doi.org/10.35321/term26-07

Hybridní složené termíny stavební terminologie s klasickými prepozitivními vázanými kmeny

LINA RUTKIENĖ

Litevský jazykový institut

Technická univerzita Gediminase ve Vilniusu

ANOTACE

Jednou z nejvýraznějších tendencí současné stavební terminologie je používání mezinárodních vázaných kmenů pocházejících z řečtiny a latiny, jako jsou aero-, makro-, mikro-, nano- a podobně, k tvorbě nových termínů. V litevské terminologii však chybí jednotný přístup k morfémovému statusu těchto mezinárodních prvků. Článek pojednává o různorodosti názorů a navrhuje odlišovat zkoumané mezinárodní prvky od afixoidů (prefixoidů a sufixoidů) – v tomto případě je vhodnější termín vázaný kmen. Na základě materiálu shromážděného z odborné literatury v oblasti stavebnictví článek zkoumá vývoj hybridních stavebních termínů s klasickými vázanými kmeny, hodnotí příčiny, které měly největší vliv na šíření těchto složenin ve stavební terminologii, a zkoumá tendence v tvorbě těchto hybridních složenin.

KLÍČOVÁ SLOVA: složenina, nadřazený termín, klasický vázaný kmen, nepravá složenina, stavebnictví.

ABSTRAKT

Jednou z nejvýraznějších tendencí současné stavební terminologie je používání mezinárodních vázaných kmenů pocházejících z řečtiny a latiny, jako jsou aero-, makro-, mikro-, nano-, vibro- atd., k tvorbě neologismů. V litevské terminologii však chybí jednotný přístup k morfémovému statusu těchto mezinárodních prvků. Článek proto pojednává o různorodosti názorů a navrhuje odlišovat afixoidy (prefixoidy a sufixoidy) od vázaných kmenů – v tomto případě je vhodnější termín vázané kmeny. Na základě materiálu shromážděného z odborné literatury v oblasti stavebnictví článek pojednává o vývoji hybridních stavebních termínů s klasickými vázanými kmeny a hodnotí příčiny, které měly největší vliv na šíření těchto složenin ve stavební terminologii. Článek analyzuje tendence tvorby těchto hybridních složených termínů a pojednává o pokusech vytvářet složené termíny s klasickými vázanými kmeny jako vlastní složeniny.

140 Lina Rutkienė | Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

tvorby těchto hybridních složených termínů a pojednává o pokusech tvořit složené termíny s klasickými vázanými kmeny jako vlastní kompozita.

KLÍČOVÁ SLOVA: složenina, obecný termín, klasický vázaný kmen, nevlastní složenina, stavebnictví.

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Ačkoli latina ztratila své postavení mezinárodního vědeckého jazyka, její význam pro vědu, a tedy i pro terminologii, dokládají nejen přejatá slova, která z ní a jejím prostřednictvím z řečtiny přešla do jiných jazyků a stala se mezinárodními termíny, ale také určité slovní prvky, jichž je hojně i v litevské terminologii. Značnou část těchto mezinárodních prvků tvoří vázané prepoziční kmeny, například audio-, makro-, mikro-, nano-, pseudo-, video- aj., které tvoří složky složenin. V zahraniční lingvistice se těmto složeninám, označovaným také jako kvazikompozita, polosloženiny, výrazy vzniklé spojením apod., věnuje pozornost již dlouho, diskuse o těchto složeninách a jejich složkách však stále pokračují. Diskutuje se o pojmech a základních znacích, hovoří se o potřebě vytvořit hierarchickou klasifikaci složek, objasnit jejich sémantické vztahy k primární morfémě a zkoumat jejich pravidelnost a produktivitu.

Cílem tohoto článku je po rozboru nejednotných názorů lingvistů na morfematický status klasických prvků (pocházejících z řečtiny a latiny) prozkoumat hybridní složené termíny z oblasti stavebnictví s klasickými prepozičními vázanými kmeny (dále jen KPSK) z hlediska jejich vývoje a tvoření. Materiál pro článek byl shromážděn z 207 zdrojů: učebnic z oblasti stavebnictví, učebních knih, terminologických slovníků, příruček, doktorských disertací a publikací zahrnujících období delší než 100 let (1910–2018). Vzhledem k značnému počtu zdrojů jsou v seznamu zdrojů na konci článku uvedeny pouze ty, v nichž byly nalezeny složené termíny z oblasti stavebnictví s KPSK. Například z období 1918–1940 jsou uvedeny pouze dva zdroje, protože pouze v nich se užívaly složeniny relevantní pro tento článek (48 zdrojů není do seznamu zahrnuto, avšak údaje o složených termínech z oblasti stavebnictví v nich užívaných slouží k objasnění kvantitativního poměru mezi hybridními složeninami s KPSK a složeninami s volnými (samostatnými) kmeny). Hybridní složené termíny z oblasti stavebnictví s postpozičními klasickými vázanými kmeny tento článek nepojednává, neboť shromážděný materiál ukazuje, že takové složeniny nejsou pro oblast stavebnictví relevantní (byla nalezena pouze jedna taková složenina – įlinkiografas MTS 1981: 321).

Hlavní metodou práce je analyticko-deskriptivní metoda, která je kombinována s metodami syntézy, slovotvorné analýzy a morfematické analýzy.

Terminologija | 2019 | 26

141

KLASICKÉ VÁZANÉ KMENY V LINGVISTICKÉ TEORII: ROZMANITOST NÁZORŮ

V pracích zahraničních i litevských lingvistů se klasické vázané kmeny označují různými termíny: polosufixy (Keinys 1999: 74; Козулина et al. 2009: 3), vázané kořeny či radiksoidy (Земская 1973: 51–55; Рыженкова 2002; Копелиович 2003), neoklasické složky (Lasserre 2013; Inčiūraitė–Noreikienė 2015), neoklasické prvky (Harastani et al. 2012) aj. V pracích lingvistických odborníků se patrně nejvíce ustálil obecný termín afiksoidů (Шанский 1970; Keinys 1999: 74; Гущина 2003; Козулина et al. 2009; Vounchev 2019) a pojednávané vázané kmeny se často řadí mezi afiksoidy (prefixoidy či sufixoidy). Taková terminologická rozmanitost často vede k nejasnostem: někteří autoři užívají určité termíny synonymně (jako lexikální dublety), protože zastávají názor, že označují stejné pojmy; jiní pojmy rozlišují a tytéž termíny, které byly v textech prvních autorů synonymy, označují v textech druhých autorů zcela odlišné věci. Podle Dietera Kastovského spočívá zásadní problém v tom, že ani National Dictionary of the English Language tyto prvky jasně nedefinuje a neexistují stanovená jednoznačná kritéria, podle nichž by bylo možné jednotlivé prvky odlišit (Kastovsky 2009: 1). Jeden z podrobnějších výzkumů zaměřených na rozlišení klasických prefixů, prefixoidů a vázaných kmenů, takzvaných radiksoidů¹, provedla Galina Ryženková. Jak vyplývá z klasifikace klasických prvků, autorka používá termín radiksoid (lat. radix – kořen), který patří do mikrosystému mezinárodních termínů označujících morfematický status slovních prvků. Autorka vychází především z kritéria lexikálního významu, tedy z toho, nakolik si přejatý morfém zachoval svůj lexikální význam. Podle badatelky nelze například neo- považovat ani za prefixoid, ani za radiksoid (vázaný kmen), protože význam tohoto prvku soustavně bledne a prvek začíná plnit pouze slovotvornou, modifikační funkci, konkretizuje lexikální význam následujícího kořene (tj. plní funkci předpony). Naproti tomu například hydro- není ani předpona, ani prefixoid – jde o radiksoid (vázaný kmen), jednu ze složek složeniny, který má jasný lexikální význam; tento vázaný kmen se navíc může spojovat nejen s jinými kořeny, ale i s afixy (srov. rus. гидрирование, lit. hidrinimas) (Рыженкова 2002).

¹Při doslovném překladu by bylo třeba užít termín vázaný kořen, tento termín, který je oblíbený v ruské lingvistice, však kritizoval V. Urbutis (viz Urbutis 2009: 144). Termín vázaný kořen se v tomto článku nebude používat ani s cílem vyhnout se nadměrné terminologické rozmanitosti.

1 4 2

Lina Rutkienė

Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

V litevské jazykovědě bylo téma složenin s klasickými vázanými kmeny dlouhou dobu považováno za okrajové. Klasické vázané kmeny bývaly zpravidla zařazovány do slovníků cizích slov vedle dalších cizích slov, avšak dlouho nebyly podrobněji zkoumány. Tvrdilo se, že jejich postavení je izolované a okrajové. V poslední době se však tomuto tématu věnuje značná pozornost i mezi litevskými lingvisty, neboť přibývá a nadále rychle přibývá útvarů s klasickými vázanými kmeny. Tématem se zabývali Adelė Valeckienė (1968), Kazimieras Gaivenis (2014 [1994], [1998], [1995]), Stasys Keinys (2005 [1979]), Vida Rudaitienė (2001), Lina Inčiūraitė-Noreikienė (2015, 2017), Palmira Zemlevičiūtė (2018), Alvydas Umbrasas (2018) a další.

