V pracích z oblasti perceptivní dialektologie se jazykový rodný kraj (angl. linguistic homeland) označuje jako jazykové prostředí jedince a spojuje se s jazykovou a prostorovou vzdáleností v tomto prostředí (Diercks 2002: 51; Aliūkaitė a kol. 2017: 106–121). Obrazy rodného okolí, které se ustálily v sebeuvědomění běžných členů jazykového společenství, odhalují údaje z mentálních neboli kreslených map variant (podrobněji viz Preston 1999b: XXXIV–XXXV; Aliūkaitė 2009: 164–179)1. Mentální mapy jsou podle Dennise Prestona (1989: 1–23; 1993: 335) nejjednodušším způsobem, jak zjistit, co si běžní uživatelé jazyka myslí o určité lokalitě (viz Aliūkaitė a kol. 2017: 42).
Ačkoli v posledním desetiletí přibývá v Litvě prací z oblasti perceptivní dialektologie, obrazům jazykového rodného kraje se ve větší míře věnuje jen několik z nich. Na základě materiálu projektu Místo spisovného jazyka na mentální mapě litevštiny2 byly zkoumány vztahy k jazykovému rodnému kraji a postoje k sousedním areálům, které se projevily na mapách nakreslených mladými lidmi ze Šiauliai, Vilkaviškisu a dalších měst (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016: 89–120; Geržotaitė 2016: 121–142; Geržotaitė, Čepaitienė 2016: 84–100; Merkytė-Švarcienė 2016: 139–154; Aliūkaitė a kol. 2017: 108). Bylo zjištěno, že jazykový rodný kraj jako oblast nářečních projevů podle názoru například žáků z Vilkaviškisu zahrnuje sousední oblasti nebo se téměř shoduje s hranicemi subdialektu západní aukštajtštiny kaunišské. Vilkaviškis, řazený do areálu spisovného jazyka, je neoddělitelný od Marijampolė (Geržotaitė,
1 V rámci výzkumů perceptivní dialektologie pojem mentální mapa (angl. mental map) označuje, jaká představa určitého místa nebo skupin míst se utváří ve vědomí běžných uživatelů jazyka. Tím se odhaluje prostorově-jazykové povědomí běžných členů jazykového společenství (Diercks 2002: 52; Aliūkaitė 2009: 166).
2 Projekt byl realizován z prostředků Státní komise pro litevský jazyk (smlouva č. K-5/2014). Projekt trval od 2014 06 02 do 2016 12 31, vedoucí projektu – prof. dr. Daiva Aliūkaitė.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 2
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 2
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Čepaitienė 2016: 84–100). Tokie rezultatai gauti susisteminus žemėlapių, kuriuose tiriamieji lokalizavo tarmės ir bendrinės kalbos arealus, duomenis.
Aktuálnost a novost. Výzkum příbuznosti jazykového rodiště s jinými lokalitami, který ukazuje schopnost běžných členů jazykového společenství rozlišovat projevy vlastního jazykového prostředí, se v Litvě teprve začal rozvíjet (Geržotaitė 2018: 76–101). Analýza představ o jazykovém rodišti u gymnazistů ze Šiauliai, náležejících podle klasifikace litevských nářečí, kterou předložili Zigmas Zinkevičius a Alekso Girdenis, k severošiaulské skupině západních aukštaitských nářečí, odhalila poměrně přesný systém izoglos vnímání varianty jazykového prostředí místními respondenty. Z tohoto hlediska dosud nebyly zkoumány postoje mládeže z lokalit v oblasti nejbližšího nářečí spisovné litevštině – západních aukštaitských kaunišských nářečí.
Cílem tohoto článku je na základě metodologie a principů perceptivní dialektologie prozkoumat pomocí map zakreslených respondenty představy žáků gymnázií v Kaunasu, Jurbarku, Šakiai a Marijampolė o jejich jazykovém rodišti, tedy jazykovou (ne)příbuznost rodných prostředí s jinými zónami a možný jazykový projev v nich. Předmětem článku jsou představy o jazykovém rodišti žáků gymnázií v Kaunasu, Jurbarku, Šakiai a Marijampolė. Respondenty jsou mladí lidé ve věku 15–18 let studující na čtyřech městských gymnáziích (viz tabulku).
Dotazované žáky lze zařadit do jedné věkové skupiny. Výzkum vychází z pojetí Penelope Eckertové, podle něhož není základem věkové klasifikace přesná chronologie, nýbrž jednotlivá období. Respondenti jsou na základě jazykových, kulturních a sociálních zkušeností a etapy adolescentní identity zařazeni do téže generace (Eckert 1997: 151–167; Aliūkaitė 2007: 145).
BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 3
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 3
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Výzkumný materiál tvoří 178 dotazníků vyplněných v rámci projektu Šíření regionálních variant a předpokládané spisovné řeči (kvazistandardu) na počátku 21. století: percepční výzkum3 na gymnáziích Jona Basanavičiuse v Kaunasu, Antanase Giedraitise-Giedriuse v Jurbarku, „Žiburio“ v Šakiai a Sūduvos v Marijampolė4.
Dotazník se skládá ze čtyř částí. V první a druhé části se zaznamenávají sociodemografické údaje: pohlaví a věk respondenta, místo původu a bydliště; jsou zde také otázky určené ke zjištění dialektální kompetence a míry aktivního užívání. Model perceptivní dialektologie uplatňují třetí část (vyznačení oblastí jazykového rodiště a spisovného jazyka do map) a čtvrtá část dotazníku (hodnocení a lokalizace oblastí poslechových textových podnětů v mapách aj.) (podrobněji o dotazníku viz Aliūkaitė 2019: 72).
Byly stanoveny tyto úkoly: 1) probrat údaje z dotazníkových otázek určených ke zjištění jazykového chování (volby kódů); 2) představit objektivní, tj. vědecky podloženou jazykovou (ne)příbuznost zkoumaných lokalit s jinými zónami; 3) analyzovat materiál z map zakreslených respondenty, který odhaluje subjektivní, tj. v sebeuvědomění běžného člena jazykového společenství existující, jazykovou (ne)příbuznost zkoumaných lokalit s jinými zónami; 4) vymezit modely (ne)příbuznosti jazykových rodišť s jinými lokalitami a shrnout představy o jazykovém rodišti utvářené v sebeuvědomění mladých lidí.
