Jonas Palionis, par. „Mikalojaus Daukšos 1599 metų Postilė ir jos šaltiniai“

Juozas Karaciejus

Preparing document pages…

3 short passages of this localized version are shown in the original language because they could not be localized reliably.

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLV (2001), 187–205

RECENZE

Recenze

Postila Mikuláše Daukši z roku 1599 a její prameny.Vydání připravil prof. habil. dr. Jonas Palionis.

Vilnius: Baltos lankos, 2000, 1331 p.

Po obnovení nezávislosti Litvy zesílil také výzkum a vydávání starých písemností a některým starým autorům se dostalo zvláštní pozornosti – jejich spisy, případně spisy spolu s originály, byly vydány znovu. Do druhé skupiny patří také nové vydání Postily Mikuláše Daukši, vážící téměř pud, které se dostalo do knihkupectví v polovině roku 2001.Postily I tomu, kdo toto vydání neviděl, ale ze školních lavic si ještě něco pamatuje o Daukšovi, je už z názvu recenzovaného vydání pravděpodobně jasné, že kromě samotné Daukšovy Postily by v něm měl být také polský originál Jakuba Wujka. A skutečně tomu tak je. Je samozřejmé, že tím se rozsah vydání zdvojnásobil. A co teprve různé přílohy!

Vydání začíná „Předmluvou“, kterou, jak se zdá, napsal sám editor (ale nepodepsal se pod ni). Uvádí se v ní, že: „V tomto vydání je předložen fotografický přetisk Postily Mikuláše Daukši z roku 1599 (DP) – nejrozsáhlejší tištěné litevské písemné památky 16. století – spolu s jejím polským originálem Jakuba Wujka Postilla Catholicka Mnieyza... w KRAKOWIE... 1590 (W₃). Tento originál je třetím vydáním Malé katolické postily významného polského teologa, o něž se Daukša podle předpokladů (viz úvodní článek) opíral při konečné redakci svého překladu“ (s. 7). Dále se z ní dozvídáme, že fotokopie DP v tomto vydání byla pořízena z exemplářů Simona Stanevičiuse a Otona Praniauskase, který materiál pochází z kterého exempláře, že „text třetího vydání Wujka byl přetištěn skenováním z mikrofilmu, který Lietuvių kalbos institutui zaslal prof. Wojciech Smoczyński“ (s. 7), a že hlavním iniciátorem tohoto vydání byl prof. habil. dr. Vytautas Ambrazas, jemuž se děkuje stejně jako nakladatelství „Baltų lankai“ na konci „Předmluvy“ (s. 8).

„Předmluva“ je tedy poměrně stručná, ale značně informativní; pomáhá litevskému čtenáři připomenout zapomenuté poznatky a zahraničního čtenáře dobře seznamuje s touto naší písemnou památkou, tím spíše, že „Předmluva“ byla přeložena také do němčiny (s. 9–10). Teprve závěrečné poděkování v litevštině a němčině adresované nakladatelství „Baltų lankai“ působí poněkud nevěrohodně, když se podíváme na „Zkratky“ vytištěné na s. 11. Z tohoto seznamu vzniká dojem, že nakladatelství „Baltų lankai“¹ věnovalo konečné podobě sazby značně nedbalou pozornost a editor ji pravděpodobně také neviděl. V seznamu „Zkratek“ totiž po „vypadnutí“ zkratky adv. při jeho „porovnávání“ najednou přibylo…

¹Protože v tiráži recenzovaného vydání není uvedeno jméno redaktora ani korektora (nechce se věřit, že by žádní nebyli) a je uveden pouze výtvarník Eugenijus Karpavičius, nezbývá než adresovat všechny výtky kolektivnímu subjektu – nakladatelství.

188 |

RECENZIJOS

do adj. = adverbium, příslovce (mělo by být adjectivum, přídavné jméno). Bohužel tento případ není jediný. Podobně se to stalo i se zkratkou dativu (pravděpodobně d.?). Takže i tentokrát se při „porovnávání“ seznamu objevilo conj. = dativus, 3. pád (mělo by být conjunctio, spojka). A proč se „provinil“ současný litevský lokál, těžko říci, ale v „Zkratkách“ se pro něj místo nenašlo, přestože v opravách chyb DP vytištěných na konci vydání se jeho zkratka in. (= inessivus) používá poměrně často (srov. s. 1306, 1307, 1308, 1311, 1312 atd.). Takové nepřesnosti v „Zkratkách“ by se v solidním vydání neměly vyskytovat, tím spíše, že bylo zamýšleno jako prestižní.

Po „Předmluvě“ a „Zkratkách“ je v recenzovaném vydání otištěn úvodní článek prof. Jona Palionise „Postila z roku 1599 a její vydání“ (s. 13–22).

Přehled začíná, jak se předpokládá, 25stránkovou knížkou Výňatek ze žemaitských kázání, kterou pravděpodobně připravil Stanevičius a která vyšla roku 1823 ve Vilniusu; jsou v ní přetištěny latinská a polská předmluva k DP a jedno kázání. Při jejím představování by snad ani nebylo třeba, byť jen nepřímo, pokoušet se tuto publikaci spojovat se vznikem srovnávací historické jazykovědy (s. 13), neboť k objasnění příčin jejího vydání zcela postačuje i litevský kontext. Nepochybně vznik této publikace i druhé, Stanevičiusovi připisované, vadné šestnáctistránkové knížky přímo souvisí s takzvaným lituanistickým hnutím žemaitských šlechticů (srov. Mačiūnas 1997: 141–142). Vznik obou zmíněných publikací nejpřesněji vystihl již v roce 1955 prof. Jurgis Lebedys: „S. Stanevičius chtěl znovu vydat M. Daukšu kvůli kráse jeho jazyka a bohatství slovní zásoby, a tím podnítit ostatní k pěstování spisovného jazyka. Že tento cíl byl nejdůležitější, dokládá skutečnost, že do obou publikací zařadil předmluvu M. Daukši „Milému čtenáři“ (a do větší také předmluvu k M. Giedraitisovi). Touto předmluvou chtěl oslovit mládež studující na školách a inteligenci slovy M. Daukši, která vybízejí k lásce k rodnému jazyku a k péči o tvorbu vlastní literatury. PŘI USILOVÁNÍ O PRAKTICKÉ CÍLE TĚMITO PUBLIKACEMI A VE SNaze NEJEN ZPOPULARIZOVAT M. DAUKŠU, ALE TAKÉ ZÍSKAT OSTATNÍ PRO VLASTENECKOU KULTURNÍ ČINNOST (zvýraznil jsem já – J. K.), se S. Stanevičius snažil zpřístupnit staré texty, a proto při jejich přetiskování změnil pravopis a vynechal diakritická znaménka“ (Lebedys 1955: 167). Druhá publikace ovšem vyvolává řadu problémů a všechny názory, které o ní byly vysloveny, jsou hypotetické. Pochybovat o Stanevičiusově autorství však vzhledem k tomu, že se tehdy o DP nikdo jiný nezajímal, sotva máme důvod (srov. Subačius 1998: 350).