Morfemický status klasických vázaných kmenů v litevštině není jednoznačný. I při shodě na tom, že by tyto kmeny měly být řazeny k afixoidům, se ukazuje dvojí přístup: někteří lingvisté je zkoumají jako složky složenin, jiní jako morfémy odvozenin: prefixoidy probírají spolu s předponami a sufixoidy spolu s příponami. Například A. Umbrasas, který zkoumal neologické termíny z informatiky a počítačové vědy, z nichž část tvoří termíny s KPSK, uvádí, že „[s]émanticky se [prefixoidy – pozn. autora] blíží složkám složených slov, funkčně pak předponám, protože se systematicky připojují k jiným slovům a v litevštině se neužívají jako samostatná slova (je pravda, že někdy se podle anglického vzoru píší jako samostatná slova nebo se oddělují spojovníkem, to se však považuje za pravopisné chyby). <...> Podobnost s afixy vybízí k tomu, abychom tyto mezinárodní prvky probírali spolu s předponami“ (Umbrasas 2018: 136). P. Zemlevičiūtė analyzované útvary zkoumá jako složené termíny. Terminoložka dává přednost širšímu termínu mezinárodní prvek před termínem prefixoid: podle ní „[t]ento termín může zahrnovat pojem mezinárodní předpona, mezinárodní složka i mezinárodní prefixoid atd.“ (Zemlevičiūtė 2018: 217). Ve disertaci L. Inčiūraitė jsou probírané klasické prvky označovány termíny (neo)klasická složka a vázaný kmen a útvary s těmito kmeny jsou analyzovány jako složeniny (Inčiūraitė 2017).

Je třeba upozornit, že terminologové K. Gaivenis a St. Keinys ve Slovníku lingvistických termínů při představování afixoidů (prefixoidů a sufixoidů) vycházejí pouze z litevských příkladů (pusbernis, pusdal yvis, pusmaišis, šunkelis, šundaktaris; maišgalis, vaikigalis) (Gaivenis, Keinys 1990: 13, 155), zatímco ve svých článcích takové morfémy klasických jazyků jako audio-, makro-, mikro-, nano-, pseudo-, video- a podobné označují jako mezinárodní složky (Gaivenis 2014 [1994]: 392; 2014 [1998]: 401; 2014 [1995]: 636), jako mezinárodní

Terminologija | 2019 | 26

143

terminų elementais (Keinys 2005 [1979]: 196)². Tad kyla klausimas: galbūt tarp afiksoidų ir klasikinių kamienų esti tam tikrų skirtumų ir ne visada klasikinius sietinius kamienus reikėtų priskirti afiksoidams?

V litevské jazykovědě jsou afixoidy na základě KTŽ chápány jako složky složenin, které mají zobecněný význam a jsou proto do jisté míry podobné afixu (Gaivenis, Keinys 1990: 13). Lexikální význam afixoidů je tedy ve srovnání se slovem, z něhož vznikly, oslabený, zobecněnější a abstraktnější. Vázané kmeny naproti tomu mají poměrně jasný lexikální význam. Tento význam může být aktualizován v definici termínu, např. Mikroužpildai jsou jemné minerální prášky získávané z přírodních minerálních hornin a minerálních průmyslových odpadů StM 2012: 135, někdy v kontextu nebo jako specifikující složka složeného termínu užívaného synonymně, např. vibrosija BDT 1976: 58 – vibracinė sija BDT 1976: 66.

Dalším důležitým rozdílem je, že afixoidy mohou (nebo ještě mohou) v jazyce fungovat také jako samostatná slova s vlastní gramatickou charakteristikou. Upozornil na to Darius Jarmalavičius, který zkoumal afixoidy v němčině (Jarmalavičius 2014: 31). Psali o tom Geert Evert Booij a Matthias Hūning: například německé přídavné jméno frei (česky svobodný), stejně jako anglické free a nizozemské vrij, je samostatným slovem. Ve složeninách je však již afixoidem s obecnějším, afixálnějším významem „bez toho, co označuje základní slovo“, např.: alcohol-free, sugar-free (Booij, Hūning 2014: 78). Afixoidní povaha složky free ve složeninách uváděných G. E. Booijem a M. Hūningem je podle významu zřejmá z českého překladu: bealkoholis, becukris. Že se slova, z nichž afixoidy vznikly, užívají v jazyce také samostatně a s konkrétním lexikálním významem, je patrné i z příkladů uvedených v KTŽ: šunkelis, maišigalis, vaikigalis atd. Vázané kmeny se naproti tomu v jazyce vyskytují pouze ve vázané podobě a postrádají gramatické rysy. V tomto článku se tedy mezinárodní prvky pocházející z klasické řečtiny a latiny, jako audio-, makro-, mikro-, nano-, pseudo-, video- a podobné, budou považovat za vázané kmeny a složeniny s nimi za nepravé složeniny (o nepravých složeninách se podrobněji pojednává v oddílu tohoto článku „Rysy tvoření složenin příbuzných stavebních termínů s klasickými vázanými kmeny“). Lze tedy souhlasit s názorem G. Ryženkovové a dalších autorů, kteří zastávají podobné stanovisko

² Je však třeba dodat, že St. Keinys v knize Tvoření slov v současné litevštině již probírané klasické prvky považuje za afixoidy (Keinys 1999: 111).

144

Lina Rutkienė

Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

stanovisku k takové řadě termínů označujících morfemický status: předpony (prefixy) – prefixoidy (část afixoidů) – vázané kmeny (radixoidy) – volné (samostatné) kmeny.

Rozdíly mezi předponami a vázanými kmeny pocházejícími z klasické řečtiny a latiny na základě práce Tvrtka Prćiće rozebrala L. Inčiuraitė (viz Inčiūraitė 2017: 43–47). Ve své disertaci řadí vědkyně klasické prvky super-, anti-, kontr(a)-, eks-, meta-, sub-, hiper-, pro-, ultra-, vice-, inter-/intra-, arachi-, infra-, terto-, para-, ekstra-, post-, di-, trans-, bi-, epi- k předponám, zatímco pseudo-, mikro-, auto-, tele-, video-, euro-, bio-, makro-, elektro-, hidro-, kvazi-, moto-, aero-, avia-, termo-, mega-, mono-, polit-, agro-, audio-, techno-, stereo-, nano-, radio-, vibro-, eko-, proto-, kiber-, neo-, multi-, pneumo-, seks-, geo-, kosmo-, mezo-, neuro-, amino-, narko-, nitro-, turbo-, zoo- považuje za vázané kmeny. Většina mezinárodních předpon uváděných L. Inčiūraitė je uvedena také v DLKG, v oddílu o předponových odvozeninách (DLKG 2005: 150), vědkyně však tuto skupinu rozšířila o několik mezinárodních předpon. Takzvané klasické vázané kmeny nejsou v DLKG (2005) probírány ani mezi předponami, ani mezi složkami složenin.

Po systematizaci názorů různých autorů na klasické vázané kmeny lze vymezit následující jejich vlastnosti:

1. Klasické vázané kmeny jsou charakteristické pro mnoho jazyků. Potvrzuje to řada lingvistů (Gaivenis 2014 [1995]: 636; Клобуков, Гудилова 2001; Земская 2011: 51), přičemž Valentīna Skujiņa hovoří o rozvoji terminologie v mezinárodním měřítku a postupném slaďování strukturálních modelů termínů v rozsahu, který umožňují různé jazykové systémy (Skujiņa 1999: 3).

2. Klasické vázané kmeny jsou velmi produktivní. Složenin se stejnými klasickými vázanými kmeny je v litevské terminologii různých oborů mnoho.

3. Klasické vázané kmeny mají poměrně konkrétní lexikální význam; uvádí se, že mají spíše kořenový než afixální obsah. Evanthia Petropoulou (2009: 41) používá termín sémantická hustota; podle vědkyně se klasické vázané kmeny vyznačují vyšší sémantickou hustotou než afixy.

4. Slovo, z něhož klasický prvek pochází, bývá obvykle mnohoznačné, avšak vázaný kmen přejímá nikoli všechny jeho významy, nýbrž pouze ty, které jsou nezbytné pro jeho užívání (Козулина et al. 2009: 5).

Terminologija | 2019 | 26

145

5. Klasické vázané kmeny bývají závislými částmi složených slov (netvoří souřadné složeniny, nýbrž pouze určující), určují druhou část a zužují její význam.

6. Klasické vázané kmeny stojící před kořenem obvykle končí samohláskou (ve slovníku Tarptautinių žodžių žodynė (TŽŽ 1936) od Kazia Boruty a kol. Tarptautinių žodžių žodynė (TŽŽ 1936) jsou klasické vázané kmeny uváděny také bez samohlásky nebo s jinou samohláskou: aer…, aero…; hidr…, hidro…; fibri…, fibro…; vibri…, vibro…). Někteří zahraniční autoři se domnívají, že tato samohláska je spojovací. Vasilij Nemčenko tvrdí, že výrazným formálním rysem přibližujícím klasické prvky kořenovým morfémům by měly být spojovací samohlásky. Právě na základě tohoto rysu se afixoidy formálně odlišují od afixů, protože spojovací samohlásky jsou typické pouze pro složeniny mezi kořeny nebo kmeny a nevyskytují se mezi kořeny a afixy (Немченко 1994: 65).

