. Zkoumané názvy vyzdvihují nejdůležitější funkce slepice: snášení vajec, sezení na vejcích a ochranu a opatrování mláďat. Synonymie a množství axiologicky příznakových názvů ukazují, že uživatelé litevského jazykového systému potřebují pojmenovávat slepici netypického vzhledu či chování nebo slepici, která špatně plní své funkce.

2. NÁZVY KOHOUTA

2.1. ŠŽ_e uvádí řadu čtyř synonymních názvů: gaidỹs „samec slepice“, kakarikõnas hovor. „přízvisko kohouta“, kakarykõrius hovor., sketrõnas hovor. „rozkročený kohout“. SistŠŽ_e uvádí řadu osmi synonym: gaidỹs, kakarikõnas, kakarykõrius, kakariėkas, sketrõnas, skiauteris, kaplõnas, koplūnas. Z lexikografických pramenů bylo vybráno 30 invariantních lexémů označujících kohouta.

Dominantou synonymické řady je celonárodní, spisovný, axiologicky neutrální lexém gaidỹs LKŽ_e, DLKŽ_8e, BLKŽ_e, ŠŽ_e, DnŽ 483, DrskŽ 90, DvŽ I 156, PPAŽ I 258, KzRŽ I 202, KltŽ 66, KpŽ I 576, LzŽ 74, PPAŽ I 258, ŠVŽŽ I 163, ZnŽ I 393, ZtŽ 191, VdškŽ 170. V centru onomaziologické struktury stojí akustická funkce kohoutího kokrhání, např.: Kohouti začínají kokrhat, nedají mi spát LKŽ_e; Když kohout zakokrhá přes den po dvanácté hodině, změní se počasí LKŽ_e; Kohout kokrhá před deštěm KpŽ I 576.

2.2. Dominanta synonymické řady gaidỹs má zdrobnělá synonyma (12). Jde o axiologicky kladně, meliorativně příznakové zdrobnělinové deriváty s příponami -elis, -(i)ukas, -utis¹¹: gaidẽlis DLKŽ_8e, DvŽ I 156, KltŽ 66, LzŽ 74, PPAŽ I 258, ŠVŽŽ I 163, VdškŽ 170, gaidelùkas ZtŽ 191, gaidùkas 1 DLKŽ_8e, DvŽ I 157, PPAŽ I 258, ŠVŽŽ I 163, ZtŽ 191, gaiduliùkas VdškŽ 171, gaidùtis PPAŽ I 258, gaidžiùkas 1 DLKŽ_8e, DvŽ I 157, KltŽ 66, ZtŽ 191. Např.: Ach ty můj gaidùti, bratříčku, jaký máš krásný hlásek, jaký jsi šťastný LKŽ_e; Strakatý, strakatý kohout, slepice dobře hlídal, velmi dobrý gaidùkas PPAŽ I 258; Tak krásného gaidžiùkase máš KltŽ 66. Jiné deriváty se zdrobňovacími příponami označují odrostlého kohouta, velkého asi napůl jako dospělý: gaidùkas 2 BLKŽ, gaidžiõkas KltŽ 66, VdškŽ 171, gaidžiùkas 2 BLKŽ, ŠŽ_e, gaidžiùkštys KpŽ I 577, gaidėnas LKŽ_e. Jiná zdrobnělá synonyma kohouta označují

¹¹ V článku jsou uvedeny ty zdrobněliny, které jsou doloženy ve slovnících.

164

BENDRINĖ KALBA | 96

špatného, nepovedeného kohouta a mají negativní konotaci: gaidpalaikis KrtŽ 97 / gaidžiapalaikis / gaidžiapalaikis LKŽ / gaidžiapalaikys KpŽ I 577. Např.: Vyžeňte toho gaidžiapalaikis z předsíně! LKŽₑ.

