Tvoření složených litevských a lotyšských názvů rostlinných rodů

SOLVITA LABANAUSKIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Trijų tomų leidinyje Baltijos šalių flora (Flora of the Baltic Countries (1993–2003)) (toliau – Flora), išleistame Tartu, aprašomi Lietuvoje, Latvijoje ir Estijoje augantys augalai – sporiniai ir sėkliniai induočiai (išskyrus samanas). Lotynų kalba pateikiami visi taksonai – skyrius, klasė, eilė, šeima, gentis, rūšis, porūšis, o lietuvių, latvių, estų ir rusų kalbomis – tik augalų genčių ir rūšių vardai. Po nomenklatūrinės dalies Floroje kiekvienam taksonui duodama trumpa biologinė ir morfologinė charakteristika (augalo augimo vieta, matmenys, žydėjimo laikas, paaiškinimai). Flora – pirmas toks augalų vardų sąvadas, kuriame augalų vardai pateikiami lietuvių, latvių ir estų kalbomis.

Od roku 1979 začaly autorské kolektivy z univerzit a akademií věd v Litvě, Lotyšsku a Estonsku připravovat Floru. Litevské názvy rostlin pro Floru poskytli Živilė Lazdauskaitė (Vilniuská pedagogická univerzita), Domas Smaliukas (Vilniuská pedagogická univerzita), Algirdas Stankevičius (Agentura ochrany životního prostředí), Ramunėlė Jankevičienė (Botanický ústav), Jūratė Balevičienė (Botanický ústav) a další. Lotyšské názvy rostlin navrhli botanici Edgaras Vimba (Edgars Vimba) (Lotyšská univerzita), Alfredas Rasinis (Alfrēds Rasiņš) (Lotyšské výzkumné středisko ochrany rostlin), Laima Tabaka (Biologický ústav), Irena Fatare (Irēna Fatare) (Biologický ústav) a další (viz Flora 1993: 9).

Ve Floře je uvedeno více než 500 latinských názvů rostlinných rodů, avšak ne ke každému názvu rostlinného rodu je uveden litevský nebo lotyšský ekvivalent. Celkem je uvedeno přibližně 430 litevských a téměř 460 lotyšských názvů rostlinných rodů. Cílem článku je prozkoumat složené litevské a lotyšské názvy rostlinných rodů podle slovotvorných typů, porovnat litevská a lotyšská složená slova a určit jejich společné a rozdílné rysy. Předmětem výzkumu je 118 litevských a 209 lotyšských složených názvů rostlinných rodů. Litevština

54

S. Labanauskienė | Sudurtinių lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų...

terminolog Kazimieras Gaivenis v článku Názvy rostlinných rodů a druhů v Litvě prozkoumal všechny názvy rostlin, včetně složených, uvedené v Floře Litevské SSR (1959–1980). Vychází z něj i tento článek.

Při uvádění příkladů jsou nejprve uvedeny latinský, poté litevský a lotyšský název rostlinného rodu. Římskými číslicemi je označen svazek Flory, arabskými číslicemi stránka, z níž byl termín převzat. V případech, kdy litevský nebo lotyšský název rostliny neodpovídá zkoumanému tvrzení, se uvádí odkaz srov.

STRUČNÝ PŘEHLED VÝVOJE LITEVSKÉ A LOTYŠSKÉ BOTANIKY

Na konci 18. století a počátku 19. století se v Litvě i za jejími hranicemi objevily první botanické práce psané latinsky a polsky, v nichž je popsána také litevská flóra. Z tohoto období je třeba zmínit francouzského lékaře a botanika Jeana Emanuela Giliberta (Jean Emanuel Gilibert) (jeho dílo Flora Lituanica inchoata, Grodnae, 1781; Vilnae, 1782), významného badatele litevské flóry a tvůrce polské botanické nomenklatury Stanisława Boniface Jundzila (Stanisław Bonifacy Jundzilł), který popsal litevskou vegetaci v knize Opisanie roslin litewskich (Wilno, 1811), a jeho synovce Józefa Jundzila (Józef Jundzilł), který rovněž napsal botanickou práci – Opisanie roslin w Litwie, na Wołyniu, Podolu i Ukrainie... (Wilno, 1830). Také práce dalších vědců – německého přírodovědce Johanna Georga Adama Forstera (Johan Georg Adam Forster) a polského botanika a zoologa Stanisława Batyse Górského (Stanisław Batys Górski) – měly značný vliv na botanickou systematiku. Teprve od počátku 19. století začaly vznikat litevsky psané práce popisující litevskou flóru a uvádějící litevská jména rostlin (Jurgis Ambraziejus Pabrėža, Juozapas Fedoravičius, Laurynas Rokas Ivinskis). Za zmínku stojí Lietuviškas botanikos žodynas (Litevský botanický slovník), vydaný roku 1938, který sestavila komise pro botanický slovník pod vedením Liudase Vailionise a redigoval botanik a fyziolog rostlin Jonas Dagys. Později byly výsledky výzkumu litevské flóry shrnuty v šestidílném díle Lietuvos TSR flora (Flóra Litevské SSR, 1959–1980). V roce 1998 vydal Botanický ústav další významnou publikaci schválenou komisí pro botanický slovník, Botanikos vardų žodynas (Slovník botanických názvů), kterou sestavila Ramunėlė Jankevičienė.

