JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Institut litevského jazyka

KNIHA PRO TY, KDO SE UČÍ A VYUČUJÍ ŽEMAITSKY

Recenze: Severní žemaité z Kretingy: učební kniha, sestavily Jūratė Lubienė, Asta Leskauskaitė.

Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2020, 283 p. ISBN 978-609-411-273-7.

Nakladatelství Institutu litevského jazyka vydalo v roce 2020 hned několik knih věnovaných žemaitštině: sbírku kázání Jurgise Ambrozieja Pabrėžy (1771–1849)¹ a dvě učebnice zaměřené na pochopení zvláštností nářečí severních žemaitů z Kretingy a jižních žemaitů z Raseiniai. Kdo se chce učit žemaitštině nebo ji zkoumat, může se nyní podrobněji seznámit se všemi žemaitskými nářečími i podnářečími², jejich nejvýraznějšími jazykovými rysy a zvláštnostmi žemaitských kulturních dějin³, protože v edici Litevská nářečí pro školu již vyšly publikace věnované každému nářečí i podnářečí: Západní žemaité (2006, editoři Jonas Bukantis, Asta Leskauskaitė, Vilija Salienė), Jižní žemaité z Varniai (2017, editorky Gintarė Judžentytė-Šinkūnienė, Vida Marcišauskaitė), Jižní žemaité z Raseiniai (2020, editorky Gintarė Judžentytė, Vida Marcišauskaitė), Severní žemaité z Telšiai (2013, editoři Juozas Pabrėža, Vida Marcišauskaitė,

Kázání o rozličných tématech, která pronesl Ambroziejus Pabrėža, připravila Rita Šepetytė. Vilnius: Institut litevského jazyka, 2020.

Podle tradičního pojetí, pokud jde o systém nářečí celé Litvy, se žemaitské nářečí dělí na tři podnářečí – západní, severní a jižní (o rozlišovacích rysech těchto podnářečí viz: Chrestomatie litevských nářečí, sestavily Rima Bacevičiūtė, Audra Ivanauskienė, Asta Leskauskaitė, Edmundas Trumpa. Vilnius: Institut litevského jazyka, 2004, 195–284). Pokud se zaměříme pouze na jazykový systém žemaitské oblasti, lze rozlišovat tři žemaitská nářečí – západní, severní a jižní – a dvě podnářečí: severní žemaitské, telšské a kretingské, a jižní žemaitské, varniské a raseinské (o takovém relativně pojatém členění žemaitské oblasti viz: Juozas Pabrėža Žemaitština a pravopis, Šiauliai: Univerzita v Šiauliai, 2017, 47–48).

Popis rysů odrážejících současnou situaci žemaitského nářečí (skupiny nářečí) viz: Daiva Aliūkaitė, Rima Bakšienė, Jurgita Jaroslavienė, Gintarė Judžentytė, Asta Leskauskaitė, Jūratė Lubienė, Violeta Meiliūnaitė, Dalia Pakalniškienė, Vilija Ragaišienė, Regina Rinkauskienė, Janina Švambarytė-Valužienė, Jolita Urbanavičienė, Daiva Vaišnienė. Hustota sítě bodů z hlediska geolingvistického rozlišení aukštaičiai: žemaičiai. – Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum, ed. Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 2014, 129–146.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Knyga žemaitiškai mokantiems ir besimokantiems | 2

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.12

Asta Leskauskaitė)⁴. V každé z nich najdeme nejen popisy charakteristických nářečních rysů a zvláštností kulturního života daného kraje, vymezení území, na němž se nářečí (podnářečí) užívají, seznamy sídel (lokalit) a mapy, ale také praktické metodické rady, pokyny a poznámky pro výuku či studium nářeční mluvy. Tyto knihy obsahují texty v žemaitštině v transkribované i transponované podobě (na elektronickém nosiči, který doprovází každou knihu, najdeme také zvukové nahrávky – ty jsou základem, z něhož texty vznikly), ukázky umělecké slovesné tvorby, informace o spisovatelích a dalších literátech, jazykovědcích a historikech pocházejících z daného kraje i ukázky jejich tvorby. Struktura knih není zcela jednotná a pohybuje se mezi učebnicí a čítankou.