Po představení Stanevičiusových publikací Palionis dále podrobně pojednává o nedokončeném vydání DP Eduardem Volterem, o zásadách jeho přípravy a uvádí důvody, které vedly k jeho zastavení (s. 13–16), i o dosud nejčastěji používaném fotografickém vydání Mykolase Biržišky z roku 1926, které podle Palionise „sice představovalo velký krok vpřed [...], nebylo však ani ono originálu adekvátní“ (s. 17). Využití tohoto vydání „pro vědecké studie navíc ztěžuje i to, že vedle překladu není uveden polský originál [...]“, a proto se nyní „novým vydáním chce vzniklá mezera zaplnit“ (s. 17). Po tomto vysvětlení přechází autor článku k úvahám o tom, proč bylo pro tisk v tomto vydání zvoleno třetí vydání Wujkovy postily (s. 17–18). Po seznámení se všemi argumenty uvedenými v článku člověk přece jen bezděčně začíná pochybovat, zda by nebylo autentičtější zvolit druhé polské vydání a z třetího uvést pouze ta místa, která ve druhém vydání Wujkovy Malé postily chybějí, protože základem překladu bylo druhé vydání; po vyjití třetího Daukša svůj překlad nejen technicky přiblížil novému vydání Wujka, ale navíc z něj přeložil ty části, které v polském druhém vydání nebyly. Že základem překladu bylo druhé vydá-

RECENZIJOS

| 189

…mas, svědčí o tom i věta na DP s. 504 (= 505)^43–44: Popiežius Rimo / kuris ny yra Grigalus trečias liekas eﬂ’ tikras palikūnis Petro S. (s. 1052 tohoto vydání). Ve třetím polském vydání Wujekovy postily, které vyšlo roku 1590, se na tomto místě píše Vrban siodmy ³W 505⁴¹. Jestliže tedy Daukša své vydání pečlivě redigoval podle tohoto vydání, sotva by v něm ponechal jméno papeže, který zemřel roku 1585². Wujek tedy v tomto vydání jméno změnil, Daukša však nebyl tak horlivý a ještě roku 1599 ponechal údaje ze svého překladového zdroje, ačkoli logicky vzato měl Řehoře XIII. nahradit Klementem VII., který byl nástupcem sv. Petra v letech 1592–1605.

Po tomto článku a „Textologických komentářích“ (s. 23–25), které rovněž kategoricky nedokazují, že bylo nutné zvolit právě třetí vydání Wujekovy Mažosios postilės, jsou otištěny fotografické reprodukce textů Daukšova a Wujekova. Jelikož je Wujekův text otištěn poprvé, mohli bychom jej srovnávat pouze s originálem, který v Litvě není; fotografickou reprodukci DP však již můžeme porovnat s vydáním z roku 1926. Srovnání obou těchto textů okamžitě ukazuje, že fotografická reprodukce v recenzovaném vydání je podstatně horší než fotografická reprodukce z roku 1926. Ve vydání z roku 2000 jsou mnohá diakritická znaménka téměř neviditelná. Každý, kdo bude DP zkoumat, bude muset vedle tohoto vydání mít i fotografickou reprodukci z roku 1926. Hned se tedy nabízí otázka, zda nyní, kdy máme mnohem dokonalejší techniku, opravdu nelze připravit kvalitnější fotografické vydání. A pokud ano, bylo v době všeobecného nedostatku nutné reprodukovat litevský text hůře, a nebylo by lepší za tyto peníze vydat jiný, badatelům těžko dostupný nebo vůbec nezkoumaný pramen (řekněme Psalteras Dowido Jona Rėzy Psalteras Dowido nebo takzvanou Postilę Jokūbasa Morkūnase z roku 1600), zvláště když vydání DP z roku 1926 je snadno dostupné. Možná bychom přece jen měli být šetrnější a sejít se a dohodnout, které staré spisy je nezbytné vydat formou fotografické reprodukce jako první. Pak by nedocházelo k podobným případům, kdy se tentýž text bez vážného důvodu opakuje několikrát. A ještě něco: bylo by třeba zjistit, kdo dokáže takovou práci udělat nejkvalitněji, protože nechce se věřit, že s moderní technikou nelze dosáhnout úrovně roku 1926.