2.3. Ostatní synonyma jsou z hlediska dominanty synonymní řady lexikální (17). Pouze tři lexikální názvy kohouta jsou nemotivované, označují vykastrovaného kohouta a na sémantické i syntagmatické rovině svědčí o reprodukční funkci kohouta: ^°kaplonas (pol. kapłon) LKŽₑ, koplūnas 1 (pol. kapłun) LKŽₑ, kapaūnas (něm. Kapaun) LKŽₑ. Např.: Kiba ten náš kohout je koplūnas: nasadil jsem slepici na 20 vajec – vylíhla se jen čtyři LKŽₑ.

Onomaziologická struktura čtyř názvů kohouta zachycuje akustický rys kohoutího kokrhání: kakariėkas LKŽₑ, kakarikōnas LKŽₑ, ŠŽₑ, kakarykōrius LKŽₑ, ŠŽₑ, kudōkas LKŽₑ. Např.: Náš kakariėkas krásně kokrhá LKŽₑ; Na dvoře zakokrhal kakarykorius LKŽₑ.

Vedle příkladů z živého jazyka jsou doloženy dva invariantní názvy kohouta, který mává křídly a vyhledává rvačky: skėtrōnas / sketrōnas LKŽₑ, skėtriniñkas LKŽₑ. Obraz kohouta, který se pere, doplňují příklady na syntagmatické rovině: Nesnášejí se, klovou se kohoutci KpŽ I 577; Kvůli děvčatům se do krve porvali, rozpoutá se strašná válka jako mezi kohouty s krvavými hřebínky KpŽ I 577; K čemu jsou tady opilci, perou se jako kohouti ZnŽ I 393; Měl jsem kohoutky, ti se klovali a klovali KltŽ 66; Kohout brání svůj dvorek ZnŽ I 393.

Řetězec šesti lexikálních synonym ukazuje, že ukazatelem rozdílu pohlaví v systému názvů slepice a kohouta je nejen kořen (supletivní tvoření), ale i přípona: pūtinas LKŽₑ, pučiūkas 2 LKŽₑ, putōkas VdškŽ 637, putōnas LKŽₑ, putūkas 2 LKŽₑ, vištinas LKŽₑ. Např.: Pūtinas se slepicemi na dvoře LKŽₑ; Pučiūkas se svou pučiūte vyšel do lesa na ořechy LKŽₑ; Všechny slepice tu jsou, a kde je putōkas? VdškŽ 637; Reží dívce křídlem jako putūkas kolem slepice LKŽₑ. Derivační vztahy (samice → samec) svědčí o tom, že v systému názvů tohoto ptáka stojí na vrcholu etnozoologické hierarchie slepice: Lasice vyvraždila slepice, jen kohouta nechala pro smích KpŽ I 576.

Kohout, který má znaky slepice (a slepice, která má znaky kohouta), má v litevském jazykovém systému vlastní invariantní názvy: višgaidis LKŽₑ, DnŽ 444, ŠVŽŽ II 459 / vištgaidis LKŽₑ, DLKŽ₈ₑ, KrtŽ 489, ŠVŽŽ II 459 / vištagaidis LKŽₑ. Např.: Nechala jsem si kohouta, pak se ukázalo, že je to višgaidis LKŽₑ; Bude třeba toho vištagaidis zabít – kokrhá a kokrhá LKŽₑ; Nechal jsem si kohouta, ale nekokrhá, k čemu mi toho vištagaidis držet LKŽₑ; Tenhle je, zdá se mi, višțgaidis, už nesnáší vejce LKŽₑ. Lexém ātplikis ‘višṭgaidis’ LKŽₑ může

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija

165

souviset se slovesem atplĭkti ‘nuplĭkti’, např.: Kohout atplikis – nekokrhá, nevšímá si slepic LKŽ_e. Ačkoli se lexikálním motivátorem výslovně označuje ztráta peří, předpokládá se, že uvedený příklad je relevantní také z hlediska kulturní motivace. Lexikální motivátor atplĭkti má implicitní význam: akys išpliks ‘bude hanba’; dantis išplĭkti ‘dostat se do nepříjemnosti, do hanby’. Lexém atplikis nejenže zprostředkovává konceptuální informaci o kohoutovi, ale implikuje také informaci o etnokulturní a sociální normě: jedinec se znaky opačného pohlaví je hodnocen negativně, být jiný je hanba (viz Šalaviejūtė 2022: 107).

