doi.org/10.35321/term30-5

Variantnost makroekonomických termínů s osobním jménem

Variantnost makroekonomických termínů s osobním jménem

RAMUNĖ VASKELAITĖ

Litevský jazykový institut

ORCID id: https://orcid.org/0000-0001-6063-9699

A N O T A C E

Článek se zabývá složenými termíny utvořenými z osobních jmen, které se používají v litevských učebnicích makroekonomie. Po přehledu nejasností souvisejících s hodnocením těchto termínů a vztahu mezi termínem utvořeným z osobního jména a eponymickým termínem je cílem odhalit variantnost termínů používaných v těchto zdrojích. Zároveň se ukazují některé příčiny variantnosti a specifika užívání termínů utvořených z osobních jmen.

KLÍČOVÁ SLOVA: termín utvořený z osobního jména, eponymický termín, variantnost termínů.

A B S T R A K T

Článek se zabývá složenými termíny užívanými v litevských učebnicích makroekonomie, které jsou tvořeny z osobních jmen. Přináší přehled nejasností spojených s hodnocením těchto termínů a vztahu mezi termínem utvořeným z osobního jména a eponymním termínem a klade si za cíl odhalit variabilitu termínů užívaných v těchto zdrojích. Poukazuje také na některé příčiny této variability a zvláštnosti užívání těchto termínů.

KLÍČOVÁ SLOVA: termín s vlastním jménem, eponymní termín, terminologická variabilita.

ÚVOD

Složené termíny tvořené z osobních jmen jsou rozšířeným jevem v mnoha oborech, avšak v litevských terminologických pracích se jim věnuje jen malá pozornost. V jednotlivých pracích, které se zabývají různými otázkami užívání terminologie, se zmiňují také termíny jako Omo dėsnis nebo Ohmo dėsnis, Tomsono efektas nebo Thomsono efektas (Kaulakienė 2003: 113–114), Boilio ir Marioto

Terminologija | 2023 | 30

95

dėsnis, Diuaro indas, Simpsono formulė (Kaulakienė 2014: 60), Doperio greitis, Dekarto koordinatės, Ebšteino sindromas (Gaivenis 1994: 14), pateikiama viena kita pastaba dėl jų vartojimo, bet atskirai tokie terminai beveik nenagrinėjami. Kita vertus, lietuvių terminologijos darbuose dėl jų pateikiamos pastabos ar užsienio terminologijos darbuose plačiau plėtojamos diskusijos tokių terminų vartojimo klausimu rodo, kad su asmenvardžiais sudaryti terminai kelia įvairių neaiškumų ir prieštaravimų.

Například v několika pracích litevských autorů jsou takové termíny zmiňovány při pojednání o eponymních termínech, jejich vztah k eponymním termínům však není vymezen zcela jednotně. Termíny utvořené z osobního jména výslovně označuje za eponymní Laimutė Kitkauskienė, když uvádí, že článek vychází z předpokladu, že „termín, který ve své stavbě obsahuje propriální složku – osobní jméno, název města, vesnice, jiného zeměpisného místa, země či národa, kmene – se nazývá eponymní“ (Kitkauskienė 2011: 48). Při zkoumání terminologie architektury, umění a stavebnictví tedy L. Kitkauskienė pojednává jako o eponymních termínech nejen o jednoslovných termínech odvozených od osobního jména, jako je například gobelenas (srov. Gobelin), makadamas (srov. McAdam) nebo mauzoliejas (srov. Mauzolo), ale i o složených termínech obsahujících osobní jméno, jako jsou Simmlerio baldai, Medici porcelianas ar Viktorijos stilius, které lze popsat jako termíny utvořené z osobního jména. Zdá se, že za eponymní termíny považuje obě skupiny také Jurgita Mikelionienė, ačkoli ve svém článku zkoumá pouze první skupinu – názvy pojmů, které se staly obecnými podstatnými jmény a píší se s malým počátečním písmenem¹. Zkoumá je jako výsledek apelativizace (procesu, při němž se vlastní jméno stává obecným podstatným jménem) a zmiňuje, že eponymní termíny se dělí na zcela a částečně apelativizované; jako příklady částečné apelativizace uvádí dva složené termíny: Cezario pjūvis, Bertoleto druska (Mikelionienė 2017: 129). Zdá se tedy, že za eponymní termíny se považují i složené termíny, v nichž se osobní jméno nestalo obecným podstatným jménem, avšak hodnotí se jako odlišné od jednoslovných termínů mírou apelativizace. Pochybnosti o tom, zda jsou takové termíny skutečně považovány za eponymní, však vyvolává uvedená definice eponymního termínu – jde o „názvy pojmů odvozené od vlastního jména“ (Mikelionienė 2017: 127). Definice L. Kitkauskienė naopak naznačuje, že se jedná především o termíny, které ve své stavbě obsahují vlastní jméno

¹ J. Mikelionienė je ve svém článku dále člení na termíny foneticky přizpůsobené systému litevštiny (např.: koloradas, celsijus, siluetas, bernardinas) a odvozeniny (např.: spartakiada, bergsonizmas, jakobianas).

96

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variant iškumas

názvy pojmů utvořené z vlastních jmen – termíny, které ve své stavbě obsahují propriální složku. V jedné diplomové práci, která se rovněž zabývá eponymními termíny, se však tyto skupiny zjevně rozlišují. Jako eponymní termíny se zde zkoumají pouze jednoslovné názvy pojmů se statusem obecných podstatných jmen, např.: fermis, mendelevis, kleveitas, zatímco složené názvy pojmů obsahující vlastní jméno se označují jako vlastní jména nebo termíny obsahující vlastní jméno, nikoli však jako eponymní termíny, např.: „Celkem bylo v průběhu výzkumu ze slovníku vybráno 247 litevských termínů, z nichž 136 jsou termíny s vlastním jménem (tj. obsahují vlastní jméno, jinak také onymum) a 111 eponymních termínů, tj. takových, které jsou odvozeny od vlastního jména <...>“ (Ulkyte 2016: 27). O tom, že za eponymní se obvykle považují pouze názvy pojmů, které již nemají status vlastního jména, svědčí i název této diplomové práce – Vlastní jména a eponyma v chemické terminologii. V terminologických pracích publikovaných v cizích jazycích se sice, zejména v rozsáhlých diskusích o eponymních lékařských termínech, pozornost věnuje především názvům pojmů obsahujícím vlastní jméno (např.: Duque–Parra a kol. 2006; Becker a kol. 2021; Dyda, Pronińska 2021), z jiných prací je však patrné, že pojem eponymního termínu zahrnuje jak tyto názvy, tak názvy pojmů, které status vlastního jména ztratily a staly se obecnými podstatnými jmény (např.: Cappuzzo 2008; Kucharz 2020).

Z těchto prací i z poznámek litevských terminologů vyvstává další nejasnost či rozpor týkající se termínů obsahujících osobní jméno – otázka jejich terminologické hodnoty. Kazimieras Gaivenis ve svém článku „Uplatňování mezinárodních terminologických zásad v naší terminologii“, publikovaném v roce 1994, uvádí jako kladnou stránku termínů utvořených z příjmení vědců, objevitelů či vynálezců to, že uchovávají památku lidí, kteří se zasloužili o vědu; zároveň však poukazuje i na jejich nedostatek – nedostatečnou motivovanost (Gaivenis 1994: 14). O terminologické hodnotě těchto termínů se v zahraničních terminologických pracích široce diskutuje, přičemž se pojednávají jako eponymní termíny a zvláštní pozornost se věnuje jejich přijatelnosti v lékařské terminologii. Mezi jejich výhody se řadí vzdání pocty zasloužilým osobnostem, jejich historická a kulturní hodnota, stručnost, praktičnost, usnadnění komunikace aj. (např.: Whitworth 2007; Cappuzzo 2008); mezi nevýhody se uvádí nepřesnost, dvojznačnost, nedostatek informativnosti aj., jakož i ztěžování komunikace (např.: Duque–Parra a kol. 2006; Woywodt, Matteson 2007; Cappuzzo 2008; Kucharz 2020; Kevlian a kol. 2023).

Terminologija | 2023 | 30

97

Rozpory se odrážejí také v terminologické práci. Na rozpory v mezinárodní terminologické práci upozornil K. Gaivenis, když v právě zmíněném článku pojednával o obtížích, které vznikají při pokusu uplatnit zásady mezinárodní terminologické práce v litevské terminologii. Jako jednu z těchto obtíží uvedl rozpornost doporučení mezinárodních kodexů ohledně užívání termínů utvořených z příjmení vědců, objevitelů či vynálezců: v mezinárodním kodexu anatomické nomenklatury je jejich užívání zakázáno, v mezinárodním kodexu zoologické nomenklatury omezeno, zatímco v technické terminologii je dovoleno bez jakýchkoli omezení (Gaivenis 1994: 217). Zároveň bylo konstatováno, že se takovým termínům vyhýbají také některé litevské terminologické slovníky. Uvádí se Medicinos terminų žodynas, v němž byly téměř všechny nahrazeny jinými termíny.

Jiné terminografické zdroje však ukazují, že termíny utvořené s osobními jmény se do slovníků dostávají, například do Chemijos terminų aiškinamąjį žodyną (Daukšas ir kt. 2003), vícejazyčného Fizikos terminų žodyną (Palenskis ir kt. 2007), Aiškinamąjį geografijos terminų žodyną (Kavaliauskas ir kt. 2021), a hojně jsou zastoupeny také v Aiškinamajame ekonomikos anglų–lietuvių kalbų žodyne (AEKŽ 2006). Zvláště hojně se takové termíny vyskytují ve slovnících eponymických termínů (např. Firkin, Whithworth 2001; Barankin ir kt. 2004), z nichž jeden – Traumatologijos ir ortopedijos eponimai: simptomai ir sindromai (Kasradze, Kasradze 2015) – vyšel také v litevštině. Z poznámek uváděných v terminologických pracích lze rovněž usuzovat, že užívání těchto termínů je rozšířené. Již v roce 1994 K. Gaivenis tvrdil, že se hojně vyskytují ve všech vědních oborech, zejména v terminologii medicíny, techniky, fyziky a matematiky (Gaivenis 1994: 14). Příklady termínů utvořených z příjmení vědců či vynálezců uvádí při rozboru fyzikální terminologie také Angelė Kaulakienė (např. Kaulakienė 2014: 60), a J. Mikelionienė při přehledu jednoslovných eponymických termínů zařazených do Tarptautinių terminų žodyną vydaného v roce 2013 upozorňuje, že v tomto slovníku je málo složených termínů, jako jsou Cezario pjūvis nebo Bertoleto druska, ale v úzu jsou velmi časté (Mikelionienė 2017: 129).