V další části článku bude zkoumán podsystém složených hybridních příbuzných termínů s klasickými vázanými kmeny z jedné konkrétní oblasti – stavebnictví – a budou analyzovány slovotvorné tendence těchto složenin.

PODSYSTÉM KLASICKÝCH VÁZANÝCH KMENŮ VE SLOŽENÝCH HYBRIDNÍCH PŘÍBUZNÝCH TERMÍNECH STAVEBNICTVÍ A JEHO VÝVOJ

Ve stavební terminologii se vyskytuje mnoho hybridních složenin s vázanými kmeny v prepozici, které pocházejí z řečtiny a latiny. Jak ukázal provedený výzkum, podsystém klasických vázaných kmenů v příbuzných stavebních termínech tvoří 20 členů: aero-, auto-, azo-, bio-, eko-, fero-, fibro-, foto-, geo-, hidro-, makro-, mezo-, mikro-, nano-, nitro-, pneumo-, tenzo-, termo-, turbo-, vibro-. Tyto klasické vázané kmeny jsou totožné s kmeny užívanými v termínech mnoha jiných vědních a technických oborů – podsystém klasických vázaných kmenů ve stavební terminologii je pouze součástí obecného systému klasických vázaných kmenů v litevské terminologii. Složeniny s probíranými kmeny jsou buď neologismy stavební terminologie, nebo nová slova, která do ní přešla z jiných oborů.

V jednotlivých obdobích nebylo ve stavební terminologii takových složenin mnoho. Z pramenů vyplývá, že příbuzné složené stavební termíny s klasickými vázanými kmeny se v textech z oblasti stavebnictví začaly užívat v prvním období nezávislosti Litvy. Šlo však pouze o dva příbuzné termíny s auto-: auto-pastogė MT 1929: 11 (psáno se spojovníkem) a autovežimis LPMK 1931: 5, 36, užívané v učebnicích silničního a mostního stavitelství. Je třeba po-

146 Lina Rutkienė | Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

znamenat, že auto se v tomto období užívalo také jako samostatné slovo. Například v knize Leona Tuskenise Lietuvos plentai ir moderniškosios konstrukcijos jsou uvedeny druhy auto: autobusai, krovininiai automobiliai, lengvieji automobiliai, motociklai LPMK 1931: 36. Ve slovníku Techniko žodynėlyje (TŽ 1920) a ve TŽŽ 1936, vydaných v tomto období, je auto rovněž uvedeno jako samostatné slovo označující automobil. Mimochodem, jako samostatné slovo uvádí TŽŽ 1936 také mikro, nebylo však zjištěno, že by se tato přejímka užívala jako samostatné slovo nebo jako vázaný kmen ve vědeckých textech z oblasti stavebnictví. Cesta těchto kmenů do litevské terminologie (včetně stavební terminologie) se otevřela zvláště široce v sovětském období, kdy se ruština stala nejen nejdůležitějším zdrojem výpůjček, ale posílila také její úloha zprostředkujícího jazyka. St. Keinys upozorňuje na historickou událost – čtyřicáté výročí ruské říjnové revoluce, slavené v roce 1957: při této příležitosti byla oficiálně vyhlášena a pokusili se prosadit tvorbu kalků z ruštiny jako důležitý způsob vytváření litevských termínů (Keinys 2005 [2003]: 239). Jak dokládají níže uvedené prameny, téměř všechny složeniny s do té doby neužívanými klasickými vázanými kmeny se skutečně našly ve vědecké literatuře z oblasti stavebnictví vydané až po této události. Tehdy se do oboru nahrnula celá řada nových vázaných kmenů: aero-, azo-, fero-, fibro-, foto-, hidro-, mikro-, nitro-, pneumo-, termo-, turbo-, vibro-. Pomocí nich vzniklo mnoho příbuzných hybridních termínů pro nadzemní (stavbu budov a jiných stavebních objektů, silnic a mostů) i podzemní stavebnictví (vodovody, kanalizaci, zakládání staveb), např.: aeronuotrauka ALKS 1972: 39, azodažalai RLKP 1959: 12, ferolydinys SMG 1974: 58, fibroužpildas MK 1956: 23, fotoapskaita SOV3 1974: 24, hidromazgas RLKP 1959: 68, makrokietumas MMB 1962: 67, mikroputokšlis JTŽ 1982: 15, mikroužpildas MTPM 1976: 141, nitrodažai KSŽ 1988: 84, nitroglaistas SMG 1974: 306, pneumobelenėlis JDŽ 1981: 140, termoįdeklas RLKP 1959: 37. I později se stavební hybridní složeniny tvořily s vázaným kmenem auto- (autokelias APKS 1964: 3, autokrautuvas RLKP 1959: 11, autovežimėlis RLKP 1959: 11), nejvyšší produktivitou se však vyznačoval vázaný kmen vibro-: během sovětského období s ním vznikla rozsáhlá řada stavebních termínů: vibrobuožė BDT 1976: 58, vibromaišytuvas SM 1966: 195, vibromalūnas MK 1956: 21, vibroplūkimas SMG 1974: 201, vibropriekrova SMG 1974: 227, vibrosietas JDŽ 1981: 59, vibrosija BDT 1976: 58, vibrosiurblys BDT 1976: 27, vibrostalas SMG 1974: 227, vibrostrypas BDT 1976: 58, vibrovelenas SMG 1974: 201, vibrotanki-

Terminologija | 2019 | 26

147

nimas SM 1966: 198. Iš 574 giminingų statybos terminų dūrinių, vartotų sovietmečio statybos srities mokslinėje literatūroje, 61 (10,63 proc.) yra hibridinis dūrinys su KPSK.

Velký vliv na vznik takových termínů měly dvojjazyčné rusko-litevské slovníky, v nichž se kopíroval ruský způsob tvoření termínů. Většinu termínů s klasickými vázanými kmeny vytvořených v sovětském období je třeba považovat za částečné kalky, např.: aeronuotrauka – аэроснимок RLKP 1959: 19, ferolydiniai – ферросплавы TRLT 1949: 117, motorvežys – мотовоз RLKP 1959: 204, turbogrąžtas – турбобур RLKP 1959: 445. Jak upozorňuje Zigmas Zinkevičius, v sovětském období „[1]velmi přibylo složených slov, která se rovněž tvořila podle ruských ekvivalentů <...>. Zvláště se rozšířily složeniny s bendra- (обще-, со-), daugia- (много-), sava-, savi- (само-), smulkia- (мелко-), visa- (все-). <...> Naproti tomu latinské (řecké) složky se obvykle vyskytovaly tam, kde je užívali Rusové“ (Zinkevičius 1994: 210–211).

V probíraném období se klasické vázané kmeny bez zábran spojovaly nejen se slovy o jednom kmeni, ale také s domácími a hybridními složeninami (autobetonmaišė BDT 1976: 23, autocementovežis PSAD 1978: 13, autosavivartis BGD 1978: 25, turboorapūtė RLKP 1959: 445), jakož i se složeninami, které již obsahovaly klasický vázaný kmen (aerofotovaizdas, aerofotonuotrauka RLKP 1959: 19, mikrofotonuotrauka RLKP 1959: 197, autohidrokeltuvas JDŽ 1981: 127). V sovětském období se tedy užívaly poměrně těžkopádné hybridní složeniny se třemi kmeny, které se ve stavební literatuře vydávané v letech 1990–2018 již nevyskytují.

