ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

LII (2005), 91–118

Slovotvorné a etymologické tendence místních názvů okresu Marijampolė, obce Marijampolė

Dalia Sviderskienė

Lietuvių kalbos institutas

V tomto článku se provádí pokus o analýzu toponymie jedné obce v okrese Marijampolė z hlediska slovotvorby a původu. Výzkum vychází z autentického materiálu z předválečných litevských dotazníků, které jsou nyní uloženy ve sbírkách Oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka. Toponyma jsou rozdělena na hydronyma, názvy sídel a pomístní jména. Z hlediska původu převažují názvy odvozené z apelativ, které tvoří 71% hydronym a 61% pomístních jmen. Názvy sídel jsou častěji (v 70% případů) založeny na vlastních jménech nebo apelativech označujících osoby. Z hlediska slovotvorného typu jasně převažují sekundární místní názvy, které tvoří 66% názvů sídel a 86% hydronym.

0. ÚVOD

Základem článku je cenný materiál – údaje z dotazníků z meziválečné Litvy. Jde o místní názvy zaznamenané z živého jazyka, jejichž sběr byl zahájen ve čtvrtém desetiletí minulého století z iniciativy Státní archeologické komise Ministerstva školství, která tehdy náležela ke Kaunaskému Vytautovu velkému muzeu, a Komise pro změnu příjmení a místních názvů. Byly připraveny záznamové listy místních názvů nazvané Jména země. Tyto listy byly rozeslány učitelům základních škol a lesníkům, kteří podle zvlášť připraveného návodu (Aminauskis 1934) po několik let (především v letech 1935–1937) zaznamenávali místní názvy a vyplněné listy vraceli uvedené komisi. Dotazníky se dochovaly a v současnosti jsou uloženy ve fondech Oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka. Je v nich zaznamenáno přibližně 150 000 jmen. Dosud bylo zveřejněno asi 500 hydronym a pomístních jmen zaznamenaných v okolí Viduklė; jsou uvedena bez jakýchkoli komentářů v abecedním pořadí podle názvů obcí či samot rozvedených v dotaznících (Razmukaitė 2002: 1065–1068). Článek konstatuje, že mají různý původ a slovotvornou strukturu, a upozorňuje, že jde převážně o názvy vzniklé z obecných slov a utvořené v souvislosti s vlastnostmi zemského povrchu apod.; podrobnější pojednání o tom je však již úkolem jiného, samostatného článku. Tento materiál, cenný z hlediska autenticity, tedy dosud nebyl prozkoumán.

92 |

Dalia Sviderskienė

Podrobnější areálové studie, které by objasnily zvláštnosti slovotvorby a původu místních názvů různých litevských regionů¹, téměř neexistují. Lze zmínit doktorskou disertaci Ilony Mickienė (Mickienė 2001) a výzkumy slovotvorby a původu názvů sídel některých litevských obcí – Kvėdarny, Lygumů, Raguvy, Seredžia, Stačiūnů a Viduklė –, které byly publikovány v samostatných článcích ve svazcích připravených a vydaných nakladatelstvím „Versmė“ (Razmukaitė 2001a: 589–593; 2001b: 788–792; 2001c: 1062–1071; 2003: 929–931; 2004: 865–869). Tento článek je prvním pokusem posoudit z hlediska slovotvorby a původu místní názvy jedné obce (Marijampolė) v okrese Marijampolė. Autorka článku hodlá pokračovat v podrobnějším studiu místních názvů tohoto okresu z meziválečné Litvy z uvedených hledisek.

Při sběru údajů z dotazníků autorka článku normalizovala 488 místních názvů obce Marijampolė, které z nich vypsala. Při normalizaci se řídila základními kritérii a zásadami, jež mají dlouhou tradici při standardizaci vodních jmen, názvů sídel a různých dalších objektů zemského povrchu (viz Vanagas 1975: 48–57; 1991a: 11–14; 1991b: 4–7). Článek tedy uvádí autentické podoby, tj. podoby užívané staršími místními obyvateli, avšak pravidelné fonetické změny nářečí (jižní části západní aukštaitštiny – kaunaského nářečí), které se odrážejí v místních názvech, jsou nahrazeny odpovídajícími podobami spisovného jazyka. Při dodržení tohoto přístupu nebylo stanovení normativních podob obtížné (snad i proto, že základem spisovného jazyka se stalo právě toto nářečí, a nikoli jiné), v případě nejasností se však autorka pokoušela opřít o širší kontext daného místního názvu.

Článek uvádí všechny varianty přízvuku a podob týchž místních názvů zaznamenané v dotaznících.

Při rozboru slovotvorby místních názvů této obce se vychází ze strukturně-gramatické klasifikace, kterou Aleksandras Vanagas zvolil pro výzkum slovotvorby hydronym (viz Vanagas 1970: 21–27). Podle ní se místní názvy dělí na primární a sekundární. Sekundární se dále rozdělují na odvozeniny (předponové, příponové a koncovkové), složeniny a víceslovná pojmenování. Za primární se považují místní názvy, které v procesu tvoření (neboli toponymizace) nezískaly slovotvorné formanty. Do této skupiny patří i pomnožná místní jména (tzv. pluralia tantum). Ta mohla vzniknout z množného čísla apelativa nebo propria, na druhé straně by změna čísla mohla svědčit také o slovotvorném prvku – koncovce množného čísla. Místní názvy se považují za pomnožné také tehdy, liší-li se rod apelativa a odvozeniny.

Při zahájení odborného hodnocení shromážděného materiálu a určování základových slov a slovotvorných afixů se ukázalo, že jde o náročnou práci vyžadující rozsáhlé znalosti a odbornou erudici. Vycházíme-li ze základního přístupu k chápání původu litevských místních názvů (původ místního názvu se chápe nikoli jako genetická etymologie jeho kořene, nýbrž pouze jako zdroj vzniku samotné toponymické lexémy (viz Vanagas 1980 aj.)), je zřejmé, že etymony zkoumaných místních názvů mohou být obecná i vlastní slova litevštiny a dalších jazyků (v tomto regionu častěji slovanských a germánských).

Při určování základových slov místních názvů různé slovotvorné struktury zaznamenaných v dotaznících (obecných slov, osobních jmen a jiných místních názvů) se vycházelo z těchto hlavních pramenů-

¹ V dotaznících jsou místní názvy rozděleny podle okresů (podrobněji podle obcí), takže to lze provést.

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI

93

…tinými: Slovníkem litevského jazyka (LKŽ), Slovníkem litevských příjmení (LPŽ), Příručkou administrativně-územního členění Litevské SSR (ATSŽ) a Slovníkem původu litevských křestních jmen (Kuzavinis, Savukynas 1997). Bibliografické údaje všech těchto zdrojů jsou uvedeny v seznamu literatury na konci článku.

U hydronym, která z hlediska tvoření a původu analyzoval Aleksandras Vanagas (tvoří jejich většinu), se odkazuje na Etimologický slovník litevských hydronym (Vilnius, 1981; dále jen LHEŽ).

K objasnění původu místních názvů v okolí Marijampolė byla využita také obecná i vlastní slova z jiných jazyků. Jde o rozmanité a spolehlivé prameny – slovníky, seznamy apod. a abecední kartotéku historických osobních jmen uloženou v oddělení Onomastiky LKI (dále jen IAK). Bylo třeba se o ně opírat především tehdy, když se v litevských antroponymických a toponymických pracích nepodařilo najít odpovídající obecná slova, osobní jména či místní názvy, jimiž by bylo možné vysvětlit zkoumaná místní jména. Všechny tyto zdroje jsou rovněž uvedeny v seznamu literatury.

Místní názvy zkoumaného Marijampolského okresu jsou v jednotlivých skupinách a podskupinách řazeny abecedně. Nepřízvučné podoby místních názvů z dotazníků byly ponechány bez přízvuku. Formanty tvoření místních názvů (předpony, přípony aj.) se spojují spojovníkem se základovým kořenem; spojovníky se rovněž oddělují komponenty složených místních názvů (složenin). U všech probíraných místních názvů se uvádějí určité údaje: odkazy na lokalizaci objektů označovaných místními názvy (vodních toků, sídel aj.)². Vycházelo se ze seznamů zkratek již sestavených pro Slovník litevských místních názvů, jehož příprava byla zahájena v oddělení Onomastiky (seznam zkratek je uveden na konci článku).

Po dvojtečce, která označuje obecné nebo vlastní jméno, s nímž je místní název spojován, se uvádějí významy apelativ rozšířených v daném litevském regionu, ať už baltských, slovanských či jiných, a také osobní jména a místní názvy. Hvězdičkou se označuje podoba vlastního nebo obecného jména, je-li rekonstruovaná, tj. není doložena v dostupných pramenech, mohla však teoreticky existovat. Není-li původ zkoumaného místního názvu zcela jasný, následuje pomlčka a slovní výklad se pokouší popsat tendence jeho původu. Po zkratce „srov.“ se místní název spojuje s obecnými či vlastními slovy společného původu.

V několika případech bylo téměř nemožné určit, zda je zdrojem původu daného místního názvu obecné, či vlastní slovo (zpravidla osobní jméno). V takových i jiných případech (kdy není jasné, zda místní název pochází z nederivovaného, nebo derivovaného apelativa) jsou s ohledem na povahu označovaného objektu a strukturu místního názvu všechny výkladové varianty původu uvedeny v samostatných pododdílech příslušných kapitol nazvaných „Místní názvy s možným dvojím původem“.

Problematické bylo také určit způsob tvoření místních názvů s příponovými zdrobňujícími formanty a lexikální status jejich slovotvorného základu. V litevské toponymii se vychází z předpokladu, že „naprostá většina zdrobnělin, které by teoreticky mohly být základovými slovy, nejsou nominačními nomenklaturními geografickými termíny, protože nejsou lexikálně neutrální a vyjadřují také určitou hodnotící emocionální složku. Výjimkou by nebyly…

² Pokud se údaje o lokalizaci hydronym a názvů sídel zaznamenané v dotaznících liší od údajů v publikovaných pramenech (ATSŽ, LHEŽ), uvádějí se údaje z publikovaných pramenů (vedle, v závorkách).

94 |

Dalia Sviderskienė

alespoň nominativní termín upėlis. Bezafixální toponymizace takových apelativ není častým způsobem vzniku místních názvů. To samozřejmě neznamená, že není možná, avšak tyto případy je téměř nemožné vyčlenit, a proto jsou všechna helonyma³ s příponami typickými pro zdrobněliny považována za příponové deriváty“ (Bilkis 1999: 52). Takové hodnocení zdrobnělin bylo zkoušeno uplatnit také na různé další třídy místních názvů, o nichž pojednává tento článek.

Všechny místní názvy marijampolského okresu se podle druhu označovaných objektů dělí do tří velkých skupin: hydronyma (označení bažin, jezer, příkopů, rybníků, mokřadů, pramenů, nádrží, řek, potoků a dalších hydroobjektů), názvy obydlených míst (panství, vesnic, jejich částí, samot, železničních stanic, usedlostí apod.) a názvy různých dalších objektů zemského povrchu (polí, vyvýšenin, obdělávané půdy, pozemků, jam, rašelinišť, pastvin, hor, kopců, cest, luk, rovin, lesů, luk, ostrovů, stezek a dalších). Posledně uvedené místní názvy se v tomto článku podmíněně nazývají choronyma⁴, protože se má za to, že tento termín nejlépe vystihuje vlastní názvy zemského reliéfu – jak větších (drononyma, oronyma aj.), tak menších (agronyma, dromonyma aj.)⁵.

1. HYDRONYMA

Je jich zaznamenáno 70 (~14%).

