Jazykové postoje a jazykové chování jsou důležitými faktory zachování jazyka v situaci, kdy se v jednom prostoru používají dva jazyky, zejména pokud je jeden z nich dominantním jazykem prostředí a druhý jazykem menšiny nebo pouze domácím jazykem, například v případě emigrace. Článek se zabývá jazykovými postoji v atypické situaci mezinárodní adopce. Analyzuje data ze sociolingvistického průzkumu, v němž byly dotazovány rodiny, které adoptovaly děti z Litvy do Itálie. V analyzované situaci nemohou postoje ovlivnit skutečné jazykové chování, což umožňuje pozorovat, jak se jazyk nepředává a jak rychle k tomu dochází, navzdory pozitivním jazykovým postojům adoptivních rodičů.
ABSTRAKT
Jazykové postoje a jazykové chování jsou důležitými faktory zachování jazyka v situaci, kdy se v jednom prostoru používají dva jazyky, zejména pokud je jeden z nich dominantním jazykem prostředí a druhý jazykem menšiny nebo pouze domácím jazykem, například v případě emigrace. Článek se zabývá jazykovými postoji v atypické situaci mezinárodní adopce. Analyzuje data ze sociolingvistického průzkumu mezi italskými rodinami, které adoptovaly děti z Litvy. V analyzované situaci nemohou postoje ovlivnit jazykové chování, což umožňuje pozorovat, jak se jazyk nezachovává a jak rychle k tomu dochází, navzdory pozitivním jazykovým postojům adoptivních rodičů.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 2
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 2
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
ÚVOD
Otázka zachování jazyka po odchodu do zahraničí se zkoumá již dlouho, zejména v posledních desetiletích v kontextu globalizace; pro Litevce se stala mimořádně aktuální kvůli výjimečně rozsáhlé emigraci po obnovení nezávislosti Litvy. Jazykové otázky související s emigrací zajímají litevské lingvisty a provádí se řada různých výzkumů, jejichž cílem je zjistit jazykové postoje litevské diaspory, její jazykové chování, jazykovou politiku rodin apod. Vědci z Vilniuské univerzity uskutečnili dva rozsáhlé výzkumné projekty zaměřené na diasporu v letech 2011–2013 a 2015–2017 (Ramonienė 2015, 2019a); zkoumali se v nich aspekty osvojování jazyka v emigraci a otázky bilingvismu (Blažienė 2016; Hilbig 2020; Vaišėtaitė 2020).
Z uvedených výzkumů litevské diaspory i z dalších zdrojů (např. médií) vyplývá, že lidé, kteří po obnovení nezávislosti odjeli z Litvy žít do zahraničí, často přinejmenším zpočátku považují litevštinu za něco samozřejmého. Pro nejnovější emigranty zůstává blízká a obvykle ji používají díky technologickým možnostem, které jim umožňují nejen často komunikovat prostřednictvím zvuku a obrazu s příbuznými či přáteli, kteří zůstali v Litvě, ale také sledovat zprávy z Litvy, dívat se na různé pořady apod. Otázka zachování jazyka tedy pro první generaci emigrantů většinou vůbec nevyvstává. Aktuální se stává až při úvahách o nové generaci, jinými slovy o malých dětech, které odjely spolu s rodiči, nebo o dětech narozených již v emigraci. Žijí v podmínkách, v nichž množství jazyka okolního prostředí obvykle mnohonásobně převyšuje množství litevštiny, a tyto podmínky proto nejsou příznivé pro osvojení ani zachování litevštiny; mohly by na to mít vliv jiné faktory.
Lingvisté zkoumající zachování jazyka se shodují, že jazykové postoje jednotlivce i komunity mají velký význam. Skládají se z několika složek a ovlivňují jazykové chování, není však snadné přesně určit jak a do jaké míry. Tento článek se snaží postoje zkoumat odděleně od chování, tedy případy, kdy postoje nemohou chování ovlivnit, protože daný jazyk člověk jednoduše neovládá. K takové netypické, téměř experimentální situaci dochází při mezinárodním osvojení dítěte, kdy si rodiny osvojují děti z jiné země a její jazyk neznají.
Z Litvy do zahraničí jsou již téměř dvě desetiletí adoptovány děti, pro něž se nepodařilo najít rodiny přímo v Litvě. Cizinci, kteří přijedou dítě poznat, často kvůli emocionálnímu významu samotné adopce a
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 3
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 3
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
motivům a také proto, že v rámci adopčního řízení stráví nějakou dobu v Litvě, se často stávají opravdovými obdivovateli Litvy a, ačkoli je k tomu nikdo nezavazuje, zajímají se o litevské zvyky, dějiny Litvy a další témata, jazyk se však samozřejmě nenaučí. Tento článek analyzuje údaje z kvantitativního sociolingvistického šetření mezi takovými adoptivními rodiči a snaží se zjistit, jak spolu souvisejí jejich jazykové postoje a zachování rodného jazyka adoptovaných dětí. Je třeba upozornit, že získat údaje související s adopcí je obzvlášť obtížné, protože tajemství adopce chrání zákony. Proto jsou i v zahraničí jakékoli výzkumy týkající se adoptovaných dětí možné pouze tehdy, jsou-li osoby, které si je adoptovaly, vyzvány, aby se dobrovolně přihlásily, nejčastěji kvůli jazykovým poruchám dětí, nebo jsou-li osloveni již dospělí adopti, například k účasti na neurolingvistických výzkumech (srov.: Glennen 2002; Geren ir kt. 2005; Hyltenstam ir kt. 2009; Gauthier, Genesee 2011; Pallier ir kt. 2003; ale také viz Schmid 20121; DiGregorio 20092; Vrobel ir kt. 20203). Empirický materiál použitý v tomto článku je součástí rozsáhlejšího sociolingvistického výzkumu, jehož účastníky byli rodiče, kteří adoptovali děti s obvyklým vývojem a bez specifických jazykových poruch. Respondenti navíc adoptovali děti poměrně nedávno, takže si jejich jazykový vývoj ještě dobře pamatují.