Za počátek úpravy lotyšské botanické terminologie lze považovat konec 19. století. Především je třeba zmínit upravovatele lotyšské botanické terminologie Jānise Ilsterse

Terminologija | 2010 | 17 5 5

(Jānis Ilsters), který v roce 1883 sestavil první botanickou učebnici v lotyštině Botanika, skirta tautinėms mokykloms ir savarankiškam mokymuisi (Botāni-ka tautas skolām un pašmācībai). Pro lotyšskou flóru jsou důležité také dvě knihy napsané německy: Flora von Est-, Liv und Kurland (Reval, 1882) Johanna Klinga (Johans Klinge) a Flora von Polnisch-Livland (Dorpat, 1895) Eduarda Lēmanise (Eduards Lēmanis). Po první světové válce se do terminologické činnosti zapojil Pauls Galenieks – v roce 1950 vyšel jím sestavený Botanikos žodynas (Botāniskā vārdnīca) (Botanický slovník). V letech 1953–1959 připravil a vydal autorský kolektiv vedený P. Galeniekiem čtyřdílnou Latvijas TSR flora (Latvijas PSR flora) (Flóru Lotyšské SSR). Botanický výzkum pokračoval i ve 21. století – v roce 2003 vyšla kniha Inese Ēdelmaneové (Inese Ēdelmane) a Ārijy Ozolové (Ārija Ozola) Latvių kalbos augalų vardai (Latviešu valodas augu nosaukumi) (Jména rostlin v lotyštině) (podrobněji viz Pietė 2008: 46–51).

SPOLEČNÉ RYSY A ROZDÍLY SLOŽENÝCH LITEVSKÝCH A LOTYŠSKÝCH NÁZVŮ RODŮ ROSTLIN

V litevské terminologii je nejproduktivnějším způsobem tvoření slov odvozování příponami (viz Keinys 2005: 21), zatímco skládání zaujímá podle počtu užívaných odvozenin druhé místo (viz Keinys 2005: 129). V litevštině se složeniny spojují spojovací samohláskou, nebo bez ní. V Floroje uvedených složených litevských názvů rodů rostlin bylo nalezeno 65 se spojovací samohláskou a 54 bez ní. Části složenin se spojují samohláskami -a, -ia, -ė, -o, -io, -i.

Latvių terminijoje dūryba yra vyraujantis darybos būdas (žr. Skujinā 2002: 88). Latvių kalboje du žodžiai gali būti jungiami dviem būdais: sintaksiniu ir sintaksiniu morfologiniu būdu. Suduriant žodžius sintaksiniu būdu, pirmuoju sandu gali eiti vardininko linksnis arba visa vienaskaitos ar daugiskaitos kilmininko forma, antrojo sando galūnė išlieka nepakitusi. Prie sintaksinės morfologinės (arba derivacinės) sudurtinių žodžių darybos būdo priskiriami tokie atvejai, kai pirmuoju sandu paprastai eina žodžio kamienas¹, o antrasis sandas gauna naują darybos galūnę arba visą žodžio pabaigą (priesagą ir galūnę) (žr. MLLVG 1959: 198–199; Skujinā 2002: 92–94).

V litevštině se obvykle vychází ze dvou základových slov. V lotyštině vznikají složeniny spojením dvou či více kořenů nebo kmenů (které

¹ V. Skujinā analyzovala terminologii technických věd a zjistila, že více než 94% složenin má v první části slovní část bez koncovky a pouze asi 6% složenin zachovává v první části koncovku (viz Skujinā 2002: 92).

56 S. Labanauskienė | Sudurtinių lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų...

sudaro šaknis ir afiksas) (MLLVG 1959: 84). Dūriniai nagrinėjami pagal tai, iš kurios kalbos dalies yra jų pirmasis ir antrasis sandai. Floroje pateikti sudurtiniai lietuviški ir latviški augalų genčių vardai yra šešių tipų (žr. lentelę): 1) dūriniai su daiktavardiniais sandais, 2) dūriniai su būdvardiniu ir daiktavardiniu sandais, 3) dūriniai su daiktavardiniu ir būdvardiniu sandais, 4) dūriniai su skaitvardiniu ir daiktavardiniu sandais, 5) dūriniai su prieveiksm iniu ir daiktavardiniu sandais, 6) dūriniai su daiktavardiniu ir veiksmažodiniu sandais.

Tabulka. Typy tvoření složených litevských a lotyšských názvů rostlinných rodů

Části složenin

Litevské názvy rostlinných rodů

Lotyšské názvy rostlinných rodů

Podstatné jméno + podstatné jméno

83

149

Přídavné jméno + podstatné jméno

15

52

Číslovka + podstatné jméno

2

5

Příslovce + podstatné jméno

–

1

Podstatné jméno + sloveso

10

–

Podstatné jméno + přídavné jméno

1

–

Nejasného původu

7

2

Všechny Floroje nalezené litevské a lotyšské názvy rostlinných rodů jsou podřadné složeniny. Tak se označují složeniny, v nichž jeden člen určuje druhý a zužuje jeho význam (viz Kvašytė 2005: 31). Obvykle je jeden člen takových složenin řídící. Souřadné složeniny, jejichž oba členy jsou samostatné, nebyly nalezeny.