2.4. Provedená onomaziologická analýza názvů kohouta pomohla stanovit soubor nejdůležitějších konceptuálních rysů. Soubor sémantických rysů zjištěných na jazykové rovině umožňuje rekonstruovat hlavní funkce kohouta, které odrážejí jeho konceptuální obraz z akustického, estetického a reprodukčního hlediska.

3. NÁZVY KUŘETE

3.1. SŽ_e uvádí řadu 9 synonym: viščìukas „kuřecí mládě“, vištùkas, vištẽlis, vištýtis, cipùkas, cipùlis, putùkas, putùlis, tikùlis. SistŽ_e uvádí řadu 13 synonym: viščìukas, viščìokas, vištùkas, vištẽlis, vištýtis, cipùkas, cipùlis, cipuliùkas, putùkas, putùlis, tikùlis, gaidžiùkas, gaidùkas. Z lexikografických zdrojů bylo vybráno 55 invariantních lexémů označujících kuře.

Dominantou synonymické řady je lexém viščìukas LKŽ_e, DLKŽ_8e, SŽ_e, DnŽ 555, DrskŽ 465, DvŽ II 538, KltŽ 410, KpŽ IV 884, KzRŽ II 513, PPAŽ II 782, ZnŽ III 691, ZtŽ 779, VdškŽ 900. Např.: Bylo dvacet kuřat a deset slepic LKŽ_e; Slepice sedí na kuřatech LKŽ_e; Malá kuřata ještě nedokážou zobat zrní LKŽ_e; Bez kuřat to není ono, a s kuřaty jsou zase starosti LKŽ_e; Na dvě slepice se vylíhlo jen sedm kuřat LKŽ_e.

3.2. První skupinu tvoří slovotvorná synonyma (21). Lexikografické zdroje obsahují mnoho axiologicky neutrálních slovotvorných synonym pro kuřecí mládě viščiùko: vištãtitis LKŽ_e, DvŽ II 539, LzŽ 290, vištãlis LKŽ_e, vištẽlis / vištelis / vištẽlis / vištẽlys LKŽ_e, DLKŽ_8e, SŽ_e, DrskŽ 466, DvŽ II 540, KpŽ IV 890, LzŽ 290, PPAŽ II 783, ZnŽ III 693, ZtŽ 779, vištýnas LKŽ_e, DrskŽ 466, vištýtis LKŽ_e, KrtŽ 489, ŠVŽŽ II 459, ZnŽ III 693, vištýtėlis ŠVŽŽ II 460, vištel(i)ùkas DvŽ II 540, ZtŽ 780, vištùkas LKŽ_e, SŽ_e, DrskŽ 466, DvŽ

166

BENDRINĖ KALBA | 96

II 540, KzRŽ II 515, ZnŽ III 693, ZtŽ 780, PPAŽ II 783, viščūtis LKŽ_e, vištõlis LKŽ_e, vištis LKŽ_e, viščius LKŽ_e. Např.: Už se mi pěkně rozmnožili kuřátka LzŽ 290; Ans se celý den lopotí: kuřátka všechno vyzobávají a všechno prohlížejí LKŽ_e; Odchovali jsme kuřátka bez slepice LzŽ 290; Kuřátka víc žerou, když povyrostou LKŽ_e; Vyseděla jsem si kuřátka s velkou námahou, sama už sotva chodím LKŽ_e; Cip cip cip, voláme kuřátka ZtŽ 780; Teď už kuřátka zlevní, protože jich je hodně LKŽ_e; Moje slepice vodí po zahrádce kuřata LKŽ_e. V centru probírané skupiny slovotvorných synonym jsou reprodukční či příbuzenské konceptuální rysy spojené se slepicí (samice → mládě).