Po obnovení nezávislosti Litvy se rozvoj a pokrok stavebnictví začaly spojovat s pokročilými západními zkušenostmi. S integrací vědních oborů se výsledky dosažené v některých oblastech uplatňují i v dalších – stavebnictví není výjimkou; například nanotechnologie a biotechnologie se začínají využívat ke zdokonalování stavebních materiálů. Ve stavební terminologii nabývají na významu nové pojmy, často zahrnující témata z různých vědních a technických oborů, i termíny, které je označují. Klasické vázané kmeny společné terminologiím různých oborů jsou tedy i v tomto období velmi aktuální. Na jejich popularitu má značný vliv angličtina, která vede jak jako zdrojový, tak jako zprostředkující jazyk. Ve vědecké literatuře z oblasti stavebnictví vydané v letech 1990–2018 opět nacházíme mnoho (76 různých termínů) složených hybridních příbuzných stavebních termínů s klasickými vázanými kmeny: aero- (aeronuotrauka ST 1992: 17, SKAE 2010: 24, aerosija CPK 1992: 178, aerouostas RLSTŽ 1992: 292), auto- (autokelias SKPP 2008: 51, autokrautuvas SBPK 1995: 83, autovilikas ALLA 1993: 349), bio- (biodujos SIS 2011: 11, biointarpas SSMS 1994: 7,

148

Lina Rutkienė

Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

biokuras VCKUA 2016: 14), eko- (ekonašumas SIŽ 2004: 822), fero- (ferolydiniai SP 2008: 25), fibro- (fibrosluoksnis ŠSDV 2015: 17), foto- (fototamprumas) RLSTŽ 1992: 456), geo- (geokorys) SIŽ 2004: 124, geotinklas SIŽ 2004: 124, PKSŽ 2009: 156, GAG 2018: 59), hidro- (hidrosąvarta ALLA 1993: 17, hidrostipintuvas ALLA 1993: 40, hidrožerutis PKSŽ 2009: 302, SKTR 1990: 36), makro- (makrolygmuo KABK 2012: 65, makroplaušas KABK 2012: 16, makroplyšys KABK 2012: 41, SP 2008: 22, SK 2002: 26, makrotūris SKKS 1998: 12), mezo- (mezolygmuo KABK 2012: 66, mezoaplinka MLA 2011: 1), mikro-, nano- (nanodalelės RNS 2012: 79, nano vamzdeliai KMMT 2006: 89), tenzo- (tenzodaviklis SKKS 1999: 24, RLSTŽ 1992: 414, SK 1995: 65, SK 1991: 90, ALLA 1993: 159, STŽ 2002: 638, tenzojutiklis S5 2000: 318, tenzotinklas RLSTŽ 1992: 414), termo- (termonuotrauka BG 2002: 74, termopavara ŠVOK 2019: 91), vibro-. Pastarasis sietinis kamienas ir toliau lieka produktyvus ir aktyvus: su juo, kaip ir sovietmečiu, padaryta nemažai statybos terminijos naujadarų: vibroaikštelė SMD 1992: 44, vibrogramzdinimas VLGN 2013: 1, vibrogramzdintuvas VLGN 2013: 6, vibroįkalamumas VLGN 2013: 5, vibroplūktuvas RLSTŽ 1992: 484, vibrotašelis RLSTŽ 1992: 484 ir kt. Tačiau aptariamuoju laikotarpiu didžiausiu produktyvumu ir aktyvumu pasižymi KPSK mikro- – su juo padaryta 20 naujų giminių statybos terminų, pvz.: mikro(su)irimas RLSTŽ 1992: 188, mikroanga PKSŽ 2009: 397, mikroburbulas ŠVOK 2019: 126, mikrodulkės MPPB 2018: 20, BG 2002: 77, mikroįtrūkis VCKUA 2016: 34, mikrokietumas KABK 2012: 67, mikroplaušas KABK 2012: 16, mikroplyšys SP 2008: 22, mikroužpildas GKPE 2007:10, mikrovedinimas SRR 2000: 291. Dūriniai su mikro- iš visų kitų išsiskiria ir didžiausiu vartojamumu statybos srities moksliniuose tekstuose. Be to, greta dažnai vartojamo termino mikroplyšys atsiranda ir makroplyšys SK 2002: 26, SP 2008: 22. Aplinką pradedama skirstyti į mikro-, mezo- ir makroaplinką MLA 2011: 1. Tarp terminų su mikro- ir makro- susiklostė antoniminiai santykiai, susiję su šių klasikinių sietinių kamienų antonimiškumu.

Jak lze vidět z příkladů, ne všechny vázané kmeny, s nimiž se v sovětském období tvořila složená slova, zůstaly produktivní a aktivní. V letech 1990–2018 nevznikl (nebyl nalezen) ani jeden nový termín s KPSK azo-, nitro-, pneumo-, turbo-. Subsystém stavební terminologie KPSK však obohatilo 7 v tomto oboru nových vázaných kmenů, které se používají k tvorbě hybridních termínů: bio-, eko-, geo-, makro-, mezo-, nano-, tenzo-. Je třeba upozornit na to, že v nejvýznamnější práci tohoto období věnované stavební terminologii – Statybos

Terminologija | 2019 | 26

149

terminų žodyne (STŽ 2002) – iš 377 giminių terminų dūrinių tik penki yra hibridiniai dūriniai su KPSK (1, 59 proc.): aerouostas STŽ 2002: 13, hidrosąvarta STŽ 2002: 182, mikroplyšys STŽ 2002: 339, mikroužpildas STŽ 2002: 339, tenzodaviklis STŽ 2002: 638. Be to, greta mikroplyšio teikiamas lietuviškas sudėtinis terminas plaukiškasis plyšys, o greta mikroužpildo – trumpas vienažodis lietuviškas terminas smulkė (tačiau nė viename skaitytame statybos srities moksliniame tekste vartojamų šių lietuviškų terminų nepastebėta). Vadinasi, STŽ 2002 negalėjo turėti didelio poveikio hibridinių statybos terminų dūrinių su KPSK skvarbai į kitus mokslinius tekstus, kaip kad buvo galima pastebėti sovietmečiu leistų žodynų atveju. Peržiūrėjus šaltinius, išleistus 1990–2018 m., pastebėta, kad daugiausia hibridinių giminių statybos terminų dūrinių vartojama vadovėliuose ir disertacijose. Iš šio laikotarpio 598 giminių statybos terminų dūrinių 76 yra su klasikiniais sietiniais kamienais, t. y. 12,71 proc. Giminių statybos terminų dūrinių su KPSK ir su laisvaisiais (savarankiškais) kamienais santykis skirtingais istoriniais laikotarpiais pavaizduotas 1 paveiksle.

Obr. 1. Poměr mezi složenými slovy v hybridních stavebních rodových termínech s klasickými prepozičními vázanými kmeny a s volnými (samostatnými) kmeny: 1) 1918–1940, 2) 1941–1989, 3) 1990–2018.

Jak ukazuje obrázek 1, pro stavební terminologii je charakteristický trend narůstajícího počtu hybridních složených slov s KPSK. Ačkoli za hlavní příčinu vzniku a obliby těchto složených slov ve stavební terminologii, stejně jako v jiných vědních oborech, je třeba považovat historicky ustavené vazby s ruštinou, existuje i řada dalších příčin, které jejich oblibu podmiňují. Jak

150

Lina Rutkiene | Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

uvádí Valerija Danilenko, většina takových klasických mezinárodních kmenů je jednovýznamová, což je pro terminologii obzvlášť důležité. Význam termínu s takovým kmenem lze navíc snadno rozluštit: když například uvidíme termín геофон (lit. geofonas), můžeme z významu jeho částí pochopit, že jde o přístroj k zaznamenávání zvuků země; není třeba ověřovat jeho význam v terminologickém slovníku (Даниленко 1977: 35). Takové jednoslovné termíny jsou navíc úsporné a pohodlné k užívání. Velmi důležitou příčinou vzniku nových hybridních složených slov s klasickými vázanými kmeny v terminologii toho či onoho oboru je tvoření podle analogie. Podle názoru Angelė Kaulakienė se „[t]éměř veškeré tvoření terminologických neologismů (odvozenin a složených slov) opírá o slovotvornou analogii“ (Kaulakienė 2014 [1988]: 169). Valentina Novodranova upozorňuje na mezioborový charakter klasických vázaných kmenů: tyto prvky, které náležejí ke společnému fondu mezinárodních morfémů evropských jazyků, užívají různé vědy a různé disciplíny těchto věd, a proto podle badatelky lze hovořit o tom, že ve vědeckém jazyce tvoří zvláštní vrstvu s výraznými mezioborovými a interdisciplinárními vazbami (Новодранова 2008: 277). S integrací věd jsou jednotky této vrstvy obzvlášť vhodné k tvorbě nových termínů – jak ukázal i výzkum vývoje hybridních rodových termínů ve stavebnictví.

SLOVOTVORNÉ RYSY SLOŽENÝCH SLOV V RODOVÝCH STAVEBNÍCH TERMÍNECH S KLASICKÝMI PREPOZIČNÍMI VÁZANÝMI KMENY

I po objasnění morfematického statusu klasických prvků a odlišení vázaných kmenů od ostatních morfémů vyvstává řada problematických otázek. Jedna z nich souvisí s tvorbou termínů obsahujících KPSK. Jevgenij Klobukov a Svetlana Gudilova kladou otázku, zda lze slova s KPSK (autoři užívají již zmíněný termín radiksoid) vůbec považovat za složeniny. Po zhodnocení znaků těchto útvarů badatelé rozlišují vlastní složeniny a kvazisloženiny. Hlavní rozdíl podle J. Klobukova a S. Gudilové spočívá v odvozenosti kořenových morfémů. Kořeny vlastních složenin se účastní slovotvorby tím, že vstupují do dvou řad slov se společným kořenem, utvořených různými slovotvornými způsoby, např.: лесостепь (lit. miškastepė): 1) лес, лесник, лесистый (lit. miškas, miškinis, miškingas); 2) степь, степной, степняк (lit. stepė, stepiškas, stepinis („obyvatel stepi“)). Morfémy jako makro- však zůstávají mimo slovotvorbu. Badatelé se domnívají, že složeniny s radiksoidy nelze považovat za vlastní složeniny, nýbrž pouze za kvazisloženiny, které „nemají místo

Terminologija | 2019 | 26

151

v kapitolách gramatik a učebnic věnovaných slovotvorbě; patří nikoli do slovotvorby, nýbrž do morfemiky – vědy o morfematické struktuře slova“ (Клобуков, Гудилова, 2001: 18–21).