Složeniny s podstatnými jmény jako členy

Nejpočetnější je skupina složených názvů, jejichž základem jsou obecná podstatná jména. Ve Floře bylo nalezeno 83 litevských a 149 lotyšských složených názvů rostlinných rodů, jejichž oba členy jsou podstatná jména, např.:

lat. Bolboschoenus – lit. liūnmeldis (: liūnas, meldas) – lotyš. gumumeldrs (: gums

„boule, hlíza“, meldrs „rákos“) III 326;

lat. Cichorium – lit. trūkažolė (: trūkis „takové onemocnění“, žolė), srov. lotyš. cigoriņš III 42;

Terminologija | 2010 | 17

57

lat. Corispermum – lit. drugialaišis (: drugys, laišis) – lotyš. kamielžāle (: kamielis „velbloud“, zāle „tráva“) I 220;

lat. Euphorbia – lit. karpažolė (: karpa, žolė) – lotyš. dievkrēsliņš (: Dievs „Bůh“, krēsliņš „židlička“) II 171;

lat. Fumaria – lit. žvirbliarūtė (: žvirblis, rūta) – lotyš. matuzāle (: mats „vlas“, zāle „tráva“) I 299;

lat. Glaux – lit. pienžolė (: pienas, žolė) – lotyš. pienzāle (: piens „mléko“, zāle „tráva“) II 247;

lat. Onopordum – lit. kardažolė (: kardas, žolė), srov. lotyš. baltdadzis (: balts „bílý“, dad zis „bodlák“) III 31;

lat. Leymus – lit. rug aveaide (: rugys, veidas „podoba“) – lotyš. kāpukviesis (: kāpa „duna“, kviesis „pšenice“) III 257;

lat. Leonurus – lit. sukatžolė (: sukatós „souchotiny, tuberkulóza“, žolė), srov. lotyš. mātere II 295;

lat. Salsola – lotyš. sālszāle (: sāls „sůl“, zāle „tráva“), srov. lit. druskė I 225;

lat. Sambucus – lit. šeivamedis (: šeiva, medis) – lotyš. plūškoks (: pluškis² „otrhanec“, koks „strom“) II 350;

lat. Scirpus – lit. viksvameldis (: viksva, meldas), srov. lotyš. meldrs III 325;

lat. Solanum – lit. karklavijas³ (: karklas, vija), srov. lotyš. naktene II 311;

lat. Taxus – lit. kukmedis (: kukas, medis), srov. lotyš. īve I 156;

lat. Triglochin – lit. narytžolė (: naryčia „určitá nemoc vemene“, žolė), srov. lotyš. āžloks (: āzis „kozel“, loks „oblouk“) III 196;

lat. Zostera – lotyš. jūraszāle (: jūra „moře“, zāle „tráva“), srov. lit. andras III 209.

Je třeba upozornit na to, že část složených litevských a lotyšských názvů rostlinných rodů má společnou druhou složku žolė (lotyš. zāle): v litevštině jich je 24 (asi 30%), v lotyštině 14 (asi 10%).

V řadě případů nejsou názvy rostlinných rodů utvořené ze dvou podstatných jmen původní, nýbrž jde o kalky z klasických jazyků (viz Gaivenis 1985: 169), např.:

lat. Cynoglossum (řec. kyon, kynos „pes“, glossa „jazyk“) – lit. šunliele (: šuo, lielis „jazyk“) – lotyš. sunmēle (: suns „pes“, mēle „jazyk“) II 283;

lat. Ophioglossum (řec. ophis, ophios „had“, glossa „jazyk“) – lit. driežlie­lė (: driežas, lielis „jazyk“) – lotyš. čūskmēlite (: čūska „had“, mēlite „jazýček“) I 138.

Ve floře bylo nalezeno několik názvů rostlinných rodů, jejichž první složku tvoří vlastní podstatné jméno. 2 litevské názvy rostlinných rodů jsou utvořeny se jménem Jonas, v 7 lotyšských složeninách je první složkou vlastní jméno Jānis nebo mytologické lotyšské jméno Māra:

² Souvisí s ide. *pleus– „(vy)česávat; vyčesaná vlna, vytrhané peří, pramen vlasů“ (Karulis 2001: 705).

³ Kazimieras Būga při pojednání o dvoukmených složených podstatných jménech s koncovkami nominativu jednotného čísla -as a -a uvádí název rostliny karklavijos: karklas + *vija „stipes“ – skr. vaya „Zweig“ (něm. „větvička“) (viz Būga 1958: 212).

58 S. Labanauskienė | Sudurtinių lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų...

lat. Hypericum – lit. jonažolė (složenina: Jonas, žolė), srov. lot. asinszāle (složenina: asins „krev“, zāle „tráva“) II 187;

lat. Matteuccia – lit. jonpapartis (složenina: Jonas, papartis), srov. lot. strauspaparde (složenina: strauss „pštros“, paparde „kapradina“) I 145;

lat. Ribes – lot. jānoga (složenina: Jānis „Jan“, oga „bobule“), srov. lit. serbentas II 32;

lat. Pedicularis – lot. jāņeglīte (složenina: Jānis „Jan“, eglīte „jedlička“), srov. lit. glindė II 335;

lat. Armoracia – lot. mārutks (složenina: Māra, rutks „ředkev“), srov. lit. krienas I 310;

lat. Thymus – lot. mārsils (složenina: Māra, sils „borový les“), srov. lit. čiobrelis II 303;

lat. Bellis – lot. mārpuķīte (složenina: Māra, puķīte „květinka“), srov. lit. saulutė III 157;

lat. Silybum – lot. mārdadzis (složenina: Māra, dadzis „bodlák“), srov. lit. marginis III 32;

lat. Hierochloe – lot. mārsmilga (složenina: Māra, smilga „ostřice“), srov. lit. stumbražolė (složenina: stumbras, žolė) III 273.

