Článek má za cíl seznámit s potřebou a možnostmi rozvoje průvodce slovotvorbou (ŽDV). Jsou zde probrány některé rýsující se problémy, které nevyhnutelně vyvstanou při přizpůsobování této příručky slovotvorby substantiv údajům o slovotvorbě jiných slovních druhů. První možností rozvoje ŽDV je doplňovat příručku s využitím stávající struktury databáze o nová data, například o příklady slovotvorných útvarů z fundamentálních děl o slovotvorbě v litevštině, jakož i o poznámky k užívání těchto útvarů, tendencím v neologické tvorbě apod. Další možností je upravit strukturu databáze, aby v případě potřeby bylo možné shromažďovat jiné údaje, než se dosud předpokládalo. Slova různých slovních druhů (substantiva, adjektiva, slovesa, příslovce) se liší strukturou slovotvorných údajů i slovotvornými kategoriemi (pokud je mají), takže neupravený strukturální model slovotvorby substantiv by se k popisu slovotvorby jiných slovních druhů pravděpodobně nehodil. Kromě toho by se při slovotvorbě adjektiv objevily další problémy kvůli nejednotnému uplatňování principu synchronie při jejím popisu v gramatikách.
ABSTRAKT
Studie si klade za cíl představit potřebu a možnosti rozvoje Průvodce slovotvorbou (WFG). Pojednává o některých nově se objevujících problémech, které nevyhnutelně vyvstanou při přizpůsobování této příručky o tvoření podstatných jmen slovotvorným údajům z jiných slovních druhů. První možnost rozvoje
1 Článek vychází z příspěvku předneseného na 58. mezinárodní vědecké konferenci prof. Artura Uozola Gramatika ir žodžių daryba (lotyš. Gramatika un vārd darināšana), která se konala 16.–17. března 2023 v Rize na Lotyšské univerzitě.
DAIVA MURMULAITYTĖ. Žodžių darybos vedlio plėtros gairės
87
Page 2
První možnost rozvoje WFG spočívá ve využití stávající struktury databáze k doplnění nových údajů, například příkladů odvozených slov a složenin ze základních prací o slovotvorbě v litevštině, jakož i poznámek o užívání odvozených slov a složenin, tendencích v tvoření nových slov apod. Další možností je upravit strukturu databáze WFG, bude-li třeba shromažďovat údaje odlišné od těch, s nimiž se dosud počítalo. Slova různých slovních druhů (podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce) se mimo jiné liší strukturou slovotvorných údajů a slovotvornými kategoriemi, takže neupravený strukturální model pro popis tvoření podstatných jmen by se k popisu tvoření slov jiných slovních druhů pravděpodobně nehodil. Kromě toho by údaje o tvoření přídavných jmen přinesly další problémy, protože princip synchronie se při jeho popisu v mluvnicích uplatňoval nejednotně.
ÚVOD
Průvodce slovotvorbou (ŽDV) je digitální příručka o synchronním tvoření podstatných jmen v litevštině, jedna ze služeb informačního systému zdrojů litevského jazyka E. kalba (https://ekalba.lt/). Tento systém vznikl v Ústavu litevského jazyka v letech 2018–2021 modernizací a rozšířením dříve používaného informačního systému zdrojů litevského jazyka LKIIS. ŽDV je jednou z novinek systému a spolu s Kalbos patarimais tvoří skupinu elektronických služeb E. patarimai. Tato příručka má rychle a stručně seznámit s prostředky tvoření podstatných jmen v litevštině a se základními zákonitostmi jejich tvoření, popsanými v mluvnicích z druhé poloviny 20. století. Vychází z popisů tvoření podstatných jmen ve dvou mluvnicích – v Dabartinės lietuvių kalbos a akademické Lietuvių kalbos – přičemž informace v nich uvedené byly uspořádány podle několika hlavních hledisek (slovotvorných prostředků a vlastností základů, slovotvorného významu aj.). Tyto mluvnice zachycují stav synchronního tvoření podstatných jmen, který byl zkoumán a shrnut již před delší dobou: první díl akademické mluvnice vyšel v roce 1965 a čtvrté Dabartinės lietuvių kalbos gramatikos vydání v roce 2006. V tom druhém se však alespoň pokud jde o tvoření podstatných jmen v zásadě ve zkrácené podobě uvádějí tytéž informace jako v akademické Lietuvių kalbos gramatikoje. ŽDV však nabízí možnosti zachytit také novější rysy současného stavu litevštiny a tvoření nových slov.
Cílem článku je seznámit s možnostmi rozvoje ŽDV a s problémy, které se při něm začínají rýsovat. Za tímto účelem se analyzuje
88
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 3
struktura dat ŽDV, její vhodnost, úpravy a přizpůsobení novým údajům, tendence v tvoření nových slov v litevské slovní zásobě a jejich zachycení ve stávající databázi a specifika slovotvorných údajů o dalších slovních druzích (přídavných jménech, slovesech, příslovcích). Při výzkumu se používají analytická metoda, metoda synchronního slovotvorného rozboru a metoda popisná.