Aktualizované Terminų žodynų rengimo bendrieji reikalavimai, přijaté protokolárním usnesením na zasedání Státní komise pro litevský jazyk dne 20. prosince 2007, ukazují, že se již zřejmě začíná prosazovat snaha o jasnější uznání těchto termínů v terminologické práci. Výslovně se zde neuvádí, že jsou přípustné, avšak v bodě 29 tohoto dokumentu upravujícího sestavování terminologických slovníků se stanoví: „[P]řednost se dává původním podobám vlastních jmen, která vystupují jako složky termínů (s výjimkou tradičních případů). Termíny s

98

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

adaptuotomis formomis pateikiami nuorodiniais straipsniais“ (TŽR 2007). Išeitų, kad su tikriniais žodžiais, taigi ir asmenvardžiais, sudaryti terminai laikomi sudedamąja terminų žodynų (vadinasi, ir terminijos) dalimi. Beje, jų jau minima ir naujajame lietuvių kalbos rašybos taisyklių sąvade – 2022 m. išėjusiame leidinyje Lietuvių kalbos rašyba: taisyklės, komentarai, patarimai (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 137–138), tiesa, pirmenybę teikiant ne originalioms formoms. Tiksliau, aptariant įvairių pavadinimų rašymą, čia aptariamas ir terminų rašymas, o jį aptariant suformuluojama, kad kitų kalbų asmenvardžiai ir vietovardžiai paprastai transkribuojami, pvz.: Omo dėsnis, Stjudento skirstinys, Brauno procesas, Bugero ir Vėberio dėsnis, Džaulio dėsnis, Kocho mėginys, Elžbietos stilius, Eustachijaus vamzdis, Tyzenhauzo kilimai (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 137–138). Palyginti su Terminų žodynų rengimo bendraisiais reikalavimais, lyg ir susidarytų dar vienas su asmenvardiniais terminais susijęs prieštaravimas, tačiau, žinoma, tie reikalavimai orientuoti į specialiąsias bendrinės kalbos vartojimo sritis, o kalbamasis rašybos taisyklių sąvadas – pirmiausia į bendrąją vartoseną.

Jak je patrné, rozporů a nejasností souvisejících se složenými termíny obsahujícími osobní jméno je mnoho. Kromě již zmíněné magisterské práce a několika článků, v nichž se na takové termíny pokoušeli nahlížet jako na eponyma, se jim však litevští terminologové, možná kvůli jejich sporné terminologické hodnotě, téměř nevěnují, přestože samotným osobním jménům se věnuje velká pozornost v pracích různých lingvistických disciplín (např. Kniūkšta 2004; Ambrazas 2008; Baltrušaitienė 2009; Gudelienė 2016). Jak se ukazuje, bylo by aktuální zkoumat různé aspekty názvů pojmů utvořených s osobními jmény, například jejich rozšíření, strukturální či sémantické rysy, synonymii a variantnost.

V této práci budou takové termíny zkoumány z hlediska variantnosti; pro výzkum byla zvolena terminologie makroekonomie, jedné ze dvou součástí ekonomické teorie. Cílem práce je tedy prozkoumat tendence k variantnosti termínů utvořených s osobními jmény v makroekonomické terminologii. Zdroji této terminologie je osm náhodně vybraných vysokoškolských učebnic makroekonomie², zahrnujících

² Učebnice se většinou nazývají právě Makroekonomika. Kurz makroekonomie však může být vyložen nejen v samostatné učebnici makroekonomie, ale také v učebnici ekonomické teorie, která obsahuje části věnované makroekonomii a mikroekonomii. Jako zdroje byly proto využity také dvě učebnice ekonomické teorie (Andr, Jak), konkrétně jejich části zahrnující makroekonomii. Všechny zkoumané zdroje byly původně napsány v litevštině, pouze jeden je překladový (W).

Terminologija | 2023 | 30

99

období 1994–2017 (jsou uvedeny v seznamu pramenů a v textu budou při uvádění příkladů označovány zkratkami obvyklými v terminologických pracích). Cílem práce je z těchto zdrojů vybrat termíny utvořené s osobními jmény, určit jejich varianty, vyhodnotit je z hlediska typologie termínových variant a vystihnout hlavní rysy variantnosti, které jsou pro tyto termíny charakteristické. Při zkoumání variantnosti těchto termínů by se měla zároveň ukázat také alespoň některá z příčin této variantnosti.

Před přechodem k analýze je však ještě třeba vyřešit otázku označení, neboť již z přehledu nejasností spojených s termíny obsahujícími osobní jména vyplývá, že terminologie vztahující se k jevu, který jsme se rozhodli zkoumat, je značně nejednotná. Článek se bude zabývat pouze termíny, jejichž součástí je osobní jméno (osobní jména), které si zachovalo status vlastního jména a píše se s velkým počátečním písmenem. Při zkoumání těchto termínů jako eponymických by je bylo možné odlišit od jiných eponymických termínů – jednoslovných názvů pojmů, v nichž se vlastní jméno změnilo v obecné podstatné jméno – označením vycházejícím ze strukturních vlastností termínů, totiž sudėtiniai eponiminiai terminai (viz Kitkauskienė 2011). V tomto článku však nebudeme k termínům obsahujícím osobní jméno přistupovat z hlediska eponymie; označení sudėtiniai eponiminiai terminai by navíc neumožňovalo odlišit termíny utvořené s osobními jmény od termínů utvořených s jinými vlastními jmény. S využitím obvyklého dělení vlastních jmen v onomastice by je bylo možné nazývat antroponymickými termíny; termíny utvořené s osobními jmény by se tak odlišily od termínů utvořených se jmény jiných živých bytostí (mytonymy, zoonymy) nebo neživých entit (např. toponymy). V terminologii se však zřejmě utváří jiná pojmenovací tradice. A. Kaulakienė například v několika pracích označila termíny utvořené z příjmení vědců či vynálezců jako „příjmeníkové“ (např. Kaulakienė 2014: 60). Termíny se však tvoří nejen z příjmení, ale i z křestních jmen, jako například Viktorijos stilius nebo Napoleono stilius, a proto je k jejich pojednání vhodnější termín, který užil K. Gaivenis, totiž asmenvardiniai terminai. Z poznámky K. Gaivenise lze ovšem usuzovat³, že za termíny utvořené z osobních jmen nepovažoval pouze složené termíny vytvořené s osobním jménem,

³ K. Gaivenis uvedl, že v litevštině existují dva typy termínů utvořených z osobních jmen: jednoslovné (džaulis, kelvinas, rentgenas, voltas aj.) a složené (Archimedo dėsnis, Adisono liga, Ebšteino sindromas aj.). Zmínil také v ruské terminologii oblíbené termíny utvořené z osobního jména a přídavného jména (např. markovskij proces), zároveň však uvedl, že v litevštině je třeba se takovým termínům vyhýbat, protože jsou považovány za nenormativní (Gaivenis 1994: 14).

100

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

ale také jednoslovné termíny odvozené od osobních jmen, např.: džaulis, kelvinas, omas, rentgenas. Bude-li třeba je od sebe odlišit, bylo by možné používat termíny jednoslovné termíny odvozené od osobních jmen a složené termíny odvozené od osobních jmen, v tomto článku se však budou zkoumat pouze ty druhé, a v takovém kontextu bude termín termíny odvozené od osobních jmen zcela dostačující.

Jak vyplývá také z uvedeného nového vydání pravopisných pravidel litevštiny, za osobní jména se obvykle považují vlastní jména označující osoby; dále se dělí na oficiální osobní jména (křestní jména, příjmení) a neoficiální osobní jména (přezdívky, pseudonymy atd.) (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 101). V učebnicích makroekonomie byly nalezeny pouze složené termíny vytvořené z oficiálních osobních jmen, takže i termínem termíny odvozené od osobních jmen používaným v tomto textu budou označovány pouze termíny vytvořené z těchto jmen; jak se ukáže, většina z nich je utvořena z příjmení (nebo několika příjmení). Již předem lze také říci, že všechny termíny odvozené od osobních jmen nalezené v učebnicích makroekonomie jsou utvořeny pouze z cizích (adaptovaných či neadaptovaných) osobních jmen, a proto se zde používaný termín termíny odvozené od osobních jmen bude vztahovat pouze na takové termíny; osobní jméno se přitom nebude vyhýbavě označovat i jako cizí jméno.

1. OBECNÉ ÚDAJE O VARIANTNOSTI A TYPOLOGIE VARIANTNOSTI

Výběr složených termínů odvozených od osobních jmen z 8 vysokoškolských učebnic makroekonomie, které se, jak již bylo uvedeno, budou v tomto článku označovat jednoduše jako termíny odvozené od osobních jmen, ukazuje, že jejich užívání se v jednotlivých zdrojích liší. V učebnici Makroekonomikos pagrinduose vydané v roce 1997 se takových termínů vyskytuje pouhých 5: Filipso kreivė Dril 48, Laferio kreivė Dril 142, Sėjaus dėsnis Dril 72, Fišerio lygtis Dril 46 a Keinso ekonominė teorija Dril 73. Ani v přeložené učebnici vydané v roce 1994 není mnoho – 15: Filipso kreivė W 248, Sėjaus dėsnis W 170, Grėsėmo dėsnis W 44, Okun’o dėsnis W 118 (a Okuno dėsnis W 406), Malthus’o problema W 315 (a Maltuso problema W 402), Pigou efektas W 170, Barro teorija W 336, Gramm-Rudman aktas W 194, 197, Humphrey-Hawkins’o įstatymas W 266 a další. Některé termíny odvozené od osobních jmen jsou navíc zařazeny pouze do Specialiųjų terminų žodyną na konci učebnice a v textu se nepoužívají: Engelo taisyklės W 395, Fišerio lygtis W 396, Lorenso kreivė W 402, Keinso ekonominė teorija W 399. Naproti tomu například v učebnici Vilniuské univerzity připravené autorským kolektivem, která je z prozkoumaných učebnic makroekonomie nejnovější (vyšla

Terminologija | 2023 | 30

101

v roce 2017), bylo použito 42 termínů utvořených z jednoho či více osobních jmen, zatímco v učebnici Remigijuse Čiegise Makroekonomikoje vydané v roce 2013 jich bylo dokonce 62.

