RITA MILIŪNAITĖ Litevský jazykový ústav ORCID id: orcid.org/0000-0002-2292-1818 Oblasti vědeckého výzkumu: neologie, normativní lingvistika, sociolingvistika. DOI: doi.org/10.35321/all85-15

ODVOZENINY SE SUFIXEM –IETIS, –Ė V SOUČASNÉ LITEVŠTINĚ: NORMA A ZMĚNY V UŽÍVÁNÍ

Odvozeniny se sufixem –ietis, –ė v litevštině: norma a změny v užívání

ANOTACE

Článek zkoumá odvozeniny se sufixem –ietis, –ė, které vyvolávají problémy při kodifikaci standardní litevštiny, a odhaluje vztah kodifikovaných norem k tendencím v současném užívání těchto odvozenin. Na základě formálních a sémantických rysů slovotvorného základu je pojednáno pět skupin odvozenin se sufixem –ietis, –ė. Jsou zdůrazněny nejdůležitější momenty vývoje kodifikace odvozenin se sufixem –ietis, –ė a uvedeny faktory určující nestabilitu norem těchto odvozenin i směr změn. Jsou navržena možná řešení změny kodifikace, která by umožnila zmenšit rozpory mezi kodifikovanou normou a užíváním. Článek vytváří základ pro další prohloubení výzkumu na základě systematizovaných vlastností odvozenin se sufixem –ietis, –ė a vymezené problematiky jejich kodifikace.

KLÍČOVÁ SLOVA: standardní jazyk, tvoření slov, sufix, kodifikace, destandardizace.

ANNOTACE

Článek se zabývá odvozeninami se sufixem –ietis, –ė, které jsou problematické z hlediska kodifikace standardní litevštiny, a odhaluje vztah mezi kodifikovanými normami a tendencemi v současném užívání těchto odvozenin. Pět

Straipsniai / Articles

293

RITA MILIŪNAITĖ

skupin odvozenin se sufixem -ietis, -ė je pojednáno na základě formálních a sémantických vlastností jejich slovotvorného základu. Jsou identifikovány klíčové momenty vývoje kodifikace odvozenin se sufixem -ietis, -ė a specifikovány faktory, které určují nestabilitu norem těchto odvozenin a průběh jejich proměny. Je navrženo několik možných řešení změny kodifikace s cílem minimalizovat vzniklý rozpor mezi kodifikovanou normou a užíváním. Článek pokládá základy dalšího hlubšího výzkumu založeného na systematizovaných vlastnostech odvozenin se sufixem -ietis, -ė a vymezených problémech kodifikace.

KLÍČOVÁ SLOVA: standardní jazyk, tvoření slov, sufix, kodifikace, destandardizace.

ÚVOD

V posledních desetiletích jsou v litevštině výrazné procesy poststandardizace standardních evropských jazyků vyvolané globalizací (srov. Coupland, Kristiansen 2011: 161–176; Ghyselen et al. 2016: 75–91; Ayres-Bennett 2021: 49–50), (viz Miliūnaitė 2019: 1–29). Hranice mezi standardním jazykem a nestandardními varietami se stávají méně jednoznačnými. Ať už je pro různé jazyky charakteristická kterákoli verze změn – „lidovění“ standardních jazyků (demotizace), vznik nového standardu (restandardizace) nebo zužování hranic standardních jazyků a šíření nestandardních variet (destandardizace) –, veřejné užívání prochází značnými proměnami.

V důsledku interakce standardní litevštiny a substandardu (viz Miliūnaitė 2019: 8–16) ve veřejném užívání, včetně médií, přibylo jevů hovorového stylu nebo jevů nepovažovaných za normu standardního jazyka. Zároveň se tím zvýšila variabilita veřejného užívání, která jako přirozený rys živého jazyka a hybná síla změn (srov. Aitchison 2013: 99) zase vyvolává otázku změny norem. V důsledku setrvačnosti vlastní kodifikaci často vznikají rozpory mezi ní a skutečným užíváním, proto je někdy třeba kodifikaci přehodnotit a znovu zvážit argumenty vymezující hranici norem. Některá rozhodnutí normativistů ukazují, že kodifikace se stává pružnější, neboť legalizuje více variant, které byly dosud považovány za nenormativní, ale ve volných stylech jsou velmi rozšířené. Jejich přijetí do standardního jazyka lze odůvodnit funkční účelností a částečně i vnitřním vývojem litevského jazykového systému^¹

¹ Srov. změny v kodifikaci sufixu –iokas, –ė, který byl považován za žargonový (v odvozeninách klasiokas, –ė, grupiokas, –ė apod.) (EKP: Žodžių sandara, priesaga –iokas, –ė). Dostupné online: https://ekalba.lt/kalbos-patarimai/II.%20C5%BDod%C5%BEi%C5%BE%20sudarymas:%2055.%20-iokas,%20-%C4%97?paieska=-iokas*&i=484ab071-33d3-4ed0-8a33-bf687c91e12f [cit. 2021-09-30].

294

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

Systematická revize norem litevského tvoření slov byla v zásadě provedena již ve druhé polovině 20. století při přípravě Praktických rad k jazyku (KPP₁ 1976; KPP₂ 1985). Státní komise pro litevský jazyk (dále jen VLKK) průběžně projednává normy přízvuku, lexika, gramatiky, pravopisu a interpunkce a aktualizuje doporučení k jejich užívání. Otázky tvoření slov nebyly v poslední době soustavněji přezkoumány.

Cílem článku je pojednat kodifikaci odvozenin se sufixem –ietis, –ė, který patří z hlediska norem k nejproblematičtějším, a prozkoumat vztah kodifikovaných norem k tendencím v současném užívání. K dosažení tohoto cíle jsou stanoveny tyto úkoly:

1) charakterizovat odvozeniny se sufixem –ietis, –ė, které se nacházejí mimo hranice normy nebo na jejím okraji, a odhalit nejdůležitější rysy jejich tvoření, fungování a kodifikace;

2) vyzdvihnout faktory určující nestabilitu norem odvozenin se sufixem –ietis, –ė a směr změn;

3) vymezit nejdůležitější problémy kodifikace odvozenin se sufixem –ietis, –ė a pojednat možnosti její změny.

V tomto případě je důležité systematicky obsáhnout celek odvozenin se sufixem –ietis, –ė, téma je proto široké; s vědomím této skutečnosti se článek omezuje pouze na zásadní otázky, které lze v dalším výzkumu rozšiřovat a konkretizovat.

Používá se metoda kvalitativního výzkumu: případová studie (skutečného užívání odvozenin se sufixem –ietis, –ė a stavu jejich kodifikace) s cílem představit problematiku vyplývající z analýzy situace. Výzkum zahrnuje obsahovou analýzu tří složek – údajů o užívání, hlavních popisných děl a obsahu jazykových doporučení. Porovnávají se tyto proměnné: strukturální a funkční rysy odvozenin se sufixem –ietis, –ė, vztah k normě standardního jazyka a argumentace jejich normativní hodnoty; zjišťují se jejich vzájemné vztahy a možné směry změn.

Údaje byly shromážděny z různých digitálních zdrojů a databází: DVK, RekB, ND, eKP, VLKK KB^², a také prostřednictvím internetového vyhledávače „Google“ při ověřování faktů užívání. Z velmi početných zdrojů údajů o užívání a knižní normativní literatury byly pro tento článek vybrány pouze nejpodstatnější skutečnosti a tvrzení jazykových doporučení.

² Byly analyzovány informace o odvozeninách se sufixem –ietis, –ė shromážděné v těchto zdrojích: DVK – přibližně 100 výběrových dokladů veřejného užívání od roku 1998, které mají rysy významné pro kodifikaci; RekB – 152 jazykových doporučení od roku 1983; ND – 25 neologismů; eKP – 16 lexikalizovaných a 5 obecných doporučení ze dvou kodifikačních děl. Principy sestavení konkrétních zdrojů jsou uvedeny v jejich vlastních popisech.

Straipsniai / Articles

295

RITA MILIŪNAITĖ

1. NORMATIVNÍ ODVOZENINY SE SUFIXEM –IETIS, –Ė

Hranice norem odvozenin se sufixem –ietis, –ė vymezují dvě linie: tvrzení popisných gramatik charakterizující normativní užívání a hodnocení nenormativních případů uvedené v jazykových doporučeních.

V hlavních gramatikách litevštiny se odvozeniny se sufixem –ietis, –ė řadí do slovotvorné kategorie názvů osob podle jejich původu a místa bydliště (LKG 1965: 411–412; DLKG 2006: 139–140). Zkoumání heslářů několika hlavních litevských slovníků (LKŽᵉ, DLKŽ, BŽ) ukazuje, že základovými slovy těchto odvozenin mohou být názvy měst (Kaunas → kaunietis, –ė), městeček (Zapyškis → zapyškietis, –ė), vesnic (Gudiškiai → gudiškietis, –ė) nebo větších objektů – správních jednotek (kaimas → kaimietis, –ė; miestas → mietietis, –ė), regionů (Suvalkija → suvalkietis, –ė), států (Kanada → kanadietis, –ė), kontinentů (Europa → europietis, –ė), jiných míst nebo lokalit (kalnas → kalnietis, –ė; šiaurė – šiaurietis, –ė; užsienis – užsienietis, –ė). Základovým slovem jsou tedy sémanticky poměrně vymezené skupiny vlastních a obecných podstatných jmen – názvy původu osoby nebo místa jejího bydliště.