Po fotografických reprodukcích textů DP a ³W jsou v tomto vydání otištěny opravy chyb „Errata“, připravené prof. Palionisem (s. 1304–1331). V poznámkách předcházejících seznamu oprav se píše: „Do tohoto seznamu oprav chyb byly zařazeny zřetelnější chyby překladatele nebo tisku, nebyly však zařazeny případy uvedené v opravách DP („Pāklidimus Teip patailik“)“ (s. 1304). Podobně se píše i v „Předmluvě“ představující vydání: „[...] toto vydání obsahuje [...] „Errata“ – seznam zaznamenaných chyb, které nebyly zařazeny do „Pāklidimus Teip patailik“ na konci DP“ (s. 7, německy s. 9). Jak má ale ubohý čtenář vědět, co bylo zahrnuto do Daukšových „Pākļidimuose...“, když v recenzovaném vydání nejsou? Nakladatelství „Baltų lankų“ zřejmě rozhodlo, že Daukšovy „Pākļidimai...“ nejsou potřebné, a ať se čtenář na základě zde otištěného seznamu sám dovtípí, co v nich bylo, anebo ať si vezme vydání z roku 1926, v němž jsou „Pākļidimai...“ vytištěny, a ověří si to. V „Pākļidimuose...“ jsou však kromě oprav tiskových chyb také textové doplňky, které potřebují badatelé odhodlaní srovnávat text DP s originálem. Nejspíš k tomu došlo proto, že osoba, která připravila maketu nakladatelství „Baltų lankų“, ji neviděla. Nechce se věřit, že by prof. Palionis poté, co čtenáře na dvou místech upozornil, že do nového vydání…

² Při této příležitosti lze dodat, že zmínka o Urbanovi VII. ukazuje, že třetí vydání Wujekovy Mažosios postilės bylo vytištěno (nebo se alespoň začalo tisknout?) v září 1590, protože Urban VII. byl papežem pouze 13 dní, tj. od 15. do 27. září (Christiani 1934: 520).

190 |

RECENZIJOS

seznamu nejsou zařazeny opravy chyb, které uvedl Daukša, souhlasil by s tím, že se jich vzdá. Proto se samo nabízí závěr, že vydavatelství se „Páklydimu...“ vědomě či nevědomě zřeklo. Ať už je tomu jakkoli, je to kapka dehtu v sudu medu, protože v jistém smyslu nebyl v tomto vydání zveřejněn celý text DP.

Z výše uvedených poznámek k „Errata“ dále vyplývá poněkud nejasná představa o tom, jak byla tato část připravena, protože se nejprve uvádí, že při „sestavování seznamu byly kriticky využity opravy uvedené v poznámkách k transliterovanému textu DP připravenému Eduardem Volterem (vycházel po částech v letech 1904, 1909 a 1927 v Petrohradu)“ a že „seznam byl doplněn příklady chyb vybranými i ze zbývající části (tj. té, kterou Volter nevydal – J. K.)“ (s. 1304).

Ve druhém (posledním) odstavci těchto poznámek se píše: „Při sestavování seznamu jsme se snažili dodržovat tuto zásadu: co nejméně se vzdalovat od jazyka a pravopisného systému překladu DP a zařadit do něj co nejméně sporných případů. Proto jsme často nahlíželi také do W₃ a do nejlépe zachovaného exempláře Stanevičiusova originálu“ (s. 1304). Z citovaných poznámek není zcela jasné, zda prof. Palionis pouze „vylepšil“ Volterův seznam oprav, nebo jej při přípravě tohoto vydání také doplnil. Pečlivější studium vede k závěru, že zde otištěný seznam je vylepšeným Volterovým seznamem oprav. Zdá se, že tento závěr podporují náhodně zaznamenané, avšak do seznamu nezařazené tiskové chyby (nejsou uvedeny v seznamu DP „Páklydimus Teip pataikik“), například: 50₂₄,₃₄ DAT. SG. chrifiui, NOM. SG. chriflus, 51₂₇,₃₁,₃₇ INSTR. SG. chriltufu, GEN. SG. chriltauus, DAT. SG. chriltuy nelze přečíst, zatímco 34₂₃ GEN. SG. chriltauus se opravuje na Chriltaus (s. 1306), 89₄₄ GEN. SG. chriftaus se rovněž opravuje na Chriltaus (s. 1309). Anebo NOM. SG. M. igiies příčestí činného rodu minulého času na 76₁₆ se neopravuje na igiĝes, ačkoli se na jiném místě koncovka této formy opravuje na -ę̇s, srov. 324 (=326)₃₂ átggrėjęs se opravuje na átggrėjęs (s. 1322). Do Palionisova seznamu se nedostala ani forma PRAES. SG. 1 fiuncziu na 203 (= 205)₁₄,₁₆, ačkoli by měla být opravena na fiuncziu. Dříve vyslovenou myšlenku navíc posilují případy, kdy se v obou fotografických vydáních ze dvou chybně napsaných slov jedno opravuje a druhé nikoli. Například ve spojení mietaulagii Sūnų ACC. SG. na 244 (=246)₃₇–₃₈ Palionis opravil první slovo na mielaulagii (s. 1316), druhé však nikoli, ačkoli by se zřejmě mělo opravit na Sunų, protože stejná slovní forma 145₅₁ fânų se opravuje na fânų (s. 1312). Totéž lze říci o spojení Trėcę įžpiowęs na 319 (=321)₄₀. Forma NEUTR. Trėcę (=Trėcę) nebyla opravena, zatímco įžpiowęs bylo opraveno na įžpiowęs (s. 1321). Nebo na 323 (=325)₄₅ nacházíme O kas jókone parabfita?, ale v otištěné opravě chyb se opravuje pouze parabfita na parabfita (s. 1322), zatímco jókone se z nějakého důvodu neopravuje na jókone, ačkoli stejná forma INES. SG. 562 (=565)₂₈,₃₀ jókone se již opravuje na jókone (s. 1329). Podobně je tomu i u tvarů slova Diewas: NOM. SG. Dėwas z 357 (=359)₆ v Palionisově seznamu není, zatímco forma INES. SG. Diewų, která následuje až po slově élśgs, je opravena na Diewų (s. 1323). Takových neopravených chyb je nepochybně více, protože zde byly, jak již bylo řečeno, uvedeny pouze případy zaznamenané víceméně náhodně.