Na základě toho by bylo snadné vyvodit předpoklad o šíření termínů odvozených od osobních jmen. K jeho upřesnění však hned vybízejí dvě okolnosti. Zaprvé, poměrně velké množství těchto termínů se užívalo již v učebnici Vilniuské univerzity vydané v roce 2006 (na jejím základě byla připravena učebnice z roku 2017), a také v učebnici makroekonomie Kaunaské technologické univerzity Makroekonomikoje vydané v roce 2008: 38, respektive 43 termínů. V makroekonomické části Ekonomikos teorijos vydané v roce 2016 se však používá pouze 7 termínů odvozených od osobních jmen, přestože jde rovněž o jednu z nejnovějších učebnic vybraných pro tuto analýzu. To ukazuje, že počet termínů odvozených od osobních jmen v učebnicích může mimo jiné souviset s tím, zda se autoři rozhodnou tyto termíny používat, nebo se jim vyhýbat. Kromě toho se učebnice makroekonomie liší rozsahem. Učebnice, v níž je uvedeno pouhých 5 takových termínů, má rozsah 12,75 tiskového archu, zatímco učebnice z roku 2008, v níž se používá 43 termínů odvozených od osobních jmen, má rozsah dokonce 40 tiskových archů.

Aniž bychom zatím podrobněji rozebírali příčiny rozdílného rozšíření eponymních termínů, je třeba ještě říci, že existují termíny, které se vyskytují pouze v jedné učebnici. Pokud se takový termín, který se objevuje jen v jedné učebnici, v ní navíc použije pouze jednou, například Engelovy zákony W 395, Kuhnova teorie Sn 60, Popperova teorie Sn 60, Walrasův zákon Sn 370, Triffinův paradox Čieg 263, Beveridgeova křivka Č 155, Humův mechanismus Čieg 263, Oliverův-Tanziho efekt Sn 452 nebo Humphreyho-Hawkinsův zákon W 266, pak pochopitelně nemůže mít varianty. I když se však použije několikrát, případy variantnosti se na úrovni jednotlivé učebnice vyskytují zřídka. Například v učebnici z roku 1994 se píše Okunův zákon W 118, v slovníku speciálních termínů uvedeném na konci této učebnice – Okunův zákon W 406; v textu je uvedena Lafferova křivka W 200, ve slovníku – Laferova křivka W 401, a dále Malthusův problém W 315 a Malthusův problém W 402.

Jestliže se však termín používá ve více než jedné učebnici, obvykle má varianty, např.: Solow likutis Čieg 367 a Solou likutis Sn 508; Pigou efektas Čieg 79, W 170 a Pigu efektas Sn 271; Juglaro ciklai Gav 269, Sk 143 a Žugliaro ciklai Čieg 174, Sn 374; Filipso kreivė Andr 277, Dril 48, Gav 244, Jak 236, Sk 177, Sn 438, W 248 a Phillipso kreivė Č 176; Sėjaus dėsnis Dril 72, Sn 48, W 170 a Say’aus dėsnis Č 26; Okuno dėsnis Andr 259, Čieg 127, Gav 209, Sk 154, Sn 404, Okun’o dėsnis W 118 a Oukeno dėsnis Jak 242; Greshamo dėsnis Sk 199, Grešamo dėsnis Gav 118, Sn 208 a Grešemo dėsnis W 44; Lorenzo kreivė Čieg 67, Lorenso kreivė W 402 a

102

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

Lorenzova křivka Sn 567; Mundellův–Flemingův model Sk 265, Mandelův–Flemingův model Sn 489, Mundellův a Flemingův model Gav 286. Jako termíny používané v několika učebnicích, které však netvoří řadu variant, lze uvést pouze termíny Havelmova věta Čieg 168, Sn 182, Wagnerův zákon Sk 83, Sn 174, a termíny vyskytující se jen v několika málo učebnicích, Malthusova past Andr 303, Jak 247, Fisherova hypotéza Andr 277, Jak 234, Okunův koeficient Gav 209, ačkoli jiné termíny tvořené s osobními jmény, jako Malthus, Fisher nebo Okun, jsou, jak se ukáže, variantní. V analyzovaných zdrojích se tedy variabilita termínů tvořených z osobních jmen projevuje především na úrovni různých textů.

V poměrně četných studiích variability v litevské terminologii se za varianty termínů obvykle považují termíny téhož významu, avšak odlišného vyjádření, nebo různé podoby téhož termínu (viz Mitkevičienė 2004: 124; Zemlevičiūtė 2012: 106)⁴; varianty se v nich obvykle dělí na určité typy. Pojednává se o pravopisných variantách (Zemlevičiūtė 2011, 2018), které se označují také jako ortografické varianty (Zemlevičiūtė 2012; Drukteinis 2015), o fonetických variantách (Zemlevičiūtė 2003: 94–95; 2009: 177), morfologických variantách (Stunžinas 2008; Zemlevičiūtė 2012) a dalších. Asta Mitkevičienė (2004), která podává podrobný soupis variant, uvádí tyto typy: fonetické a pravopisné varianty, morfologické varianty, syntaktické varianty a pracovní varianty. Morfologické varianty se dále dělí na varianty čísla, rodu a další; jako samostatná podskupina morfologických variant se vyčleňují také varianty koncovek a zakončení, například formula a formulė, idilė a idilija, oblis a oblius, turėklas a turėklius, krumplys a krumplis (Mitkevičienė 2004: 133–135; Stunžinas 2008: 124; Zemlevičiūtė 2012: 114). Při pojednání o variantách koncovek a zakončení se k nim řadí také varianty vznikající odlišným morfologickým začleněním přejatých slov, například psichologinė analizė a psichologinis analizas, epas a eposas (Mitkevičienė 2004: 134). Výzkumníci variability zároveň upozorňují, že termíny se často liší nikoli jedním, ale několika znaky variability, a z tohoto hlediska se dělí na čisté a smíšené varianty (Mitkevičienė 2004: 139–140; Zemlevičiūtė 2012). Při klasifikaci a rozboru variant však termíny tvořené z osobních jmen zahrnuty nejsou, takže se na ně nevztahuje ani typologie variability. Pokusíme-li se ji na takové termíny uplatnit, vyvstanou určité nejasnosti.

⁴ Takto chápané varianty se v litevských terminologických pracích odlišují od různých termínů označujících tentýž pojem – synonym (viz Mitkevičienė 2004; Vaskelaitė 2022a: 90–93).

Terminologija | 2023 | 30

103

A. Kaulakienė například mezi variantními termíny z učebnic fyziky uvádí také některé termíny tvořené z osobních jmen, jako Džioulio dėsnis, Joulio dėsnis ir Džaulio dėsnis, Crookso tamsus tarpas ir Krukso tamsus tarpas, Tomsono efektas ir Thomsono efektas, Leclanché elementas ir Leklanšės elementas, Peltier’o efektas ir Peltjė efektas, a uvádí, že tyto termíny, které tvoří značnou část souboru variant fyzikálních termínů, se liší pravopisem příjmení vědců (Kaulakienė 2003: 113–114). Z příkladů je však patrné, že některé z nich, například Peltier’o efektas ir Peltjė efektas, Leclanché elementas ir Leklanšės elementas, se liší nejen pravopisem, ale také koncovkami či zakončeními; z hlediska obvyklé typologie variability by se tedy pravděpodobně měly považovat nejen za pravopisné, ale i za morfologické varianty – varianty koncovek a zakončení –, tedy za varianty smíšené. Naznačují to i práce stanovující pravopisné normy: při pojednání o psaní cizích osobních jmen se v nich věnuje pozornost nejen různým způsobům zápisu cizího osobního jména (např. Debussy ir Debiusi), ale také jeho přizpůsobování morfologickému systému litevštiny, tj. připojování litevské koncovky (LKRS 1992: 81–88; VLKK 1997, 2016), které se někdy označuje jako morfologická adaptace (např. Pažūsis 2014: 71–135), jindy jako gramatikalizace osobního jména (např. VLKK 2016; Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 179). Na druhé straně se v pracích stanovujících pravopisná pravidla pojednává jak o různých způsobech zápisu cizího osobního jména, tak o jeho morfologické adaptaci (gramatikalizaci) a jejích způsobech, což svědčí o těsném vztahu mezi zápisem cizích osobních jmen a jejich morfologickou adaptací.

Některé způsoby gramatikalizace, které předepisují současné normativní práce stanovující pravopisná pravidla, navíc souvisejí pouze s rozdílným užitím apostrofu. Přesněji řečeno, jako varianty se v nich uvádí psaní koncovky za apostrofem (např. Lennon’as, Brunner’is) a její připojení přímo k zakončení cizího jména (např. Lennonas, Brunneris) (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 201–202). V práci stanovující pravopisná pravidla se o apostrofu pojednává jako o grafickém znaku (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 19), což vyvolává otázku, nakolik jsou termíny tvořené z osobních jmen, které se liší pouze grafickým znakem, například Okun’o dėsnis ir Okuno dėsnis, považovány za varianty koncovek, tedy morfologické varianty, a nakolik za varianty pravopisné. Apostrof se však doporučovalo a doporučuje psát také v případech, kdy cizí vlastní jméno končí nevyslovovanou samohláskou či souhláskou, například Larousse’as (čte se Larusas), Chateaubriand’as (čte se Šatobrijanas) (LKRS 1992: 88–89); takto se užíval i v meziválečném období (Baltrušaitienė 2009: 15–20). V tomto případě by tedy apostrof

104

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

byl zároveň znakem označujícím určité výslovnostní zvláštnosti a takové případy užití termínu, kdy se osobní jméno na jednom místě píše jako Chateaubriand’as a jinde jako Chateaubriandas, je proto obtížné považovat pouze za pravopisné nebo koncovkové varianty – ukazovaly by také na rozdíly ve výslovnosti. Zápis cizích osobních jmen a jejich morfologická adaptace tedy úzce souvisejí také s fonetickou rovinou.

