LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, VI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

VÝZKUM VÝVOJE SOUČASNÉHO LITEVSKÉHO JAZYKA

J. KRUOPAS

Stejně jako literární jazyky mnoha jiných národů je i litevský literární jazyk, který se dnes užívá v tisku, ve škole, v divadle, v ochotnické činnosti, na různých shromážděních a v každodenním vzájemném dorozumívání, výsledkem dlouhého historického vývoje. Vyrostl a utvořil se z lidového jazyka poté, co se tento jazyk začal užívat v krásné literatuře, ve vzdělávání, vědě a pro další kulturní potřeby, a když jej spisovatelé a jazykovědci gramaticky i stylisticky propracovali, čímž vytvořili literární jazyk společný celému národu.

Kořeny současného litevského literárního jazyka sahají k prvním litevským písemným památkám, které se objevily v 16. století v souvislosti s reformačním hnutím. Před jejich vznikem a ještě nějakou dobu poté se v litevském písemnictví (ve státních dokumentech, kronikách aj.) užívaly jiné jazyky — stará ruština, latina a polština. Ačkoli písemnictví vytvořené v těchto jazycích sloužilo zájmům feudálů a duchovenstva a jeho sféra užití byla úzká, přesto pozitivně ovlivňovalo kulturní vývoj země, šíření vzdělanosti a gramotnosti.

Zastánci reformace a později také katolické duchovenstvo, které bojovalo proti reformaci, začali vydávat litevské náboženské knihy (katechismy, postily, zpěvníky aj.) pro litevský lid, sužovaný nevolnictvím, který si uchoval litevský jazyk a zvyky. Ačkoli tato náboženská literatura byla svým obsahem reakční a sloužila duchovnímu zotročení lidu i udržování nevolnictví, přesto za tehdejších podmínek, kdy církev ovládala všechny oblasti duchovního života člověka, sehrála významnou úlohu: uvedla litevštinu do veřejného života a pomohla utvářet a rozvíjet literární jazyk.

Vývoj litevského literárního jazyka v 16.–18. století byl pomalý a sféra jeho užívání velmi omezená. Vydávaly se v něm vládní vyhlášky, pro lid náboženské knihy, slovníky a nepočetné pokusy o krásnou literaturu. Nejvýraznějším a nejvýznamnějším příkladem tehdejšího literárního jazyka jsou „Metai“ K. Donelaitise, napsané ve Východním Prusku na základě celonárodního jazyka a písemné tradice.

Na počátku 19. století, když Litva připadla k Rusku a projevil se pokrokový vliv ruské kultury, začalo litevské kulturní a literární

21

hnutí, které podněcovalo i rozvoj literárního jazyka. Obtížné hospodářské, sociální a politické podmínky, krutý feudální a carský útlak však bránily tomu, aby se v první polovině 19. století vytvořil jednotný litevský literární jazyk. Teprve po zrušení nevolnictví, s počátkem rychlejšího rozvoje kapitalistických vztahů a vzestupem národně osvobozeneckého hnutí, probíhalo v posledních desetiletích 19. století a prvních desetiletích 20. století intenzivní utváření národního litevského jazyka a jednotný literární jazyk založený na západních jižních aukštaitských nářečích stále více převládal v tisku, literatuře a společenském životě. Významnou úlohu ve vývoji a normování litevského literárního jazyka sehráli naši významní jazykovědci J. Jablonskis a K. Būga, stejně jako klasičtí spisovatelé Žemaitė, Maironis, V. Kudirka, V. Krėvė-Mickevičius aj.