Pozornější čtenář bude v mnoha případech postrádat i podrobnější zásady oprav, protože někdy není příliš jasné, proč se i stejná slova a jejich tvary opravují tak rozdílně. Chybějí-li taková vysvětlení, bývá často obtížné určit, zda se tak stalo záměrně, nebo jde o obyčejné tiskové chyby, zvláště když se někdy zdá, že se nedodržuje ani zásada deklarovaná v úvodu „Errata“: „Do seznamu nebyly zařazeny ani tvary s písmeny į, ū, která se vyskytují v pozici dlouhých samohlásek, jako například nom. pl. [...] Sunys 533 (=535)₈, [...] inf. įbwiļt 357 (=359)₃₀ atd., neboť existuje důvod domnívat se, že těmito písmeny se označovaly nejen nosovky [į], [ų], ale také dlouhé samohlásky [ī], [ū]“ (s. 1304). Zdá se, že u písmene į se tato zásada dodržuje, u ū nikoli…

RECENZIJOS

191

vždy. Např. 84₄₅ INE. být v sousloví být korooti opraveno na být koróti (s. 1309), zatímco NOM. PL. 119₄₃ fuus opraveno na funus (s. 1311).

Ypač daug neaiškumų kelia raidės ę, pavartotos vietoj ė, e, ia (žr. Palionis 1967: 34), taisymai: vienur ji taisoma į ę, kitur į e. Pvz., klaidingai Daukšos parašytas prielinksnis 102₃₄ be ištaisytas į bę, o 89 (= 103)₃₃ taip parašytas bę taisomas į be, bę? (su klaustuku!) (p. 1310). Iš karto norisi paklausti, kodėl pirmuoju atveju jokių abejonių nebuvo, o antruoju ėmė ir iškilo? Panašiai atsitikę ir su priešdėliu ne: 38₄ nę taisomas nę ir pastabose nurodoma, kad šis nę=ne (p. 1306), bet 53₄ ir 63₂₄ nę taisomas į ne (p. 1307, 1308), o 102₄₁ ne (ėft) vėl ištaisytas į nę (p. 1310). Arba žodžio metas INSTR. SG. forma taisoma 4 kartus, bet du kartus vienaip, o du kartus antraip: 13₃₉ metų į metu (p. 1305), 335 (= 337)₈ metų į metų (p. 1322), o 16₃₉ metų į metú (p. 1305) ir 53₁₉ metų į metu (p. 1307). Kodėl čia ę netaisoma į e, t. y. kodėl šios formos sugretintos su palyginti dažnai DP rašomomis metų ir metu, o ne su metu, belieka tik spėlioti. Tokių atvejų pasitaiko ir INES. SG. formų taisyme, pvz.: 44₃₂ metę ištaisyta į metę (p. 1307), 69₃₁–₃₂ žókonę į žókonę (p. 1308), bet 324 (= 326)₃₁ regė́timę ištaisyta į regė́timę (p. 1322). Na, o 62₃₇ mirftanciamę, ištaisytame į mirftanciamę, randame atvirkščią -ę į -e taisymą. Reikia manyti, kad čia vieną korektūros klaidą pakeitė kita, nes kitaip pastarojo taisymo paaiškinti negalima.

Nebo třeba IMPER. PL. 1. osoby 21₈–₉, kélbkime se opravuje na kélbkime (s. 1305), zatímco 118₃₁ paklausíkime na paklausíkime (s. 1311) a 280 (= 282)₄₅ fugrįžkime na fugrįžkime (s. 1318). Proč se v prvním případě v koncovce ponechalo také -ę, není známo, protože jinde se v koncovkách všech časů indikativu i kondicionálu PL. 1. osoby -ę, -e zřejmě zcela oprávněně opravuje pouze na -e, např.: 63₄ turimę na turime (s. 1308), 102₄₅ išgírtime na išgírtime (s. 1310), 156₃₁ atgrę́ftumbime na atgrę́ftumbime (s. 1312), 172₂₉ parėgėtumbime na parėgėtumbime (s. 1313).

K tomuto typu oprav lze částečně přiřadit pouze nejednotné opravování tvarů vlastního jména Abelis v GEN. SG.: 408 (= 410)₃₀ Ablo opraveno na Abelio, zatímco 410 (= 412)₂₃ Ablo na Abel̇o (s. 1325).

Nejsou-li zásady oprav podrobněji vysvětleny, je obtížné pochopit, proč se v seznamu prof. Palionise zachází nejednotně s dvojhláskami an, en, které jsou v DP zapisovány jako ą, ę nebo ąn, ęn. Nejčastěji se neopravují, ale občas se ą, ę opravuje na ąn, ęn a ą, ęn také na an, en, např.: 315 (= 317)₂₄ nulidė́dąnçziu opraveno na nulidė́dąnçziu INSTR. SG. (s. 1321), 228 (= 230)₉pršt. znaménko opraveno na znaménko (s. 1315) (ale u 10₃₄ pažėklėtos se opět z neznámého důvodu e neopravuje ani na ę, ani na ęn či en, nýbrž na pažėklėtos (s. 1305), ačkoli má být pažėklėtos), zatímco 448 (= 450)₂₃ daggan se opravuje na dangun (s. 1326) a 244 (= 246)₂₇ lėndą na lėndą (s. 1316). A když se v témže kořeni namísto in v DP tiskne i, jež se opravuje různě, není to vůbec jasné, např.: 124₁₀ liktmuži opraveno na linktmuži INSTR. SG. (s. 1311), zatímco 214 (= 216)₂₄,₅₂ likfmumo, likfmibes na likfmumo, likfmibes GEN. SG. (s. 1315). Jak vysvětlit takové opravy: 309 (= 311)₈ penigų na penigų GEN. PL. (s. 1321) a 331 (= 333)₂₁ penigāmas na penigāmus (s. 1322)? V těchto případech asi nestačí říci, že při opravách se „snažili držet této zásady: co nejméně se odchýlit od jazyka překladu DP a jeho pravopisného systému…“ (s. 1304); chtěli bychom se také dozvědět, jak se tuto zásadu snažili dodržovat.

Nejjednodušší a nejsnazší by samozřejmě bylo vysvětlit všechny zmíněné nejednotnosti korektorskými chybami, kterých je bohužel v seznamu oprav sestaveném Palionisem opravdu mnoho. Protože však není vůbec nutné je podrobně probírat, jsou dále uvedeny klasifikované seznamy chyb zjištěných v opravách.