1.1. Hydronyma odvozená od obecných slov (apelativních lexémů)

1.1.1. PRIMÁRNÍ:

Degimas baž.: lit. degimas ‚vypálené místo (louka, mokřad, les), spáleniště‘; Dūrpinyčia baž.: lit. dūrpinyčia ‚místo, kde se těží nebo vytěžila rašelina‘; Išgrauža (|| Žydėseupė) pot.: lit. išgrauža ‚místo vyhloubené vodou‘; Laikštė řeka – předpokládá se, že je utvořeno determinantem -t- od lit. laikšės ‚velký mokřad, zarostlé místo, slatina‘, srov. Laikšės močál (VG), jez. (ŠAUK) (LHEŽ 178); Nendrynas baž.: lit. nendrynas ‚plocha porostlá rákosím‘; Prūdas baž., pot., nádr.: prūdas ‚rybník‘; Statūjis (|| Statūlis) říčka: lit. statūjis, srov. lit. statūsis, dále srov. lit. statūs, -i ‚stoupající přímo nebo téměř přímo vzhůru‘; Švendrynė ryb.: lit. švendrynė ‚plocha zarostlá orobincem‘.

1.1.2. DERIVÁTY:

1.1.2.1. Odvozování koncovkami:

-ė: Bāls-ė ř.: lit. *balsas „bílý“, srov. lit. balsis „bílé zvíře“, balsys „bílý pes, zajíc“, balsius „bílý pes“, bālsvas, bālsvas „bělavý, poněkud bílý“ (LHEŽ 57); Raūsv-ė ř. (GŽ): lit. raūsvās „světle červený, načervenalý“ (LHEŽ 274); Žvirgžd-ė ř.: lit. žvirgždas „štěrk, kamínky na dně řeky“ (LHEŽ 408);

³ Dėl termino žr. Bilkis (1997: 35–57).

⁴ Dėl termino žr. Jonikas (1990: 563).

⁵ Podrobnější diskusi o termínech a důvodech jejich výběru tento článek pomíjí, neboť jde již o úkol jiného článku.

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI

95

-is: Smilg-is ř.: lit. smilga „tráva z čeledi lipnicovitých s latovitým květenstvím“ (LHEŽ 309).

1.1.2.2. Odvozování příponami:

-ainis: Šil-ainis ř.: lit. šilas „jehličnatý les, bor“, srov. pr. sylo „bor“, lot. sils „bor“ (LHEŽ 331);

-anta: Šlav-antà ř. – souvisí s lit. šluoti „čistit, zametat koštětem“, lit. šlavù „zametám“, lit. šlaviaũ, lot. slaucīt „zametat“ (LHEŽ 333)⁶;

-elis: Prūd-ėlis ryb.: lit. prūdas „rybník“ (Bilkis 1999: 65–66);

-imas: Praplės-imas ryb. – souvisí s lit. praplėšti, praplėšti, -ia, prãplėšė „roztržením či rozdrásáním vytvořit otvor, mezeru, trhlinu“ (Bilkis 1998: 103), srov. lit. plėšti, -ia, -ė „orat (úhor)“;

-inė: Aš-inė ryb.: lit. ašìs „přímka procházející středem něčeho“ (Bilkis 1998: 115); Drusk-inė ryb.: lit. druska „určitá sloučenina minerální soli (chlorid sodný)“ (Bilkis 1998: 109);

-ynė: Marm-ynė ryb. – souvisí s lit. marmėti, márma, -ėjo „vydávat zvuk, vřít a pohybovat se; bublat, klokotat“ (Bilkis 1998: 124); Totork-ynė ryb.: lit. totorkà, totõrkė „puškvorec (Acorus calamus)“;

-inis: Kermuš-inis ř.: lit. kermušė „medvědí česnek“ (LHEŽ 153); Sodýb-inis ř.: lit. sodýba „pozemek kolem domu se všemi hospodářskými budovami; místo, kde stávaly usedlosti – ve významu prameniště“ (LHEŽ 310);

-ynas: Rūd-ýnas ř. – souvisí s lit. rūdà „nezpracovaná přírodní surovina, z níž se vyrábějí kovy; rez; nekvalitní bažinatá půda s příměsí rašeliny“, rūdas „rez“, rūdė „nekvalitní bažinatá půda s příměsí rašeliny“, rūdis „ložisko železné rudy“, rūdys „produkt oxidace železa; rezavé skvrny“ (LHEŽ 282); Totork-ýnas ryb.: lit. totorkà, totõrkė „puškvorec (Acorus calamus)“;

-iškė: Nendr-iškė ryb.: lit. néndre „vodní rostlina z čeledi lipnicovitých s dlouhým dutým stonkem (Phragmites communis)“ (Bilkis 1998: 130); Pirtin-iškė ryb.: lit. pirtìnis, -ė „vhodný pro saunu <...>“, dále srov. lit. pirtis „určitá budova či místnost, kde se lidé koupou a potí“;

-iškis: Riõgl-iškis jezero – souvisí s lit. riõglinti (-yti), -ina, -ino „neohrabaně jít, vláčet se“, srov. lit. rioglỹs, -ė „neobratný, neohrabaný člověk, nemotora, popleta“; Vedèg-iškis blato: lit. vedegà „sekera se zahnutým ostřím na vydlabávání koryt či necků, sekáček, těsto“;

-onis: Iev-ónis ř.: *Ievonis, který pochází z lit. ievà (dř. ievà) „strom kvetoucí bílými vonnými květy (Padus)“ (LHEŽ 135, 136);

-(i)ukai: Šanč-iùkai ves.: litev. šančius ‘vyhloubená jáma, příkop’ (Bilkis 1999: 80);

-ukė(s): Aps-ùkės os. – souvisí s *apsis nebo podobným výrazem, srov. pr. abse ‘osika, topol osika’ (Mažiulis 1988: 42);

-ulis: Stat-ùlis (|| Statùjis pot.: litev. statùs, -i ‘stoupající vzhůru přímo nebo téměř přímo’.

Rozšíření přípon hydronym je znázorněno v tabulce 1.

⁶ Dėl vandenvardžių su šaknimi šlav- semantikos dar žr. Savukynas (1960: 297).

96 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

TABULKA 1. PRODUKTIVITA PŘÍPON HYDRONYM

Přípony

Početní vyjádření

Procentní vyjádření

-ainis; 1; 5; -anta; 1; 5; -elis; 1; 5; -imas; 1; 5; -yn-; -ynas; 2; 10; -ynė; 2; 10; -in-; -inė; 2; 10; -inis; 2; 10; -išk-; -iškė; 2; 10; -iškis; 2; 10; -onis; 1; 5; -uk-; -(i)ukai; 1; 5; -ukė(s); 1; 5; -ulis; 1; 5

Z tabulky je patrné, že rozšířenějšími hydronymickými příponami jsou -ynas, -ynė, -inė, -inis, -iškė, -iškis – s nimi bylo vytvořeno přibližně 10% derivátů. Ostatní přípony (-ainis, -anta, -elis, -imas, -onis, -(i)ukai, -ukė(s), -ulis) se vyskytují jednotlivě.

1.1.3. SLOŽENÁ HYDRONYMIA (KOMPOZITA):

1.1.3.1. Druhá složka je z apelativ balà, ùpė, ùpis: (a) první složka je přídavné jméno: Juód-upė ř.; Juód-upis pot.: litev. juodas, juodà (LHEŽ 137–138); Skriaud-upis ř. – patrně souvisí s litev. skriaudùs ‚proudící‘ (LHEŽ 305); (b) první složka je podstatné jméno: Kàrkl-a-balė močál: litev. ‚strom nebo keř z čeledi vrbovitých (Salix cinerea)‘; Kiàul-ia-balė močál: litev. kiaulė ‚domácí zvíře chované pro maso a tuk (Sus domesticus)‘; Rýt-upis || Ryt-upėlis⁷ ř. – patrně souvisí s litev. rýtas ‚začátek dne‘ (LHEŽ 279); Šeš-upė ř. – původ kořene není zcela jasný, spojuje se však s litev. šešėlis ‚tmavé místo zastíněné před světlem‘; na druhé straně mohly hydronymy se složkou šeš- uchovat starší význam ‚studený, chladný‘ (LHEŽ 329–330); Šùn-ia-balė močál: litev. šúo, šùns ‚domácí zvíře chované k hlídání domu, lovu apod.‘; Var̃l-ia-balė močál: litev. varlė ‚živočich třídy obojživelníků s dlouhými zadními končetinami (Rana)‘.

⁷ Dėl upėvardžio lyties Ryt-upėlis žr. Vanagas (1970: 127).

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI | 97

1.1.3.2. Druhá složka je vlastní jméno (název řeky): Sen-ā-rausvē || Sen-ā-rausvis ř.: litev. sēnas, -à a řeka Raušvē (Gž) (LHEŽ 295); Sén-šešupē říční rameno: litev. sēnas, -à ‚který existuje již nějakou dobu, vznikl před dávnou dobou <...>‘ a řeka Šešupē.

1.1.4. SLOŽENÁ GENITIVNÍ HYDRONYMIA⁸:

1.1.4.1. Zaznamenán je pouze jeden metaforický genitivní hydronym: Ežio karčemā močál: litev. ežys ‚malé zvíře porostlé ostny (Erinaceus europaeus)‘ a výpůjčka karčemā ‚krčma‘; první složka je neshodným přívlastkem, druhá je nominativ apelativa užitého v přeneseném významu.

1.1.4.2. Topografické genitivní hydronymy s lokálním významem: Piliakalnio ežeras jezero: litev. piliakalnis ‚hora, na níž stojí nebo stával hrad, hradní hora‘ a litev. ežeras; Kapinių upėlis potok: litev. kapinės ‚místo pohřbívání zemřelých, hřbitov‘ a litev. upėlis; Sodo upėlis potok: litev. sodas ‚pozemek, na němž rostou ovocné stromy a keře‘ a litev. upėlis.

1.2. Hydronymy odvozená od jiných místních názvů

V této kapitole je pouze jeden příklad – Tarpučių brastà brod. Jde o složený genitivní název brodu, jehož první složka pochází z názvu vesnice Tarpučiai (Šn), druhou složkou je podstatné jméno s topografickým významem, litev. brastà ‚mělké místo v řece, kterým lze přebrodit nebo přejet‘.

1.3. Vodní názvy odvozené od osobních jmen a apelativních označení osob

V Marijampolském okrese jich bylo zaznamenáno 16. Několik z nich jsou deriváty s příponami -in-, -yn-, -išk-, další část (asi dvě třetiny) tvoří složené vodní názvy, zbytek jsou víceslovné názvy.

1.3.1. ODVOZENINY S PŘÍPONAMI:

-in-: Buoz-inė jezero: odvozeno od příjmení Buózis nebo litevského buózė „<...> bohatý sedlák, vykořisťovatel druhých“; Žyd-inė jezero, rybník: litevské žýdas, -ė „člověk židovského národa“; -yn-: Medel-ynė odvozeno od příjmení: Medėlis; -išk-: Mėlnyk-iškė jezero: odvozeno od příjmení Mėlnykas.

1.3.2. SLOŽENÉ VODNÍ NÁZVY (SLOŽENINY):

1.3.2.1. Druhá složka vznikla z obecných slov, jako například: balà, kálnas, upėlis, ùpis (zeměpisných nomenklaturních termínů): Daukš-ia-kalnis jezero: příjmení Daukšys apod.; Kamenīt-upis řeka: jméno pole *Kamentas apod., srov. příjmení Kamentāvičius; Kliūč-bale jezero: příjmení Kliūčius; Puođž-iu-pelis (<*Puođž-iu-upelis) řeka – snad souvisí s litevským puođžius „výrobce hrnců“ nebo s hydronymem Puođžius (LHEŽ 268); Ramošk-a-balė jezero: příjmení Ramoška; Róž-balė jezero: příjmení Róžas; Šáb-a-balė jezero: příjmení Šábas; Žyd-balė jezero: litevské žýdas, -ė „člověk židovské národnosti“.

⁸K užívání termínů viz s. 32.

98 | Dalia Sviderskienė

1.3.2.2. Druhou složkou je vlastní jméno (název řeky): Žyd-šešupė (|| Išgrauža) odvozeno: litevské žydas, -ė „člověk židovské národnosti“ a řeka Šešupė.