Za vlády buržoazie se užívání literárního jazyka rozšířilo a zesílil vliv pravopisných, gramatických a lexikálních norem, avšak celková hospodářská a kulturní zaostalost země, chudoba širokých pracujících mas a další nepříznivé okolnosti fašistického režimu bránily tomu, aby se jednotný literární jazyk pevně rozšířil mezi masami, které byly i nadále nuceny užívat nářeční hovorový jazyk. V normování a rozvíjení literárního jazyka se tehdy projevovaly také dvě protikladné tendence: pokroková a reakční. Pokrokovou linii zastávali naši jazykovědci J. Jablonskis a K. Būga: obohacovali literární jazyk poklady lidové řeči (slovní zásobou a frazeologií), stanovovali opodstatněné a pevné jazykové normy, očišťovali jazyk od výpůjček z cizího feudálně-církevního žargonu a otrocky přejímaných konstrukcí, bojovali proti nepodloženým jazykovým opravám, zbytečným novotvarům, projevům purismu a dalším neduhům literárního jazyka, které hluboce zapustily kořeny do jazykové praxe buržoazní společnosti. Zvláště rozšířené byly v bulvárním, kriminálním a jiném maloměšťáckém tisku, vydávaném zkomoleným, nesprávným jazykem. Vývoji literárního jazyka škodili neméně i krajní napodobitelé západních modernistických literárních směrů, kteří nesmyslně vytvářeli, překrucovali a spojovali litevská slova. Škodlivé a směšné byly také puristické snahy jazykových „litevštitelů“ odstranit z litevského literárního jazyka internacionalismy (např. elektra, telefonas, psichologas, geografija) a nahradit je „vynalézavými“ novotvary (gintra, tolkalbis, sielotyrys, žemėtyra apod.).

Litevská buržoazie se vydávala za ochránkyni litevské kultury, ve skutečnosti však byla k záležitostem rodného jazyka lhostejná a literárním jazykem se zabývala jen málo. O jazykovou kulturu pečovali především jednotliví jazykovědci, spisovatelé a další kulturní pracovníci, kteří se snažili učinit litevský literární jazyk bohatým, výrazným a srozumitelným všem.

Nová etapa vývoje litevského literárního jazyka začíná obnovením sovětského zřízení v Litvě. Spolu se sociální a kulturní revolucí a obrovskými proměnami ve všech oblastech života začíná také intenzivní rozvoj litevského literárního jazyka, jeho obohacování a očišťování od zastaralých slov a výrazů.

22

V sovětském období se značně rozšířily společenské funkce spisovného jazyka. Zavedení povinného základního vzdělání a odstranění negramotnosti, všem dostupné a bezplatné středoškolské a vysokoškolské vzdělání, politická, beletristická, vědecká a jiná literatura vydávaná v obrovských nákladech, mimořádně rozšířená amatérská umělecká činnost, divadla, rozhlas, televize, různá shromáždění a další prostředky kolektivní komunikace otevřely spisovnému jazyku cestu k širokým masám pracujících a do jazykové praxe celého národa. V sovětských letech se nejvíce změnila slovní zásoba litevského spisovného jazyka. Objevilo se v ní mnoho nových slov odrážejících socialistickou ideologii, společenské zřízení a kulturu.¹

Na základě lexika ruštiny a dalších národů vznikly tisíce kalků, které dobře vyjadřují obsah příslušných pojmů a neporušují zákonitosti tvoření slov v litevštině. Zvláště mnoho jich bylo vytvořeno jako termíny z oblasti vědy, techniky, hospodářství, výroby a dalších oborů (např., antstatas, komjaunimas, penkmetis, darbadienis, ūkiškaita, išdirbis, kolūkis, sankloda, savikritika). Protože v litevštině a ruštině existuje mnoho totožných nebo analogických slovotvorných modelů, tvoření přesných a správných kalků z ruštiny je jedním z nejproduktivnějších způsobů obohacování slovní zásoby spisovného jazyka. Například život rozvíjející se rychlým tempem a také vliv ruštiny velmi podnítily tvoření nových slov s těmito příponami: -ininkas (grandininkas, paukštininkas, cementininkas, autotransportininkas, kombainininkas...), -ystė (narystė, visavaldystė, grūdininkystė, linininkystė...), -umas (užimtumas, kryptingumas, kolektyviškumas, lygiat eišiškumas, tam asoliškumas), -ietis (kolūkietis, šešupietis, pergalietis, inkarietis...), -tuvas (maišytuvas, skaldytuvas, nukreiptuvas, ribotuvas, rūšiuotuvas...), -iklis, -eklis (skutiklis, leidiklis, sriegiklis, žymeklis...) a další. Jde převážně o názvy nových povolání, živností, výrobních nástrojů, členů různých kolektivů, nových abstraktních pojmů a podobně. Širšího užití nabyla také přípona -istas (metalistas, radiistas, tankistas...). Ruská přídavná jména s příponami -nij, -skij značně rozšířila tvoření litevských přídavných jmen s příponou -inis (kolūkinis, gamybinis, leidyklinis, medicininis, bendraitinis...).