MOŽNOSTI A VÝZVY ROZŠIŘOVÁNÍ PŘÍRUČKY
1. Nejprve velmi stručně o možnostech vyhledávání údajů a získaných výsledcích2. S ohledem na formu a sémantiku derivátů jsou stanoveny dva způsoby vyhledávání informací – podle slovotvorného prostředku a podle významu. V prvním případě lze slovotvorný prostředek vyhledat pomocí klasifikačního schématu derivátů nebo v poli pro slovotvorné prostředky (nejprve se zvolí jejich typ); lze také rovnou vyhledat konkrétní slovotvorný prostředek zadáním jeho celého tvaru nebo části do vyhledávacího pole. Zobrazí se seznam slovotvorných prostředků odpovídajících kritériu vyhledávání; výběrem požadovaného prostředku se otevře jeho popis (nebo jeden z popisů uvedených na samostatných „kartách“). Popisy obsahují informace o vlastnostech slovotvorného základu a prostředku, průběhu tvoření slov, příklady derivátů a další údaje. Druhý způsob vyhledávání slovotvorných prostředků je sémantický. Používá se, pokud nás zajímá slovotvorná nebo lexikální sémantika, tj. údaje o slovotvorných kategoriích, slovotvorných významech nebo sémantických rysech; v takovém případě vybíráme z nabídek v příslušných polích. Informace lze vyhledávat podle několika rysů; k tomu je určeno především podrobné vyhledávání, které umožňuje zvolit nejrůznější kombinace vyhledávacích kritérií. Velmi užitečná je také možnost vyhledávání dále zužovat a zpřesňovat opětovným hledáním v již získaných výsledcích. Například po výběru slovotvorných prostředků pro tvoření názvů míst (nalezeno jich je 61) a zjištění, že základem těchto názvů mohou být slova různých slovních druhů, lze dále hledat pouze názvy utvořené ze sloves – po dodatečném zadání tohoto slovního druhu jako slovotvorného základu se první seznam slovotvorných prostředků zúží na 18.
2 Išsamiau žr. Murmulaitytė 2022: 9–12. E. kalbos Pagalbos skiltyje taip pat galima pamatyti trumpus filmukus, kurie vaizdžiai atsako į pagrindinius duomenų paieškos Žodžių darybos vedlyje klausimus: kaip jame pasirinkti paieškos linkmę pagal darybos priemonę; kaip pasirinkti paieškos linkmę pagal (darybos) reikšmę; kaip išfiltruoti sąrašą pagal darybos priemonę; kaip atlikti greitąją paiešką; kaip atlikti detaliąją paiešką (https://ekalba.lt/EKALBA%20Pagalba; žiūrėta 2023-11-05).
DAIVA MURMULAITYTĖ. Žodžių darybos vedlio plėtros gairės 89
Page 4
Nakonec lze zjistit, že pouze pět slovotvorných prostředků, jimiž se ze sloves tvoří názvy míst, je produktivních – jsou označeny jako produktivní slovotvorné prostředky, podle čehož se vyhledávání dále zpřesní. Jde o přípony –ykla (čiūožykla), –ynas (vynuogynas), –ynė (usnynė), –uma (dykuma) a koncovku –a (prieplauka)3.
2. V souvislosti s rozšiřováním ŽDV je třeba zmínit dvě možnosti. První spočívá v doplňování příručky o nové údaje při využití stávající datové struktury, druhá v úpravě struktury databáze, pokud je třeba shromažďovat jiné údaje, než se dosud předpokládalo.
2.1. V prvním případě máme na mysli především příklady derivátů – slov utvořených pomocí slovotvorných prostředků popsaných v této příručce. Na obrázku 1 jsou uvedeny příklady složenin vytvořených z přídavných a podstatných jmen – starší doklady i novotvary. Příklady derivátů jsou aktivními odkazy na lexikografické zdroje (je-li derivát uveden ve Slovníku současné litevštiny (BLKŽ), Slovníku současné litevštiny (DLKŽ₈e) nebo Slovníku litevského jazyka (LKŽe), a novotvar v Databázi nových slov litevského jazyka (ND)); po kliknutí na modře zobrazený a podtržený derivát se otevře jeho heslo v některém z těchto litevských slovníků nebo v databázi a lze si prohlédnout definici jeho lexikálního významu.
V současnosti jsou v ŽDV uvedeny pouze takové příklady derivátů z gramatik, které jsou potřebné k ilustraci slovotvorných zákonitostí a znázornění průběhu tvoření slova. V blízké budoucnosti se počítá s doplněním všech zbývajících příkladů derivátů z gramatik a základních slovotvorných děl (Urbutis 1961a, b; Keinys 1975, 1979, 1980, 1983; Paulauskienė 1994; Pakerys 1994 aj.), jakož i nejtypičtějších novotvarů z Databáze nových slov litevského jazyka. Tato databáze je průběžně doplňována, takže ideálně by mohla být souběžně doplňována i ŽDV. Pokud se tedy v příručce budou soustavně shromažďovat starší synchronní deriváty doložené do počátku 21. století a novotvary, měl by vzniknout jejich značný soubor a mělo by být možné objasnit tvoření konkrétního slova – při vyhledávání informací o tvoření určitého slova se otevře popis jeho slovotvorného prostředku, z něhož lze zjistit slovotvorný způsob, slovotvornou kategorii, slovotvorný význam, slovotvorný základ a
3 Taková rozmanitost možností vyhledávání je možná užitečnější pro badatele v oblasti tvoření slov, potřebují ji však také autoři textů a redaktoři, když hledají pracovní synonyma, rozmanitější výrazové prostředky apod.