1.3.3. SLOŽENÁ VODNÍ JMÉNA. První složkou vodního jména je genitivní tvar osobního jména, druhou obecné slovo (brod, rovina): Kriaũčiūno brastà brod: podle osobního jména Kriaũčiūnas a litevského brastà ‚mělké místo v řece, kde lze přebrodit nebo přejet‘; Puõdžiaus plýnė rovina: podle osobního jména Puõdžius nebo litevského puõdžius ‚výrobce hrnců‘ a litevského plýnė ‚otevřené místo, rovina‘.

1.4. Hydronyma možného dvojího původu

Tuto skupinu tvoří dvojice příkladů: odvozenina s příponou -inė Šlek-inė prd.: pvd. Šlekys nebo související s litevským šlek ‚šplouch‘ (opakovaným vyslovením se označuje čvachtání), srov. litevské šlekėti, šleka, -ėjo ‚téci, proudit‘; složené jméno Žyd-grabė up., jehož první složka pravděpodobně pochází z litevského žydas ‚člověk židovské národnosti‘, nemusí však mít s tímto etnonymem nic společného a může souviset s významy ‚kvést, květ (rostliny)‘ apod. (LHEŽ 401); druhá složka pochází z obecného litevského slova grabė ‚příkop‘.

1.5. Hydronyma nejasného původu

Je zaznamenáno pouze jedno Kalavýnas prd. – možná z litevského *kalavynas, srov. litevské *kalavijynas, dále srov. litevské kalavijas ‚rostlina rostoucí u bažin, jezer a řek, s listy podobnými meči; puškvorec (Acorus calamus)‘.

Po stručném přehledu původu a tvoření hydronym Marijampolského okresu v Marijampolském újezdu lze vyvodit určité závěry (viz tabulka 2):

TABULKA 2. PŮVOD A TVOŘENÍ HYDRONYM

Hydronyma podle původu Hydronyma podle tvoření Celkem Primární Odvozená Koncovková Příponová Předponová Složená (kompozita) Víceslovná Z obecných slov 9 4 20 – 13 4 50 (~71%) Z jiných místních jmen – – – – – 1 1 (~1,5%) Z osobních jmen a apelativních označení osob – – 5 – 9 2 16 (~23%) Možný dvojí původ – – 1 – 1 – 2 (~3%)

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI | 99

POKRAČOVÁNÍ TABULKY 2

Hydronyma podle původu Hydronyma podle tvoření Celkem Primární Odvozená: Koncovková, Příponová, Předponová Složená (kompozita) VíceslovnáNejasného původu 1 – – – – – 1 (~1,5%)Celkem 10 (~14%) 4 (~6%) 26 (~37%) – 23 (~33%) 7 (~10%) 70

Z tabulky je patrné, že na sledovaném území převažují hydronyma pocházející z obecných slov (apelativních lexémů), nejčastěji tvořená pomocí přípon a skládáním.

2. NÁZVY OBYDLENÝCH MÍST

V jejich dotaznících je zaznamenáno 73 (~15%).

2.1. Názvy obydlených míst odvozené od obecných slov (apelativních lexémů)

2.1.1. PRIMÁRNÍ:

Nárt̄as ves (LDVN): lit. nártas „roh, kout, vzpěra“; Senóvė statek: lit. senóvė „pole hnojené odedávna“.

Pluralia tantum rodu: Kazėrmės část vsi: lit. *kazermė, srov. lit. kazármė „kasárna“; Pabaigai ves (MŠKC): lit. pabaigas „závěrečná část něčeho, nacházející se na konci“; Pagiriai část vsi: lit. pagirys „okraj lesa“; Piliakalniai ves (ŠN): lit. piliakalnis, piliakalnis „kopec, na němž stojí nebo stál hrad, hradní kopec“.

2.1.2. ODVOZENINY S PŘÍPONAMI:

-ėlis: Tabūn-ėlis ves: přejaté slovo tabūnas „houf, skupina“;

-iškiai: Molýn-iškiai část vsi: lit. molýnas „jílovitá, hlinitá půda, země“; Triob-iškiai ves (Trkš): lit. triobà „obytný dům, chalupa“.

2.1.3. SLOŽENÉ NÁZVY OBYDLENÝCH MÍST (SLOŽENINY). Jejich druhé části jsou odvozeny od obecných podstatných jmen kalnas, laukas, vietà, první části jsou rovněž podstatná jména:

kalnas: Čýk-a-kalnis (|| Bendoriai) ves: lit. čýkas „hřiby se dříve nazývaly čýkai“; Dýb-a-kalnis ves (Trkš): lit. dýbà, dýbas „směrový sloupek u cesty“;

laukas: Výšn-ia-laukis ves (PDVN): lit. vyšnia „ovocný strom z čeledi růžovitých, s šťavnatými červenými peckovicemi (Cerasus)“;

vietà: Būd-viečiai ves (JRGŽ): lit. būdà „stan, přístřešek, domek (pro hlídače, pastevce apod.)“; Svirn-a-viečiaivesnice (|| Migliai) ves: lit. svirnas „budova, do níž se sype obilí“.

Je zaznamenán jeden místní název, jehož obě části jsou slavismy – Star-a-polė (|| Marijámpolė obec; první část souvisí s pol. stary, rus. старый „starý“, druhá s bělorus., rus. поле, pol. pole „pole“ (srov. Vanagas 1996: 146).

100 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

2.2. Obytná místní jména odvozená od jiných místních jmen.

2.2.1. ODVOZENINY:

2.2.1.1. Přípony -ėliai: Vart-ėliai vs. (Graž): Vartai ves (Ras) (Razmukaitė 1991: 55).

2.2.1.2. S předponami (s litevskou (baltskou) po- a slovanskou pod-):

po-: Pō-piliakalnis ves (Šn): Piliakalnis pah., vrch. (MRJ)⁹;

pod-: Pod-katilškiai část vsi: Katiliškiai ves (ŠN); Pod-pakusinė usedl.: Pakusinė ves (ŠN).

2.3. Obytná místní jména odvozená od osobních jmen a apelativních označení osob

2.3.1. PRIMÁRNÍ (pluralia tantum tvar): Ašmonai ves: osobní jméno Ašmonas; Bendoriai (|| Čv-kakalnis) ves: osobní jméno Bendorius či podobné, nebo litevské bendorius „bednář“; Domeikai ves (ŠN): osobní jméno *Domeikas či podobné, srov. osobní jméno Domeiką; Griškai ves: osobní jméno *Gr iškas či podobné, srov. osobní jméno Gr išką; Karužai ves (ŠN): osobní jméno *Kar užas či podobné, srov. osobní jméno Kar užą nebo litevské karuža, karūžas „vojvoda; správce“; Katilaičást vsi: osobní jméno Katilius nebo litevské katilius „výrobce, opravář či prodejce kotlů“; Kižiai ves (Trkš): osobní jméno Kižys či podobné, srov. litevské kižas „člověk, který se rozčiluje kvůli maličkostem“; Kukliaives (LZD): osobní jméno Kūklis, Kuklys či podobné; Mikaičást vsi: osobní jméno Mikas či podobné; Mikuliaiobytná lokalita: osobní jméno Mikulis či podobné; Nemurai (|| of. Mar-ciniškiai) ves (ŠN): osobní jméno Nėmuras; Paršeliaives (ŠN): osobní jméno Paršelis či podobné, srov. litevské paršelis hanl. označení nezralého, mladého člověka; Pietariaives (Trkš): osobní jméno Pietaris či podobné; Puškepuriaives (ŠN): osobní jméno *Puškepuris či podobné, srov. litevské puškepurė „čepice bez podšívky a kšiltu“¹⁰; Sarakaives (ŠN): osobní jméno *Sarakas či podobné, srov. osobní jméno Saraką, Sarakaūskis; Skaisčiūnaives (Mškč): osobní jméno *Skaisčiūnas, srov. osobní jméno Skaistys, dále srov. litevské skaistūs, -i „čestný, ušlechtilý“; Šeštokaiželezniční stanice (ŠŠt): osobní jméno Šeštokas (Razmukaitė 1994a: 53; 1994b: 12); Šunskaiměstys (ŠN): osobní jméno Šunskas či podobné; Tursučiaives (ŠN): osobní jméno *Tursutis či podobné, srov. osobní jména Tūrsa, Tursus nebo litevské tūrsa „ten, kdo se šourá, jde s vystrčeným zadkem (obvykle malý nebo tlustý člověk); kdo rád leží“.

Na druhou stranu lze některá obytná místní jména, např. Domeikai ves (ŠN), Gr iškai ves, Kar užaives (ŠN), Sarakaives (ŠN), vykládat také jako koncovkové odvozeniny, vzniklé přímo z příslušných osobních jmen Domeiką, Gr išką, Kar užą, Saraką.

2.3.2. ODVOZENINY:

Odvozeniny s příponami:

-avas (slov.): Aleksandr-avasves (Trkš): osobní jména Aleksandra, Aleksandras (Vanagas 1990: 382; Razmukaitė 1998: 61, 62–63);

-ině: Babal-inė ves (Pdvn): osobní jméno *Babalis nebo podobně, srov. osobní jméno Babaliauskas, Babaliaūs-kas; Gud-inė ves (Trkš): osobní jméno Gūdas nebo litevské gūdas ‚Bělorus (někdy Polák nebo Rus)‘; Mikal-inė ves: osobní jméno Mikalas (Vanagas 1967: 111; Razmukaitė 1983: 148); Radžiūn-inė (|| srov. Gūstabūdis) ves (ŠN): osobní jméno Radžiūnas;

⁹ Nelze vyloučit možnost původu z litevského piliakalnis.

¹⁰ K rekonstruovanému etymonu *Puškepuris srov. také příjmení Pūškarininkis, Pūškepalis, Pūškunigis (Butkus 1995: 360).

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI

101

-ynė: Abrom-ynė vesnice: příjmení Abrōmas (Razmukaitė 1983: 148; 1998: 65, 68); Berlišk-ynė vesnice: příjmení *Berliškis nebo podobné, srov. příjmení Berlickas, dále srov. příjmení Antonius Berlis z let 1729–1771 (IAK); Bisk-ynė vesnice: příjmení Biskis, Biskỹs nebo podobné; Civinsk-ynė vesnice: příjmení Civìnskis nebo podobné; Daugėl-ynė vesnice: příjmení Daugėla nebo podobné; Duobin-ynėvesnice: příjmení Duõbinis nebo podobné; Kail-ynėvesnice: příjmení Kailius nebo podobné, případně litevské kailius „zpracovatel kožešin, kožešník, koželuh, vydělávač kůží“; Klein-ynėvesnice: příjmení Kleinỹs nebo podobné; Liauk-ynėvesnice: příjmení Liáukas nebo podobné; Mač-ynėvesnice: příjmení Mačỹs nebo podobné; Majaùsk-ynėvesnice: příjmení Majáuskas nebo podobné; Monik-ynėvesnice: příjmení Mònika, Mònikas nebo podobné; Palaik-ynėvesnice: příjmení Palaikis nebo podobné; Paskin-ynėvesnice: příjmení *Paskinis nebo podobné, srov. příjmení Paskà, Paskėvičius, dále srov. polské příjmení Paskiński (SNPᵥᵢᵢ 214); Pečiul-ynėvesnice: příjmení Pečiulis nebo podobné;

-iškė(s): Lyder-iškės vesnice (Trks): příjmení Lyderis nebo podobné; Rūd-iškėsvesnice (Šil): příjmení Rūde, Rūdis, Rūdys (Vanagas 1996: 203); Vekeriót-iškėvesnice (Šn): příjmení Vekeriótas nebo podobné;

-iškiai: Bliūdž-iškiaivesnice (Šn): příjmení Bliūdžius nebo podobné, případně litevské bliūdžius „prodavač mís; opravář mís“; Marcin-iškiaivesnice (‖ Nemurai) (Šn): příjmení Marciñas nebo podobné; Medėl-iškiaivesnice (Trks): příjmení Medėlis nebo podobné.

Rozšíření sufixů těchto místních názvů je znázorněno v tabulce 3.