V sovětských letech se výrazně zintenzivnilo nejen tvoření slov s předponami a příponami, ale i tvoření složených slov. Ta se tvoří nejen podle starých slovotvorných modelů (bangolaužis, naftotiekis, jėgomatis, pelkėtyra, daugiastaklininkas, kelmarovė, kelialapis, prekystalis...), nýbrž také podle nových, potenciálně možných slovotvorných typů (aeronuotauka, gerošvyturys...; patvaldystė, pilnavaldystė...; savitarpa, saviaukla, saviduka...; bendrabūvis, bendražygis...; užimtumas, išskirtumas...). Široce se užívají různé zkratky (TSRS, LTSR...; komjaunimas, profsąjunga, agitpunktas...) a plně složená slova (marksizmas-leninizmas, idėjinis-politinis, klubas-skaitykla...). Slovní zásoba se rozšířila také o výpůjčky, zejména o internacionalismy převzaté z ruštiny (bolševikas, artelė, kosmonautas, kombainas...).

¹ Srov. A. Lyberis ir K. Ulvydas, Lietuvių literatūrinės kalbos leksikos praturtėjimas tarybinės santvarkos metais, „Literatūra ir kalba“, t. 3, Vilnius, 1958, p. 31—110.

23

K významným změnám došlo také v sémantice slov. Mnohé termíny z filozofie, politiky a společenského života získaly nový obsah odpovídající marxisticko-leninské ideologii. Některá běžná slova se začala užívat v širším významu (įdiegti, kovoti, aukštas...).

Do pasivní slovní zásoby přešla slova spojená se starým buržoazním zřízením a ideologií (ponas, policininkas, viršaitis...).

Sovětský život obohatil nejen slovní zásobu spisovného jazyka, ale také jeho syntax, frazeologii a stylistiku. V jazyce se objevily nové syntaktické konstrukce, obraty a frazémy převzaté z hovorového jazyka a nářečí nebo přeložené z ruštiny a dalších jazyků. Nejvíce syntaktických novinek lze nalézt v periodickém tisku a krásné literatuře. Některé z nich (priklausomai, nepriklausomai nuo ko nors; sutinkamai su ankstesniu nutarimu; imtis (griebtis) atitinkamų priemonių; lygiuotis į pirmaujančius...) se stejně jako dobře utvořená nová slova vžily ve spisovném jazyce; jiné, které neodpovídaly zákonitostem litevské syntaxe (to rezultate, pasekoje; išnaudojimas žmogaus žmogumi...), byly nahrazeny správnými syntaktickými konstrukcemi (to rezultatas, paseka, dėl to; žmogaus išnaudojimas žmogaus...) a třetí (veikti į ką; atitikimas kam...) procházejí zkušebním obdobím. Dnes se zkoumá jejich rozšíření v jazyce, jejich opodstatněnost z hlediska zákonitostí litevské syntaxe a vývojových tendencí i jejich vztah k souběžně užívaným konstrukcím a podobně.