90 BENDRINĖ KALBA | 96
Page 5
OBR. 1. Příklady složenin z přídavných a podstatných jmen
vlastnosti slovotvorného prostředku a další údaje. Tato okolnost, související s vysvětlováním tvoření konkrétních slov, je mimořádně užitečná a důležitá nejen při výuce a studiu tvoření slov, ale také při jeho zkoumání; přínosná je tedy nejen pro širokou veřejnost, ale i pro jazykovědce a badatele v oblasti tvoření slov.
2.2. Značné množství nových informací lze uvést v polích pro poznámky. Poznámky slouží k údajům, které se vzhledem ke své specifické povaze nevejdou do jiných datových polí; lze jimi například vysvětlit případy netypického tvoření nebo upozornit na jiné důležité skutečnosti. Poznámky mohou být dvojího druhu –
DAIVA MURMULATYTĖ. Žodžių darybos vedlio plėtros gairės 91
Page 6
OBR. 2 Poznámka k popisu netypických derivátů se sufixem –uma2
samostatný popis a obecná poznámka použitelná pro několik popisů určitého derivačního prostředku. Zatím se těchto polí pro poznámky využívá rovněž minimálně, pouze v případě potřeby upozornit na nějakou zvláštnost zaznamenanou v gramatikách, možnou vícenásobnou interpretaci derivace apod.
Například většina názvů míst se sufixem –uma je odvozena od jakostních přídavných jmen – dykuma (od dykas, -a), sausuma (od sausas, -a), žemuma (od žemas, -a). Občas se však objeví některé odvozené od slov jiných slovních druhů (aplinkuma vychází z příslovce aplink nebo podstatného jména aplinka, dauguma – z příslovce daug, plakuma „část kosy, kterou se kosí, ostří kosy“ a šakuma – od příslušných sloves). Takové případy jsou uvedeny v samostatném popisu tohoto sufixu a tato atypičnost tvoření je vysvětlena v poznámce k popisu; stojí v ní: „Netypické deriváty (vycházejí z jiných slovních druhů než přídavných jmen)“ (viz obr. 2).
Je-li třeba zdůraznit skutečnosti společné několika popisům téhož derivačního prostředku, uvádějí se v poli obecných poznámek. Například u masných
92
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 7Page 8
-iena1
NÁZVY NOSITELŮ VLASTNOSTI ODVOZENÉ OD PODSTATNÝCH A PŘÍDAVNÝCH JMEN
Pozornost jim byla vážněji věnována již na začátku tohoto století (např. ve stati Jurgity Mikelionienė (2002: 75–76) o analogii v litevském tvoření slov), takže uplynula již dostatečně dlouhá doba, aby bylo možné oprávněně rozpoznat změny v tvoření s touto příponou. V nejnovější práci Rity Miliūnaitė (2022: 280–282) jsou taková nová slova opatrně řazena nikoli k názvům masa, ale k názvům nositelů vlastnosti vyjádřené substantivem (tedy k jiné slovotvorné kategorii, a tudíž také k jiné, homonymní příponě), ačkoli první z těchto nových slov, laikraštiena, se soudě podle kontextů užití (souvislostí se stravou a rosolem) nepochybně opírá o analogii se slovem šaltiena (viz obr. 5). Jinde, například v disertaci Agnės Aleksaitė (2022: 89–90), je novotvar laikraštiena spolu s řadou dalších pejorativních označení, obvykle souvisejících s médii a sdělovacími prostředky, podmíněně řazen do kategorie názvů masa. V případě tohoto nového typu by snad bylo ještě třeba hledat přesnější formulace slovotvorného významu, které by mohly napomoci přesnějšímu zařazení těchto nových slov do jedné či druhé z uvedených slovotvorných kategorií. A samozřejmě je třeba mít na paměti, že se hodnotí nikoli jedna, ale tři homonymní přípony.
Dalším příkladem jsou změny slovotvorného významu názvů utvořených podle rozdílu pohlaví. Nové deriváty s příponou –inas a koncovkou –ė neoznačují pouze mužské-
94
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 9
5 OBR. Příklad užití novotvaru laikraštiena (ND)
zvířata opačného pohlaví, ale také osoby. Například příponou –inas utvořené auklinas, barakudinas, fyfinas, undinas, žvaigždinas nebo koncovkou -ė – budelė, kunigė, narcizė, šviesulė, kareivė, išmintė aj. (viz obr. 6). Do ŽDV je tedy třeba zařadit nejen tyto novotvary, ale také poznámku o novém slovotvorném sklonu souvisejícím se změněným slovotvorným významem.
3. Hlavním cílem ŽDV, uvedeným v úvodním představení, je pomoci uživatelům jazyka zvolit nejvhodnější slovotvorné způsoby a prostředky, když chtějí pojmenovat nové pojmy přicházející do litevštiny a vytvářet nová slova4. Pro tyto uživatele by měly být nejdůležitější informace o tvoření podstatných jmen – lze předpokládat, že by si především chtěli vytvořit
6 OBR. Změna slovotvorného významu novotvarů označujících pojmenování podle rozdílu pohlaví
litevské pojmenování nového jevu, nové či cizí reality apod., tedy podstatné jméno. Data do příručky proto byla od počátku uspořádána právě pro popis tvoření podstatných jmen. Příručku by však bylo možné rozšířit také o slovotvorné údaje z dalších slovních druhů a popsat zákonitosti tvoření přídavných jmen, sloves a příslovcí. To by bylo přínosné nejen pro praktické potřeby společnosti, ale i pro vědecký výzkum, neboť soustředění a strukturování slovotvorných údajů z různých slovních druhů na jednom místě by umožnilo získat obecnější obraz slovotvorby v litevštině, systémových vztahů mezi slovotvornými prostředky a případně rozpoznat tendence slovotvorných změn a předvídat jejich další vývoj.