Druhé části všech uvedených složených litevských a lotyšských názvů rostlinných rodů označují nějakou rostlinu (kapradina, bodlák, ostřice aj.). Druhou část lotyšských jmenných složenin poměrně často tvoří podstatné jméno s deminutivní příponou (podrobněji viz Ēdelmane 1978: 101); takových složenin je 44 – tvoří přibližně 30% všech jmenných složených lotyšských názvů rostlinných rodů, např.:

lat. Echinocystis – lot. dzelongurķītis (složenina: dzelonis „žihadlo, bodec“, gurķis „okurka“ + –ītis), srov. lit. virkštenis II 199;

lat. Kochia – lot. vasareglīte (složenina: vasara „léto“, egle „smrk“ + –īte), srov. lit. kochija I 219;

lat. Sparganium – lot. ezgalvīte (složenina: ezis „ježek“, galva „hlava“ + –īte), srov. lit. šiurpis III 320;

lat. Gnaphalium – lot. zaķpēdiņa (složenina: zaķis „zajíc“, pēda „chodidlo“ + –iņa), srov. lit. pūkelis III 153;

lat. Moneses – lot. sūnactiņa (složenina: sūnas „mech“, aca „oko“ + –iņa), srov. lit. žemoklė II 236;

lat. Lythrum – lot. vējmiētiņš (složenina: vējš „vítr“, miets „kůl“ + –iņš), srov. lit. raudoklė II 200;

lat. Tanacetum – lotyš. biškresliņš (: bite „včela“, krēsls „židle“ + –iņš), srov. lit. bitkreslė (: bitė, krėslas), skais­tenis III 163;

lat. Thalictrum – lotyš. saulkresliņš (: saule „slunce“, krēsls „židle“ + –iņš), srov. lit. vingiris I 290.

Litevské složeniny, jejichž druhá složka by měla zdrobňovací příponu, nebyly ve floře nalezeny – v litevštině se zpravidla vychází ze základových slov bez přípony.

Pokud se z téhož základového slova znovu tvoří nová slova, vznikají takzvané slovotvorné vějíře (Gaivenis 2002: 48; viz také Kvašytė 2005: 23). V lotyšské terminologii tento termín nemá ekvivalent, avšak

Terminologija | 2010 | 17

59

na tuto slovotvornou zvláštnost upozornil lotyšský lingvista Ojārs Bušs (viz Bušs 2008: 255). Slovotvorné vějíře slov utvořených ze dvou podstatných jmen se vyskytují v obou jazycích, avšak v lotyšské botanické nomenklatuře byl nalezen početnější soubor, např.:

lat. Aethusa – lit. šunpetre (: šuo, Petras) – lotyš. sunpētersīlis (: suns „pes“, pētersīlis „petržel“) II 222;

lat. Dactylis – lit. šunažolė (: šuo, žolė), srov. lotyš. kamolzāle (: kamols „koule“, zāle „tráva“) III 314;

lat. Rhamnus – lit. šunobelė (: šuo, obelis), srov. lotyš. pabērzs II 179;

lat. Tripleurospermum – lit. šunramunis (: šuo, ramunė) – lotyš. sunkumelīte (: suns „pes“, kumelīte „heřmánek“) III 174;

lat. Conium – lotyš. sunstobrs (: suns „pes“, stobrs „roura“), srov. lit. mauda II 222;

lat. Antennaria – lit. katpėdė (: katė, pėda) – lotyš. kaķpēdiņa (: kaķis „kočka“, pēdiņa „nožička“) III 152;

lat. Nepeta – lit. katžolė (: katė, žolė) – lotyš. kaķumētra (: kaķis „kočka“, mētra „máta; bobulovité rostliny“) II 299;

lat. Amaranthus – lotyš. kaķaste (: kaķis „kočka“, aste „ocas“), srov. lit. burnotis I 228;

lat. Lathyrus – lit. pelėžirnis (: pelė, žirnis), srov. lotyš. dedestiņa II 151;

lat. Fallopia – lit. pelėvirkštis (: pelė, virkščia), srov. lotyš. vējagriķi (: vējš „vítr“, grikis „pohanka“) I 204;

lat. Epilobium – lit. ožkarožė (: ožka, rožė) – lotyš. kazroze (: kaza „koza“, roze „růže“) II 205;

lat. Pimpinella – lit. ožiažolė (: ožys, žolė), srov. lotyš. noraga II 218;

lat. Libanotis – lotyš. briežsakne (: briedis „jelen“, sakne „kořen“), srov. lit. skarenis II 220;

lat. Hirschfeldia – lit. neuvedeno – lotyš. briežzvēre (: briedis „jelen“, zvēre „planá hořčice“) I 327;

lat. Thesium – lit. linlapis (: linai, lapas) – lotyš. linlape (: lins „len“, lapa „list“) I 187;

lat. Linaria – lit. linažolė (: linai, žolė), srov. lotyš. vīrcele II 318;

lat. Ammophila – lit. smiltlendrė (: smiltis, lendrė „obyčejný rákos“) – lotyš. kāpuniedre (: kāpa „duna“, niedre „rákos“) III 281;

lat. Ammocalamagrostis – lit. smiltlendrūnė (: smiltis, lendrūnas „rostlina z čeledi lipnicovitých“) – lotyš. kapuciesa (: kāpa „duna“, ciesa „třtina“) III 281;

lat. Pulsatilla – lit. šילagėlė (: šilas, gėlė) – lotyš. silpurene (: sils „bor“, purene „koniklec“) I 273;

lat. Vaccinium – lit. šիլauogė (: šilas, uoga), srov. lotyš. brūklene II 241;