Cílem článku je podívat se na jazykové postoje, jsou-li odděleny od možného jazykového chování, a nabídnout poznatky, které budou relevantní nejen pro výzkumníky jazyka, ale také pro Litevce žijící v emigraci. Toho bude dosaženo nejprve krátkým pojednáním o jazykových postojích a situaci mezinárodní adopce obecně i o konkrétním šetření mezi adoptivními rodiči, poté analýzou uzavřených otázek dotazníku souvisejících s probíraným tématem a rozborem jednotlivých situací, které vyplývají z odpovědí na otevřené otázky. Závěrem jsou předloženy poznatky relevantní pro typické situace diaspory.
1 O atrici K1 za mimořádných podmínek.
2 Etnografický výzkum z perspektivy pedagogiky.
3 Široce interdisciplinární práce o situaci ve Spojených státech amerických, převážně z perspektivy společenských věd.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 4
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 4 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
1. JAZYKOVÉ POSTOJE A JAZYKOVÉ CHOVÁNÍ V SITUACÍCH EMIGRACE A OSVOJENÍ
Jazykové postoje, ačkoli se o nich často hovoří, není snadné zkoumat. Jde o komplexní jev, který se výzkumníci snaží zjišťovat jak přímými, tak nepřímými metodami. Podle výzkumníků postojů lze jazykové postoje chápat jako systém kognitivních, citových a behaviorálních složek (Garrett ir kt. 2003; Garrett 2010). Kognitivní složka souvisí se znalostí určitých skutečností, například s vědomím, že díky znalosti jazyka získám lepší práci. Citová složka se týká pocitů vůči objektu postoje, například toho, že člověk rád poslouchá písně v daném jazyce. Obě složky mohou ovlivňovat složku behaviorální: například z takových podnětů může vyplynout rozhodnutí učit se jazyk (srov. Garrett ir kt. 2003: 3). Jazykové chování lze chápat také jako jazykovou praxi, tedy užívání jazyků.
O zachování svého jazyka začnou lidé žijící v emigraci obvykle zvláště přemýšlet, když se jim narodí děti nebo když dosáhnou školního věku. První, porodní okamžik je důležitý pro rozhodnutí, jakým jazykem budou s dětmi mluvit, což je obzvlášť aktuální ve smíšených rodinách. Druhý, školní okamžik bývá často spojen s dlouhodobou perspektivou; jinými slovy, mladá rodina žijící v emigraci se může rozhodnout vrátit, než děti začnou chodit do školy. V opačném případě rodina pravděpodobně zůstane v emigraci, dokud děti nedokončí školu. Samozřejmě, životní dráhy rodin se mohou vyvíjet různě a mobilita lidí je navíc v posledních desetiletích mnohem intenzivnější, tyto dva okamžiky však zůstávají důležité. Bylo pozorováno, že emigranti často začínají přemýšlet o významu svého mateřského jazyka teprve po narození dětí.
Je pochopitelné, že pozitivní postoje k určitému jazyku mohou mít pozitivní vliv na jeho osvojování či zachování, zatímco negativní postoje vliv negativní. Není však snadné určit, do jaké míry kognitivní a citová složka skutečně ovlivňují jazykové chování jednotlivců. Tento článek se zabývá pouze otázkou zachování jazyka. Z dřívějších studií, v nichž byli formou rozhovorů dotazováni lidé, kteří odešli z Litvy po obnovení nezávislosti, lze usuzovat, že kognitivní a citová složka postojů jsou ve vztahu k litevštině pozitivní a že přinejmenším pro ty, kteří souhlasili s účastí v takovém
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 5
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
typu výzkumu, jsou tyto složky, zejména citová, poměrně důležité. Tyto dvě složky však nemusí nutně ovlivnit jazykové chování. Jinými slovy, téměř všichni Litevci žijící v emigraci by si přáli, aby jejich děti uměly litevsky, ne všichni však podnikají konkrétní kroky; někteří se dokonce domnívají, že tak činit nemusí, případně jim v tom brání jiné faktory (Jakaitė-Bulbukienė 2015a, b; Ramonienė 2019b; Gudavičienė 2019; Hilbig 2019, 2020).
Na tento rozdíl se chce tento článek podívat z jiné perspektivy. V případě mezinárodního osvojení nemohou osvojitelé podnikat konkrétní kroky, protože litevsky neumějí. Jak již bylo zmíněno, během procesu osvojení se však seznamují s Litvou, cítí se s ní spojeni, neboť je vlastí jejich osvojených dětí, a často se dokonce stávají obdivovateli Litvy; naučí se několik litevských slov či frází. Dělají to jak z osobního zájmu, tak záměrně, aby mohli dětem vyprávět o Litvě, až budou starší a začnou se vyptávat. Podmínky pro utvoření kognitivní a citové složky postojů tedy vznikají, třetí složka — skutečné jazykové chování — se však tím nestává možnou. Je třeba zmínit, že v některých případech je možný určitý nepřímý kontakt, například udržování kontaktů s Litevci v zahraničí.
2. DOTAZOVÁNÍ OSVOJITELŮ A VÝZKUM POSTOJŮ
Osvojení je skutečností chráněnou zákonem jako tajemství, a proto není snadné shromáždit výzkumná data. Údaje z dotazníkového šetření analyzované v tomto článku byly získávány tak, že dotazník nebyl osvojitelům zasílán přímo, nýbrž anonymně prostřednictvím organizací akreditovaných v Litvě, které je zastupují v řízení o osvojení. Šetření proběhlo v roce 2010. Je součástí širšího výzkumu (viz Ramonaite 2011). Byly shromážděny údaje od 74 italských rodin, které si z Litvy osvojily 117 dětí. Odpovědi byly zpracovány programem SPSS. Tabulka 1 uvádí údaje o osvojených dětech podle věkových skupin4 a podle toho, zda bylo dítě osvojeno samo, nebo společně se sourozenci.