Je třeba ještě poznamenat, že rozvoj a obohacování spisovného jazyka se projevují také stylistickou diferenciací jazykových vyjadřovacích prostředků a utvářením rysů jazykových stylů. Nejvýrazněji se rozvinul a rozmanitými žánrovými styly vyprofiloval jazyk krásné literatury, který dosáhl vysoké úrovně v poezii i próze.

Spolu s rozsáhlým sovětským tiskem se velmi rozvinul publicistický jazyk, vyznačující se bohatou osobitou frazeologií, krátkými, působivými titulky, věcným a živým podáním myšlenek a dalšími rysy, které odrážejí tvůrčí nadšení, elán a boj sovětských lidí při budování komunismu.

Rychlý rozvoj sovětské vědy značně obohatil terminologii jednotlivých vědních a technických oborů i odbornou frazeologii a podněcoval utváření a obohacování vědeckého stylu spisovného jazyka.

Na vývoj litevského spisovného jazyka má velký pozitivní vliv ruština, nejrozvinutější a nejbohatší jazyk, který slouží jako mezinárodní jazyk všech sovětských národů.

Baltské a slovanské jazykové kontakty sahají do dávné minulosti; tyto indoevropské jazyky se vyznačují četnými společnými rysy v lexiku a gramatice. Politické, kulturní a literární vztahy litevského a ruského národa mají staré a hluboké kořeny, a proto byl a stále je vliv ruštiny na litevštinu velmi silný. V průběhu staletí bylo z ruštiny nebo jiných slovanských jazyků převzato nemálo slov, která pevně zakotvila v litevském spisovném jazyce (knyga, agurkas, alavas, asilas, bačka, botagas, bažnyčia, blogas, blynas ir t. t.). V posledních desetiletích bylo z ruštiny převzato mnoho mezinárodních termínů nebo přeloženo množství ruských slov a obratů, které obohatily litevský jazyk

24

lexikum a frazeologii. Ruština silně stimuluje a aktivizuje tvoření slov v litevštině, mobilizuje vnitřní jazykové zdroje při hledání litevských náhrad za ruská slova a syntaktické konstrukce. V jednotlivých případech se nepodaří hned najít dobré litevské ekvivalenty ruských slov či výrazů; objevují se také nekreativní a nevydařené kalky, které se časem nahrazují vhodnějšími, neodporujícími zákonitostem litevského jazyka. Při dobrém osvojení mateřštiny i ruštiny, znalosti shodných i odlišných způsobů tvoření, spojování a užívání slov v obou jazycích a při tvůrčím využívání bohaté ruské krásné, vědecké, technické i jiné literatury lze vždy vytvořit dobré ekvivalenty, které neporušují normy litevského spisovného jazyka, a obohatit jimi výrazové prostředky spisovného jazyka.

Socialistické zřízení tedy vytvořilo nejpříznivější podmínky pro rozvoj a rozkvět litevského spisovného jazyka. V sovětském období se rozšířily společenské funkce spisovného jazyka i oblast jeho užívání, zesílil vliv spisovné normy a lexikum i frazeologie se značně obohatily. Litevský spisovný jazyk jako nejdůležitější prostředek komunikace může dnes již uspokojit všechny potřeby litevského socialistického národa ve společenské, kulturní, literární i dalších oblastech života.

Jaké jsou další perspektivy rozvoje litevského spisovného jazyka?

Se zahájením rozvinuté výstavby komunismu, jejíž směrnice stanovila nová Program TSKP, je rozvoj národních jazyků naší země ještě intenzivnější, všestrannější a cílevědomější. V Programu se uvádí, že je třeba „i nadále zajišťovat svobodný rozvoj jazyků národů TSRS, úplnou svobodu každého občana TSRS mluvit, vychovávat a učit své děti v kterémkoli jazyce, bez poskytování jakýchkoli privilegií či omezení a bez nucení užívat ten či onen jazyk. V podmínkách bratrského přátelství a vzájemné důvěry národů se národní jazyky rozvíjejí na základě rovnoprávnosti a vzájemného obohacování².