Dokonce i případy, kdy jsou koncovka nebo zakončení osobního jména stejné, ale samo jméno se píše různě, je obtížné považovat pouze za pravopisné, tj. ortografické varianty. Za varianty související pouze s rozdíly v písmenném zápisu by bylo možné považovat jen transliteraci, o níž se pojednává v souvislosti se zápisem cizích jmen: „přepis osobních jmen (místních názvů) napsaných znaky nelatinkového písma po jednotlivých písmenech (nebo s co nejpřesnějším zachycením jiných písemných znaků) litevskými písmeny“ (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 180), nazývanou také transliterace či přepis (TI 1990; Pažūsis 2014: 52; Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 182). Osobní jména zapsaná znaky latinkového písma se naproti tomu v litevštině přepisují litevskými písmeny pouze podle přibližné výslovnosti – transkribují se (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 180)⁵. Zdá se tedy, že mezi osobním jménem zapsaným v původním jazyce a jeho přepisem litevskými písmeny podle přibližné výslovnosti mohou být nejen grafické, ale i fonetické rozdíly. V práci Lionginase Pažūsise Kalba ir vertimas se zmiňuje grafická a fonetická adaptace (Pažūsis 2014: 51–71). Také výzkumy variability termínů netvořených z osobních jmen však ukazují, že je obtížné vymezit hranici mezi pravopisnými a fonetickými variantami, protože podle Asty Mitkevičienė se „fonetické rozdíly nejčastěji odrážejí v pravopisu“ (Mitkevičienė 2004: 125). Ačkoli se pravopisné a fonetické varianty rozlišují jako dvě samostatné skupiny termínových variant, mají se tendenci probírat společně; v této skupině se uvádějí i některé varianty související s fonetickou adaptací cizích slov, jako jsou impresionizmas a impresionizmas, minnezingė-rių lyrika a minesingerių lyrika (Mitkevičienė 2004: 125–133; Zemlevičiūtė 2009: 161–162).

Aspekty užívání cizích osobních jmen v litevštině, jichž se zde dotýkají normativní práce, tedy ukazují těsné propojení pravopisné, fonetické a morfologické roviny a obtížnost stanovení jasné či striktní hranice mezi nimi. Analyzované zdroje pak ukazují, že u osobních jmen

⁵ „Transkripce osobního jména (místního názvu) je zápis osobního jména (místního názvu) z jiného jazyka podle přibližné výslovnosti litevskými písmeny“ (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 180).

Terminologija | 2023 | 30

105

U takto utvořených termínů je často charakteristická jak variabilita koncovek či zakončení a zápisu osobního jména, tedy ortografická variabilita, tak i fonetické rozdíly. Většinu řad variant vymezených na základě makroekonomických učebnic lze tedy označit za představitele smíšeného typu variability. Nejvýraznějším rysem variability v těchto zdrojích je však nejednotný zápis osobního jména, které je součástí termínu; ten, jak již bylo uvedeno, úzce souvisí s fonetickými rozdíly. Analýza variability osobních termínů zřetelné v makroekonomických učebnicích proto začíná pojednáním o této variabilitě.

2. N E J E D N O T N Ý Z Á P I S

V úvodu tohoto článku bylo zmíněno, že v roce 2007 schválené Obecné požadavky na zpracování terminologických slovníků stanoví, že vlastní jména vystupující jako složky termínů, a tedy i osobní jména, se zapisují v původní podobě. Například výkladový ekonomický slovník anglicko-litevských termínů Aiškinamasis ekonomikos anglų–lietuvių kalbų terminų žodynas, vydaný v roce 2006, mezi jehož překladateli, redaktory a konzultanty je uvedeno také Terminologické centrum Litevského jazykového ústavu, však ukazuje, že tento pravopisný princip pro osobní termíny se v terminografii uplatňuje již dříve. Nelitevská osobní jména, která jsou složkami uvedených termínů, se v něm zapisují v původní podobě, např.: Laffero kreivė, Lucaso kritika, Herfindahlio indeksas, Marshallo paklausos kreivė, Praiso ir Winsteno transformacija, Lewiso, Fei ir Raniso modelis, Heckscherio ir Ohlino tarptautinės prekybos metodika (AEKŽ 2006). V jiném ekonomickém terminologickém slovníku, který není překladový, jsou naproti tomu osobní termíny uvedeny s přepsanými, tj. podle přibližné výslovnosti litevskými písmeny zapsanými, osobními jmény, např.: Filipso kreivė, Fišerio lygtis, Lorenco kreivė, Grešamo dėsnis, Sėjaus dėsnis, Kouzo teorema, Rikardo ekvivalent iškumas, Hekšerio ir Oulino modelis (Vainienė 2008).

Zjištění, do jaké míry se při přípravě makroekonomických učebnic vychází z terminologických slovníků daného oboru, by vyžadovalo samostatný výzkum; zdroje zvolené pro tuto studii však ukazují, že i v nich převažuje tendence zapisovat osobní jména v termínech v původní podobě. Tendenci přepisovat osobní jména zapisovaná latinkou podle přibližné výslovnosti vykazují pouze tři učebnice vybrané k analýze; jedna z nich vyšla v roce 2016, ostatní dříve, v letech 2007 a 2008. V prvních dvou se však používá pouze po 7 osobních termínech. Tendence přepisovat osobní jména litevskými písmeny, zahrnující jejich fonetickou adaptaci, je nicméně patrná i na tomto malém počtu termínů, z nichž

106

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantškumas

několik se v obou učebnicích shoduje: Fišerio hipotezė Andr 277, Jak 235, Maltuso spąstai Andr 303, Jak 247, Sėjaus dėsnis Jak 178, Filipso kreivė Jak 236, Andr 277, Oukeno dėsnis Jak 242, Keinso užimtumo teorija Jak 178, Hekšerio ir Olino modelis Andr 318. Šestkrát více osobních termínů bylo použito v Makroekonomikoje vydané v roce 2008 Makroekonomikoje – celkem 43; takový vzorek tendenci k přepisu ještě více zvýrazňuje, např.: Džini koeficientas Sn 569, Maršalo koeficientas Sn 217, Žugliaro ciklai Sn 374, Pašė indeksas Sn 74, Pigu efektas Sn 271, Solou likutis Sn 508, Lorenco kreivė Sn 567, Lafero kreivė Sn 432, Grešamo dėsnis Sn 208, Mandelo–Flemingo modelis Sn 489. V ostatních učebnicích jsou jmenné složky těchto termínů zapisovány v původní podobě, tj. Lorenzo kreivė Čieg 67, Pigou efektas W 170, Laspeyreso indeksas Sk 34, Greshamo dėsnis Sk 199, Laffero kreivė Gav 11, 83, Sk 11, Solow likutis Čieg 367, Gini koeficientas Čieg 67, Marshallo koeficientas Čieg 275, Juglaro ciklai Sk 123, 143, Kitchino ciklai Gav 269, Sk 123; použitím těchto odlišných způsobů zápisu tak vznikají varianty termínů.

Takovou variabilitu však předpokládaly i normy pro užívání nelitevských osobních jmen v litevštině, které platily v době přípravy všech analyzovaných zdrojů. Ačkoli od roku 2007 se v terminologických slovnících, jak vyplývá z Obecných požadavků na zpracování terminologických slovníků, uvádí původní pravopis, pravidla pro zápis osobních jmen stanovená v publikaci Lietuvių kalbos rašyboje ir skyryboje z roku 1992 (dále jen LKRS) umožňují používat jak autentickou, tj. v původním jazyce psanou, tak přepsanou podobu osobních jmen z jazyků používajících latinkové abecedy. Při stanovení těchto dvou způsobů zápisu se přihlíží k oblasti užití osobních jmen i k věku a vzdělání čtenářů; uvádí se, že v populárních publikacích a publikacích určených dětem a mládeži se s ohledem na věk a vzdělání čtenářů mají osobní jména adaptovat, zatímco autentické podoby se mají užívat v odborné literatuře, reklamních a informačních publikacích a odborných textech (LKRS 1992: 81). Toto ustanovení se zachovává také v novém souboru pravopisných pravidel Lietuvių kalbos rašyba: taisyklės, komentarai, patarimai: stanoví se zde, že osobní jména mají být v litevských textech uváděna s ohledem na oblast užití textu, jeho účel a věk a vzdělání čtenářů (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 180–181). Při výčtu oblastí užití se však vzdělávací publikace, jako jsou vysokoškolské učebnice, neuvádějí ani v novém vydání pravopisných pravidel, ani v publikaci shrnující pravopisná pravidla platná v době vydání učebnic – LKRS –, což může být faktorem,

Terminologija | 2023 | 30

107

který vede k rozdílným tendencím v zápisu osobních termínů v makroekonomických učebnicích. Vysokoškolské učebnice lze na jedné straně považovat za blízké odborné literatuře, na druhé straně je však lze chápat i jako publikace určené mládeži. K tendenci zřejmé v několika učebnicích používat termíny s přepsanou podobou osobního jména, jak lze usuzovat i z publikace Nelietuviškų tikrinių vardų rašymas „Lietuviškojoje tarybinėje enciklopedijoje“ vydané v roce 1986, která uvádí podrobná pravidla pro přepis cizích jmen, mohla přispět také poměrně stará tradice přepisu nelitevských osobních jmen v litevštině (LTE 1986).

Výjimky pro některé termíny se však vyskytují i v makroekonomických učebnicích, v nichž převažuje tendence zapisovat jmennou složku osobního termínu původním písmem. Tak například v učebnici vydané v roce 1994, kde se píše Pigou efektas W 170, Barro teorija W 336, Engelo taisyklės W 395, Ricardo ekvivalentiškumo teorema W 412, Malthuso problema W 402, Gramm–Rudman aktas W 196, Humphrey–Hawkins’o įstatymas W 266 atd., jsou jmenné složky některých termínů graficky i foneticky adaptovány: Grėšemo dėsnis W 44, Filipso kreivė W 248, Fišerio lygtis W 396, Sėjaus dėsnis W 170, Keinso ekonominė teorija W 399. Výjimky uplatňované pouze u některých termínů se vyskytují také v Makroekonomikoje Vilniuské univerzity vydané v roce 2017 Makroekonomikoje: ačkoli se píše Paashe metodika Gav 25, Laspeyreso kainų indeksas Gav 25, Juglaro ciklai Gav 269, Harrodo modelis Gav 263, Solow modelis Gav 17, Keyneso kryžius Gav 65, F. Modigliani gyvenimo ciklo teorija Gav 50, I. Fisherio vartojimo išlaidų teorija Gav 52 a podobně, v názvech dalších termínů jsou osobní jména přepsána: Filipso kreivė Gav 244, Grėšemo dėsnis Gav 118, Vagnerio dėsnis Gav 74, Rikardo ekvivalentiškumas Gav 97 (srov. Ricardo ekvivalentiškumas Sk 100) atd.