Zde lze již hovořit o výzvách, neboť by nestačilo doplnit stávající databázi ŽDV o nové údaje; bylo by třeba upravit její datovou strukturu. Především proto, že její současná podoba, vytvořená pro shromažďování údajů o odvozeninách jediného slovního druhu, nepočítá s vyhledáváním odvozenin podle slovního druhu. Jakmile by byly k dispozici slovotvorné informace o dalších slovních druzích, možnost takového vyhledávání by byla nezbytná. Podle tohoto znaku – slovního druhu odvozeniny – by bylo možné sestavovat seznamy slovotvorných prostředků typických pro jednotlivé slovní druhy a porovnávat je z různých hledisek (množství, rozmanitost apod.). Badatelé slovotvorby by měli možnost podrobněji zkoumat specifika slovotvorných formantů, jimiž se tvoří slova různých slovních druhů, například posměš
96
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 11
zkoumat podstatná a přídavná jména se stejnými zdrobňovacími příponami (srov.: baltutelė staltiesėlė, mažiukas namukas aj.) nebo sémantiku předpon stejného tvaru u odvozenin podstatných jmen, přídavných jmen a sloves (srov.: pamiškė, pasmakrė, patėvis, pavakarė, patarmė, pamuilės, pasukos; parankus, –i; paaugti, pakelti, palįsti, pavažiuoti, pamilti, pakapoti aj.).
3.1. Jedním z problémů je vztah synchronie a diachronie v popisech různých slovních druhů, konkrétně například určitá diachroničnost popisu tvoření přídavných jmen. V uvedených gramatikách litevštiny a dalších popisech tvoření přídavných jmen se rozlišují (rozšířené) derivační koncovky přídavných jmen se (desemantizovanými) souhláskovými formanty; například následující derivační afixy se považují za varianty derivační koncovky –us, –i:5
• –l–us, –i (taiklus, –i),
• –m–us, –i (tūžmus, –i),
• –n–us, –i (lipnus, –i),
• –r–us, –i (jautrus, –i),
• –sl–us, –i (dėsli),
• –s–us, –i (gausus, –i).
V ŽDV není taková heterogenní struktura slovotvorných prostředků (–l–us, –m–us, –r–us atd.) předpokládána. Z dnešního hlediska se však tyto adjektivní afixy jinde považují za přípony: –lus, –i, –mus, –i, –rus, –i6 atd. (Paulauskienė 1994: 181; Keinys 1999: 78, srov. Ambrazas 2011: 14), a proto by mohly být po strukturální stránce vhodně ukládány v již vytvořené databázi jako přípony, přičemž informace o nich by se uváděly obdobně jako u přípon podstatných jmen. To by mimo jiné umožnilo postupně soustavně popsat synchronní slovotvorbu v litevštině v jediném zdroji. Jak již bylo zmíněno, v gramatikách tato soustavnost chybí. Další věc (ať už jsou názory na synchroničnost popisu přídavných jmen jako celku jakékoli7) – je zřejmé, že ve 21. století přídavné jméno stiprus, –i
5 Plg.: DLKG 2006: 191–192, 202–203; LKG 1965: 551–555; Valeckienė 1998: 312; dar plg. Džežulskienė 2001: 60 ir ten nurodytą lit.
6 Například při hledání informací podle morfému –r– v Databázi morfemiky litevského jazyka (LKMDB) by u vybraných slov j–vai–r–iai, jaut–r–iai, jaut–r–um–as, plėš–r–ūn–ų, ving–r–yb–es aj. jen stěží bylo možné chápat jej jinak než jako příponu (navštíveno 7. 11. 2023).
7 Šiuo aspektu plg. akademinės gramatikos recenziją (Girdenis, Žulys 1973: 204–206). Kai kurie LKG autoriai, atsakydami jos recenzentams, teigia (be kita ko, pasiremdami ir kita, Jono Kazlausko (1965: 174) recenzija), kad „būdvardžių daryba, kuri recenzentams rodosi „visai kitaip suprantama“, iš tikrųjų Gramatikoje parašyta pagal tuos pačius sinchroninio aprašo principus, kaip ir daiktavardžių daryba“ (Ambrazas ir kt. 1974: 185).
DAIVA MURMULAITYTĖ. Žodžių darybos vedlio plėtros gairės
97
Page 12
stěží již lze chápat jako odvozeninu od slovesa stipti ‚zdechnout‘ s formantem –rus, –i (varianta derivační koncovky –us, –i se souhláskovým formantem), a to ani po vysvětlení, že z hlediska slovotvorby vyjadřuje opačný příznak vyplývající z výsledku děje (LKG 1965: 552; DLKG 2006: 222). Možná ani některá další přídavná jména, jejichž označované příznaky se od dějů vyjadřovaných základovými slovesy více či méně vzdálily a změnily, dnes většina mluvčích litevštiny patrně již nespojuje s těmito základovými slovesy, která lze chápat už jen historicky, srov. gau-sus a gauti, šau-nus a šauti, svar-bus a sverti, pil-nas a pilti, marg-as a mirgėti, apskri-tas a apskrieti aj. (LKG 1965: 552–553; DLKG 2006: 203, 222–223). Pakládá se tedy také otázka morfematického členění těchto přídavných jmen v současném jazyce a slovotvorných prostředků (přípon, koncovek), které se v nich (ne)vyčleňují. Zdá se, že slovotvorbu přídavných jmen je před zařazením údajů do ŽDV třeba ještě důkladněji prozkoumat, zhodnotit tendence v neologické tvorbě a zjistit, které údaje z gramatik a jak lze strukturovat a uvádět ve stávající databázi a co má být podáno jako poznámka či doplňující informace. Při strukturování údajů je třeba mít na paměti potřebu i možnosti mnohostranného vyhledávání.