Jiná slovotvorná synonyma označují odrostlé kuře: viščįõkas LKŽ_e, KltŽ 410, KpŽ IV 883, VdškŽ 900, pùsvištis LKŽ_e, DLKŽ_8e; kuřecí mládě ženského pohlaví označují: vištáitė 2 / vištaitė LKŽ_e, DLKŽ_8e, DrskŽ 465, DvŽ II 539, KzRŽ II 514, ZnŽ III 692; vištýtė / vištỹtė 1 LKŽ_e, KpŽ IV 891, ZnŽ III 693, vištùkė 1 LKŽ_e. Negativně konotované odvozeniny označující neduživé, zakrslé kuře: viščìukpal aikis LKŽ_e, viščìukelýnas LKŽ_e. Např.: Co se to jen těm chudinkám kuřátkům stalo – už hynou LKŽ_e.

3.3. Druhou skupinu tvoří lexikální synonyma (33).

Všechna lexikální pojmenování kuřete jsou motivovaná a podle sémantických rysů zaznamenaných v onomaziologické struktuře tvoří dvě skupiny.

V centru první skupiny lexikálních synonym je akustický rys zvuku. Část pojmenování je motivována invokativy označujícími volání na ptáka: capùkas LzŽ 44, capuláitis LzŽ 44, capùlis LKŽ_e, LzŽ 44, cikùlis LKŽ_e, cikùtas LKŽ_e, cikùtis LKŽ_e, cipùkas LKŽ_e, DLKŽ_8e, SŽ_e, KrtŽ 62, LzŽ 46, ZnŽ I 208, cipùlis LKŽ_e, DLKŽ_8e, SŽ_e, LzŽ 46, ZtŽ 112, cipùlis DLKŽ_8e, cipulùkas DrskŽ 50 / cipulùkas DLKŽ_e, DnŽ 59, cyplùkas LKŽ_e, DvŽ I 86, cypùkas LKŽ_e, ZanŽ I 208, ciépukas LKŽ_e, cỹpulkas DrskŽ 50, čipulùkas LKŽ_e, puliùkas / pulùkas LKŽ_e, DrskŽ 287, DvŽ II 140, PPAŽ II 300, VdškŽ 629, pučiùkas 1 LKŽ_e, KpŽ III 350, putùkas 1 LKŽ_e, SŽ_e, DrskŽ 292, putùlis LKŽ_e SŽ_e, putýtis LKŽ_e, tikùlis SŽ_e, tikútis KretŽ 448, tikalis LKŽ_e. Např.: Kuřátka cikulùkai pípají LKŽ_e; Cika cika, cikulùkai, pojďte zobat! LKŽ_e.

Druhou skupinu tvoří názvy kuřete tajně vyseděného na místě, jehož sémantická a onomaziologická struktura zachycuje konceptuální lokativní rys: pagubinis LKŽ_e, slapìkas LKŽ_e, DrskŽ 334, slapùkas LKŽ_e, DLKŽ_e, KzRŽ II 246, ZnŽ III 105 / slapùkas LKŽ_e.

3.4. Zkoumaná pojmenování zdůrazňují reprodukční / příbuzenské vztahy kuřete k samici a akustickou funkci pojmenovávajícího jako chovatele (drůbežáře).

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija

167

Synonymie a množství axiologicky příznakových názvů poukazují na potřebu uživatelů litevského jazykového systému pojmenovávat drobné, zakrslé, odrostlejší či tajně vylíhnuté mládě.

ZÁVĚRY

1. Názvy slepice, kohouta a kuřete tvoří početnou podskupinu tematické skupiny zoonym v litevštině: v lexikografických zdrojích je zaznamenáno přibližně 200 lexémů. V litevském jazykovém systému neexistuje společný hyperonymum pro označení zkoumaných lexémů.

2. Převládá motivovaná slovní zásoba – tvoří přibližně 98 proc. K nemotivovanému typu nominace náleží pouze tři lexémy: jeden domácí lexém vištà a tři výpůjčky ze slovanských či germánských jazyků: koplūnas 1, ^°kaplonas, kapaūnas ‚vykastrovaný kohout‘.

3. Systémovým rysem tematické podskupiny názvů slepice, kohouta a kuřete jsou rozvinuté synonymické vztahy. Ty podmiňují početnost této tematické podskupiny. Synonymní řady tvoří formální varianty, slovotvorná a lexikální synonyma. Ta poslední dokládají schopnost tvůrců názvů postřehnout různé vlastnosti pojmenovávaného ptáka a vyjádřit je různými lingvistickými prostředky.