Tuto rozsáhlou řadu v roce 2020 doplnila další kniha – Šiaurės žemaičiai kretingiškiai. Stejně jako ostatní publikace ze série Lietuvių kalbos tarmės mokyklai má i Šiaurės žemaičiai kretingiškiai dvě podoby – knihu připravenou doc. dr. Jūratė Lubienė a elektronický nosič zvukových nahrávek, který připravila dr. Asta Leskauskaitė. Při četbě knihy je zřejmé, že obvyklý termín sudarytoja(s) je v tomto případě třeba chápat nikoli doslovně, nýbrž šířeji: zahrnuje nejen vyhledávání, výběr a přípravu textů a ilustrací zařazených do knihy, ale i napsání rozsáhlého textu, a tedy skutečné autorství. J. Lubienė napsala Pratarmė (s. 7–9), části zahrnující obecnou metodiku výkladu nářečního materiálu Metodiniai patarimai (s. 10–25), Įvadas (s. 26–51) a Šiaurės žemaičių kretingiškių patarmės aprašas (s. 52–97), který představuje specifika vybraného podnářečí. Po častých teoretických oddílech (s. 44, 50–51, 62–65, 73, 76–80), po každém textu v podnářečí (viz Šiaurės žemaičių kretingiškių patarmės tekstai, s. 98–189) i po skupinách textů (viz Tarminė poezija, s. 190–226) jsou zařazeny Klausimai ir užduotys, které aktivizují pozornost čtenáře; podle potřeby jsou v knize roztroušeny také kratší či delší úryvky z oddílu Ar žinote? (viz např. s. 43–44, 49–50, 102–103, 163–165). Tyto oddíly jsou ve srovnání s již zmíněnými knihami představujícími žemaitská nářečí (podnářečí) novinkou, kterou vymyslela J. Lubienė. Informace v nich obsažené podněcují pozornost čtenářů, kteří se chtějí žemaitské nářečí učit či je vyučovat, a pomáhají upozornit na pozoruhodné aspekty žemaitských dějin a jazyka (srov. například poznámku na s. 72 o žemaitském původu některých jmen běžných ve spisovném jazyce, s. 159–160

⁴ Uvedené publikace vydalo nakladatelství Institutu litevského jazyka. Podporu na přípravu a vydání publikací poskytla Státní komise pro litevský jazyk z prostředků Programu na ochranu nářečí a etnických místních názvů na léta 2001–2010 a Programu výzkumu fungování a proměn spisovné litevštiny, nářečí a dalších jazykových variet na léta 2011–2020.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Knyga žemaitiškai mokantiems ir besimokantiems | 3

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.12

uvedené poznámky o životě Židů v Žemaitsku). V knize jsou roztroušeny oddíly Ar žinote?, které autorce umožňují sdílet nejen obecné poznatky, ale i vlastní pohled, například názor na rozdíl mezi pojmy kalba a tarmė, který často spočívá pouze na dohodě⁵, možný původ severního žemaitského podnářečí (s. 72) a podobně. V souladu s učebnicovým principem však u obecných či odborných informací uvedených v těchto oddílech není vždy uveden zdroj, z něhož se vychází. Zdá se, že se tak děje pouze v případech, kdy se vychází z literatury uvedené v seznamu literatury na konci knihy (viz Literatūra apie tarmes, s. 282–283), neboť odkazy na literární zdroje použité při zprostředkování zajímavostí nikoli z dialektologického, ale z etnologického, etymologického či mytologického výzkumu se uvádějí (srov. např. s. 142; 154; 164–165). Poněkud rušivě však působí souhrnný způsob citování, při němž se uvádí pouze použitá publikace; tentýž postup byl mimochodem uplatněn i v knize Vakarų žemaičiai⁶ vydané v roce 2006. Je pravděpodobné, že tuto volbu vedl mimořádně velkorysý didaktický předpoklad autorů těchto knih, že čtenáři bez konkrétních odkazů zatouží vyhledat další informace a najdou si je.