Celkem žáci vizualizovali své postoje v deseti mapách. Prvním úkolem bylo vyznačit do mapy, kde se podle názoru žáků mluví podobně jako v jejich místě bydliště. Do druhé mapy měli respondenti vyznačit, kde se mluví spisovným jazykem. V dalších osmi mapách lokalizovali oblasti poslechových jazykových variant neboli textových podnětů. Mapy byly předloženy s vyznačenými hranicemi a správními centry obcí5.
Článek analyzuje mapy k prvnímu úkolu, které ukazují (ne)příbuznost jazykových rodišť s jinými lokalitami. Zaznamenané odpovědi se shrnují ve dvou etapách. Nejprve se analyzuje, které oblasti a s jakou četností označili zástupci všech zkoumaných lokalit jako jazykově blízké, méně blízké a vzdálené jejich jazykovým rodištím. Po vymezení modelů jazykové (ne)příbuznosti lokalit s jinými zónami se zkoumalo, jaké jsou hranice jazykového rodiště mladých uživatelů jazyka. Na základě perceptivní dialektologie
3 Projekt je realizován z prostředků Státní komise pro litevský jazyk (smlouva č. K-2/2017). Doba trvání projektu: 06/2017–12/2019, vedoucí projektu – prof. dr. Daiva Aliūkaitė.
4 Anonymní dotazníky Hodnocení jazykových variant vypracované v rámci projektu a vyplněné v letech 2017–2018 jsou uloženy v Ústavu jazykových, literárních a překladatelských studií Kaunaské fakulty Vilniuské univerzity.
5 V perceptivní dialektologii se při použití mapové techniky (viz Preston 1989; 1999a: 359–373; 1999b: XXIII–XL) předkládají respondentům jak prázdné mapy (Evans 2002: 76–83), tak mapy s vyznačenými hranicemi největších správních a územních jednotek (viz Long 1999: 178) a velkoměsty (viz Dailey-O’Cain 1999: 228), aby se v nich snáze orientovali.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 4
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 4
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
metodologii již uskutečněného projektu6 doplnily údaje z map nářečí a spisovného jazyka, shromážděné během projektu od mladých lidí z různých jazykových prostředí; dodatečně se zjišťovalo, jaké jazykové vyjádření se používá v oblastech jazykového domova vymezených žáky z Kaunasu, Jurbarkasu, Šakiai a Marijampolė.
Zkoumané lokality se, jak ukazují nejnovější geolingvistické výzkumy, nacházejí v oblasti jihozápadního západoaukštajského regiolektu, nového místního útvaru formujícího se na základě jedné z nejživějších tradičních nářečních podoblastí (západoaukštajské kauniškiai) (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 261; Geržotaitė, Mikulėnienė 2014: XIII mapa a komentář). Jedna ze zkoumaných lokalit – Marijampolė – je vzhledem k vysokému indexu mentální urbanizace (k tomuto termínu podrobněji viz Marshal 2004: 111) a vyšší nářeční hodnotě než v okolních lokalitách (viz Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 261) považována za centrum regiolektu. V okolí dalších dvou lokalit – Jurbarkasu a Šakiai – se rozlišují menší jazykové útvary neboli geolekty. Okolí Kaunasu, kde se mluví místní jazykovou variantou nejbližší spisovné litevštině, je označováno jako zóna standardu spisovného jazyka.
Při hodnocení vlastního jazykového prostředí a přilehlých oblastí mladými členy jazykové komunity je tedy nepochybně důležitým měřítkem spisovný jazyk, přesněji řečeno představa spisovného jazyka jako prestižního kódu. Je pravděpodobné, že z tohoto důvodu se představy dotázaných žáků o jazykovém domově mohou lišit od představ, které vyplynuly z výzkumů v jiných regionech Litvy.
1. (NE)UŽÍVÁNÍ JAZYKOVÝCH KÓDŮ Z POHLEDU MLADÝCH LIDÍ Z KAUNASU, JURBARKASU, ŠAKIAI A MARIJAMPOLĖ
Analýza údajů ukazuje, že nejméně nářečních projevů ve svém jazykovém domově (makroprostředí) slýchají gymnazisté z Kaunasu. Podle těchto mladých lidí se nářeční kód používá velmi zřídka jak v jejich rodném městě (8,89%), tak v jejich rodinách, tedy v mikroprostředí (13,33%) (viz obr. 1).
6 Plačiau apie projektą ir jo rezultatus žr. Aliūkaitė ir kt. (2017).
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 5
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 5
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
OBR. 1. (Ne)užívání nářečního kódu (TK) v mikro- a makroprostředí z pohledu mladých lidí ze zkoumaných lokalit
Také deklarovaná frekvence nářeční řeči těchto žáků je nižší než průměrná – 3 ze 7 (viz tabulku). Pouze 2 z 8 mladých lidí žijících v Kaunasu, kteří na škále sémantického diferenciálu ohodnotili svou nářeční řeč, pocházejí z prostředí s výraznějšími nářečními rysy – z Alytusu (nebo ze sousední oblasti jižní aukštaitštiny). Až na tyto dva případy žijí v Kaunasu také jejich prarodiče. Je třeba dodat, že žáci z Kaunasu, kteří se nedomnívají, že mluví nářečím (a svou frekvenci nářeční řeči tedy nehodnotili), by přesto mohli být spojováni s určitými nářečními projevy, neboť nežijí přímo v tomto městě, ale v jeho okolí (např. ve vesnicích Paparčiai a Giraitė). Žijí tam i prarodiče některých z nich.
V ostatních sídlech je podle postojů respondentů užívaný jazykový kód hodnocen jako bližší nářečí (viz obr. 1). Žáci z Jurbarkasu stejně jako žáci z Kaunasu uvedli, že nářečí neovládají, zároveň však označili, že se v jejich městě používají nářeční (42%) i nenářeční (44%) jazykové varianty přibližně stejně často (viz obr. 1). V rodinách více než poloviny těchto mladých lidí (56%) se však nářečím nemluví. Nadprůměrná frekvence nářeční řeči u gymnazistů z Jurbarkasu (4,36 ze 7) může naznačovat, že nářeční kód v jejich jazykovém prostředí
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 6
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 6
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
používá mnohem intenzivněji, než se uvádí (viz tabulku). Kromě toho žijí respondenti nejen přímo ve městě, ale také v okolních vesnicích. V Jurbarku a sousedních obcích Šakiai žijí i jejich prarodiče. Dřívější výzkumy postojů ukazují, že jazykový projev Jurbarku obyvatelé dané oblasti i sousedních lokalit poměrně dobře rozpoznávají (Bakšienė 2015: 1–20).