4 Věkový faktor není předmětem tohoto článku, a proto nebude podrobně probírán; zde uvedené souhrnné informace o dětech však umožňují nahlédnout do celkových údajů o věku osvojených dětí a také ukazují, že počet dětí v jednotlivých skupinách je poměrně podobný.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 6
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 6
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
TABULKA 1. Souhrnné údaje o adoptovaných dětech: věk a skupiny dětí
Věk
Skupiny dětí
Celkem
Adoptováno jedno dítě
Adoptováno s bratrem / sestrou
Adoptováno se 2 bratry / sestrami
Do 4,5 roku
12
10
1
23
Od 5 do 6,5 roku
8
16
7
31
Od 7 do 8,5 roku
9
16
6
31
Od 9 let
10
12
10
32
Celkem
39
54
24
117
Z údajů v tabulce 1 je patrné, že dvě třetiny dětí byly adoptovány společně alespoň s jedním sourozencem, takže mohly mít partnera ke konverzaci v rodném jazyce. Je také patrné, že 80% dětí bylo adoptováno ve věku vyšším než pět let, přičemž v tomto věku bývá jazykový systém již prakticky ustálený. Ačkoli se vývoj řeči dětí v ústavní péči, zejména těch, které v ní vyrůstají od narození, často opožďuje, v době blížícího se školního věku nebo po jeho dosažení obvykle dosáhne uspokojivé úrovně. Je také patrné, že přibližně polovina dětí byla adoptována ve školním věku, a získala tedy již základy psaní v litevštině.
Dotazník obsahoval jak uzavřené otázky s nabízenými možnostmi odpovědí, tak otevřené otázky, na něž adoptivní rodiče mohli odpovědět vysvětlením či komentářem (dotazník byl sestaven podle obecných požadavků na tvorbu dotazníků, viz Brown 2001; Milroy, Gordon 2003). K objasnění jazykových postojů a postojů k litevštině byly formulovány nepřímé otázky. Celý dotazník se skládal z 19 otázek různého tematického zaměření a délky a adoptivním rodičům byl předložen v italštině (k dalším aspektům viz Ramonaitė 2011, 2013). Tento článek vychází z odpovědí na tři hlavní otázky týkající se postojů, které byly v dotazníku formulovány takto:
Je podle vašeho názoru důležité, aby vaše dítě (děti) ovládalo cizí jazyky?
A velmi důležité B důležité C není zvlášť důležité D vůbec není důležité
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 7
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 7
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
Kodėl?..................................
Pokusili jste se někdy spojit s litevskými rodinami či jednotlivci žijícími v Itálii nebo jiným způsobem udržovat kontakt s Litvou?
A taip B ne Pastabos:...............................
Jei ne, ar būtumėte norėję tai padaryti?.....................................
Mluvíte ve své rodině o Litvě?
A niekada B kartais C dažnai Pastabos:........................................
Zohledňují se také dvě konkrétnější otázky týkající se rodiči hodnocených jazykových schopností dětí. Pokud bylo adoptováno více dětí, žádali jsme o samostatnou odpověď ke každému z nich. Tyto otázky byly formulovány takto:
Byla-li společně adoptována skupina sourozenců, komunikují spolu děti i nadále litevsky? Pokud ne, kdy s tím přestaly?
A taip B ne C kartais D sako kai kuriuos žodžius Pastabos:...................
Mluví dítě (děti) ještě litevsky / rozumí litevsky? (V dotazníku byly dvě samostatné otázky)
○ mluví / rozumí
○ mluví obtížně / rozumí trochu
○ říká několik slov
○ už nemluví / nerozumí
○ není jasné, protože se nenaskytla příležitost
Kromě toho byly kladeny otázky týkající se znalosti a užívání cizích jazyků samotnými rodiči. Odpovědi na tyto otázky se ukázaly jako důležité jak pro jazykové postoje adoptivních rodičů, tak pro jejich ochotu podniknout kroky k tomu, aby se děti učily jazyky nebo si osvojily litevštinu.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 8
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 8 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
2.1. Jazykové postoje a vztah k Litvě
Při zjišťování jazykových postojů jsme se ptali, zda je pro osvojitele důležité, aby jejich dítě ovládalo cizí jazyky. Téměř všichni osvojitelé (96%) považovali znalost cizích jazyků za velmi důležitou nebo důležitou. Jen několik z nich uvedlo, že není příliš důležitá, a nikdo nezvolil možnost „zcela nedůležitá“. Hlavními uváděnými důvody bylo, že jazyky umožňují komunikovat s více lidmi, že jsou potřebné pro práci, poznávání kultury či cestování a také že je třeba ovládat alespoň dva evropské jazyky. Tyto pozitivní postoje k jazykům však nemusí nutně ovlivňovat skutečné chování právě v otázce zachování litevštiny, protože jen o něco více než třetina rodin skutečně udržovala kontakt s litevsky mluvícími lidmi. O faktorech, které to ovlivňují, pojednáme později.
Chtěli jsme zjistit, zda existují objektivní faktory, které ovlivňují udržování kontaktů s Litvou nebo Litevci. Protože osvojitelé nejsou Litevci, nemají tedy v Litvě příbuzenské vazby (což by mohlo působit jako objektivní faktor a v litevské diaspoře je to běžné), pokusili jsme se analyzovat další dostupné údaje a odhalit možné korelace. Postoje k hodnotě jazyků obvykle souvisejí s vlastní jazykovou praxí. Jinými slovy, lidé, kteří sami ovládají cizí jazyky a používají je, hodnotí pozitivněji jak užitečnost jazyků, tak jejich studium a vidí ve studiu větší smysl. Rodiče obvykle chtějí předat tento přístup dětem a/nebo podnikají kroky k jejich takové výchově (Dörnyei et al. 2006). Proto jsme se pokusili zjistit, zda spolu souvisejí praxe osvojitelů v používání cizích jazyků a udržování kontaktů s Litevci. Propojením komentářů k otázce, jakým způsobem se osvojitelé pokoušeli udržovat kontakt s Litvou nebo komunikovat s Litevci, a odpovědí na otázku, zda by si přáli kontakt udržovat a komunikovat, jsme vytvořili následující skupiny odpovědí uvedené v tabulce 2: chtěli a komunikovali; chtěli, ale nekomunikovali; chtěli by komunikovat, ale možná tak učiní až v budoucnu; nekomunikovali. Do poslední skupiny byli zařazeni také osvojitelé, kteří uvedli, že udržovali kontakt pouze s jinými rodinami, které adoptovaly děti z Litvy do Itálie.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 9
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
TABULKA 2. Znalost a používání cizích jazyků (tj. jiných než italštiny) rodiči a udržování kontaktů s Litevci
Komunikace s Litevci | Znalost cizích jazyků rodiči | Nikdo neovládá,% | Alespoň jeden ovládá, ale nepoužívá,% | Alespoň jeden ovládá a používá,% | Chtěli a komunikovali | 0 | 43 | 50 | Chtěli, ale nekomunikovali | 8 | 16 | 0 | Možná později | 8 | 13 | 36 | V zásadě ne | 84 | 28 | 14
Je patrné, že rodiče, z nichž nikdo neovládá žádný cizí jazyk (rodiče 12 dětí), nejméně často udržují kontakty s Litevci (84%). Naopak ti, z nichž alespoň jeden ovládá a často používá alespoň jeden cizí jazyk, mají o udržování kontaktu největší zájem (50%). Jen malá část z nich (14%) nepovažuje udržování kontaktu za příliš potřebné. Více než třetina takových rodičů (36%) a téměř třetina rodičů (16 a 13%), kteří sice cizí jazyk ovládají, ale nepoužívají jej, vyjádřili přání komunikovat s Litevci nebo naději, že tak učiní v budoucnu. Mezi znalostí cizích jazyků rodiči a jejich snahou udržovat kontakty s Litvou a/nebo Litevci tedy existuje souvislost.