Otázka nejednotné struktury slovotvorných prostředků by byla aktuální také při uvádění údajů o slovotvorbě sloves (z DLKG 2006: 385–410; LKG 1965: 218–298; Jakaitienė 1973 aj.), konkrétně variant slovesných přípon, například:
• –yti (braukyti: braukti),
• –st-yti (barstyti: berti),
• –d-yti (guldyti: gulti);
• –oti (buvoti: být (buvo)),
• –č-ioti (trūkčioti: traukti),
• –l-(i)oti (žergloti: žergti),
• –sn-oti (keiksnoti: keikti).
Tyto slovotvorné afixy by stejně jako v právě probíraném případě přídavných jmen měly být považovány za přípony. Vzhledem k tomu, že slovotvorné prostředky jsou v ŽDV klasifikovány také podle svých vlastností (mohou být označeny jako produktivní, řídké, nářeční, mezinárodní, nenormativní, složené, variantní a podobně – seznam vlastností není uzavřený), mohly by být uvedené slovesné přípony uváděny samostatně a označeny jako varianty⁸. Z podstatných jmen však…
⁸ „Slovesa současné litevštiny se tvoří pomocí devíti příponových morfémů: –auti, –enti, –inėti, –inti, –yti, –oti, –telėti, –ėti, –oti. Každý z nich může mít i několik variant. Například derivační morfém –ėti má v konkrétních slovotvorných útvarech tyto podoby: –ėti, –dėti, –lėti, –nėti, –sėti, morfém –oti pak – –oti, –ioti, –čioti, –l(i)oti, –n(i)oti, –sn(oti), –šn(oti) <...> Takových konkrétních slovesných přípon je v současné litevštině asi 80“ (DLKG 2006: 386).
98
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 13
z prostředků tvoření slov má takový rys pouze šest nářečních předpon (an–, ažū–, in–, par–, pry–, už–) a jejich variantnost nesouvisí se strukturou prostředku tvoření, variantnost prostředků tvoření podstatných jmen se označuje na jiném základě (vztah spisovného jazyka a nářečí). U sloves tedy není tak jasné, zda by nebylo třeba upravit stávající strukturu databáze ŽDV, aby bylo možné znázornit vzájemné vztahy mezi variantami prostředků tvoření.
Jiná je specifická prostředek tvoření sloves, zvratná částice (zvratný afix). Aniž bychom se pouštěli do diskuse o tom, zda je zvratnost tvořením slov9, avšak v souladu s koncepcí uvedenou v Gramatice současné litevštiny, podle níž „[L]itevská slovesa se tvoří příponami, předponami a zvratným afixem. Všechna odvozená slovesa jsou tedy deriváty“ (DLKG 2006: 385), je v kontextu rozvoje ŽDV v zásadě důležité, že ve stávající datové struktuře určené k popisu prostředků tvoření podstatných jmen není pro zvratnou částici místo. Podstatná jména se tímto afixem netvoří. Pokud tuto morfému obsahují, převzala ji z výchozího zvratného slovesa, např.: apsirik-imas (: apsirikti), rū-pin-imasis (: rūpintis) aj. Při rozšiřování ŽDV o údaje o tvoření sloves a při chápání zvratné částice jako derivačního afixu by tedy bylo třeba rozšířit také seznam typů prostředků tvoření (a upravit výchozí schéma derivátů), nejen doplnit stávající datová pole o nové údaje.
Na závěr je třeba připomenout, že deriváty uvedených slovních druhů se liší derivačními kategoriemi (příslovce se do nich vůbec nečlení). Při rozvoji ŽDV by v některých případech možná stačilo doplnit současný seznam derivačních kategorií. Například v popisech prostředků tvoření sloves se však vedle kategoriálních významů široce využívají i skupinové derivační významy a bylo by třeba je vzájemně propojit. Ke shromažďování těchto informací by patrně bylo třeba vytvořit další datová pole, aby vyhledávání bylo funkční. V současném ŽDV je derivačnímu významu věnováno jedno datové pole. Kategoriální derivační významy podstatných jmen lze od skupinových v společném seznamu rozlišit podle toho, že jsou uvedeny na začátku seznamu derivačních významů a jsou
9V této otázce nepanuje shoda, o čemž se lze přesvědčit pouhým nahlédnutím do Encyklopedie litevského jazyka, kde se v oddílu o tvoření sloves, jehož autorem je Vincas Urbutis, zvratnost jako způsob tvoření sloves nezmiňuje (LKE 2008: 593–594), zatímco o zvratných slovesech Vytautas Ambrazas uvádí, že jde o slovesa s derivačním formantem s(i) (LKE 2008: 471). Srov. také různé výklady zvratnosti jako způsobu tvoření slov nebo tvarů a odpovídající pojetí zvratného afixu v těchto zdrojích: DLKG 2006: 406–409; LKG 1971: 190; LKŽin 1998: 170–171; Barauskaitė 1985: 29; Kuosienė 1986: 30; Paulauskienė 1983: 121–126; 1994: 289–291; 2007: 61 aj.