Ve volných stylech se objevují i jednotlivé, poněkud neobvyklé odvozeniny, které zachovávají sémantický vztah základového slova k názvu místa, například:

A když si človíček odsedí pět let za ukradený pytel mouky, projde takovými „^{užgrotiečių}akademiemi země“, že ho svrbí nehty pustit se do „seriózního podnikání“! (Jurgis Kunčinas, Lietuvos aidas, 1999–02–12)

V uvedených gramatikách se rovněž uvádějí poměrně řídké jiné odvozeniny s tímto sufixem:

Zde lze zmínit i poměrně neobvyklé odvozeniny se sufixem –ietis, –ė (obvykle novotvary), které neoznačují vztah osoby k místu (vyjádřenému většinou vlastním, vzácněji obecným podstatným jménem), nýbrž její příslušnost (k vlastní ideologii, činnosti, pokrevnímu příbuzenství...) k nějakému kolektivu, skupině lidí apod., např.: ansambletis, –ė, giminietis, –ė, gvardietis, –ė, leninietis, –ė, pasaulietis, –ė, spartakietis, –ė, šeimynietis, –ė, tautietis, –ė. (LKG 1965: 412)

^³ Tedy těch, kteří dočasně žijí za mřížemi (ve vězení). Základovým slovem může být spojení už grotų nebo užgrotis, ačkoli LKŽ je spojuje pouze s prostředím kostela (1. oltář; 2. místo oddělené mřížemi: Bobnyčios užgrotis).

296

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

Odlišnou skupinu tvoří odvozeniny (obvykle novotvary), které neoznačují vztah osoby k místu, nýbrž její příslušnost (k vlastní ideologii, činnosti, pokrevnímu příbuzenství...) k nějakému shromáždění lidí apod., např.: ansamblietis, –ė, šeimynietis, –ė, tautietis, –ė. (DLKG 2006: 140)

Gramatiky tedy v zásadě zaznamenávají i možnost jiné slovotvorné kategorie, pouze ji jasně nevymezují a zdůrazňují novost a „odlišnost“ takových odvozenin. V současném užívání jsou mnohem rozmanitější a již nejsou nové či řídké, nýbrž naopak hojné.

2. ODVOZENINY SE SUFIXEM –IETIS, –Ė ZA HRANICEMI NORMY NEBO NA JEJÍM OKRAJI^⁴

V popisných a normativních dílech se u odvozenin se sufixem –ietis, –ė ^{uvádí několik omezení ⁵} při zohlednění formálních a sémantických rysů slovotvorného základu a příslušnosti ke slovotvorné kategorii. Podle těchto vlastností a také vzhledem k problematickému vztahu k normám standardního jazyka lze odvozeniny se sufixem –ietis, –ė fungující v užívání rozdělit do několika skupin.

2.1. Odvozeniny se sufixem –ietis, –ė od adjektiv – názvy osob podle vnitřní vlastnosti

Na konci 20. století se v litevském užívání objevily odvozeniny se sufixem –ietis, –ė, jejichž slovotvorným základem není podstatné jméno uváděné v gramatikách, nýbrž adjektivum. Takových odvozenin reálně funguje jen několik, ale v užívání – nejen v každodenní řeči, nýbrž i v médiích – se velmi rozšířily: gerietis, –ė (geras + –ietis) ‚ten, kdo koná dobro, chová se dobře‘ a blogietis, –ė (blogas + –ietis) ‚ten, kdo koná zlo, chová se špatně‘. Například:

⁴ V článku se používá termín odvozeniny, protože většinu slov se sufixem –ietis, –ė tvoří nová slova vzniklá derivací. Termín deriváty se používá pouze pro označení slov vytvořených smíšeným způsobem, o nichž se pojednává v oddílu 2.2.

⁵ S formálními a sémantickými omezeními struktury slovotvorného základu nesouvisejí pouze odvozeniny se sufixem –ietis, –ė. Jde o poměrně častý jev v litevském tvoření slov. Například značná omezení má velmi produktivní sufix tvoření adjektiv –inis, –ė (podrobněji viz Kniūkšta 1976: 7–55).

Straipsniai / Articles

297

RITA MILIŪNAITĖ

[...] spisovatel, který využívá tradice pohádek, postupně stírá didaktické schéma „dobráků a padouchů“. (Lietuvos aidas, 1998–10–17, DVK)

„Je to dobrák, nebo padouch?“ ptávala se maminka. (Literatūra ir menas, 2007–05–25, DVK)

Tato fobie se velmi často vyskytuje u mužů, kteří nechtějí být v očích ženy, s níž nejprve navážou intimní kontakt, poté ji opustí a vrátí se ke své bývalé, padouchy. (lrytas.lt, 2011–11–10, DVK)

„Ale ne všechny viry jsou padouši. Bez určitých typů virů bychom nemohli přežít, protože některé se používají v biotechnologiích k výrobě vakcín,“ vysvětluje učitelka biologie. (delfi.lt, 2020–04–19, DVK)

Slovotvorný základ zde určuje i příslušnost těchto odvozenin k jiné slovotvorné kategorii – nikoli k názvům osob podle původu a příslušnosti, nýbrž k názvům nositelů pojmenované vlastnosti. Mohou tedy být označovány nejen osoby, ale i jiné živé nebo personifikované bytosti. Z hlediska tvoření slov se tyto odvozeniny se sufixem -ietis, -ė podobají normativním odvozeninám se sufixem -uolis, -ė (srov. geruolis, -ė; smarkuolis, -ė, baikštuolis, -ė apod.).

Nejpozději od roku 1992 se takové odvozeniny se sufixem –ietis, –ė začaly opravovat v různých publikacích o jazykové praxi a článcích (v KPP₂ 1985 takové opravy ještě nebyly). Odůvodňuje se to tím, že sufixem -ietis, -ė se tvoří názvy osob podle místa bydliště nebo původu, zatímco pro zdůraznění míry vlastnosti lidské dobroty nebo špatnosti nejsou odvozeniny s tímto sufixem vhodné (RekB 1992, 1999). Uvádí se také omezení slovotvorného základu: ve standardním jazyce se odvozeniny se sufixem –ietis, –ė od adjektiv netvoří (VLKK KB). Nabízejí se tyto ekvivalenty:

blogietis, -ė ntk. = blogasis, -oji; blogiukas, -ė; bloguolis, -ė; blogutis, -ė; gerietis, -ė ntk. = gerasis, -oji; geruolis, -ė; gerutis, -ė; geriukas, -ė.

Údaje o užívání ukazují, že v jazyce redigovaných publikací se tyto ekvivalenty prosazují, avšak ne vždy systematicky. Objevují se i variace v témže textu:

[...] manažerka studia zoufale podepisuje smlouvu s téměř animovanou klasikou a tím rozsvítí zelenou nejen dobrákům Rokovi a Bulvinklovi, ale i padouchům, bez nichž by tento film také nevznikl. (Respublika, příloha Plius TV, 2021–03–23, DVK)

298

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

Ve volných stylech (v každodenní řeči, elektronické komunikaci apod.) jsou nenormativní odvozeniny stále rozšířené. Jednou z příčin jejich četnosti je, že nabízené ekvivalenty, zejména blogiečio, –ės, uživatelům jazyka ne vždy připadají vhodné a znějí poněkud uměle, například:

Jste v životě dobrák, nebo padouch? (Lietuvos žinios, 2001–08–18, DVK)

Kvíz pro předplatitele: poznáte alespoň 9 z 12 nejznámějších filmových „padouchů“? (15min.lt, 2021–06–30, DVK)

Odvozenina blogietis, –ė má často silný negativní sémantický náboj (například při označování postav děl pro dospělé), zatímco ekvivalenty blogiukas, –ė, blogutis, –ė jsou vytvořeny deminutivními sufixy; odvozeniny se sufixem –uolis, –ė často vyjadřují kladné vlastnosti (srov. darbštuolis, šaunuolis, gražuolis apod.). Substantivizovaná určitá adjektiva blogasis, –oji, gerasis, –oji rovněž ne vždy do věty zapadají. Užívání tedy ukazuje, že nabízená norma není příliš stabilní. Jaké je kodifikační řešení? Aby se zachovala systémovost slovotvorného základu a slovotvorného významu uvedených odvozenin, neměly by být takové odvozeniny ve standardním jazyce, tím spíše když jsou sémanticky velmi omezené, ani nadále uznávány jako norma – měly by zůstat substandardem. Při hledání adekvátních ekvivalentů je třeba více využívat možnosti litevského tvoření slov. Sufixů s pejorativním odstínem je více (viz ŽDV): blogūnas, –ė, blogišius, –ė (ND) aj.