V této souvislosti musí naši sovětští lingvisté věnovat zvláštní pozornost výzkumu nejaktuálnějších jazykových problémů souvisejících s dalším rozvojem sovětské vědy a každodenní jazykovou praxí. Nejdůležitější z nich byly uvedeny ve zprávě tajemníka CK KP TSRS, akademika L. Ilčiova³ na plenárním zasedání Akademie věd TSRS dne 19. října 1962, při projednávání úkolů rozvoje společenských věd v období výstavby rozvinutého komunismu, a to: jazyk a společnost; jazyk a myšlení; národní spisovné jazyky a dialekty; rozvoj národních jazyků a jejich vzájemné obohacování; cesty sbližování národních jazyků a kultur v naší zemi; dále otázky terminologie, jazykové kultury a další. Všechny tyto rozmanité, rozsáhlé a složité problémy je třeba zkoumat plánovitě, organizovaně, systematicky a důkladně, aby sovětská jazykověda mohla zaujmout přední místo ve všech lingvistických oborech a aby byla co nejtěsněji propojena s mnoho národní jazykovou praxí v období výstavby rozvinutého komunismu.

² Tarybų Sąjungos Komunistų Partijos Programa, Vilnius, 1961, p. 93.

³ Viz „Komunistas“, 1962, č. 12, s. 26—27.

25

Jedním z nejaktuálnějších problémů, které se kolektivně a koordinovaně zkoumají na všesvazové úrovni, jsou zákonitosti rozvoje národních jazyků v souvislosti s rozvojem socialistických národů. Do výzkumu tohoto problému se zapojili i sovětští litevští lingvisté, kteří se snaží vymezit zákonitosti dalšího rozvoje litevského jazyka a přispět k obohacování a normalizaci spisovného jazyka i ke zvyšování jazykové kultury.

Při zkoumání rozvoje litevského spisovného jazyka v podmínkách rozvinuté výstavby komunismu je třeba věnovat pozornost dalšímu rozšiřování společenských funkcí jazyka, obohacování lexika, syntaktických konstrukcí a frazeologie, stylistické diferenciaci jazyka, normalizaci spisovného jazyka a interakci litevštiny s jazyky ostatních sovětských národů, zejména sousedních. To jsou hlavní směry, jimiž se bude v blízké budoucnosti ubírat vývoj litevského jazyka v podmínkách svobodného rozvoje národních jazyků, jejich vzájemného působení a obohacování.

Není pochyb o tom, že litevský spisovný jazyk bude i nadále silně působit na nářeční mluvu a ještě více se prosadí ve všech oblastech činnosti litevského národa i v celé jazykové praxi. Nářečí se pod vlivem spisovného jazyka budou postupně nivelizovat a ztratí své výrazné fonetické, gramatické a lexikální odlišnosti, zatímco spisovný jazyk se obohatí o jednotlivá nářeční slova, konstrukce a výrazy. V souvislosti s intenzivnějším vzájemným působením spisovného jazyka a nářeční mluvy by naši lingvisté měli objasnit: které nářeční rysy zanikají nejrychleji a které přetrvávají déle; jak nářeční výslovnost, přízvuk, tvoření a skloňování slov, syntaktické konstrukce a lexikum ovlivňují spisovný jazyk; jak urychlit působení spisovné normy na nářeční mluvu; jaké stylistické funkce mohou mít přetrvávající nářeční prvky atd.