Zde je třeba krátce zmínit několik zvláštností souvisejících s osvojením. Zaprvé, podle zákona jsou po dobu čtyř let od osvojení situaci integrace rodiny a dítěte sledovány různými odborníky a do země původu dítěte jsou zasílány zprávy se zpětnou vazbou; v tomto článku to však nepovažujeme za udržování kontaktů. Zadruhé, osvojené děti prožily opuštění rodiči a často i jiné trauma, a proto mnohdy spojují celé období svého života před osvojením s touto negativní zkušeností a z tohoto důvodu důrazně odmítají jakékoli kontakty se zemí původu nebo jejími obyvateli. Pro nové rodiče i odborníky, kteří děti sledují, je přitom psychická pohoda dítěte obzvlášť důležitá.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 10
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 10
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
Dokud to tedy dítěti působí velké obavy, osvojitelé, i když si velmi přejí udržovat kontakt s Litvou, tak vědomě nečiní. Dokládají to i následující komentáře5:
Děti se zatím nechtějí vrátit do své rodné země.
(Věk dětí v době osvojení: 6 a 7 let; doba od osvojení: téměř 3 roky; uvedli, že kontakty neudržují)
Dívky dosud nedokážou mluvit o své minulosti, takže Litva je zatím téma, o kterém můžeme hovořit velmi opatrně. Respektujeme to a dáme jim čas.
(Věk v době osvojení: 6 a 8 let; 3 roky od osvojení; uvedli, že kontakty neudržují)
[Komunikovali jsme] Jen krátce po návratu z Litvy. Netrvalo dlouho a dítě odmítlo jakékoli kontakty se svou zemí původu. Byli bychom si přáli, aby kontakt udržovalo, zejména s lidmi, kteří mu velmi pomohli, alespoň proto, aby pocítilo vděčnost. Podle našeho názoru je pocit vděčnosti důležitý. Doufáme, že k tomu dojde v budoucnu.
(Věk v době osvojení: 10,5 roku; 1,5 roku od osvojení; uvedli, že kontakty udržují)
Nikdy jsme se o to nepokusili [udržovat kontakty], přestože si to přejeme. Centrum pro rodiny, které nám pomáhalo v první fázi adaptace (psychologové a lékaři), nám důrazně doporučilo, abychom to nedělali; stejnou radu dává i v případě jiných osvojených dětí. Důvodem je, aby si dítě nemyslelo, že chceme udržovat nejasné kontakty s bývalým dětským domovem, a aby se mohlo soustředit na nový život a adaptovat se.
(Věk v době osvojení: 6 let; něco málo přes 3 roky od osvojení; uvedli, že kontakty neudržují)
2.2. Partneři v rozhovoru v litevštině
Jedním z důležitých důvodů, proč nejsou udržovány kontakty s Litvou nebo Litevci, je tedy blaho dítěte. Jde o odůvodněný důvod, převážně psychologické povahy. Dalším důležitým důvodem je nedostatek lidí, kteří umějí litevsky, v místním prostředí. Mezinárodní adopce
5 Zde i dále překlad autorky článku.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 11
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 11 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
poskytuje jedinečnou příležitost sledovat jazyk v situaci, kdy se náhle zcela přestane mluvit rodným jazykem a začne se mluvit jiným jazykem (Glennen 2002; Pallier a kol. 2003; Snedeker a kol. 2007; Hyltenstam a kol. 2009). Řada dětí však byla adoptována společně se sourozenci, a lze tedy zjistit, zda spolu mluví litevsky (viz tabulku 3).
TABULKA 3. Četnost komunikace litevsky mezi společně adoptovanými sourozenci
Společně adoptované děti
Mluví spolu litevsky?
Ano
Ne
Někdy
Řeknou několik slov
2 sourozenci
–
48
–
6
3 sourozenci
3
18
3
–
Z odpovědí vyplývá, že pouze 2 rodiny, které adoptovaly tři děti, zaznamenaly, že děti mluví litevsky. Zde jsou jejich komentáře k této otázce:
Často spolu mluví litevsky, když se hádají a nechtějí, abychom rozuměli tomu, co říkají.
(věk v době adopce: 11, 10 a 9 let; 5 měsíců po adopci)
Každým měsícem stále méně často.
(věk v době osvojení 11, 8,5 a 6 let; 9 měsíců po osvojení)
Z těchto i dalších komentářů rodin, které osvojily sourozence, si lze udělat představu, že pouze skupina tří starších dětí si litevštinu uchovává o něco déle. Rodiny velmi často uváděly jako dobu, kdy děti přestaly mluvit litevsky, několik týdnů či měsíců. I když předpokládáme, že děti spolu mluvily litevsky nebo částečně litevsky ještě déle, když je rodiče neslyšeli, údaje ukazují, že sourozenci si litevštinu v komunikaci mezi sebou uchovávají nejvýše rok. V některých případech děti začnou mezi sebou mluvit novým jazykem hned po příjezdu do Itálie, což uvádí velmi značná část rodin. I když to může znít zvláštně a je pochopitelné, že děti v té době ještě italsky dobře neumějí, snaží se tímto jazykem mluvit, a to pravděpodobně ze stejných
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 12
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 12 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
psychologických důvodů a z velké touhy co nejrychleji se začlenit a zapojit do nového života. Dokládají to také následující komentáře rodin:
Přestaly mluvit litevsky od chvíle, kdy vystoupily z letadla. Nikdo z příbuzných (prarodiče, strýcové, tety) je nikdy neslyšel pronést jediné litevské slovo.