2.2. Deriváty se sufixem –ietis, –ė z víceslovných spojení – názvy osob podle místa bydliště nebo příslušnosti ke komunitě

V užívání existují názvy osob se sufixem –ietis, –ė vytvořené smíšeným způsobem – kompozicí a sufixací (Keinys 1999: 23), neboli kompozicí–sufixací, při níž „formant tvoří sufix spolu s formou kompozice (spojem)“ (Urbutis 2009: 341). Například do ND je zařazen neologismus laisvarinkietis, –ė (‚propagátor volného trhu‘), vytvořený ze spojení laisvoji rinka a sufixu –ietis, –ė⁶ (viz také Murmulaitytė 2020: 4). V popisech litevského tvoření slov se uvádí, že živých slov tohoto slovotvorného typu „je opravdu velmi málo“,

⁶ Mimochodem, v ND je i slovotvorná varianta se sufixem –ininkas, –ė se stejným významem: laisvarinkininkas, –ė. Srov. také plokščiažemininkas, –ė „stoupenec teorie, že Země je plochá“, vytvořený ze spojení plokščia žemė a sufixu –ininkas, –ė (ND).

Straipsniai / Articles

299

RITA MILIŪNAITĖ

například keturvėjininkas, –ė, pelėkautai aj. (Keinys 1999: 23), a jeho „úloha v litevském tvoření slov je zcela nepatrná“ (Urbutis: 2009: 341). Tyto popisy odrážejí normativní užívání litevštiny na konci 20. století. Ve skutečnosti se však tehdy takové deriváty šířily – mimo jiné pod vlivem ruštiny^⁷, proto je v publikacích o jazykové praxi ze sovětského období mnoho jejich oprav.

KPP_₁ obsahuje jedno doporučení omezující užívání: „při tvoření názvů osob z dvouslovných názvů bydlišť a pracovišť“. Opravují se typické příklady ze sovětského období – naujagyvenimietis a raudonžvaigdžietis (KPP_₁ 1976: 88). Stejné doporučení bylo zopakováno i u složených slov, pouze byla definice poněkud rozšířena (KPP_₁ 1976: 255):

[Nevart.] 1. složená slova označující osoby, vytvořená z dvouslovných a víceslovných názvů bydlišť nebo pracovišť, úřadů, podniků či organizací“.

V KPP_₂ bylo toto doporučení mírně upraveno a rovněž uvedeno na dvou místech (v heslech o sufixu –ietis a o složených slovech); k předchozím příkladům bylo přidáno metalokonstrukcijietis (KPP_₂ 1985: 89; 283):

1) -ietis – nevart. pro názvy osob z dvouslovných názvů kolektivů nebo míst bydliště: naujagyvenimietis (= člen kolchozu „Naujojo gyvenimo“), raudonžvaigždietis (= dělník továrny „Raudonoji žvaigždė“).

2) Složená slova. III. Sufixy. 3. složená slova označující osoby, vytvořená z dvouslovných nebo víceslovných názvů bydlišť či pracovišť, úřadů, podniků nebo organizací: naujavilnietis (= obyvatel Nové Vilně), naujagyvenimietis (= kolchozník „Naujojo gyvenimo“, člen kolchozu „Naujojo gyvenimo“), raudonžvaigždietis (= dělník artelu „Raudonoji žvaigždė“), metalokonstrukcijietis (= pracovník továrny na kovové konstrukce).

V opravovaných příkladech převažují deriváty se sufixem –ietis, –ė z názvů pracovišť a kolektivů. Z víceslovných názvů míst bydliště se opravuje pouze jeden derivát – naujavilnietis.

DKKS (1997) převzal stejný hodnotící přístup k těmto derivátům: doporučení je podobné, avšak kromě naujavilniečio byly přidány ještě dva deriváty – z dvouslovného názvu místa bydliště a ze spojení varikų namai, které označuje jak místo bydliště, tak příslušnost ke konkrétní komunitě:

^⁷ V hlavních slovnících byly tehdy kodifikovány kalky z ruštiny jaunagvardietis, –ė (Jaunoji gvardija) a raudonarmietis, –ė (Raudonoji Armija) (Simonaitytė 1979: 44).

300

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, -ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

2.3. Nevhodná složená slova

2.3.1. Slova se sufixem –ietis, –ietė označující osoby, vytvořená z dvouslovných nebo víceslovných názvů bydlišť, pracovišť, úřadů, podniků či organizací, např.: naujavilnietis (= obyvatel Nové Vilně), kazlūrūdietis (= obyvatel Kazlų Rūda, kazlinis), vaiknamietis (= chovanec dětského domova).

V současném užívání existují deriváty tohoto slovotvorného typu v obou podobách.

1) Deriváty pro označení osob se sufixem –ietis, –ė se tvoří z víceslovných názvů míst bydliště jak v Litvě, tak v jiných zemích (podrobněji viz Liutkevičienė 2008: 80–102). Obvykle se postupuje dvěma způsoby:

a) názvy osob se tvoří pouze z druhého slova, takže odvozenina se sufixem –ietis, –ė v takovém případě neporušuje normu, například:

Kudirkos Naumiestis – naumiestietis, –ė^⁸ (RekB, DLKŽ); Maršalovy ostrovy – maršalietis, –ė (VGP); Východní Timor – timorietis, –ė (VGP);

b) hranice kodifikované normy se porušují, když se názvy osob tvoří z kořenů obou slov spojení nebo někdy z celého prvního slova^⁹. DVK zaznamenává:

Kazlų Rūda – kazlūrūdietis, –ė^¹⁰, Naujoji Akmenė – naujaakmenietis, –ė, Naujoji Vilnia – naujavilnietis, –ė Naujasis Orleanas – naujaorleanietis, –ė, Nový Zéland – naujazelandietis, –ė^¹¹.

^⁸ K označení obyvatel Žemaičių Naumiestis nebo jeho okolí se používá odvozenina se sufixem –iškis, –ė: naumiestiškis, –ė (DLKŽ).

⁹ Tento případ nezahrnuje deriváty vytvořené z víceslovných názvů míst bydliště, jejichž první složka je nesklonná, protože takový složený název se podmíněně chápe jako jednoslovný, srov.: Burkina Faso – burkinafasietis, –ė; Kostarika – kostarikietis, –ė, San Marino – sanmarinietis, –ė aj. (VGP).

¹⁰ Je pravda, že VLK K KB činí u tohoto slova výjimku: „navrhované kazlinis (v užívání je často zapotřebí jednoslovné označení) se neujalo, obyvatelé Kazlų Rūda užívají kazlūrūdietį, takže kazlūrūdietis by mohl být hodnocen jako výjimka z pravidla.“ [cit. 2021–08–27].

¹¹ VGP uvádí jako kodifikovaný pouze víceslovný název obyvatel Nového Zélandu, avšak do hesláře BŽ byl zařazen i naujazelandietis (zatím bez heslového článku), takže lze očekávat změny kodifikace.

Straipsniai / Articles

301

RITA MILIŪNAITĖ

Jak užívání, tak dosavadní jednotlivé kodifikační výjimky tedy ukazují jasný směr změny – pravidelnost odvozenin se sufixem -ietis, -ė bez ohledu na slovotvorný základ. Jinými slovy, pokud budeme víceslovné názvy míst bydliště chápat jako ustálené lexikální jednotky těsně spojených slov (Kazlų Rūda, Naujoji Zelandija), možnost tvořit z nich názvy osob se sufixem -ietis, -ė účelně převáží nad formálními omezeními slovotvorného základu těchto derivátů.

2) Deriváty z víceslovných názvů označujících různé komunity – pracoviště či podniky, organizace, strany, sociální skupiny apod. – nejsou v užívání příliš časté. Pravda, obvykle také nemají dlouhé trvání, protože se mění životní realita. Zde je důležitý samotný slovotvorný model fungující v užívání. Například:

liberalsąjūdiečiai – členové Liberálního hnutí Litevské republiky (ND); socialdarbiečiai – členové Litevské sociálnědemokratické strany práce (ND); lietrytiečiai – 1. zaměstnanci deníku „Lietuvos rytas“; 2. hráči bývalého basketbalového týmu „Lietuvos rytas“ (DVK); šiaurvasariečiai – účastníci mezinárodního literárního fóra „Šiaurės vasara“ (DVK).

Co určuje životaschopnost uvedených derivátů se sufixem –ietis, –ė, jejichž základem jsou víceslovné názvy? Nepochybně v tomto případě skutečnou (nikoli kodifikovanou) normu reguluje princip jazykové ekonomie. Víceslovné ekvivalenty s výrazy obyvatel, zaměstnanec, dělník, člen a podobně, navrhované v doporučeních, nejsou pro každodenní užívání pohodlné. V důsledku zmíněného uvolnění veřejného jazyka a „hovorovosti“ standardního jazyka se jednoslovné varianty se sufixem –ietis, –ė stávají skutečnou normou a vytvářejí dvojí rozpor v kodifikaci (kvůli slovotvornému základu a příslušnosti ke slovotvorné kategorii), a zároveň nutnost tento rozpor odstranit.