DAIVA MURMULAITYTĖ. Žodžių darybos vedlio plėtros gairės
99
Page 14
jsou očíslovány ve stejném pořadí a se stejným číslováním jako odpovídající derivační kategorie podstatných jmen.
Je zřejmé, že podstatná jména, přídavná jména, slovesa a příslovce se přesto liší strukturou derivačních údajů, takže neupravený strukturální model tvoření podstatných jmen by k popisu tvoření těchto slovních druhů nejspíš nebyl vhodný.
4. Hlavní pozornost ŽDV je věnována typickému morfologickému (tradičnímu) tvoření slov, aby se veřejnost seznámila se zákonitostmi slovotvorby a získala radu, jak správně utvořit nové slovo. Netypickým derivátům je v popisech prostředků tvoření vyhrazeno samostatné pole s ilustračními příklady. Sledujeme-li tendence v neologické tvorbě a považujeme-li za potřebné upozornit na některou slovotvornou novinku nebo ji podrobněji okomentovat, lze tak, jak již bylo uvedeno, činit obvyklým způsobem, tedy uváděním poznámek. V tomto ohledu však mohou být nutné strukturální úpravy databáze, pokud by se například ukázalo, že určité slovotvorné rysy či tendence jsou charakteristické pro slova více než jednoho slovního druhu a že je třeba pro tyto informace najít místo v popisech příslušných prostředků tvoření vytvořením dalších datových polí.
ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY
S ohledem na to vše lze současný ŽDV patrně považovat pouze za první krok k vytvoření komplexního elektronického slovotvorného slovníku litevštiny. Jeho vytvoření si vyžádá ještě čas a úsilí. Mimo jiné bude třeba stanovit priority, tedy co je nejdůležitější a čím by se mělo při rozvoji ŽDV začít. S ohledem na širokou veřejnost by bylo nejspíš třeba nejprve doplnit stávající databázi o příklady derivátů (jak těch doložených před 21. stoletím, tak nově vytvořených). Vycházíme-li z předpokladu, že pro veřejnost může být tvoření konkrétního slova aktuálnější než abstraktní informace o prostředcích tvoření, je třeba co nejdříve shromáždit co největší množství derivátů. Lze očekávat, že vedle dvou plánovaných směrů vyhledávání informací (podle formy prostředku tvoření a podle (derivačního) významu) se ukáže i potřeba vyhledávání podle příkladu a že se ŽDV bude k tomuto účelu používat častěji. Tato možnost vyhledávání je plánována i v současném ŽVD, avšak vzhledem k nedostatku údajů (derivátů) jsou zatím výsledky takového vyhledávání skromné.
Další možností rozvoje ŽDV je úprava databáze, která by ji přizpůsobila údajům jiného typu, než jaké se dosud předpokládaly. To by umožnilo slovník
100
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 15
doplnit údaje o tvoření slov u dalších slovních druhů – přídavných jmen, sloves a příslovcí. To by se hodilo například při využívání ŽDV nejen pro výukové účely, ale také pro vědecký výzkum slovotvorby. V litevských gramatikách je tvoření slov u jednotlivých slovních druhů popisováno různě; v případě přídavných jmen není důsledně dodržován princip synchronie. Má-li být možné shromáždit takto různorodé údaje v jediné funkční databázi, je třeba její strukturu dobře promyslet, zvláště pokud se nevytváří nová, ale vychází z dřívější struktury vytvořené pouze pro údaje o tvoření podstatných jmen. Realizace druhé možnosti rozvoje ŽDV by nepochybně zabrala více času – jednak kvůli úpravám databáze, jednak proto, že aktualizovanou databázi by bylo třeba ještě doplnit údaji o slovotvorbě nově zahrnutých slovních druhů.
ŠALTINIAI
BLKŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. D. Liutkevičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://ekalba.lki.lt/bendrinės-lietuvių-kalbos-žodynas. DOI: doi.org/10.35321/blkz.
DLKŽ8e – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. St. Keinys, 8-as patais. ir papild. leidimas (elektroninis / internetinis variantas). – Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Prieiga internete: https://ekalba.lt/dabartines-lietuviu-kalbos-zodynas. DOI: doi.org/10.35321/dlkz.
LKMDB – Lietuvių kalbos morfemikos duomenų bazė, sud. E. Rimkutė, A. Kazlauskienė, G. Raškinis, I. Markievicz, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Prieiga internete: https://klc.vdu.lt/morfema (žiūrėta 2023 m. spalio mėn.).
LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1941–2002 (elektroninis variantas), vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.
ND – Lietuvių kalbos naujažodžių duomenynas (tęstinis internetinis žinynas nuo 2011 m.), R. Miliūnaitė, A. Aleksaitė, sud. R. Miliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://ekalba.lt/naujazodziai (žiūrėta 2023 m. liepos mėn.).
ŽDV – Žodžių darybos vedlys (elektroninis išteklius nuo 2021 m.), D. Murmulaitė, A. Aleksaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: ekalba.lt/zodziu-darybos-vedlys (žiūrėta 2023 m. vasario – lapkričio mėn.).