Podobný přístup k užívání nářečí v různém prostředí spojuje respondenty z Jurbarku a Marijampolė (viz obr. 1). Rozdíl spočívá pouze v tom, že značná část žáků z Marijampolė (38,89%) tvrdí, že nerozpozná, když se v jejich městě a okolí (kde žijí i jejich prarodiče) mluví nářečím. Tomu odpovídá i nižší četnost nářečního projevu těchto respondentů ve srovnání se žáky z Jurbarku (3,59) (viz tabulku). K těmto výsledkům mohlo vést několik příčin. Je možné, že se v Marijampolė lidé snaží od nářečního kódu distancovat. Jak ukazují provedené výzkumy, tento kód místní obyvatelé i obyvatelé sousedních lokalit rovněž dobře rozpoznávají, ale hodnotí jej spíše negativně než pozitivně (Dabašinskienė, Dagilytė 2013: 114–117; Bakšienė 2016: 33–37; 2019: 7). Je velmi pravděpodobné, že žáci z Marijampolė tvrdí, že své vlastní nářečí nerozpoznávají, protože se domnívají, že se nejen blíží spisovnému jazyku, ale že je spisovným jazykem (Dabašinskienė, Dagilytė 2013: 117–119; Bakšienė 2016: 35–37).
Podle respondentů se nářeční projev v největší míře vyskytuje patrně v Šakiai (viz tabulku). Více než polovina dotázaných žáků tohoto města tvrdí, že jej slýchá jak ve své jazykové domovině (61,70%), tak v rodině (51,06%) (viz obr. 1). Přesto je četnost nářečního projevu deklarovaná samotnými žáky z Šakiai (3,92) jen o něco vyšší než četnost zjištěná na základě úkolu zadaného respondentům z Marijampolė (viz tabulku). Lze se domnívat, že část respondentů z Šakiai (17,02%) uvedla, že ve svém okolí nářeční projev také nerozpoznává, protože se jen málo liší od spisovného jazyka (Aliūkaitė ir kt. 2014: 150; Bakšienė 2015: 11; 2016: 33–37).
Postoje mladých lidí z Jurbarku, Šakiai a Marijampolė tedy umožňují předpokládat, že respondenti identifikují slabší či silnější nářeční ráz své jazykové domoviny. Část z nich se však s tímto jazykovým projevem neztotožňuje. Jazykový kód užívaný v Kaunasu je podle všeho v představách žáků tohoto města spojován s variantou blízkou spisovnému jazyku.
Zkoumané lokality Kaunas, Jurbarkas, Marijampolė a Šakiai podle současné klasifikace litevských nářečí, kterou navrhli Z. Zinkevičius a A. Girdenis (Girdenis, Zinkevičius 1966: 139–147; Zinkevičius 1969: 365–380), spadají do oblasti podnářečí západních aukštaitských kauniškiai, jež je nejbližší spisovnému jazyku (viz obr. 2).
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 7
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 7
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
OBR. 2. Zkoumané lokality v oblasti podnářečí západních aukštaitských kauniškiai
Stejně jako všichni aukštaitští obyvatelé těchto okolních oblastí vyslovují neporušené ie, uo, jako západní aukštaitští zachovávají nezměněné an, am, en, em a původní nosové ą, ę, o, zatímco jako kauniškiai nepřesouvají přízvuk a dobře rozlišují dlouhé samohlásky v nepřízvučných koncovkách (Girdenis, Zinkevičius 1966: 139–147; Zinkevičius 1969: 365–380; LKTChr 2004: 39–44; VAKKKA 2005: 39). V některých částech tohoto podnářečí, a tedy i v řeči respondentů z některých lokalit, se vyskytuje více jazykových rozdílů.
Dialektologické práce uvádějí, že pro okolí Šakiai je typický cirkumflexní přízvuk, který je realizován prodlouženou výslovností obou složek dvojhlásky či diftongu, a další rysy (VAKKKA 2005: 60–62; GAT 2008: 14–28). Podle výslovnosti samohlásek v nepřízvučných koncovkách lze tuto oblast rozdělit na dvě části: severní část, kde se tyto samohlásky zkracují a která se obvykle označuje jako šakiajské nářečí (odpovídá severní části tohoto okresu), a jižní část, kde se tyto samohlásky zachovávají v plné délce (Bacevičiūtė 2004: 12–14; 2006: 12; LKTChr 2004: 38–41; VAKKKA 2005: 45, 60; Aliūkaitė ir kt. 2014: 151; Bakšienė 2015: 3).
Podle badatelů jsou oblasti Šakiai a Jurbarkas, které leží na různých březích Nemunu, spíše podobné než odlišné (Sakalauskienė 2013: 17; Bakšienė 2015: 6). V západní části okresu, tradičně spojované s jurbarkaským nářečím, a v lokalitách severně od Nemunu, které leží východně od ní, se stejně jako jižně od řeky v okolí Šakiai vyslovuje průběžný přízvuk a zkracují se samohlásky v nepřízvučných koncovkách (Grinaveckienė 1957: 119–180; 1996: 88; VAKKKA 2005: 83–84; Sakalauskienė 2015:
BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 8
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 8
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
312, 317). Protože okolí Jurbarku sousedí s jinými nářečími, na okrajích areálu nářečí se zaznamenávají rozmanitější rysy (Bacevičiūtė 2008: 5–18; 2010: 235–243; Bakšienė 2012: 19–23; 2015: 7; Sakalauskienė 2013: 17; 2015: 315–316).
V jihozápadní části areálu západních aukštaitských kaunských nářečí se v okolí Marijampolė, stejně jako v jižním okolí Šakiů, dlouhé koncové samohlásky nezkracují. Zde však na rozdíl od okolí Šakiů není cirkumflexová intonace. Okolí Marijampolė se rovněž vyznačuje užíváním úzké, napjaté samohlásky e (VAKKKA 2005: 93; Bakšienė 2016: 27–28). V těchto oblastech se prodlužují první složky akutových dvojhlásek (VAKKKA 2005: 93–95).