2.3. Odvozeniny s příponou –ietis, –ė – názvy obyvatel vytvořené z názvů států s příponou –ija

V litevštině se ustálila silná tendence užívat vedle názvů států zakončených na –ija tradiční názvy jejich obyvatel (často

302

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

shodující se s etnonymy¹²) s koncovkami –as, –ė nebo –is, –ė – bez přípony –ietis, –ė. Například:

Albánec, –ka (Albánie), Australan, –ka (Austrálie), Brazilec, –ka (Brazílie), Řek, –yně (Řecko), Číňan, –ka (Čína), Lotyš, –ka (Lotyšsko), Syřan, –ka (Sýrie), Turek, –ka (Turecko).

Tato tendence je často zmiňována v jazykových příručkách ze sovětského období. KPP₁ (1979) rozlišuje tradiční a novější názvy: „nyní se zpravidla užívá přípona –ietis bez ohledu na to, zda má název státu příponu –ija, či nikoli“. KPP₂ (1985) rovněž doporučuje raději neužívat příponu –ietis, –ė u „starších tradičních názvů odvozených z názvů států s příponou –ija“ a opravuje čtyři odvozeniny: australietis, brazilietis, kinietis, portugalietis.

V užívání je patrná opačná tendence: některé tradiční bezpříponové varianty dodnes konkurují odvozeninám s příponou –ietis, –ė. Zvlášť často se opravuje patrně nejrozšířenější odvozenina kinietis, –ė. Opravovány byly dokonce v užívání doložené výrazy albanietis, –ė (RekB 2000); belgietis, –ė (Piročkinas 1990: 56); dnes se skutečná norma těchto slov ustálila a shoduje se s kodifikovanou normou – albanas, –ė; belgas, –ė. Mimochodem, od přípony –ietis, –ė se navrhovalo upustit ještě v několika jednotlivých případech, bezpříponové varianty se však neprosadily, např.: místo indonezas, –ė, melanezas, –ė (RekB 1993) byly kodifikovány výrazy indonezietis, –ė; melanezietis, –ė.

Neztrácí se ze zřetele, že existují i ustálené bezpříponové odvozeniny (Azija – azijietis, –ė, Suvalkija – suvalkietis, –ė) (Piročkinas 1990: 56). V nejnovějších výzkumech se po prozkoumání většího a rozmanitějšího množství údajů rovněž uvádí, že tato derivační tendence je charakteristická pouze pro starší (tradiční) názvy obyvatel států: „pravidlo má příliš mnoho výjimek na to, aby se jím bylo možné řídit ve všech případech“ (Liutkevičienė 2008: 83). Novější a méně často užívané názvy obyvatel se při zachování pravidelnosti tohoto derivačního typu tvoří s příponou –ietis, –ė, např.:

Gambie – Gambijec, –jka,

¹² Vztah mezi názvy obyvatel států a etnonymy je podrobněji popsán v Liutkevičienė 2001: 61–62. Obecně není tendence derivačně rozlišovat názvy obyvatel států (tvořit je s příponou –ietis, –ė) od etnonym (bez přípony –ietis, –ė, pouze s koncovkami –as, –ė; –is, –ė) příliš výrazná (viz Liutkevičienė 2001: 61).

Straipsniai / Articles

303

RITA MILIŪNAITĖ

Keňa – Keňan, –ka. Namibie – Namibijec, –jka.

Kdy se začaly opravovat názvy obyvatel této skupiny s příponou –ietis, –ė, přesné údaje nejsou k dispozici. Juozas Balčikonis ve svém referátu z roku 1952 o připravovaném novém normativním slovníku spisovného (tehdy „literárního“) jazyka¹³, předneseném v ruštině v sále Litevské akademie věd na mezinárodní konferenci o lexikologii, lexikografii a terminologii, zmínil opravu Jona Jablonskise. Dříve se místo slova kumaeų psalo kinietis, Jablonskis však v tisku vysvětlil, že má být kinas (Balčikonis 1978: 2013). V Jablonskisových vlastních spisech (jak v pětidílném, tak ve dvoudílném vydání) se však tento fakt nepodařilo dohledat a neuvádí jej ani badatel Jablonskisových děl Arnoldas Piročkinas (1986).

Kodifikovaná norma je tedy vystavena tlaku ze dvou stran: tradici užívat bezpříponové odvozeniny a snaze zachovat pravidelnost derivačního typu s příponou –ietis, –ė. V některých případech se do doporučení přimísilo také kritérium distinktivnosti: některé bezpříponové odvozeniny, mezi nimi i názvy obyvatel označující historické reálie, mohou splývat s jinými slovy, zatímco odvozeniny s příponou –ietis, –ė pomáhají předcházet nejednoznačnostem. Například při obhajobě podoby kinietis se uvádí, že při užití bezpříponového slova kinas (m. r.) může vzniknout nejednoznačnost s homonymem kinas (ž. r. „1. kinematografické umění; 2. kinematografická technika“, LKŽ). Kontext však obvykle pomáhá pochopit, o čem je řeč, takže kolísání těchto derivačních variant i v témže textu spíše ukazuje pouze na nedostatky redakce, srov.:

Kinietis rozvinul mapu, v níž bylo vloženo 1000 litasů, a začal jedné z dívek vysvětlovat, co hledá. Sotva se dívka podívala, popadla mapu s penězi a utekla. Vtom její kamarádka uchopila dva na zemi položené kino batohy. (Lietuvos rytas, 2000-08-30, DVK)

UAB „V[...]“ kiniečių restaurace KINŲ DRAKONAS (rekvizitai.lt, 2021-08-18, DVK)

V doporučeních se uvádějí i další případy, které mohou vytvářet nejednoznačnost (avšak užívají se zřídka):

^{¹³ Zmiňovaný slovník –} Dabartinės lietuvių kalbos žodynas – vyšel v roce 1954. Dosud vyšlo 8 jeho vydání (včetně elektronických a internetových). V 1. vydání je probíraná odvozenina uvedena s odkazem: kiniečiai žr. kinai, v nejnovějších vydáních však již není označena jako nenormativní.

304

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

Babilonija – babilonietis, –ė (nikoli babilonas, –ė), Kalifornija – kalifornietis, –ė (nikoli kalifornis¹⁴, –ė), Kolumbija – kolumbietis, –ė (nikoli kolumbas, –ė).

VLKK v roce 2008 schválila doporučení „Dėl valstybių gyventojų pavadinimų“ (VGP), v němž zachovává tradiční normu a zároveň kodifikuje uvedené výjimky. Výrazně stabilizovalo kodifikaci a nepochybně působí na oficiální užívání. Vzhledem k poměrně omezenému počtu základových slov, která lexikálně a derivačně označují různá obydlená místa a mají příponu –ija, lze předvídat relativní stabilitu norem, ačkoli v užívání, zejména volném, je vzhledem k různým výjimkám a množství tradičních variant kolísání nevyhnutelné.

2.4. Odvozeniny s příponou –ietis, –ė – názvy osob podle sdružování na určitém základě (podle povolání, oblasti činnosti, organizace, kolektivu apod.)

Tato skupina odvozenin s příponou –ietis, –ė je nejpočetnější a stále se rozšiřuje. Významová struktura základových slov označujících různé skupiny osob sdružujících se na určitém základě je mimořádně pestrá. Existují údaje, že již na počátku 20. století J. Jablonskis začal opravovat některé odvozeniny s příponou –ietis, –ė – právě ty, které patří do této skupiny. Jak uvádí Arnoldas Piročkinas, v poznámkách Liudase Giře, který navštěvoval Jablonskisovy přednášky, je z roku 1905 zaznamenáno, že Jablonskis doporučoval opravovat názvy členů spolků s touto příponou (Piročkinas 1986: 68). Například je uvedeno, že je třeba opravit juozapiečiai, a s otazníkem je uveden odpovídající výraz – odvozenina s příponou –ininkas, –ė juozapininkai (tj. členové spolku sv. Josefa).

V roce 1914 Jablonskis své opravy odvozenin s příponou –ietis, –ė podrobněji odůvodnil a poznamenal, že podstatná jména tohoto druhu „sklon člověka, jeho oblíbenou práci, jeho barvu – aikšten nekėlė“ (Jablonskis 1914: 88–89):

Člověka, který se přimkl k „spolku pro vědu, hospodářství, Aušru, Rytas“ a stará se o jejich záležitosti [...] bychom měli podle mého názoru nazývat stejně m o k s l i n i n k u, ū k i n i n k u, a u š r i n i n k u, r y t i n i n k u (tak nyní píše většina novin). [...] nazývat členy určitých spolků v rychlé řeči aušr iečiais, mald iečiais, moks l iečiais, ryt iečiais, ūk iečiais, varp iečiais“ – jazyk lidu nám k tomu nedává žádné právo.

¹⁴ Srov. kalifornis – radioaktivní chemický prvek – pomalu se rozkládající umělý kov (Cf) (Bž).