192 |

RECENZIJOS

TABULKA 1. NESPRÁVNĚ OPSANÁ SLOVA Z DP

188 (= 190)₃₁ | fuḳėlninp | fuḳėlninp | fuḳėlninp | 1314

190 (= 192)₂ | fuŕikulūus | fuŕikulūus | surŕkulūus (tj. fuŕikulūus) | 1314

191 (= 193)₁₀ | įbmințigai | įbmințigai | įbmințigai | ADV. | 1314

191 (= 193)₁₄ | prodėjęs | prodėjęs | pradėjęs | 1314

200 (= 202)₂₅ | našeho | našeho | našich (tj. našich) | 1314

213 (= 215)₁₈ | radost | radost | radost | 1315

213 (= 215)₃₈ | radostnost | radostnost | radostnost (tj. radostnost) | 1315

233 (= 235)₅₀ | ani starých bytí |... bytí | ani starých bytí | 1316

255 (= 257)₃ | kteří | kteří | kteří (tj. kteří) | 1317

256 (= 258)₈ | zmenšeného | zmenšeného | zmenšeného (tj. zmenšeného) | 1317

RECENZIJOS

| 193

Strana a řádek DP

Vyšlo tiskem

Opravil J. Palionis

Poznámky

Strana vydání z roku 2000

271 (= 273)₁₄

tikrųjų

tikriiu (t. b. tikriųjų)

INSTR. SG.

1318

271 (= 273)₄₅

ataūlitų

ataūbičių

COND. 3

1318

277 (= 279)₁₁

fawus

fawųs

fawus (t. b. fawųs)

1318

281 (= 283)₅

brągęlnis

brągęfnis (t. b. brągęlnis)

NOM. SG.

1318

286 (= 288)₂₁

trupųčio

trúpųčio

trupuczo (t. b. trúpųczo)

1319

290 (= 292)₃₄

nefkālų

nefkālu (t. b. nefkālu)

NEUTR.

1319

295 (= 297)₅₁

priwalų

priwalu (t. b. priwalų)

NEUTR.

1320

304 (= 306)₅₃

będru

będri

będru (t. b. będri)

INSTR. SG.

1320

306 (= 308)₂₀

tųri

tūri

turi (t. b. tūri)

PRAES. 1 (tj. 3)

1320

310 (= 312)₃₃

pažiltų

pažiltu (t. b. pažiltų)

1321

311 (= 313)₄

ųžmųbę

ųžmųbę (t. b. ųžmųbę)

PRAET. 3

1321

315 (= 317)₃₇

Wieβpati

Wiéβpati

Wieβpati (t. b. Wiéβpati)

DAT. SG.

1321

317 (= 319)₃₅

mažgas

mážgas

mažgas (t. b. mážgas)

1321

319 (= 321)₂₅

būlių jų Dievų

... Diéwų

... Diewu (t. b. ... Diéwų)

1321

322 (= 324)₂₆

Wjenas

Wjénas

Wienas (t. b. Wiénas)

NOM. SG.

1321

325 (= 327)₄₈

galętą... įftraukt’

galéta... įftraukt’

galęty (t. b. galéty)... įftraukt’

COND. 3 + INF.

1322

194 |

RECENZIJOS

Strana a řádek DP

Vytištěno

J. Palionis opravuje

Poznámky

Strana vydání z roku 2000

327 (= 329)₄₀

prilaktōe

prilaktōie

prilaktōieu

1322

329 (= 331)₉

žōdžio

žōdžio (t. b. žōdžio)

1322

332 (= 334)₄₆

pūt̄tauj

PRAES. 2 SG.

1322

335 (= 337)₃₃

būwe

buwo (t. b. būwo)

1322

336 (= 338)₉

sudekite

sudekite (t. b. sudekite)

1322

337 (= 339)₁₉

žmonemns

žmonémns

žmonemus (t. b. žmonémus)

1322

338 (= 340)₂₇

didžeulių

didžéulių

didžeulių (t. b. didžéulių)

ACC. DU.

1322

342 (= 344)₈

klanfe

klānfe

klaufe (t. b. klāufe)

PRAET. 3

1323

351 (= 353)₂₅

piktūlius

piktūlius (t. b. piktūlius)

1323

360 (=362)_19–20

nufidėiūlių žmoių

lidí důvěřivých

lidí důvěři-vých (tj. lidí)

GEN. PL.

1324

378 (= 380)₃

rozumnému

NOM. PL.

1324

379 (= 381)₃₅

jízdí

jezdí (tj. jezdí)

PRAES. 3

1324

394 (= 396)₁₂

jak

jak (tj. kāip)

1325

398 (= 400)₁₄

gatęs

gates (t. b. gatęs)

FUT. 3

1325

404 (= 406)₅₅

Apāftātai

Apāftatai (t. b. Apāftātai)

1325

434 (= 436)₁₁

piktiėmus

piktiemus (t. b. piktiėmus)

1326

450 (= 452)₂₃

tiektai

tiektāj

tiek tai (t. b. tiektāi)

1326

471 (= 473)₁₇

fwętes

fwętās

NOM. SG.