Popsané jazykové rysy charakteristické pro zkoumanou oblast odrážejí její objektivní (vědecky podložený) obraz. Některé z nich jsou příznačné pro celý areál západních aukštaitských kaunských nářečí, tedy i pro všechna místa probíraná v tomto článku. Podle jiných rysů si jsou bližší okolí Jurbarku (a severozápadní část okolí Kaunasu) a okolí Šakiů. Z jazykového hlediska se od nich více liší jihozápadní část kaunského areálu v okolí Marijampolė (a také Vilkaviškisu) a další místa.
3. SUBJEKTIVNÍ JAZYKOVÁ (NE)PŘÍBUZNOST ZKOUMANÝCH MÍST
Z četnosti označení na mapách je patrné, že studenti gymnázií ve všech místech mají tendenci spojovat své jazykové rodiště nejsilnějšími vazbami jazykové příbuznosti s 5–6 okolními místy (viz obr. 3).
OBR. 3. Počet zón spojovaných s jazykovými rodišti různými vazbami jazykové příbuznosti
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 9
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 9
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Takové označení představuje 92 až 20% všech analyzovaných dotazníků. Například žáci z Kaunasu označili jako jazykově nejbližších svému jazykovému rodišti 6 zón (viz obr. 3). Největší podíl označení na mapách (75,56%) připadá na Kaunas. Někteří respondenti své město vůbec neoznačili (takové mapy tvoří 24,44% všech map předložených žáky z Kaunasu)7. To je zřejmě třeba vysvětlit formulací otázky v dotazníku: „Na mapě označte, kde se podle vás mluví podobně jako ve vašem městě.“ Kaunas je tedy, ačkoli na některých mapách není označen, místními mladými lidmi jazykově přímo či nepřímo spojován s dalšími okolními místy. Více než třetina žáků tohoto města označila jako místa nejpodobnější jazykovému rodišti zóny Vilniusu (46,67%) a Jonavy (44,44%). Další pětina respondentů z Kaunasu považovala za taková místa Kėdainiai (22,22%), Kaišiadory a Klaipėdu (po 20%).
Je pravděpodobné, že mladí lidé se při označování oblastí blízkých jejich jazykovým rodištím na základě podobnosti mohli opírat o osobní zkušenost. Jazykově podobné zóny vyznačené poblíž jazykových rodišť (geograficky nejbližší varianty) mohly být žákům nejznámější. Respondenti tedy mohli rozpoznat jazykový projev, který je vlastní jim samotným.
Středně silné či relativně středně silné vazby spojují rodná města všech žáků s výjimkou žáků ze Šakiů s jedním či několika vzdálenějšími místy (taková označení tvoří 18–11% všech dotazníků). Nejméně mají žáci tendenci spojovat svá jazyková rodiště se zónami vzdálenějšími z geografického hlediska (od 9 do 1% všech dotazníků). Když zkoumaní ztotožňují jazykový projev svého rodného okolí s místy, která jsou od něj vzdálenější, zřejmě se opírají o individuální i kolektivní zkušenost (srov.: Inoue 1999: 174; Aliukaitė ir kt. 2017: 122–124).
Lze tedy rozlišit tři modely jazykové (ne)příbuznosti rodných míst s jinými zónami, které vyplynuly z map označených gymnazisty a zaslouží si podrobnější rozbor.
3.1. Jazyková (ne)příbuznost Kaunasu s jinými místy
Nejvíce míst, jejichž jazykový projev se blíží kódu jazykového rodiště, uvedli na mapách žáci z Kaunasu (viz obr. 4).
7 To bylo zaznamenáno také na mapách, které označili mladí lidé z jiných měst. Tvoří 36% všech map označených respondenty z Jurbarkasu, 41,67% z Marijampole a 14,89% ze Šakiai.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 10
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 10
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
4 OBR. Zóny, v nichž se podle žáků z Kaunasu mluví podobně jako v jazykovém rodišti
Jak již bylo uvedeno, žáci z Kaunasu spojovali své jazykové rodiště (takto bylo označeno v 75,56% všech dotazníků účastníků výzkumu z Kaunasu) nejsilnějšími vazbami s velkými městy (Vilniusem – 46,67%, Klaipėdou – 20%) a sousedními zónami (Jonavou – 44,44%, Kėdainiai – 22,22%, Kaišiadorysem – 20%) (viz obr. 5, mapy Kn_M07 a Kn_M12)8. Tyto postoje mohou ukazovat, že tito žáci ztotožňují svůj jazyk se spisovným jazykem, který je podle údajů z předchozích výzkumů geograficky spojován s velkými městy a jejich okolím (Vaicekauskienė, Čičirkaitė 2011: 55–74; Aliūkaitė, Merkytė-Švarcienė 2012: 155–177; Vaicekauskienė 2014: 1–31; Aliūkaitė ir kt. 2017: 266–267; Geržotaitė 2019: 1–18). Právě v této oblasti lokalizovali mladí lidé z Kaunasu, Šiauliai a dalších měst při předchozím výzkumu jazykových postojů texty spisovného jazyka, předložené k hodnocení jako stimuly (Aliūkaitė, Merkytė-Švarcienė 2012: 167–171). Texty spisovného jazyka byly jen několikrát přiřazeny k Marijampole; lze se domnívat, že je tomu tak proto, že si žáci z Marijampole toto město spojují spíše s nářeční mluvou než se spisovným jazykem (Aliūkaitė ir kt. 2017: 256).
8 V článku se používají tyto kódové zkratky: Kn – žáci gymnázií v Kaunasu, Jrb – v Jurbarkasu, Mrj – v Marijampole, Šk – v Šakiai; písmena M a V označují pohlaví účastníků výzkumu, čísla pak čísla dotazníků.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 11
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 11
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Kn_M12
Kn_M07
Kn_V09
Kn_V12
5 OBR. Příklady označení jazykové příbuznosti jazykového rodiště žáků z Kaunasu s jinými místy na mapách
Za méně podobný projevu svého města označili gymnazisté jazykový kód používaný v Prienai (17,78%), Kazlų Rūda (15,56%) a dalších místech (viz obr. 5, mapa Kn_V09). Podle účastníků výzkumu pojí Kaunas nejslabší jazykové vazby s téměř všemi ostatními místy litevské jazykové oblasti. Z nich stojí za zmínku zóny Panevėžys, Šakiai (po 8,89%), Šiauliai, Radviliškis, Kelmė (po 6,67%) a další, vyznačené na mapách více než jednoho žáka (viz obr. 5, mapa Kn_V12). Podle mladých lidí z Kaunasu neexistuje žádná jazyková příbuznost mezi jejich jazykovým rodištěm a takovými místy západní Litvy, jako jsou Skuodas, Kretinga, Plungė a Rietavas. Tyto zóny jsou zřejmě jediné, v nichž žáci považují používaný jazykový kód za zcela nepodobný Kaunasu.