(věk v době osvojení 6 a 8 let; 3 roky po osvojení)
Když jsme se vrátili do Itálie, téměř okamžitě přestaly [mluvit litevsky], zanedlouho už spolu mluvily italsky.
(věk v době osvojení 6,5 a 3,5 roku; 4 roky po osvojení)
Po šesti měsících [odpověď na otázku, kdy přestaly].
(věk v době osvojení 9, 8 a 7 let; téměř 2 roky po osvojení)
Mezi sebou mluvily litevsky ještě asi 2–3 týdny po příjezdu do Itálie.
(věk v době osvojení 8 a 7 let; něco málo přes 1 rok po osvojení)
Okamžitě začaly mluvit italsky a litevštinu opustily. Bohužel s nimi nemůžeme vést rozhovor v litevštině.
(věk v době osvojení 7 a 5 let; 3,5 roku po osvojení)
V jedné adoptivní rodině je jeden z rodičů Litevec. Tato rodina uvedla následující komentář: mluvit spolu litevsky přestaly asi po 6 měsících, ale v rodině si jazyk původu uchováváme (věk v době osvojení 6 a 5 let; téměř rok po osvojení). Z údajů je tedy patrné, že v adoptivních rodinách se litevština neuchovává ani v případech, kdy jsou v rodině rodilí mluvčí litevštiny. Sourozenci různého věku (i starší), kteří byli osvojeni společně a před osvojením spolu samozřejmě mluvili litevsky, poměrně rychle přecházejí k dominantnímu jazyku prostředí i při vzájemné komunikaci.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 13
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 13
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
Jak již bylo zmíněno, adoptivní rodiče obvykle litevsky neumějí, děti by proto potřebovaly partnery ke konverzaci mimo rodinu. V Itálii litevské komunity existují, ale pouze ve větších centrech nebo v oblastech s početnější litevskou populací, například v Miláně, Římě či Toskánsku. Rodiny žijící dál od center, v jiných oblastech, nemají možnost se činnosti těchto komunit účastnit. Některé rodiny se však snažily tyto komunity najít a vodit děti na jejich pořádaná setkání. Například:
Jsme členy milánské litevské komunity a často se účastníme mší svatých v litevštině.
(věk v době adopce 6,5 roku; téměř 5 let po adopci)
Když jsme navštěvovali školu litevštiny při státním velvyslanectví v Římě, seznámili jsme se s rodinou litevského původu, která žije v Itálii kvůli práci. Navázali jsme přátelské vztahy, které se ještě více upevnily díky častým setkáním při různých dětských představeních a koncertech, společným oslavám náboženských svátků a trávení času venku na čerstvém vzduchu.
(věk v době adopce 8 let, 3 roky po adopci)
Ne každá snaha najít Litevce skutečně pomáhá zachovat kontakt s jazykem; například jedni adoptivní rodiče uvedli, že se stýkají se smíšenou rodinou, v níž však litevská matka mluví se svými dětmi italsky.
2.3. Pokud nejsou partneři ke konverzaci
Obvykle tedy nastává situace, kdy adoptivní rodiče nemohou s dětmi mluvit litevsky, adoptované dítě nebo skupina sourozenců po nějaké době přestane spolu mluvit litevsky a partneři ke konverzaci mimo rodinu nejsou dostupní nebo s nimi není možné se často stýkat. Ačkoli by se adoptivní rodiny o zemi původu dětí zdánlivě neměly příliš zajímat, přesto se velmi často cítí s Litvou výjimečně spojeny. Adopce zásadně mění život nejen dětem, ale i rodičům a celé širší rodině; bývá uskutečněním dlouho očekávaného snu mít děti, z čehož pramení hluboká úcta a vděčnost vůči zemi původu dětí. Rodiny mají samozřejmě zájem
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 14
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 14
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
dbají na rychlé přizpůsobení dětí novému prostředí, starají se, aby se rychle naučily italsky a zvykly si, avšak noví rodiče často cítí také povinnost alespoň částečně zachovat dětem litevskou identitu.
Nemají-li konkrétní partnery ke komunikaci, rodiče hledají jiné možné prostředky. Jedna rodina například uvedla, že mladším dětem nabízí ke zhlédnutí litevské animované pohádky. V dotazníku byla položena ještě jedna nepřímá otázka související se zachováním litevské identity – „Mluví se v rodině o Litvě?“. Jak je vidět z obr. 1, více než polovina rodin uvedla, že o Litvě mluví často; poměrně velká část rodin hovoří o zemi původu dětí někdy. O Litvě se ve své rodině nezmiňuje jen velmi malá část.
OBR. 1. Odpovědi na otázku „Mluvíte v rodině o Litvě?“
V komentářích k této otázce rodiče velmi často uváděli, že se tak snaží zachovat alespoň nějaké pouto s Litvou; často vzpomínají na čas, který tam společně strávili, nebo děti vyprávějí své vzpomínky na dětství. Adoptivní rodiče podněcují starší adoptované děti, aby vyprávěly o Litvě, a vybízejí je, aby si vzpomněly na slova nebo litevská jídla. Rodiče, kteří adoptovali menší děti, se jim sami snaží vyprávět, co vědí o litevských zvycích apod. Velmi často se chtějí vydat do Litvy. Zvláště pozitivní postoje k Litvě dokládají následující komentáře:
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 15
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 15
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
Zůstala v našich srdcích a přinesla nám radost – našeho chlapečka. Lidé jsou milí a uctiví. Slíbila jsem dítěti, že se do Vilniusu (velmi krásného města) vrátíme, jakmile trochu povyroste.
(věk v době adopce 2,5 roku; téměř 4 roky po adopci)
Je to vlast našich dětí, a tedy i naše vlast.