TABULKA 3. SUFIXY NÁZVŮ OBYDLENÝCH MÍST

Sufixy | Kvantitativní vyjádření | Procentuální vyjádření | -avas (slovanský) | 1 | 4 | -inė | 4 | 15 | -ynė | 15 | 57 | -išk- | -iškė(s) | 3 | 12 | -iškiai | 3 | 12

Z tabulky je patrné, že nejčastějším litevským (baltským) sufixem názvů obydlených míst je -ynė (asi 57% všech zde sledovaných názvů míst odvozených sufixací); další sufixy lze podle rozšíření uvést v tomto pořadí: -inė (~15%), -iškė(s) (~12%), -iškiai (~12%), -avas (~4%).

2.3.3. SLOŽENÉ NÁZVY OBYDLENÝCH MÍST (KOMPOZITA). V této obci jich není mnoho. První části doložených kompozit jsou tvořeny osobními jmény a apelativním označením osoby; druhé části apelativními lexémy būda, kaimas, laũkas, polis: Gùst-a-būdisvesnice (‖ Radžiūninė) (Šn): příjmení Gùstas nebo podobné a litevské būda „stan, přístřešek, domek (strážného, pastýře aj.)“; Karō-laukis (< *Karol-laukis) vesnice: příjmení Kārolis nebo podobné a litevské laũkas; Marijām-poleželezniční stanice; Marijām-poleměsto (‖ Starapolė): *Marijanpole, z litevského marijõnas „mnich řádu marijánů“ a přejatého polis, z řeckého polis „město, pevnost“ (Vanagas 1996: 144–145); Žemk-a-kaimisčást vesnice: příjmení *Žemka nebo podobné, srov. příjmení Zemkauskis, dále srov. polské příjmení Zemka (SNPₓ 480) a litevské kãimas.

102 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

2.3.4. Složené místní jméno v genitivu je v Marijampolském okrese zaznamenáno pouze jedno: Žilinskų Senynė usedlost: osobní jméno Žilinskas, Žilinskai a litevské *senynė, srov. litevské sėnas, -à ‚již nějakou dobu existující, dávno vzniklý <...>‘.

2.4. Místní jména s možným dvojím původem

Je zaznamenáno několik odvozenin se sufixy -in- a -yn-: Diėl-inė ves (Šn) – lze se domnívat, že jde o místní jméno osobního původu od osobního jména *Dielis, *Dielius či podobného, srov. příjmení Diėlininkas; na druhou stranu může místní jméno pocházet z litevského dielė ‚prkno‘ nebo dielė ‚krví se živící červ sladkých vod, pijavice (Hirudo medicinalis)‘; Gryb-inė ves (Šn) – může pocházet z osobního jména Grýbas, nelze však vyloučit ani původ z litevského grýbas ‚měkká, dužnatá výtrusná rostlina; houba‘; Sidabr-ýnė ves: osobní jméno Sidabra, Sidabras apod., nebo litevské sidãbras ‚drahý, nerezavějící bílý kov‘.

Níže je uvedena tabulka znázorňující tendence ve způsobech tvoření a původu místních jmen sídel v Marijampolském okrese (viz tabulka 4).

TABULKA 4. ZPŮSOBY TVOŘENÍ MÍSTNÍCH JMEN SÍDEL A JEJICH PŮVOD

Místní jména sídel podle původu

Místní jména sídel podle tvoření

Prvotní

Odvozeniny

Koncovkové

Sufixální

Prefixální

Složená (kompozita)

Složená jména

Celkem

Z obecných slov

6

–

3

–

6

–

15 (~21%)

Z jiných místních názvů

–

–

1

3

–

–

4 (~5%)

Z osobních jmen a apelativních označení osob

19

–

26

–

5

1

51 (~70%)

Možného dvojího původu

–

–

3

–

–

–

3 (~4%)

Celkem

25 (~34%)

–

33 (~45%)

3 (~4%)

11 (~15%)

1 (~1%)

73

V tomto správním obvodu tedy převažují názvy obydlených míst odvozené příponami od osobních jmen, ačkoli je zde poměrně hojně zastoupeno také primárních místních názvů (zejména těch s množným číslem).

3. POZEMKOVÁ JMÉNA

V dotaznících jich bylo zaznamenáno 345 (~71%).

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI

103

3.1. Pozemková jména odvozená od obecných slov (apelativních lexémů)

3.1.1. PRIMÁRNÍ: Akulioriai např.: přejaté akulioriai ‘brýle’; Álksna odvozené: lit. álksna ‘místo zarostlé olšemi, olšina’; Alksnynas např.: lit. alksnynas ‘olšový les, olšinka’; Apskritainė např.: lit. apskritainis, -ė ‘protáhle kulatý; oblé’; Aukštoji odvozené: lit. aukštoji, srov. lit. aukštas, -a ‘mající velkou výšku, značný rozměr odspodu nahoru’; Bedruškė nebo, např.: lit. bedruškis, -ė ‘bez soli’; Blusynė zkratka označení: lit. blusynė ‘špatné místo, půda’; Cigānska bělorus.: lit. *cigānska, srov. pol. cygański (WSPR 114), bělorus. цыганскі (SBM 862) ‘cikánský’; Degimas bělorus., např.: lit. degimas ‘vypálené místo (louka, bažina, les), spáleniště’; Draustinė např.: lit. draustinė ‘louka, na níž je po určitou dobu zakázáno pást’; Dubióji např.: lit. dubióji, srov. lit. dubùs, -i ‘prohloubený, hluboký; plný jam, dolíkatý’; Dūburys nebo, odvozené: Duburys např.: lit. duburys, duburỹs ‘prohlubeň v zemi, jáma, údolí’; Dūbusis např.: lit. dūbusis, srov. lit. dùbus, -i ‘prohloubený, hluboký; plný jam, dolíkatý’; Duobė zkratka: lit. duobė ‘vykopané nebo jinak prohloubené místo v zemi; hrob’; Dzelkà část pozemku: *dzelka nebo podobně, srov. pol. działka (Vaitkevičiūtė 1979: 109) ‘pozemek’; Epušótas např.: lit. epušótas ‘osikový les, osikový háj’; Garždžas odvozené: lit. garždžas ‘půda se štěrkovým podložím’; Giraitė název háje, lesa: lit. giraitė ‘lesík’; Gražioji např.: lit. gražioji, srov. lit. gražùs, -i ‘úrodný, kyprý, bujný’; Gruinė např.: lit. gruinė ‘holá, nekvalitní louka’; Ilgóji např.: lit. ilgóji, srov. lit. ìlgas, -à ‘co se táhne do délky, daleko (v prostoru)’; Išdaga (|| Išdaginė) např.: lit. išdaga ‘místo v louce, lese či rašeliništi vypálené ohněm nebo sluncem; spáleniště’; Išgrauža (|| Žydšėsūpė) např.: lit. išgrauža ‘místo vyhloubené vodou’; Išmata odvozené, zkratka označení: lit. išmata ‘neúrodná orná půda (neosetá, neoraná); celková plocha vesnické půdy’; Kaktà odvozené: lit. kaktà ‘část obličeje nad očima’; Kalkýnė název kopce: lit. kalkýnė ‘místo s množstvím vápencových kamenů; vápenité místo’; Karklynė např.: lit. karklynė ‘místo zarostlé vrbami’; Káulinyčia např.: lit. káulinyčia ‘místo, kde jsou uloženy kosti’; Kelmýnė např.: lit. kelmýnė ‘místo, kde po pokácení stromů zůstalo mnoho pařezů’; Kepùrė např.: lit. kepùrė ‘chomáč’; Kūkis např.: lit. kūkis ‘hák, bodec’; Kupstýnė název místa s drny, např.: lit. kupstynė ‘místo s mnoha kopečky, louka’; Liepýnas vysoká poloha: lit. liepýnas ‘místo porostlé lípami’; Lūgas název místa: lit. lūgas, lūgas ‘nízké místo zaplavované řekou’; Márgas louka: lit. márgas ‘míra pozemku’; Nadáuka odvozené; Nadáukos (též Nada’vkos) zkratka označení: přejaté *nadáuka, srov. pol. naddawka, naddawki ‘to, co je dáno nad stanovenou normu’ (SJP₃₃ 34); Opatkà odvozené: *opatkà, srov. pol. opatka ‘rostlina z čeledi pryšcovitých (Euforbia mirsinites)’ (SJP₃₃ 791); Pálios odvozené: lit. pálios ‘rozlehlé bažiny, pustiny na místě zarostlých jezer’; Papartýnas odvozené: lit. papartýnas ‘místo, kde rostly kapradiny’; Piliakalnis odvozené, název kopce, pahorku; Piliãkalnis (|| Maskoliãkalnis) název kopce: lit. piliak alnis, piliãkalnis ‘kopec, na němž stojíval či stojí hrad, hradní kopec’; Plynià např.: lit. plynià ‘rovné místo, rovina’; Prūdas název vodní plochy, např.: prūdas ‘rybník’; Pūsinė např.: lit. pūsìnis, -ė ‘zahrnující polovinu’; Rāvas odvozené: rāvas ‘příkop’; Salà nebo, např.: lit. salà ‘malý kus orné půdy mezi loukami’, dále srov. lit. saloj ‘v odlehlých, těžko přístupných místech’; Sénkelis název cesty: lit. sénkelis ‘stará cesta’; Senóvė odvozené, např.: lit. senóvė ‘pole dávno pohnojené’; Skeršakelis název cesty: lit. skeršakelis ‘cesta vedoucí napříč poli, ornou půdou’; Slabadà název louky: *slabada, srov. pol. sloboda ‘malá obydlená venkovská lokalita <...>’ (SJP₆ 209); Sodyba nebo, odvozené, např.: lit. sodyba ‘místo, kde stávaly domy, místo usedlosti’; Šaltinis např.: lit. šaltinis ‘pramen vody vytékající ze země’; Šilainė odvozené: lit. šilainė ‘písčitá, lehká

104 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

va země, lesní půda’; Taukióji např.: litev. taukióji, srov. litev. taukùs, -ì ‘bujný, hustý’; Vengelniča pot., lesní mýtina: *vengelníca, srov. pol. węgelníca ‘uhlírna’ (WSPR 1136); Zagáinikas lesní mýtina, např.: *zagainikas, srov. pol. zagajnik ‘hájek, lesík’ (WSPR 1239); Žardis horský hřbet: litev. žardis ‘dlouhá tyč’; Žiogis např.: litev. žiõgis ‘bažina, močál na okraji řeky nebo jezera’.

K této skupině by bylo možné zařadit také pomnožná jména objektů zemského povrchu (tzv. pluralia tantum): Atšėliai pole: litev. atšėlys ‘půda, na níž byly pěstovány letní plodiny a v témže roce se sejí ozimé obilniny, nebo půda, na níž se tytéž obilniny či zelenina pěstují střídavě po dobu dvou nebo více let’; Brókai pot.: litev. brókas ‘červená řepa’; Degìmai vesnice, např.; Degìmai (|| Pabaliai) např.: litev. degìmas ‘spálené místo (louka, bažina, les), spáleniště’; Dūburiai např.: litev. dūburys ‘prohlubeň v zemi, jáma, rokle’; Duõbės statek: litev. duobė ‘vykopané nebo jinak vzniklé prohloubené místo v zemi’; Kapináitės hřbitov; Kapináitės (|| Prancūžkapinės) vesnice: litev. kapináitės ‘vesnický hřbitov; hrobečky’; Ká pinės hřbitov, říční břeh: litev. ká pinės ‘místo pohřbívání mrtvých, hroby’; Líėpos břeh: litev. líepa ‘strom se zubatými listy, medonosnými květy a širokou korunou (Tilia)’; Magýlos pot., hřbitov: přejaté magýlos ‘hřbitov (obvykle židovský)’; Pabaliai (|| Degimai) např.: litev. pabalỹs ‘louka (zpravidla spasená nebo posečená); okraj louky u pole’; Paklanai např.: přejaté pàklanas, paklãnas ‘dar dávaný za účelem získání přízně, úslužnosti’; Rūdos (|| Šaltiniai) např.: litev. rūdà ‘přírodní minerální látka, z níž se získávají kovy’; Šaltiniai (|| Rūdos) např.: litev. šaltìnis ‘pramen vody vytékající ze země’; Užgrabiai pot., horský hřbet: litev. ùžgrabis ‘strž’; Varýklos stezka: litev. varyklà ‘cesta, po které se žene dobytek na pastvu, dobytčí stezka’; Vìganės např.: *viganė, srov. pol. wygoń ‘místo, kde se pase stádo, pastvina’ (WSPR 1146); Zascenkos např.: *zascenka, srov. pol. zaścianki ‘místo za zdí’ (SJP VIII 303).