Taková výjimka se však předpokládá i v pravidlech pro zápis nelitevských osobních jmen. V publikaci LKRS vydané v roce 1992 se po vyjmenování oblastí, v nichž se užívají osobní jména zapisovaná v původním jazyce⁶ a přepsaná, uvádí, že tradiční podoby osobních jmen a místních názvů se mají zachovávat, např.: Suomija, Švedija, Karolis Didysis, Petras Pirmasis (LKRS 1992: 81). Výraz tradicinė forma však LKRS blíže nevysvětluje. Stejná výjimka je stanovena také v již zmíněné publikaci z roku 1986 Nelietuviškų tikrinių vardų rašymas „Lietuviškojoje tarybinėje enciklopedijoje“, kde jsou tradiční jména vysvětlena jako

6 Kromě termínu originali asmenvardžio forma se zde užívá také termín autentiška forma (LKRS 1992: 81).

108

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiskumas

tikrinius vardus, kurių lietuviškoji forma turi vartojimo tradiciją (LTE 1986: 5). Išimtis numatoma ir tiesiogiai į terminijos tvarkybą orientuotuose Terminių žodynų rengimo bendruosiuose reikalavimuose: teigiant, kad pirmenybė teiktina originalioms terminų dėmenimis einančių tikrinių vardų formoms, juose paminima, kad išimtis darytina tradiciniams atvejams. Tiesa, pasakymas tradiciniai atvejai čia plačiau neaiškinamas. Tradicinėms formoms numatoma išimtis ir naujajame rašybos normų rinkinyje, kuris išleistas jau vėliau nei šiai analizei pasirinkti vadovėliai, čia teigiant, kad savitos, nusistovėjusios tradicinės asmenvardžių ir vietovardžių formos vartojamos visais atvejais – tiek laisvuosiuose, tiek dalykiniuose tekstuose (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 181). Čia terminas tradicinis asmenvardis jau apibrėžiamas – tai „savita forma lietuvių kalboje nusistovėjęs kitos kalbos (šalies) asmenvardis“ (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 180).

Vzhledem k tomu, že učebnice makroekonomie nejen vysvětlují pojmy, ale uvádějí také okolnosti vzniku různých termínů, obsahují i informace o vzniku toho či onoho termínu utvořeného z vlastního jména a také o osobách, jejichž jména jsou součástí termínů. Například při vysvětlování zákona, který se v jedné učebnici nazývá Greshamův zákon a v jiné Grešamův zákon, se uvádí, že tento zákon formuloval ministr financí za vlády královny Alžběty Thomas Gresham W 44; jeho životní data (1519–1579), uvedená v závorkách vedle příjmení, naznačují, že termín vznikl již velmi dávno a měl by mít tradici užívání. Z data uvedeného při vysvětlování termínu Fišerio lygtis je patrné, že i tradice jeho užívání by měla být stará: „<...> rovnost se nazývá Fisherovou rovnicí (Fisher equation) na počest slavného amerického ekonoma Irvinga Fishera (Fisher, Irving, 1867–1947)“ Sn 450. Poměrně stará by měla být i tradice užívání termínu Filipso kreivė, ačkoli, jak se uvádí, vztah mezi nezaměstnaností a inflací zkoumal Alban Phillips později než Irving Fisher, ve své práci z roku 1958 (Sn 438). To, že jsou v učebnicích právě vedlejší složky takových termínů uvedeny v přepisu, by umožňovalo spatřovat v nich výjimku z tradičních podob.

Při užívání termínů obsahujících příjmení tvůrců makroekonomických teorií a modelů vytvořených či rozvíjených ve 20. století se však vyskytují i výkyvy. Ačkoli se názvy teorií a modelů vytvořených či rozvíjených ve druhé polovině století obvykle zapisují se zachováním původní podoby vlastního jména, například Harrodo modelis Gav 263, R. Solow ekonomikos plėtros faktorinis modelis Gav 253 nebo Solow modelis Gav 263, Sk 193, R. Lucaso gamybos funkcija Sk 131, při zápisu názvů teorií vytvořených či rozvíjených na počátku nebo v polovině století

Terminologija | 2023 | 30

109

se podoby liší. Například nejednotně se zapisují také termíny utvořené z příjmení anglického vědce Johna M. Keynese, považovaného za zakladatele makroekonomie, který svou hlavní teorii rozvinul v knize vydané roku 1936. V učebnicích se užívá více než jedna podoba termínů utvořených z jeho příjmení: někde se píše Keinso (ekonominė) teorija Dril 73, W 399, jinde Keyneso teorija Gav 170, Sk 130, na jednom místě Keyneso likvidumo pirmenybės teorija Sk 206, jinde Keinso likvidumo pirmenybės teorija Gav 116 atd.

Takové výkyvy by naznačovaly, že pojem tradiční podoby může působit potíže. Patrně proto se v jedné učebnici výjimky nedělají – téměř všechny zde užívané termíny utvořené z vlastních jmen obsahují jméno zapsané v původním jazyce, tj. Phillipso kreivė Čieg 68, Fisherio lygtis Čieg 67, Fisherio ryšys Čieg 318. Tato tendence, patrná pouze v této učebnici, rovněž zvyšuje počet řad variant souvisejících s nejednotným způsobem zápisu vlastního jména. V takovém kontextu by několik ojedinělých případů zápisu vlastního jména v přepisu spíše svědčilo o přehlédnutí než o kolísání. V této učebnici se totiž píše pouze Fisherio lygtis, Fisherio ryšys, ale při jediném užití termínu Fišerio indeksas Čieg 81 je stejné příjmení uvedeno v přepisu.

Ve dvou učebnicích, v nichž se projevuje opačná tendence – zapisovat termíny s vlastním jménem v přepisu –, se také vyskytuje jedna výjimka. Jde o zápis příjmení amerického vědce, z něhož jsou utvořeny termíny Okuno dėsnis Andr 259 a Okuno koeficientas Andr 259: je uvedeno v původní podobě (srov. zde uvedený termín Okun’s law). To, že se ve třetí učebnici vyznačující se stejnou tendencí píše Oukeno dėsnis Jak 242, by naznačovalo, že v ostatních dvou učebnicích bylo příjmení patrně považováno za neanglického původu a že jeho zápis může svědčit o adaptaci příjmení neanglického původu. Nejednotnost fonetické adaptace napříč texty ukazuje také zápis termínu Greshamo dėsnis Sk 199, utvořeného z příjmení ministra financí Thomase Greshama (1519–1579): v jedné učebnici se píše Grešamo dėsnis Sn 208, v jiné Grešemo dėsnis W 44.

Ukazuje se tedy, že variabilitu termínů patrnou z rozdílů v pravopisu v učebnicích způsobuje jednak volba odlišného způsobu zápisu vlastního jména, které tvoří vedlejší složku termínu, jednak výjimky uplatňované u některých vlastních jmen a kolísání s nimi spojené. Ojedinělé případy takové variability jsou způsobeny nepozorností nebo nejasnostmi souvisejícími s fonetickou adaptací vlastního jména. Celkem tuto variabilitu dokládá 38 řad variant, většinu z nich však dále rozšiřují i další varianty, o nichž bude pojednáno níže.

110

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

3. NEJEDNOTNÉ MORFOLOGICKÉ ZTVÁRNĚNÍ

Z již pojednaných případů variability je patrné, že v analyzovaných zdrojích se termíny utvořené z vlastních jmen zpravidla užívají tak, že se vlastní jméno přizpůsobí morfologickému systému litevštiny, tj. připojí se k němu litevská koncovka. Jak stanovovala pravidla pro zápis cizích vlastních jmen platná v době vydání všech těchto učebnic a uvedená v LKRS (1992: 81–89), stejně jako aktualizovaná pravidla pravopisu (viz Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 179–206), koncovky se v učebnicích připojují jak k vlastním jménům přepsaným, tak k těm zapsaným původním písmem, např.: Fišerio lygtis a Fisherio lygtis, Filipso kreivė a Phillipso kreivė, Grešamo, Grešėmo ir Greshamo dėsnis.

Z uvedených příkladů je také patrné, že koncovky se většinou připojují přímo k vlastnímu jménu. Pokus připojit je za apostrof se objevuje v učebnici vydané roku 1994: Okun’o dėsnis W 118, Malthus’o problema W 315, A. Laffer’io kreivė W 200, Humphrey–Hawkins’o įstatymas W 266. Pokud se takový termín užívá i v jiných učebnicích, vznikají případy užití termínů, které se na první pohled liší pouze apostrofem: Okun’o dėsnis W 118 a Okuno dėsnis Andr 259, Čieg 127, Gav 209, Sk 177, Sn 404; Malthus’o problema W 315 a Malthuso problema Andr 304; A. Laffer’io kreivė W 200 a Laferio kreivė Dril 142. Ostatní termíny utvořené z vlastních jmen jsou v učebnici z roku 1994 uvedeny s přepsaným vlastním jménem a koncovka je k němu, jak předepisují pravidla, připojena přímo, bez apostrofu: Grešamo dėsnis W 44, Filipso kreivė W 248, Fišerio lygtis W 396, Lorenso kreivė W 402. V jiných učebnicích se apostrofem zapisuje také jen několik termínů: Say’aus dėsnis Čieg 26, Dril 72, Hume’o mechanizmas Čieg 90, Ramsey’aus–Casso–Koopmanso modelis Čieg 365. Je pravda, že poslední dva se vyskytují pouze v jediné učebnici a nemají varianty.

Pravidla pro psaní cizích vlastních jmen však stanovují použití apostrofu pouze u některých vlastních jmen. Jak již bylo pojednáno v první části tohoto článku, LKRS stanoví, že apostrof se píše tehdy, když cizí vlastní jméno končí nevyslovovanou samohláskou nebo nevyslovovanou souhláskou (LKRS 1992). Výskyty apostrofu v učebnicích by mohly svědčit o uplatnění takové výjimky. Není však snadné určit, kdy je samohláska či souhláska na konci cizího vlastního jména nevyslovovaná; k tomu je třeba znát i původ vlastního jména. Je tedy možné, že varianty vyskytující se v učebnici z roku 1994, konkrétně Okunův zákon W 118 a Okunův zákon W 406, A. Lafferova křivka W 200 a Laferova křivka W 401, vznikly v důsledku takových nejasností.