Takže místa, která mladí lidé z Kaunasu označili za nejpodobnější jazykovému rodišti, se téměř shodují s oblastí standardu spisovného jazyka, kterou ve druhém desetiletí 21. století vymezili geolingvisté
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 12
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 12
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
(viz Geržotaitė, Mikulėnienė 2014: mapa XIII a komentář). V oblasti jeho vlivu se nachází také téměř všechny zóny, které jsou z jazykového hlediska Kaunui méně blízké (žáci je s ním spojují středně silnými vazbami). Tyto výsledky mohou souviset s objektivními postoji mladých lidí k jazykové variantě, kterou používají a která je velmi pravděpodobně bližší spisovnému jazyku (viz mapa 5, Kn_M12).
3.2. Jazyková (ne)příbuznost Jurbarku s jinými lokalitami
Nejsilnějšími vazbami spojili žáci z Jurbarku svou jazykovou domovinu (takto bylo označeno 64% všech dotazníků respondentů z tohoto města) se Šakiai na druhém břehu Nemunu (48,57%) (viz obr. 6). Tato hodnocení potvrzují silné jazykové souvislosti mezi Jurbarkem a Šakiai, které odhalily objektivní výzkumy (Bakšienė 2015: 6–7).
OBR. 6. Zóny, v nichž se podle žáků z Jurbarku mluví podobně jako v jejich jazykové domovině
Kromě Šakiai označili gymnazisté z Jurbarku za jazykově nejpodobnější svému městu také sousední zóny Tauragė (37,14%), Raseiniai (34,29%) a Kaunas (28,57%) (viz mapa 7, Jrb_M10).
BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 13
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 13
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
OBR. 7. Příklady mapových zobrazení jazykové příbuznosti jazykové domoviny žáků z Jurbarku s jinými lokalitami
Označení Tauragė a Raseiniai, lokalit s přechodnými nářečími, které dialektologové odedávna považují za oblast jižní žemaitštiny, patrně ukazuje na silnější ztotožnění žáků z Jurbarku se spisovným jazykovým kódem (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 260; Geržotaitė 2018: 94). Bylo zjištěno, že Raseiniai, zejména oblast kolem Eržvilku a Raseiniai, se řadou fonetických rysů nejvíce přibližují západním aukštaitským nářečím a spisovné litevštině. Procesy nářeční změny jsou zde velmi intenzivní, a proto zvláště zanikají nářeční realizace ie, uo, typické pro toto přechodné nářečí (Zinkevičius 2006: 232–233; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 260; Aliūkaitė ir kt. 2014: 145–146).
Takové postoje k lokalitám nejbližším jazykové domovině bylo možné očekávat. Vzhledem ke své geografické poloze se v jurbarském nářečí zaznamenává řada rysů typických pro sousední žemaitské a západní aukštaitské kaunaské lokality. Kromě toho není toto okolí jednotné ani z etnografického hlediska
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 14
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 14
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
(Bakšienė 2012: 19–23; Sakalauskienė 2013: 13–14). Několika nářečím připisované lokality, které jsou nejčastěji spojovány s jazykovým rodištěm, jsou tedy dotazovaným mladým lidem svou jazykovou podobou pravděpodobně dobře známé.
Za jazykově vzdálenější od Jurbarkasu považují respondenti pouze okolí Pagėgiai, které se rozkládá ve střední části aukštaitského nářečí Klaipėdského kraje (viz obr. 7, mapa Jrb_V02). Podle badatelů se v těchto oblastech nejlépe zachovaly charakteristické rysy této mluvy, protože zde nepůsobí tak intenzivní vliv sousedních žemaitských a aukštaitských nářečí (Bakšienė, Vaišnienė 2014: 41). Proto může být jazyk Pagėgiai pro tyto mladé lidi slýchán méně často, a tedy méně známý a méně spojovaný s vlastním jazykem než jazyk aukštaitských oblastí Klaipėdského kraje kolem Viešvilė a Smalininkai, které leží blíže Jurbarkasu.
Nejslabší jazykovou příbuznost spojují žáci Jurbarkas nejčastěji s některými lokalitami střední a západní Litvy, například s Klaipėdou (7,14%), Kėdainiai a Šilalė (po 5,71%) (viz obr. 7, mapa Jrb_M06). Takové vazby spojují jazykové rodiště mladých lidí z tohoto města také s Marijampolė. Jazykový kód používaný v geograficky vzdálenějších či velmi vzdálených lokalitách tedy může být mladým lidem z Jurbarkasu méně známý. Podle jejich názoru není mezi Jurbarkasem a lokalitami v severních okrajových částech Litvy, které jsou od něj značně vzdálené, žádná jazyková podobnost. Za jazykově nepříbuzné s jazykovým rodištěm považují žáci Jurbarkasu jižní, jihovýchodní a východní jazykové oblasti litevštiny.
Jurbarkas tedy pojí nejužší jazykové vztahy s nejbližšími lokalitami na pomezí žemaitských a aukštaitských nářečí. Geografie lokalit, které jsou Jurbarkasu nejméně blízké, zřejmě ukazuje sklon respondentů ztotožňovat se z jazykového hlediska se Žemajty a z etnografického hlediska s regionem Žemaitija.
3.3. Jazyková (ne)příbuznost Marijampolė s jinými lokalitami
Gymnazisté z Marijampolė na mapách vyznačili podstatně méně lokalit, jejichž jazyková podoba se blíží jazykovému rodišti (viz obr. 8).