3.1.2. ODVODINY:

3.1.2.1. Odvozeniny s koncovkou -ė: Dūb-ė např.: litev. dūbai ‘sypká hnědá zemina’, dále srov. litev. dūbai ‘hroby’; Rūd-ė pot.: litev. rūdas, -à ‘tmavě žlutý’.

3.1.2.2. Odvozeniny se sufixy:

-aitė: Bal-aitė např.: litev. balà ‘louže, močál’; Plyn-aitė pot.: litev. plỹnė, plynìa ‘holé místo, rovina’;

-aitis: Kampin-aitis např.: litev. kampinis, -ė ‘okraj, strana; bok’;

-elė(s): Buiz-ėlė např.: litev. buizà, buĩzė, buizė ‘rozsáhlá blátivá bažina, blátivá míchanice, podmáčené místo’; Daub-ėlė např.: litev. daubà ‘údolí, sníženina, strž’; Kalv-ėlė pole: litev. kalvà ‘vyvýšené místo, menší kopec’; Rūd-ėlė např.; Rūd-ėlės např.: litev. rūdà, rūdė ‘zemina s příměsí rudy’;

-elis, -eliai: Lauk-ėlis pot.: litev. laũkas ‘obdělávaná půda, plocha polí’; Marg-ėliai pot.: litev. márgas ‘jednotka výměry půdy’;

-ėlis: Alksnyn-ėlis pot., např.: litev. alksnýnas ‘olšový les, olšina’; Apatk-ėlis např.: *apatkas, srov. pol. opatek, opątka, opątki ‘rostlina z čeledi pryšcovitých (Euforbia mirsinites)’ (SJP III 791); Vidgir-ėlis např.: litev. vidgìris, vidgirỹs ‘střed lesa’;

-ienė: Kūl-ienė (též Kūlijenė) pot.: litev. kūlė ‘obilná houba, parazit, který mění zrna v černou hmotu (Ustilago)’ nebo litev. kūlė ‘mlácení obilí; doba mlácení’;

-ynas: Totork-ýnas např.: litev. totorkà, totõrkė ‘puškvorec bahenní (Acorus calamus)’;

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI

105

-inė: Blus-inė např.: litev. blusà ‘parazitický skákající hmyz (Pulex irritans)’; Dil-gėl-inė např.: litev. dilgėlė ‘bylina, jejíž stonek a listy jsou pokryty žahavými chloupky (Urtica)’; Dilg-inė např.: litev. dilgė, dilgė ‘kopřiva’; Išdag-inė (|| Išdaga) např.: litev. išdaga ‘vypálené nebo sluncem spálené místo na louce, v lese či na rašeliništi; vypálené místo’; Kam̆p-inė les., např.: litev. kam̆pas ‘okraj, kraj; strana’; Kast-inė pův.: litev. kāstas, -à, srov. litev. kāsti, kāsa, kāsė ‘hrabat; rozrývat; dělat jámu, příkop’; Maišyt-inė např.: litev. maišytas, -a, srov. litev. maišyti, maišo, maišė ‘cítit, dělat nepořádek; překážet, rušit’; Plik-inė např.: litev. plikė ‘prázdné, nezarostlé místo’; Saul-inė např.: litev. sáulė ‘paprsky, světlo a výsluní tohoto nebeského tělesa’; Vogt-inė např.: litev. vōgtas, -à, srov. litev. vōgti, vãgia, vōgė ‘bez dovolení, protiprávně (obvykle tajně) něco (cizího) vzít nebo násilím uloupit’; Žolyn-inė lou.: litev. žolynas ‘jakákoli bylina (rostoucí nebo řezaná); plevel’; Žuv-inė pot.: litev. žuvìs ‘obratlovec žijící ve vodě, dýchající žábrami a pohybující se ploutvemi (Piscis)’;

-inis: Kam̆p-inis silv., např.: litev. kam̆pas ‘okraj, kraj; strana’; Karčem-inis orn. zeměd.: přejaté karčemà, karčėma ‘hospoda’;

-ynė: Barsuk-ynė např.: litev. barsùkas ‘dravý savec s hrubou srstí (Ursus meles)’; Džindr-ynė silv.: litev. džindra ‘ztuhlá věc’; Lenkt-ynė část louky: litev. leñktas, -à ‘obloukovitý’, srov. litev. leñkti, -ia, -ė ‘dělat něco obloukovitým, ohýbat’; Pakul-ynė silv.: litev. pākulos ‘vlákna lnu nebo konopí po vyčesání; koudel’; Pemp-ynė silv., např.: litev. pémpė ‘menší bahenní pták z čeledi čejkovitých (Vanellus vanellus); Žalt-ynė např.: litev. žaltys ‘ne jedovatý plaz podobný hadovi (Natrix)’;

-iškis: Lazdyn-iškis např.: litev. lazdynas ‘keř nebo strom, na němž rostou ořechy (Corylus avellana)’; Septyniok-iškis silv.: litev. *septyniokas, srov. litev. dvejokas, -a ‘dvojí, takový a takový’, litev. trejokas, -a ‘trojí’; Žąsl-iškis stav.: litev. žąslai ‘udidla’;

-ka (slov.): Alej-kà cest.: přejaté alėjá, alėjà ‘cesta v parku nebo zahradě’;

-lė: Durp-lė (|| Durpabalė) např. – souvisí s litev. durpti, -sta, -o ‘ztrácet se’, srov. litev. dūrpė, dūrpes ‘slehlé a zuhelnatělé zbytky mokřadních rostlin’;

-(i)ukas, -(i)ukai: Alksnyn-ukas les.: litev. alksnynas ‘olšový les, olšina’; Kakl-iùkas např.: litev. kāklas ‘část těla spojující hlavu s trupem; něco podobného krku (část nějakého předmětu)’; Lap-ùkai např.: litev. lāpas ‘dýchací orgán rostlin, obvykle v podobě tenké zelené čepele (folium)’; Šanč-iùkai pah.: litev. šančius ‘zemní val; val označující hranici mezi poli či lesy’; Taks-iùkas např. – souvisí s litev. taksėti, tàksi, -ėjo ‘blýskat se, plácat’;

-(i)ukė(s): Aps-ùkės zeměd., např. – souvisí s *apsis nebo podobným výrazem, srov. prus. abse ‘osika, topol osika’ (Mažiulis 1988: 42); Smalin-iùkė např.: litev. smalinė ‘jáma na pálení smůly, smolárna’;

-utė: Duob-utė např.: litev. duobė ‘vyhloubené nebo jinak prohloubené místo v zemi’; Lank-utė silv., např.: litev. lankà ‘rozlehlá rovná louka, obvykle u řeky, při povodni zaplavovaná vodou’; Plyn-utė např.: litev. plýne ‘močál, bažina’.

Níže je uvedena tabulka rozšíření slovotvorných sufixů názvů objektů zemského povrchu (viz tabulka 5):

106 |

Dalia Sviderskienė

TABULKA 5. PŘÍPONY MÍSTNÍCH NÁZVŮ ODVOZENÝCH OD APELATIV

Místní názvy

Přípony

Početní vyjádření

Procentuální vyjádření

1. Litevské (baltské)

-ait- | -aitė | 2 | 4

-aitis | 1 | 2

-el- | -elė(s) | 5 | 9

-elis, -eliai | 2 | 4

-ėlis | 4 | 7

-ienė | 1 | 2

-yn- | -ynas | 1 | 2

-ynė | 7 | 12

-in- | -inė | 13 | 23

-inis | 3 | 5

-iškis | 3 | 5

-lė | 1 | 2

-(i)uk- | -(i)ukas, -(i)ukai | 5 | 9

-(i)ukė(s) | 3 | 5

-utė | 4 | 7

Celkem | 55 | 98

2. Slovanská

-ka (slov.) | 1 | 2

Celkem | 1 | 2

Z tabulky je patrné, že v okrese Marijampolė je nejrozšířenější přípona -inė – pomocí ní bylo utvořeno přibližně 23% derivátů. Na druhém místě podle rozšířenosti je -ynė (~12%), následují: -(i)ukas, -(i)ukai, -elė(s) (~9%); -ėlis, -utė (~7%); -inis, -iškis, -(i)ukė(s) (~5%); -aitė, -elis, -eliai (~4%); -aitis, -ienė, -ynas, -lė (~2%). Slovanskou příponou -ka bylo utvořeno přibližně 2% derivátů.

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI | 107

3.1.3. SLOŽENÁ MÍSTNÍ JMÉNA:

3.1.3.1. Druhé složky těchto místních jmen pocházejí z apelativ – geografických nomenklaturních termínů (bažina, jezero, hvozd, hora, louka) a názvů jiných objektů (bouda, zahrada, zásek, výměra, místo):

balà: Álksn-ia-balė pv.: liet. álksnis ‘beržinių šeimos medis (Alnus)’; Dùlk-ia-balė pv.: liet. dùlkė ‘labai smulkus krislelis, dalelytė, nuotrupa’, plg. liet. dulkėti, dùlka (-ėja), -ėjo ‘kilti, darytis dulkėms’; Dùrp-a-balė (|| Dùrplė) pv.: liet. dùrpa, dùrpė, dùrpės ‘susigulėjusios ir apanglėjusios pelkių augalų liekanos’; Gáiš-balės drb. ž.: liet. *gaišas ar pan., plg. liet. gaišti, gaišta, gaišo ‘nykti, dingti, prapulti’; Gal-ù-balis drp., pv.: liet. gãlas ‘mažas kokio daikto gabalas’; Garn-ã-balė pv.: liet. garnys ‘gūžas, gūžutis, garnys, starkus, busilas, didutis (Ciconia)’; Kãrkl-a-balė pv.: liet. kãrklas ‘gluosninių šeimos medis ar krūmas (Salix cinerea)’; Karõs-balė pv.: liet. karõsas ‘kaulingoji atvirapūslė karpinių (Cyprinidae) šeimos žuvis’; Kiãul-ia-balė pv.: liet. kiaũlė ‘nam inis gyvulys, auginamas mėsai, riebalams (Sus domesticus)’; Kùmp-a-balė pv.: liet. kùmpas, -à ‘su iškilimu, kauburiu, nelygumu’, plg. liet. kùmpti, -sta, -o ‘darytis pilnam, pampti’; Málk-a-balė pv.: liet. málkos ‘supjaustytų ir suskaldytų medžių pagaliai kurui’; Mùrg-a-balė pv.: liet. mùrgas ‘žemės matas’; Peléd-balė drp., pv.: liet. pelėda ‘plėšrus didelėmis akimis nakties paukštis (Strix)’; Prūd-balė pv.: liet. prūdas ‘tvenkinys’; Saũs-balė pv.: liet. saũsas, -à ‘be drėgmės, be vandens, nesušlapęs, išdžiūvęs’; Spárd-a-balė pv. – sietina su liet. spárdyti, -o, -ė ‘judinti kojas, kepestuoti, kebernotis, kabaruotis’; Stadál-balė pv.: liet. stadalė ‘daugiametis dekoratyvinis krūmas arba medis (Cornus)’; Šáltin-balė pv.: liet. šáltinis ‘iš žemės tekanti vandens versmė’; Šùn-ia-balė pv.: liet. šuo, šùnìs ‘naminis gyvulys, laikomas namams saugoti, medžioklei ir kt.’; Tarp-ù-baliai pv.: liet. tárpas ‘daiktus skirianti erdvė, vieta’; Trák-a-balė pv.: liet. trãkas ‘aukšta, sausa pieva, apaugusi retais krūmais bei medžiais, miško aikštelė; pieva, kur yra beržų’; Várl-ia-balė pv.: liet. varlė ‘varliagyvių klasės gyvūnas su ilgomis užpakalinėmis kojomis (Rana)’;