(věk v době adopce 6 a 4,5 roku; 3 roky po adopci)
O Litvě mluvíme při nejrůznějších příležitostech, o jídle, sportu, škole, lidech, o všem, ale srdce mého syna už patří Itálii.
(věk v době adopce 8,5 roku; 3 roky po adopci)
Mluvíme, připravujeme tradiční jídla, už jsme byli na krátké dovolené v místech, kde jsme se poprvé setkali.
(věk v době adopce 10 let; 1,5 roku po adopci)
Vzpomínáme na některé společně strávené chvíle nebo o Litvě mluvíme, když v rádiu slyšíme zprávy (o sportu apod.), ve kterých se o Litvě zmiňují. Když se díváme na mapu, nejprve na ní hledáme Litvu a Vilnius.
(věk v době adopce 7 a 4 roky; 5 let po adopci)
Mluvíme téměř každý den, protože svůj současný život nevyhnutelně spojuje s minulostí, a tak si připomíná dětské zvyky z doby, kdy žil v různých rodinách. Z jedné rodiny má mnoho nepříjemných vzpomínek, ale také krásné chvíle z rodiny jiné pěstounky <...>. Říká, že by se k nim chtěl vrátit na návštěvu.
(věk v době adopce 8 let; 3 roky po adopci)
Náš syn má v Litvě sestru, kterou má velmi rád, často si o ní povídáme. Často vzpomíná na litevské zvyky, někdy si také něco přikrášlí, srovnává svůj dřívější život se životem v Itálii, kde se velmi rychle přizpůsobil.
(věk v době adopce 7 let; téměř 3 roky po adopci)
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 16
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 16
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
Z údajů z dotazníku vyplývá, že možná ne všechny, ale rozhodně velká část rodin hodnotí Litvu pozitivně a snaží se tyto postoje vštípit i svým dětem litevského původu. Ačkoli, jak již bylo zmíněno, v případě adopce nastávají situace, kdy si děti samy kvůli svým negativním zkušenostem nechtějí na zemi původu vzpomínat, rodiny se jim s pomocí odborníků snaží pomoci postupně přijmout své kořeny, protože je to důležité i pro psychické zdraví dítěte.
2.4. Co z litevštiny zůstává po více než roce?
Dosud probírané postoje adoptivních rodičů k cizím jazykům a Litvě ukazují, že většina z nich zaujímá velmi nebo spíše pozitivní postoj. Některé rodiny se snaží dětem najít rodilé mluvčí, s nimiž by mohly hovořit, nebo se jinak snaží, aby si udržely vztah k jazyku a vazby na Litvu. To není snadné. Již při diskusi o adopcích sourozeneckých skupin se ukázalo, že v nové zemi se litevsky mluví nejvýše několik měsíců. V dotazníku byla také otázka, jak adoptivní rodiče hodnotí schopnost dětí mluvit litevsky a porozumět tomuto jazyku. Je pochopitelné, že rodiče, kteří jazyk neovládají a možná neměli žádnou příležitost setkat se s lidmi litevského původu, to nedokážou přesně posoudit, proto byla zařazena i odpověď „nelze určit, protože k tomu nebyla příležitost“. Ti, kteří přesto zvolili jinou odpověď, k tomu pravděpodobně měli důvod. Je však třeba zdůraznit, že jde o deklarované jazykové schopnosti dětí.
Na obr. 2 a 3 níže nejsou zahrnuty údaje o dětech, které byly adoptovány nedávno, tj. od adopce neuplynul ani rok6. Údaje jsou uvedeny podle stejných věkových skupin dětí a jde o absolutní počty. Jak je patrné z obr. 2, adoptivní rodiče pouze několika starších adoptovaných dětí uvedli, že děti po více než roce od adopce litevsky „mluví“ (N = 2) nebo „mluví s obtížemi“ (N = 3). Naprostá většina dětí ve všech věkových skupinách (N = 65) už litevsky nemluví. Lze k nim patrně přiřadit i ty, které „říkají několik slov“ (N = 17), neboť jde skutečně jen o několik základních slov, například chléb, mléko, čaj, která se v době adopce ještě
6 Podle výsledků dotazníku je 18 dětí, které byly adoptovány před méně než rokem (v 9 rodinách), z toho 12 ve školním věku. Z kvantitativního hlediska nejde o příliš reprezentativní soubor, přesto se uvádí, že přibližně 5 dětí litevsky mluví a přibližně 6 už nemluví.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 17
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 17 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
se adoptivní rodiče naučili v Litvě a které se v rodině nadále používají. Je přirozené, že mezi dětmi, které umějí jen těch několik slov, jsou i starší děti, které v době adopce litevštinu dobře ovládaly.
OBR. 2. Odpovědi na otázku „Mluví dítě litevsky?“ (více než rok po adopci, podle věkových skupin, absolutní počty)
Hodnocení rodičů, nakolik děti rozumějí litevštině, je znázorněno na obr. 3. Schopnost porozumění rodiče hodnotí o něco lépe než schopnost mluvit, v zásadě je však hodnocení velmi podobné. Naprostá většina dětí ve všech věkových skupinách (N = 59) po více než roce od adopce litevsky už nerozumí. Podle rodičů o něco více dětí různého věku litevsky „rozumí“ (N = 10) nebo „trochu rozumí“ (N = 13). Větší část dětí než v případě jazykové produkce neměla příležitost, aby byla jejich pasivní znalost jazyka ověřena (N = 17).