Další novinkou, kterou se kniha J. Lubienė odlišuje od uvedené skupiny žemaitských učebnic, je Teminis tarminių žodžių žodynėlis (s. 265–279)⁷. Ačkoli je slovní zásoba severního žemaitského nářečí spolu s výbornými ukázkami mluvy poměrně podrobně představena ve dvou slovnících (píše se o nich i v recenzované knize, s. 75)⁸, každý slovníček žemaitských slov, a zejména tematický, je užitečný jak pro ty, kdo se nářečí učí či je vyučují, tak pro čtenáře, pro něž je toto nářečí rodným jazykem. Tematický slovníček pomáhá připomenout archaická, méně často užívaná nářeční slova

⁵ Srov.: „<...> hranice mezi jazykem a nářečím je věcí dohody. Dříve bylo kritérium jednoduché: pokud si lidé přestali rozumět, znamenalo to, že mluví různými jazyky. V moderním světě, zejména v Evropě, převládá názor, že jazyk a stát jsou propojené a že vlastní jazyk je zásadním znakem státu. V Litvě tedy mluvíme litevsky, přičemž tento jazyk má různé užívané varianty, mezi nimiž jsou i nářečí. Litevská dialektologie zkoumá nářečí, podnářečí, místní mluvy a jejich varianty litevštiny. Pokud však máme na mysli nikoli celý litevský jazyk, ale jen jedno nářečí, například žemaitské, můžeme je nazývat jazykem. <...> Když mluvíme o domově <...>, rodném kraji, říkáme také: můj rodný jazyk (místo nářečí) – žemaitština <...>“ (s. 49–50).

⁶ V knihách Šiaurės žemaičiai telšiškiai (2013), Pietų žemaičiai varniškiai (2017), Pietų žemaičiai raseiniškiai (2020) se používá přesné citování, které usnadňuje vyhledávání dalších potřebných informací.

⁷ Knygoje Pietų žemaičiai varniškiai (2017, p. 130–143) pateiktas mokytojos Adelės Urbaitės (1926–2014) sudarytas abėcėlinis žodynėlis Švėkšnoje ir Švėkšnos apylinkėse XX a. vartoti ir tebevartojami žodžiai.

⁸ Viz Juozas Aleksandravičius Kretingos tarmės žodynas (2011; ed. Danguolė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas) a Birutė Vanagienė Šiaurės vakarų žemaičių žodynas. Ylakių, Lenkimų, Mosėdžio, Skuodo, Šačių apylinkių šnektos, A–O; P–Ž (2014–2015; vědečtí redaktoři: Danguolė Mikulėnienė, Juozas Pabrėža, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas).

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Knyga žemaitiškai mokantiems ir besimokantiems | 4