Vincas Urbutis, ačkoli se v díle Žodžių darybos teorijoje opírá spíše o litevské vázané kmeny, se rovněž drží názoru, že dvoukmenová slova, jejichž jeden kmen je vázaný, by neměla být považována za vlastní složeniny, protože „[t]akovým slovům ještě chybí mnoho znaků typických pro složeniny“ (Urbutis 2009: 153). Badatel zdůrazňuje, že slovotvorná opozice, která je stejně jako slovotvorná motivace důležitým znakem odvozeného útvaru, je opozicí nikoli kmenů, nýbrž slov (zvýrazněno aut.). Ve slovotvorbě je navíc velmi důležité, o jaké slovní druhy jde u základových slov (Urbutis 2009: 104–105). V tomto případě nehovoříme o slovech, nýbrž o kmenech, jimž chybí gramatická charakteristika. V teorii V. Urbutise stejně jako v úvahách J. Klobukova a S. Gudilové vidíme tutéž myšlenku, že složeniny s vázanými kmeny nelze považovat za vlastní složeniny. Z pozorování uvedených autorů tedy vyplývá, že z hlediska slovotvorby by bylo možné rozdělit složeniny na vlastní a nevlastní – mezi druhé, kterým chybějí znaky typické pro složeniny, by patřily i složeniny s vázanými kmeny.

Ve většině případů je pro takové nevlastní hybridní složeniny, které fungují jako rodové stavební termíny, charakteristické, že se KPSK spojuje s celým slovem – podstatným jménem – a gramatická charakteristika tohoto slova se nemění; slovo, s nímž se klasický vázaný kmen spojuje, si zachovává také přízvuk a přízvukový typ. Tvorba nevlastních složenin s KPSK se navíc liší i podle slovotvorné členitelnosti litevského základového kmene. Složeniny litevského spisovného jazyka se obvykle tvoří ze slovotvorně nečlenitelných základových kmenů (Jakaitienė et al. 1976: 15). „Části, jejichž základová slova mají výraznější přípony <...>, předpony nebo jsou sama složená, jsou stále poměrně vzácné a je třeba je považovat za výjimky,“ píše St. Keinys (1999: 72). Jinde však lingvista při pojednání o termínech tvrdí, že „základová slova mají při tvorbě termínů poměrně často složitější stavbu, než je obecně obvyklé ve spisovném jazyce, a zejména v lidové slovotvorbě“ (Keinys 2005 [1974]: 189), a terminolog to spojuje se snahou o přesnost významu termínů. Pokud jde o hybridní složeniny v rodových stavebních termínech s KPSK, lze říci, že při tvorbě těchto nevlastních složenin se často vychází z litevských základových slov ještě složitější stavby³.

³ V tomto článku se při pojednání o základových slovech samozřejmě míní litevské slovo – klasický vázaný kmen nelze nazvat slovem, tím méně základovým.

152

Lina Rutkienė

Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

Obecně se KPSK při tvoření příbuzných stavebních termínů spojují se slovem jakékoli struktury. Charakteristické je, že druhé slovo není jednoduché, nýbrž odvozené. Už v textech z oblasti stavebnictví z prvního období litevské nezávislosti jsou u nalezených nepravých složených stavebních termínů auto-pastogė ir autovežimis základová slova odvozena v prvním stupni (auto + pa-stogė ← stogas, auto + vežimas ← vežė).

Většina nepravých složenin ve stavební terminologii ze sovětské éry vznikla rovněž spojením vázaného kmene s odvozeninami prvního a druhého stupně, nejčastěji se sufixální derivací, např.: autokrautuvas RLKP 1959: 11 (auto + krautuvas ← krauti), autovežimėlis RLKP 1959: 11 (auto + vežimėlis ← vežimas ← vežė), makrokietumas MMB 1962: 67 (makro + kietumas ← kietas), mikrobandinys MMB 1962: 20 (mikro + bandinys ← bandė), mikrojudesys SOV3 1974: 33 (mikro + judesys ← judėjo), nitrojunginys RLKP 1959: 227 (nitro + junginys ← jungė), turbogrąžtas RLKP 1959: 445 (tur-bo + grąžtas ← gręžti), vibrosiurblys BDT 1976: 27 (vibro + siurblys ← siurbti), vibroplūkimas SMG 1974: 201 (vibro + plūkimas ← plūkė).

U některých nepravých složenin s KPSK má základové slovo předponu získanou v některém z derivačních stupňů, avšak základové slovo nepravé složeniny je odvozeno koncovkou: autoįvykis MTS 1981: 220 (auto + įvykis ← įvyko ← vyko), fibroužpildas GMKP 1969: 39 (fibro + užpildas ← užpildė ← pildė), vibropriekrova SMG 1974: 227 (vibro + priekrova ← prikrovė ← krovė). Jak již bylo zmíněno, KPSK se spojují také se složeninami (autobetonmaišė BGD 1978: 25, autocementovežis PSAD 1978: 13, autosa-vivartis BGD 1978: 25).

Základové slovo nepravých složenin v menším počtu případů je jednoduché, např. vibrosija BDT 1976: 58.

Analýza příkladů ukazuje, že se struktura litevského základového slova z hlediska slovotvorby postupem času komplikuje. V odborné literatuře z oblasti stavebnictví z let 1990–2018 mezi neologismy (či novými slovy) v podobě složenin stavební terminologie s KPSK převažují složeniny, jejichž základovým slovem je odvozenina druhého stupně: fototamprumas RLSTŽ 1992: 456 (foto + tamprumas ← tamprus ← tempti), hidrosąvarta STŽ 2002: 182 (hidro + sąvarta ← suver-tė ← vertė), hidrostiprintuvas ALLA 1993: 40 (hidro + stiprintuvas ← stip-rinti ← stiprus), vibroištraukimas VLGN 2013: 16 (vibro + ištraukimas ← ištraukti ← traukti). Mezi složenými stavebními termíny s KPSK zaznamenanými v tomto období je mnohem méně těch, jejichž základové slovo vychází z odvozeniny prvního stupně: makroplyšys KABK 2012: 41 (makro + plyšys ← plyšo), mi-

Terminologija | 2019 | 26

153

krotrūkis SGY 2012: 81 (mikro + trūkis ← trūko). Taip pat nedaug kalbamųjų dūrinių, kurių pamatinis sandas yra paprastasis žodis: biodujos SIS 2011: 11, geokorys SIŽ 2004: 124, mikroanga PKSŽ 2009: 397.

Ne všechny hybridní složeniny s KPSK užívané v textech z oblasti stavebnictví v posledním století jsou nepravé. Výzkum ukazuje, že byly činěny pokusy tvořit s KPSK pravé složeniny a více přizpůsobit klasické vázané kmeny systému litevského jazyka. Jedna z prvních složenin užívaných ve stavební publikaci, autovežimis LPMK 1931: 36, je utvořena jako pravá složenina: koncovka byla změněna, přízvuk pravděpodobně padá na dlouhý spojovací vokál o, který nahradil přejaté krátké o. Je možné, že systémové tvoření termínu autovežimis bylo dáno tím, že, jak již bylo zmíněno, auto se v daném období užívalo také jako samostatné slovo s konkrétním významem ‚automobil‘. Autovežimis je doloženo i v pozdějších textech z oblasti stavebnictví a v roce 1956 K. Ulvydas navrhoval gramaticky začlenit přejaté slovo auto s tvrzením, že toto slovo lze zcela snadno skloňovat: áutas, áuto, áutui atd. (Ulvydas 1967). Takové auto bychom tedy nemohli považovat za vázaný kmen – jde o samostatné slovo, podstatné jméno, byť postrádá některé gramatické rysy (v litevštině je i dnes mnoho takto gramaticky nezačleněných slov), které se účastní slovotvorby a vytváří pravou složeninu. Na druhou stranu však takové tvoření, kdy je za základové slovo vzato gramaticky nezačleněné přejaté slovo, není pro litevštinu také typické.

Byly činěny i další pokusy tvořit termíny s KPSK blízké pravým složeninám. Ačkoli se klasické vázané kmeny při tvoření příbuzných termínů obvykle spojují s podstatnými jmény, v sovětské éře se podle slovotvorných tendencí ruštiny zkoušelo spojovat je také se slovesy, např. motovežys – мотовоз RLKP 1959: 204. St. Keinys v roce 1979 při rozboru termínů typu autolėkis, autoskrydis, fleksorašis, motovežys vyslovil myšlenku o „zárodcích dalšího nového typu tvoření termínů“ a uvedl, že zatím není jasné, „[z]da se stane produktivním“ (Keinys 2005 [1979]: 2000). Po půlstoletí lze říci, že tento způsob tvoření nebyl přinejmenším v oblasti stavebnictví produktivní; tyto termíny se v později čtených publikacích již nevyskytovaly. V jedné učebnici ze sovětské éry byly nalezeny také dvě hybridní slovesa s KPSK: vibrovalcuoti SMG 1974: 184 a vibroštampuoti SMG 1974: 184. Není jasné, zda byla za základová slova těchto sloves vzata dvoukmenová přejatá slova vibrovalcas a vibroštampas, nebo zda byl k hybridním slovesům valcuoti a štampuoti připojen vázaný kmen vibro-. V každém případě jde o zcela netypické příklady.