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 15
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 15
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
OBR. 8. Oblasti, v nichž se podle názoru žáků z Marijampolė mluví podobně jako v jejich jazykovém rodišti
Jak ukazuje obrázek 8, jazykové rodiště mladých lidí z Marijampolė (na mapách je vyznačilo více než polovinu dotázaných – 58,33%) pojí silné vazby se sousedními lokalitami téhož nářečního areálu: Vilkaviškisem (91,67%) (viz obr. 9, mapa Mrj_M14), Kalvarijí (83,33%), Kazlų Rūda (75%), Prienai (36,11%) a Šakiai (30,56%) (viz obr. 9, mapa Mrj_V17).
BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 16
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 16
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Mrj_M14
Mrj_V05
Mrj_V17
Mrj_V10
OBR. 9. Příklady označení podobnosti jazykového rodiště marijampolských žáků s jinými lokalitami v mapách
Jazykové vazby mezi Marijampolė a nedalekým městem Vilkaviškis potvrzují dřívější výzkumy jazykové percepce (Geržotaitė, Čepaitienė 2016: 84–100). Bylo zjištěno, že do oblasti, kterou mladí lidé z Vilkaviškisu označili na kreslených mapách za součást suvalské nářeční oblasti, vždy spadá buď obojí (Vilkaviškis a Marijampolė), nebo pouze jedna z těchto lokalit (Geržotaitė, Čepaitienė 2016: 90).
Dosavadní výsledky výzkumů subjektivního hodnocení subdialektu západních aukštaitských kauniškiai potvrzují podobnost kódu užívaného nejen v Marijampolė a Vilkaviškisu, ale také v nedaleké Kalvariji a v poněkud vzdálenějších Šakiai, který bývá obvykle charakterizován jako nářeční (Dabašinskienė, Dagilytė 2013: 111–112; Bakšienė 2016: 36–37; Geržotaitė, Čepaitienė 2016: 89).
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 17
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 17
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
(viz mapu Mrj_V05 na obr. 9). Je třeba dodat, že za nářečnější považují Marijampolė nejen obyvatelé Vilkaviškisu, ale i obyvatelé dalších okolních lokalit.
Jako jazykově vzdálenější od Marijampolė označili gymnazisté pouze oblast Lazdijai (11,11%), která se řadí k sousednímu jižnímu aukštaitskému nářečí (viz mapu Mrj_V10 na obr. 9). Bylo zjištěno, že právě o tuto lokalitu mají tendenci rozšiřovat hranice jazykového rodiště jako nářeční oblasti také mladí lidé z Vilkaviškisu (Geržotaitė, Čepaitienė 2016: 89). S nejslabšími jazykovými vazbami spojují mladí lidé z Marijampolė toto město s velkoměsty (Kaunasem a Vilniusem) a několika oblastmi jižního aukštaitského nářečí (Alytusem a Trakai) (viz mapu Mrj_V10 na obr. 9). Na mapách těchto žáků není vyznačena žádná další oblast litevského jazyka, což znamená, že s Marijampolė není spojena žádnou jazykovou příbuzností. Mladí lidé z Marijampolė tedy mají tendenci považovat za nejpodobnější jejich jazykovému rodišti jazykový kód užívaný téměř v celé oblasti subdialektu západních aukštaitských kauniškiai.
3.4. Jazyková (ne)příbuznost Šaků s jinými místy
Nejméně míst podobných z hlediska jazykové domoviny vyznačili do map studenti gymnázia v Šacích (viz obr. 10).
OBR. 10. Oblasti, v nichž se podle šackých studentů mluví podobně jako v jejich jazykové domovině
Jako jazykově nejpodobnější Šakům (označení se objevují v 85,11% všech dotazníků vyplněných studenty z tohoto města) mladí lidé nejčastěji uváděli sousední oblasti Vilkaviškisu (61,70%), Kazlų Rūdy (57,45%), Jurbarku (42,55%), Marijampolė (31,91%) a Kaunasu (29,79%) (viz mapy obr. 11: Šk_M02, M18, V09).
BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 18
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 18
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Šk_M02
Šk_V09
Šk_M18
Šk_M20
OBR. 11. Příklady mapového vyznačení jazykové příbuznosti jazykové domoviny šackých studentů s jinými místy
Na rozdíl od studentů z Jurbarku mají studenti ze Šaků tendenci spojovat svou jazykovou domovinu spíše s oblastmi Vilkaviškisu a Kazlų Rūdy, které leží jižněji, než s Jurbarkem (viz mapy obr. 11: Šk_M02, V09). Podobná jazyková příbuznost podle mladých lidí ze Šaků a Jurbarku spojuje jejich jazykovou domovinu s Kaunasem. Odlišné postoje studentů z Marijampolė, o nichž byla řeč z tohoto hlediska (jejich jazyková domovina je s Kaunasem spojována nejslabšími vazbami), byly zřejmě podmíněny jazykovými i nejazykovými příčinami (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 261). Nejslabšími jazykovými vazbami je jazyková domovina mladých lidí ze Šaků spojována s několika vzdálenějšími místy téže dialektové oblasti (Kalvarija – 6,38%, Prienai – 4,26%) nebo přilehlého podnářečí jižních žemaitských raseiniškiai (Tauragė – 8,51%) (viz mapa obr. 11: Šk_M20). Další místa na území litevského jazyka mladí lidé ze Šaků neoznačovali.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 19
LAURA GERŽŪTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas
19
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
To znamená, že místa, která studenti gymnázia v Šakiai označili za jazykově nejbližší svému jazykovému domovu, se téměř neliší od zón, které si na svých mapách vyznačili žáci z Marijampolė. Šakiai jsou stejně jako Marijampolė z hlediska jazykové příbuznosti spojovány s většinou areálu západních aukštaitských kauniškiai. Rozdíl spočívá v tom, že podle názoru žáků z tohoto města se jazyk užívaný v Šakiai méně podobá oblastem Kalvarija a Prienai, které jsou od jejich jazykového domova geograficky vzdálenější, ale blíže k Marijampolė. Naopak podle mladých lidí z Marijampolė jsou od jejich jazykového domova vzdálenější (nebo s ním vůbec nejsou jazykově příbuzné) zóny Jurbarkas a Kaunas, které leží poblíž Šakiai. Subjektivní jazyková příbuznost těchto míst se tedy téměř shoduje s objektivní.
ZÁVĚRY
Výzkum představ jazykového domova v lokalitách nářeční oblasti západních aukštaitských kauniškiai – Kaunas, Jurbarkas, Šakiai a Marijampolė – provedený v souladu s metodologickými principy perceptivní dialektologie potvrzuje a doplňuje obraz subjektivně i objektivně nejbližšího regionu spisovné litevštině, shrnutý v předchozích pracích.
