PASTABOS

129

STEPANOV, JU. S. 1972: Ударение и метатония в литовском глаголе. Baltistica, I priedas, 169–183.

STEPANOV, JU. S. 1997 a: Nep paradigmatické přesuny přízvuku v indoevropštině. (Výchozí ustanovení.) Věstník Moskevské univerzity. Řada 9. Filologie č. 5, 63–80.

STEPANOV, JU. S. 1997 b: Nep paradigmatické přesuny přízvuku v indoevropštině. (I. Kolem Wackernagelových a Leskinových zákonů.) Otázky jazykovědy, 1997, č. 4, 5–26.

STUNDŽIA, B. 1980: Vadinamosios bendrosios giminės vieta lietuvių kalbos morfologinėje sistemoje. Kalbotyra 31 (1), 79–87.

TRUBECKOJ, N. S. 1960: Основы фонологии, Москва: Издательство иностранной литературы.

TRUBECKOJ, N. S. 2000: Основы фонологии, Москва: Аспект Пресс.

ULVYDAS, K., red. 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1. Fonetika ir morfologija, Vilnius: Mintis.

VAITKEVIČIŪTĖ, V. 1961: Lietuvių literatūrinės kalbos balsinės ir dvibalsinės fonemos. Lietuvių kalbotyros klausimai 4, 19–47.

VALECKIENĖ, A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

ZALIZNJAK, A. A. 1967: Русское именное словоизменение, Москва: Наука. (= Zaliznjak 2002: 1–370.)

ZALIZNJAK, A. A. 2002: «Русское именное словоизменение» с приложением избранных работ по современному русскому языку и общему языкознанию, Москва: Языки славянской культуры.

ZINKEVIČIUS, Z. 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis.

Aleksejus Andronovas St. Petersburg State University Department of General Linguistics Universitetskaya nab. 11, 199034 St. Petersburg, Russia [email protected]

Obdrženo 2002 12 05

NEDOROZUMĚNÍ OHLEDNĚ FREKVENČNÍHO SLOVNÍKU

Acta Linguistica Lithuanica Ve svazku XLVI Artūras Judžentis při přehledu vědecké činnosti Vita Labutise (s. 230–248) převypráví některá tvrzení z jeho recenze našich dvou slovníků – Frekvenční slovník současné psané litevštiny (v sestupném pořadí podle četnosti) (1997) a dalšího slovníku se stejným názvem, jen uspořádaného abecedně (pravda, spletl si naše jména a příjmení, viz s. 245).

Rozhodli jsme se veřejně autorovi odpovědět na tvrzení, která neuvádí on, nýbrž Labutis, protože vzhledem k tomu, že Judžentis nevyužil možnost formulovat text participiálně, nezbývá než předpokládat, že názory autora přehledu i Labutise se shodují: údajně lze frekvenční slovníky sestavovat bez dodržování požadavků lingvostatistiky (srov. Labutisovo tvrzení: „Na základě výběrů textů založených na statistických principech a po zjištění, že jejich sítí stále proklouzne nějaký úhoř nebo jelec, by bylo asi třeba výběr textů upravit.“ (Kalbos kultūra 72, 1999, s. 113.)) Judžentis bez jakéhokoli komentáře zopakoval nejen Labutisovu výtku, mimochodem stejně jako výtku dalších, kteří se nedostatečně seznámili se zásadami sestavování lingvostatistických seznamů slov a slovníků, že v seznamu chybějí některá slova („…postrádají se (…) názvy předmětů každodenního života, rostlin a živočichů, slova z oblasti kultury a spojená s intelektuální činností…“), a navíc považoval za vhodné připomenout, že frekvenční slovníky nelze doplňovat o ta či ona, byť velmi žádoucí slova. Je to prostě dáno povahou lingvostatistických metod: nelze nic přidávat ani vyřazovat – statisticky se popisuje reálně existující

130 |

PASTABOS

text nebo soubor takových textů, bez jakéhokoli doplňování. Může se stát, a také se to stává, že se do takového frekvenčního seznamu nedostanou všechna slova téže třídy nebo skupiny (řekněme, že ve skupině příbuzenských termínů chybí nějaká teta), ale to je specifikum lingvostatistických prací: nedoplňovat, jakkoli by k tomu člověka svrběly ruce.

Judžentisův souhlas s Labutisovými výtkami dokládají i stylistické prostředky, například: „S obavami se konstatuje, že slovník obsahuje mnoho nenormativních slov (…)“. Zdá se, že oběma lingvistům společně uniká prostá věc: ať by si lingvisté přáli cokoli, snímek skutečného užívání jazyka nelze retušovat, nechceme-li po starém zvyku překrucovat skutečnost a vydávat žádoucí stav za realitu.

O některých dalších věcech zmíněných v přehledu by bylo třeba polemizovat nikoli s Judžentisem, ale s Labutisem, jenže autor přehledu právě otiskl větu: „Kritéria určování slovních druhů jsou nejasná, proto statistické tabulky slovních druhů nevzbuzují důvěru.“ To zní jako verdikt, protože v našich slovnících je u každého slova uveden odkaz na slovní druh (proto jsou mimochodem důležité nikoli tabulky, nýbrž tyto odkazy). Judžentis toto tvrzení opakuje, což znamená, že pevně věří Labutisovu závěru, že „slovník a jeho opěrné body bohužel častěji zklamou, než potěší“.

Možná by ani nebylo tak důležité přít se s tím či oním lingvistou, kdyby nebylo vidět perspektivu lingvostatistických prací. Tím spíše, že jsme již vyšlapali cestu, máme nástroje i určité dovednosti. Frekvenční slovníky některých jazyků podobného typu jako naše byly připraveny před 50, ba i 100 lety (podrobněji viz článek Laimos Grumadienė v témže 46. svazku ALL). Nyní se postupuje dál – velké slovníky spisovných nebo současných jazyků už obvykle u nejčastějších slov uvádějí frekvenční údaje, což znamená, že i pro litevštinu (nebo litevskou lexikografii) nastal čas tuto mezeru zaplnit. Takže četnost slov bude možná brzy třeba určovat nikoli příležitostně, ale průběžně. Tím by se objasnila prostá pravda: nejčastější slova se mění, protože závisí na mnoha proměnlivých životních okolnostech. Není pochyb, že mezi samotnými slovy by se našla jak krásná, tak i méně krásná, neboť by se počítala ze skutečných textů skutečného života, nikoli účelově vybírala jen k ilustraci krásy jazyka.

Obdrženo 2002 12 23

Laima Grumadienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 2055 Vilnius, Lietuva [email protected]

Vida Žilinskienė Lietuvos teisės universitetas Ateities g. 20, 2057 Vilnius, Lietuva [email protected]