bouda ‘stan, přístřešek, domek (pro hlídače, pastýře aj.)’: Pakūč-būdis např.: přejaté pã-kūčia, pakūčià ‘kout domu, kde stojí modla’;

zahrada ‘pozemek u usedlosti určený k pěstování zeleniny’: Karčėm-daržis pův., místní nář.: přejaté karčėmà, karčėma ‘hospoda’;

jezero: Ákl-a-žėris (< *Ákl-a-ežeris) např.: litev. ãklas, -à ‘tmavý; uzavřený, neprůhledný’;

hvozd ‘rozsáhlý les’: Saũs-giria les.: litev. saũsas, -à ‘bez vlhkosti, bez vody, nesmočený, vyschlý’; Tárp-giris např.: litev. tárpas ‘prostor, místo oddělující věci’;

hora: Barabón-kalnis vrch.: přejaté barabònas ‘bubák’; Barsù-kalnis (< *Barsuk-kalnis) vrch.: litev. barsùkas ‘dravé zvíře s hrubou srstí; jezevec (Ursus meles)’; Raudón-kalnis barev., vrch.: litev. raudónas, -a ‘rezavý a načervenalý’; Špic-ã-kalnis výš.: přejaté špicas ‘špičatý konec, hrot’; Žvýr-ia-kalnis pův.: litev. žvyras ‘směs písku, štěrku a valounů’;

zásek ‘značka po záseku, zářez; plocha pokosená jedním úderem kosy’: Šikn-a-kirtis první část složeniny: litev. šiknà ‘zadek, sedadlo’;

výměra ‘míra plochy’: Bùl-ia-margis pův.: litev. bùlius ‘plemenný býk’; Lauk-margis např.: litev. laũkas ‘rovné místo bez stromů; obdělávaná půda, plocha osetá plodinami’;

108 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

louka: Blùs-a-pievė např.: litev. blusà „parazitický skákající hmyz (Pulex irritans)“; Čyk-ā-pievė např.: litev. čykas „hřiby se dříve nazývaly čyky“; Ìlg-a-pievė např.: litev. ìlgas, -à „který se táhne do délky, do dálky (v prostoru)“; Jáuč-ia-pievė např.: litev. jáučias, jáutis „domácí zvíře, samec krávy“; Plyt-ā-pievė např.: litev. plytà „čtyřhranný kus vypálené hlíny na stavbu“; Šùn-pievė např.: litev. šuo, šūns „domácí zvíře chované k hlídání domu, k lovu apod.“; Višt-a-pievė např.: litev. vištà „domácí pták chovaný pro vejce a maso (Gallina)“; místo „plocha, prostor, kde něco je nebo se děje“: Brāvor-vietė odvozeno: přejaté brāvoras „pálenice nebo pivovar“; Šiùr-vietis odvozeno – souvisí s litev. šiūrti, šiūra, šiūro „plešatět“. Níže je uvedena tabulka rozšíření druhých složek (viz tabulka 6):

TABULKA 6. DRUHÉ SLOŽKY MÍSTNÍCH NÁZVŮ ODVOZENÝCH Z APELATIV

Druhé složky Kvantitativní vyjádření Procentuální vyjádření -bal- 24 49 -būd- 1 2 -darž- 2 4 -ežer- 1 2 -gir- 2 4 -kaln- 6 13 -kirt- 1 2 -marg- 2 4 -piev- 7 15 -viet- 2 4

Jak ukazují výsledky výzkumu, nejčastěji se jako druhá složka složeniny vyskytuje lexém balà (~49%), podstatně méně pìeva (~15%) a kálnas (~13%). Ostatní lexémy jsou velmi vzácné. 3.1.3.2. Druhá složka – vlastní jméno (název řeky): Sén-šešupis odvozeno, např.: litev. sėnas, -à „který už nějakou dobu existuje, dávno vzniklý <...>“ a řeka Šešupė.

3.1.4. SLOŽENÉ MÍSTNÍ NÁZVY. Podle první složky se dělí na genitivní a kvalifikační (srov. Vanagas 1970: 25, 258, 273). Tyto lze dále rozdělit na metaforické a topografické (k terminologii viz Savukynas 1963: 237).

3.1.4.1. Genitivní:

3.1.4.1.1. Metaforické genitivní názvy: Āšarų kelėlis cesta: litev. āšara, āšaros „čirá, průzračná tekutina očních žláz“ a litev. kelėlis, srov. litev. kėlias „pruh země, po němž se chodí nebo jezdí“. Jak zápis ukazuje, první složka funguje jako neshodný přívlastek, zatímco druhá je nominativem apelativa užitého v přeneseném významu.

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI | 109

3.1.4.1.2. Topografické genitivní názvy: Ievų kalnas kopec: litev. ievos, srov. litev. ievà „strom s bílými vonnými květy (Prunus padus)“ a litev. kal̃nas; Kapinių salà ostrov: litev. kapìnės „místo pohřbívání zemřelých, hřbitov“ a litev. salà „část pevniny obklopená ze všech stran vodou“; Karčemõs daržas odvozeno: přejaté karčemà „krčma“ a litev. daržas „pozemek u usedlosti určený k pěstování zeleniny“; Lýdimo lankà např.: litev. lýdimas „místo v lese vykácené nebo vypálené, mýtina, paseka“ a litev. lankà „velká rovná louka, obvykle u řeky, za povodně zaplavovaná vodou“; Plýtnyčios kal̃nas kopec: přejaté plýtnyčia „cihelna“ a litev. kal̃nas; Vidūkaĩmio kapìnės hřbitov: litev. *vidùkaimis „střed vesnice“, srov. litev. vidùs „vnitřní dutina, plocha, vnitřní část, polovina“ a litev. kãimas; srov. také litev. vidùpievis „střed louky“. Zapsané názvy ukazují, že první složkou některých místních jmen je genitiv apelativa označující nějakou místní charakteristiku: ievų, vidūkaimio, u jiných má místní význam: kapinių, karčemõs, lýdimo, plýtnyčios. Druhé složky všech zapsaných složených místních jmen jsou nejčastěji geografické nomenklaturní termíny (kal̃nas, kapinaitės, kapìnės, lankà, piẽva, salà apod.) a další názvy.

3.1.4.2. Kvalifikační místní názvy: Ìlgosios piẽvos např.: litev. ìlgosios, srov. litev. ìlgas, -à „který se táhne do délky, do dálky (v prostoru)“ a litev. piẽvos, srov. litev. piẽva; Naujos kapìnės hřbitov: litev. naujas, -à „nedávno vzniklý <...>“ a litev. kapìnės; Sėnos kapinaitės hřbitov: litev. sẽnas, -à „který už nějakou dobu existuje, dávno vzniklý <...>“ a litev. kapinaitės, srov. litev. kapìnės.

3.2. Pozemkové názvy odvozené od jiných místních názvů

3.2.1. PRIMÁRNÍ: Skriaudūtis např.: Skriaudūtis (|| Skriaudutėlis) řeka.

3.2.2. ODVOZENINA S PŘÍPONOU -inẽ: Balsup-inė název zemědělské usedlosti: Bálsupiai vesnice (MŠKČ).

3.2.3. SLOŽENÝ POZEMKOVÝ NÁZEV: Nãrt-kelis parcela: Nãrtas vesnice (LDVN) a litev. kẽlias „úsek země, po němž se chodí nebo jezdí“.

3.2.4. SLOŽENÉ NÁZVY OBJEKTŮ ZEMSKÉHO POVRCHU. Všechny zaznamenané názvy jsou místní (topografická) posesivní pojmenování s topografickým podstatným jménem ve druhé složce: Nemurų smiltynė louka, zemědělská usedlost: Nemurãi vesnice a litev. smiltynė „místo s množstvím písku, písečná oblast“; Pempynės kelel̃is (|| Pimpiakelis) cesta: Pempynė vesnice a litev. kelẽlis, srov. litev. kẽlias „úsek země, po němž se chodí nebo jezdí“; Raũsvės piẽva název zemědělské usedlosti, louka: Raũsvė řeka (Gž) a litev. piẽva; Šimýnės kelẽlis cesta: Šimýnė vesnice a litev. kelẽlis, srov. litev. kẽlias; Tarpūčių kapinaitės pohřebiště: Tarpūčiai vesnice (Šn) a litev. kapinaitės, srov. litev. kapìnės.

3.3. Pozemkové názvy odvozené od osobních jmen a apelativních označení osob.

3.3.1. PRIMÁRNÍ: Čigánka příkop: přejaté čigánka „cikánka; přeneseně o vychytralé ženě“.

3.3.2. ODVOZENINY. Přípony:

-auka (slov.): Dambr-áuka příkop: z osobního jména *Dambra nebo příjmení, srov. příjmení Dambráuskas; -ynas: Rusl-ýnas lesní pozemek: příjmení Ruslỹs; -inė: Abrom-inė název zemědělské usedlosti: osobní jméno Abrõmas; Arminait-inė název zemědělské usedlosti: příjmení Armináitis; Bender-inė vesnice: příjmení Beñderis; Bielsk-inė vesnice: příjmení Biẽlskis; Boguš-inė název zemědělské usedlosti: příjmení Bògušas nebo

110 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

aj.; Buož-inė např.: příjmení Buóžis nebo litev. búožė ‘<...> bohatý rolník, vykořisťovatel ostatních’; Degut-inė např.: příjmení Degùtis nebo litev. degùtis, -ė ‘ten, kdo pálí dehet, zabývá se jeho výrobou’; Didval-inė drb. ž.: příjmení Didvalis; Gavėn-inė drb. ž.: příjmení Gavėnas; Gram-inė drb. ž.: příjmení Grāmas; Kėlert-inė drb. ž.: příjmení Kėlertas; Lasavič-inė drb. ž.: příjmení Lasāvičius; Miliauck-inė drb. ž.: příjmení Miliaūckas, Miliaūckas; Petrušk-inė dr.: příjmení Petruškà; Raduš-inė drb. ž.: příjmení Radušis; Senk-inė ar.: příjmení Senkus; Tad-inė např.: jméno Tãdas, srov. příjmení Tadáuskas; Žyd-inė např.: litev. žýdas, -ė ‘člověk židovské národnosti’; Žitk-inė dr.: příjmení Žitkus; -ynė: Abrom-ynė (|| Žydýnė) l.: osobní jméno Abrōmas; Antan-ynė dr.: jméno Antãnas; Baltrukon-ynė ar., drb. ž.: příjmení Baltrukónis; Bučinsk-ynė drb. ž.: příjmení Bučinskas nebo podobně; Girait-ynė dr., např.: příjmení Giráitis; Grin-ynė např.: příjmení Grinius; Gvazdik-ynė ar., drb. ž.: příjmení Gvazdikas; Janulait-ynė drb. ž.: příjmení Januláitis; Jaudeg-ynė ar.: příjmení Jáudegis; Jer-ynė dr.: příjmení Jerýs; Jurgel-ynė dr.: příjmení Jurgėlis nebo podobně; Jusel-ynė drb. ž.: příjmení Jùselis; Katil-ynė dr., např.: příjmení Katilius nebo litev. katìlius ‘výrobce, opravář či prodavač kotlů’; Kibiz-ynė např.: osobní jméno *Kibiza nebo podobně, srov. litev. kibyza ‘hubený, vysoký člověk; tyčka’; Mauš-ynė např.: osobní jméno *Mauša nebo podobně, srov. osobní jméno Wojciech Mauszas z roku 1662 (IAK), dále srov. přezdívky Maušà, Maušas, Maušius (Butkus 1995: 304); Miliausk-ynė drb. ž.: příjmení Miliauskas, Miliaūskas; Minuk-ynė dr.: osobní jméno *Minukas, srov. příjmení Miniūkas; Mokol-ynė drb. ž.: příjmení Mōkola; Oliadrisk-ynė např.: osobní jméno *Oliadriskis, srov. příjmení Ōlis a litev. drìskis, -ė; driškius, -ė ‘roztrhaný’; Ol-ynė dr., např.: příjmení Ōlis; Paliok-ynė drb. ž.: příjmení Paliōkas; Plečkait-ynė drb. ž.: příjmení Plečkaitis; Raul-ynė sklp.: název usedlosti Raūlas; Silvestr-ynė dr., např.: jméno Silvèstras, Silvėstras; Skink-ynė drb. ž.: příjmení Skiñkis, Skinkys; Smalensk-ynė drb. ž.: příjmení Smalénskas; Tamoš-ynė l.: osobní jméno Tamōšius; Virbick-ynė drb. ž.: příjmení Virbickas; Žyd-ynė (|| Abromýnė) l.: litev. žýdas, -ė ‘člověk židovské národnosti’; -iškė(s): Ašmon-iškė dr.: příjmení Ašmōna, Ašmōnas; Barbėn-iškė drb. ž.: osobní jméno *Barbėnas, srov. příjmení Barbėnka, dále srov. polské příjmení Barba, Barbas (SNP₁ 171, 172); Kaž-iškė l.: příjmení Kažys; Mėlnyk-iškė ar.: příjmení Mėlnykas; Žil-iškės např.: příjmení Žìlis, Žìlius nebo podobně; -iškis: Bób-iškis např.: příjmení Bóbis nebo podobně, anebo litev. bóba ‘vdaná žena; stará žena, stařena’; Malv-iškis např.: osobní jméno *Malvis nebo podobně, srov. osobní jméno Brasowa Malwiene z roku 1673 (IAK); dále srov. polské příjmení Malwa (SNP₁ 159); Mántvil-iškis např.: příjmení Mántvila, Mántvilas; Paulel-iškis např.: osobní jméno *Paulel is, srov. jméno Pãulius, příjmení Paulėvičius; Šiačiūk-iskis např.: příjmení Šiačiūkas nebo litev. šiačiūkas ‘syn ševce’.