60 S. Labanauskienė | Sudurtinių lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų...

lat. Coronopus – lotyš. vārnaspēda (: vārna „vrána“, pēda „noha“) – lit. varnakoje (: varna, koja) I 335;

lat. Comarum – lotyš. vārnkāja (: vārna „vrána“, kāja „noha“), srov. lit. sūdрас II 67;

lat. Myosoton – lotyš. ūdensvirza (: ūdens „voda“, virza „ptačinec“), srov. lit. pastenis I 243;

lat. Nymphaea – lotyš. ūdensroze (: ūdens „voda“, roze „růže“), srov. lit. vandens lelija I 264;

lat. Lemna – lotyš. ūdenzieds (: ūdens „voda“, zieds „květ“), srov. lit. plūdena III 318.

První složku litevského a lotyšského složeného názvu, která je společná oběma slovotvorným útvarům, nejčastěji tvoří pojmenování zvířete: lit. katė – lotyš. kaķis, lit. šuo – lotyš. suns, lit. pelė – lotyš. pele, lit. ožka – lotyš. kaza, lit. varna – lotyš. vārna atd. Jak vyplývá z uvedených příkladů, u názvů dvanácti rostlinných rodů se shodují první nebo druhé složky v litevštině a lotyštině, u sedmi pak obě složky.

Složeniny s adjektivním a substantivním členem

Ve Floře bylo nalezeno 15 litevských a 52 lotyšských názvů rostlinných rodů, jejichž první složku tvoří přídavné jméno a druhou podstatné jméno. První složka těchto složenin označuje vnější znaky kořene, stonku, listu nebo květu rostliny (barvu, velikost, tvar atd.), např.:

lat. Cenolophium – lit. pūstabbriaunė (: pūstas, briauna) – lotyš. dobspārne (: dobs „dutý, vydutý, vyhloubený“, spārns „křídlo“) II 225;

lat. Consolida – lotyš. zilau sis (: zils „modrý“, auss „ucho“), srov. lit. raguolis I 270;

lat. Gymnocarpium – lit. tikrapapartis (: tikras, papartis) – lotyš. kailpaparde (: kails „nahý“, paparde „kapradina“) I 150;

lat. Hippophae – lit. šaltalankis (: šaltas, lankas „lýko“), srov. lotyš. smiltsērkšķis (: smilts „písek“, ērkšķis „trn“) II 186;

lat. Asplenium – lotyš. sīkpaparde (: sīks „drobný, malý“, paparde „kapradina“), srov. lit. kalnarūtė (: kalnas, rūta) I 143;

lat. Leucanthemum – lit. baltagalvė (: balta, galva), srov. lotyš. pīpene III 173;

lat. Odontites – lotyš. sārtžibulītis (: sārts „sytě červený“, žibulīte „světlík“) srov. lit. skėstukas II 334;

lat. Orobanche – lotyš. brūnkāte (: brūns „hnědý“, kāts „stonek“), srov. lit. džioveklė II 341;

lat. Polygonatum – lit. baltašaknė (: balta, šaknis), srov. lotyš. mugurene III 221;

lat. Poterium – lotyš. zaļvālīte (: zaļš „zelený“, vālīte „bublina“), srov. lit. galvainis II 65;

Terminologija | 2010 | 17

6 1

lat. Scorzonera – lotyš. raudupė (: rauds „červený“, upe „řeka“), srov. lit. gelteklė III 147;

lat. Schoenus – lotyš. mel(n)cere (: melns „černý“, cers „keř, trs“), srov. lit. vikšrenis III 335.

Litevská a lotyšská složená slova uvedeného typu mají jen málo společného. První člen těchto složenin nejčastěji označuje barvu rostliny: v litevštině baltas, juodas, žilas, zatímco paleta barev v lotyštině je širší – balts „bílý“, melns „černý“, brūns „hnědý“, rauds „červený“, sārts „jasně červený“, zaļš „zelený“, zils „modrý“.

Vyskytla se pouze jedna složenina, jejíž první i druhý člen jsou v obou jazycích stejné: lat. Crassula – lit. storlapis (: storas, lapas) – lotyš. bezlapīte (: biezs „tlustý“, lapa „list“ + -īte) II 26.

Slovotvorné odchylky jsou charakteristické také pro probíraný slovotvorný typ, zejména u lotyšských názvů rodů rostlin, např.:

lat. Actaea – lit. juodžolė (: juoda, žolė), srov. lotyš. krauklene I 268;

lat. Prunella – lit. juodgalvė (: juoda, galva) – lotyš. brūngalvīte (: brūns „hnědý“, galviņa „hlavička“) II 301;

lat. Cynosurus – lit. kietavarpė (: kieta, varpa), srov. lotyš. sekstaine III 315;

lat. Lithospermum – lit. kietagrūdis (: kietas, grūdas) – lotyš. cietsēkle (: ciets „tvrdý“, sēkla „semeno“) II 274;

lat. Crepis – lotyš. cietpiene (: ciets „tvrdý“, piens „mléko“), srov. lit. kreisvē III 43;

lat. Lepidium – lotyš. cietķērsa (: ciets „tvrdý“, ķērsa „řeřišnice“), srov. lit. pipirnė I 332;

lat. Polystichum – lotyš. cietpaparde (: ciets „tvrdý“, paparde „kapradina“), srov. lit. spyglainis I 146;

lat. Arabidopsis – lotyš. sīkplikstiņš (: sīks „malý, drobný“, plikstiņš „žvaginěc, žabinec“), srov. lit. vėirenis I 315;

lat. Centunculus – lotyš. sīkauzdīte (: sīks „malý, drobný“, audze „hájek, lesík“ + –īte), srov. lit. šimtūnė II 248;

lat. Conyza – lotyš. sīkjanītis (: sīks „malý, drobný“, Jānītis „Jeníček“), srov. lit. konyza III 163;

lat. Elatine – lotyš. sīkeglīte (: sīks „malý, drobný“, eglīte „jedlička“), srov. lit. vandenė II 198;

lat. Galinsoga – lotyš. sīkgalvīte (: sīks „malý, drobný“, galva „hlava“), srov. lit. galinsoga III 183.