Straipsniai / Articles

305

RITA MILIŪNAITĖ

Arnoldas Piročkinas, který uvedl ještě několik pozdějších Jablonskisových oprav této přípony, mezi nimi pasaulietį, místo něhož navrhoval pasaulininkas, píše: „Další užívání přípony –ietis ve spisovném jazyce se nevydalo směrem, který naznačil Jablonskis: dnes se za normativní považují odvozeniny žalgirietis, tiesietis, pasaulietis, leninietis, partietis (KPP 8915). Takové užívání této přípony je mimo jiné již obsaženo ve slově tautietis, které Jablonskis navrhl“ (Piročkinas 1986: 68).

Hlavní Jablonskisův argument tedy zní: „jazyk lidu nám k tomu nedává žádné právo“. Doporučení týkajících se užívání odvozenin s příponou -ietis, -ė v pojablonskisovském období, jak je patrné z Kalbos patarėjas (KP 1939), nebylo mnoho: do této jazykové příručky jich bylo zařazeno jen několik. Například byla opravena odvozenina darbietis, -ė ve spojení darbiečių partija – darbo partija (míněna byla Labouristická strana Anglie).

Doporučení výrazně přibylo v sovětském období – opravy byly zveřejňovány v periodickém tisku a zvláštních jazykových časopisech, stejně jako v KPP₂:

–ietis [...] raději neužívat: 1. pro označení osob podle povolání, charakteru práce, místa návštěvy: švietimietis (– pracovník školství, pedagog), būre lietis (– člen kroužku), geležinkelietis (– železničář), darželietis (– dítě z mateřské školy).

Obsah a množství těchto doporučení ukazují, že existovala velká potřeba označovat osoby podle jejich sdružování na určitém základě a že přípona -ietis, -ė se ukázala jako velmi vhodná pro tvorbu takových názvů. Zvolený nikoli nejpřísnější stupeň hodnocení „nedoporučuje se“, nýbrž pouze „raději neužívat“ naznačuje, že existovaly argumenty, které neumožňovaly normu a její porušování jasně oddělit. Pravděpodobně to souvisí s tvrzeními LKG zmíněnými v 1. kapitole článku, která nepopírají možnost tvořit názvy osob této skupiny. Jeden z bodů KPP₁ týkajících se přípustných odvozenin s příponou -ietis, -ė tedy zní:

[Užívat:] 2. pro názvy osob podle příslušnosti k nějakému kolektivu, organizaci, proudu: spartakietis, žalgirietis, kolūkietis, ansamblietis, tautietis, pasaulietis, leninietis.

Do KPP₂ již nebyla některá slova z předchozího vydání zařazena jako přípustná a formulace byla poněkud zúžena:

¹⁵ Příklady, které cituje Arnoldas Piročkinas, se zcela neshodují ani s příklady v KPP₁, ani s příklady v KPP₂, ačkoli v seznamu zkratek knih (s. 238) je uvedeno tehdy právě vydané 2. vydání (KPP₂).

306

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

[Užívat:] 2. podle příslušnosti k některým kolektivům, týmům: kibirkštietės (: „Kibirkštis“), kolūkietis (: kolūkis), žalgiriečiai (: „Žalgiris“).

Hranice mezi doporučením KPP₂ „raději neužívat“ a doporučením „lze užívat“ se stala neurčitou, protože v protikladných pozicích se ocitají částečně sémanticky se překrývající skupiny: norma se spojuje s příslušností osob „k některým kolektivům“, zatímco „raději neužívat“ se vztahuje k povolání a charakteru práce nebo k místu návštěvy. Například būreliečiai nebo darž eliečiai by bylo sémanticky možné přiřadit i ke skupině přípustných výrazů – podle příslušnosti ke kolektivům.

Stasys Keinys ve své studii „Tvoření litevských termínů pomocí přípon“ z roku 1975 při rozboru odvozenin uváděných v terminologických slovnících zařadil příponu –ietis, –ė do oddílu „Názvy osob podle vlastnosti vyjádřené jménem a profesní názvy osob“ a uvedl tyto příklady: kolūkietis, olimpietis, pasienietis, pilietis, užsienietis, valstietis. Připojil k nim poznámku (Keinys 1975: 45):

Značná část odvozenin tohoto typu označuje osoby podle jejich původu a místa bydliště, avšak odvozeniny jako olimpietis apod. úzce souvisejí s názvy osob podle vlastnosti vyjádřené jménem.

Uznává se tedy, že ani v tak přísněji regulované oblasti, jako je terminologie, se odvozeniny s příponou –ietis, –ė nevejdou do hranic jediné derivační kategorie.

Vida Simonaitytė v roce 1976 podrobně prozkoumala vlastnosti základových slov odvozenin s touto příponou, které se v užívání vyskytovaly stále častěji, a podle toho odvozeniny rozdělila do několika podskupin (Simonaitytė 1976: 38–44). S ohledem na tyto vlastnosti jsou níže stručně představeny také změny v současném užívání¹⁶.

1) Názvy osob podle příslušnosti ke kolektivu vytvořené z místních názvů. V sovětském období se tvořily „podle příslušnosti ke kolchozu, sovětskému hospodářství nebo jinému hospodářství, výrobnímu podniku, škole“ apod., např.: butrimonietis, –ė (kolchoz Butrimonys); arvydietis, –ė (rybářské hospodářství Arvydai), skiemonietis, –ė (střední škola ve Skiemonys). V tomto případě je sémantický posun od názvu obyvatele spojeného s místem k názvu osoby patřící ke kolektivu nesoucímu místní jméno přirozený, ačkoli podle V. Simonaitytė je nepřirozený, pokud jsou názvy obyvatel daného místa ustáleny s jinými příponami (např. salantiškiai), zatímco názvy kolektivů se z těch

¹⁶ Je třeba poznamenat, že shromáždit údaje o názvech osob patřících k malým kolektivům je obtížné, protože do veřejného užívání, zejména do hlavních médií, se jich dostává jen málo. Takové názvy fungují poměrně omezeně a častější jsou v regionálním tisku nebo v textech vytvářených konkrétními komunitami.

Straipsniai / Articles

307

RITA MILIŪNAITĖ

samotných místních názvů tvoří s příponou –ietis, –ė (např. šalantiečiai) (Simonaitytė 1979: 40). Po odchodu ze sovětského systému a vzniku soukromých hospodářství se sémantické pole odvozenin této podskupiny na počátku 21. století výrazně změnilo. Nakolik je dnes tvorba názvů osob patřících ke kolektivům pomocí přípony –ietis, –ė z místních názvů aktuální, zřejmě nebylo dosud podrobněji zkoumáno.

2) Názvy osob vytvořené z kolektivů (sportovních, uměleckých, vydavatelských, nakladatelských apod.) symbolických názvů. Tato podskupina názvů osob je mimořádně početná a stále se obnovuje. V sovětském období její odvozeniny podporovaly také kalky z ruštiny, kde mají příponu –еу; odvozeniny vytvořené v litevštině podle tohoto vzoru „zastírají jiné formy, především podstatná jména s příponou –ininkas (Simonaitytė 1979: 41). V raném postsovětském období DVK zaznamenal množství podobných příkladů (často jako hromadná označení), např.: plekšniečiai (členové uměleckého klubu „Plekšnė“), hermiečiai (zaměstnanci banky „Hermis“), respublikiečiai – zaměstnanci deníku „Respublika“, santariečiai (členové organizace „Santara–Šviesa“), vaidiliečiai (herci divadla „Vaidila“) aj. I v dnešním užívání jich existuje mnoho, např.: pegasiečiai (členové klubu knižního obchodního řetězce „Pegasus“, ND), bohemiečiai (operní umělecký soubor – podle první uvedené opery „Bohéma“, ND) aj.

3) Názvy osob vytvořené z podstatných jmen (méně často z přídavných jmen), která vstupují do složených názvů podniků a označují jimi vyráběné produkty; takové odvozeniny byly i v sovětském období „vzácné, neobvyklé a většinou neodůvodněné“, např.: hidraulietis, –ė (Továrna hydraulických pohonů) (Simonaitytė 1979: 42–43). V sovětském období byly opravovány výrazy autokompresorietis (Továrna autokompresorů), grąžtietis (Továrna vrtáků), metalietis (Továrna kovových výrobků) (RekB 1983) aj. Po obnovení nezávislosti se v Litvě objevily podniky s nelitevskými nebo hybridními názvy. Jak se označují zaměstnanci těchto podniků, by vyžadovalo samostatný výzkum založený na průzkumech.