154 Lina Rutkienė │ Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

Je zřejmé, že KPSK nepřišly do litevštiny samy – spolu s nimi byl přejat i slovotvorný model, podle něhož se vázaný kmen jednoduše připojuje k druhému plnému slovu, aniž se jej někdo pokouší morfonologicky začlenit do systému litevského jazyka.

Tvoření termínů s KPSK podle cizojazyčného vzoru zvláště kritizoval Vytautas Pranciškus Būda. Jazykovědec navrhoval opravovat nepravé hybridní stavební termíny-odvozeniny, kterých se, jak již bylo uvedeno, začalo v litevské terminologii za sovětské éry bez míry objevovat, nejen proto, že se podle autora nehodí do slovotvorného systému litevštiny, ale také proto, že takovým způsobem tvoření podléháme cizím vlivům a „zapomínáme na to, co bylo učiněno v minulosti, než se v Litvě prosadily záměry „velkého“ Stalina a vůbec teorie a praxe jazykovědného „učení“ bolševické éry“ (Būda 1994: 33). Vědec navrhoval nahrazovat nepravé odvozeniny s KPSK buď podle něj správnými odvozeninami: benzōdažiai (nikoli benzodažai), mikrōplyšis (nikoli mikroplyšys), mikrōkietis (nikoli mikrokietumas), mikrōnuotraukė (nikoli mikronuotrauka), nebo slovními spojeními: žemės ūkio gamyba (nikoli agrogamyba), motorinis įrankis (nikoli motoįrankis), automobilizmo mėgėjas (nikoli automėgėjas) (Būda 1994: 33–34).

V současné terminologii se takové příbuzné termíny s KPSK, které navrhoval V. P. Būda, nepovažují za normativní. Naopak za normativní se považuje způsob tvoření, při němž se KPSK připojují k litevským slovům, aniž se mění jejich gramatická charakteristika. Mnoho takových termínů uvádí Terminologická banka Litevské republiky (LRTB), např.: mikrodarinys, mikrodauginimas, mikroįvertinimas, mikropriežastingumas. Ne všechny jazykovědné zdroje však s takovými odvozeninami souhlasí. Například publikace Administracinės kalbos aktualijos (AKA) uvádí, že mikro- je zcela nevhodné spojovat s litevskými slovy, např. mikroįmonė (– labai maža įmonė), a odvozenina mikromokėjimas, jejímž litevským základovým slovem je slovesné abstraktum, je považována za nesprávnou: mikromokėjimas (= mažasis mokėjimas) (AKA 2014). Při kodifikaci termínů vytvořených složením KSPK s litevskými slovy se samozřejmě přihlíží k různým požadavkům kladeným na termíny. Například není jisté, zda by mohl být kodifikován poměrně nový termín ekonašumas SIŽ 2004: 822, protože je především dvojznačný: není jasné, zda se hovoří o ekologické, nebo ekonomické efektivitě. St. Keinys upozorňuje, že při tvoření termínů s KPSK je třeba dbát na míru (Keinys 2005 [1967]: 211), a K. Gaivenis zdůrazňuje, že jsou zbytečné novotvary s KPSK, které z užívání vytlačují již ustálená a obecně rozšířená slova a slovní spojení (Gaivenis 2014 [1991]: 624).

Terminologija | 2019 | 26

155

ZÁVĚRY

1. Klasické prepoziční vázané kmeny pocházející z řečtiny a latiny, jako například audio-, makro-, mikro-, nano-, pseudo-, video- aj., které se aktivně používají k tvorbě nových termínů, jsou stále předmětem diskusí mezi lingvisty. Ačkoli je někteří lingvisté řadí mezi afixoidy (považují je za prefixoidy), lze se domnívat, že pro větší přesnost by bylo možné pojmy afixoidů a vázaných kmenů rozlišovat. Vázané kmeny se neužívají jako samostatná slova a postrádají gramatickou charakteristiku, většina z nich však má poměrně konkrétní lexikální význam. Afixoidy lze v jazyce užívat jako samostatná slova, avšak lexikální význam těchto samostatných slov se již neshoduje s významem afixoidu, který je součástí složeniny (je abstraktnější); afixoid plní spíše modifikační funkci.

2. Při hodnocení vývoje klasických vázaných kmenů ve složených hybridech rodových stavebních termínů lze konstatovat, že tento vývoj nejen vyjadřuje nejnovější trendy ve vědeckém pokroku a integraci vědních oborů, ale také odráží vazby litevské terminologie na terminologii jiných jazyků, s nimiž jsou kontakty historicky podmíněny. Přejímání klasických vázaných kmenů nebylo izolovaným, ojedinělým jevem – spolu s těmito kmeny byl převzat také slovotvorný model.

3. Subsystém klasických prepozičních vázaných kmenů ve stavební terminologii zahrnuje 20 pojednávaných kmenů (aero-, auto-, azo-, bio-, eko-, fero-, fibro-, foto-, geo-, hidro-, makro-, mezo-, mikro-, nano-, nitro-, pneumo-, tenzo-, termo-, turbo-, vibro-), z nichž nejvyšší produktivitu a aktivitu vykazují mikro- a vibro-. Kvantitativní údaje ukazují, že složené hybridní rodové stavební termíny s klasickými prepozičními vázanými kmeny již ve stavební terminologii nezaujímají izolované, periferní postavení, ale tvoří její důležitou součást.

4. Ve vědeckých textech z oblasti stavebnictví z prvního období litevské nezávislosti byly nalezeny pouze dva složené hybridní rodové stavební termíny s klasickými prepozičními vázanými kmeny; to představuje 0,78% všech zaznamenaných složenin rodových stavebních termínů z daného období. Hybridní složeniny s klasickými prepozičními vázanými kmeny nalezené v sovětských pramenech představují 10,63% všech složenin příbuzných stavebních termínů, zatímco v odborné literatuře z oblasti stavebnictví z let 1990–2018 již tyto složeniny tvoří 12,71% všech složenin. Výzkum ukazuje, že nárůst počtu hybridních složenin s klasickými prepozičními vázanými kmeny je poměrně výrazným trendem ve stavební terminologii druhé poloviny 20. až 21. století.

156

Lina Rutkienė

Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

5. Z hlediska slovotvorby je třeba složeniny s klasickými vázanými kmeny považovat za nepravé složeniny, protože jim chybí znak charakteristický pro pravé složeniny. První část složeniny není založena na slově, které v jazyce existuje synchronně, nýbrž pouze na kmeni bez gramatické charakteristiky. Většina složených hybridních příbuzných stavebních termínů s klasickými prepozičními vázanými kmeny vzniká spojením vázaného kmene s celým slovem (podstatným jménem), aniž se mění jeho koncovka, místo přízvuku či přízvukový typ. Druhé, litevské slovo, k němuž se připojuje klasický vázaný kmen, je nejčastěji útvarem prvního nebo druhého stupně. Výzkum ukazuje, že existovaly pokusy více přizpůsobit klasické vázané kmeny systému litevštiny, změnit koncovku a přízvuk základu – podstatného jména – a také spojovat vázané kmeny se slovesy. Takový způsob tvoření se však ve stavební terminologii nevyznačuje produktivitou.

ŠALTINIAI

AKA 2014: Administracinės kalbos aktualijos. Sudarė L. Murinienė, R. Vladarskienė. Prieiga per internetą: http://administracinek.alba.lki.lt/index.php?meniu=pradinis.

ALLA 1993: Anglų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas. Atsak. red. A. Kudzys, Vilnius: Technika.

ALKS 1972: Anglų–lietuvių kalbos statybos terminų žodynėlis. Sudarė J. Stonys, Vilnius: VISI.

APKS 1964: Vilčinskas P., Bružas A. Asfaltbetonis ir jo panaudojimas kelių statyboje, Kaunas: Raidė.

BDT 1976: Betonavimo darbų technologija. Parengė V. Rimvydienė, Vilnius: „Orgtechstatybos“ tresto spaustuvė.

BG 2002: Betonas ir gelžbetonis. Konferencijos pranešimų medžiaga. Atsak. red. G. Skripkiūnas, Kaunas: Technologija.

BGD 1978: Mažeika V. Betono ir gelžbetonio darbai, Vilnius: Pergalė.

CPK 1992: Nakas A., Gajauskas J., Prikšaitis M. Civilinių pastatų konstrukcijos. Vadovėlis, Vilnius: Mokslas.