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 18
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 18 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
OBR. 3. Odpovědi na otázku „Rozumí dítě litevsky?“ (více než rok po adopci, podle věkových skupin, absolutní počty)
Je samozřejmé, že údaje z průzkumu vypovídají o názorech adoptivních rodičů a o jejich deklarovaných jazykových schopnostech dětí; skutečné jazykové kompetence dětí nebyly ověřovány. Přesto byly získány velmi podobné odpovědi od různých rodin: těch, které adoptovaly různý počet dětí, adoptovaly děti různého věku a odpovídaly s různým časovým odstupem od adopce. Jak se ukazuje, zásadní změny nastávají během prvních několika měsíců života v jiné zemi, většinou do jednoho roku. Po roce už je pozdě podnikat kroky, které by pomohly zachovat dítěti mateřský jazyk. Výmluvně to dokládá i následující odpověď jedné rodiny:
Po prvním školním roce jsme se dozvěděli, že ve škole je možné učit se mateřský jazyk a že učitelka je Litevka. Souhlasili jsme, ale bohužel už bylo pozdě, protože dítě si nic nepamatuje. A dodnes si nepamatuje <...>. Kdyby se začalo učit litevsky už od prvního roku života v Itálii, nejspíš by všechno nezapomnělo a dnes by svůj mateřský jazyk určitě umělo. Škoda!!! (věk při adopci 7 let; téměř 3 roky po adopci)
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 19
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 19
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
SHRNUTÍ A DISKUSE
Výsledky průzkumu mezi rodiči, kteří adoptovali děti z Litvy, ukazují, že kognitivní složka jazykových postojů v zásadě působí – téměř všechny rodiny považují znalost jazyka za důležitou. Působí i emocionální složka – postoje adoptivních rodičů k litevštině jsou velmi pozitivní. Jak dokládají komentáře uvedené v odpovědích na nepřímé otázky, emocionální složka je dokonce mimořádně silná – adoptivní rodiny jsou neoddělitelně spjaty s Litvou a k této zemi cítí úctu a vděčnost. Složka jazykového chování v případě mezinárodních adopcí působit nemůže, jinými slovy, adoptivní rodiče nemohou s adoptovanými dětmi hovořit v jazyce jejich původu. Přesto je patrné, že první dvě složky – kognitivní a emocionální – jsou tak silné, že rodiny v některých případech podnikají určité kroky, aby zachovaly jazyk původu dítěte: vyhledávají komunity nebo Litevce v místech svého bydliště, starší děti vybízejí, aby vzpomínaly na Litvu a litevská slova, a mladším o Litvě samy vyprávějí. Obecně k tomu mají větší sklon rodiče, kteří ovládají a používají i jiné cizí jazyky.
Navzdory dobrým úmyslům a snaze však děti jazyk zapomenou za méně než rok. I když mají partnera, který umí litevsky, tedy jsou adoptovány společně se sourozenci, přestanou spolu litevsky mluvit okamžitě nebo po několika měsících. Děti se často odmítají jakkoli spojovat se zemí původu, a tedy i s litevštinou, což je důsledkem psychických traumat, která prožily v minulosti. Lze předpokládat, že když se konečně dostanou do klidného rodinného prostředí a získají potřebnou odbornou pomoc, mohou traumata alespoň částečně překonat; trvá to však řadu let a během této doby se jazykové dovednosti zcela vytrácejí.
Tyto výsledky průzkumu mají určité podobnosti se situací litevských dětí žijících v diaspoře. Zde se analyzovaly údaje o dětech, které při odchodu z Litvy uměly litevsky (jazykový vývoj několika mladších dětí nedosahoval věkové normy); přibližně polovina z nich se dokonce naučila litevsky psát. Hovořilo se tedy především o zachování již osvojených jazykových dovedností, to se však v prostředí jiného jazyka ukazuje jako velmi krátkodobé. Výzkumy litevské diaspory ukazují, že i v jednojazyčných litevských rodinách žijících v zahraničí začnou sourozenci často mezi sebou používat jazyk prostředí, přestože se v rodině mluví litevsky (Hilbig 2020). Při odchodu za životem do zahraničí tedy
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 20
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 20 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
i v případě dětí školního věku stojí za to zamyslet se nad podmínkami a jazykovým plánováním v rodině, které by jim pomohly jazyk zachovat, pokud o to usilujeme.
Pouze příznivý postoj rodičů k litevštině či jazykům obecně, tedy pozitivně působící kognitivní a emocionální složky postojů, nestačí. Jestliže rodiče oceňují praktický přínos znalosti jazyků, chápou význam zachování mateřského jazyka pro utváření identity dítěte, mají velmi pozitivní vztah k Litvě a litevštině a dokonce podnikají určité kroky k udržování kontaktů s Litevci, ale svým chováním jazyk dětí neovlivňují (v případě mezinárodních adopcí tento jazyk neovládají), jazyk zachovat nelze. I u dětí staršího školního věku, pro něž je litevština mateřským jazykem, jazykové kompetence během jednoho roku v prostředí jiného jazyka téměř zcela zanikají. Právě složka jazykového chování je nezbytná k tomu, aby rodiny žijící v emigraci, ať už jednojazyčné, nebo smíšené, daly dítěti dar mluvit litevsky a být dvojjazyčné, nikoli jednojazyčné a mluvit jiným jazykem než mateřským jazykem rodičů.
LITERATŪRA
Blažienė Agnė 2016: Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai. – Bendrinė kalba 89. Prieiga internete: http://journals.lki.lt/bendrinekalba/article/view/176/193.
Brown James Dean 2001: Using Surveys in Language Programs, Cambridge: Cambridge University Press.
DiGregorio Daniela 2009: The Phenomenon of International Adoption with a Focus on Second Language Acquisition: A Case Study of Internationally Adopted Children and Adolescents from Russia: PhD thesis, Indiana University of Pennsylvania.
Dörnyei Zoltán, Csizér Kata, Németh Nóra 2006: Motivation, Language Attitudes and Globalisation: A Hungarian Perspective, Bristol, Blue Ridge Summit: Multilingual Matters.
Garrett Peter 2010: Attitudes to Language, Cambridge: Cambridge University Press.
Garrett Peter, Nikolas Coupland, Angie Williams 2003: Investigating Language Attitudes, Cardiff: University of Wales Press.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 21
JOGILĖ TERESIA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 21
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
Gauthier Karin, Genesee Fred 2011: Language Development in Internationally Adopted Children: AA Special Case of Early Second Language Learning. – Child Development 82(3), 887–901.
Geren Joy, Snedeker Jesse, Ax Laura 2005: Starting Over: A Preliminary Study of Early Lexical and Syntactic Development in Internationally Adopted Preschoolers. – Seminars in Speech and Language 26(1), 44–53.
Glennen Sharon 2002: Language Development and Delay in Internationally Adopted Infants and Toddlers. A Review – American Journal of Speech-Language Pathology 11, 333–339.
Gudavičienė Eglė 2019: Oslo lietuvių kalbų mokėjimas ir kalbinis elgesys. – Emigrantai: kalba ir tapatybė II, sud. M. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 149–182.