1327

RECENZIJOS

195

Strana a řádek DPVytištěnoDPOprava J. PalionisePoznámkyStrana vydání z roku 2000

473 (= 475)₄₅vienų žódžiųvienų žódžiųjednoho žódžiųINSTR. SG.1327

474 (= 476)₅₁–₅₂pawaiždopawaiždopawaiždo1327

475 (= 477)₃₅lėkhuisėkhuilėktai (tj. sėktai)DAT. SG.1327

477 (= 479)₃ApałtatasApáłtatasApaḟtatas (t. b. Apáḟtatas)1327

478 (= 480)₅₀bitołiųbitółiųbitołiu (tj. bitóliu)1327

510 (= 511)₁₇–₁₈žėminiųžėminiųžėminiu (tj. žėminiu)1328

518 (= 519)₆belnełibelnełibernełi (tj. bernėli)ACC. SG.1328

518 (= 519)₁₀žódžiųžódžiųžódžiu (tj. žódžiu)INSTR. SG.1328

531 (= 533)₂₁łękołękotąko (t. b. łęko)PRAES. 31329

535 (= 537)₃₅vź dūdinėjevź dūdinėjevźdūdinėje (t. b. vźdūdinėje)PRAES. 31329

553 (= 556)₃₉βwętųβwętųβwętu (t. b. βwętų)INSTR. SG.1329

568 (= 571)₄₁vź f wirovź f wirovźf wiro (t. b. vźf wiro)1330

594 (= 597)₂₁βwie umoβwie úmoβwielumo (t. b. βwielúmo)1330

601 (= 604)₃₁tarnytarnųtarnu (t. b. tarnú)INSTR. SG.1330

610 (= 613)₅₃gaiwagaiwágałwa (t. b. gałwá)NOM. SG.1330

614 (= 617)₂₅–₂₆gáłiųgáłygáłiu (t. b. gálu)PRAES. 1 SG.1330

618 (= 621)₁₂melłtusmėłłtusmelłtųs (t. b. mėłłtųs)SUP.1331

619 (= 624)₁₀išłųyte ełtišłųnte ełt’išłųte ełt (t. b. išłųnte ełt’)1331

196 |

RECENZIJOS

TABULKA 2. VYNECHÁNO V OPRAVÁCH JONA PALIONISE

DP DIAKRITICKÁ ZNAMÉNKA

Strana a řádek DP

Vytištěno

Oprava J. Palionise

Mělo by být

Poznámky

Strana tohoto vydání

9₃₃

vžtūrėtą

vžtūretą

vžtūrėtą

ACC. SG.

1305

24₂₁

wertų

wertu

wertų

INSTR. SG.

1306

25₂₉

Tetráacha

Tetrarcha

Tetrárcha

INSTR. SG.

1306

26₁₃

Wirβpatáwimo

Wieβpatavimo

Wieβpatáwimo

1306

28₁₃

Swetóp

Szwetop

Szwetóp

1306

35₅₁

źmoįų

źmonių

GEN. PL.

1306

47₁₁

bêdrą

bedra

bêdrą

ACC. SG.

1307

54₅₃

Bernrádus

Bernardus

Bernárdus

NOM. SG.

1307

68₂₉

lawų

lawu

lawų

INSTR. SG.

1308

75₄₀

auré

aure

auré

1309

90₂₉

iβwadžió io

iβwadžioio

iβwadžióio

1309

95₁₃

tęięus

tūięus

orig.: tudžicž

1310

107₁₀

Wiéβpati

Wieβpati

Wiéβpati

ACC. SG.

1310

111₄₃

djęną

dieną

diéną

1311

138₂₄

táužomę

taužome

táužome

1311

141₆

tūdie

ludie

lūdie

PRES. 3

1311

150₁₁

didęlnių

didelniu

didelnịų

INSTR. SG.

1312

158₁₉

falβiwų

falβiwu

falβiwų

NOM. DU.

1312

164₂₂

ęio

eio

éio

PRAET. 3

1312

201 (= 203)₇

muſúmp

muſump

muſúmp

1314

213 (= 215)₅₁

ámžimas

amžinas

ámžinas

NOM. SG.

1315

232 (= 234)₈

atšiųšių

atļųšiu

atšiųšių

1316

233 (= 235)₅₀

.../ nei mókſłu

.../ nei mokſłu

.../ nei mókſłu

INSTR. SG.

1316

RECENZIJOS

| 197

Strana a řádek DP

Vytištěno

Opraveno J. Palionisem

Mělo by být

Poznámky

Strana tohoto vydání

247 (= 249)₁₃

hrudek

hrudkem

hrudku

INSTR. SG.

1316

251 (= 253)₃₅

náruč

náručím

náruč

INSTR. SG.

1316

252 (= 254)₁₂

funùs

funus

funùs

1317

268 (= 270)₂₅

metų

metu

metų

INSTR. SG.

1317

281 (= 283)₄₈

Wieβpñutės

Wieβpñatės

1318

302 (= 304)_29–30

willą Pópiejiſtą

willą Popiejįſta

vůli papežství

NOM. SG.

1320

304 (= 306)₂₅

který

kteří

který

1320

321 (= 323)₁₃

šlechtici

šlechtice

šlechtici

ACC. SG.

1321

341 (= 343)₃₄

poučení

PRAET. 3

1323

374 (= 376)₃₉

kteří

1324

388 (= 390)₉

milost

NOM. SG.

1325

388 (= 390)₁₂

toto

1325

391 (= 393)₃₁

neprospěšně

nopɼlnái

ADV.

1325

392 (= 394)₈

njéko

nieko

njéko

1325

402 (= 404)₅₁

taczęų

taczeu

taczęų

1325

409 (= 411)₁₂

diėnų

dieną

diėną

ACC. SG.

1325

423 (= 425)₄₃

ſartús

ſaitus

ſaitús

orig.: okowy

1325

457 (= 459)₂₀

praſtólių

praſtóliu

1326

458 (= 460)₅

ráka

rąka

ráka

NOM. SG.

1326

472 (= 474)₁₇

ӡótag

ӡotag

ӡótag

1327

530 (= 532)₂₈

pro přátele

pro nepřátele

orig.: nieprzyjacióły

1329

545 (= 548)₃₅

přišel

PRAES. 3, orig.: navštěvuje

1329

560 (= 563)₉

dobrých

dobrého

dobrých

INSTR. SG.

1329

609 (= 612)₁₄

mókıtinių

mokıtiniu

mókıtiniu

INSTR. SG.