5. Analýza názvů slepice, kohouta a kuřete odhalila konceptuální rysy několika kategorií: axiologické (vyjadřující hodnotící postoj k pojmenovávanému ptáku), kognitivní (charakterizující pojmenovávaného ptáka jako poznávanou skutečnost), asociativní (spojující pojmenovávaného ptáka s jinou skutečností), etnokulturní (reprezentující nikoli pojmenovávaného ptáka, nýbrž jiné koncepty z oblasti etnokultury).

6. Sémantická analýza motivačních rysů umožňuje určit obraz v jazyce výseku skutečnosti pojmenovávaného názvy slepice, kohouta a kuřete, přesněji jeho konceptuálního protějšku. Jazykový systém zaznamenává různé diferenciální rysy samice, samce a mláděte, z nichž nejdůležitější jsou: pohlaví (samice / samec), věk (mládě / dospělý pták), funkce: snášení vajec a sezení na vejcích (slepice), reprodukce (slepice a kohout), vzhled (rysy opeření a zbarvení jsou vlastní pouze názvům slepice), zvuk (zaznamenává se akustická funkce pojmenovávaného jako živočicha). Liší se zvuky, jimiž se svolává dospělý pták (pouze samice) a mládě; je patrný protiklad mezi zpívajícím (samcem) a nezpívajícím (samicí) ptákem.

168

BENDRINĖ KALBA | 96

ŠALTINIAI

BLKŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas (rengiamas), vyr. red. D. Liutkevičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://ekalba.lt/bendrines-lietuviu-kalbos-zodynas.

DnŽ – Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodynas, V. Vitkauskas, Vilnius: Mokslas, 1976.

DrskŽ – Druskininkų tarmės žodynas, G. Naktinienė, A. Paulauskienė, V. Vitkauskas, Vilnius: Mokslas, 1988.

DvŽ – Dieveniškių šnektos žodynas, t. I–II, sud.: L. Grumadienė, D. Mikulėnienė, K. Morkūnas, A. Vidugiris, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005, 2010.

DLKŽ_8e – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. S. Keinys. 8-as patais. ir papild. leidimas (elektroninis), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Prieiga internete: https://ekalba.lt/dabartines-lietuviu-kalbos-zodynas.

KltŽ – Kaltanėnų šnektos žodynas, A. Vilutytė. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008.

KpŽ – Kupiškėnų žodynas, t. I–IV, K. Vosylytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2007, 2010, 2011, 2013.

KrtnŽ – Kretingos tarmės žodynas, J. Aleksandravičius, sud.: D. Mikulėnienė, D. Vaišnienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2011.

KzRŽ – Kazlų Rūdos šnektos žodynas, t. I–II, A. Pupkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008, 2009.

LEW – Litauisches etymologisches Wörterbuch, E. Fraenkel, 2 Bde., Heidelberg: Winter; Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht, 1962–1965.

LKŽ_e – Lietuvių kalbos žodynas, t. 1–20, 1941–2002 (elektroninis variantas), vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (atnaujinta versija, 2018). Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

LzŽ – Lazūnų tarmės žodynas, J. Petrauskas, A. Vidugiris, Vilnius: Mokslas, 1985.

PPAŽ – Pietinių pietų aukštaičių šnektų žodynas, t. I–II, A. Leskauskaitė, V. Ragaišienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2016, 2019.

SEJL – Słownik etymologiczny języka litewskiego, W. Smoczyński, Wilno: Uniwersytet Wileński, Wydział Filologiczny, 2007.

SistŽ_e – Sisteminis lietuvių kalbos žodynas, J. Paulauskas, Vilnius: Mokslas (elektroninis variantas), 2015. Prieiga internete: https://ekalba.lt/sisteminis-lietuviu-kalbos-zodynas.

SŽ_e – Sinonimų žodynas, A. Lyberis. 2-asis patais. leidimas (elektroninis), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2015. Prieiga internete: https://ekalba.lt/sinonimu-zodynas.