4) Názvy osob vytvořené z osobních jmen, jejichž nositelé jsou jmény nazývaných kolektivů, hnutí apod., např.: čiurlioniečiai (žáci Čiurlionisovy střední umělecké školy), janoniečiai (dělníci Janonisovy papírny). Podle V. Simonaitytė jde o „nový, neobvyklý jazykový jev; k jeho šíření může přispívat ruština“ (Simonaitytė 1979: 42). V doporučeních ze sovětského období byly opravovány výrazy kudirietis, –ė (= kudirkaitis, –ė; kudirkininkas, –ė; kudirkinukas, –ė), maironietis, –ė (= maironaitis, –ė) (RekB 1989) aj., stejně jako názvy stoupenců či následovníků filozofických škol osobního původu, např. berklietis (= berklininkas) (RekB 1987). Po obnovení nezávislosti byly obnoveny různé náboženské spolky a opravovaly se i jejich názvy: birutietės (= birutininkės), ursulietės (= ursulininkės), zitietės (= zitininkės) (RekB 1994, 1996). V dnešním užívání se rovněž vyskytují názvy osob tvořené z osobních jmen, např. (DVK): daukantiečiai (1. žáci gymnázia Simona Daukanta ve Vilniusu,

308

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, -ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

2. členové bibliofilského klubu Simona Daukanta aj.), vydūniečiai (1. členové společnosti Vydūnas, 2. žáci gymnázia Vydūnas v Šilutė) apod. I tyto názvy mají tendenci konkurovat jiným odvozeninám s příponami. DVK zaznamenal výrazy čiurlioniukai (žáci umělecké školy Čiurlionis), naujaliukai (žáci hudebního gymnázia Juozase Naujalise v Kaunasu).

5) Názvy osob vytvořené z obecných názvů různých kolektivů a organizací, např.: darželietis, -ė (žák mateřské školy), leidyklietis, -ė (zaměstnanec nakladatelství), švietimietis, -ė (pracovník lidového školství) apod. (Simonaitytė 1979: 43). Darželiečiai (vedle variantu darželinukai) a švietimiečiai jsou široce rozšířeny i v dnešním užívání, ačkoli v doporučeních bylo vysvětlováno, že posledně uvedený výraz je kalkem ruského slova просвещенец (RekB 1990). Uznávají se oprávněné výjimky (ansamblietis, tautietis), avšak „množit takové výjimečné odvozeniny není účelné“ (RekB 1992). V užívání ansambliečiai dosud konkurují zavedené variantě ansamblininkai.

Dlouhou dobu probíhal silný normativní boj o termín označující pracovníky železniční dopravy: geležinkelietis, -ė nebo geležinkelininkas, -ė. Jak uvádí S. Keinys, normativní varianta geležinkelininkas, -ė byla navrhována již státní Terminologickou komisí působící v letech 1921–1926, zatímco její konkurent geležinkelietis, -ė byl odmítnut, protože v litevštině se pro osoby podle jejich pracovní či profesní oblasti, stejně jako podle pracoviště, pracovního prostředku, objektu apod. užívají odvozeniny s příponou -ininkas, -ė (Keinys 2000). Hlavní litevské slovníky uvádějí odvozeninu s příponou -ininkas, -ė jako základní variantu (LKŽₑ), případně jako jedinou normativní¹⁷; v terminologii se doporučuje užívat pouze ji, avšak v užívání v méně formálních stylech si obě odvozeniny nadále konkurují.

Neúspěšně se pokoušelo opravovat slova olimpietis, -ė (= olimpininkas, -ė, olimpiadininkas, -ė), pasienietis, -ė (= pasienininkas, -ė; pasientukas, -ė) (RekB 1993, 1996, 2000). Olimpietis, -ė nebyl zařazen do DLKŽ, doporučoval se pouze výraz olimpiadininkas, -ė, avšak v současném užívání se významy těchto slov rozlišily: olimpiadininkas, -ė znamená „žáka nebo studenta, účastníka vědecké olympiády“, zatímco olimpietis, -ė označuje „účastníka olympijských her“ a obyvatele řecké hory Olymp, jednoho z bohů starořecké mytologie (BŽ). Pasienietį, -ę se původně doporučovalo ponechat pouze pro označení obyvatel pohraničí, v hlavních slovnících však pozorujeme konkurenci obou variant a ustalování doporučení užívat tuto odvozeninu ve významu „voják pohraniční stráže země“ (DLKŽ₇). Srov. také: klubietis, -ė „člen klubu“ je v užívání častější než varianta klubininkas, -ė (ND). To ukazuje, že odvozeniny s příponou -ietis, -ė při označování členů různých kolektivů často zaujímají pozici silnějšího konkurenta.

¹⁷ Srov.: DLKŽ od 3. vydání (1993) uvádí: geležinkelietis, -ėntk. = g e l e ž i n k e l i n i n k a s.

Straipsniai / Articles

309

RITA MILIŪNAITĖ

6) Samostatnou podskupinu, která se v sovětském období stáhla do pasivního užívání, tvoří názvy členů stran, k nimž se připojují i názvy členů společenských hnutí. V hlavních slovnících je doloženo pouze slovo partietis, –ė s odkazem „viz“ a doporučovanou variantou partinis, –ė. Účastníci společenského hnutí – Litevského hnutí za přestavbu Sąjūdis – vzniklého v předvečer obnovení litevské nezávislosti se dodnes často nazývají sąjūdiečiais, ačkoli tato odvozenina byla často opravována a konkuruje variantě sąjūdininkai, která je vhodnější pro oficiální užívání, a někdy také odvozenině s negativním zabarvením sąjūdistai^¹⁸.

Po obnovení litevské nezávislosti a současném oživování před válkou existujících stran i zakládání nových stran se pro jejich členy nejčastěji volí odvozeniny s příponou –ietis, –ė, tvořené z názvů stran nebo jejich jednotlivých slov, např.¹⁹: darbiečiai (členové Litevské demokratické strany práce, později členové Strany práce); prisikėliečiai (členové Strany národního vzkříšení); tvarkiečiai (členové strany „Pořádek a spravedlnost“); laisviečiai (členové strany „Svoboda“)²⁰ aj. Srov. také: maršiečiai – účastníci akce „Velký pochod na obranu rodiny“ a z ní se rozvíjejícího hnutí²¹. Obecně je tvorba názvů stran a konkurence jejich variant perspektivním tématem samostatných studií.

Celá pojednaná skupina odvozenin – názvy osob podle sdružování na nějakém společném základě – je z hlediska norem nejsložitější, a to jak kvůli ustáleným výjimkám, tak kvůli stírání hranic mezi normou a chybou, i kvůli neustálému a početnému vzniku nových odvozenin.

Jak se uvádí v jednom doporučení, „systém významů“ přípon –ietis, –ė a –ininkas, –ė „byl rozvrácen“ (RekB 1996). Současné užívání tedy označuje dlouhodobý proces – nárůst produktivity²² přípony –ietis, –ė a rozšiřování jejích derivačních možností, spolu s odklonem od kodifikované normy. Během více než sta let vývoje norem spisovného jazyka se kodifikace v některých případech zmírnila, avšak několik výrazných tendencí v užívání jí dodnes odporuje. Kodifikace by měla odrážet pouze obecné tendence skutečné normy, zatímco konkrétní odvozeniny by měly být hodnoceny s ohledem na konkurenční charakteristiky každé z nich

^¹⁸ Podrobněji o tvoření a frekvenci užívání odvozenin tohoto kořene viz Čižik-Prokaševa 2018: 149–150; 161–162.

^¹⁹ Uvádějí se i názvy stran, které jsou doloženy v DVK a ND, avšak časem samotné strany zanikly.

^²⁰ V ND jsou doloženy i další varianty označení členů této strany: laisvistai, laisvūnai, laisvininkai.

^²¹ V ND jsou doloženy i další varianty označení členů tohoto hnutí: maršininkai, maršistai, šeimamar­šininkai, šeimamaršiai.

^²² O pojetí produktivity ve slovotvorbě viz Urbutis 2009: 309–314. Pro zkoumaný případ je důležitá možnost tvořit s touto příponou nové odvozeniny.

310

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

(frekvenci, normativní tradici, vydělení nového významu nebo jeho stylisticko-funkčního odstínu apod.).

2.5. Odvozeniny s příponou –ietis, –ė pro tvorbu některých názvů osob podle místa bydliště nebo původu

Normativní deriváty přípony –ietis, –ė jsou jako stvořené pro označení osob podle místa bydliště nebo původu. V některých severovýchodních nářečích východních aukštaitských dialektů a v přilehlých nářečích se tradičně užívají výrazy pasvaliečiai, pakruojiečiai, joniškiečiai a podobně. Tato přípona však není pro nářečí na rozdíl od spisovného jazyka příliš typická (Norkaitienė, Girdenis 1987: 13). V různých oblastech Litvy jsou běžné jiné přípony, například –ėnas, –ė; –iškis, –ė; –ininkas, –ė; –uvis, –ė; –inis, –ė aj. Pro Žemajty jsou například zvláště typické deriváty přípony –iškis, –ė (telšiškis, –ė; salantiškis, –ė; tauragiškis, –ė aj.), ve východní Litvě je častá přípona –ėnas, –ė (Anykštėnas, –ė; kupiškėnas, –ė; užpalėnas, –ė aj.).