1330

198 |

RECENZIJOS

TABULKA 3. NEPŘESNĚ UVEDENÝ ŘÁDEK SLOVA A MÍSTO

Strana a řádek DP uvedené J. Palionisem Má být Vytištěno J. Palionisem opraveno Poznámky Strana tohoto vydání

89 (= 103)₄₄–₅₀ 89 (= 103)₄₉–₅₀ gardumimus garduminus 1310

116₁₆ 116₁₅ miełafir dürmo miełafir dürmo 1311

116₁₈ 116₁₇ Czę (tekste Czę) jau Czę tau 1311

159₂₀ 159₂₆ Szęłta Szębta NEUTR. 1312

162₁₇ 162₂₇ kartų kartų INSTR. SG. 1312

168₈ 168₆ metų metu INSTR. SG. 1312

227 (= 229)₄₉ 227 (= 229)₄₈–₄₉ Augugulinas Auguf tinas 1315

229 (= 231)₄₆ 229 (= 231)₄₅–₄₆ tōbis tōbis 1315

231 (= 233)₂₂ 231 (= 233)₂₃ palik(mintoie palik(mintoie NOM. SG. 1316

231 (= 233)₂₃ 231 (= 233)₂₄ atfiusių atfiusių 1316

231 (= 233)₄₁ 231 (= 233)₄₂ tos tas NOM. SG. M. 1316

247 (= 249)₁₃ 247 (= 249)₁₂–₁₃ grumžd imų grumždimu (tj. grumžd imų) INSTR. SG. 1316

276 (= 278)₈ 276 (= 278)₇–₈ apewejždėtus apewejždėtus COND. 3 1318

314 (= 316)₄ 314 (= 316)₄–₅ gerėlnis gerėlnis 1321

328 (= 330)₁₆ 328 (= 330)₁₅–₁₆ fuderimo fuderino 1322

338 (= 340)₂₉ 338 (= 340)₂₉–₃₀ ąntamę ąntr ame 1322

342 (= 344)₂₈ 342 (= 344)₂₉ palsipūtės palsipūtus NOM. SG. F. 1323

349 (= 351)₁₈ 349 (= 351)₁₇–₁₈ litpnėlnjis litpnėlnis 1323

349 (= 351)₂₆ 349 (= 351)₂₆–₂₇ fwetitimas fwetimas 1323

359 (= 361)₄–₅ 359 (= 361)₄ vžmokėlsių vžmokėsiu (?) 1324

369 (= 371)₄₀ 369 (= 371)₄₁–₄₂ paβwéntina paβwéntina PRAES. 3 1324

369 (= 371)₄₆ 369 (= 371)₄₇ gėdeimo gėdeimu INSTR. SG. 1324

471 (= 473)₂₉ 471 (= 473)₃₀ mótę móte NOM. SG. 1327

RECENZIJOS

199

Strana a řádek DP uvedené J. Palionisem

Mělo by být

Vytištěno

J. Palionisem opraveno

Poznámky

Strana tohoto vydání

543 (= 546)₂₂

543 (= 546)₂₁

chráníce... nevinnou

ACC. SG. „nevinnost“

1329

543(=546)₃₆

543(=546)₃₅

tam

1329

544(=547)_{3, 11}

544(=547)₃

išnumiruliu

z mrtvých

1329

544(=547)_{14, 15}

z mrtvých

J. Palionis neopravuje

101₁₂

101_{12 pršt.}

godincziuin

godincziuiu (gal godincziū́?)

GEN. PL.

1310

112_{45 pršt.}

112₄₅

kjtas (tekste: kjtás)

kitas (turėtų būti kitás)

ACC. PL.

1311

146₄₂

146_{42 pršt.}

Chriftans

Chriftauus

1312

167(=169)₃₈

167(=169)_{38 pršt.}

idaut

idant

1313

177 (= 179)₄₉

177 (= 179)_{49 pršt.}

waišiu

waišių (kodėl ne waišių?)

GEN. PL.

1313

202 (= 204)₃₂

202 (= 204)_{32 pršt.}

Lutae

Lucae

= Lukášův

1314

204 (= 206)₁₇

204 (= 206)_{17 pršt.}

pāšiutfus

pāšiuftas (kodėl ne pāšiuf tas?)

NOM. SG.

1314

206 (= 208)₄₀

206 (= 208)_{40 pršt.}

knnu

kunų

GEN. PL.

1314

211 (= 213)₂₂

211 (= 213)_{22 pršt.}

Aprikings (dž̄eugfmo)

Aprikimas (?)

orig.: Omyl-ne (wefele)

1314

216 (= 218)₂₁

216 (= 218)_{21 pršt.}

teit

ateit

1315

233 (= 235)₁₈

233 (= 235)_{18 pršt.}

hudie

ludie

PRAES. 3

1316

243 (= 245)₃₈

243 (= 245)_{38 pršt.}

fwielumu

βwielumu

INSTR. SG.

1316

254 (= 256)₃₇

254 (= 256)_{37 pršt.}

mokfio

mokfło

1317

Kromě chyb zaznamenaných v tabulkách se v seznamu oprav sestaveném prof. Palionisem objevují i jednotlivé chyby, např.: 220 (= 222)₁₆ místo paſauli by mělo být paſauli a. sg. (s. 1315); 425 (= 427)₁₇ místo kukidėli by mělo být kukaidėli a. sg. (s. 1325); 298 (= 300)₄₁ místo ſbwedęs by mělo být

200 |

RECENZIJOS

fβwedęs (s. 1320), a 513 (= 514)₁₈ prigavau není praet. 2 sg., nýbrž praet. 1 sg. (s. 1328). Také 327 (= 329)₈ pawijdeię (s. 1322) a 536 (= 538)₄₂ parpūłt by měly být parpūlē (s. 1329), nejde o praet. 3, nýbrž o nominativy plurálu mužského rodu příčestí činného minulého času, a měly by tedy být označeny jako nom. pl. (srov. Kudzinowski 1977: 89, 105).