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.12

slova (např.: geronkštis ~ geránkštis ‚stolička‘, kondouls ~ kánduolas ‚jádro ořechu‘, s. 269, 278), pochopit původ některých slov (srov. pastalčios ~ pastalčius ‚zásuvka‘, s. 274) či jejich vzájemné souvislosti (srov.: kretė – kritė ‚rozkrok kalhot, zadní sedací část‘ a sosekrėtuotė – susikričioti, -ó(ja), -ójo ‚zastrčit okraje oděvu, obvykle košile, do kalhot‘, s. 275), všimnout si, že například nejen o něco řidší šondrėika ~ šùndrėika ‚patahas‘, ale i tak běžná označení rostlin jako trauklapis ~ trauklāpis ‚jitrocel‘, vaivorā ~ vaivórai ‚vlochyně (bobule)‘ jsou nářečními výrazy (viz s. 278)⁹. Při čtení o zvláštnostech lexikálních, sémantických, morfologických, slovotvorných a morfonemických nářečních jevů (s. 74–75) je zřejmé, že nářeční slova jsou rodilým mluvčím téhož (pod)nářečí či místní mluvy přijatelná v různé míře. Příkladem takové rozdílné přijatelnosti, a tedy i užívání, je čīrolis / čīrolis ~ čỹrulis ‚skřivan‘, které autorka recenzované knihy vnímá jako běžný nářeční výraz (viz s. 74, 278), ačkoli pro jiné Žemajty, dokonce i z blízkých oblastí, může být toto slovo mnohem méně obvyklé, zcela vzácné, cizí, nebo být přinejmenším vnímáno jako výpůjčka¹⁰. O přirozenosti mnoha výpůjček běžných u Žemajtů a o zvláštním úsilí téměř je nezařazovat do Tematického slovníčku nářečních slov píše i sama J. Lubienė (s. 266–267). Při čtení knihy je ostatně zřejmé, že tematický slovníček vznikl zcela přirozeně, když autorka postupně vytvářela vlastní metodiku výuky žemajtštiny, neboť kapitoly knihy věnované didaktice obsahují řadu úkolů pro individuální i skupinovou práci, které navrhují na základě přečteného textu sestavit slovníček mateřského nářečí (s. 104) či žemajtských slov (např. s. 108, 114, 118). V souvislosti se slovníčkem stojí za zmínku poněkud úzký popis významu morfonemického nářečního výrazu silkinis, -ė¹¹ ve spojení sėlkėnė košė ~ silkine košė pouze jako ‚kaše z perlových krup s nastrouhanými bramborami‘, aniž se zopakuje význam ‚hedvábná‘ obsažený v názvu (sousední umístění výrazů sėlkėnė košė ~ silkine košė a sėlkšoltė ~ šiīksultė ‚slanečkový lák‘ ve slovníčku ztěžuje pochopení souvislosti slova silkinis s výrazem sėlks ~ šiīkas ‚hedvábí‘, uvedeným v předchozí tematické skupině, s. 275).

Na závěr je obzvlášť důležité zmínit část recenzované publikace, která se nejvíce vyznačuje svou jedinečností a významem (stejně jako u jiných učebnic o žemajtských nářečích) – termíny

⁹ Další tematický seznam žemajtských nářečních slov viz: Pabrėža Juozas. Min. veik. 2017, s. 105–113.

¹⁰ O původu kuronských slov jako cyrulis ‚skřivan‘, pylė ‚kachna‘, pūrai ‚kámen‘, akmuo a o rozsáhlém souvislém areálu slov krupis, cyrulis, pūrai na území Žemaitska a Lotyšska viz Pabrėža Juozas. Min. veik. 2017, s. 108. Srov. také heslo „čīrulis – skřivan, skřivánek, cyrulis dial.“ v publikaci Latvių-lietuvių kalbų žodynas / Latviešu-lietuviešu vārdnīca (2003; sest. Alvydas Butkus, Kaunas: AESTI, s. 141).

¹¹ Apie silkinis ‚šilk inis‘ reikšmę žr.: Vanagienė Birutė. Min. veik. 2015, p. 183.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Knyga žemaitiškai mokantiems ir besimokantiems | 5

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.12

texty. Je zřejmé, že byly vybrány pro cílové publikum a odpovídají potřebám výuky a učení (o doprovodných úkolech k textům již byla řeč ¹²). Nejvíce však přitahují nikoli ty, kdo se považují za uvědomělé, ale nejupřímnější čtenáře knih z této řady – rodilé mluvčí emigranty, kteří, jak říká Algirdas Ruškys, se od nářečí nejen „vzdalují, zlákáni velkými městy“, ale také se jim „po něm nejvíce stýská“, protože pro ně „má svět nářečí jiné životní smysly“ (s. 247–248). Profesionálně prezentované nářeční texty jim poskytují největší potěšení ze čtení (poslechu) a útěchu, že v nářečí i v jejich vlastním chápání mateřského jazyka zůstává vše tak, jak bývalo. V kapitole Texty severožemajtského kretingišského podnářečí (s. 98–189) je publikováno 24 rozhovorů, uspořádaných podle témat, jimž vypravěči příběhů věnují pozornost – zkušeností z různých životních etap (dětství, mládí, dospělost) a období (válka, deportace), každodenního života, zvyků, víry, pověr, důvtipu a odrazů mytologického chápání. Texty v knize reprodukují zvukové nahrávky pořízené v letech 1964 (3 ks), 1973 (4 ks), 1974 (5 ks), 1980 (1 ks), 1993 (2 ks), 2011 (7 ks) a 2012 (2 ks). Jejich autory jsou představitelé starší generace: je jim 51 až 92 let (narodili se v letech 1890–1940)¹³, většinou jde o ženy, pouze čtyři vypravěči jsou muži. Všechny přepisy pořídila J. Lubienė a jsou přesné¹⁴; jsou publikovány poprvé. Není pochyb o tom, že jsou tyto texty důležité nejen pro výuku, čtení či potěšení z poslechu – jejich údaje budou využity také ve vědeckém výzkumu. Texty výborně zachycují rysy lidového žemajtského dialogu (se specifickými vsuvkami, osloveními a přirovnáními), věty i fráze; při poslechu je příjemné zachytit sotva postřehnutelné rozdíly respondentů z různých, od sebe vzdálenějších míst, kterých je třicet pět¹⁵ (viz seznam sídelních míst (lokalit) Kretingišů na s. 280–281 a mapa Severní Žemajti kretingišského podnářečí¹⁶ na s. 53),