Již z případů zápisu analyzovaných v předchozí kapitole se rýsuje obecná tendence užívat v učebnicích makroekonomie termíny s jedním či

Terminologija | 2023 | 30

111

jiným způsobem připojená litevská koncovka; z tohoto hlediska se u některých osobních jmen rovněž činí výjimka. Bez litevské koncovky se užívají například termíny Gini koeficientas Čieg 67, Barro teorija W 336, Ricardo–Barro teorema Čieg 203, Pigou efektas Čieg 79, W. W. Rostow modelis Gav 263, F. Modigliani gyvenimo ciklo teorija Gav 50, Solow taupymo paradoksas Čieg 394, Solow likutis Čieg 367, Solow ekonominės plėtros modelis Sk 195. Taková výjimka však odpovídá také pravidlům pro zápis cizích osobních jmen v litevštině, která zároveň předpokládají jejich morfologické začlenění. Pravidla platná v době přípravy učebnic, vyložená v LKRS, stanovují, že koncovky se nepřipojují k vlastním jménům z jiných jazyků, která končí samohláskou nebo dvojhláskou patřící ke kmeni, jako například Dombey, Fanny, Manzoni, Spandau, ani k těm, která končí přízvučnou samohláskou, např.: Meillet, Camus (LKRS 1992: 89). Již tato pravidla navíc počítají s morfologickými variantami, neboť uvádějí, že k osobním jménům končícím samohláskou či dvojhláskou patřící ke kmeni lze v případě potřeby koncovky připojit – v takovém případě se píší za apostrofem. Morfologické varianty termínu vytvořeného z osobního jména Paashe, vyskytující se v učebnicích, tedy Paasche (kainų) indeksas Sk 157 a Paashe’o indeksas Sk 34, mohou odrážet variabilitu předpokládanou těmito pravidly.

V učebnicích se vyskytuje jen několik málo případů variability spojených s morfologickým začleňováním osobního jména, které neodpovídají pravidlům pro zápis cizích osobních jmen platným v době vydání učebnic. Například termíny vytvořené z osobního jména Solow se stejně jako podle pravidel užívají bez litevské koncovky, avšak termín s tímto osobním jménem užitý v jedné učebnici ukazuje, že se koncovka připojuje, a to nikoli za apostrofem, jak stanovovala LKRS, nýbrž přímo – Solowo augimo modelis Sk 11. V jiném případě se osobní jméno, u něhož by se podle pravidel neměl užívat zápis bez koncovky, zapisuje bez koncovky – J. R. Hicks modelis Čieg 284 (srov. J. Hickso modelis Sk 250).

Několik případů variability týkajících se koncovek a zakončení poukazuje na nejasnosti ohledně vyznačování měkkosti při morfologickém přizpůsobování osobních jmen: Lafero kreivė Sn 263, W 200, Laffer’io kreivė W 200 a Laferio kreivė Dril 142; Mundelo ir Flemingo modelis Gav 286 a Mundelio ir Flemingo modelis Gav 286.

4. DALŠÍ PŘÍPADY

Jiných variant než těch, které již byly probrány, se v učebnicích vyskytuje spíše jen ojediněle. Z dosavadní analýzy již bylo možné zjistit, že pro tyto zdroje

112

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantškumas

jsou nejcharakterističtější termíny vytvořené z jednoho cizojazyčného osobního jména, konkrétně příjmení, a u nich již probírané znaky variability. Na základě všech učebnic bylo zjištěno 85 takových termínů, v analyzovaných zdrojích se však užívá také 11 termínů vytvořených ze dvou příjmení. Některé se vyskytují pouze v jedné učebnici, například Humphrey–Hawkins’o įstatymas W 266, Gramm–Rudman aktas W 194, 196, 197, Reigano–Tečer modelis Sn 31, Ricardo–Barro teorema Čieg 90, J. M. Keyneso pajamų–išlaidų modelis Sk 50, Solow–Swano modelis Čieg 377, a nemají žádné varianty.

Několik termínů vytvořených ze dvou osobních jmen se užívá častěji, a zvýrazňuje tak nejen variabilitu související se způsobem zápisu osobního jména, ale také variabilitu, kterou lze popsat jako související se spojováním složek termínu. V jednom případě se složky termínu spojují spojkou „a“, v jiném pomlčkou či spojovníkem, např.: Hekšerio ir Olino modelis Andr 318, Hekšerio – Olino modelis Čieg 79; Baumolio ir Tobino modelis Gav 133, Baumolio–Tobino modelis Sk 209; Mundelo ir Flemingo modelis Gav 286, Mundello–Flemingo modelis Sk 265, Mandelo–Flemingo modelis Sn 489. Tyto jednotlivé případy spolu se zápisem termínů vytvořených ze dvou příjmení, které nemají varianty (např. Humphrey–Hawkins’o įstatymas W 266, Gramm–Rudman aktas W 194, 196, 197, ale Solow–Swano modelis Čieg 377, Ramsey’aus–Casso–Koopmanso modelis Čieg 365) ukazují, že skutečnost zjištěnou na základě terminologie jiných oborů (např.: Gaivenis 2002: 38; Druktein is 2015) lze potvrdit i na základě zde zkoumané terminologie – i v ní se objevují nejasnosti ohledně psaní pomlčky a spojovníku. Jak ukazují uvedené příklady, některým z nich se lze vyhnout spojením složek termínu spojkou ir. Na druhé straně se opakovaně upozorňovalo na nejasnosti kodifikovaných norem upravujících psaní pomlčky a spojovníku (Keinys 2005; Gud zinevičiūtė 2012), stejně jako na nejasné normy týkající se psaní spojovníku mezi vlastními jmény (Vaskelaitė 2022b: 106–109). Teprve v novém souboru pravopisných pravidel Lietuvių kalbos rašyba: taisyklės, komentarai, patarimai, vydaném až po analyzovaných zdrojích, v roce 2022, se mezi pomlčkou a spojovníkem vymezuje jasnější hranice (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 230–242). Jak již bylo upozorněno, jsou v něm jako pravopisné znaménko probírány nejen spojovník, ale také pomlčka vyjadřující rozsah, takže tato pomlčka je považována za pravopisné znaménko. Dokud takové vyjasnění chybělo, bylo možné varianty termínů související s užíváním pomlčky a spojovníku patrně hodnotit také jako interpunkční varianty (Vaskelaitė 2022b: 107–108).

Terminologija | 2023 | 30

113

Typologie variability termínů uplatňovaná v litevských terminologických pracích nepočítá s interpunkčními variantami, zkoumaný materiál však ukazuje několik případů, které by bylo možné zvažovat jako interpunkční varianty. Například v učebnici z roku 2006 se osobní jméno tvořící součást termínu v jednotlivých případech píše kurzivou, jako například Lafero kreivė Sk 11, Gav 11, Solowo augimo modelis Sk 11, Keyneso kryžius Sk 11, Laspeyres kainų indeksas Sk 157, Tobino q Sk 73⁷, přičemž takový zápis by odpovídal vyznačení cizojazyčného prvku v textu. Tento způsob vyznačování se sice předpokládá u cizojazyčných obecných slov či výrazů a u cizojazyčných (nebo litevských) symbolických názvů, nikoli však u osobních jmen. Jasnější formulace týkající se jeho uplatnění se však objevují teprve nedávno (např.: Linkevičienė 2013: 56; ESIV 2014: 38; Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 177), takže variabilita vyskytující se v učebnici z dřívějšího období může souviset s nejasnostmi kodifikace.

Pouze v jedné učebnici se užívají dva termíny vytvořené ze tří příjmení, konkrétně Ramsey’aus–Casso–Koopmanso modelis Čieg 365 a Diamondo–Mortenseno–Pissarideso modelis Čieg 154. Jeden z nich se užívá jen jednou, a nemůže tedy mít varianty. Spolu s druhým se však několikrát užívá také termín obsahující zkratku — DMP modelis Čieg 154, 155. Ačkoli se v litevské terminologii zkratky jako varianty termínů neprobírají, lze s oporou o výzkum variability rozvíjený v zahraničí (např. León–Araúz, Cabezas–García 2020) považovat za varianty termínů i zkratky nebo termíny s nimi vytvořené. Každopádně by bylo možné tuto variabilitu podrobněji zkoumat na základě dalších zdrojů — pro osobní termíny v analyzovaných zdrojích takové zkracování charakteristické není.

V analyzovaných zdrojích se však vyskytují i jiné způsoby zkracování. Například se termín zkracuje vypuštěním jedné či více jeho složek, které nejsou osobními jmény. V téže učebnici se tedy užívá jak Harrodo–Domaro ekonominio augimo modelis Čieg 388, tak Harrodo–Domaro modelis Čieg 379; jak Solow ekonomikos plėtros modelis Sk 193, tak Solow modelis Sk 194. Formy vzniklé tímto způsobem zkracování se však obvykle nepovažují za varianty termínu — A. Mitkevičienė (2015a) pojednala jak o nich, tak o takzvaných dlouhých a krátkých formách jako o textovém užívání termínů

7 Protože jsou v tomto článku příklady psány kurzivou, kurziva užitá v učebnicích se znázorňuje zápisem příslušného slova stojatým písmem.

114

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

typické případy. V analyzovaných pramenech se vyskytují pouze dva případy takzvaných dlouhých a krátkých podob eponymního termínu: Filipsova křivka krátkého období Gav 244, Sk 176, Sn 322 a krátkodobá Filipsova křivka Jak 238, Filipsova křivka dlouhého období Sk 180, Sn 441 a dlouhodobá Filipsova křivka Jak 238.