Je třeba poznamenat, že na rozdíl od složenin se dvěma substantivními komponenty se litevské a lotyšské komponenty slovotvorných typů utvořených z adjektiva a substantiva liší. Byl nalezen pouze jeden složený název rostlinného rodu (lat. Lithospermum), jehož první komponent je v obou jazycích stejný: lit. kietas – lotyš. ciets. Kromě toho je třeba upozornit, že táž rostlina (lat.

62 S. Labanauskienė | Sudurtinių lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų...

Prunella) je v obou jazycích pojmenována první komponentou tvořenou adjektivy označujícími různé barvy; srov. lit. juoda – lotyš. brūns „hnědý“.

Samostatně lze uvést pouze jednu litevskou složeninu vzniklou opačným způsobem, jejíž první komponent je substantivum a druhý adjektivum: lat. Orchis – lit. gegužraibė (: gegužė, raiba), srov. lotyš. d z e g u ž p u k e (: d z e g u z e „kukačka“, puķe „květina“) III 376. Takové složené lotyšské názvy rostlinných rodů nebyly nalezeny.

Složeniny se číselnou a substantivní komponentou

Ve Floře byly nalezeny 2 litevské a 5 lotyšských složených názvů rostlinných rodů, jejichž první komponentou je číslovka a druhou substantivum:

lat. Danthonia – lit. tridantė (: trys, dantis), srov. lotyš. dantonija III 246;

lat. Listera – lit. dviguonė (: dvi, guonia „hlava“) – lotyš. divlape (: divi „dva“, lapa „list“) III 370;

lat. Diplotaxis – lotyš. divsēkle⁴ (: divi „dva“, sēkla „semeno“), srov. lit. šatreinis I 324;

lat. Trientalis – lotyš. septiņstarīte (: septiņi „sedm“, stara⁵ „paprsek“ + –ite), srov. lit. septynikė II 247;

lat. Phyteuma – lotyš. septiņvīre (: septiņi „sedm“, vīrs „muž“) srov. lit. glaudenė III 25.

Samostatně je třeba uvést lotyšské složeniny tvořené více než dvěma slovy. I tyto složeniny jsou však v zásadě tvořeny dvěma komponentami, z nichž každá, posuzována samostatně, může být také složeným slovem (Kabelka 1969: 16; srov. také Urbutis 2009: 334). Ve Floře byl nalezen pouze jeden složený lotyšský název rostlinného rodu tvořený třemi komponentami – jednou číslovkou a druhou složeninou ze dvou substantiv:

lat. Verbascum – lotyš. deviņvīruspeks (: deviņi „devět“, vīrs „muž“, spēks „síla“), srov. lit. tūbė II 315.

Za zmínku stojí ještě jedna lotyšská složenina vytvořená z příslovce a substantiva: lat. Myriophyllum – lotyš. daudzlape⁶ (: daudz „mnoho“, lapa „list“), srov. lit. plunksnalapė (: plunksna, lapas) II 209. Jak vyplývá z materiálu Flory, složené názvy rostlinných rodů utvořené z příslovce a substantiva jsou v litevské botanické nomenklatuře zcela netypické⁷.

⁴Tuto složeninu lze považovat za kalk z klasických jazyků, srov. lat. Diplotaxis (: řec. diplos „dvojitý“) – lotyš. divsēkle (: divi „dva“).

⁵V gramatice současné lotyštiny se uvádí následující způsob tvoření názvu rostliny (viz MLLVG 1959: 213).

⁶Složeninu lze považovat za kalk, srov. lat. Myriophyllum (řec. myrios „množství“, phyllon „list“) – lotyš. daudzlape (: daudz „mnoho“).

⁷K. Gaivenis, který zkoumal flóru Litevské SSR, nezmiňuje složeniny utvořené z příslovce.

Terminologija | 2010 | 17

63

Složeniny se jmenným a slovesným komponentem

Bylo nalezeno 10 litevských názvů rodů rostlin, jejichž první složkou složeniny je podstatné jméno a druhou sloveso:

lat. Ajuga – litev. vaisgina (: vaisius, ginti), srov. lotyš. cekuļiņš II 287;

lat. Chamaenerion – litev. gaurometis (: gaurai, mesti), srov. lotyš. ugunspuke (: uguns „oheň“, puķe „květina“) II 204;

lat. Erucastrum – litev. šungarstė (: šuo, garsti „hořknout“), srov. lotyš. pazvēre I 325;

lat. Euphrasia – litev. akišveitė (: akis, šveisti), srov. lotyš. žibulītis II 330;

lat. Helianthus – litev. saulėgraža (: saulė, gręžti(s)) – lotyš. saulgrieze (: saule „slunce“, griezties „otáčet se“) III 182;

lat. Moehringia – litev. smiltagraibė (: smiltis, graibyti), srov. lotyš. mēringija I 236;

lat. Nonea – litev. vilkžvelgė (: vilkas, žvelgti), srov. lotyš. mūkuzāle (: mūks „mnich“, zāle „tráva“) II 277;

lat. Sanguisorba – litev. kraujalakė (: kraujas, lakti), srov. lotyš. brunvalīte (: brūna „hnědá“, vālīte „bublina“) II 65;

lat. Saxifraga – litev. uolaskėlė (: uola, skelti), srov. lotyš. akmeņlauzīte (: akmens „kámen“, lauzt „lámat“ + –ite) II 30;

lat. Thladiantha – litev. siendariekiė (: siena, driektis), srov. lotyš. tladia nta II 200.