CPŽŪ 1969: Krasenskis V., Fedorovskis L. Civiliniai, pramoniniai ir žemės ūkio pastatai. D. 1: Civiliniai pastatai, Vilnius: Mintis.

DLKG 2005: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Sudarė V. Ambrazas, K. Garšva, A. Girdenis, E. Jakaitienė, P. Kniūkšta, S. Krinickaitė, V. Labutis, A. Laigonaitė, E. Oginskienė, J. Pikčilingis, A. Ruzė, N. Sližienė, K. Ulvydas, V. Urbutis, A. Valeckienė, E. Valiulytė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

GAG 2018: Skuodis Š., Dirgėlienė N. Grunto, armuoto geotinklais, kerpamojo stiprio tyrimai. – Geologija. Geografija 4(2).

GKPE 2007: Marčiukaitis G., Jonaitis B., Papinigis V., Valivonis J. Gelžbetoninių konstrukcijų projektavimas pagal euronormas. Vadovėlis, Vilnius: Technika.

GMKP 1969: Rozenbliumas A., Jokūbaitis V. Gelžbetoninių ir mūrinių konstrukcijų pagrindai, Vilnius: VISI.

JDŽ 1981: Movčianas F. Jaunojo dažytojo žinynas. Vertė M. Staskevičienė, Vilnius: Mokslas.

JTŽ 1982: Goriačevas V. I. Jaunojo tinkuotojo žinynas. Vertė A. Zimanienė, Vilnius: Mokslas.

KABK 2012: Kaklauskas G., Bačinskas D., Gribniak V. Kompozitais armuotos betoninės konstrukcijos. Vadovėlis, Vilnius: Technika.

KMMT 2006: Smolskas P. K. Konstrukcinių medžiagų ir medžiagotyros terminų žodynas, Vilnius: Ciklonas.

KSŽ 1988: Jacinavičius J., Matkevičius V. Kaimo statybininko žinynas, Vilnius: Mokslas.

KTŽ 1990: Gaivenis K., Keinys St. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

LPMK 1931: Tuskenis L. Lietuvos plentai ir moderniškosios konstrukcijos. D. 1, Kaunas: Spindulys.

LRTB – Lietuvos Respublikos terminų bankas. Prieiga per internetą: http://terminai.vlkk.lt/.

MK 1956: Rozenbliumas A. Mūrinės konstrukcijos, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

MLA 2011: 14-osios Lietuvos jaunųjų mokslininkų konferencijos „Mokslas – Lietuvos ateitis“ 2011 metų teminės konferencijos „Statyba“ straipsnių rinkinys, Vilnius: Technika.

Terminologija | 2019 | 26

157

MMB 1962: Vasauskas S. Mechaniniai medžiagų bandymai, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

MPPB 2018: Rutkauskas A. Mineralinių priedų poveikis betono atsparumui šarminei korozijai. Daktaro disertacija, Vilnius: Technika.

MT 1929: Grinkevičius S. Mediniai tiltai, Kaunas: Spindulys.

MTPM 1976: Aleksandrovskis A. V. Medžiagotyra tinkuotojams plytelių ir mozaikos klodėjams. Vadovėlis, Vilnius: Mokslas.

MTS 1981: Kivilša J., Kamaitis Z., Stepanavičius A. Miesto transporto statiniai. Vadovėlis, Vilnius: Mokslas.

PIM 2012: Valiulis A. V. Pažangios inžinerinės medžiagos: savybės, gamyba ir taikymas. Vadovėlis, Vilnius: Technika.

PKSŽ 2009: Pastatų konstruktoriaus ir statybininko žinynas. Sudarė J. Gajauskas, Kaunas: Naujasis lankas.

PSAD 1978: Kitinas V. Pagrindinės statybos apdailos darbų technologijos ir mechanizavimo tobulinimo kryptys, Vilnius: Informacinių paslaugų firmos spaustuvė.

RLKP 1959: Rusų–lietuvių kalbų politechninis žodynas. Red. kolegijos pirmininkas A. Novodorskis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

RLSTŽ 1992: Kivilša J., Kudzys A., Rosinas A. Rusų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas, Vilnius: Lietuvos ūkis.

RNS 2012: Raštinio namo statyba. Žinynas. Straipsnių ir nuotraukų autoriai R. Bortkūnas, T. V. Čiekauskas, R. Daraškevičius, T. Gecas, T. Lapinskas, E. Norvaišas, M. Sakaitis, A. Sirvydis, T. Šlivinskas, G. Unikas, V. Uosaitis, Vilnius: BALTO print.

S5 2000: Statyba 6(5). Vyr. red. E. K. Zavadskas, Vilnius: Technika.

SBPK 1995: Kudzys A., Vaitkevičius V. Suvirintų ir besiūlių plieninių konstrukcijų saugos ir ilgalaikiškumo įvertinimas, Vilnius: Vilniaus technikos universitetas.

SGY 2012: Prūšinskienė S. Smėlio gruntų ypatumai ir jų tyrimo metodai. Mokomoji knyga, Vilnius: Technika.

SIS 2011: Bilinskienė R., Graudinyte J. Statinių inžinerinės sistemos. D. 3: Dujų tiekimas. Mokomoji knyga, Klaipėda: Klaipėdos banga.

SIŽ 2004: Statybos inžinieriaus žinynas. Sudarė J. Gajauskas, Vilnius: Technika.

SK 2002: Statybinės konstrukcijos. Konferencijos, skirtos prof. A. Rozenbliubo 100-osioms gimimo metinėms paminėti, įvykusios Vilniuje 2002 m. birželio 5–6 d., pranešimų medžiaga, Vilnius: Technika.

SKAE 2010: Marina V. 2010. Statybinių konstrukcijų atsparumas ekstremaliems poveikiams: aiškinamasis anglų–lietuvių kalbų terminų žodynas, Vilnius: Technika.

SKKS 1998: Statybinės konstrukcijos: kūrimas, projektavimas ir stiprinimas. Konferencijos, įvykusios Vilniuje 1998 m. lapkričio 20 d., pranešimų medžiaga, Vilnius: Technika.

SKPP 2008: Parasonis J. Statinių konstrukcijų projektavimo pagrindai. Vadovėlis, Vilnius: Technika.

SKTR 1990: Statybinių konstrukcijų tyrimo rezultatų įdiegimas, naujos statybinės medžiagos ir nauji pamatai Lietuvoje. Respublikinės mokslinės techninės konferencijos „Statybos mokslo laimėjimai ir jų rezultatų įdiegimas į gamybą“, įvykusios 1990 m. sausio 31 d.–vasario 2 d., pranešimų tezės, Vilnius: VISI.

SM 1966: Ščesnulevičius S. Statybinės medžiagos. Vadovėlis, Vilnius: Mintis.

SMG 1974: Grigaliūnas B. Statybinės medžiagos ir gaminiai. Vadovėlis, Vilnius: Mintis.

SMD 1992: Peliksa M., Rumševičius A. Statybinės medžiagos ir dirbiniai, Kaunas: Technologija, 97.

SP 2008: Ramukevičius D. Statybos pagrindai, Kaunas: Ardiva.

SRR 2000: Venckevičius V., Žilinskas R. Statinių rekonstrukcija ir remontas. Vadovėlis, Kaunas: Technologija.

SSMS 1994: Marčiukaitis G. Sluoksniuotųjų sienų iš mažagabaričių dirbinių skaičiavimas, Vilnius: Technika.

StM 2012: Žurauskienė R., Naujokaitis A. P., Mačiulaitis R., Žurauskas R. Statybinės medžiagos. Vadovėlis, Vilnius: Technika.

STŽ – Statybos terminų žodynas. Parengė A. Kudzys, A. Rosinas, B. Kudzienė, Vilnius: Lietuvos mokslas.

ŠSDV 2015: Šlaitinio stogo dengimas vienetine ir lakštine danga. Parengė J. Burokienė, Vilnius: Arx Reklama.

ŠVOK 2019: Šildymas, vėdinimas, oro kondicionavimas: teorija ir praktika. Parengė J. Čiuprinskienė, K. Čiuprinskas, V. Motuzienė, Vilnius: Super namai.

TRLT 1949: Novodvorskis A. Trumpas rusiškai–lietuviškas techninis žodynas, Kaunas: Spindulys.

TŽ 1920: Techniko žodynėlis. Sudarė A. Macijauskas, Kaunas: Valstybės spaustuvė.

TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas. Sudarė K. Boruta, P. Čepėnas, A. Sirutytė-Čepėnienė, Kaunas: Sakalas.

VCKUA 2016: Boris R. Vidutinio cemento kiekio ugniai atsparaus betono su klinkeriniu užpildu struktūros ir savybių tyrimai. Daktaro disertacija, Vilnius: Technika.

VLGN 2013: Kelevičius K. Vibropolio laikomosios galios nustatymas pagal įrengimo metu išmatuotus parametrus. Daktaro disertacija, Vilnius: Technika.

158

Lina Rutkienė

Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

LITERATŪRA

Booij G., Hüning M. 2014: Affixoids and constructional idioms. – Extending the scope of Construction Grammar, Berlin: De Gruyter Mouton, 77–106.