Avšak ani z hlediska textového užití termínů, ani z hlediska variování nebyly posuzovány případy související se zkracováním eponymní složky termínu, a těch je v analyzovaných pramenech mnoho. Jak je patrné již z uvedených příkladů, v učebnicích makroekonomie se užívají především termíny tvořené pouze příjmením, v některých učebnicích je však zřetelná tendence užívat také termíny obsahující první písmeno křestního jména (nebo několika křestních jmen). Například v učebnici Vilniuské univerzity vydané v roce 2006 nacházíme mezidobé rozpočtové omezení spotřebitele I. Fishera Sk 54, teorii mezidobé volby I. Fishera Sk 54, teorii životního cyklu I. Modiglianiho Sk 59, teorii J. A. Hobsona Sk 123, spotřební funkci J. M. Keynese Sk 50, 52, model příjmů a výdajů J. M. Keynese Sk 50, index W. D. Nordhause a J. Tobina Čieg 72, produkční funkci R. Lucase Sk 131, hypotézu A. Spiethoffa Sk 124, hypotézu A. Aftaliona Sk 123, model J. Hickse Sk 250, pravidlo E. S. Phelpse Čieg 377, teorii T. Malthuse Čieg 362, zatímco jiné termíny zde užívané první písmeno křestního jména nemají (srov.: Wagnerův zákon Sk 83, Ricardova ekvivalence Sk 100, Kitchinovy cykly Sk 123, Juglarovy cykly Sk 143, Okunův zákon Sk 177, Filipsova křivka Sk 177). Termínů s prvním písmenem křestního jména je mnoho také v učebnici Vilniuské univerzity vydané v roce 2017, která, jak se zdá, vznikla na základě předchozího vydání. Mnoho jich je i v učebnici Kaunaské technologické univerzity z roku 2008, např.: model Dž. Neimana Sn 370, index vyváženého ekonomického blahobytu H. Daliho a J. Kobo Sn 347, model Dž. M. Keinse Sn 324, Laferova křivka A. Sn 432, Fišerova rovnice I. Sn 450, Fišerův efekt I. Sn 450, Keynesův kříž J. M. Sk 249. V učebnicích tedy vznikají takové rozdíly v zápisu jako Laferova křivka a křivka A. Lafera, Fišerova rovnice a rovnice I. Fišera, Keynesův model a model Dž. M. Keinse, Keynesův kříž a kříž J. M. Keynese aj., a ty vyvolávají otázku, jak takové případy posuzovat z hlediska terminologického variování.

Stává se také, že jako název teorie, modelu, jevu, rovnice apod. je užito slovní spojení s celým křestním jménem nebo několika křestními jmény, např.: „Nejvýznamnějšími představiteli této neokeynesiánské teorie jsou američtí ekonomové Eusėjus Deividas Domaras (Domar, Evesey David, nar. 1914), Rojus Forbsas Harodas (Harrod, Ray, Forbs, 1980–1978) a Robertas

Terminologija | 2023 | 30

115

Mertono Solou (Solo, Robert Merton, g. 1924) ekonominio augimo modeliai“ Sn 57; „Šalia labiausiai žinomų ekonominės pusiausvyros modelių būtina pažymėti ir JAV ekonomisto Džeži Neimano (Neyman Jerzy, 1903–1957) augančios ekonomikos pusiausvyros modelį“ Sn 369. Vis dėlto tokie atvejai reti, o vardo raidės vartojimo atvejų pasitaiko dažnai, pvz.: „Tai vadinama I. Fišerio poveikiu (Fisher effect)“ Sn 450; „Apatinė A. Laferio kreivės dalis rodo priešingą situaciją <...>“ W 200; „Ilgojo laikotarpio pusiausvyros pinigų rinkoje sąlygas išreiškia M. Fridmeno lygtis, pavadinta žymaus amerikiečių ekonomisto garbei <...>“ Sn 274; „M. Friedmano nuolatinių pajamų teorija papildo F. Modigliani gyvenimo ciklo teoriją“ Čieg 50.

Tuto tendenci lze vysvětlit vlivem kontextu. Učebnice nejen používají eponymní termíny, ale také popisují okolnosti jejich vzniku, přičemž uvádějí osobu, po níž je daná věc pojmenována; při jejím uvedení se píše nejen příjmení, ale také křestní jméno, které se později zkracuje na první písmeno. Kontextem by tedy bylo možné vysvětlit i některé případy užití termínů s počátečním písmenem křestního jména, např.: „Teorii dlouhých vln jako první zdůvodnil ruský ekonom Nikolaj Kondratěv (1892–1938) ve svém článku „Dlouhé vlny v ekonomickém životě“ (1926). Na základě informací o změnách cen spotřebního zboží ve Francii, Velké Británii, USA a Německu vyslovil N. Kondratěv hypotézu, že průmyslový rozvoj je cyklický. J. Schumpeter potvrdil koncepci ruského vědce a dlouhé vlny pojmenoval Kondratěvovými cykly. Od roku 1930 jsou dlouhé vlny v ekonomické literatuře známy jako Kondratěvův cyklus“ Gav 284. Na druhou stranu, ačkoli se příjmení obvykle používá s počátečním písmenem křestního jména, vyskytují se i případy užití samotného příjmení, které by bylo možné považovat za nedopatření, např.: „I. Fisher se domníval, že rychlost oběhu peněz je v krátkém období víceméně konstantní“ Sn 205 a „Fisher nejprve formuloval směnnou rovnici“ Sn 204. Termín s počátečním písmenem křestního jména užitý v takovém kontextu směnná rovnice I. Fishera („To umožňuje převést směnnou rovnici I. Fishera na kvantitativní teorii peněz“) by tedy bylo možné rovněž považovat za výsledek nedopatření. Na druhou stranu může poslední příklad ukazovat také okolnosti, za nichž eponymní termín vznikl v učebnici makroekonomie.

Pokud tomu tak skutečně je, bylo by pak možné zkoumat, do jaké míry jsou eponymní termíny v učebnicích makroekonomie přejímány ze zahraničních publikací a do jaké míry je vytvářejí autoři učebnic. Všechny, jak vyplynulo z příkladů analyzovaných v tomto článku

116

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

jsou utvořeny z cizojazyčného vlastního jména (protože zákony, teorie, modely, rovnice atd., o nichž se v nich pojednává, vytvořili ne-Litevci), avšak kontext, na který se zde upozorňuje, naznačuje, že na vzniku eponymního termínu se mohli podílet i autoři litevských učebnic. Takový předpoklad by podporovaly také rozdílné údaje o počtu eponymních termínů v analyzovaných učebnicích, zmíněné na začátku článku: v některých učebnicích nebo u některých eponymních termínů se lze vyhnout pojmenování osoby či osob spojovaných s určitým jevem, aniž by se však užil eponymní termín, například takto: „Podle převládajících způsobů užití v ekonomické teorii se rozlišuje několik hlavních modelů spotřeby: <...> Hypotéza permanentního důchodu (Milton Friedman, 1957). <...> Hypotéza životního cyklu (Franco Modigliani a Richard Brumberg, 1954) <...>“ Andr 180–181. Otázku vyvolanou užíváním eponymních termínů by však bylo třeba zkoumat samostatně, protože nesouvisí pouze s jejich variováním.

ZÁVĚRY

Po rozboru variování eponymních termínů používaných v učebnicích makroekonomie pro vysoké školy je zřejmé, že nejvíce souvisí se způsoby zápisu vlastního jména a jeho morfologického přizpůsobení.

Nejtypičtější variování v těchto pramenech vzniká v důsledku rozdílných způsobů zápisu vlastního jména: v některých učebnicích se píše v původní podobě, v jiných litevskými písmeny; v druhém případě se přizpůsobuje přibližné výslovnosti. Odlišné způsoby zápisu cizích vlastních jmen stanovují také normy pro psaní cizích vlastních jmen v litevštině. Ty rovněž stanovují výjimku pro tradiční podoby vlastních jmen a v analyzovaných pramenech lze nalézt i případy variování, které mohou souviset s uplatňováním této výjimky a také s nejasnostmi ohledně pojmu tradiční podoby.

V terminologii učebnic makroekonomie je zřetelná tendence přizpůsobovat cizí vlastní jména morfologickému systému litevštiny připojením litevské koncovky; vyskytující se výjimky odrážejí výjimky stanovené kodifikovanými normami pro psaní cizích vlastních jmen v litevštině. Některé varianty vyskytující se v učebnicích makroekonomie souvisejí s nejasnostmi ohledně fonetického přizpůsobení vlastních jmen.

Ačkoli by příčiny variování eponymních termínů měly být zkoumány samostatně a za využití nejen pramenů z oblasti makroekonomie, zde analyzované

Terminologija | 2023 | 30

117

Materiál dokládající soulad tendencí v užívání termínů odvozených od osobních jmen s pravidly pro psaní cizích osobních jmen by umožnil usuzovat, že jednou z těchto příčin by mohla být variabilita předpokládaná kodifikací pravopisných norem. Jiných případů variability je ve zkoumaných zdrojích málo a z těch, které se vyskytují, lze usuzovat, že i v makroekonomické terminologii vyvstávají nejasnosti související s užíváním pomlčky a spojovníku.

Zde předložená analýza užívání termínů odvozených od osobních jmen nejen odhaluje typy či znaky variability, které jsou pro učebnice makroekonomie nejcharakterističtější, ale také nastoluje otázky typologie variability. Odhaluje rovněž případy, které z hlediska variability nebyly hodnoceny, a obecně podněcuje k širšímu zkoumání termínů odvozených od osobních jmen a jejich zkoumání z různých hledisek.

ŠALTINIAI

Andr – Andriušaitienė Daiva, Drejeris Rolandas, Jakutis Algirdas, Petraškevičius Vladislavas, Stepanovas Artūras 2016: Ekonomikos teorija: vadovėlis, Vilnius: Vilniaus Gedimino technikos universiteto leidykla „Technika“.

Čieg – Čiegis Remigijus 2012: Makroekonomika: Vilniaus universiteto vadovėlis, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Dril – Drilingas Boleslovas, Čiburienė Jadvyga, Snieška Vytautas 1997: Makroekonomikos pagrindai: vadovėlis neekonominių specialybių studentams, Kaunas: Technologija.

Gav – Gavelis Vytautas, Gylys Povilas, Mačiekus Venantas, Minkevicienė Neringa, Paliulytė Regina, Ulvidienė Erstida, Urbšienė Laima 2017: Makroekonomika: Vilniaus universiteto vadovėlis, elektroninė knyga, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Jak – Jakutis Algirdas, Petraškevičius Vladislavas, Stepanovas Artūras, Šeškutė Laima, Zaicev Stepan 2007: Ekonomikos teorija: vadovėlis, šeštasis pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius: Eugrimas.

Sk – Skominas Vytautas, sud., 2006: Makroekonomika: vadovėlis, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Sn – Snieška Vytautas, Baumilienė Valerija, Bernaton (sic)ytė Dalia, Čiburienė Jadvyga, Juozapavičienė Aldona ir kt. 2008: Makroekonomika: vadovėlis ekonominių specialybių studentams, trečiasis pataisytas ir papildytas leidimas, Kaunas: Technologija.