V důsledku produktivity přípony –ietis, –ė a vnějšího faktoru — rozšířené migrace — tato rozmanitost přípon spolu s tradičními nářečími zaniká. Nyní se nejčastěji tíhne k tvorbě takových označení touto příponou (přičemž se obchází i formální omezení probírané v kapitole 2.3). Proto se v úzu objevují konkurenční varianty, například linkuvis, –ė – linkuvietis, –ė, telšiškis, –ė – telšietis, –ė a podobně. Jak v doporučeních k jazyku ze sovětského období, tak v doporučeních z posledních desetiletí se radí zachovávat ve spisovném jazyce autentické deriváty různých přípon nebo koncovek typické pro jednotlivé oblasti Litvy, které obvykle označují také představitele příslušného nářečí, například:

1) –ėnas, –ė: anykštėnas, –ė „obyvatel Anykščiai nebo jeho okolí“; biržėnas, –ė „obyvatel Biržai nebo jeho okolí“; ratnyčėnas, –ė „obyvatel vesnice Ratnyčia“; 2) –iškis, –ė: kelmiškis, –ė „obyvatel Kelmė nebo jejího okolí“; skuodiškis, –ė „obyvatel Skuodas nebo jeho okolí“; skaudviliškis, –ė „obyvatel Skaudvilė nebo jejího okolí“; 3) –ininkas, –ė: nidininkas, –ė „starousedlík Nidy“; ventininkas, –ė „obyvatel vesnice Ventė“; 4) –uvis, –ė:

Straipsniai / Articles

311

RITA MILIŪNAITĖ

linkuvis, –ė „obyvatel Linkuvy nebo jejího okolí“; šeduvis, –ė „obyvatel Šeduvy nebo jejího okolí“; 5) –inis, –ė: starší marijampolinis, –ė | marijampolietis, –ė „obyvatel Marijampolė nebo jeho okolí“; starší šakinis, –ė | šakietis, –ė „obyvatel Šakiai nebo jeho okolí“; f) –is, –ė: baisogalis, –ė „obyvatel Baisogala nebo jejího okolí“.

V jazykových doporučeních z druhé poloviny 20. století se uvádí tendence v úzu rozlišovat výše uvedená tradiční označení obyvatel od označení obyvatel měst a jiných větších sídel. Jinými slovy, hovoří-li se o obyvatelích města nebo městečka, lze užívat deriváty přípony –ietis, –ė, zatímco je-li třeba zdůraznit místní původ a nářečí či dialekt, užívají se, pokud existují, tradiční deriváty jiných přípon. Srov.: kupiškietis, –ė „obyvatel města Kupiškis“ a kupiškėnas, –ė „obyvatel Kupiškis a jeho okolí, který ovládá místní dialekt“, v časopise Mūsų kalba z roku 1987 Milda Norkaitienė a Aleksas Girdenis napsali (Norkaitienė, Girdenis 1987: 13–15):

V těch nářečích, která mají více než jednu příponu, se jejich deriváty obvykle rozlišují podle významu. Například v některých aukštaitských nářečích mohou deriváty přípony –ėnas, –ė označovat člověka z určitého okolí či nářečí, zatímco deriváty –iškis, –ė nebo –ietis, –ė označují obyvatele příslušného městečka či města [...]. Co dělat s tendencí k významovému rozštěpení dvojích derivátů, lze nyní těžko říci. Zdá se nám, že toto rozlišení by bylo prozatím značně umělé a násilně vnucované jazyku – opodstatnit bychom je mohli pouze v případech, kdy je jeden z derivátů odborným termínem.

Vztahy mezi těmito deriváty přípony –ietis, –ė a jejich variantami tedy nejsou stabilní; jde o dlouhodobý proces, který pokračuje i v naší době. Ani v normativních slovnících (DLKŽ, BŽ) není patrný jasný systém. Směr změn ukazuje nivelizaci výrazových prostředků a může být do určité míry korigován kodifikací, při zachování autentických označení místních obyvatel i při upevnění označení nářečí jako lingvistických termínů.

ZÁVĚRY

1. Normativní deriváty přípony –ietis, –ė jsou v hlavních gramatikách litevštiny řazeny do slovotvorné kategorie označení osob podle jejich původu a místa bydliště,

312

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

slovotvorné kategorie, přičemž kodifikační zdroje uvádějí určitá omezení slovotvorného základu. Údaje o současném litevském úzu a jazykových doporučeních ukazují, že reálně fungující deriváty přípony –ietis, –ė ne vždy odpovídají kodifikované normě, a proto vznikají rozpory mezi kodifikací a územ.

2. Současná rozmanitost derivátů přípony –ietis, –ė odráží dlouhodobý proces – rozšiřování slovotvorných možností této přípony, tj. pravidelnost a nárůst derivátů navzdory normám zakotveným v gramatikách. Tento proces posílila v evropských zemích v posledním desetiletí mimořádně výrazná poststandardizační vlna, která vede k „hovorovění“ spisovných jazyků, k oslabování hranic mezi standardem a nestandardními varietami.

2.1. Ve slovotvorném základu derivátů přípony –ietis, –ė se v úzu stává složitějším a rozmanitějším, než uvádějí popisné gramatiky: tyto deriváty se netvoří pouze z formálně jednoduchých základů, ale také ze složitějších kmenů základových slov a v některých případech nejen z podstatných jmen, nýbrž i z přídavných jmen.

2.2. Část derivátů přípony –ietis, –ė nepatří do gramatikami uváděné slovotvorné kategorie označení osob podle jejich původu a místa bydliště, nýbrž do jiné kategorie – označení nositelů vnějškové vlastnosti.

2.3. Tento proces provází rozsáhlá konkurence variantních derivátů, v níž deriváty přípony –ietis, –ė obvykle směřují k získání silnější pozice a k prosazení v úzu. Je to dáno produktivitou přípony –ietis, –ė, principem jazykové ekonomie (kazlūrūdietis, –ė je pohodlnější než Kazlų Rūdos gyventojas, –a), v některých případech pak distinktivností (olimpiadininkas, –ė není totéž co olimpietis, –ė).

3. Na základě formálních znaků základových slov a jejich sémantiky, jakož i příslušnosti derivátů k různým slovotvorným kategoriím, lze vyčlenit pět skupin derivátů přípony –ietis, –ė problematických z hlediska kodifikace. Zároveň lze s ohledem na zákonitosti slovotvorného systému, tendence v úzu (frekvenci užívání derivátů) a směry změn navrhnout několik řešení revize kodifikace.

3.1. S kodifikací je v rozporu tvorba označení osob z víceslovných spojení – podle místa bydliště osoby nebo její příslušnosti ke komunitě (např. kazlūrūdietis, –ė, naujazelandietis, –ė). Kodifikaci je třeba zmírnit (a to se již začalo dít formou výjimek), protože změna v úzu je přirozená a funkčně účelná z hlediska jazykové ekonomie.

3.2. S kodifikací je v rozporu tvorba označení obyvatel z názvů států na –ija (kinietis, –ė), jestliže existuje tradiční bezpříponové označení (kinas, –ė). Současný stav kodifikace je třeba zachovat na základě principu stability norem.

3.3. Problematická a bez jasných hranic normy je tvorba označení osob podle jejich sdružování na nějakém základě (podle povolání, oblasti činnosti, organizace, kolektivu apod.),

Straipsniai / Articles

313

RITA MILIŪNAITĖ

tvorba označení (švietimietis, –ė; darž­elietis, –ė; maironietis, –ė; laisvietis, –ė). Jelikož kodifikace uznává některé výhrady a výjimky a v úzu je takových derivátů mimořádně mnoho, je třeba hledat jasnější kritéria pro rozšíření a přesnější vymezení hranic normy.

3.4. Deriváty přípony –ietis, –ė nivelizují tvorbu tradičních označení osob podle místa bydliště, která odrážejí regionální rozdíly (salantietis, –ė – salantiškis, –ė). Deriváty tradičně upevněných jiných přípon (–ėnas, –ė; –iškis, –ė; –ininkas, –ė; –uvis, –ė; –inis, –ė aj.) je třeba z kodifikačního hlediska podporovat.

4. Kodifikace derivátů přípony –ietis, –ė, která se utvářela po více než sto let vývoje norem spisovného jazyka, by měla lépe odpovídat přirozeným slovotvorným tendencím projevujícím se v úzu. Stabilitu kodifikace je třeba zachovat tam, kde změny v úzu vznikly vlivem jiných jazyků a nemají vlastní systémový ani funkční základ v litevštině.

ŠALTINIAI

BŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, red. kolegija D. Liutkevičienė, D. Murmulaitytė, V. Sakalauskienė, A. Gritėnienė, A. Gaidienė, D. Daugirdienė, L. Jonušys, vyr. red. D. Liutkevičienė. Prieiga internete: https://ekalba.ikl.lt/bendrinės-lietuvių-kalbos-žodynas [žiūrėta 2021–09–01–09–30].

DKKS – Didžiųjų kalbos klaidų sąrašas. Valstybinės lietuvių kalbos komisijos patvirtintas 1997–12–18. Nr. 68. 2019–01–31 nutarimas atšauktas. Prieiga internete: https://www.e-tar.lt/portal/lt/legalAct/TAR.E6FA99389109.