ŠVŽŽ – Šiaurės vakarų žemaičių žodynas, t. I–II, B. Vanagienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014, 2015.

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija

169

VdškŽ – Vidiškių šnektos žodynas, Ž. Markevičienė, A. Markevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014.

ZnŽ – Zanavykų šnektos žodynas, t. I–III, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2003, 2004, 2006.

ZtŽ – Zietelos šnektos žodynas, A. Vidugiris, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1998.

LITERATŪRA

Balsys Rimantas 2020: Gyvūnai baltų pasaulėjautoje: gaidžio (vištos) aukojimas XV–XVII a. rašytinių šaltinių duomenimis. – Gimtasis kraštas 19, 21–29.

Bartmiński Jerzy 2010: Jak rekonstruować językowo-kulturowy obraz EUROPY? – Etnolingwistyka 22, 121–127.

Bogdzevič Monika 2019: PYKČIO, BAIMĖS ir GĖDOS jausmai lietuvių kalboje iš kognityvinės ir kultūrinės perspektyvos: daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universitetas.

Buck Carl D. 1949: A Dictionary of Selected Synonyms in the Principal Indo-European Languages: A Contribution to the History of Ideas, Chicago: University of Chicago Press.

Būdvytýtė-Gudienė Aina, Gudavičius Aloyzas, Jurgaitis Nedas ir kt. 2014: Konceptualiosios metaforos viešajame diskurse: konceptualių metaforų žodynas, Šiauliai: Šiaulių universitetas.

De la Cruz Cabanillas Isabel, Martínez Cristina T. 2006: Chicken or Hen?: Domestic Fowl Metaphors Denoting Human Beings. – Studia Anglica Posnaniensia 42, 337–354.

Dundulienė Pranė, Ščmeliovas Vaclovas 1979: Lietuvių liaudies oro spėjimai. – Istorija 19(1), 116–130.

Eigirdienė Dalia 2016: Lietuvių ir rusų kalbų zooniminė frazeologija, Kaunas: Technologija.

Goatly Andrew 2006: Humans, Animals, and Metaphors. – Society and Animals 14(1), 15–37.

Goddard Cliff 2018: A Semantic Menagerie: The Conceptual Semantics of Ethnozoological Categories. – Russian Journal of Linguistics 22(3), 539–559.

Goddard Cliff, Wierzbicka Anna 2014: Words and Meanings: Lexical Semantics Across Domains, Language and Cultures, Oxford: Oxford University Press.

Górecka-Smolińska Małgorzata, Kleparski Grzegorz 2011: Human Picturing of Birds-the Case Study of Zoosemic Developments in the Category Female Domesticated Birds. – SKASE Journal of Theoretical Linguistics 8(2), 31–54.

170

BENDRINĖ KALBA | 96

Gritėnienė Aurelija 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevežiškių patarmėje, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Gudavičius Aloyzas 2009: Etnolingvistika, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Jasiūnaitė Birutė, Konickaja Jelena 2003: „Atlekė paukštis be sparnų“ (Atmosferos reiškiniai frazeologijoje: sniegas). – Kalbotyra 52(1), 45–60.

Jasiūnaitė Birutė 2010: Šventieji ir nelabieji frazeologijoje ir liaudies kultūroje, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Lubienė Jūratė 2015: Lietuvių kalbos mikonimai: nominacija ir motyvacija, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.

Nilsen Allen P. 1996: Of Ladybugs and Billy Goats: What Animal Species Names Tell About Human Perceptions of Gender. – Metaphor and Symbol 11(4), 257–271.

Rosinienė Gražina 1990: Kodėl raudonas kaip vėžys? Vilnius: Mokslas.

Rutkovska Kristina, Smetona Marius, Smetonienė Irena 2017: Vertybės lietuvio pasaulėvaizdyje, Vilnius: Akademinė leidyba.

Sabaliauskas Algirdas 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas.

Smetona Marius 2015: Lietuvių kalbos eufemizmai: raiška ir motyvacija: daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universitetas.