Ve Floře nebyly nalezeny složeniny s podstatným jménem a slovesem jakožto složkami, lze tedy tvrdit, že pro lotyšská jména rostlinných rodů nejsou typické.

Složená jména rostlinných rodů, jejichž první složkou je podstatné jméno a druhou sloveso, jsou, jak poznamenal K. Gaivenis, často kalky z jiných jazyků, srov. lat. Sanguisorba (lat. sanguis „krev“, sorbere „sát“) – litev. kraujalakė, lat. Saxifraga (lat. saxum „kámen, skála“, frangare „lámat, rozbíjet“) – litev. uolaskėlė (viz Gaivenis 1985: 169).

Složeniny s nejasnou slovotvornou stavbou

Ve Floře bylo nalezeno několik (7 litevských a 2 lotyšská) takzvaných zdánlivých složenin (s nejasnou (zastupující) složkou), přestože panují pochybnosti, zda slova, jejichž první nebo druhá složka je nejasná, pokládat za složeniny (viz Urbutis 2009: 143):

lat. Arctium – litev. varnalėša (: varna, leša(s) „list?“), srov. lotyš. diždadzis (: dižs „velký“, dadzis „bodlák“) III 29;

lat. Filipendula – lotyš. vīgrieze⁸ (: vīt (?) „šlehat“, griezt „otáčet; vrtat; směrovat“), srov. litev. vingiorykštė (: vingis, rykštė) II 37;

lat. Hypochaeris – lotyš. pelūde (?), srov. litev. džiugūnė III 146.

⁸ Lotyšský lingvista Konstantīns Karulis (Konstantīns Karulis) považuje název rostliny vīgrieze za zdánlivou složeninu: vīgr- > *vingr- (viz Karulis 2001: 1162).

64 S. Labanauskienė | Sudurtinių lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų...

K. Gaivenis považuje litevské složeniny s druhou částí –sargis nebo –sargė za složeniny s nejasnou slovotvornou strukturou (viz Gaivenis 1985: 169). Floroje bylo nalezeno několik takových složenin: krūmsargė (Cucubalus), kalnasargis (Selinum), liūnsargė (Scheuchzeria), vandensargė (Zannichellia). Za nejasná se považují také názvy rostlin vandenplūkis (Hydrocharis) a vynvytis (Parthenocissus) (viz Gaivenis 1985: 170).

ZÁVĚRY

1. Z přibližně 430 litevských a téměř 460 lotyšských názvů rodů rostlin uvedených v Floroje je 118 litevských názvů a 209 lotyšských názvů složeninami. Všechny kromě jediné lotyšské složeniny deviņvīruspeks jsou utvořeny ze dvou částí. Podle slovního druhu první a druhé části se složené litevské a lotyšské názvy rodů rostlin dělí do šesti typů: 1) složeniny s jmennými částmi, 2) složeniny s adjektivní a jmennou částí, 3) složeniny se jmennou a adjektivní částí, 4) složeniny s číslovkovou a jmennou částí, 5) složeniny s příslovečnou a jmennou částí, 6) složeniny se jmennou a slovesnou částí.

2. Složeniny, jejichž obě části jsou jmenné, tvoří nejpočetnější skupinu litevských a lotyšských názvů rodů rostlin. Bylo nalezeno 83 litevských a 149 lotyšských složenin. Přibližně 30% litevských názvů a téměř 10% lotyšských názvů rodů rostlin tohoto typu má společnou druhou část žolė (lotyšsky zāle).

Přibližně 30% všech lotyšských složených názvů rodů rostlin se jmennými částmi má ve druhé části složeniny podstatné jméno s deminutivní příponou (ežgalvīte, kaķpēdiņa). Složeniny takové stavby nejsou pro litevské názvy rodů rostlin typické.

První část názvů dvou litevských a sedmi lotyšských rodů rostlin tvoří vlastní podstatné jméno (litevsky Jonas, lotyšsky Jānis, Māra), zatímco jejich druhá část označuje nějakou rostlinu (papartis, usnis, smilga aj.).

3. Bylo nalezeno 15 litevských a 52 lotyšských složenin utvořených z přídavného a podstatného jména. Litevské a lotyšské složeniny tohoto typu mají jen málo společných rysů; jejich první část nejčastěji označuje barvu rostliny: litevsky baltas, juodas, žilas, lotyšsky – balts „bílý“, melns „černý“, brūns „hnědý“, zaļš „zelený“, zils „modrý“, sārts „jasně červený“.