Život postupující vpřed prudkým tempem a nové úspěchy při budování komunistické společnosti budou nadále obohacovat lexikum litevského spisovného jazyka o nová slova a termíny i nové slovotvorné modely. V souvislosti s rozvojem vědy a techniky, který nabyl mezinárodního charakteru, se v našem jazyce v budoucnu objeví ještě více mezinárodních termínů, tvořících společný lexikální fond všech národů a napomáhajících lepší vzájemné komunikaci. Úkolem našich lexikografů a lexikologů je tuto novou slovní zásobu zaznamenávat, zkoumat a po náležitém posouzení ji předkládat k obecnému užívání ve výkladových i odborných slovnících.

Dále se bude rozvíjet i systém syntaktických výrazových prostředků. Lze například předpokládat, že v případech paralelních pádových (starších) a předložkových (novějších) slovních spojení (např.: tris kartus dienoje — tris kartus per dieną; pavirsti kuo — pavirsti į ką; atsisakyti ko — atsisakyti nuo ko atd.) bude sílit užívání předložkových konstrukcí. Zdá se, že do spisovného jazyka budou i nadále pronikat takové lokativní vazby, jako například: jo asmenyje netekome žymaus veikėjo; kūrinys išliko rankraštyje; laimėjo bėgime; šimtmečių bėgyje; eilėje atvejų; atsidurti mažumoje a podobně. Tyto výrazy ukazují, že užívání lokativu se stále rozšiřuje.

26

Vznikají nové konstrukce s přechodníky a příslovci, vsuvky, spojovací i jiné slovní skupiny a věty. Zvláště se rozšiřuje užívání nominalizačních konstrukcí, skládajících se ze sloves a slovesných podstatných jmen s příponou -imas (-ymas), např.: vyslovit přísné odsouzení lenochům a nedbalcům; připravit se na chemické hubení plevele; vštěpovat vojákům bezmeznou oddanost vlasti a Komunistické straně; organizovat sušení obilí; zlepšovat využití techniky atd.

Ve vývoji fonetiky a morfologie litevštiny lze pozorovat proces zkracování koncovek, různé změny přízvuku a některé další jevy. Všechny tyto záležitosti jazykového vývoje je třeba pečlivě sledovat, zkoumat a využívat k rozvíjení spisovného jazyka. Intenzivní vývoj jazyka, vliv nářečí a dalších bratrských jazyků na litevský spisovný jazyk a s tím související nové jevy v jazykové praxi zavazují naše jazykovědce, aby ještě svědomitěji pečovali o normalizaci spisovného jazyka, tak či onak hodnotili vše, co se v jazyce nově objevuje, v jednotlivých případech přezkoumávali, doplňovali a upřesňovali staré normy a aktivně a cílevědomě působili na jazykovou praxi.

Při sledování a zkoumání vývoje současného litevského spisovného jazyka je důležité prozkoumat jeho vzájemné působení s jazyky ostatních sovětských národů, zejména sousedních. Trvalé jazykové kontakty se projevují ve smíšených sídlištích a továrnách, kde se denně setkávají zástupci různých jazyků, v pohraničních oblastech i jinde. Významnou úlohu ve vzájemných vztazích jazyků hraje krásná, vědecká a technická literatura, společné schůze, porady a další formy styku mezi zástupci bratrských sovětských národů. V trvalém a stále intenzivnějším styku sovětských národů je společným dorozumívacím jazykem ruština. Umožňuje vícejazyčným národům naší rozlehlé země nejen vzájemně se dorozumívat, ale také si vyměňovat nejvýznamnější výdobytky sovětské i světové kultury. Ruština je mocným prostředkem rozvoje a obohacování národních kultur. Kromě toho se prostřednictvím ruštiny, která se dnes stala jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě, stávají výdobytky literatur a kultur sovětských národů dostupnými celému lidstvu. Nejzřetelněji to dokládají překlady klasiků litevské literatury do ruštiny, která jim otevírá cestu do širého světa. Sovětští lidé i pokrokové vrstvy zahraničních zemí se s láskou a úctou učí rusky; ruština pomáhá národům sbližovat se, vyměňovat si kulturní hodnoty a spojovat síly v boji za pokrok lidstva a mír na celém světě. Leninský princip dobrovolného učení se ruštině je jasně formulován v Programu KSSS: „Proces dobrovolného učení se ruštině vedle mateřského jazyka, který probíhá v životě, má pozitivní význam, neboť napomáhá vzájemné výměně zkušeností a umožňuje každému národu i národnosti připojit se ke kulturním výdobytkům všech ostatních národů SSSR a ke světové kultuře. Ruština se fakticky stala společným jazykem mezinárodního styku a spolupráce všech národů SSSR⁴.“