Rozšíření přípon pomístních jmen odvozených od jiných místních názvů viz v tabulce 7.

TABULKA 7. PŘÍPONY POMÍSTNÍCH JMEN ODVOZENÝCH OD JINÝCH MÍSTNÍCH NÁZVŮ

Pomístní jména

Přípony

Početní vyjádření

Procentuální vyjádření

-auka (slav.)

1

1,5

-ynas

1

1,5

-inė

19

29

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI | 111

POKRAČOVÁNÍ TABULKY 7

Názvy pozemků; Přípony; Kvantitativní vyjádření; Procentuální vyjádření; -ynė; 35; 53; -išk; -iškė(s); 5; 7,5; -iškis; 5; 7,5; Celkem; 66; 98,5

Z tabulky je patrné, že nejvíce odvozenin se tvoří pomocí přípony -ynė (~53%), méně pomocí přípon -inė (~29%), -iškė(s) a -iškis (~7,5%). Ostatní přípony jsou málo rozšířené (každá asi 1,5%).

3.3.3. Složené názvy pozemků (složeniny):

3.3.3.1. Druhé části složenin odvozené od apelativ – zeměpisných nomenklaturních termínů (bažina, hora, cesta, pole, louka, ostrov, řeka) a názvů dalších objektů (zahrada, hřbitov, louka, pastvina):

bažina: Brazak-balė p.: osobní jméno *Brazakas apod., srov. polské příjmení Brazek (SNP₁ 472); Daukš-ia-balė p.: příjmení Daukšys; Nemūr-balė p.: příjmení Nėmura, Nėmuras; Prancūz-balė p.: litevsky prancūzas, -ė „člověk francouzského národa“; Prūs-balė p.: příjmení Prūsas nebo litevsky prūsas, -ė „obyvatel bývalého Východního Pruska či Klaipėdského kraje, Němec; luterán“; Ramošk-a-balė z.: příjmení Ramoška; Skerdž-ia-balė p.: litevsky skerdžius „vrchní pastýř, dozorce stáda, bača“; Šab-a-balė p.: příjmení Šabas; Šik-a-balė p.: příjmení Šikas;

zahrada: Kálv-ia-daržis z.: příjmení Kálvis nebo litevsky kálvis „ten, kdo se živí kovářským řemeslem“; Saldūk-daržis z.: příjmení Saldūkas;

hora: Bliūdž-ia-kalnis h.: příjmení Bliūdžius nebo litevsky bliūdžius „prodavač mís; opravář mís“; Gudãč-kalnis h.: osobní jméno *Gudãčius apod., srov. příjmení Gudačevskis, dále srov. polské příjmení Gudacz (SNP₃ 577); Kėdž-ia-kalnis h.: příjmení Kėdys apod. nebo litevsky kedýs „člověk malého vzrůstu“; Páuž-ia-kalnis h.: příjmení Páuža, Pauža; Ramošk-a-kalnis h.: příjmení Ramoška; Raũl-ia-kalnis h.: osobní jméno Raũlas;

hřbitov: Prancūz-kãpinės (‖ Kapináitės) h.: litevsky prancūzas, -ė „člověk francouzského národa“; Žyd-kãpinės hřb.: litevsky žydas, -ė „člověk židovské národnosti“;

cesta: Pìmp-ia-kelis (‖ Pempýnės kelėlis) c.: příjmení Pìmpė; Raũl-a-kelis c.: osobní jméno Raũlas; Sikùč-kelis c.: příjmení Sikučius, Sikutis;

louka „velká rovná louka, obvykle u řeky, při povodni zaplavovaná vodou“: Žyd-lankė p.: litevsky žydas, -ė „člověk židovské národnosti“;

pole: Gudýn-laukė p.: příjmení Gudýnas;

pastvina: Kazùk-margis ar.: osobní jméno *Kazukas apod., srov. příjmení Kazukáitis, dále srov. osobní jméno Shymon Kazukas z roku 1816 (IAK);

112 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

louka: Dumč-ia-pievė např.: osobní jméno Dumčius nebo litevské dumčius „rozvážný člověk, rádce; významný představený, dozorce“; Merg-a-pievė např.: litevské mergà „dospělá neprovdaná žena, dívka“; Šemš-ia-pievė např.: osobní jméno Šemšys; Žyd-pievė např.: litevské žydas, -ė „člověk židovské národnosti“;

ostrov „pevnina obklopená ze všech stran vodou“: Biėl-salė např.: osobní jméno Bielys apod.; řeka: Kament-upis např.: jméno usedlosti *Kamentas apod., srov. osobní jméno Kamentavičius.

Rozšíření druhých členů zeměpisných názvů je znázorněno v tabulce 8.

TABULKA 8. DRUHÉ ČLENY ZEMĚPISNÝCH NÁZVŮ ODVOZENÝCH Z JINÝCH MÍSTNÍCH NÁZVŮ

Druhé členy Kvantitativní vyjádření Procentuální vyjádření

-bal- 9 29 -zahrad- 2 6 -hor- 6 19 -hřbitov- 2 6 -cest- 3 10 -údol- 1 3 -pol- 1 3 -pestr- 1 3 -louk- 4 13 -ostrov- 1 3 -řek- 1 3

Údaje v tabulce ukazují, že nejčastěji se jako druhá složka složených názvů vyskytují lexémy balà (~29%), kal̃nas (~19%) a pieva (~13%). Méně časté jsou lexémy kė̃lias (~10%), daržas a kãpinės (~6%); ojediněle se vyskytují lankà, laũkas, márgas, salà, ùpis.

3.3.3.2. Druhým členem je vlastní jméno (název řeky): Žyd-šešupė (|| Išgrauža) např.: litevské žydas, -ė „člověk židovské národnosti“ a řeka Šešupė.

3.3.4. SLOŽENÉ ZEMĚPISNÉ NÁZVY. Všechny zaznamenané jsou genitivní: Brūndzų giraitė háj: jméno usedlosti Brūndza a litevské giraitė, srov. litevské girià; Evangelikų kapai hřbitov: litevské evangelikai, srov. litevské evangėlikas, -ė „protestant“ a litevské kapai; Kálvio daržas zahrada: litevské kálvis „ten, kdo se živí kovářským řemeslem“ a litevské daržas „pozemek u usedlosti určený k pěstování zeleniny“; Marijonų kapai hřbitov: litevské marijōnai, srov. litevské marijōnas „řeholník řádu marianů“ a litevské kapai; Stačiūtiškių kapai hřbitov: litevské stačiūtiškiai, srov. litevské stačiūtiškis, -ė „ten, kdo vyznává

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI | 113

pravoslaví’ a litev. kapai; Žuvėlės pieva např.: os. jm. Žuvėlė, Žuvelis a litev. pieva. Všechna uvedená místní jména mají posesivní význam.

3.4. Zeměpisná jména možného dvojího původu

V několika případech bylo obtížné určit, zda místní jména vznikla z názvů rostlin, ptáků a jiných živočichů, z geobotanických termínů nebo podobných osobních jmen, anebo z apelativ – názvů rostlin či jiných obecných slov. Z hlediska tvoření jde o odvozeniny a složeniny.

3.4.1. PŘÍPONOVÉ ODVOZENINY:

-inė: Baland-inė např.: os. jm. Balandis nebo litev. balarādis ‘takový pták, holub; divoký holub (Columba)’; Mešk-inė např.: os. jm. Meška, Meškis nebo litev. meška ‘medvěd’; litev. meškis, meškis ‘medvěd, samec medvěda; tlusté, poměrně velké hříbě’; Padaž-inė např.: litev. padažas ‘pokrmová omáčka, dip’ nebo z litev. padažinis, -ė ‘jako omáčka, tekutý’; Šer-inė např.: os. jm. Šerys nebo litev. šerys ‘špatná, tvrdá tráva’; na druhou stranu nelze vyloučit původ z litev. šerinis, -ė ‘drsný, tvrdý jako štětiny’; Vanag-inė např.: os. jm. Vanagas nebo litev. vānagas ‘druh z podčeledi jestřábů, dravý pták s krátkým zahnutým zobákem a ostrými drápy’;

-iškė: Kātar-iškė míst., např.: míst. *Katara nebo podobně, srov. os. jm. Katárskis, dále srov. míst. Stanislaw Katarunes 1638 (IAK), nebo výp. katara ‘bouda, stan’; Šaln-iškė např.: os. jm. Šalna nebo litev. šalna ‘jinovatka, námraza’;

-iškis: Brid-iškis místní odvozenina, např.: míst. *Bridys nebo podobně, srov. os. jm. Bridžius, nebo litev. bridà ‘brod; mokro, bláto’; Kanap-iškis např.: os. jm. Kanāpis nebo litev. kanāpė, kanāpis ‘kulturní rostlina, z jejíhož stonku se získává vlákno a ze semen lisuje olej; semeno, zrno této rostliny (Cannabis sativa)’.

3.4.2. SLOŽENINY (KOMPOZITA):

balà: Strāzdž-ia-balė složené: os. jm. Strāzdas nebo litev. strāzdas ‘pták z čeledi pěvců (Turdus)’; Šārk-a-balė např.: os. jm. Šārka nebo litev. šārka ‘pták z čeledi krkavcovitých s bílými pery na křídlech (Pica pica)’; Šlek-balė např.: os. jm. Šlekys nebo souvisí s litev. šlek ‘drsný (opakovaným pohybem popisované blikání)’, srov. litev. šlekėti, šleka, -ėjo ‘téci, proudit’; Vanag-balė např.: os. jm. Vānagas nebo litev. vānagas ‘druh z podčeledi jestřábů, dravý pták s krátkým zahnutým zobákem a ostrými drápy’;

būda: Žebr-ā-būdis např.: os. jm. Žebrys nebo podobně, případně litev. žebras, -ā ‘tečkovaný, strakatý’;

pieva: Galīn-pievė např.: os. jm. Galīnis nebo litev. galinis, -ė ‘okrajová část věci (začátek, konec)’, srov. litev. gālas ‘okraj, hranice; mez’.