4. Pro oba jazyky jsou typické slovotvorné řady vytvořené ze dvou podstatných jmen nebo z přídavného a podstatného jména. U složenin vytvořených ze dvou podstatných jmen je první část litevské a lotyšské složeniny, která je

Terminologija | 2010 | 17

65

zvířecího pojmenování (lit. katė – lot. kaķis, lit. šuo – lot. suns, lit. pelė – lot. pele, lit. ožka – lot. kaza, lit. varna – lot. vārna aj.) tvoří nejčastěji obecný slovotvorný vějíř. Při zkoumání lotyšských názvů rostlinných rodů bylo nalezeno více slovotvorných vějířů složenin utvořených z přídavného jména a podstatného jména.

5. V Floroje jsou uvedeny 2 litevské a 5 lotyšských názvů rostlinných rodů, jejichž prvním členem je číslovka a druhým podstatné jméno.

6. 10 litevských názvů rostlinných rodů je utvořeno z podstatného jména a slovesa. Tento typ složenin není pro lotyšské názvy rostlinných rodů charakteristický.

7. Jak ukazují materiály Floros, tvoření složenin je v litevské botanické nomenklatuře méně produktivním slovotvorným způsobem než v lotyšské botanické nomenklatuře – to odpovídá slovotvorným tendencím v litevštině i lotyštině.

ŠALTINIAI

Flora – Flora of the Baltic Countries. Ompendium of Vascular Plants/Editors: L. Lasimer, V. Kuusk, L. Tabaka, A. Lekavičius, Tartu, 1993–2003.

LITERATŪRA

Būga K. 1958: Dvikamieniai sudėtiniai daiktavardžiai galūnėmis -as ir -a vienaskaitos vardininke. – Rinktiniai raštai I, Vilnius, 207–227.

Bušs O. 2008: Dažas mūsdienu salikteņdarināšanas iezīmes. – No ģermānismiem līdz superlatīvam, Rīga, 255–258.

Ēdelmane I. 1978: Augu nosaukumu darināšanas veidi latviešu valodā. – Latviešu valodas kultūras jautājumi 14, Rīga, 97–103.

Gaivenis K. 1985: Lietuvos augalų genčių ir rūšių pavadinimai. – Lietuvių kalbotyros klausimai. Mokslo kalbos kultūros ir terminologijos problemos 24, Vilnius, 165–178.

Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius.

Kabelka J. 1969: Latvių kalba. I sąsiuvinis. Mokymo priemonė, Vilnius.

Karulis K. 2001: Latviešu etimoloģijas vārdnīca, Rīga.

Keinys St. 2005: Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius.

Kvašytė R. 2005: Mokomasis terminologijos žodynėlis, Šiauliai.

MLLVG 1959: Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika I, Rīga.

Piete L. 2008: Pārmaiņas botānikas terminu darināšanā 19. gs. beigų un 20. gs. publikācijās. – Letonikas otrais kongress. Valodniecības raksti – 2, Rīga, 46–55.

Skujiņa V. 2002: Latviešu terminoloģijas izstrādes principi, Rīga.

Urbutis V. 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius.

PECULIARITIES OF COMPOUND PLANT GENERA NAMES’ FORMATION IN LITHUANIAN AND LATVIAN LANGUAGES

Three volume publication Flora of the Baltic Countries (1993–2003), published in Tartu, describes plants, growing in Lithuania, Latvia and Estonia – cryptogams and phanerogams (excluding the moss). This article aims to explore compound plant genera names in Lithuanian and Latvian languages according to their word formation

66

S. Labanauskienė | Sudurtinių lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų...

type, to compare Lithuanian and Latvian compounds and to determine their common traits and differences. The study includes 118 Lithuanian and 209 Latvian compound plant genera names as the object of research.

All compound words, except one Latvian compound word deviņvīruspēks, are composed of two components. There are six types of compound plant genera names in Lithuanian and Latvian languages, in accordance with the part of speech of their first and second component: 1) compound words with substantive components, 2) compound words with adjective and noun, 3) compound words with noun and adjective, 4) compound words with numeral and noun, 5) compound words with adverb and noun, 6) compound words with noun and verb.

Compound words with two substantive components constitute the largest group of plant genera names in Lithuanian and Latvian languages. Plant genera names of this type in Lithuanian and Latvian languages often have the second common component – Lith. žolė and Latv. zāle (grass).

Compound words that consist of the first adjectival component and the second substantive component constitute the second largest group of compounds. Lithuanian and Latvian compounds of this type don’t have many similarities. First component quite often means colour: Lith. baltas (white), juodas (black), žilas (grey, white), Latv. balts (white), melns (black), brūns (brown), zaļš (green), zils (blue), sārts (scarlet).

Most word formation processes are very similar in both languages, where compound is made up of two nouns. The first component of compound in Lithuanian and Latvian which is found in a few compounds usually contains the name of an animal (Lith. katė – Latv. kaķis (cat), Lith. šuo – Latv. suns (dog), Lith. pelė – Latv. pele (mouse), Lith. ožka – Latv. kaza (goat), Lith. varna – Latv. vārna (crow), etc.). Compound words that contain an adjective and a noun are particularly characteristic for Latvian plant genera names.

Lithuanian and Latvian plant names formed from a numeral and noun are rare. Adverb-noun compounds are comparatively rare in Lithuanian botany nomenclature. Compound words composed of a noun and adjective and noun-verb compounds are untypical for plant genera names in Latvian language.

Research into plant genera names in Flora of the Baltic Countries leads to the conclusion that compounding is less productive word-formation strategy in Lithuanian botany nomenclature than in Latvian and it corresponds to the tendencies of term formation in both Lithuanian and Latvian languages.

Gauta 2010-11-12

Solvita Labanauskienė

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

E. paštas [email protected]

Terminologija | 2010 | 17 67