⁴ Tarybų Sąjungos Komunistų Partijos Programa, Vilnius, 1961, p. 93.

27

Rostoucí úloha ruštiny v mezinárodním styku sovětských národů v žádném případě neznamená, že se omezuje nebo zužuje užívání národních jazyků, ani že jim hrozí násilná asimilace. V Sovětské zemi, kde se důsledně uskutečňuje leninská národnostní politika, k tomu nemůže dojít. Program KSSS zaručuje další svobodné užívání a rozvoj národních jazyků na základě rovnoprávnosti a vzájemného obohacování.

Ruština hrála a hraje v rozvoji národních jazyků důležitou úlohu. Díky nejstarším písemným tradicím a jako nejbohatší mezinárodní spisovný jazyk je nevyčerpatelným zdrojem slov a výrazů, z něhož všechny národní jazyky, zejména ty s méně starou písemnou tradicí, čerpají potřebné termíny a frazeologii. Podle ruského vzoru vzniká mnoho nových slov a syntaktických konstrukcí. Ruština pomáhá odhalovat a tvořivě využívat potenciální výrazové prostředky národních jazyků (možné slovotvorné a spojovací modely, způsoby tvorby vět atd.). Bylo to doloženo konkrétními příklady při pojednání o vývoji litevského spisovného jazyka v sovětských letech. V budoucnu bude vliv ruštiny na vývoj litevštiny ještě větší, neboť všichni obyvatelé republiky se rusky dobře naučí a budou ji užívat a dvojjazyčnost (a často i mnohojazyčnost) se stane v naší společnosti běžným jevem.

Užívání několika jazyků posiluje jejich vzájemné působení, zejména vliv mezinárodního jazyka. Úkolem jazykovědců je pečlivě sledovat a zkoumat, jak se v podmínkách našeho života projevuje dvojjazyčnost (mnohojazyčnost), jak probíhá proces vzájemného obohacování a sbližování jazyků, jakými formami se projevuje vliv ruštiny a jaké jsou jeho výsledky. To má obohatit o nové aspekty, materiál a závěry tradiční výzkum problematiky baltsko-slovanských jazykových vztahů, jemuž se i nadále věnuje značná pozornost v sovětské jazykovědě. V budoucnu je třeba současné baltské a slovanské jazykové vztahy zkoumat šířeji a podrobněji.

Společné budování komunismu, bratrská spolupráce sovětských národů, další rychlý rozvoj kultur socialistických národů, jejich vzájemné působení a sbližování tedy vytvářejí příznivé podmínky pro rozvoj národních jazyků a rozšiřování společné mezinárodní slovní zásoby, frazeologie a dalších jazykových prostředků. V této souvislosti musí sovětští litevští jazykovědci věnovat zvláštní pozornost zkoumání současné litevštiny a jejího vývoje. Teprve po hlubokém a všestranném prozkoumání vývoje litevštiny v období rozvinuté výstavby komunismu a stanovení zákonitostí jejího dalšího vývoje bude možné správně působit na jazykovou praxi, zvyšovat jazykovou kulturu a učinit z jazyka účinný nástroj budování komunistické společnosti.