Analýza údajů ukazuje, že probandům z centrálních lokalit zkoumané nářeční oblasti – Šakiai a Marijampolė – se jazykové domovy častěji pojí s nářečními rysy. Lze předpokládat, že někteří z nich svůj jazykový kód nerozpoznávají kvůli jeho svébytnosti, tj. malému rozdílu oproti spisovnému jazyku. Žáci z Jurbarkas, tedy z okrajové zóny nářeční oblasti, kteří jazykový domov vnímají jako zónu nářečního i nenářečního jazyka, potvrzují existenci několika jazykových variant v této zóně. Místní mladí lidé zřejmě spojují jazykový kód užívaný v Kaunas s variantou blízkou spisovnému jazyku. Takové postoje dotázaných respondentů se téměř shodují s objektivním jazykovým příznakovým charakterem jejich rodných oblastí.
Podobné výsledky odhalily tři modely (ne)příbuznosti jazykových domovů s jinými zónami, vymezené na základě žáky zakreslených map. Je z nich patrné, že místa, která respondenti ze Šakiai a Marijampolė označili za jazykově nejbližší svým jazykovým domovům, téměř nepřesahují hranice nářeční oblasti západních aukštaitských kauniškiai. Podle mladých lidí z Jurbarkas spojují toto město nejsilnější jazykové vazby s příhraničními místy téhož i sousedního žemaitského nářečí. Zóny, které mladí lidé z Kaunas označili za nejpodobnější svému jazykovému domovu, se téměř shodují s areálem standardu spisovného jazyka, který ve druhém desetiletí 21. století vymezili geolingvisté.
Verbalizované a vizualizované postoje odhalují vztah mladých uživatelů jazyka k objektivní jazykové variabilitě nejen rodných a okolních míst, ale i celého areálu litevského jazyka. Lze předpokládat, že oblasti ležící v blízkosti jazykových domovů (s výjimkou Kaunas a jeho okolí)
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 20
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 20
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
jsou žáky více ztotožňovány s nářečními rysy, pokud jsou jim z jazykového hlediska blízké. Místa, která pokrývají téměř celý areál litevského jazyka a která mladí lidé se svými jazykovými domovy spojují jen slabou jazykovou příbuzností, nebo vůbec žádnou, jsou nejspíše spojována s jazykovou variantou bližší spisovnému jazyku.
LITERATŪRA
Aliūkaitė D. 2007: Tarminis kalbėjimas ir bendrinė kalba: objektyviųjų ir subjektyviųjų skirtumų kultūrinė vertė. Daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universitetas.
Aliūkaitė D. 2019: Objektyvusis tarmiškumas: požymiai ir vertė. – Respectus Philologicus 35(40), 63–91.
Aliūkaitė D., Bakšienė R., Jaroslavienė J. ir kt. 2014: Punktų tinklo tankis geolingvistinės skirties aukštaičiai: žemaičiai požiūriu. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai). Sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 129–196.
Aliūkaitė D., Merkytė-Švarcienė E. 2012: Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai. – Kalbos kultūra 85, 155–177.
Aliūkaitė D., Mikulėnienė D. 2014: Geolektų ir regioninių dialektų formavimosi ypatumai Lietuvoje. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai). Sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 257–262.
Aliūkaitė D., Mikulėnienė D. 2016: Perceptyviosios dialektologijos instrumentai ir tyrimų kryptys: variantų arealai mentaliniuose žemėlapiuose (Biržų atvejis). – Acta Linguistica Lithuanica 74, 89–120.
Aliūkaitė D., Mikulėnienė D., Čepaitienė A., Geržotaitė L. 2017: Kalbos variantiškumas ir jo vertinimas perceptyviosios dialektologijos požiūriu: variantų ir vietų vaizdiniai, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Bacevičiūtė R. 2004: Šakių šnektos prozodija ir vokalizmas, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 21
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai:
Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 21
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Bacevičiūtė R. 2006: Šakių šnektos tekstai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
Bacevičiūtė R. 2008: Tarmių sąveikos požymiai Klaipėdos krašto „suvalkietiškajame“ idio lekte. – Baltu filoloģija 17(1/2), 5–18.
Bacevičiūtė R. 2010: Lietuvių kalbos žemaičių tarmės ypatybės vakarų aukštaičių kauniškių šnektose. – Respectus Philologicus 18(23), 235–243.
Bakšienė R. 2012: Klaipėdos krašto aukštaitiškosios dalies naujosios tarmės formavimasis. – Žmogus ir žodis 1, 19–23.
Bakšienė R. 2015: Tarminio kalbėjimo savivertė ir gyvybingumas: XXI a. pradžios Šakių ir Jurbarko šnektos. – Lietuvių kalba 9. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/174.
Bakšienė R. 2016: Vakarų aukštaičių kauniškių priegaidės: Marijampolės šnekta, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Bakšienė R. 2019: Tarminio kalbėjimo vertinimas Paprūsėje: XXI a. pradžios Vištyčio arealo tyrimas. – Lietuvių kalba 13. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/267/199.
Bakšienė R., Vaišnienė D. 2014: Klaipėdos krašto aukštaičiai: tekstai ir kontekstai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Dabašinskienė I., Dagilytė E. 2013: Suvalkiečių išskirtinumas: būdo savybės ar kalbėjimas? – Miestai ir kalbos 2. Moksl. red. M. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 105–123.
Dailey-O’Cain J. 1999: The Perception of Post-Unification German Regional Speech. – Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 227–242.
Diercks W. 2002: Mental Maps. Linguistic-Geographic Concepts. – Handbook of Perceptual Dialectology 2. Ed. D. Long, D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 51–70.
Eckert P. 1997: Age as a Sociolinguistic Variable. – Handbook of Sociolinguistics. Ed. Florian Coulmas, Oxford: Blackwell, 151–167.
Evans B. 2002: Attitudes of Montreal Students towards Varieties of French. – Handbook of Perceptual Dialectology 2. Ed. D. Long, D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 71–93.