Hilbig Inga 2019: Dvikalbystė Oslo lietuvių šeimose. – Emigrantai: kalba ir tapatybė II, sud. M. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 183–241.
Hilbig Inga 2020: Nedarnioji vaikų dvikalbystė mišriose emigrantų šeimose. – Taikomoji kalbotyra 14, 1–20. DOI: https://doi.org/10.15388/T.
Hyltenstam Kenneth, Bylund Emanuel, Abrahamsson Niclas 2009: Dominant-language Replacement: The Case of International adoptees. – Bilingualism: Language and Cognition 12(2), 121–140.
Jakaitė-Bulbukienė Kristina 2015a: Lietuvių kalbos išlaikymą emigrantų šeimoje lemiantys veiksniai: JAV atvejis. – Taikomoji kalbotyra 7. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/taikomojikalbotyra/article/view/17495.
Jakaitė-Bulbukienė Kristina 2015b: Šeimos kalbų politika ir vadyba. – Emigrantai: kalba ir tapatybė, sud. M. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 67–114.
Milroy Lesley, Gordon Matthew 2003: Sociolinguistics: Method and Interpretation, Oxford: Blackwell Publishing.
Pallier Christophe, Dehaene Stanislas, Poline Jean-Baptiste, LeBihan Denis, Argenti Anne Marie, Dupoux Emmanuel, Mahler Jacques 2003: Brain Imaging of Language Plasticity in Adopted Adults: Can A Second Language Replace the First? – Cerebral Cortex 13, 155–161.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 22
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 22
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
Ramonaitė Jogilė Teresa 2011: Į Italiją įvaikintų vaikų kalba įtėvių žvilgsniu. – Kalbotyra 63(3), 40–58.
Ramonaitė Jogilė Teresa 2013: Antrosios kalbos įsisavinimas natūralioje aplinkoje: įvaikinimo Italijoje atvejis. – Taikomoji kalbotyra 2. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/taikomojikalbotyra/article/view/17262/16428.
Ramonienė Meilutė (sud.) 2015: Emigrantai: kalba ir tapatybė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Ramonienė Meilutė (sud.) 2019a: Emigrantai: kalba ir tapatybė. II, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Ramonienė Meilutė 2019b: Family and the Maintenance of the Heritage Language: The Case of Lithuanian Diaspora. – Politique Linguistique familiale/Family Language Policy. Enjeux dynamiques de la transmission linguistique dans un contexte migratoire. Dynamics in Language Transmission Under a Migratory Context, sud. Sh. Haque, F. Le Lièvre, Munich: LINCOM, 135–158.
Schmid Monika S. 2012: The Impact of Age and Exposure on Bilingual Development in International Adoptees and Family Migrants: A Perspective from Holocaust Survivors. – Linguistic Approaches to Bilingualism 2(2), 177–208. DOI: https://doi.org/10.1075/lab.2.2.03sch.
Snedeker Jesse, Geren Joy, Shafto Carissa L. 2007: Starting Over: International Adoption As Anatural Experiment in Language Development. – Psychological Science 18(1), 79–87.
Vaisėtaitė Eglė 2020: Airijos lietuvių gimtosios kalbos žodyno dydis ir atricijos požymiai. – Taikomoji kalbotyra 14, 116–132. DOI: https://doi.org/10.15388/Taikalbot.2020.14.9.
Vrobel Gretchen Miller, Emily Helder, Elisha Marr (eds.) 2020: The Routledge Handbook of Adoption, Abingdon, Oxon–New York, NY: Routledge.
Gauta 2021 04 19
Priimta 2021 09 07
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 23
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 23 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
LANGUAGE ATTITUDE AND LANGUAGE BEHAVIOUR: THE IMPACT OF WHICH IS STRONGER?
STUDY OF INTERNATIONAL ADOPTION SITUATION AND LINKS WITH EMIGRATION
Summary
Language attitudes that are considered to be an important factor in language maintenance as they impact language behaviour. The paper analyses language attitudes in a particular setting of international adoption and this gives an opportunity to separate the cognitive and affective components of language attitudes from the behavioural component as the adoptive parents do not know the mother-tongue of their children. The data is taken from a sociolinguistic survey to the adoptive Italian parents of Lithuanian children. The respondents are 74 families and the information provided concerns 117 children adopted from Lithuania at different ages, the great majority over the age of 5, therefore with fully developed first language skills, about half also literate in their L1. Two thirds of the children were adopted together with at least one sibling.
The paper analyses the declared language attitudes, the language practices (knowledge and use of foreign languages) of the adoptive parents and the relation to efforts of maintaining some kind of link to Lithuanian. The results show that families where at least one parent knows and uses at least one foreign language are more likely to take initiative in maintaining links. However, in the situation of adoption, i. e. children with experience of abandonment trauma, this is sometimes postponed due to psychological well-being of the child.
Another aspect that is considered is the maintenance of Lithuanian in groups of siblings. The data shows that only groups of three siblings of older age (about 10 years old) maintain Lithuanian speaking among themselves for longer than a couple of months after the arrival to the country of the new life. In this case when no interlocutors in the mother-tongue are available for the children within the family, the adoptive parents put other efforts to maintain at least some links. For instance, contacting local Lithuanian communities or at least talking to the children about Lithuania. The open questions of the survey reveal greatly positive attitudes of the adoptive
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 24
JOGILĖ TERESA RAMONAITĖ. Kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys: kieno poveikis stipresnis? | 24
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.04
parents towards Lithuania, they consider this country to be of great importance in their lives via adoption.
Despite the general very positive language attitudes of the adoptive parents both towards languages in general and towards Lithuanian and Lithuania as they hold it particularly dear, the children do not maintain the Lithuanian language. This shows in a very evident way how the cognitive and affective components of language attitudes, no matter how strong and positive they might be, when separated from the behavioural component, i. e. not speaking the language to the children, result in complete language loss within a such short period of time as one year. The situations described have resemblance with some language situations in case of emigration, a topic of great importance for Lithuanians in the recent decades, baring exactly this difference that the emigrated Lithuanian parents do have the ability to speak their mother-tongue to the children but sometimes are reluctant to do so or give up trying.
KEYWORDS: language attitudes, maintenance of Lithuanian, international adoption, language behaviour.