Vilnius

NĚKTERÉ OTÁZKY VÝVOJE A VÝZKUMU SOUČASNÉHO LITEVSKÉHO JAZYKA

Й. КРУОПАС

S h r n u t í

Svými kořeny je současný litevský spisovný jazyk spjat se starou literární tradicí, avšak jako národní spisovný jazyk se ustavil teprve na konci XIX a na začátku XX století. V tomto období byla sjednocena pravopisná, fonetická a gramatická soustava litevského spisovného jazyka, rozrostla se jeho slovní zásoba a frazeologie. Poté, co se litevský národ vydal na cestu socialismu, začal se litevský spisovný jazyk intenzivně a všestranně rozvíjet, obohacovat a zdokonalovat. Charakteristickými rysy jeho vývoje jsou: rozšiřování společenských funkcí a oblasti užívání; posilování vlivu spisovné normy na nářeční a hovorovou řeč a přibližování jazyka každodenní komunikace spisovnému jazyku; obohacování slovní zásoby, sémantiky, frazeologie a syntaxe o nová slova a syntaktické konstrukce; výraznější stylistická diferenciace jazykových prostředků.

Na vývoj současného litevského spisovného jazyka má velký vliv ruština, která je jazykem mezinárodnostní komunikace a spolupráce všech národů SSSR a mocným nástrojem vzájemné výměny kulturních hodnot mezi nimi. Jako jazyk rozvinutější, bohatší a ve světě široce rozšířený slouží ruština jako jeden z hlavních zdrojů obohacování a dalšího rozvoje spisovných jazyků národů SSSR.

Vzhledem k tomu, že slovanské a baltské jazyky (litevština, lotyština a staropruština) jsou si velmi blízké a mají mnoho společného ve slovní zásobě i gramatické stavbě, a také vzhledem k tomu, že slovansko-baltské jazykové, kulturní, literární a další vazby mají hluboké kořeny, hrála a hraje ruština ve vývoji litevského spisovného jazyka obzvláště výraznou roli.

V sovětské epoše dochází k nepřetržitému kalkování ruských slov a obratů. Ruština podněcuje a aktivizuje tvoření slov prostředky mateřského jazyka a mobilizuje jeho vnitřní zdroje k vytváření potřebných slov a termínů. Litevština se obohacuje také kalkovanými ruskými syntaktickými konstrukcemi, frazémy, obraty atd.

Charakteristickým rysem současného stavu litevského spisovného jazyka je množství paralelních slov, termínů, tvarů a konstrukcí pocházejících z různých litevských nářečí

29

jazyka, staré literární tradice nebo převzatých z jiných jazyků, a někdy i uměle vytvořených. Zkoumání různých druhů paralelismů, jejich významové a stylistické diferenciace, výběr jedné z paralelních variant jako normy pro obecné užívání — to vše je jedním z úkolů normalizace litevského spisovného jazyka.

Další práce na normalizaci litevského spisovného jazyka je velmi aktuální i z řady dalších důvodů.

Proces rychlého doplňování slovní zásoby, frazeologie a dalších jazykových prostředků rovněž přitahuje trvalou pozornost k otázkám normalizace litevského jazyka, nutí studovat nové jevy a tendence ve vývoji jazyka, prověřovat stávající normy a vnášet odpovídající doplnění, upřesnění a opravy v průběhu další práce na normalizaci litevského spisovného jazyka.

Současný litevský spisovný jazyk se užívá ve všech oblastech života a činnosti litevského socialistického národa. V sovětské epoše dosáhl vysoké úrovně rozvoje a stal se majetkem celého litevského národa. Jeho další vývoj bude směřovat k posilování vzájemných vztahů s ruštinou a dalšími bratrskými jazyky národů SSSR, k dalšímu rozšiřování jeho společenských funkcí a k obohacování jeho slovní zásoby, frazeologie, syntaxe a stylistiky.

Zkoumání zákonitostí vývoje současného litevského spisovného jazyka v souvislosti s rozvojem litevského socialistického národa je jedním z hlavních úkolů litevských jazykovědců.