Šalaviejūtė Žydrūnė 2022: Lietuvių kalbos zoonimų nominacija ir motyvacija: gyvulių, naminių paukščių ir vabzdžių pavadinimai: daktaro disertacija, Klaipėda: Klaipėdos universitetas.

Wierzbicka Anna 2013: Polish zwierzęta ‘animals’ and jabłka ‘apples’: An Ethnosemantic Inquiry. – The Linguistic Worldview: Ethnolinguistics, Cognition, and Culture, London: Versita, 137–159.

Zabarskaitė Jolanta 2009: Jaustukai kalboje ir šnekoje. – Kalbos kultūra 82, 91–109.

Gauta 2023 11 17

Priimta 2023 12 11

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ

THE LITHUANIAN NAMES FOR HEN, ROOSTER, CHICKEN, AND THEIR MOTIVATION

Summary

The aim of the study is to investigate the semantic relations of the Lithuanian names for hen, rooster, chicken, to determine the conceptual features they represent.

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija

171

The analysis is based on the methodological practice of complex linguistic research, where the semantic features of the members of one thematic group are determined by examining them at the semasiological and the onomasiological levels. It is posited that the semasiological and onomasiological semantic features of a lexeme also reflect the semantic features of the concept being named.

The paper methodically discusses the names based on their semantic relations. The onomasiological structure of bird names is described by dividing them into smaller thematic subgroups of hen, rooster and chicken names. An attempt is made to highlight their main conceptual differences and/or common features.

The empirical material was collected from explanatory (LKŽ_e, DLKŽ_e, BLKŽ_e), dialectal, and specialized (SistŽ_e, SŽ_e) lexicographical sources.

The names for hen, rooster, chicken form a large subgroup of the zoonymic group in the Lithuanian language, with about two hundred lexemes recorded in lexicographic sources. There is no common hyperonym in the Lithuanian language system for the lexemes studied.

Motivated lexis prevails, comprising approximately 98 per cent of the total pool. Only three lexemes belong to the unmotivated type of nomination: one indigenous lexeme vištà ‘hen’ and three loan words from Slavic or Germanic languages: koplūnas 1, °kaplonas, kapaūnas ‘castrated rooster’.

The systematic characteristic of the thematic subgroup of hen, rooster, chicken names has well-developed synonymic relations, which play a crucial role in enriching the thematic subgroup. The strings of synonyms consist of formal variants, derivative, and lexical synonyms. It illustrates the ability of the authors of the names to observe the various features of the bird and to verbalise them with different linguistic instruments.

The analysis of the names for hen, rooster and chicken has revealed several categories of conceptual features: axiological (reflecting an evaluative stance towards the named bird), cognitive (depicting the named bird as a cognitive reality), associative (establishing connections between the named bird and other realities), ethno-cultural (representing concepts beyond the named bird within the realm of ethnoculture).

The semantic analysis of motivational features allows identifying the representation of a fragment of reality, or rather its conceptual equivalent, within the linguistic worldview. The language system captures the various differential features of the female, male and chick, the most important of which are: sex (female/male), age (young/adult), function: egg laying and hatching (hen), reproduction (hen and rooster), appearance (with the existence of feathers and

172

BENDRINĖ KALBA | 96

coloration patterns exclusive to hen names), and sound (hence the acoustic function of the author of the name as a poultry keeper). There is a difference between the sounds emitted by the adult bird (female only) and the calls of the chick, as well as the contrast between the crowing (male) and non-crowing (female) bird.

KEYWORDS: motivation, synonym, zoonym, hen, rooster, chicken.

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ

LIETUVIŲ KALBOS VIŠTOS, GAIDŽIO, VIŠČIUKO PAVADINIMAI IR JŲ MOTYVACIJA

S a n t r a u k a

Tyrimo objektas – lietuvių kalbos zoonimų teminės grupės vištos, gaidžio ir viščiuko pavadinimai. Į pavadinimus žvelgiama kaip į tokius leksikos vienetus, kurie gali perteikti įvardijamojo paukščio kategorizaciją, santykį su kitomis realijomis (realijų konceptais), kalbos vartotojo požiūrį.