LITERATŪRA
Aleksaitė Agnė 2022: Lietuvių kalbos naujažodžių daryba (2011–2019 m. Naujažodžių duomenyno pagrindu), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
DAIVA MURMULAITYTĖ. Žodžių darybos vedlio plėtros gairės 101
Page 16
A m b r a z a s S a u l i u s 2011: Būdvardžių darybos raida, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
A m b r a z a s V y t a u t a s, S l i ž i e n ė N i j o l ė, V a l e c k i e n ė A d e l ė 1974: Keletas svarstytinių lietuvių kalbos morfologijos klausimų. – Baltistica 10(2), 177–186.
B a r a u s k a i t ė D a l i a 1985: Darybinė žodžių analizė, Šiauliai: Šiaulių K. Preikšo pedagoginis institutas.
DLKG 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, 4-as patais. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
D ž e ž u l s k i e n ė J u d i t a 2001: Asmenų pavadinimai, reiškiami veiksmažodiniais mobiliaisiais daiktavardžiais (substantivo mobilia). – Acta linguistica lithuanica 44, 55–69.
G i r d e n i s A l e k s a s, Ž u l y s V l a d a s 1973: Lietuvių kalbos gramatika, I, II, rec. – Baltistica 9(2), 203–214.
J a k a i t i e n ė E v a l d a 1973: Veiksmažodžių daryba (Priesagų vediniai), Vilnius: Vilniaus V. Kapsuko universiteto leidybinis skyrius.
K a z l a u s k a s J o n a s 1965: Mokslinė lietuvių kalbos gramatika (rec.: Lietuvių kalbos gramatika 1, red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965). – Pergalė 10, 172–176.
K e i n y s S t a s y s 1975: Priesaginė lietuviškų terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16, 7–56.
K e i n y s S t a s y s 1979: Galūninė lietuviškų terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 19, 155–183.
K e i n y s S t a s y s 1980: Priešdėlinė lietuviškų terminų daryba. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai. A serija 4(73), 69–83.
K e i n y s S t a s y s 1983: Lietuviškų sudurtinių terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 22, 70–123.
K e i n y s S t a s y s 1999: Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.
K u o s i e n ė M o n i k a 1986: Morfeminė analizė, Šiauliai: Šiaulių K. Preikšo pedagoginis institutas.
LKE 2008 – Lietuvių kalbos enciklopedija, par. K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, 2-as patiksl. ir papild. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1: Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis), vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis.
LKG 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2: Morfologija (veiksmažodis, prieveiksmis, dalelytė, prielinksnis, jungtukas, jaustukas, ištiktukas), vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis.
LKŽin – Lietuvių kalbos žinynas, sud. P. Kniūkšta, Kaunas: Šviesa, 1998.
102
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 17
Mikelionienė Jurgita 2002: Analogija lietuvių kalbos žodžių daryboje. Potenciniai ir okazininiai dariniai. – Acta Linguistica Lithuanica 46, 73–80.
Miliūnaitė Rita 2022: Įvairuojantys ir nauji lietuvių kalbos reiškiniai XXI a. pradžioje: sistematika ir pokyčių kryptys, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DOI: https://doi.org/10.35321/e-pub.42.lietuviu-kalbos-pokyciai.
Murmulaitytė Daiva 2022: Žodžių darybos vedlys plačiajai visuomenei ir specialistams. – Lietuvių kalba 17, 8–24. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/31437/30396.
Pakerys Antanas 1994: Akcentologija 1: Daiktavardis ir būdvardis, Kaunas: Šviesa.
Paulauskienė Aldona 1983: Lietuvių kalbos morfologijos apybraiža, Kaunas: Šviesa.
Paulauskienė Aldona 1994: Lietuvių kalbos morfologija. Paskaitos lituanistams, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Paulauskienė Aldona 2007: Lietuvių kalbos morfologijos pagrindai, Kaunas: Technologija.
Urbutis Vincas 1961a: Dabartinės lietuvių kalbos galūnių darybos daiktavardžiai. – Kalbotyra 3, 27–60. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/kalbotyra/article/view/18523/17723 (žiūrėta 2023 m. spalio mėn.).
Urbutis Vincas 1961b: Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba. – Dabartinė lietuvių kalba, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 65–121.
Valeckienė Adelė 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Gauta 2023 11 27 Priimta 2023 12 06
DAIVA MURMULAITYTĖ
THE GUIDELINES FOR THE DEVELOPMENT OF THE WORD FORMATION GUIDE
S u m m a r y
The digital Lithuanian noun synchronic word formation manual Žodžių darybos vedlys (Word Formation Guide, WFG) is one of the e-services of the Lithuanian Language Resources Information System E. kalba (E-Language). This manual is designed primarily to help language users to create new words. The data collected in the WFG allows us to choose the most appropriate patterns and means of noun formation, for it is nouns that are needed, as often as not, to name new
DAIVA MURMULAITYTĖ. Žodžių darybos vedlio plėtros gairės 103
Page 18
concepts coming into the Lithuanian language. In the future, it would be worth extending the WFG to make it even more valuable, both to the general public and to researchers in the field of word formation.
There are two possible ways to develop the WFG. The first option is to add new data – firstly, examples of derivatives and compounds – to the manual using the existing data structure. At the moment, the amount of such examples provided is just enough to illustrate the patterns of word formation and show the process of it. As the number of derivatives and compounds in the manual grows, so will the likelihood of finding out the formation of a particular word of interest. The WFG will likely be used even more widely and frequently as a result. A lot of new information can be provided in the comment fields. Comments are designed for information that, due to its specificity, is not covered by other data fields, and can be used to explain, for example, cases of atypical word formation, or to draw attention to other important issues such as the latest research, emerging new word formation tendencies, recommendations on language norms, etc.