Būda V. P. 1994: Sudurtiniai ir priešdėlinės darybos žodžiai su tarptautiniais dėmenimis, Vilnius: Technika.

Gaivenis K. 2014 [1991]: Technikos terminai su kai kuriais tarptautiniais dėmenimis. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 623–624.

Gaivenis K. 2014 [1994]: Technikos terminijos norminimo mažmožiai. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 390–396.

Gaivenis K. 2014 [1995]: Terminai su dėmenimis auto- ir elektro-. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 636–638.

Gaivenis K. 2014 [1998]: Fizikos terminijos antonimai. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 401.

Jakaitienė E., Laigonaitė A., Paulauskienė A. 1976: Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius: Mokslas.

Harastani R., Daille B., Morin E. 2012: Neoclassical Compound Alignments from Com-parable Corpora. – Computational Linguistics and Intelligent Text Processing. 13th International Conference, 72–82.

Inčiūraite L. 2017: Dabartinės lietuvių kalbos vardažodžių su (neo)klasikiniais elementais morfeminė sandara ir daryba. Daktaro disertacija, Vilniaus universitetas.

Inčiūraitė-Noreikienė L. 2015: Lietuvių kalbos dūriniai su neoklasikiniais dėmenimis. – Baltistica 50(2), 245–259.

Jarmalavičius D. 2014: Vokiečių kalbos dūrinių daryba XV–XVIII a. rankraštiniuose dvikalbiuose baltų kalbų žodynuose. Daktaro disertacija, Vilniaus universitetas.

Kastovsky D. 2008: Astronaut, astrology, astrophysics: about combining forms, classical compounds and affixoids. – Selected Proceedings of the 2008 Symposium on New Approaches in English Historical Lexis (HEL-LEX 2), 1–13.

Kaulakienė A. 2014 [1988]: Terminų daryba pagal analogijos principą. – Terminologija. Terminografija. Terminija, Vilnius: Technika, 164–170.

Keinys St. 2005 [1967]: Dėl sudurtinių terminų darybos. – Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 209–211.

Keinys St. 2005 [1979]: Tarptautiniai elementai lietuvių terminologijoje. – Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 193–201.

Keinys St. 1999: Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Keinys St. 2005 [2003]: Tautinis terminologijos savitumas. – Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 234–242.

Lassere M. 2013: Neoclassical compounds and language registers. – Journées d’Études Toulousaines(JéTou), May, 98–107. Prieiga per internetą: https://hal-univ-tlse2.archives-ouvertes.fr/hal-00966824/document.

Petropoulou E. 2009: On the parallel between neoclassical compounds in English and Modern Greek. – Patras Working Papers in Linguistics 1, 40–58.

Rudaitienė V. 2001: Žodžiai su prepoziciniais nelietuviškos kilmės dėmenimis. – Lituanistika 2(46), 94–107.

Skujinā V. 1999: Latīņu un grieķu cilmes vārddaļu vārdnīca, Rīga: Kamene.

Umbrasas A. 2018: Informatikos ir kompiuterijos terminai naujadarai. – A. Auksoriūtė, J. Gaivenytė-Butler, S. Labanauskienė, A. Mitkevičienė, R. Stunžinas, A. Umbrasas, P. Zemlevičiūtė. Lietuviškos informatikos ir kompiuterijos terminijos tyrimai. Kolektyvinė monografija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 94–149.

Ul vydas K. 1967: Dabartinės lietuvių literatūrinės kalbos leksikos normalizacijos klausimai. – Lietuvių kalba tarybiniais metais. Straipsnių rinkinys, Vilnius: Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, 36–101.

Urbutis V. 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Valeckienė A. 1968: Kitų kalbų kilmės sudurtiniai žodžiai. – Kalbos kultūra 15, 16–25.

Vounchev B. 2019: The affixoids in the Greek gay argot Kaliardà. – Orbis Linguarum 17(1), 50–58.

Zemlevičiūtė P. 2018: Kitų kalbų poveikis lietuviškai informatikos ir kompiuterijos terminijai. – A. Auksoriūtė, J. Gaivenytė-Butler, S. Labanauskienė, A. Mitkevičienė, R. Stunžinas, A. Umbrasas, P. Zemlevičiūtė. Lietuviškos informatikos ir kompiuterijos terminijos tyrimai. Kolektyvinė monografija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 150–246.

Zinkevičius Z. 1994: Lietuvių kalbos istorija. VI. Lietuvių kalba naujaisiais laikais, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Гущина Н. Н. 2003: К вопросу об аффиксоидах. – Журнал Гродненского государственного медицинского университета 2, 19–24. Доступ через интернет: https://cyberleninka.ru/article/n/k-voprosu-ob-affiksoidah.

Terminologija | 2019 | 26 159

Даниленко В. П. 1977: Русская терминология. Опыт лингвистического описания, Москва: Наука.

Земская Е. А. 2011: Современный русский язык. Словообразование, Москва: Флинта.

Клобуков Е. В., Гудилова С. В. 2014: Языковая специфика непроизводных сложных слов квазикомпозитов. – Язык, сознание, коммуникация 20, 12–25.

Козулина Н. А., Левашов Е. А., Шагалова Е. Н. 2009: Аффиксоиды русского языка. Опыт словаря-справочника, Санкт-Петербург: Нестор-История.

Копелевич А. Б. 2003: К вопросу о правомерности термина «радиксоид». – Русское слово: синхронический и диахронический аспекты. Матер. междунар. науч. конференции, посвященной 130-летию со дня рождения Д. Н. Ушакова, 127—128.

Немченко В. Н. 1994: Современный русский язык. Морфемика и словообразование, Нижний Новгород: НГУ.

Новодранова В. Ф. 2008: Именное словообразование в латинском языке и его отражение в терминологии латинской культуры. Laterculi vocum Latinarum et terminorum. Монография, Москва: Языки славянской культуры.

Рыженкова Г. 2002: О морфемном статусе некоторых элементов греческого происхождения. Проза.ру. Доступ через интернет: https://proza.ru/2002/10/05-10.

Шанский Н. М. 1970: Аффиксоиды в словообразовательной системе современного русского литературного языка: Исследования по современному русскому языку, Москва: МГУ.

HYBRID COMPOUNDS WITH CLASSICAL PREPOSITIVE BOUND STEMS IN THE TERMINOLOGY OF CONSTRUCTION

Summary

The major theoretical problem addressed in the article is the ambiguous approach of Lithuanian and foreign linguists to the morphemic status of classical elements. Though some linguists attribute them to affixoids, for the sake of accuracy, the present article proposes to distinguish between the concepts of affixoids and bound stems. Bound stems, as the classical elements under analysis are called, are not used as independent words; they do not have grammatical characteristics, but most of them have a rather specific lexical meaning. By contrast, affixoids can be used as independent words in the language, but the lexical meaning of those independent words does not match the meaning of the affixoid comprising the component of the compound (it is more abstract); the affixoid plays a more modifying function.

The sub-system of classical bound stems in the terminology of construction is made of 20 members: aero-, auto-, azo-, bio-, eco-, fero-, fibro-, foto-, geo-, hidro-, makro-, mezo-, mikro-, nano-, nitro-, pneumo-, tenzo-, termo-, turbo-, vibro-. The terminology of the field in question demonstrates the gradual growth in hybrid compounds with classical prepositive bound stems. During the first period of Lithuania’s independence very few compounds with classical bound stems were used in the terminology of construction. The road for classical bound stems to the terminology of construction was widely opened during the Soviet period when Russian did not only become the major source of loanwords but its role as the intermediary language increased. After Lithuania’s independence was restored, the improvement and development of construction were already associated with the progressive experience of the West. The integration of sciences takes place; the innovations coming from other scientific fields are applied in construction; they determine the origin of new classical bound stems in the terminology of construction.

Concerning the formation of the compounds with classical bound stems in the terminology of construction, it should be noted that a bound stem is combined with a

160

Lina Rutkienė

Hibridiniai statybos terminijos dūriniai su klasikiniais prepoziciniais sietiniais kamienais

full word, i.e. a noun, and the grammatical characteristics of this word are not changed; the stress and accentual paradigm are also retained by the word which is combined with a classical bound stem. It is also typical that the Lithuanian base word is not a simple word but a formation. Most of the compounds which can be found in the Soviet terminology of construction were formed by combining a bound stem and the formations of the first and second degree; they are usually formed with suffixes. As time is passing by, the structure of the Lithuanian base word is becoming more complex. In the period of 1991–2018, the terminology of construction was dominated by the compounds with the formations of the second degree used as the base word. The research shows that attempts have been made to make classical bound stems more adapted to the system of the Lithuanian language, to combine bound stems with verbs, as well as to change the ending and stress of the noun used as the base word.

Gauta 2019-11-05

Lina Rutkienė

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

Vilniaus Gedimino technikos universitetas

Saulėtekio al. 11, LT-03227 Vilnius

E. paštas [email protected]

Terminologija | 2019 | 26

161