3.5. Zeměpisná jména nejasného původu

Bylo zaznamenáno několik místních názvů nejasného původu a tvoření, o nichž lze spekulovat: Drapiev-iškis louka – možná odvozenina příponou -išk- s kmenem Drapiev- (< *Drap-piev-) souvisejícím s vlastním jménem Drapà, Drapas či podobným a litevským pieva „louka“; Grainės dr. – mohlo by souviset s výpůjčkou *grainė či podobným, srov. něm. greinen „vzlykat, naříkat, sténat“ (Križi-

114 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

nauskas 1992: 450); Šilam-balė pv. – greičiausiai anketose užrašyta netiksli pievos vardo lytis; sudėtinio vietovardžio pirmojo sando šilam- leksemos atitikmenų rasti nepavyko, bet manant, kad dėl priebalsių supanašėjimo šilam- atsirado iš šilan-, tai pastarasis sandas galėtų būti asmenvardinės kilmės, atsiradęs iš avd. *Šilanas ar pan., plg. pv. Šilánskas, Šilánskis.

Níže uvedená tabulka ukazuje, které typy původu názvů různých dalších objektů zemského povrchu v Marijampolském okrese převažují a který způsob tvoření je nejčastější. Údaje jsou uvedeny v absolutních číslech a procentech (viz tabulka 9).

TABULKA 9. ZPŮSOBY TVOŘENÍ A PŮVOD ZEMĚPISNÝCH JMEN

Zeměpisná jména podle původu | Zeměpisná jména podle tvoření | Primární | Odvozená | Koncovková | Příponová | Předponová | Složená (kompozita) | Víceslovná | Celkem | Z obecných slov | 91 | 2 | 55 | – | 50 | 11 | 209 (~61%) | Z jiných místních názvů | 1 | – | 1 | – | 1 | 7 | 10 (~3%) | Z osobních jmen a apelativních označení osob | 1 | – | 66 | – | 32 | 6 | 105 (~30%) | Možný dvojí původ | – | – | 11 | – | 6 | – | 17 (~5%) | Nejasného původu | 1 | – | 1 | – | 1 | – | 4 (~1%) | Celkem | 94 (~27%) | 2 (~1%) | 134 (~39%) | – | 90 (~26%) | 24 (~7%) | 345

Výsledky výzkumu ukazují, že v tomto okrese bylo zaznamenáno nejvíce názvů drobných objektů zemského povrchu odvozených od obecných slov, poloviční počet od osobních jmen a apelativních označení osob; nejčastějším způsobem jejich tvoření je odvozování příponami.

4. ZÁVĚRY

Na základě analýzy tvoření a původu všech tří vrstev místních názvů Marijampolského okresu (hydronym, názvů obydlených míst a názvů pozemků) lze konstatovat, že jednotlivé vrstvy místních názvů jsou rozdílné a svébytné, mají však také některé podobné rysy. Lze proto formulovat následující závěry:

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI | 115

4.1. Tvoření

4.1.1. Výzkum tvoření místních názvů ukazuje, že převažují sekundární místní názvy (jejich podíl se pohybuje od 66% ve vrstvě názvů obydlených míst do 86% ve vrstvě hydronym). Primární místní názvy jsou typičtější pro vrstvu názvů obydlených míst (tvoří přibližně třetinu těchto názvů – 34%; ve vrstvě názvů pozemků jich je 27%, ve vrstvě hydronym 14%).

4.1.2. Ze sekundárních místních názvů je ve všech vrstvách nejpočetnější skupina odvozenin se sufixem. Nejvíce těchto odvozenin se vyskytuje v názvech obydlených míst (~45%), nejméně ve vrstvě hydronym (~37%).

4.1.3. Místní názvy utvořené skládáním jsou typičtější pro hydronyma (~33%) a názvy pozemků (~26%); složené místní názvy, kterých v příslušných vrstvách není mnoho, se častěji vyskytují ve vrstvě hydronym (~10%).

4.1.4. Ve všech vrstvách místních názvů je nejméně odvozenin s koncovkou a předponou. Odvozeniny s koncovkou tvoří ve vrstvě hydronym ~6%, odvozeniny s předponou pouze ~4% ve vrstvě názvů obydlených míst.

4.2. Původ

4.2.1. Z hlediska původu je nejvíce místních názvů odvozeno z obecných slov (apelativ): hydronym ~71% a názvů pozemků ~61%.

4.2.2. Ve vrstvě názvů obydlených míst převažují místní názvy odvozené od osobních jmen a apelativních označení osob (~70%). Tento základ je typický také pro názvy pozemků (~30%) a hydronyma (~23%).

ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ODKAZŮ

Graž – Gražiškiai (okres Vilkaviškis)

Gž – Gižai (okres Vilkaviškis)

JRgŽ – Jūrgežeriai (okres Marijampolė)

Ldvn – Liudvinavas (okres Marijampolė)

Lzd – Lazdijai

Mrj – Marijampolė

Mškč – Meškučiai (okres Marijampolė)

Pdvn – Padovinys (okres Marijampolė)

Prn – Prienai

Ras – Rasiai (okres Vilkaviškis)

Šauk – Šaukenai (okres Kelmė)

Šil – Šilavotas (okres Prienai)

Šn – Šunskai (okres Marijampolė)

Šst – Šeštokai (okres Lazdijai)

Trkš – Trakiškiai (okres Marijampolė)

Vg – Vaiguva (okres Kelmė)

116 |

DALIA SVIDERSKIENĖ

OSTATNÍ ZKRATKY

ar. – orná půda, obdělávaná půda

aukšt. – vyvýšenina

b. – močál

brus. – běloruština

d. – jáma

dr. – půda

drb. ž. – obdělávaná půda

drp. – rašeliniště

drž. – zahrada

dv. – statek

gyv. vt. – obytné místo

gelež. st. – železniční stanice

gn. – pastvina

grv. – příkop

k. – ves

k. dalis – část vesnice

kdr. – rybník

kl. – cesta

kln. – hora

klv. – kopec

kp. – hřbitov

krnt. – břeh

l. – pole

lat. – lotyšský

l. dalis – část pole

lenk. – polský

lg. – rovina

liet. – litevský

lm. – údolí

mst. – město

městys – městečko

les – les

hanl. – hanlivý, hanlivě

of. – oficiální, oficiálně

srov. – srovnej

raš. – rašeliniště

hradiště – hradiště

pobř. – pobřeží

pr. – pruský

ryb. – rybník

přen. – přenesený význam

obv. – obvykle

louka – louka

rus. – ruský

ost. – ostrov

slov. – slovanský

sklp. – pozemek (pozemek)

sod. – usedlost

šlt. – pramen

tk. – stezka

tv. – rybník

upl. – potok

up. koryto – koryto řeky

MARIJAMPOLĖS VALSČIAUS VIETOVARDŽIAI

117

vok. – německý vs. – samota vškl. – silnice vt. – místo ž. – země

ZKRATKY PRAMENŮ

ATSŽ – Příručka administrativně-územního členění Litevské SSR 1–2, Vilnius, 1974, 1976.

IAK – kartotéka historických osobních jmen Oddělení onomastiky LKI

LHĖŽ –1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, VANAGAS, A. red., Vilnius: Mokslas, 1981.

LKŽ – Slovník litevského jazyka 1–20, Vilnius, 1956–2002.

LPŽ – Slovník litevských příjmení 1–2, VANAGAS, A. (ed.), Vilnius: Mokslas.

SBM – Slovník běloruského jazyka, Minsk: Vydavatelství „Běloruská sovětská encyklopedie“ pojmenované po Petrusi Brovce, 1987.

SJP – Slovník polského jazyka 1–8, Varšava, 1902–1927.

SNP – Slovník příjmení současně užívaných v Polsku 1–10, vydal K. RYMUT, Krakov: Polská akademie věd, Ústav polského jazyka, 1992–1994.

VŽ – Vietovardžių žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2002.

WSPR – Velký polsko-ruský slovník, Varšava–Moskva: Wiedza Powszechna, Sovětská encyklopedie, 1967.

LITERATŪRA

ALMINAUSKIS, K. 1934: Instrukcija Lietuvos žemės valdymui surašyti, Klaipėda: Rytas.

BILKIS, L. 1997: Lietuvių helonimai: termino teikimas, sąvoka, vieta toponiminėje sistemoje. Lituanistica 1 (29), 35–57.

BILKIS, L. 1998: Lietuvių priesaginės darybos helonimai. Daktaro disertacija, Vilnius.

BILKIS, L. 1999: Lietuvių priesaginiai deminutyviniai helonimai. Acta Linguistica Lithuanica 41, 51–95.

BUTKUS, 1995: Lietuvių pravardės, Kaunas: Aesti.

JONIKAS, P. 1968/1990: Asmenvardžiai ir vietovardžiai, Lietuvių enciklopedija 15, Boston: Lietuvių enciklopedijų leidykla. Perleista: Vilnius: Lietuvos enciklopedijų redakcija, 1990.

KRIŽINAUSKAS, J. 1992: Vokiečių–lietuvių kalbų žodynas 1, Vilnius: Mokslas.

KUZAVINIS, K., SAVUKYNAS, B. 1997: Lietuvių vardų kilmės žodynas, Vilnius: Mokslas.

MAŽIULIS, V. 1988: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1, Vilnius: Mokslas.

MICKIENĖ, I. 2001: Telšių rajono toponimų daryba. Daktaro disertacija, Kaunas.

RAZMUKAITĖ, M. 1983: Asmenvardiniai priesaginės darybos Lietuvos TSR oikonimai. Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A ser. 2 (83), 146–153.

RAZMUKAITĖ, M. 1991: Lietuvos oikonimai, išvesti iš kitų oikonimų. Lituanistica 2 (6), 53–60.

RAZMUKAITĖ, M. 1994a: Klaipėdos krašto oikonimija. Lietuvių kalbotyros klausimai 31, 152–162.

RAZMUKAITĖ, M. 1994b: Šeštokai ar Šeštokai? Gimtoji kalba 7, 12–13.

RAZMUKAITĖ, M. 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai. Daktaro disertacija, Vilnius.

RAZMUKAITĖ, M. 2001a: Gyvenamųjų vietų vardai. Lygumai. Stačiūnai. Vilnius: Versmė, 589–593.

RAZMUKAITĖ, M. 2001b: Raguvos apylinkių gyvenamųjų vietų vardai. Raguva. Vilnius: Versmė, 788–792.

RAZMUKAITĖ, M. 2001c: Gyvenamųjų vietų vardai. Veliuona. Vilnius: Versmė, 589–593.

118 |

Dalia Sviderskienė

Razmukaitė, M. 2002: Viduklės apylinkių vardynas. Viduklė. Kaunas: Simono Stanevičiaus bendrija, 1062–1071.

Razmukaitė, M. 2003: Seredžiaus apylinkių gyvenamųjų vietų vardai. Seredžius. Vilnius: Versmė, 929–931.

Razmukaitė, M. 2004: Kvėdarnos apylinkių gyvenamųjų vietų vardai (kilmė ir daryba). Kvėdarna. Vilnius: Versmė, 865–869.

Savukynas, B. 1960: Ežerų vardai. Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 219–226.

Savukynas, B. 1963: Kilmininkiniai lietuvių vietovardžiai. Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 235–246.

Vaitkevičiūtė, V. 1979: Lenkų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Mokslas.

Vanagas, A. 1967: Lietuvos gyvenamųjų vietų vardai, kilę iš vienaskaitos asmenvardžio. Baltistica 3 (1), 111–116.

Vanagas, A. 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis.

Vanagas, A. 1975: Vietovardžių norminimas. Kalbos kultūra 28, 48–57.

Vanagas, A. 1980: K. Būga – lietuvių onomastikos pradininkas. Lietuvių kalbotyros klausimai 20, 7–35.

Vanagas, A. 1990: Ойконимы Литвы с суффиксами славянского происхождения -ava, -avas. M. Kondratiuk, red., Balto-słowiańskie związki językowe. Wrocław–Warszawa–Kraków: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 381–388.

Vanagas, A. 1991a: Vietovardžių norminimo principai. Gimtoji kalba 4, 11–14.

Vanagas, A. 1991b: Vietovardžių norminimo principai (2). Gimtoji kalba 5, 4–7.

Vanagas, A. 1996: Lietuvos miestų vardai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Vilnius: Mokslas.

Dalia Sviderskienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva [email protected]

Gauta 2004 09 14