Tyrimo tikslas – išnagrinėti lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimų semantinius ryšius, nustatyti jais reprezentuojamus konceptualiuosius požymius.

Analizei taikoma kompleksinio lingvistinio tyrimo metodologinė praktika, kai vienos teminės grupės narių semantiniai požymiai nustatomi tiriant juos semasiologiniu ir onomasiologiniu lygmenimis. Leksemos semasiologiniai ir onomasiologiniai semantiniai požymiai laikomi kartu ir įvardijamajam konceptui būdingi požymiais.

Straipsnyje metodiškai pasirinkta pavadinimus aptarti pagal semantinius ryšius. Aptariamojo paukščio pavadinimų onomasiologinė struktūra aprašoma suskirsčius juos į smulkesnius vištos, gaidžio ir viščiuko pavadinimų teminius pogrupius. Stengiamasi išryškinti jų pagrindinius konceptualiuosius diferencialinius ir (arba) bendruosius požymius.

Empirinės medžiaga rinkta iš aiškinamųjų (LKŽ_e, DLKŽ_8e, BLKŽ), tarminių, specialiųjų (SistŽ_e, SŽ_e) leksikografijos šaltinių.

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ. Lietuvių kalbos vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai ir jų motyvacija

173

Vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimai sudaro gausų lietuvių kalbos zoonimų teminės grupės pogrupį: leksikografijos šaltiniuose užfiksuota apie 200 leksemų. Lietuvių kalbos sistemoje bendro hiperonimo tirtoms leksemoms pavadinti nėra. Dominuoja motyvuotoji leksika – ji sudaro apie 98 proc. Nemotyvuotajam nominacijos tipui priklauso tik trys leksemos: viena savakilmė leksema vištà ir trys skoliniai iš slavų ar germanų kalbų: koplūnas 1, °kaplonas, kapaūnas ‘kastruotas gaidys’.

Vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimų teminių pogrupių sisteminė ypatybė – išplėtoti sinoniminiai santykiai. Jie lemia teminio pogrupio gausumą. Sinonimų eiles sudaro formalieji variantai, dariniai ir leksiniai sinonimai. Pastarieji liudija pavadinimų kūrėjų gebėjimą pastebėti įvairius įvardijamojo paukščio požymius ir verbalizuoti juos skirtingomis lingvistinėmis priemonėmis.

Vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimų analizė išryškino kelių kategorijų konceptualiuosius požymius: aksiologinius (perteikiančius vertinamąjį požiūrį į įvardijamąjį paukštį), kognityviuosius (apibūdinančius įvardijamąjį paukštį kaip pažintinę realiją), asociatyviuosius (siejанčius įvardijamąjį paukštį su kita realija), etnokultūrinius (reprezentuojančius ne įvardijamąjį paukštį, o kitus etnokultūros srities konceptus).

Semantinė motyvacijos požymių analizė suteikia galimybių nustatyti vištos, gaidžio, viščiuko pavadinimais įvardijamo tikrovės fragmento, tiksliau – konceptualiojo jo atitikmens – vaizdą kalbos pasaulėvaizdyje. Kalbos sistema fiksuoja įvairius diferenciinius patelės, patino ir jauniklio požymius, iš kurių svarbiausi yra: lytis (patelė / patinas), amžius (jauniklis / suaugęs paukštis), funkcija: kiaušinių dėjimas ir perėjimas (vištos), reprodukcija (vištos ir gaidžio), išvaizda (plunksnuotumo, koloratyvumo požymiai būdingi tik vištos pavadinimams), garsas (fiksuojama akustinė įvardintojo kaip gyvulininko funkcija). Esama skirtumų tarp suaugusio paukščio (tik patelės) ir jauniklio kvietimo garsų, pastebima giedančio (patino) ir negiedančio (patelės) paukščio opozicija.

ESMINIAI ŽODŽIAI: motyvacija, sinonimas, zoonimas, višta, gaidys, viščiukas.

ŽYDRŪNĖ ŠALAVIEJŪTĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vile išio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

174

BENDRINĖ KALBA | 96