¹² Zde by se ještě hodilo uvést, že úkoly se někdy (např. s. 136, 151) propojují také se čtením textů zařazených do kapitoly Litevští jazykovědci – představitelé severožemajtského kretingišského podnářečí (s. 227–264).

¹³ Datum narození informátorů, kteří poskytli nahrávky pořízené pouze v roce 1964, není známo (není uvedeno).

¹⁴ V přepisech je jen několik nesrovnalostí: ve vyprávění O skřítcích chybí fráze nėsi datiręs ’nesi patyręs‘ (srov. s. 171 a úsek nahrávky 3:41–3:42); chybí slovo nuodėje (s. 174) ve frázi z textu Vzpomínky vojáka z první světové války bâtoriejâu nuodìeję ąnt są́ua gėrô(s) sveikất’s ~ beturėjau nodieję (’naději’) ant sávo gerôs sveikâtos (srov. nahrávku v čase 02:29); chybí věta išbovâu mienesi i kèlės tėn savaĩtės / nepėlnà do mieneso ~ Išbuvau mėnesį ir kelias ten savaites. Nepilnai du mėnesiu(s) na konci textu O deportaci do Německa (s. 188, srov. úsek nahrávky 04:30–04:35). Dále je třeba zmínit korektorskou chybu při převodu vaitsu (→ vaistu) (s. 148).

¹⁵ V seznamu se vloudila korektorská chyba: poslední údaj neoznačuje pozici 35, nýbrž 37 (s. 281).

¹⁶ Pokud by bylo možné vydání opakovat, bylo by třeba opravit chybu v názvu lokality č. 252, která se vloudila do mapy převzaté z jiné publikace. Jinde (s. 7, 281) je Žadvainai (okres Plungė, obec Pėlaîčiai) uvedeno správně.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Knyga žemaitiškai mokantiems ir besimokantiems | 6

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.12

svéráznost mluveného projevu a nuance výslovnosti¹⁷. Dialektální texty je vhodné zveřejňovat s ohledem na různé parametry – nejen na osobitost vyprávěných příběhů, tematické vyjádření a literární význam, ale také na různou dobu pořízení nahrávek, věk, původ (místo bydliště) a pohlaví respondentů apod. Významné jsou nejen nahrávky z dřívějšího období, ale i ze současnosti, které ukazují reálnou situaci jazyka (nářečí). Je škoda, že žánr učební knihy a její povolený a plánovaný rozsah snížily počet takových textů. Lze jen doufat, že cenné texty, které se do této knihy nevešly, a ty, které dosud nebyly objeveny a dřímají v úložištích a archivech zvukových nahrávek, nebo budou zaznamenány v budoucnu, se dostanou do pole budoucích tvůrčích záměrů J. Lubienė.

Obdrženo 2021 12 29

Přijato 2021 12 31

¹⁷ Zvuková nahrávka názvu obce Laumaliai (délka 2 min 33 s) je na nosiči poškozena.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204