JONAS KLIMAVIČIUS

Institut litevského jazyka

PŘÁTELSKÝ, DRUŽNÝ, PŘÁTEL

V recenzi knihy Alfonsa Eidinta Hledej moskevského sfinga s názvem „Poutavé vyprávění o ztrátě nezávislosti v roce 1940“ (Mokslo Lietuva, 2006 22 10, 13) našel prof. Arnoldas Piročkinas také „nemálo věcí porušujících jazykovou kulturu“ (10). Mezi několik „nenormativních, zastaralých a nesprávně utvořených slov“ (10) zařadil i draugingas. Recenzent však neuvádí příklady užití tohoto slova v knize A. Eidinta ani jeho význam, takže nám zůstává zcela nejasné, zda je podle recenzenta z nějakého důvodu nenormativní, nebo zcela nesprávné. Jeho argumentem je autorita: „Někdo by mohl ospravedlnit slova draugingas, draugingumas, která se v knize A. Eidinta často užívají, příklady z Dabarinės lietuvių kalbos žodynas. Přesto se domnívám, že bychom se měli držet názoru Jonase Jablonskise, že tato slova by se neměla užívat: měla by být nahrazena slovy vlastními systému litevského jazyka draugiškas, draugiškumas“ (10).

Pokud jde o názor J. Jablonskise, jablonskista (specialista na Jablonskise) má zcela pravdu – ve významu „přátelský“ J. Jablonskis slovo draungingas skutečně opravoval (JablR IV 1935: 316, 329; V 1936: 223; J.JablRR II 1959: 298, 307, 512). Je to velmi jednoduchá oprava – zde je skutečně příznačnější draugiškas 1. „charakteristický pro přítele, kamarádský“: Přátelské chování (J. Jablonskis). Budeme spolu přátelsky, budeme jíst psím způsobem (slovník J. Brodovskise) LKŽ II₂ 1969. Existuje však také 2. „přátelský, nakloněný přátelit se“ (J. Šlapelis, M. Šalčius) LKŽ II₂ 1969.

Krinta į akis jau Konstantino Sirvydo žodyno (1642) draugingas: Towárzyski / Familiaris, Socialis, Sebribkas / draugingas – taigi vienas –iškas, kitas –ingas. Ferdinando Nesselmanno žodyne (1851) – aiškus skirtumas: draugingas ir draugus – gesellig, o draugiszkas – gemeinschaftlich, allgemein. Draugingas yra ir naujuosiuose raštuose.

Již v roce 1938 se začíná normovat jinak – v rubrice „Otázková pokladnice“ časopisu Gimtoji kalba rozlišuje A. S. (tj. Antanas Salys): „Přídavným jménem draugiškas vyjadřujeme podstatné, spíše vnitřní vlastnosti, německy kameradschaftlich, rusky товарищеский, zatímco draugingas zase znamená, že někdo má mnoho přátel a navíc,

J. KLIMAVIČIUS. Draugiškas, draungingas, draugus

133

je společenský, něm. gesellig, rus. общительный. Říkáme: draugin-gas člověk je obvykle také draugiškas“ (GK 1938: 4 56; A.SalR I 1979: 254). Toto rozlišení bylo zakotveno také ve slovníku Bendroji filosofijos terminija: Družný člověk má mnoho přátel a mnoho přátel má člověk, který se rád přátelí. Družný člověk se obvykle chová i přátelsky. Přátelský postoj vůči vlastním přátelům je známkou přátelské loajality, který v roce 1938 sestavil Stasys Šalkauskis. O rok později bylo posíleno v brožuře Kalbos patarėjas (1939), kterou sestavil Leonardas Dambrauskas a redigovali Antanas Salys a Pranas Skardžius.

Tezaurus LKŽ II₁ 1947 uvádí slovo draugingas nejprve jako odvozené od podstatného jména draugė 1. „přátelství, společnost, skupina, hromada“ (staré písemné památky a nářečí) a 2. „rodina, domácnost“ (západní dzūkština): 1. „mající početnou rodinu, hojný“: Draugingos bitės Marcinkónys. Jaké máš brambory, jsou draugingos (je jich pod keřem hodně)? Veisiejai. To by měl být homonymní výraz (toto rozlišení nebylo provedeno ani v LKŽ II₂ 1969, kde je však tento význam již třetí). Toto homonymní odvození zůstalo neodhaleno také v knize P. Skardžiuse z roku 1943 Lietuvių kalbos žodžių daryba. Dále LKŽ II₁ 1947 uvádí draugingas 2. „přátelský, milý“ a teprve 3. „mající nebo ochotný mít přátele“; v LKŽ II₂ 1969 je to však již draugingas 1.