Nelze mlčky přejít opravy prof. Palionise označené hvězdičkou, která „označuje chybu zaznamenanou ve fototypickém vydání z roku 1926“ (s. 1304). V tomto fotografickém vydání by tedy neměly být. Ve skutečnosti tomu tak ale není úplně, neboť, pokud se nemýlím, z 19 takových oprav se 5, tj. 81₄₇ (s. 1309), 162₂₁ pršt. (s. 1312; mimochodem, v obou vydáních je vidět nikoli Dukáuni i, nýbrž Dukáuni ii), 286 (= 288)₂₀ (s. 1319), 304 (= 306)₂₀, ₂₂–₂₃ (s. 1320), fakticky shoduje. Snad by bylo možné ve dvou případech – 81₄₇ a 286 (= 288)₂₀ – diskutovat o pravopisu, totiž zda je v recenzovaném vydání vytištěno palibts (tak v vydání z roku 1926), nebo palibls, a zda má ve slově tůkßtąntis dvojhláska q „větvičku“, či nikoli (tak v vydání z roku 1926). Jde však již o pravopisné záležitosti a jejich opravy by bylo nejlepší po zaznamenání rozdílu uvést samostatně. V seznamu oprav jsou ale také takové opravy, u nichž je hvězdička nezbytná, a přesto chybí (viz tabulka 4).

TABULKA 4. OPRAVY, U NICHŽ BY MĚLA BÝT HVĚZDIČKA

*470 (= 472)₃₄ | nei | mi | nei | | 1327

*564 (= 567)₅ | tū | ti | tū | INSTR. SG. | 1329

Shrneme-li to, lze patrně říci, že recenzované vydání DP není příliš spolehlivé. Mnohým zde zmíněným chybám a přehlédnutím by se samozřejmě dalo snadno předejít, kdyby nakladatelství „Baltų lankų“, tak štědře podporované státními institucemi, neusnulo na vavřínech a úžeji spolupracovalo s editorem. Nyní však vzniká dojem, že editor pracoval jedním způsobem a nakladatelství jiným, neboť přece jen se nechce věřit, že by takový znalec starých písemností, jako je prof. Jonas Palionis, alespoň většinu zmíněných nedostatků nezaznamenal.

RECENZIJOS

201

LITERATŪRA

CHRISTIANI, L. 1934: La chronologie des papes, des origines à Pie XI. Tu es Petrus. Encyclopédie populaire sur la papauté, Paris: Librairie Bloud et Gay, 491–529.

KUDZINOWSKI, Cz. 1977: Indeks–słownik do „Daukšos Postilė“ 2, Poznań: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Adama Mickiewicza.

LEBEDYS, J. 1955: Simonas Stanevičius, Vilnius: Valstybinė grožinės literatūros leidykla.

MACIŪNAS, V. 1997: Lituanistinis sąjūdis XIX amžiaus pradžioje, Vilnius (leidykla nenurodyta).

PALIONIS, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis.

SUBAČIUS, G. 1998: Žemaičių bendrinės kalbos idėjos, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Juozas Karaciejus

Lietuvių kalbos institutas

Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, Lietuva

Gauta 2001 12 06

VYTAUTAS SIRTAUTAS, REGINA PETKEVICIENĖ, ČESYS GRENDA,

RINKTINIAI KALBOTYROS STRAIPSNIAI

[Šiauliai:] Šiaulių universiteto leidykla, 2001, 288 p.

2001 metais Šiaulių universiteto Lietuvių kalbos katedros profesoriui Vytautui Sirtautui suėjo 80 metų, o docentams Reginai Petkevičienei ir Česiui Grendai – po 70. Visi trys jie apie 40 ar daugiau metų dirba toje pat Šiaurės Lietuvos aukštojoje mokykloje (anksčiau tai buvo Šiaulių pedagoginis institutas) ir kartu su kolegomis parengė šimtus lietuvių kalbos ir literatūros, tūkstančius pradinių klasių pedagogikos ir metodikos bei kitų specialybių mokytojų, parašė ar sudarė ne po vieną mokomąją knygą studentams, vadovėlių aukštosioms mokykloms (V. Sirtautas ir vidurinėms mokykloms), paskelbė po šūsnį mokslo, metodikos ir kalbos populiarinamųjų straipsnių, aktyviai dalyvauja mokslinėse konferencijose.

Sukaktuvių proga sumanytai sumestinei knygai iš savo rašinių aruodo po žiupsnelį straipsnių parinko patys autoriai ir, kaip pasakyta redaktorių kolegijos pasirašytoje pratarmėje, kai kuriuose straipsniuose ką ne ką dar pataisė ar patikslino. Knygą sudarė universiteto Lietuvių kalbos katedros vedėjas prof. K. Župerka, į redaktorių kolegiją, be jo, įėjo Humanitarinio fakulteto dekanė doc. G. Kačiuškienė (pirmininkė) ir universiteto prorektorius doc. J. Pabrėža.

Kiekvieno kalbininko dalis knygoje pradedama gražia brandaus amžiaus nuotrauka ir šiltai perteiktu gyvenimo aprašymu. Prof. V. Sirtautą skaitytojams pristato prof. K. Župerka, doc. R. Petkevičienę – doc. G. Kačiuškienė, o doc. Č. Grendą, daug metų buvusį Šiaulių pedagoginio instituto Lietuvių kalbos katedros vedėju, – doc. J. Švambarytė. Po to dedama kiekvieno autoriaus daugiausia kalbos mokslo darbų rinkiniuose įvairiu metu skelbtų straipsnių. Dalys baigiamos kalbininkų darbų bibliografijomis (prof. V. Sirtauto įdėti 1999 m. atskira knygele išleistos bibliografijos rodyklės papildymai ir 1998–2000 m. darbai). Bibliografijas sudarė Mokslinės Šiaulių universiteto bibliotekos Bibliografijos skyriaus vedėja R. Jakutienė. Tokia yra kalbamos knygos sandara.

RECENZE

Recenze

TABULKA 2. VYNECHÁNO V OPRAVÁCH JONA PALIONISE

DP DIAKRITICKÁ ZNAMÉNKA

TABULKA 4. OPRAVY, U NICHŽ BY MĚLA BÝT HVĚZDIČKA

LITERATŪRA

VYTAUTAS SIRTAUTAS, REGINA PETKEVICIENĖ, ČESYS GRENDA,

RINKTINIAI KALBOTYROS STRAIPSNIAI

Document details