The second option for the development of the WFG is to modify the structure of the database if it becomes necessary to collect data different from what has been foreseen so far. An unmodified structural model of noun formation to describe the formation of other parts of speech (adjectives, verbs, adverbs) would probably not work. The current list of word formation categories could perhaps be supplemented in some cases (word formation categories are different for different parts of speech). However, for verbs, a single data field for derivational meaning data would probably no longer suffice: there are group derivational meanings widely used alongside categorical derivational meanings in the descriptions of verb formation. Words in different parts of the language differ in the structure of their formational data; for example, verbs have some suffixal variations. Some challenges will probably also arise because grammar does not always closely follow principle of synchronicity in its description of the formation of adjectives. However, word formation data for various parts of speech would be useful not only for the practical needs of society, but also for scientific research as well. Collecting and structuring these data in one source would make it possible to see a more general picture of the formation of Lithuanian words and the systematic relationships between the means of formation, and perhaps predict the tendencies and perspectives of the development of word formation.
KEYWORDS: synchronic word formation, new word formation, means of word formation, structure of database, grammar.
104
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 19
DAIVA MURMULAITYTĖ
ŽODŽIŲ DARYBOS VEDLIO PLĖTROS GAIRĖS
S a n t r a u k a
Skaitmeninis dabartinės lietuvių kalbos daiktavardžių darybos žinynas Žodžių darybos vedlys (ŽDV), kaip viena iš lietuvių kalbos išteklių informacinės sistemos E. kalba paslaugų, sukurtas pirmiausia siekiant padėti kalbos vartotojams, norintiems pasidaryti naujų žodžių. Jame sukaupti duomenys leidžia pasirinkti tinkamiausius daiktavardžių darybos būdus ir priemones, nes būtent daiktavardžių dažniausiai prireikia, pavyzdžiui, į lietuvių kalbą ateinančioms naujoms sąvokoms įvardyti. Tačiau, galvojant apie ateitį, būtų tikslinga ŽDV plėsti, kad jis būtų dar naudingesnis – tiek plačiajai visuomenei, tiek žodžių darybos tyrėjams.
Kalbant apie ŽDV plėtrą minėtinos dvi galimybės. Pirmoji – pildyti žinyną naujais duomenimis, naudojantis esama duomenų struktūra. Nauji duomenys – tai pirmiausia darinių pavyzdžiai. Šiuo metu jų pateikta tik tiek, kiek reikia darybos dėsningumams pailiustruoti, darybos eigai parodyti. Daugėjant žinyne darinių, didės ir tikimybė išsiaiškinti konkretaus rūpimo žodžio darybą. Tikėtina, kad ŽDV dėl šios priežasties bus dar plačiau ir dažniau naudojamas.
Nemažai naujos informacijos galima pateikti pastabų laukuose – tiek atskiro darybos priemonės aprašo, tiek bendrosiose, jei aprašų yra keli. Pastabos skirtos informacijai, dėl savo specifikos nepatenkančiai į kitus duomenų laukus, pateikti, jomis galima paaiškinti, pavyzdžiui, netipiškos darybos atvejus ar atkreipti dėmesį į kitus svarbius dalykus – naujausius tyrimus, ryškėjančius naujus darybos polinkius, norminimo rekomendacijas ir kt.
Antroji ŽDV plėtros galimybė – modifikuoti duomenų bazės struktūrą, jei prireikia kaupti kitokius, nei iki šiol numatyta, duomenis. Nepakoreguotas daiktavardžių darybos struktūrinis modelis kitų kalbos dalių (būdvardžių, veiksmažodžių, prieveiksmių) darybai aprašyti greičiausiai netiktų. Dabartinį darybos kategorijų sąrašą kai kuriais atvejais galbūt užtektų papildyti, nes minėtų kalbos dalių darybos kategorijos yra kitokios (prieveiksmiai darybos kategorijomis apskritai neskirstomi). Tačiau veiksmažodžio darybos reikšmėms pateikti, ko gero, nebeužtektų vieno duomenų lauko – veiksmažodžių darybos aprašuose šalia kategorinių plačiai operuojama grupinėmis darybos reikšmėmis. Skirtingų kalbos dalių žodžiai skiriasi darybos duomenų struktūra, pavyzdžiui, veiksmažodžiai turi nemažai priesagų variantų. Nemenkas iššūkis turėtų būti tam tikras nenuoseklus sinchroniškumo principo laikymasis aprašant būdvardžių darybą gramatikose (pvz., darybos galūnės su priebalsiniais formantais). Tačiau įvairių kalbos dalių darybos duomenys, išplėtojus ŽDV, būtų naudingi ne tik praktiniams visuomenėms po-
DAIVA MURMULAITYTĖ. Žodžių darybos vedlio plėtros gairės 105
Page 20
reikiams, bet ir moksliniams tyrimams, nes juos vienoje vietoje sukaupus ir sustruktūrinus, būtų galima matyti bendresnį lietuvių kalbos žodžių darybos vaizdą, sisteminius darybos priemonių ryšius, galbūt prognozuoti darybos kaitos polinkius ir perspektyvas.
ESMINIAI ŽODŽIAI: sinchroninė žodžių daryba, naujadara, darybos priemonė, duomenų bazės struktūra, gramatika.