Aiškiai ėmėsi norminti DŽ₁ 1954: draugingas 1. „turintis ar linkęs turėti draugų“, nors nėra visai nuoseklus: giminingas – ir 1. „turintis daug giminių“, ir 2. „artimas, giminiškas“: giminingi žodžiai – kaip giminiškas: gimininės tautos, giminiški jausmai.

Dále DŽ nesměřoval k přísné normativnosti – jednoznačnosti –, nýbrž prostou cestou správnosti a rozmanitých stylistických možností: draugingas – 1. „mající nebo ochotný mít přátele“, 2. „společenský, přátelský“ DŽ₂ 1972, DŽ₃ 1993, není však zcela důsledný: giminingas – pouze „blízký, příbuzný“ DŽ₂, ačkoli později – 1. „mající mnoho příbuzných“, 2. „duševně blízký, příbuzný“ DŽ₃.

Nejdůležitější je, že slovo draugingas se v normativním slovníku vyskytuje v jiném významu, nikoli v tom, který opravoval J. Jablonskis, ale v významu potřebném pro jazyk.

V některých dvojjazyčných slovnících se bez potřebného rozlišení hromadí řady synonym: общительный – společenský, družný, přátelský, kamarádský, hovorný, přátelský; společenský RLKŽ II 1967, lépe – rád komunikující, družný, přátelský, hovorný, společenský RLKŽ II 1983. Dobře se rozlišuje draugiškas – дружеский, товарищеский a draugingas – общительный; компанейский LRKŽ 1971. Ale LRKŽ 1988 uvádí pouze draugiškas a místo draugingas zařadil... draugininkas – общительный <...> člověk. Rozlišuje se sociable – 1. 1) družný, přátelský,

134

KALBOS KULTŪRA | 81

hovorný [2) přátelský, vřelý] a friendly – 1. 1) přátelský ALKŽ 1975 (nerozlišuje se – jak draugingas – friendly, tak draugiškas – friendly; amicable LAKŽ 1979 a 1991); draugingas (rád se stýká s lidmi) – sociable; (snadno se spřátelí) – liant LPKŽ 1992 (draugiškas chybí!..), přesněji – sociable – draugingas, malonus, liant – 2) přen. draugingas, meilus; prieraišus a amical – bičiuliškas, draugiškas PLKŽ 1976, ačkoli sociable znamená také společenský, družný, se sklonem ke komunikaci PLKŽ 2004; draugingas – affabile, socievole; (přátelský) amichevole, draugiškas – amichevole LitKŽ 2003, podobně – draugingas – amichevole, socievole, draugiškas – 1. amichevole, benigno, affabile ItLKŽ 2005, socievole – rád se stýká s lidmi; přátelský, amichevole – bičiuliškas, draugiškas, affabile – laskavý, milý, příjemný, vstřícný, srdečný ItLKŽ 2002; sociable – přátelský, komunikativní, amigable – 1) draugiškas ir draugiškas – amigable, sociable (draugingas chybí) IspL, LIspKŽ 2004. Vidíme tedy poměrně soustavné označování významů „draugingas“ a „draugiškas“ různými slovy v mnoha jazycích, takže rozlišování draugingo ir draugiško je zcela opodstatněné a nezbytné i v litevštině, ačkoli se dosud zcela neustálilo – draugingas někdy znamená také „draugiškas“, draugiškas občas také „draugingas“, draugingas znamená také společenský nebo se opisuje (s nejmenší výstižností) jako rád se stýká s lidmi. Mimochodem je třeba upozornit na to, že se dosud někdy nerozlišuje draugingo ir mėgstančio bendrauti, například: Další důvod, proč lidé tolik rádi komunikují, spočívá v tom, že nedokážou snášet samotu A.ŠopenhGIA 1994 185. Myšlení i duch převážné většiny lidí jsou stejně monotónní, <...>. To vysvětluje nejen to, proč jsou tak společenští a tak rádi se potulují ve stádech – <...> A.ŠopenhGIA 1994 186, srov. také sklon ke komunikaci (tamtéž, 187), potřeba komunikovat (tamtéž, 189), ačkoli jde spíše o společenskost.

Co když i J. Jablonskis znal tyto významové rozdíly? Uměl jazyky a významům věnoval značnou pozornost. A. Piročkinas uvádí: „Jablonskis se pokoušel nahradit přídavná jména svetingas = vaišingas, vaišus (V 18, 204), giminingas = giminus a melagingas = netikras, neteisėtas, sumeluotinis (V 224)“ (A.Piročk[J]KT 1986: 74).

V reakci na opravy v knížce Viktora Kamantauskase Stručný slovníček jazykových nesprávností a barbarismů (1928) (navrhované náhrady jsou uvedeny za heslem; někdy je připojen komentář) se ve svém pokračujícím článku „Záležitosti našeho jazykového slovníčku“ (1928) J. Jablonskis ohrazuje proti Kamantauskasově opravě slova svetingas na vaišingas, vaišus: „I zde autor nutně potřeboval pracovat s jasnými jazykovými doklady“ (JablR V 1936: 204), tj. uvést příklady správných podob – chyb. Jablonskis vysvětluje: „Já sám jsem, pokud vím, slovo svetingo nikdy nepoužil v písemném projevu

J. KLIMAVIČIUS. Draugiškas, draugingas, draugus

135

ačkoli slovo svetingas by se v jistém významu samozřejmě užívat mohlo (vedle výrazů „ž u v i n g o jezera, p o e t i n g o kraje“); ve významu slov vaišingas, vaišus se však toto slovo (slovo svetingas) samozřejmě užívat nedá...“ (JablR V 1936: 204). J. Jablonskis zde nic konkrétního neopravuje a jeho přístup je přísně založen na tvoření slov. To však samo nestačí – existují také lexikální významy ustavené v rámci mikrosystému: vaišingas – „rád hostí, dobře hostí“ DŽ₁, „rád hostí, dobře pohostí“ DŽ₂,₃ (: vaišės; srov. také vaišinti „dát dobré jídlo nebo pití“ DŽ₃) a svetingas – „ten, kdo má rád hosty, pohostinný“ DŽ₁, „má rád hosty, pohostinný“ DŽ₂,₃ (: svečias; srov. také svečiuotis „být na návštěvě, navštěvovat“ DŽ₃, zatímco viešėti znamená „být na hostině, na návštěvě, navštěvovat“ DŽ₃). Blízkost významů těchto dvou přídavných jmen dokládají údaje z živého jazyka LKŽ XIV 1986: svetingas – „má rád hosty, přijímá je a vítá mile a pohostinně“: Byli tam pohostinní, s těmi soetuky obvykle všechno společně pojídali Veiviržėnai. Pohostinný katolík dbá na to, aby se poutníkovi v jeho domě dobře dařilo A. Baranauskas. [Voják] byl přijat pohostinně a pohoštěn, jako by byl u velmi dobrého člověka J.BasanLP MLM 1902 2 214 (Gražiškiai) // „místo, kde jsou lidé mile přijímáni a vítáni“: Do světnice (do stěny světnice) vlož podlahu mostu – bude pohostinná [světnice] Valkininkai. Zcela oprávněně je dominantou synonymní řady vaišingas a v ní svetingas (A.LyberSŽ 1981).

V. Kamantauskas nic neopravoval, pouze poznamenal: „M e l a g i n g ą v současném významu užívají Ivinskis a Valančiauskis.“ J. Jablonskis se (nikoli v tomto, ale v jiném článku) držel doslovně pouze slovotvorného významu [ve skutečnosti by mělo být melingas (: melas) – stejně jako teisingas, apgaulingas], avšak (zřejmě) neznal autentické jazykové doklady: melagingas skundimas J.BasanLPY 1904 2 237, melagingai apskundė J.BasanLP MLM 1898 1 41, melagingai pasakė Ramýgala (LKŽ VII 1966). Jablonskis to možná ještě nemohl vědět, Piročkinas už mohl…

Giminingą V. Kamantauskas opravuje na giminus (přebírá je z děl Kazimierase Būgy). J. Jablonskis, na rozdíl od tvrzení A. Piročkinase, píše: „Sám bych čtenáři nedokázal doporučit, aby všude nahrazoval slovo giminingas slovem giminus, dokud nebudu vědět, v jakém významu se kde užívá slovo giminingas, dokud přesně nezjistím, co kde v psaném jazyce znamená slovo giminus: <...>“ (JablR V 1936: 184). LKŽ III 1956 giminus – „příbuzenský“: Giminus, který se sňatkem (tj. manželstvím) přiženil do tohoto rodu Slovník A. Jušky. Kurština byla příbuzná, ale nikoli totožná s lotyštinou K. Būga. Zkrácená podoba této věty K. Būgy je také v DŽ₂,₃.

J. Jablonskis opravoval nedraugingi žmonės také na nedraugūs, nedraugiški (?)..., nepalankūs (JablR IV 1935: 329). Jablonskisův následovník A. Piročkinas to však

136

KALBOS KULTŪRA | 81

nezmiňuje. A LKŽ II₁ draugus, LKŽ II₂ draugus 1. „má sklon se přátelit, přátelský, milý“ dokládá také věta J. Jablonského: Jis labai draugus (tuoj susidraugauja). To bylo převzato i do DŽ₁, zůstalo v DŽ₂, stručněji také v DŽ₃, ačkoli sotva jde o důležitý údaj pro spisovný jazyk. Z toho však vidíme, že J. Jablonskis užíval slovo draugus ve dvou významech – 1) „přátelský“, 2) „přátelství nakloněný“. Nelze tedy tvrdit, že zavrhoval slovo draugingas úplně – nikoli, za příznačný nepovažoval pouze význam „přátelský“.

A. Piročkin správně říká, že přídavná jména s příponou -ingas „se jen velmi zřídka tvoří od podstatných jmen označujících živé bytosti“ (A. PiročkĮKT 1986: 73). Mnohá taková slova J. Jablonskis oprávněně opravoval – poetingas, heroingas, patriotingas, inteligentingas... Nelze však přistupovat k tvoření slov formálně. Entuziastingas rozhodně není litevskou odvozeninou od entuziasto, nýbrž výsledkem substituce přejaté přípony při přejímání slova – rus. энтузиаст-ический, pol. entuzjast-yczny. Entuziastingas se řadí do dlouhé řady podobných přídavných jmen, která vůbec nesouvisejí s označeními osob – ambicingas, ceremoningas, emocingas, energingas, harmoningas, kaprizingas, kompetentingas, konkurencingas, manieringas, pretenzingas, principingas, tendencingas... –, pouze vyjadřují vlastnosti osoby. A není vůbec třeba ze strachu před formalisty vymýšlet neexistující rozdíl: entuziastingas „plný nadšení“, kdežto entuziastiškas – „mající nadšení“. Samozřejmě je třeba respektovat mikrosystémovost – existuje-li pouze antipatiškas, není účelné dávat přednost podobě simpatingam. Stejně tak nelze přehlížet rozdíly ve významech. Snad si ještě nikdo neplete priešingo a priešiško, někdy se rozdíl dokonce zdůrazňuje: zcela opačný a nesmiřitelně nepřátelský NŽA 2006 12 569. Je však nenormální, že normativní slovník uvádí pouze sistemingas (samozřejmě také další významy sisteminis), zatímco sami lingvisté – nepochybně oprávněně – užívají také slova sistemiškas, sistemiškumas: <...>, spisovný jazyk musí být nejen systematický GK 1997 4 1. Systemovost jazyka je proměnlivý jev s vnitřními rozpory (tamtéž). Strukturalisté zdůrazňují zejména systémovost jazyka a požadují, aby byl jazyk zkoumán jako systém K.Gaiv, S.KeinKTŽ 1990. Systemovost termínů K.GaivLT 2002 40. Pro teorii a praxi jazykové kultury je faktor systémovosti velmi důležitý A. PupkKKS 2005 51.

Mezi litevskými názvy osob se přesto vyskytují již zmíněná melagingas, svetingas, dále také pakeleivingas, paleist uvingas, ręksningas; niekšingas (a niekšiškas), pranašingas (a pranašiškas), veidmain ingas (a veidmainiškas). A systém tvoření slov se tím vůbec nehroutí.

J. KLIMAVIČIUS. Draugiškas, draugingas, draugus

137

Ale je draugingas opravdu odvozeno od draugas? P. Skardžius uvádí: „Zdá se, že v určitých případech lze útvary s příponou –inga– tvořit jak od podstatných jmen, tak od přídavných jmen“ (P. SkardLKŽD 1943 – RR I 1996: 114). Těmto případům jsou věnovány dvě stránky, mezi nimi i draugingas „přátelský, družný“ SzDi 371 (slovník K. Sirvyda, 1713) (: draũgas ir draugùs „freundlich, freundschaftlich, leutsellig“) (tamtéž, 115). Tato skutečnost je zaznamenána také v akademické třídílné gramatice LKG I 1965: 558). Existuje však i jiná možnost tvoření – draugingas „mající rád společnost, rád pobývající ve společnosti“: draugė 2. // „společnost“ // „setkání, zábava“, 4. „rodina; domácnost (příslušníci rodiny a čeledíni)“ LKŽ II₂. P. Skardžius považuje tuto alternativní možnost tvoření za poměrně častou – bailingas (: báilė), baimingas (: báimė), baisingas (: báisas, baisà), gailingas a gáilingas (: gáilas, gáilė), laimingas (: láima, láimė), maloningas (: malónė), mėlingas (: mélė), mokslìngas (: mókslas), narsingas (: narsas), noringas (: nóras), vargingas (: várgas)... P. SkardRR I 1996 114–116. Přízvukování některých odvozenin a základových slov tuto alternativu výrazně podporuje: báilingas (: báilė), báimingas (: báimė), gái-lingas (: gáilė), mél ingas (: mélė).

ZÁVĚR

Slovo draugingas, jehož správné tvoření je třeba hledat nikoli u draugas, nýbrž u draugė, a jehož význam „přátelský“ je oprávněně opravován, je třeba nejen ponechat ve významech „nakloněný přátelství, mající rád společnost, společenský“, ale také šířit v užívání. J. Jablonskis byl v tvoření slov důsledný, to pro něj bylo nejdůležitější, avšak od jeho dob věda o tvoření slov značně pokročila. Navíc nelze přehlížet, že některé významy odvozenin (svetingas, melagingas,...) jsou výsledkem nikoli slovotvorby, nýbrž sémantického vývoje. Pro odstíněné vyjadřování je zapotřebí také draugingas (snad i jako protějšek slova socialaus) i bendringas (: bendrauti? srov. nértingas: nertėti), bendringumas – jimiž lze nahradit dotěrné, cizí komunikabilus, komunikabilumas.

ŠALTINIAI

ALKŽ 1975 – Anglų–lietuvių kalbų žodynas. Sudarė A. Laučka, B. Piesarskas, E. Stasiulevičiūtė, Vilnius.

J.BasanLPY II 2004 – Lietuviškos pasakos įvairios 2. Surinko J. Basanavičius, Chicago.

138

KALBOS KULTŪRA | 81

J.BasanLP MLM I 1898 – Lietuviškos pasakos 1. Medega lietuviškai mitologijai. Surinko J. Basanavičius, Shenandoah Pa.

J.BasanLP MLM II 1902 – Lietuviškos pasakos 2. Medega lietuviškai mitologijai. Surinko J. Basanavičius, Shenandoah Pa.

DŽ₁ 1954 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ₂ 1972 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ₃ 1993 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

K.GaivLT 2002 – K. Gaivenis. Lietuvių terminologija, Vilnius.

K.Gaiv, S.KeinKTŽ 1990 – K. Gaivenis, S. Keinys. Kalbotyros terminų žodynas, Vilnius.

GK – Gimtoji kalba (žurnalas).

IspL, LIspKŽ 2004 – V. V. Petrauskas, A. Rascón. Ispanų–lietuvių, lietuvių–ispanų kalbų žodynas, Vilnius.

ItLKŽ 2002 – V. V. Petrauskas. Italų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

LAKŽ 1979 – B. Piesarskas, B. Svecevičius. Lietuvių–anglų kalbų žodynas, Vilnius.

LAKŽ 1991 – B. Piesarskas, B. Svecevičius. Lietuvių–anglų kalbų žodynas, Vilnius.

LitKŽ 2003 – S. M. Lanza. Lietuvių–italų kalbų žodynas, Vilnius.

LitKŽ 2005 – B. Žindžiūtė-Michelini. Lietuvių–italų kalbų žodynas, Vilnius.

LKŽ II₁ 1947 – Lietuvių kalbos žodynas 2, Kaunas.

LKŽ II₂ 1969 – Lietuvių kalbos žodynas 2, Vilnius.

LKŽ III 1956 – Lietuvių kalbos žodynas 3, Vilnius.

LKŽ VII 1966 – Lietuvių kalbos žodynas 7, Vilnius.

LKŽ XIV 1986 – Lietuvių kalbos žodynas 14, Vilnius.

LPKŽ 1992 – I. Karsavina, S. Kairiūkštytė. Lietuvių–prancūzų kalbų žodynas, Vilnius (I leid. – 1962).

LRKŽ 1971 – A. Lyberis. Lietuvių–rusų kalbų žodynas, Vilnius.

LRKŽ 1988 – A. Lyberis. Lietuvių–rusų kalbų žodynas, Vilnius.

NŽA – Naujasis židinys – Aidai (žurnalas).

PLKŽ 1976 – Prancūzų–lietuvių kalbų žodynas. Sudarė A. Juškienė, M. Katile-nė, A. Kaziūnienė, Vilnius.

PLKŽ 2004 – J. J. Balaišienė. Prancūzų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

A.PupkKKS 2005 – A. Pupkis. Kalbos kultūros studijos, Vilnius.

RLKŽ II 1967 – Rusų–lietuvių kalbų žodynas 2. Paruošė V. Baronas, V. Galinis, Vilnius.

RLKŽ II 1983 – Rusų–lietuvių kalbų žodynas 2. Sudarė Ch. Lemchenas, Vilnius.

A.ŠopenhGIA 1994 – A. Šopenha(u)eris. Gyvenimo išminties aforizmai. Vert. A. Tekorius, Vilnius.

J. KLIMAVIČIUS. Draugiškas, draugingas, draugus

139

LITERATŪRA

J.BalčRR I 1978: J. Balčikonis. Rinktiniai raštai 1, Vilnius.

GK – Gimtoji kalba (žurnalas).

JablR IV 1935: Jablonskio raštai 4. Red. J. Balčikonis, Kaunas.

JablR V 1936: Jablonskio raštai 5. Red. J. Balčikonis, Kaunas.

J.JablRR II 1959: J. Jablonskis. Rinktiniai raštai 2. Sudarė J. Palionis, Vilnius.

A.LyberŠŽ 1981: A. Lyberis. Sinonimų žodynas, Vilnius.

LKG I 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1. Vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius.

A.Piročk]JKT 1986: A. Piročkinas. Jono Jablonskio kalbos taisymai, Kaunas.

A.SalR I 1979: A. Salys. Raštai 1, Roma.

P.SkardLKŽD 1943 – RR I 1996: P. Skardžius. Lietuvių kalbos žodžių daryba. – Rinktiniai raštai 1, Vilnius.

S.ŠalkR II 1991: S. Šalkauskis. Raštai 2, Vilnius.

Gauta 2008 04 21

DRAUGIŠKAS, DRAUGINGAS, DRAUGUS

S u m m a r y

The well-formed word draugingas built from draugė (and not from draugas) is usually corrected when it has the meaning of ‘friendly’. However, it should be preserved in the meaning of ‘fond of being with other people, sociable’ and disseminated in actual use. Jablonskis was very consistent in building new words; however, linguistics, and word-building in particular, has developed much further since then. Moreover, it cannot be overlooked that the meanings of some derivatives (e.g. svetingas, melagingas) are the result of semantic development rather than word-building. To express different shades of meaning, the language needs both: draugingas (which might serve as an equivalent of socialus) and bendringas (:bend-rauti? cf. nėrtingas: nėrtėti), bendringumas which could replace more irritating foreign words komunikabilus, komunikabilumas.

JONAS KLIMAVIČIUS

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

140

KALBOS KULTŪRA | 81