GAT 2008: Grīškabūdžio apylinkių tekstai. Sud. R. Bacevičiūtė, V. Sakalauskienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 22
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 22
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Geržotaitė L. 2016: Jaunųjų šiauliškių ir panevėžiškių tarminė savimonė: ribos mentaliniuose žemėlapiuose. – Acta Linguistica Lithuanica 74, 121–142.
Geržotaitė L. 2018: Šiaulių jaunuolių kalbinė gimtinė mentaliniuose žemėlapiuose. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 5. Sud. R. Bakšienė, N. Morozova, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 76–101.
Geržotaitė L. 2019: Bendrinės lietuvių kalbos vaizdinių kalbinio standarto plote tyrimas: vienos Kauno rajono gimnazijos atvejis. – Lietuvių kalba 13. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/278 (žiūrėta 2019 09 27).
Geržotaitė L., Čepaitienė A. 2016: Vilkaviškio jaunuolių kalbinė gimtinė: ribos, taisyklingumo ir patrauklumo vertės. – Verbum 7. Prieiga internete: http://www.zurnalai.vu.lt/verbum/issue/view/889.
Geržotaitė L., Mikulėnienė D. 2014: Geolectų ir regiolectų formavimasis Lietuvoje: žemėlapis ir komentarai. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai). Sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis.
Girdenis A., Zinkevičius Z. 1966: Dėl lietuvių kalbos tarmių klasifikacijos. – Kalbotyra 14, 139–147.
Grinaveckienė E. 1957: Mituvos upyno tarmės fonetika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 1, 119–180.
Grinaveckienė E. 1996: Jurbarkiškių šnekta. – Jurbarkas: istorijos puslapiai. Ats. red. A. Piročkinas, Vilnius: Pradai, 88–98.
Inoue F. 1999: Subjective Dialect Division in Great Britain. – Handbook of Perceptual Dialectology. Volume 1. Ed. D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 161–176.
LKTChr 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija. Sud. R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2004.
Long D. 1999: Geographical Perception of Japanese Dialect Regions. – Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. D. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 177–198.
Marshal J. 2004: Language Change and Sociolinguistics: Rethinking Social Networks (Palgrave Studies in Language Variation), Basingstoke: Palgrave Macmillan.
Merkytė-Švarcienė E. 2016: Tarmių mentalinio žemėlapio (ne)tikslumo veiksniai: tarmės vartojimas vs. nevartojimas. – Respectus Philologicus 29(34), 139–154.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 23
LAURA GERŽŪTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 23
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
Preston D. 1989: Perceptual Dialectology: Nonlinguists’ Views of Areal Linguistics, Dordrecht: Foris.
Preston D. 1993: Folk Dialectology. – American Dialect Research. Ed. D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 333–377.
Preston D. 1999a: Introduction. – Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, XXIII–XL.
Preston D. 1999b: A Language Attitude Approach to the Perception of Regional Variety. – Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 359–373.
Sakalauskienė V. 2013: Jurbarko apylinkių tekstai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Sakalauskienė V. 2015: Jurbarko šnekta – žemaitiško ir aukštaitiško arealų susikirtimo vieta. – Leksikografija ir leksikologija 5, 309–329.
Vaicekauskienė L. 2014: Didmiestis ir sostinė geriausios lietuvių kalbos percepcijoje. – Taikomoji kalbotyra 6, 1–31. Prieiga internete: https://taikomojikalbotyra.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/52
Vaicekauskienė L., Čičirkaitė R. 2011: Vilniaus klausimas bendrinės lietuvių kalbos sampratose: metalingvistinių vilniečių komentarų tyrimas. – Darbai ir dienos 56, 57–76.
VAKKKA 2005: Vakarų aukštaičiai kauniškiai ir Klaipėdos krašto aukštaičiai. Lietuvių kalbos tarmės mokyklai. Sud. R. Bacevičiūtė, D. Mikulėnienė, V. Salienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Zinkevičius Z. 1969: Apie lietuvių kalbos tarmių skirstymą. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A serija 3(31), Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 365–380.
Zinkevičius Z. 2006: Lietuvių tarmių kilmė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Gauta 2019 10 10
Priimta 2019 12 18
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 24
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 24
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
IMAGES OF THE LINGUISTIC HOMELAND OF THE YOUNG WESTERN AUKŠTAITIANS OF KAUNAS: THE LINGUISTIC (NON)AFFINITY OF KAUNAS, JURBARKAS, ŠAKIAI, AND MARIJAMPOLĖ
Summary
The article is concerned with an analysis of a research of images of the linguistic homeland of young people from the locations of the Western Aukštaitian Subdialect of Kaunas: Kaunas, Jurbarkas, Šakiai, and Marijampolė. The subject material constitutes the data from a research conducted under the principles of perceptual dialectology.
The images of the linguistic homeland embedded in the consciousness of the respondents can be uncovered through a discourse of the frequency of choice of linguistic codes and an analysis of the drawn (mental) maps of the tendencies of the localisation of the (non)affinity between the linguistic homeland and other locations.
The analysis of the data has revealed that it is the subjects from the central locations of the area covered (meaning Šakiai and Marijampolė) who tend to associate their linguistic homelands with dialectal expression. It is likely that, owing to the singularity of a particular variation (the low degree to which it differs from the standard language), some of them are unable to recognise their own linguistic code. In recognising the existence of dialectal and non-dialectal expression in their linguistic homeland, subjects from Jurbarkas, a border zone of a subdialect, potentially confirm a coexistence of several linguistic variations in it. The linguistic code used in Kaunas most probably connects in the images of local school youth with a variation that approximates the standard language.
Drawn maps show that, as far as linguistic affinity is concerned, local young people associate Šakiai and Marijampolė with the major part of the area of Western Aukštaitian Subdialect of Kaunas. The neighbouring border areas of Aukštaitians and Samogitians are considered linguistically closest to Jūrbarkas. The locations specified by Kaunas respondents as being closest to their linguistic homeland almost mirror the area of the standard language as identified in the second decade of the 21st century.
The images of variation revealed by the attitudes of the young language users mirror the objective linguistic variation both of the subjects’ linguistic homeland and its surroundings, and of the entire area of the Lithuanian language to an almost exact degree.
BENDRINĖ KALBA 92 (2019)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 25
LAURA GERŽOTAITĖ. Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas | 25
doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.05
KEYWORDS: perceptual dialectology, Western Aukštaitian subdialect of Kaunas, linguistic homeland, linguistic affinity, drawn maps.