W – Wonnacott Paul, Wonnacott Ronald 1994: Makroekonomika, Kaunas: Litterae universitatis.

LITERATŪRA

AEKŽ – Aiškinamasis ekonomikos anglų–lietuvių kalbų žodynas, sudarė W. Pearce, Vilnius: TEV, 2006.

Ambrazas Vytautas 2008: Svetimų tikrinių vardų rašymas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Baltrušaitienė Indrė 2009: Svetimvardžių rašymo tradicijos formavimasis Lietuvoje: magistro darbas, Vilnius: Vilniaus universitetas.

Barankin Benjamin, Metelitsa Andrei I., Lin Andrew N. 2004: Stedman’s Illustrated Dictionary of Dermatology Eponyms, Philadelphia: Lippincott Williams and Wilkins.

Becker Christopher J., McDermott Mollie, London Zachary N. 2021: Declining Use of Neurological Eponyms in Cases Where a Non-eponymous Alternative Exists. – Clinical Neurology and Neurosurgery 200, 1–6 Prieiga internete: https://medicine.umich.edu/sites/default/files/content/downloads/Eponym%20Study.pdf.

Cappuzzo Barbara 2008: Eponyms or Descriptive Equivalent Terms? The Question of Scientific Accuracy in Medical Discourse. Prieiga internete: https://core.ac.uk/display/53253513.

118

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

Čepienė Nijolė 1995: Lietuvių kalbos germanizmai ir jų fonetinė adaptacija: disertacija, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas.

Daukšas Kazys, Barkauskas Jurgis, Daukšas Vitas ir kt. 2003: Chemijos terminų aiškinamasis žodynas, 2-asis patais. ir papild. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Dyda Anna, Pronińska Aleksandra 2021: Lessico medico italiano e polacco a confronto: il caso dei sintagmi terminologici di tipo malattia di banti/choroba bantiego. – Romanica Cracoviensia 1, 43–53.

Drukteinė Albinas 2015: Ortografiniai įjereivystės terminų variantai: didžiosios raidės, brukšnelis, kabutės. – Kalbos praktikos problemos 14, 6–14.

Duque-Parra Jorge Eduardo, Llano-Idarraga J. Oskar, Duque-Parra Carlos Alberto 2006: Reflections on Eponyms in Neuroscience Terminology. – The Anatomical Record, Part B: The New Anatomist 289(6), 219–224.

ESIV – Europos Sąjungos institucijų vertimo į lietuvių kalbą vadovas, Liuksemburgas, 2014.

Firkin Barry G., Whithworth Judith A. 2001: Dictionary of Medical Eponyms, London: Informa Healthcare.

Gaivenis Kazimieras 1994: Tarptautinių terminologijos principų taikymas mūsų terminijai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 31, 11–17.

Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: LKI leidykla.

Gudelienė 2016: Tikrinių vardų galūnių adaptavimo ypatumai Simono Daukanto ir Simono Stanevičiaus Epitome Historiae Sacrae vertimuose. – Lituanistica 62(1), 38–44.

Gudzinevičiūtė Ona Laima 2012: Keli probleminiai rašybos ir skyrybos ženklų vartojimo atvejai. – Kalbos kultūra 85, 121–135.

Kasradze Mindia, Kasradze David 2015: Traumatologijos ir ortopedijos eponimai: simptomai ir sindromai, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.

Kaulakienė Angelė 2003: Lietuviškų fizikos vadovėlių elektros ir magnetizmo terminai. – Terminologija 10, 107–116.

Kaulakienė Angelė 2014: Iš matematikos ir fizikos terminų vartosenos. – Terminologija. Terminografija. Terminija, Vilnius: Technika, 58–61.

Kavaliauskas Paulius, Krupickaitė Dovilė, Kynė Genovaitė 2021: Aiškinamasis geografijos terminų žodynas, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Keinys Stasys 2005: Brūkšnio ir brūkšnelio vartojimas. – Kalbos kultūra 78, 183–190.

Kevlian Andrew, Logie Sarah, Hage Robert 2023: Debating Eponyms: History of Ear and Eye Anatomical Eponyms. – Translational Research in Anatomy 32, 1–13.

Kitkauskienė Laimutė 2011: Eponiminiai architektūros, meno ir statybos terminai lietuvių kalboje. – Santalka: Filologija, Edukologija 19(1), 48–58.

Kniūkšta Pranas 2004: Įstaigų, įmonių ir organizacijų pavadinimai. Darbyos ir vartosenos aptarimai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Kucharz Eugeniusz Jóźi 2020: Medical Eponyms from Linguistic and Historical Points of View. – Reumatologia 58(4), 258–260.

León-Araúz Pilar, Cabezas-García Melania 2020: Term and Translation Variation of Multi-word Terms. – Análisis multidisciplinar del fenómeno de la variación fraseológica en traducción e interpretación / Multidisciplinary Analysis of the Phenomenon of Phraseological Variation in Translation and Interpreting, 210–247.

Linkevičienė Nijolė 2013: Redagavimo pradmenys, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

LKRS – Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba, 2-asis patais. fotograf. leid., Vilnius: Mokslas, 1992.

LTE – Neteitybiškų tikrinių vardų rašymas „Lietuviškojoje tarybinėje enciklopedijoje“, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija, 1986.

Mikelionienė Jurgita 2017: Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai. – Terminologija 24, 127–144.

Mitkevičienė Asta 2004: V. Dubo visuotinės literatūros vadovėlio terminų variantai. – Terminologija 11, 94–144.

Mitkevičienė Asta 2015a: Kai kurie terminų sinonimijos aspektai. – Terminologija 22, 39–60.

Mitkevičienė Asta 2018: Lietuvos Nepriklausomybės Akto signataras Kazys Bizauskas ir lietuvių literatūros mokslo terminija. – Terminologija 25, 201–234.

Palenskis Vilius, Valiukėnas Vytautas, Žalkauskas Valerijonas, Žilinskas Pranas Juozas 2007: Fizikos terminų žodynas: lietuvių, anglų, prancūzų, vokiečių ir rusų kalbomis, 2-asis patais. ir papild. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Pažūsis Lionginas 2014: Kalba ir vertimas, Vilnius: Vilniaus universitetas.

Terminologija | 2023 | 30

119

Stunžinas Robertas 2008: Variantiniai statybos liaudies terminai Lietuvių kalbos žodyne. – Terminologija 15, 111–130.

TI – Pavardžių, vardų ir vietovardžių transkripcijos iš rusų kalbos į lietuvių kalbą ir iš lietuvių kalbos į rusų kalbą instrukcija, Vilnius: Mokslas, 1990.

TŽR – Terminų žodynų rengimo bendrieji reikalavimai (patvirtinta Valstybinės lietuvių kalbos komisijos 2007 m. gruodžio 20 d. posėdžio protokoliniu nutarimu), 2007. Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/aktualiosios-temos/terminija/terminu-zodynu-rengimo-bendrieji-reikalavimai.

Ulky­tė Rūta 2016: Tikriniai vardai ir eponimai chemijos terminijoje: baigiamasis magistro darbas, Kaunas: Kauno technologijos universitetas.

Vainienė Rūta 2008: Ekonomikos terminų žodynas, 2-oji laida, Vilnius: Tyto alba.

Vaskelaitė Ramunė 2022a: Makroekonomikos terminija: sinonimijos priežastys: mokslo studija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Vaskelaitė Ramunė 2022b: Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys. – Terminologija 29, 95–119.

Vladarskienė Rasuolė, Zemlevičiūtė Palmira 2022: Lietuvių kalbos rašyba: taisyklės, komentarai, patarimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

VLKK 1997: Valstybinės lietuvių kalbos komisijos nutarimas „Dėl lietuvių kalbos rašybos ir skyrybos“ (1997 m. birželio 19 d., Nr. 60). Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt.

VLKK 2016: Protokolinis nutarimas dėl rekomendacijos „Dėl autentiškų asmenvardžių gramatinimo“ (2016 m. gegužės 26 d., Nr. Pn-3). Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/rekomendacija-del_autentisku-asmenvardziu-gramatinimo.

Whitworth Judith A. 2007: Should Eponyms Be Abandoned? No. – BMJ 335, 425.

Woywodt Alexander, Matteson Eric 2007: Should Eponyms Be Abandoned? Yes. – BMJ 335, 424.

Zemlevičiūtė Palmira 2003: Antano Vileišio (1856–1919) medicinos mokslo darbai ir jų terminija. – Terminologija 10, 84–106.

Zemlevičiūtė Palmira 2009: „Varpo“ medicinos straipsnių terminai. – Terminologija 16, 92–108.

Zemlevičiūtė Palmira 2011: „Keleivio“ straipsnių apie sveikatą terminai. – Terminologija 18, 92–108.

Zemlevičiūtė Palmira 2012: Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje. – Terminologija 19, 105–124.

Zemlevičiūtė Palmira 2018: Medicinos terminija prieš 100 metų. – Terminologija 25, 147–200.

VARIATION OF MACROECONOMIC TERMS WITH A PERSONAL NAME

Summary

Although terms formed with a personal name, usually a surname, are used in a variety of fields, they are not widely studied in terminology works. This leads to various uncertainties both in the use of these terms and in their terminological evaluation. Here, using macroeconomics textbooks for higher education as a source, the variation inherent in these terms, referred to in the article as ‘personal name terms’, is researched.

Although macroeconomics textbooks contain a varying number of terms with personal names, all of these terms are composed with a non-Lithuanian personal name, and the totality of such terms shows that their variation is in some way related to the peculiarities of the use of a non-Lithuanian personal name. It is mainly a mixed type of variation, involving the orthographic, phonetic, and morphological levels. The most striking feature of variation is the different ways in which a proper name is spelled, which is determined by the application of different spelling methods, by exceptions made for certain terms, and by individual cases of oversight. Another feature of the variation of the terms under considerations is related to the unequal morphological adaptation of non-Lithuanian personal names, which is obvious from its ending.

120

Ramunė Vaskelaitė | Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiškumas

However, the analysis of the terms also reveals term differences which are not assessed from the point of view of variation. Although most of the terms are composed of a single personal name, i. e., a surname, it is also quite common in macroeconomic textbooks to use the name of a theory, model, etc. as a term that has both a surname and the first letter of a first name. Having noted such cases, the paper calls for a separate study.

Gauta 2023-12-11

Ramunė Vaskelaitė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

Terminologija | 2023 | 30

121