DLKG 2006 – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, 4-oji pataisyta laida, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

_DLKŽ₆ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. S. Keinys, 6-asis (3-iasis e.) leidimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2006.

_DLKŽ₇ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. S. Keinys, 7-asis (4-asis e.) leidimas, atnaujinta versija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2017. Prieiga internete: ekalba.ikl.lt/dabartinės-lietuvių-kalbos-žodynas.

DVK – Dabartinės vartosenos kartoteka, asmeninis e. išteklius.

eKP – Kalbos patarimai. Kalbos rekomendacijų duomenynas, sud. R. Miliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Prieiga internete: https://ekalba.lt/kalbos-patarimai/ [žiūrėta 2021–09–16].

314

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

KP 1939 – Kalbos patarėjas, par. L. Dambrauskas, red. A. Salys, P. Skardžius, Kaunas: Lietuvių kalbos draugija.

KPP_₁ 1976 – Kalbos praktikos patarimai, sud. A. Pupkis, aut. A. Paulauskienė, V. Labutis, A. Pupkis, J. Šukys, A. Vanagas, J. Žemaitis, Vilnius: Mokslas.

KPP_₂ 1985 – Kalbos praktikos patarimai, sud. A. Pupkis, vyr. red. Z. Zinkevičius, aut. A. Paulauskienė, V. Labutis, A. Pupkis, J. Šukys, A. Vanagas, J. Žemaitis, Vilnius: Mokslas.

LKG – Lietuvių kalbos gramatika 2, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965.

LKŽ_ₑ – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2017). Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

ND – Miliūnaitė R., Aleksaitė A. Lietuvių kalbos naujažodžių duomenynas [Tęstinis internetinis žinynas nuo 2011 m.], sud. R. Miliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://ekalba.lt/naujažodžiai [žiūrėta 2021-10-02].

RekB – Kalbos rekomendacijų kompiuterinė bazė. [Netiražuota kompaktinė plokštelė], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2006.

VGP – Rekomendacija „Dėl valstybių gyventojų pavadinimų“. Patvirtinta Valstybinės lietuvių kalbos komisijos 2008-10-02 protokoliniu nutarimu Nr. PN-6; paskutinį kartą keista 20201221, Nr. PN11. Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/svetimvardziai/valstybiu-gyventoju-pavadinimai [žiūrėta 2021-09-01].

VLKK KB – Valstybinės lietuvių kalbos komisijos kalbos konsultacijų bankas. Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/konsultacijos.

ŽDV – Murmulaitytė D., Aleksaitė A. Žodžių darybos vedlys. [Elektroninis išteklius], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Prieiga internete: ekalba.lt/zodziu-darybos-vedlys/ [žiūrėta 2021-09-10].

Straipsniai / Articles

315

RITA MILIŪNAITĖ

LITERATŪRA

Aitchison Jean 2013: Language Change: Progress or Decay? 4th ed., Cambridge: Cambridge University Press.

Ayres-Bennett Wendy 2021: Modeling Language Standardization. The Cambridge Handbook of Language Standardization (Cambridge Handbooks in Language and Linguistics), eds. by W. Ayres-Bennett, J. Bellamy, Cambridge: Cambridge University Press, 27–64.

Balčikonis Juozas 1978: Rinktiniai raštai 1, sud. A. Pupkis, Vilnius: Mokslas.

Coupland Nikolas, Kristiansen Tore 2011: SLICE: Critical Perspectives on Language (De)standardization. Standard Languages and Language Standards in a Changing Europe, eds. by T. Kristiansen, N. Coupland, Oslo: Novus Press, 161–176.

Čižik-Prokaševa Veslava 2018: Sąvokos sąjūdis išaškinimas lietuvių kalboje. – Acta Linguistica Lituanica 79, 144–176.

Ghyselen et al. 2016: Ghyselen Anne-Sophie, Delarue Steven, Lybaert Chloé. Studying Standard Language Dynamics in Europe. – Taal en Tongval 68(2), 75–91.

Jablonskis Jonas 1914: Rygiškių Jonas. Kalbos dalykai. – Vilties priedas 3, 81–94; 4 118–128. Taip pat: Jablonskio raštai 4. Kalbos dalykai, red. J. Balčikonis, Kaunas: Akcinė „Ryto“ bendrovė, 1935, 147–173.

Keinys Stasys 1975: Priesaginė lietuviškų terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16: Lietuvių terminologija, 7–56.

Keinys Stasys 1999: Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Keinys Stasys 2000: Keletas atsakymų į klausimus. – Geležinkelininkas, spalio 16 d.

Kniūkšta Pranas 1976: Priesagos –inis būdvardžiai. Daryba, reikšmės, gramatiniai sinonimai, Vilnius: Mokslas.

Liutkevičienė Danutė 2001: Apie tautybių ir gyventojų pavadinimus su priesaga -ietis, -ė. – Kalbos kultūra 74, 60–64. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/74/Liutkeviciene_KK_74_straipsnis.pdf.

Liutkevičienė Danutė 2008: Valstybių gyventojų pavadinimai ir tautovardžiai. – Kalbos kultūra 81, 80–102. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/81/Liutkeviciene_KK_81_straipsnis.pdf.

Miliūnaitė Rita 2019: Bendrinė lietuvių kalba Europos kalbų postandartizacijos kontekste. – Bendrinė kalba 92, 1–29. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/92/Miliūnaitė_BK_92_straipsnis.pdf. DOI: doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.10.

316

Acta Linguistica Lituanica LXXXV

Priesagos –ietis, –ė vediniai dabartinėje lietuvių kalboje: norma ir vartosenos pokyčiai

Murmulaitytė Daiva 2016: Naujieji asmenų pavadinimai darybos ir semantiniu aspektu. – Lietuvių kalba 10, 1–22. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22591/21824.

Norkaitienė Milda, Girdenis Aleksas 1987: Dėl asmenų pavadinimo pagal gyvenamąją vietą. – Mūsų kalba 1, 13–15.

Piročkinas Arnoldas 1986: Jono Jablonskio kalbos taisymai, Kaunas: Šviesa.

Piročkinas Arnoldas 1990: Administracinės kalbos kultūra, Vilnius: Mintis.

Simonaitytė Vida 1979: Priesagos –ietis, –ė daiktavardžiai tarybinių metų raštų kalboje. – Kalbos kultūra 36, 38–44. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/36/Simonaityte_KK_36_straipsnis.pdf.

Urbutis Vincas 2009: Žodžių darybos teorija, 2-rasis leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Derivatives with the Suffix –ietis, –ė in the Lithuanian Language: Norm and Changes in Usage

SUMMARY

The object of the article is the derivatives with the suffix –ietis, –ė, which are problematic from the point of view of the codification of the standard Lithuanian language. As far as their formation is concerned, normative derivatives with this suffix in the mainstream grammars of the Lithuanian language are classed as personal names based on the person’s place of origin or residence. Codification sources also point to certain restrictions of the derivational base. The derivatives with the suffix –ietis, –ė that are actually in use in the contemporary Lithuanian language do not always conform to the codified norm.

Based on the formal and the semantic attributes of the derivational base, there are five groups of derivatives with the suffix –ietis, –ė that fall outside or exist in the margins of the codified norm. The key moments in the development of the codification of the derivatives are highlighted and the factors that determine the instability of the norms of these derivatives and the course of their transformation are specified. The usage data have been collected in the databases and other digital resources listed among the references.

The variety of derivatives with the suffix –ietis, –ė in usage reflects the expansion of the derivational potential of this suffix – the regularity of derivatives and the increase in their number regardless of the traditional norms rooted in grammars – a process that has been taking place for years. The derivational base of the derivatives with the suffix

Straipsniai / Articles

317

RITA MILIŪNAITĖ

–ietis, –ė is becoming more intricate and variegated compared to descriptive grammars, with derivatives being made from both nouns and adjectives; both from structurally simple and more complex stems of underlying words. Some derivatives with the suffix –ietis, –ė fall within the formational category of the bearers of a nominal attribute rather than the one that is specified in grammars. This level of productivity of the suffix –ietis, –ė is driven both by the internal laws of language development and external factors.

This process is followed by a vibrant rivalry among varied derivatives, in which the derivatives with the suffix –ietis, –ė usually tend to come out on top and become prevalent in usage. It is the product of the principle of language efficiency (the derivatives are shorter and easier to use than phrases), the means of linguistic expression becoming increasingly productive, and the general course of language transformation: over the past decade, European states have been seeing a highly distinct wave of post-standardisation that brings substandard elements into public usage and erases the boundaries between standard languages and their non-standard variants.

Established after more than a hundred years of development, the codification of the derivatives with the suffix –ietis, –ė ought to respond to the natural trends in word formation that are emerging in usage with a higher degree of accuracy. The stability of codification should be preserved where changes are driven by the impact from other languages and are pushing the traditional derivatives with other suffixes out of usage and do not have a systemic and functional foundation in the Lithuanian language as such.

Įteikta 2021 m. spalio 11 d.

RITA MILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected]

318

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV