Л И Е Т У В И У Т Е Р М И Н О Л О Г И Я

Л И Е Т У В О С Т С Р М О К С Л У А К А Д Е М И Ј А

Э. ГРИНАВЯЦКЕНЕ, Ю. Ф. МАЦКЕВИЧ, Е. М. РОМАНОВИЧ, Е. И. ЧЕБЕРУК

LITOVSKÉHO PŮVODU DOMÁCÍ SLOVNÍ ZÁSOBA V ZÁPADNÍM BĚLORUSKU

Dialektální údaje shromážděné na území BSSR v místech, kde se po řadu staletí stýkaly baltské a slovanské jazyky, mají významnou poznávací hodnotu. Analýza těchto údajů a jejich srovnání s odpovídajícími fakty z jiných běloruských a litevských nářečí umožňuje úplněji představit obraz vzájemného litevsko-běloruského vlivu, odhalit nové, dosud nedostatečně prozkoumané stránky tohoto vlivu, jeho projevy a míru aktivity. Využití nejnovějších materiálů v mnoha případech přispívá k obecnému studiu balto-slovanské problematiky a rozšiřuje rozsah i záběr historicko-lingvistického a etnogenetického výzkumu.

Hrodenská a Minská oblast BSSR představují jednu z takových oblastí, kde je baltský substrát ve slovanské jazykové vrstvě nejvýraznější.

V této studii jsou využity jazykové údaje, které jsme shromáždili v letech 1972–1973 na severozápadě Hrodenské a Minské oblasti (v Ivjevském, Voronovském, Ašmjanském a Vilejském okrese).

Analýza jazykových údajů opravňuje k tvrzení, že se v lexikálním, gramatickém a částečně i fonetickém systému zdejších běloruských lidových nářečí zřetelně projevují mikrostruktury litevského původu s úzkou či omezenou oblastí užívání, které těmto nářečím propůjčují místní ráz. Nejvýrazněji se projevují ve slovní zásobě.

Při výběru a charakteristice běloruské domácí slovní zásoby litevského původu z této oblasti hrálo nejdůležitější roli kritérium lingvistické geografie, obvykle uplatňované v kombinaci s kritériem fonetickým a slovotvorným i s kritériem sémantickým.

Zkoumaná dialektální slovní zásoba je v článku uvedena v abecedním pořadí s uvedením významu každého lexému. Každý lexém je navíc ilustrován jednou nebo několika větami z terénních zápisů. Pro sídla, odkud pochází ilustrační materiál, jsou použity příslušné zkratky (Гр=Граужишки, Ашмянский р-н, Ж=Жили, Ивьевский р-н, С=Солоное, Вилейский р-н, СС=Старые Смильгини, Вороновский р-н). Za ilustračním materiálem

11*

163

Uvádějí se foneticky, gramaticky a sémanticky možné litevské (ve vzácných případech lotyšské a pruské) ekvivalenty (pokud se význam litevského ekvivalentu shoduje s běloruským, znovu se neuvádí).

V některých případech se v článku přehodnocuje dosavadní etymologie té či oné lexémy a navrhuje se nová.

абрымзацца, rus. „odpárat se“: абрымзалася спаніца S. Kořen slova je nejspíše příbuzný s брынд-, viz брынд(-а, -аць, -ацца aj.). Tato varianta kořene vznikla s největší pravděpodobností v důsledku zúžení oblasti jeho užívání při postupném zastírání sémantiky.

абрындацца „namočit se, umazat se blátem“: абрындалася да фартуха, уся прамокла SS, srov. lit. apsibrindoti (ve stejném významu), viz брынд(-а, -аць, -ацца).

абрызгацца „ošoupat se, opadat“: абрызгаўся падал, трэба падшыць B, srov. lit. apibrigzti, viz брызга́ць.

абцу́рыць „polít, promočit“: абцу́рыў мяне дощч SS, srov. lit. apšiūrinti, srov. lotyš. čurēt (МЕ I 422).

адвайца̄ць „vynadat“: адвайца̄ць я́н¹ трэба Гр; адвайца̄ў яё добра Ж, viz вайцаць.

аджа́рыць „zbít (obvykle prutem)“: аджа́рыла ма́тка Янцкі, што хадзіў у кусты; аджа́рыў дзяцей скараём SS, srov. lit. žārinti „bít, jíst, chodit“, nu-žārinti „zbičovat“, žarūnas „křoví“, srov. také žāras „prut, větvička“, dále LEW 1290. Sémantická souvislost аджа́рыць s žāras je podle našeho názoru zcela možná, autoři článku však nevylučují ani možnost pokládat toto slovo za příbuzné se slovanským жа́рить.

адлі́на „obleva“: мáкci ве́цер падаўся, бу́дзе адлі́на ў; на адлі́ну маладзік праста́еца Ž, srov. lit. atlydà, atlėgà, atlaigà (СЛЯ I 391, 395, 397, LEW 350). Podoby tohoto slova адлі́га, адле́га jsou hodnoceny jako norma běloruského spisovného jazyka (БСЛ 59).

адсці́ра hanl. „samotář (o člověku)“: ён такі́ адсці́ра — жыве адзін Ž, srov. lit. ātstiras „dělající všechno naopak“.

адсці́рлівы hanl. „nespolečenský (o člověku)“: наш Юзюк на дзе́ўкі не па́ча — такі́ адсці́рлівы Ž < адсці́ра (viz) + -лівы.

zbytky brků „pahýlky per“, zbytky brků rostou slepicím Гр; na slepici jsou jen zbytky brků, peří není Ж, srov. varianty tohoto kořene v jiných běloruských nářečích: asny, aksně, astenci (Араш 1971 90), aksně „ostny“ (Сцяшк 26). Slovo pravděpodobně pochází z litevského akstinai „pahýlky per“, srov. ještě akciučki.

акцючкі „osti“, např.: акцючкі ў ячменя SS, srov. lit. akščiukai.

а́мал „parazit rostoucí na břízách“ (Viscum album): а́мал расце́ на бярозе SS. Slovem stejného tvaru je litevské āmālas, lotyšské amuols, amuls, āmuls, āmals (МЕ I 70, LEW 9).

антара́плу́сцы „koudel druhého česání“: антара́плу́сцы ля шэрэ́ка (koudelné tkaniny) SS, srov. lit. antarāpluostės (nář. antarāplūstės, uo > ū, Radun) < āntaras „druhý“ + plūostas „vlákno“.

¹Běloruská frikativní hláska se v textu označuje latinským písmenem h.

164

а́палы „kulatý“: tlustá ovčí kýta, taková апалы Ж, srov. litev. āpalas, āpalias, apalùs (< āpvalas, āpvalias, apvalùs), lotyš. apals.

апі́кула hanlivě „líný, neohrabaný, tupý“ (o člověku, zvířeti): ach ty апі́кула — toho nemůžeš popohnat: jako pařez — ať do něj bušíš, nebo ne Гр; апі́кула — stojí s vypouklými boky² Ж, srov. litev. apíkula, arùkula: kulti „bít“.

асцюкі „ostny“: асцюкі píchají Гр; асцюкі je třeba posekat Ж, srov. jiné varianty tohoto kořene: асцю́к, аўсцю́к (Сцяшк 36, 37). Nepochybně jde o varianty slova акцюкі (viz).

арта́й „oráč“: zůstal malý oráč Гр; oráč pásl voly Ж; oráč orá koněm С; oráč orá pole СС, srov. litev. artójas a litevsko-polské ortai (Зд 345).

ару́д „obilnice“: v sýpce jsou obilnice Гр; obilnice na žito Б; žito sypali do obilnic С; žito v obilnicích СС, srov. ару́д, užívané v dalších běloruských i ruských nářečích (С VIII 85, Урб 47, ВЯ 102, БЯ 42, Араш БЛ 27), litev. arjodas. Б Сл 98 označuje slovo ару́д za oblastní; jeho rozšíření v běloruských nářečích je vyznačeno na mapách v Араш БЛ 33 a ДС 113.

асві́р, асве́р(х) „studnařské vahadlo“: асві́р jen u těžších; асве́рх — čím se nabírá voda; naše studna je s асве́рам С. Název асве́р se vyskytuje i v jiných běloruských nářečích (Сцяшк 33) a také v ruských nářečích Pskovské oblasti (Яз 78). Kořen je s největší pravděpodobností utvořen z litevského svir- (: svirtis „studnařské vahadlo“) přidáním počátečního а, které se v nářečí často přidává k přejatým slovům (např. акі́ндар „nemanželské dítě“ < z něm. das Kind „dítě“, die Kinder „děti“), viz také сві́рня.

асе́кля „přeslička“: асе́кля na obvazy Ж; v živé přírodě je hodně асе́кляў Б, srov. litev. asiūkliai, také litevsko-polské osiekła, osiukła (Яз 98), viz асю́клі.

асла́ 1. „podlaha“ (hliněná): udusaná асла́ z hlíny СС; 2. „pecní dno“: v peci je třeba opravit асла́ СС, srov. litev. aslà „podlaha“ (hliněná).

асю́клі „přeslička“: асю́клі rostou na loukách СС, srov. litev. asiūkliai.

ато́сій, ато́сы „vazové řetězy“: ато́сіі jsou železné, kované СС; na vůz se nasazovaly nové ато́сы Ж; атосы se zachytávají za kola С, srov. litev. atājijos: siēti „svázat, svazovat“. Tvar ато́са uvádějí Урб 48 a Сцяшк 36 také v dalších běloruských nářečích; varianty ото́с, ато́с zaznamenává Яз 83 v ruských nářečích Pskovské oblasti, variantu otosa nachází Зд 345 v polských nářečích u Sejn.

^² Zde i v jiných případech se v některých sídlech místo souhlásky х fakultativně vyslovuje к (клен = хлеб, ката = хата).

^³ V některých případech gramatický rod, a také číslo podstatných jmen v nářečí vesnice Staré Smilginy neodpovídají obvyklým normám běloruského jazyka.

165

atóžal, atóžalka, atóžallja „výhonek, mladý porost“: po třešních vyrašily pouze atožaly – mladý les SS; atožalky se rozběhly; atožalje roste S, srov. litev. atãžalas: žélti „obrůstat, vzcházet“. atóžalník „mlazina“ (o keřích): podívej se, jaký atožalník vyrostl Gr, viz atóžala.

ašaki „osina“: když ječmen dozraje, zůstávají osiny Gr. Slovo ašaki je známé i v jiných běloruských (a také ruských) nářečích (Urb 49, Jaz 79, Sjatšk 39), srov. litev. ãšakos.

ašurci „pokryt se husí kůží“: když fouká studený vítr, člověk se osype husí kůží Gr; ašurnja – je zima Ž, srov. litev. pašiurpti, viz šurp (-a, -aty).

balanda 1. „zeleninová polévka, řídká kaše“: uvařili balandu, a bylo dobře SS; 2. přen. „žvanil“: ten balanda je chlap: pořád žvaní a žvaní – konce to nemá B. V uvedených významech je balanda známa i v širší oblasti (Urb 49, Jaz 79). Slovo pochází s největší pravděpodobností z litev. balánda „merlík“ (Chenopodium), užívaného také ve významech „řídká kaše, polévka z merlíku“ (Radun), srov. též S VIII 85.

balandzić, expres. „žvanit“: balanda, to je něco: pořád žvaní a žvaní vsedě, jak jen máš tu trpělivost B; ach, žvaní samé nesmysly S, srov. druhý význam slova balanda a litev. balandiúoti „tlouci, hlučet, žvanit“. Na druhé straně nelze vyloučit, že slovo balandzić patří ke zvukomalebným slovům typu balbatúoti, tabalúoti apod.

baltušník „kožešník“: baltušník – ten, kdo zpracovával kůže Gr; nesl kůži ke koželuhovi SS. Slovo v uvedeném významu je známo také v polských nářečích u Sejn (Zd 336), srov. litev. baltùšnykas, baltùšniṅkas (< baltùšininkas), baltùšis „kožešník“, „čistý, světlé pleti“. Odtud baltušník < bál tas + -ùšis + -ìnykas (-ininkas).

barykuli 1. „čertkus“ (Alectorolophus): nasbírala čertkusů SS; čertkusy se uchytily, je třeba posekat seno SS; 2. „rolničky“: barykuli jsou zvonky, které se věší koni SS, srov. litev. barškūliai: barškėti „řinčet, cinkat“.

bastilaja „tulačka, bloudilka“: přijela – taková tulačka, poběhlice S, srov. litev. bastýtis „toulat se, bloudit, bloudit bez cíle“, bastūnas „tulák“.

běgun „závěs“ (ve dveřích): dveře se otáčejí na závěsu SS, srov. litev. bėgūnas. Na druhé straně může být slovo společné baltským i slovanským jazykům, protože samotné kořeny jsou od původu příbuzné.

běral „zrní nevyčištěné od plev“: namlela běralu, je třeba ji dát prasatům SS, srov. litev. bėralas.

běrlica „zrní nevyčištěné od plev“: z běrlice pekli chléb, zrna s plevami S; do chleba přidávali plevy a říkali tomu běrlice S, srov. běral.

bizdris „bezocasý“: kočka je bizdris; kráva je bizdris – bez ocasu SS, srov. litev. bizdrỹs (Radun), bizas (Jurbarkas), bizdris, biznis „krátkoocasý“, bizdūkas (Jurbarkas), bizdžiukas „kdo je malého vzrůstu“, bizinti „zkracovat“.

birbaty „bezocasý“: birbatá kráva Gr. Slovo je nepochybně variantou virbaty (viz), protože starší lidé v této oblasti vyslovují virbaty, zatímco mladí birbaty. Varianta bir-

166

ба́мбы vzniklo postupným zastíráním sémantiky slova вiрбáты.

блі́кшчук „blesk“: адны блікшчукі С, ср. лит. диал. (Радунь) blyksčiū-kai: blýkścioti „blýskat se, třpytit se“.

блі́нда, блі́ндзя „vrba jíva, vrba ušatá“: стаіць у лесе голая блі́нда, блі́ндзя — такая лаза — буйныя лісця Гр; дзе́рава блі́ндзя найлепшае: дзярэцца з вязны, пака́ не прылякаліся Ж; з блі́ндзі кашыкі пляцём; блі́ндзя бляшчыць СС, ср. лит. blinda, blindė, blindis. Блі́нда jsme zaznamenali také v polských nářečích Litvy, např.: blinda — miętko drzewo (Aukštadvaris, okres Trakai); блі́ндзя je známa i z jiných běloruských a ruských nářečí (С VIII 85, Урб. 50, БСС 387).

бо́нда 1. „kulatý bochník chleba, výrobek z mouky, kulatá houska“: купі́ла баба бо́нду хлеба Б; дзяцём па бо́ндзе далі С; 2. „bramborová placka nebo lívanec z nastrouhaných brambor“, „placka z brambor nebo mouky s příměsí kopřiv“: бо́нды бульбяныя — як добра; пяклі бо́нды з крапівы пасля вайны, да не хватала крапівы Б; 3. „kulatý kousek těsta v díži na kvásek“: зрабіла бо́нду; бо́нду ў боршч апусцілі С; 4. „malé kolečko salámu“: бо́нда — маленькая кілбаса С; 5. „výslužka čeledínovi při vyúčtování“: у бо́нду даюць кумпяк Гр; яму ў бо́нду даюць каўбасу, і ён ездзя дамой Б. Slovo бо́нда se vyskytuje také v přirovnáních: якны (= печень) то́ўстыя як бо́нды СС. Ve výše uvedených i dalších významech je slovo бо́нда známo v širší oblasti (Араш 1969 133, Урб 50–1, С XII 9, БСС 385, Сцяшк 55, Араш БЛ 28, 33, také mapa uvedená tamtéž). Zaznamenali jsme je rovněž v polských nářečích Litvy, např.: napiekli wielką bondą; bondą upiekli tarkowaną; on bondą zjadł (Aukštadvaris). Oblast rozšíření slova v běloruských nářečích je vyznačena v ДС 105 a také na mapě č. 5. Slovo pochází z litevského bandà, užívaného v šesti obdobných významech (СЛЯ I 638).

бо́ндачка „kulatá houska, placka“: дзяці пасхваталі ўсё бо́ндачкі СС; бо́ндачкі бульбяныя — што за яда́ Б, srov. бо́нда.

брадзіць „lovit ryby“: пашоў брадзіць рыбу, а п’яўкі паўпіваліся ў сце́нны — свярбела многа часу С, srov. litev. bradyti, braidýti „brodit se“ (СЛЯ I 983), srov. také bradinėti, bradà, brádas „rybolov“ (СЛЯ I 981–2), бро́дзень.

бра́згаць 1. „klepat, bouchat“: яму не це́рніца: бра́згая і бра́згая; гра́бель вісіць над сцяно́й і бра́згая СС; не бра́згай дзвярамі Б; 2. „hýbat“: ве́цяр па ха́це бра́згая Гр; 3. „cvakat“: воўк зуба́мі бра́згая СС; 4. „řinčet, cinkat“: бра́згаю касо́й — дрэна́ сенажаць СС. Zvratná podoba slovesa je doložena také v polských nářečích Litvy, např.: on paczał brazgać się, a do chaty nie poszedł (Aukštadvaris). Slovo pochází z litevských brązginti, brązgėti, brązdėti, srov. také Балт VI 198 a polské slovo brazgać, zaznamenané ve slovnících polštiny a užívané v obdobných významech (Яз. 95).

бра́згулі́ „rolničky“: бра́згулі́ кало́ на шыю; з бра́згулямі е́халі маладыя Гр, srov. litev. brazgūliai: brazgėti „hřmít, zvonit“ (Jurbarkas).

167

бразгу́льник „řemen k připevnění бразгу́лей“: бразгу́льнік я́шчэ ві- сіць у се́нях Гр, viz бразгу́лі.

бразгу́ны „rolničky“: пад бразгуна́мі е́ду; пажы́ў бразгуно́ў Б, srov. litev. brazgūnai: brazgėti „zvonit, hřmotit“ (Jurbarkas).

бразгу́нник „řemen k připevnění бразгунов“: бразгу́ннік — на што навязваюць бразгуны Б, viz бразгуны Б, srov. бразгу́лі.

бразды „bramborová kaše“: нашарава́ла браздо́ў, бу́ду бліны печь СС, srov. litev. brazdai.

бро́дзень „druh rybářské sítě“: у бро́дзень папа́лі два шчупакі Ж; но́вы бро́дзень зрабілі С; з бро́дзеням то бро́йдаюць па рэ́цы; бро́дзень вяза́ны СС, srov. litev. bradinýs (viz také Г I 369).

бро́йдаць „lovit ryby“: з бро́дзенямі то бро́йдаюць па рэ́цы СС, srov. litev. braidžioti, braidýti, srov. také браздиць, бро́дзень.

бро́нкт, бру́нта „váleček“ (vozu, pluhu, brány): на бро́нкта ло́жыць пастро́нкі СС; бру́нта бу́йная, дзарабя́ная Б, srov. litev. brañktas; pokud jde o kořenové un (< z litev. dial. un < an), viz Урб 51.

брузду́кель, бру́зукель 1. „dřevěný knoflík“: ко́лькі ты брузду́кляў тут нашыў Гр; брузу́клі з дзерава рабілі; брузукель у сярэдзіне прарэзан СС; 2. „šroub“ (u mlýnských kamenů): брузукель дзераўляны жорны падымаля́я СС; 3. „rukojeť, na níž jsou upevněna vlákna na tkalcovském stavu“: ні́чальнікі паве́шаны на брузуклях СС, srov. litev. brūžiklis, bruzdùklis; bruzdùklis (Radun).

брызга́цца „roztřepit se“: падрубі́ць трэба по́дал, каб не брызга́ўся Б, srov. litev. brizgintis, brizgti.

брызга́ч „roztřepené okraje oděvu, třásně“: брызга́ч баўта́ючы ў по́дала Б. V tomto významu je slovo zaznamenáno také u Сцяшк 60. Pochází, stejně jako брызга́цца, z litevského kořene brizg-, srov. brizgótis „roztřepit se“, brizgalas, brizgenos, brizginýs „hadra“, brizgas, brizgis „roztřepené okraje (něčeho)“.

бры́нда 1. „břišní tuk, omentum“: усе кі́шкі ўчапі́ліся за бры́нду; парсю́к так сабе́, а бры́нда вялі́кая — скруці́ўшыся і як скруці́ўшыся! СС; 2. „rozšiřující se límec z krajky, zakrývající někdy i ramena“: бры́нда як фалеры́на на шы́ю СС; 3. pouze mn. „roztřepené okraje oděvu“: целе́паюцца ў фа́ртусе бры́нды Б; бры́нды віся́ць — не ў па- ра́дку спа́ніца СС; 4. přeneseně „řídká kaše“: бры́нды яко́й да́лі пахлеба́ць С; 5. přeneseně, hanlivě „nečistá žena, prostopášnice“: яна́ бры́нда така́я СС.

Ruské slovo бры́нды „široké rukávy selského svátečního oděvu“ ЭСРЯ I 222, stejně jako polské brynda „žert, dovádění“ a české brynda „patok, břečka“, považuje, v souladu s názorem Bernekera, za výpůjčku přejatou přes francouzštinu z německého bringe dir’s „přináším ti to“. brynda „žert“ pokládá Brück 43 za polské slovo, zapomenuté v XVI. století, které převzali „na Matej i Białej Rusi i na Litwie“, avšak Ф Сл etymologii polského brynda vůbec neuvádí. Ani považovat české brynda „břečka“ za přeměnu kořene bryzg-ati „stříkat“ se nám z fonetického a sémantického hlediska nezdá příliš pravděpodobné (В Мах 70). Tak

168

Jelikož se nám žádná z výše uvedených etymologií nejeví jako přesvědčivá, navrhujeme novou. V litevštině nacházíme nemálo slov příbuzných s брынде. Například litevské brinda, brindos má devět významů, včetně téměř všech zaznamenaných u běloruského (a také ruského) брында (viz СЛЯ I 1050-1). brynda, bryndy ve významech „tuková žláza“, „krajka“, „roztřepené okraje oděvu“ se podle autorů této studie široce užívá také v polských nářečích Litvy (Aukštadvaris, Širvintos aj.). Kromě toho jsou odvozeniny od tohoto kořene v litevštině produktivní (viz také СЛЯ I 992—5, 1050-1). Pochybné je považovat брында za neslovanské i proto, že pro slovanské kořeny nejsou charakteristické dvojhláskové kombinace, mezi nimi -ын- (-ин-), které se vyskytuje v kořeni zkoumaného slova (srov. bělorus. гніда < *гнѣда, litev. glinda). V této souvislosti lze předpokládat, že брында pochází z litevského brinda „tuková žláza“, „krajka“, „odřezky“, „roztřepené okraje oděvu“ aj., které s největší pravděpodobností souvisí s bręsti (bręsta, brindo), brendėti „bobtnat, zvětšovat se, nadouvat se“, brindimas, brindumas „bobtnání“ aj. Tomu nikterak neodporují nejen základní, ale ani přenesené významy slovanského брында. Přijmeme-li tento předpoklad jako základ, lze se domnívat, že litevské brinda přešlo do sousedních běloruských a polských nářečí a přes ně se mohlo dostat i do češtiny, v níž se kvalifikuje pouze jako hovorové (ЧРС 39).

брындаць, брындацца 1. „běhat“: карова туды брындая ў нэны канец Гр; не брындай, скубі на месце, а то яна — нюх нюх С; 2. „potulovat se, toulat se“: які ён мужычына: ён брындаіць па чужых С; ён нежанаты так і будзе брындацца Гр, viz брында.

брэйдацца „potulovat se“: дзеці брэйдаюцца каля кутоў СС, srov. (?) litev. braidė „tulák“.

бужук „brouk, mnohonožka“: дзе вілгаць, там і бужукі СС, srov. litev. bužys „brouk“.

букса „bezrohá“: добры цялё, але букса; баран букса СС; букса дае шмат малака Ж, srov. také букса (ve stejném významu) Сцяшк 62, litev. buksa.

булдава „šťouchadlo na bramborovou kaši“: булдавай як качалка, а на канцы тоўстая С, srov. litev. buldė „kulatý rozměrný předmět, bytost“, buldė „hlupák“ (Jurbarkas), buldakojis „tlustonohý“, būlas, bulūndas „bezrohý, plešatý“.

бумчэць „dunět, rachotit“: бумчэць дупляватая брушка С, srov. litev. bitčioti, bumpsėti, bumsėti.

бурбаліць, бурбуліць „zurčet, bublat; bručet“: вада бурбаліць па камнях Б; вада бурбулюя — нэта на дошч; піва бурбулюя Гр; чано́ ты бурбулюеш Ж; бурбуляла, бурбуляла і сціхла С, srov. litev. burbuliuoti.

бурбалка „vodní bublinka“: бырбалкі на вадзе насталі — от бальшой дошч Ж; бырбалкі на вадзе мятушюцца Б; утануй — аж бырбалкі паказаліся СС; як станавіцца на вадзе бырбалкі — нэта на дошч С. Slovo je známo i v širší oblasti (Урб 51, Сцяшк 563), srov. litev. burbulas.

169

„bublinka“: burbalki se zvedají Гр, viz burbalka.

„plný, krásný“: bába je jako burbulka Ж. Slovo je známo i v běloruských nářečích Litvy (БСС 403), srov. burbalka, burbalíco, burbulíć.

„řídká kaše“: máslo je jako burga С, srov. lit. bùrgė „bláto, špatný pokrm, řídká kaše, samohon“.

„dřevěný knoflík“: burzukel je kolíček, na stříbině takový zářez, aby se do něj dala navléknout nit; z lísky se dělaly burzukli Ж, srov. lit. buržùklis (Jurbarkas), burždìklas.

„řídká kaše, bláto“: máslo zhoustne jako burlaga; zelí v kádi je jako burlaga; dnes jsi uvařila zavářku — jako burlaga; ona se také brodila v burlaze Б; máslo je jako burlëga СС, srov. lit. bùrlegà „hustý pokrm, bláto“, srov. také bùrlas, burlýne, burliùga „řídké bláto“.

„košík“ (na bobule): v košíku sbírali bobule С, srov. buch.

„rybářská past z proutí“: před Vánocemi se staví velký buch СС, srov. lit. vìčius. K etymologii slova viz МЕ I 344, Зд 337, Урб 51–2.

„rybářská síťka z proutí“: bučok z jedlové kůry na raky С; bučik je spletený z vrbového proutí СС; udělám ti bučik z kůry С, viz buch.

„bzučet“: zík (= ovcí) bzučí, tehdy bučí telata; zík začal bzučet С, srov. lit. bìrgzti, bìrbti.

„lopatka kolovrátku“: bjarniut otáčí kolem kolovrátku СС, srov. lit. bernýtis „sluha“: bérnas „služebník“.

„hádat se“: opilí jdou a hádají se Гр. Slovo se užívá i v širším rozsahu (Араш 1969 132, Урб 52). Pochází z lit. vaid-ytis⁴ a slovanského sufixu -аваць.

„nadávat, hádat se“: v druhém domě se perou, hádají Гр, srov. lit. vaidytis.

„vzdychat, sténat“: on vzdychá — bolí ho pod lžičkou Гр; není třeba sténat: nepomůže to Ж. Slovo je známo i v širším okruhu (Сцяшк 71, БЯ 20, БУИ 52), srov. lit. vaitóti.

„vlhký“ (o seně): seno je vlhké, ale lze je dát do stohu Гр, srov. lit. valk-ùs „vlhký, pružný“ + slovanský sufix -аваты. Slovo je známo i šířeji (Араш 1971 92).

exp. „lít“ (o dešti): déšť lije Гр; déšť začal lít jako z konve Ж, srov. lit. varýti (vàro, vàrė).

„tahat, vláčet“, „vytáhnout s námahou“: vleč seno z bažiny; celou noc tahal kládu СС; vytahovali stromy z řeky Б. V běloruských nářečích je вашава́ць známo i v dalších významech a užívá se šířeji (Урб 52, Араш 1969 130, БУИ 54, Араш БЛ 32, ДС 106). Území jeho užívání je vymezeno v ДС 106.

⁴Litevské příklady počínaje písmeny r–ž jsou převzaty převážně z kartotéky „Slovníku litevského jazyka“ (uložené v rukopisném fondu Oddělení slovníků Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR).

170

Slovo pochází z litevského vaš-úoti „táhnout hákem, těžce pracovat“ + slovanské přípony -аваць.

вэ́нцар, венцар „druh rybářské sítě“: наш вэ́нцар балышы С; вэ́нцар ста́віцца на дно рэчкі Б. Varianty вэнцара jsou známy i z dalších běloruských, ale také ruských a polských nářečí (Урб 52, С VIII 89, Сцяшк 79, БЯ 44, Л 124, БЯ 102, 104, Яз 79, Зд 351). Slovo pochází z litevského vénteris.

ве́рціна, ві́рціна „svazek, nit“: ве́рціна блізозі Ж; з дроту ві́рціна; ві́рціна абаранак Гр, srov. litevské virtinė.

ві́лгаць „vlhkost“: пацяну́ў ві́лгацю брыке́т СС, srov. litevské vilgatis. Tvar ві́лгаць se užívá také v běloruském spisovném jazyce (Б СЛ 152).

ві́лготны „vlhký“: се́на ві́лготнае; на спо́дзе брыке́т ві́лготны СС, srov. litevské vilg-ūs + slovanské přípony -отны, viz také ві́лгаць.

вірба́ты „s krátkým bezsrstým ocasem“: мы ме́лі вірба́тую каро́ву — на́тта шмат малака дава́ла Гр, srov. litevské virbti „stávat se tenkým“, virbas „proutek, tyčka, metla“.

віць „hnát“: я в’ю іх ро́згай Гр. Jde o sémantickou výpůjčku, srov. litevské výti.

ві́юн, в’юн, юн „mihule“: ві́оны ла́паем бі́чём СС; ві́оны ў вадзе́ на дне рэчкі, ў ту́ле Гр; в’юн быў пау́но ў бало́це Ж; юны слі́зкія, іх не ўдзе́ржыш у руках С, srov. litevské vijūnas (Misgurnus fossilis). Slovo je rozšířeno i jinde (Сцяшк 85). Jeho podoba вюн je kvalifikována jako norma běloruského spisovného jazyka (Б Сл 977).

П. Скаргджюс (Lw 237) a Я. Отрембский (N Twer III 63) se spolu s А. Брукнером (Fr 152) domnívají, že litevské vijūnas je běloruská nebo ruská výpůjčka. Jejich názor opakuje LEW 1248. Ve svých etymologických slovnících však ani А. Брукнер, ani М. Фасмер etymologii slovanského вьюна (wijuna) neuvádějí. To lze nejspíše vysvětlit pochybnostmi o jeho slovanském původu. V ostatních slovanských jazycích je zkoumané slovo málo rozšířené a jeho užití je omezené. V ruštině je sice mnohoznačné, nejčastěji se však užívá jako hovorový výraz. Kromě toho se vyskytuje převážně ve starých dokumentech a také v přirovnáních (viz Slovník současného ruského spisovného jazyka, АН СССР, Москва—Ленинград, II 1343). V ruských nářečích se nevyskytuje (viz Slovník ruských lidových nářečí, sešit IV, Ленинград, 1969). V polštině se rovněž uvádí jako velmi vzácné regionální slovo (viz Słownik języka polskiego, IX, Warszawa, 1967, 1094). V litevštině a jejích nářečích je slovo široce známé, produktivní a mnohoznačné. Kromě významu „mihule“ se užívá také ve významech „úhoř“, „popínavá rostlina“ (v bramborách, lnu); existuje také sloveso vijūnauti „lovit mihule“. Proto je důvod řadit je k litevanismům. Tak postupuje i Г I 322.

ву́жарыць „zbít, zmrskat“: дзі́ця скара́чом ву́жарыш, і дзі́ця як дзі́ця Гр; тро́ба ано́ добра ву́жарыць Б, srov. litevské žarinti, viz аджарыць.

во́рля во́чкі „kopretiny“: які́я тут кве́ткі — во́рля во́чкі СС, srov. (?) litevské varlė „žába“.

171

вя́гал „mník“: вя́гал бардза слі́скі Гр, srov. litev. vēgelė, viz také БСС 390, Араш БЛ 29. Oblast, kde se užívá slova вя́гал, je uvedena v ДС 107.

вярпята „vír, zátočina“: сві́ні на спіне вярпята — на са́ла до́брая СС, srov. litev. verpėtas, dial. verpetà.

гайдук „záhlavní kost, první obratel“: гайдук я не згібаю СС, srov. litev. dial. gaidžiūkas „nožka kolovrátku; ozubený železný díl zadržující náklad vozu“.

ге́гні „krokve“: ге́гні ураза́ючы ў ашча́п Гр. Slovo se užívá v širší oblasti (Араш БЛ 29). Oblast jeho rozšíření je uvedena v ДС 107. Pochází z litev. gėgnės.

ге́ліць 1. „bolet“: мне жыво́т ге́ліць; усю ноч нага́ ге́ліла Ж; 2. „ztuhnout“: мне ге́ліць нага́ — зі́мна; мне ў шыю ге́ліць — зі́мна СС; 3. „být na zvracení“: ката́ ге́ліць і чалаве́ка ге́ліць С, srov. litev. gélti „bolet, ztuhnout“.

гігеле́ўнік, гіге́ль, гіге́льнік „výtrusný klas přesličky na začátku jara“: гіге́ль ад ну́ркаў п’юць; які гігелеўнік — нало́ўкі бальшыя С; гіге́льнікі растуць у лу́зе Гр, srov. litev. gigėlis. Slovo je známo i v dalších běloruských a také ruských nářečích (Урб 53, Яз 79, ВЯ 102, 105).

гі́ло̄нь 1. „žihadlo“: гі́ло̄нь упусці́ла пчала́ СС; 2. „živé maso pod nehtem“: з гі́ло̄нем адре́зала паляц СС, srov. litev. dial. gyluonìs, gyluonỹs, spis. geluonìs.

гі́ль „ovád“: які гі́ль вялікі — жоўты такі; гі́лі — што куса́юць каро́ў Ж, srov. litev. gylỹs: gélti „štípat“. Slovo je známo i v dalších běloruských nářečích (Урб 53, Сцяшк 119, БСС 388).

гі́ляваць „řádit (v létě kvůli ovádům), tropit neplechu“: каро́вы гі́лююць Ж; ко́ні пача́лі гі́ляваць; пашлі́ дзе́ці гі́ляваць, усё палама́лі СС, srov. litev. gyl-juoti + slovanská přípona -яваць. Slovo je známo i v dalších běloruských a také polských nářečích (Урб 53, Араш 1969 132, Зд 339).

гі́рса „ohníček“ (plevel): гі́рса ў жьце расце́ СС; шмат гі́рсы ў жьце Гр; адна́ гі́рса ў жьце С, srov. litev. dial. girsė < dirsė. Slovo je známo i v dalších běloruských a také ruských nářečích (С VIII 86, Урб 53—4, Сцяшк 120, Яз 80).

глі́нда „veš šatní“: адну́ глі́нды ў нало́ве СС, srov. litev. glinda, bělorus. гні́да.

гні́бацца „štípat se“: што ты гні́баешся СС, srov. litev. gnybinėti, gnáibytis.

гні́біцца „štípat“: ён мяне гні́біць, а я яго — за волосы Гр, srov. litev. gnybti. Slovo je známo v širší oblasti (Урб 54).

гні́буць „štípnout“: рак гні́бне і озяру́ разам СС, srov. litev. gnybtelėti: gnybti „štípat“.

гні́бур „dráp“: гні́бурэ ў каршу́на, варо́ны, ў ку́рыцы, ў саба́кі, ката́; каршу́н упусці́ў ў ку́рыцу гні́бурэ і папёр; злама́ла ку́рыца гні́бур Б, srov. litev. gnyblės, gnybliȧi „kleště“ nebo kniblis „prst“, knibùs „zahnutý“.

гні́ч „klepeto“: на нага́х ра́ка ёсць гні́чы; чатыры гні́чы ма́я рак СС, srov. litev. gnibčiai „prsty, jimiž lze štípnout“.

gókty 1. „přední část saní“: gókty — zahnutá část saní Гр; gókty se zlomily Ж; 2. „část sítě, která vede po dně řeky“: gókty ve věncích vedou po dně Б, srov. litev. gáktos „přední část saní“.

172

grabúzda „jedlá tráva se širokými listy“: grabúzda je chlupatá, roste na mokrém místě; studená polévka z grabúzdy je dobrá СС, srov. litev. grabūz-das. Širší rozšíření je doloženo u varianty grabúzdy (Араш 1969 125, БСС 387), srov. хро́буст.

grambúl „chroust“: v květnu jsou na dubu chrousti; šváb jako chroust СС, srov. litev. grambulõys.

grómdat „zkřížit“: nezkříž to tak — copak je tam zlato СС, srov. litev. grām-dyti.

grúndat se „zmítat se“: podívej, jak se červík zmítá СС, srov. litev. grūm-dytis, dial. grùndytis.

grebjást „krokev“: na grebjást se připevňují latě Ж; grebjásty jsou nové СС, srov. litev. grebėstai. Varianty tohoto kořene jsou doloženy v širším areálu (Араш 1969 133, БСС 379, Сцяшик 130, БУИ 56, ВЯ 102, 104).

gúdakarakli „žlutá vrba, bahenní vrba“ (Salix): u řeky jsou samé gúdakarakli СС, srov. litev. gùdakar(k)lis.

gúldy „porosty spasené dobytkem nebo polehlé po dešti“: v ovsu jsou samé gúldy — koně tudy prošli; když je len zkroucený, říká se — samé gúldy — jako by ho zkroucily slepice Ж, srov. litev. guldýti „porazit“, viz gulta.

gúlta „ležení“ (prasete, psa): prase si dělá gúlty, ale dobytek leží na hnoji; hoď tam slámu, sami si udělají gúltu Гр; prase nadělalo gúltu Б, srov. litev. gùltas. Slovo je rozšířeno i jinde (С VIII 86, Урб 54).

gúšta „hnízdo, doupě“: prase si udělalo gúštu, slepice nadělala gúštu; ptáček si udělá gúštu СС, srov. litev. gùždą.

guščinyat se „hnízdit“: slepice se hnízdí, budou snášet СС, srov. litev. gùžinėtis, gùžiuotis.

daryňat „vykuchat“: rybu je třeba vykuchat; vykuchávám rybu СС, srov. litev. darinėti.

dzindzalej „vlaštovičník“ (Chelidonium): u plotu roste spousta dzindzaleje Ж, srov. litev. dzindziliùkas.

dzirván „úhor, ladem ležící půda“: dzirván je pole, které se neobdělává Гр; setba na dzirvaně; na dzirvaně rostou brambory; až tam bude dzirvaně, nebudu plít С, srov. litev. dirvónas: dirvà „orná půda, pole“. Slovo je široce rozšířeno v běloruských, ruských a polských nářečích. Území, kde se toto slovo a jeho varianty užívají v běloruských nářečích, je znázorněno v ДАБМ, mapa 275; viz také С VIII 85, Зд 339, Урб 55, Сцяшик 144, ВЯ 104, Яз 80, БЯ 94—97, ДС 104.

dzirvanět „ležet ladem, být úhorem“: tolik půdy a všechna leží ladem С, srov. litev. dirvonuoti, viz dzirván.

dzjavhat přen., expres. „nadávat, kárat“: už mě přestaň nadávat jako fena, vždyť se tě nebojím; ačkoli je to tvoje sestra, nadávala mi Б, srov. litev. žiāugoti „zívat (s otevřenými ústy), říhat“, žiāugčioti, žiāugseti „zvedat žaludek“, „štěkat, štěkat“ (o psovi), viz žávhat.

дрыск „hadr, cáry, roztrhané šaty“: všechno roztrhali na cáry С, srov. litev. driskà, drìskalas: drìksti „trhat se“.

дрё́жын „ještěrka“: ještěrka se leskne, podobá se štice СС, srov. litev. driežinas, driežas.

173

дуле́ць 1. „prášit se“: žito se práší v době květu Б; 2. „plesnivět“: seno v kupce začalo plesnivět Гр, srov. litev. dūlėti „měnit se v prach“.

ду́лька 1. „prach“: vyklepala koberec a vysypal se prach СС; 2. „prach z lnu, konopí“ (při jejich čištění): lněný prach, když ho třepíš Б; prach z lnu Гр, Ж; třepíš len, zůstává prach; prachu se nasypalo С, srov. litev. dulkės „prach“. Slovo je známo i v širší oblasti (Араш 1969 133, Урб 57, Сцяшк 154, БСС 388, Араш БЛ 29, 33 a mapa, která je tam uvedena. Jeho rozšíření v běloruských nářečích je uváděno v ДС 105–6 a na připojené mapě č. 5.

ду́рбаць „tlouci (do hlavy)“: ona mu pořád něco vtlouká do hlavy Ж, srov. litev. dur̃binti „vyhlubovat dutinu“.

жаба́нкі „past“: pavouk utkal pavučinu a chytá mouchy СС, srov. nářeční litev. žabankai, žabankai, spis. žabàngai.

жага́ры „chrastí“: pec se topí poleny z chrastí СС, srov. litev. žagarai, viz také Араш 1972 81.

жага́рчыкі „chrastí“: chrastí na podpal СС, srov. litev. žagariùkas „větvička chrastí“: žagaras „chrastí“.

жар „žhavé uhlíky“: pastýři rádi pečou brambory v žhavém popelu Гр, srov. nářeční litev. žaira, spis. žarija, srov. také žarà „záře“, žioruoti „zářit, hořet“.

жа́рніць expr. „udeřit“: udeřila krávu a ona ho pak udeřila kopytem do hrudi; jak udeřila, tak je tu ta skvrna С, srov. (?) litev. žerti.

жаўгаць „žvýkat“: stařec bezzubými ústy žvýká СС, srov. litev. žiaugoti, žiaumoti.

жуві́кшч „šňůrka k přivazování nitěnek“: na osnovním válu se přivazují šňůrky СС, srov. litev. žiùvkštė.

жудзі́ць „hubit, trápit“: a tchyně mě také trápí: křičí, vyčítá ti, že jsi taková a maková — nevím, ke komu se modlit, zda k muži, nebo k tchánovi; trápil mě, trápí mě a bude mě trápit С, srov. litev. žudyti.

жур „ovesný kisel“: ovesnou mouku prosívali na жур Ж; жур se vaří z ovsa; do жур se dávalo uhlí С; жур je dobré jídlo na Kucju Гр; жур z ovsa je vzácný Б. O rozšíření slova жур ve slovanských jazycích viz Труб 16. О. Н. Трубачёв (Труб 16) a М. Фасмер (ЭСРЯ II 67) se přiklánějí k názoru, že жур je germánská výpůjčka (z něm. sauer „kyselý“). Slovo je široce rozšířeno i v baltských jazycích. V litevštině se žiūrė, žiūra užívá ve významech: „ovesný kisel“, „nepovedená vodnatá kaše“, „řídký pokrm z žitného kvašeného těsta“, „jídlo z chleba a vody“, „nezahuštěná postní polévka“, „chlebové těsto“. V lotyštině mají žūra, žūre tyto významy: „pomije“, „kalná tekutina“, „vodnatá kaše“, „nečistá voda“, „nedokvašené pivo“, „ovesný kisel“, „bramborová polévka s žitnou moukou“, „krmivo pro zvířata připravené s moukou“, „dlouhotrvající deštivé počasí“, „silný déšť“, „liják“, „močůvka“, „řídké bláto“ aj. (МЕ IV 836–7). Е. Френкель (LEV 1316) řadí baltské ž(i)ur- mezi slovanské výpůjčky. Vzhledem k výše uvedené mnohoznačnosti baltského žur- a k tomu, že se ve slovanských oblastech v poměrně omezeném počtu významů жур vyskytuje především v Bělorusku a východ-

174

…hraniční Ukrajině (Труб 16) existuje poměrně pádný důvod považovat dosavadní etymologie slova жур, slovanské i baltské, za pochybné. S kořenem ž(i)ūr- je sémanticky úzce spojeno mnoho litevských slov, např.: žiūrai „řídké průhledné keře“, „snadno vzplanoucí drobné chrastí“, žiūrėlis „odstředěné mléko“ (obvykle průhledné, namodralé), žiurturiuotas medis „strom s rozestupující se kůrou“, žiūras „výr“ aj. Kromě toho se žiūrė v litevštině užívá také ve významu „oheň“ (např.: žiūrėlė žiūtura miškė „světélko se třpytí v lese“; lempelītė dēga, čiut žiūrėlė „lampička hoří, sotva je vidět“). Lze vzít v úvahu také okolnost, že do ovesného mléka, z něhož se vaří kyselka жур, se k odstranění hořkosti obvykle vhazují velké kusy žhavého uhlí (litevsky žarijos), které při dohasínání jiskří.

Významy výše uvedených slov, stejně jako ž(i)ūr- a жур, úzce souvisejí s významy „průhledný, prosvítající, třpytivý“ (srov. také sémanticky blízká žiburys „libové maso v polévce“, doslova „oheň“, „světlo“, žiburinė jukà „netučná, průsvitná polévka pro pastýře, uvařená z poloviny husího žaludku, krku, jedné nohy a jednoho křídla, obalených střevy“, žibulys „lesklý had“, „pichlavá tráva, jejíž osiny se lesknou“). Na základě uvedeného lze předpokládat, že zkoumaný kořen je nejspíše baltského původu; srov. také sémanticky příbuzná slova žioruoti, žėrėti „třpytit se“, žiūrėti „dívat se“, pra-žiūrti „prohlédnout“, žara, žaras, lotyšské zars „paprsek“.

журала „pramen, zřídlo“: vadā nāmma dōbraya – з журалы бяжыць, з кры-ніц C, srov. litev. žiūrėlė „světélko, světlý paprsek“, žioruoti „třpytit se“.

жибулька „pichlavá tráva, jejíž osiny se lesknou“ (Ranunculus sceleratus): жибулькай дужа – ямка ямень вязаць у снопы; я ў кубіл (= кадку) за муку, мяне жыбулька – за рукі (= nepomohla jsi mi sklízet ječmen, nemohu ti dát mouku), srov. litev. žibulys „pichlavá tráva, jejíž osiny se lesknou“; „lesklý had“: žibėti „lesknout se“ (o jehlicích, osinách жыбульки).

жыбуры „žabí vajíčka“: жыбуры жаб як лупіна ў кудры СС, srov. litev. nář. žiburiai, srov. také žiburys „pastýřská dávka — polévka z poloviny husího žaludku, krku, jedné nohy a jednoho křídla obalených střevy“ (v tomto průhledném vývaru jsou dobře vidět), doslova „oheň“, „světlo“, žiburinė jukà „průsvitná polévka pro pastýře“, mergà – kaip žiburys „dívka — jako paprsek“, žolės žiburiuoja ir be lietaus „trávy se světélkují (klíčí) i bez deště“ aj. Slovo žiburiai (жыбуры) je sémanticky nepochybně spojeno s vyzařováním paprsků, třpytem a leskem, což podle našeho názoru určuje označovanou skutečnost; srov. také журала, жыбулька.

жыгуль, жылбуць, жылгвуць, жылгуль, жылгуць, жыльць, жэльтуць „vrba, jíva“: ой колькі жыгулей нарасло тут Б; знімай рыбу на жылбуць і нясе да хаты СС; з жылбіцей колькі кашоў ён наплёўшы Ж; кашы плятуць з жылгвяцей СС; бычы сплецены з жылбілей Гр; збіралі жылгуці і плялі палукашкі Ж; плот з жылгачу Гр; жыльві не лопаюць

175

СС; паўду́ нарэжу жэлтуцу́ Ж, srov. litev. žilbūtis, žilgutis, žilgvūtis, žilvūtis, žilgulis, žilgas, žilvis.

Foneticky nepravidelné podoby variantů жэлтуць, жыг-ейль aj. vznikly nejspíše v důsledku zúžení jejich užívání a postupného zastírání jejich významu. Podoba жыглгуць, litev. žilgyūtis, představuje s největší pravděpodobností kontaminaci podob žilgūtis a žilvūtis. Varianty zkoumaného kořene jsou doloženy v širší oblasti (БСС 388, Яз 100).

Slovotvorná struktura všech výše uvedených variant kořene жыг-, které jsou nepochybně příbuzné litev. žilvitis, opravňuje k revizi dosavadní etymologie žilvitis.

Slovo žilvitis pokládá Fraenkel (LEV 1309) za dvoukořenné: žilas „šedý“ a vytis „prut, réva“ (viz také С VIII 24), nevysvětluje však, jakým způsobem se kořenová nepřízvučná dlouhá samohláska druhé složky (vytis) zkrátila na krátké i a poté získala přízvuk. Uvedená etymologie proto zůstává pochybná. Navíc varianty tohoto slova žilvis, žilvė, žilvūtis, také žilgas, žilgūtis, žilbūtis … jsou podle našeho názoru s takovým výkladem v rozporu a svědčí o tom, že jejich formanty -v-(is), -v-(ė), -v-ut-(is), -g-(as), -g-ut-(is), -b-ut-(is) a nejspíše také -v-it-(is) jsou sufixy kořene žil-. Slovo žilvitis tedy stejně jako jeho výše uvedené varianty zjevně není dvoukořenné, nýbrž jedním kořenem tvořené sufixální slovo. Jeho předpokládaný složený sufix -v-it-(is) je sice poněkud neobvyklý, v litevských nářečích jsou však vedle žilvitis doloženy i další jeho varianty: žilvītys (Salantai, Trimasedis, srov. mikūtys „zajíček“, mažītys „malý“, Sebītys „příjmení“, viz R. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1943, p. 355), žilvītis (Mažeikiai, Varduva), žilvȳtys (Viekšniai, Tirkšliai, Mosėdis), žilvȳtis (Jurbarkas, Šakiai, Papilė, Skaistgirys), žilvȳtė (Židikai aj.). Podle našeho názoru ukazují na možné tvoření žilvitis pomocí složených sufixů -v-it(is), -v-yt-(is), -v-it-(ys).

жэрга́ць „překračovat, vykročit“: не жэргай праз плот Гр, srov. litev. žergti, srov. také жарагаць (Урб 59), (об)жеренгнуть (Яз 82).

забарбе́ць „zabubnovat“: пуста́я бручка забарбі́ць Гр, srov. litev. barbėti.

забрынданіца hanl. „nepořádnice“: забрынданіца такая і ходзіць: з фарту-хам можна сабаку закалоць Б, viz брында.

заві́няць „ovíjet, obvazovat“: завіні мне пальцы: кроў цячэ СС; трэба рану добра заві́няць Ж, srov. litev. (už-)-vynioti.

задзіраване́лы „ležící ladem“: задзіраване́лая зямля, там пало́ць ні будзі́ш С, srov. litev. dirvonuoti „ležet ladem“, viz дзірван.

pokálet „zanést zeminou“ (o dešťové vodě): déšť zanesl brambory Гр, srov. (?) lit. užplakti.

зáтверaлы „přepážka, bránice“: зáтверaлы — to je taková blána, která odděluje střeva od srdce СС, srov. litev. užtveralai, dial. žutveralai.

зашыпулі́ць, зашыпуля́ць „nadělat třísek“: celý dům mi zanesl třískami СС; nasekej třísky po celém dřevníku Ж, srov. litev. (pri)šipuliuoti, viz шыпуль.

звайця́ць „vynadat“: já jsem mu pořádně vynadala СС, srov. вайця́ць.

звашава́ць „rozrýt“: divočáci rozryli všechny brambory Б, srov. litev. (iš)vašioti, viz вашаваць.

176

згеліць 1. „udělat se někomu nevolno“: ach, udělalo se mi špatně; kočce se udělalo špatně: snědla myší mládě; 2. přen. „postihnout“ (o nemoci): postihlo ho břicho, celý den proležel С, viz геліць.

здулець „zplesnivět“: seno zplesnivělo, když je mokré uložíš Гр; seno zplesnivělo, zešedlo СС, srov. litev. (su) dulėti, viz дуле́ць.

здзяўгаць, зжаўгаць expres. „sežrat“: koupila dva kilogramy rajčat a ona je všechny sežrala Ж; a ty jsi snědla celou smaženou slaninu? СС, srov. litev. (su) žiaugoti, viz жжаўгаць, дзяўгаць.

з крастом „s hranicí, málo, nedostatečně“: s hranicí sním na závěr housku Гр, srov. litev. kràštas „hranice“, su kraštù „s hranicí“.

змайначыць „zalhat“: jak je ošklivé, že ti lhal Гр; jaký je to mizera — obelhal ji СС, srov. (?) litev. main-ýti „měnit“ a slovanská přípona -ачыць, viz майначыць.

зурза „bručoun“: co je to za dítě – pořádný bručoun Ж; kolik toho snědl – takový bručoun Гр, srov. litev. zùrza.

зурзець „bručet“: bručí a bručí – nemá to konce Гр; otec se zlobí na Juzika СС, srov. litev. zùržti, zùržėti, viz зурза.

зурзлівы „bručivý“: můj starý bručoun Гр; ach, ta bručivá ženská – pořád něco mumlá СС, srov. zurzl-ýš „bručoun“ + slovanská přípona -івы, viz зурза.

інкстукі „ledviny“: koupili kočce ledviny – nějaké paní СС, srov. litev. inkstai, inkstùkai.

ісак „kůň s krátkým ocasem“: můj isak letí jako blesk; orá jako isak Гр, srov. litev. ís-as, lotyš. iss „krátký“ + slovanská přípona -ак.

ісачок „kůň s krátkým ocasem“: můj isaček je mladý, dobrý, letí jako vítr Гр, viz ісак.

ійльць 1. „kel“: kly u prasat СС; 2. „zub, jazyk, žihadlo“: jazyk žáby СС, srov. litev. iltis „kel“.

какля „kachle“: па каклі злеталі ў Дайнінава С; каклі выпісала, і ён канём прывёз СС, srov. lit. kóklė (z něm. Kachel). Litauizovaná podoba názvu je rozšířenější: какля (Сцяшик 225).

карністы „vybíravý v jídle“: ён карністы чалавек – бліноў не любя СС, srov. lit. karn-is a slovanský sufix -істы.

карпа „bradavice“: карпы селі на руку СС; карпа расце на твары Гр, srov. lit. karpa. Slovo se užívá také v polských nářečích u Sejn (Зд 341).

карпаты „bradavičnatý“: карпатые рукі Гр; карпаты пальцы СС, srov. lit. kárp-a „bradavice“ a slovanský sufix -аты, srov. také БСС 385.

карпаць „mávat, pohybovat“: свіня лычэм карпаў С, srov. lit. karpúti „pohybovat“.

каснік „stuha, mašle“ (ve vlasech, v copáncích): ў галаве новыя каснікі Гр; каснікі ў косы плятуць СС, srov. lit. kasnýkas.

каўкаць „pronikavě mňoukat“: лядзі, як кошка каўкае С, srov. lit. kaùkti „křičet divokým hlasem“. Slovo je známo i v širší oblasti (Балт VI 199).

каўкнуць „vykřiknout“: каб яна ані каўкнула малая – ляжыць і маўчыць С, srov. lit. kaùktelėti: kaùkti „křičet, plakat“, srov. pol. kauknać (Зд 341).

12. Lietuvių terminologija

177

каўш „naběračka“: pronesi mouku v naběračce SS, srov. lit. kaũšas, viz коу́ш.

каўшнуць „udeřit“: rukou párkrát udeřit a Gr; udeřil ho do čela, aby se nepletl SS, srov. lit. (йг) kaũšti, srov. také kaũštelėti „lehce udeřit“.

квіркнуць „křičet“: slepice kviká, jak kvokají kvočny SS, srov. lit. kvérkčioti: kvérkšti, kvìrkšti „křičet“.

келойша „nohavice“: dvě nohavice v kalhotách; chodí jako nohavice SS, srov. lit. kelaišė.

керноз, кірноз „kanec, nevykastrovaný vepř“: on přijel přivést kančíka Ж; buď kunr, nebo kirnóz SS. Slovo je známo v širší oblasti (Сцяшк 229). Ruské кирно́с, кирно́з jako západní slovo řadí Vasmer mezi polonismy (ЭСРЯ II 238), etymologii polského kiernoza však F Сл II 155–6 pokládá za nejistou. Fonetikou i sémantikou zůstávají nejisté také všechny etymologie kiernoza uvedené ve F Сл II 155–6 a dalšími badateli. Fonologie, slovotvorba a sémantika kiernoza (керно́за, кирно́за) svědčí nejspíše o jeho baltském původu, srov. lit. kernėzas, kernãzas „člověk malého vzrůstu, širokoplecí, silný, rváč“ < kern-à „člověk malého vzrůstu“ + přípona -ėžas, -ãžas, viz Г I 334: kernėti „špatně růst“, kėras „pařez, keř“, keróti „zapouštět hluboké kořeny“.

кершаваты „strakatý“: strakatý vůl, bger SS, srov. lit. kéršas a slovanskou příponu -аваты.

кершыс „strakatý vůl, kůň“: stůj, strakoši! SS, srov. lit. keršis.

керэйша „trpaslík“: je malý — takový trpaslík Gr, srov. lit. kereĩša „roznožka“, keraišóti „stát široce rozkročený“, kerėzis, kerėkšla „malého vzrůstu“ (člověk, strom):kėras „pařez“.

кету́рка „poklopec“: rozepnuli poklopec Gr, srov. lit. ketùrka. Slovo se vyskytuje také v ruštině (ВЯ 104, Яз 82).

клёк „nálev“: slanina leží v nálevu; nálev jedli s bramborami Ж, srov. lit. kliõkė, klėkas „bláto“, kliõgė „příliš hustá polévka“, srov. také kliõkinti „lít“. V běloruských nářečích je slovo rozšířeno více (Сцяшк 231).

кліпа́нікі „zkřivené nekvalitní boty“: šel v klipánikách: lýkové boty sešité z různých lýčí С, srov. lit. klýpkė „obnošený dřevák“, klipūtai „špatný, vrzající vůz“, klipūtà „křivonohý“, srov. také klupà (Зд 342).

клепо́ны „žvanilové“: všichni byli takoví žvanilové С; srov. lit. plepónas, plepỹs „žvanil“. Je možné, že kořenové p přešlo v k v důsledku zastření sémantiky slova; srov. polské tłumaczyć a litevské nářeční klimóčyti „vysvětlovat“, běloruské тлусты, nářeční klūsty „tlustý“.

клу́мпы „dřeváky“: chodili v dřevácích SS; dřeváky s olověnou podrážkou; za prvními Němci nosili dřeváky Ж; dřeváky jsou prostě nádhera Б, srov. lit. klùmpės. Slovo je rozšířeno šířeji (Урб 61, БСС 385), srov. také rus. клу́мба (ve stejném významu, ВЯ 102), pol. klump (Зд 342).

клу́нкі „dřeváky“: chodili v dřevácích Б, srov. lit. klùmpės. Nepravidelná změna kořene slova je nejspíše důsledkem zapomenutí jeho významu; srov. polské plumpie, litevské klùmpės Яз 98.

178

клы́нда 1. „hustá kaše z konopí“: ране́й клы́нды нае́ўся, і сыт S. V tomto významu je slovo známo v širší oblasti (Араш 1972 83); 2. „shrbený“: чалавеку балі́ць спі́на, ідзе́ як клы́нда B; 3. „tuk, sádlo“: сваі́х клы́ндаў не падыма́й B, srov. (?) litev. sklindis „velká kulatá placka“. Pokud jde o ск: к, srov. litev. skerdžius: ker džius „nejvyšší pastýř“, litev. nář. klinyčia, pol. nář. sklenica „sklenice“.

клышава́ты „křivonohý“: клышава́тая каро́ва на малако́ до́брая; клышава́тая дзе́ўчына SS, srov. litev. kliš-as a slovanskou příponu -аваты.

клышано́гі „křivonohý“: клыша́ногі чалаве́к Gr; клыша́нога каро́ва Ž, srov. litev. klišas a bělor. nahá. O rozšíření výrazu клыша́ногі viz C VIII 86.

клы́шы „křivonohý“: клы́шая каро́ва SS, srov. litev. klišas.

кны́паць „šťourat se, látat, plést“: вязьму́ кны́паць панчо́ху B, srov. litev. knūroti „namáhavě pracovat, šťourat se“, knibinėti; knibčius „šťourající se“.

кны́ціць „zajímat se, chtít“: кны́ціць мне, каб што зрабі́ць; кны́ціць зачыня́цца, каб выпіць; кны́ціць, каб дзе́ўчыне угані́ўну ў бок SS, srov. litev. knitinti.

кны́цець „svědit, škrábat“: як пальцы папа́рацца, то ка́жныце кны́цаць Ž, srov. litev. knieti.

кнэ́пцы „nehty, prsty“: куды́ ты ле́зіш сваі́мі кнэ́пцямі SS, srov. litev. knibčiai, také knābė, knābis „hák“, knabėklis „hák na hnůj“, knablys „hák na vykopávání brambor“, kneba „člověk s křivým nosem“, knebe „křivý nos“.

коўш „naběračka“: коўш — як лы́шка вялі́кая C, srov. litev. kaušas. Slovo je rozšířeno na širším území (Урб 62), viz také Яз 81–82, Балт VI 185–192, srov. též кауш.

крамзля́ 1. „chrupavka“: як зубы ма́еш, так і крамзлю́ ску́шаеш; мой дзе́вяра злама́ў крамзлю́ ў носе SS; 2. „hubený člověk“: ён крамзля́ такі́ Gr, srov. litev. kremzlė.

крамзлява́ты „hubený, nevydařený“: бры́ткі хлопе́ц — такі́ крамзлява́ты Gr, srov. litev. kremzl-ė „chrupavka“ a slovanskou příponu -аваты.

кра́таць „třást“: як мяне́ кра́таюць, мне ле́нча станові́цца C, srov. litev. kratyti.

кра́тацца „třást se, dělat něco ochotně a čile“: яна́ кра́таецца ў поез-дзе; праз бульбу іхню ляжу́ — вы кра́таетесь у по́ле C, srov. litev. kratýtis.

краўня́ „podemletý břeh“: краўні рэ́чкі; пашлі́ у краўню́ рэ́чкі, вон ракаў наламалі; дзе краўня́, там вады́ німа SS, srov. litev. kriauna, kriaunos „rukojeť nože, okraj, krajíc“.

кро́йка „hřeben střechy“: бу́сел ся́дзець на кро́йцы B, srov. litev. kraikas.

кро́пштаць „šťourat se, zabývat se něčím, dlouho se chystat, páčit“: цэ́лы дзень кро́пштаю і кро́пштаю і неві́дна што; што ты там кро́пштаеш? — в’ю вяро́ўку SS, srov. litev. krapštyti, srov. též кро́пштаць „šťourat se v nose“ (Урб 62).

„krákat“: žáby kvákají С, srov. (?) litev. dial. krunkėti < krankti. Nepravidelná změna kořenového н v м je důsledkem zapomenutí sémant-

12*

179

iky slova, srov. ještě крункаць. Slovo se užívá také v běloruském spisovném jazyce (Б Сл 402).

„havran“: přiletěli havrani Гр, srov. (?) litev. dial. krunklÿs, krunköčius < kranklÿs, kranköčius. O střídání н: м viz крумкаць, srov. také крумкач. Slovo se stalo normou běloruského spisovného jazyka (Б Сл 402).

„klouby prstu“: klouby ruky; zaklepal klouby; odříznuto za ostatními klouby СС, srov. litev. krumpliai.

„kvákat“: žáby kvákají v kaluži Б, srov. (?) litev. dial. krünkti < krañkti.

„havran“: havrani sedí na dubu Б, srov. (?) litev. dial. krunklÿs, krunköčius < kranklÿs, kranköčius.

„hromada kamenů na poli“: v kamenné hromadě se daří vřesům a stromům; po celý den ležela na hromadě СС; ve skalce se daří dudkovi Гр; ve skalce se daří vrabcům С, srov. litev. kräsnis. Slovo je známo i v širší oblasti (Араш 1969 133, Урб 62, Сцяшк 244, Зд 342, ВЯ 104, 105, Араш БП 30, 33, ДС 106).

„hýbat se“: polož na pánev a on (úhoř) se vrtí; ryba se vrtí ve vrši; někdo mě zezadu šťouchá do ramen СС, srov. litev. krutėti.

přen. hanl. „křivohubý“: je takový křivohubý СС; takový křivohubý, ale strašný Ж; je ošklivý — takový křivohubý С, srov. litev. lūra „ret“.

„rozkročený“: a vzala si muže — takového rozkročeného С, srov. litev. kruīkas „housátko“, kruīке „kachna“, kruīuoti „kolébat se, viklat se“.

„vrchol střechy“: jde po hřebeni Гр; přímo v hřebeni je díra, je třeba ji zacpat Б; náš hřeben střechy je děravý СС, srov. litev. kreikas. Slovo je známo v širší oblasti (Урб 62, Сцяшк. 246), srov. pol. kreiga (Зд 342).

1. „mlaskat“: straka kráká na plotě С, srov. (?) litev. kreksėti, krakčioti „mlaskat“; 2. „kvákat“: žáby před deštěm kvákají С, srov. (?) litev. kraksėti, kreksėti „kvákat“; 3. „houstnout, srážet se“ (o kaši při vaření); kaše houstne Ж, srov. litev. krėkti, krekėti.

„hrozen, trs, hromada“: šla celý trs; hejna odlétala po hromadách Б; srov. litev. kūburė, gūburas.

„pýchavka“ (Lycoperdon, Bovista): vyrostlo tam plno pýchavek СС, srov. litev. dial. kubizdelis.

1. „rybník, umělá vodní nádrž“: chodili jsme k rybníku, tam je mnoho pijavic СС; 2. „dobrý kus lesa u vodní plochy“: kudra — pěkné místo v lese: rostou tam brusinky, hřibů je tam na rozdávání; měl pěkný kus lesa u rybníka Б, srov. litev. kūdra „umělá vodní nádrž“. V uvedených významech je slovo známo i v širší oblasti (Урб 62, Араш 1971 91, Сцяшк 248).

kulnut’sja přen. expres. „vyskočit, vyvalit se na čelo“ (o očích): oči se vyvalily na čelo С, srov. litev. (pu-)kulniūoti „jít“.

кульша 1. „stehno“ (u ptáků): u курэй і пятуха кульшы харошыя B; 2. „přístřešek“ (ve stodole): přistavěnou kůlnu ve stodole nazývali кульша; кульша plná žita СС; snopy skládali do кульша С, srov. litev. kūlšis, kūlšė.

180

Slovo je rozšířeno na větším území (Урб 62–3, БСС 384, Сцяшк 250), viz také С VIII 86–7, ВЯ 105, Яз 82, Зд 343.

кульшак „jeden z krajních seníků ve stodole“: čtyři кульшакі jsou ve stodole; кульшак sena nachystal Ж, srov. litev. kūlš-ė, kūlš-is „přístřešek“ (ve stodole) a slov. příponu -ак.

кумпісты „širokobedrý“: кумпістая была такая дзеўчына СС, srov. litev. kim̃tr-is „stehno“ a slov. příponu -исть.

кумпяк „stehno“ (člověka, zvířete), „vepřová kýta“: у кумпякі давалі ўко́лы; у сві́рне кумпякі вісяць СС; жырны кумпяк С; кумпяк у парасё́нка Б; кумпяк у бо́нду даюць Гр, srov. litev. kim̃tr-is a slov. příponu -як. Slovo je známo i na větším území (С VIII 87, Урб 63, Сцяшк 250, Зд 343), také v běloruském spisovném jazyce (Б Сл 407).

кумстаць „dotýkat se, postrkovat“: яно кумстаў кумстаў – і не можна разбуздзіць Б, srov. litev. kūmstīti, kūmštyti, кумшчок.

кумшчо́к „kousek, chomáč“: ён бярэць кумшчо́к шэрсці СС, srov. litev. kumš-čйkas „chomáček“: kūmštis „pěst“.

кункаць „kvákat, křičet“: жабы кункаюць на дошч СС, srov. litev. kūnkti „kvákat“.

купраты „hrbatý“: стары стаў купраты Гр; купратая дзеўка СС, srov. litev. kuprótas.

купро „hrb, záda“: расце́ купро СС; мне купро баліць Гр, srov. litev. kuprà. Slovo je známo i na větším území (Араш 1969 129).

курняў „zvukomalebná citoslovce, obdobné českému „mňau“: котка курняў пяець; котка курняў курняў – прысьціца ў хату С, srov. (?) litev. kurniau, bělorus. курняўкаць „mňoukat“ (Сцяшк 252).

курстацца „kouřit se“: dřevěná polena v kamnech: nehoří, jen курстаюцца С, srov. litev. kìrstyti „rozdělávat“ (oheň), také Урб 64, Зд 343.

курэль „doutnající poleno k odhánění divokých prasat“: divoká prasata se leknou курэля Гр; tam, kde курэль араць, divoká prasata nepůjdou Ж, srov. (?) litev. kuorėlis „mezník“ nebo kūrelis, kūrelis „kyj“.

ку́шлы „slepý“: кушлы не відзіць СС, srov. litev. kìšlas.

лабу́ніць „lichotit, podlézat, pochlebovat“: яна лабу́чіла лабу́ніла, но не прылабу́ніла С, srov. litev. làbinti (ve stejném významu), làbinimas „lichocení“.

ла́мбы, ла́мбачкі „stonky“: ла́мбачкі buroků jsou drobné Гр; ла́мбы buroků daly пороську С; ла́мбы cibule СС, srov. litev. làmbas, làmbas „řepná nať“. Varianta ле́мбы je zaznamenána v jiném významu (БСС 387).

„chlebová lopatka“: chléb na lížu nalámali SS, srov. litev. lìžė.

„pršet“: trochu prší, ale nic moc SS. K sémantice srov. litev. lýti.

„louka“: šťovíky rostou na loukách SS, srov. litev. lanka, pol. łąka.

„ret“: on vzal ret a pověsil ho vzhůru nohama Gr; má nafouklé rty S; její rty jsou pěkné – dívka je jako hvězda; horní ret je nateklý SS; kůň má pysky Gr; kůň vycenil pysky S, srov. litev. lū́pa, dále Urbutis 64, Zdancewicz 344.

1. „tlustor­tý“: tlustortá ženská Gr; jaký tlustortý chlap, a jak je ošklivý S; 2. „tlustý“ (o rtu): podívej, jaké má krásné vousy, netlusté rty S; srov. litev.

181

lipa a slovanská přípona -atý. Slovo je rozšířeno i jinde (Stiaškov 268), viz také Jaz 82.

„slupka, odpadky, skořápka“: slupka od brambor a hrachu je tlustá B; vařit brambory se slupkou Ž; vaječná skořápka S, srov. litev. lupyna, lūpena, lūpūne. Slovo je rozšířeno i jinde (Stiaškov 268). Tvoření slova a jeho zeměpisné rozšíření podle našeho názoru svědčí pro to, že i polské lupina pochází z litevštiny.

1. „trčet, sedět, ležet v úkrytu“: co tu trčíš na peci; když krávy odešly do křoví, jen tam trčí Gr; 2. „lenošit v úkrytu“: co tu lenošíš – jdi do práce Gr; lenoší a lenoší celé dny bez práce S; takový chlap nepracuje, jen se povaluje Gr; 3. „potulovat se, toulat se“: takový opilec: potuluje se a potuluje po celém světě S, srov. litev. lindoti, lindėti (ve stejných významech), dále srov. lindikas, lindišius „prohnanec“, lindojimas „trčení“: lįsti „lézt dovnitř“.

kolena: ukazuje svá kolena (o dívce v krátké sukni) СС, srov. litev. linda „ten, kdo sedí, leží, číhá vystrčený“: (iš)lįsti „vylézat, vyhlížet“. Hlásková podoba kolen i kolenit se podle našeho názoru svědčí o spornosti názoru M. Fasmera (ЭСРЯ II 541), který považuje ruské koleno za příbuzné s kolébat se.

„lenošit“: takový kluk je bez práce – jen lenoší SS, srov. význam 2 u „trčet, lenošit“.

„líznout“: kočka začala lízat mléko Gr, srov. (?) litev. lėmžti.

„líznout“: kočka lízla trochu mléka a vylízala prasatům Gr, srov. (?) litev. lėmžti.

„náhle spadnout“: spadla jako malá (dcera) žuchla Ž, srov. litev. lėptelėti.

„buclaté tváře“: otřásají se otěže, ale tváře ne S; jaké má buclaté tváře Ž, srov. litev. liùrba „tlustá tříska“: liùrbis, liùrba „hlupák, zvědavec“. Hlásková podoba a význam i polského lurba „velká tříska“ opravňují řadit toto slovo mezi litevské výpůjčky; srov. pol. lypbas (Zd 343).

1. „měnit“: proč měníš práci SS; 2. „nedržet slovo“: je to nespolehlivý člověk – nedrží slovo SS; nedrží slovo – nelze mu věřit Gr, srov. litev. mainyti. Slovo se užívá i v dalších, významově vzdálenějších významech (Arash 1969, 131).

„žvanil“: od „žvanit“: napovídat kdeco SS; to je ale žvanil – s ním není konce Gr, srov. litev. malna: malli „žvanit“.

мárгic „strakatý“ (vůl, pes): стои мárгic SS, srov. lit. margis.

мармуза „mlčoch, málomluvný člověk“: ён такі мармуза — маўклівы Ж; ot člověk мармуза: зурзіць і зурзіць — таксама не люблю SS, srov. lit. marmūza „mlčoch, ničema, tlama“, srov. také marmūzė „tlama“, marmalas „ten, kdo mluví rychle a nesrozumitelně“, marmažúoti „mluvit nesrozumitelně“, marmaliuoti, marmėti „bručet“.

маўна „tlachal“: ach, on je takový may̆na veliký — варзуліць a варзуліць B, srov. мална.

182

маўнуць expresivně, hanlivě „spadnout, svalit se“: tak kluzko — samý led: došla k domu a svalila se na bok B; srov. lit. тāiti „svalit se“.

мёнта „brousek, křesací kámen na broušení kosy“: мёнта — čím kosu nabrousit B, srov. lit. menētē. Slovo a jeho varianty jsou rozšířeny i v širší oblasti (ДАБМ, mapa 264, Урб 65—6, ДС 103).

менціць „brousit, ostřit“: kosu brousit brouskem Gr; neumí brousit kosu B, srov. lit. menčioti „brousit“.

мілта „pokrm z ovesné mouky“: miltu připravují takto: oves napaří, usuší, utlučou, semelou na žernovech B; milta byla chutná B; je třeba miltu rozmíchat Ž; miltu udělali z ovesné mouky a jaká byla dobrá S; srov. lit. milta „pokrm z kyselého mléka a pohanky“, miltai „mouka“. Slovo je rozšířeno i v širší oblasti (Урб 65, БСС 386, Араш БЛ 30—1, 33, ДС 107).

мітата „kůl, sloup“: sedí jako мітата SS, srov. lit. dial. (Radun) tūtata, které je s největší pravděpodobností reduplikačním útvarem od lit. mietas (ve stejném významu; střídání ie: y je v daném dialektu foneticky možné, srov. spisovné piemtō, dial. pūtī „pastýř“).

му́нкі „smilníci“: všichni jsou takoví smilníci — bývali to hotoví darebáci, chodili za ženskými S, srov. lit. dial. tūnka < tānka „smilnice“: mānkyti „mačkat, žmoulat, tisknout“.

мэма „zvědavec, nemehlo, málomluvný člověk“: ach ty nemehlo: sám jsi nabíral vodu ze sýpky a nic nevíš B, srov. lit. tētē.

мяндры „rákos“: мяндры rostou v bažině, takové kvítky SS, srov. lit. dial. mēndrē, spis. pēndrē.

мянцюшка „brousek na kosu“: мянцюшка — čím kosu nabrousit SS, srov. lit. menētē, menčià a slovanskou příponu -юшка.

мянця „lopatka na míchání těsta“: rašićelňu chlieb a miešam мян-cej SS, srov. lit. menētē, menčià.

навашаваць „s námahou natrhat, nanosít, navozit“, навашавацца „navozit si, nakrást si“: nanosil hodně slámy Gr; tak se nanos sena SS, srov. lit. (pri-) vąšuoti, (prisi-) vąšuoti.

наге́ліць „vyzvracet (obsah žaludku)“: tady to vyzvracel S, viz ге́ліць.

наке́рзаць „napáchat něco z nešikovnosti“: jaké máš řemeslo — to je nemehlo: nasekal jsi, nadělal jsi SS, srov. lit. keržinti, keržēnti „pohybovat se pomalu“, kevē rža „ten, kdo něco dělá neobratně“.

наку́рстацца „zakouřit se“: нарэ́лку як коніш, наку́рстаішся, што и во́бы не глядзяць С, viz ку́рстацца.

наменціць „nabrousit“: наменціў касу добра і пашоў касіць сена СС, srov. litev. (iš)menčioti, viz менціць.

начоўка, нечоўка „neck“: у начоўце месяц цеста Ж; нечоўку перавяр-нулі, і ў мяняй (= v komoře) сыпіцца жыта Б. Na základě sémantiky tohoto slova lze předpokládat, že начоўка je příbuzné slovo s litevským pakosčia, piekočia „neck“, utvořeným metatezí: pakosčia > начоўка; srov. také piekóti „ovívat zrno na lopatě“ a také rus. но́чва „mělké koryto“.

183

нашакаліняць „naštípat“: нашакаліняла шыпулькоў добра СС, srov. litev. šakal-ys (viz шакаль) + slovanská přípona -іняць a předpona на-.

нашыпуліць „nakrájet, nasekat“: ты мяса нашыпуліў добра Ж; ну і на- шыпуліў рыбы Гр, srov. litev. šipul-ys (viz шыпунь) + slovanská přípona -іць a předpona на-.

нёгалда hanl. „ztroskotanec, slaboch, neduživý člověk“: нёгалда такі нэта пасля С; і другая нёгалда ледзь жывы, а нрэцця ідзецъ С. Je možné, že kořen -галд- je baltského původu, srov. (?) litev. gvald-us „snadno se vylupující“.

недарайда hanl. „nepořádník, člověk bez řádu“: недарайда пашла не адзёўшыся, ў забрыдаўшей спаніце — сама сябе не англедзіць Б. Je možné, že недарайда (kořen -райда-) vzniklo metatezí z litev. *nedadaira, srov. nepadairà „neopatrný člověk“, dairà „úklid“, dairýtis „uklízet“.

нёмарасць „neklid“: чалавек з нёмарасці зрабіў сам сабе́ смерць; як нёмарасць, другі чалавек і п'е; з нёмарасці чалавек з ума сходзіць, як запудзіцца Б. Нёмарасць vzniklo metatezí z litev. nētimastis (viz не́рымасць).

не́рымасць „neklid“: не́рымасць мяне бярэ СС, srov. litev. nētimastis.

пабра́згаць „ťuknout si sklenkami“: пабра́згаем келішкамі Гр, srov. litev. pabrāzginti, srov. také бра́згаць.

павайдаваць, павайдзіцца „pohádat se“: мы павайдавалі з ім Гр; бывайцін, павайдзіцца, але жывуць С; яна́ павайдзіцца, бывала, з залёўкамі С; мы павайдзіліся з бабай Б; я павайдзіўся з суседзямі Ж, srov. litev. vaidy-tis, viz вайдзіцца, вайдаваць.

паварыць přen. „pomlouvat“: сгадзь, паварыў я на яна С, srov. litev. pavaryti.

пагрэдзінь „pecní lavice, místo na sušení dříví“: на печке пагрэдзінь СС, srov. litev. pagrėdinys (Valkininkai), jehož kořen grėd- je slovanského původu.

па́кальница, па́кільніца „plátno z koudelí“: з па́кальницы шылі падшитнікі; па́кільніца тоўстая была, дзяруні шылі С, srov. litev. pākulinis a slovanskou příponu -іца. Nepravidelná změna kořene je důsledkem zapomenutí sémantiky, protože se tato věc v domácnosti téměř nepoužívá; viz па́кульница.

паке́рзаць „dělat něco neobratně“: як ты косіш — глядзі: паке́рзаў паке́рзаў і пашоў СС, srov. litev. keržénti, keržinti „pohybovat se pomalu“, srov. наке́рзаць.

пакно́йсаць, пакні́саць, пакне́йсаць „rozhrabat, převrátit, promíchat“: дзікі пакно́йсалі дзяруні Гр; пакні́салі свіні дзядзінец СС; ён пакні́саў лышкай пу́тру; свіні бўльбу пакне́йсалі; пакне́йсала ў місыцэ і пашла Ж, srov. litev. knáišioti, knyščioti, knisioti „rozrývat, trhat“, knyšoti „ležet zavrtaný“, knyšis „rytí“. Gramatika a sémantika polského dialektálního knysać navzdory Slawskému (Ф Сл II 292) ukazují, že i toto slovo je litevismus; srov. také Яз 97.

пако́мшкаць „zakousnout se, najíst se“: я пако́мшкаю хлеба, і добра СС, srov. lit. kamšiúoti: kimšti „cpát, nacpávat“.

184

пакраціцца přeneseně „otřást se, zapracovat si“: пóйдзiцi ў поле, пакраціцца, і апа́ць рана дамо́ў С, srov. lit. (pasi-) kratyti.

па́кула „koudel“: jak se češe len, létá па́кула; па́кулу předou C, srov. lit. pákulos, viz па́кулы. Co se týče čísla pákula, srov. rus. па́кля.

пакуляцца „oddělovat vlákno“: бярозавыя падрэзы пакуляюцца болінай СС, srov. lit. pakulótis.

па́кулы, па́куля „koudel“: ха́ту забіваюць па́кулямі; бярозавыя санкі — аж па́кулі нанна́лі болінай; аж па́кулі задіраюць на бярозавых санках СС; па́кулі прядуць на дзярўні Гр; па́куля добрыя для путаў С, srov. lit. pákulos. Slovo je rozšířeno i dále (Урб 66, Сцяшик 339, Зд 345).

па́кульніца, па́кульня „plátno z koudele“: добра (= mnoho) па́кульніцы наткала СС; шмат сваёй па́кульні ў kúфру накладалі С, srov. lit. pākilinis.

пакúрстаць „trochu vyudit“: у ла́зню занеслі, пакúрсталі троха кумпякі, і добра С, viz кúрстацца.

па́лубніца „moučný chléb“: па́лубніца ў торпе ля мякіны Ж. S největší pravděpodobností jde o lit. paliudė a slovanský sufix -ница, srov. též lit. dial. (Dėvenėškės) pelūdпica, pelūdпyca. Nepravidelné střídání д: б lze vysvětlit zapomenutím sémantiky slova, protože daná reálie je poměrně vzácná.

па́льць „velký kus sádla“: адна па́льць — палавіна тушы сві́ніны СС, srov. lit. páltis (výpůjčka ze slovanských jazyků, srov. rus. полоть, полоть, bělorus. поуць).

паменціць „obrousit“: тре́ба паменціць касу СС, srov. lit. menčioti, viz менціць.

пана́дзіцца „zatoužit, dostat chuť“: каро́ва пана́дзілася ў канюшыну Б, srov. (?) lit. panūsti (panūsta, panūdo) „zatoužit“, srov. též pūstmas „vášnivá touha“, paidūti „chtít“, paudinėti „vyhledávat“, viz унадзіцца.

папу́жа, папу́жка „svazek listů“ (tabáku, javoru, zelí): папу́жа ту́тына Ж, Гр; лісця ў папу́жку злажыў СС, srov. lit. rapužā, rapūžā, srov. též rapūžė „chocholatá slepice“, rapūžōnas „zabalené dítě“, rūžas, rūžlys, paužlys „tlouštík, břicháč“, rūžoti „zabalovat“. Jinou etymologii ruských slov пампушка, папуха, папуша „svazek listů“ navrhuje Fasmer (ЭСРЯ III 195). Slovo je rozšířeno i dále (Сцяшик 349).

папу́шка „pupínek“: папу́шкі папу́шкі такіе́ былі на тва́ры як балваны СС, srov. lit. rapūškā, rāpūška, rūškas, pauškulė (ve stejném významu), rūškuotas „pupínkovitý“, puškėti, pauškėti „být osypaný pupínky“.

па́разг „větvička na živý plot“: пры́нёс паразго́ў; дай адна́го па́разга СС, srov. lit. pāraizgas.

парсо́к, паршу́к „sele“: жырны ёшкі парсо́к Ж; сасано́к парсо́к С; замеша́ў парсо́ку Ж; наплядзілі парсо́каў С; закало́ў паршука́ СС; наш паршу́к быў харо́шы Б; ме́лі паршука́, бу́дзем кало́ць Гр; srov. lit. paršiūkas. Парсо́к je znám i v širším areálu (ДАБМ, mapa 292, С VIII 87, Урб 66–67), srov. také БЯ 45, Яз 83; varianty poršuk, paršuk jsou známy v polských nářečích u Sejn (Зд 346).

185

парупіцца „postarat se“: он парупіўся рана ўставаць S, srov. litev. pasirūpinti, viz рӯniцца.

пасвіронак „místo pod klecí“: лёг на пасвіронak і ляжыць SS, srov. litev. pasvirnỹs, viz свіран.

перажаргнуць, перажэргаць „překročit, přestoupit“: яна́ перажаргнула праз рэчку S; увідзела сабака і перажэргала праз плот Ž; o člověku: перажэргаў праз убітана і пайшоў Gr, srov. litev. (pėr-)žergti, viz жэргаць.

печанік „pec, vyhřívané místo na spaní“: ляжыць на печаніку SS, srov. litev. nářeční peči-nykas (kořen slovanského původu) „místo u kamen“.

піплівы „mravenčí, nudný“ (o práci): війша такая піплівая работа: піша і піша Gr, srov. litev. piplioti „pracovat mravenčím způsobem“, pūpnioti „šťourat se“, puplys „slabý, neduživý člověk“.

пішкаць „praskat“: вядро пішкая SS, srov. litev. pūškėti, piškėti.

пляўшы „lupy“: у галаве дужа пляўшаў, і чэшацца SS, srov. litev. plaušai.

пожаг „držadlo“: пóжгa — hėta палка для выметания печки; пожаг выпаў з мятлы SS, srov. litev. pažagas. Slovo se vyskytuje také v polských nářečích litevského pohraničí (K 325): pożoch. Fonetika, morfologie a zeměpisné rozšíření slova пóжгa (pożoch) svědčí o jeho litevském původu; srov. také žāgas „hranice“, žaginỹs „pokácený tenký smrk s osekanými větvemi, věšák“.

по́йсаць „otloukat osiny (u ječmene)“: цало́м ячме́нь трэба по́йсаць Gr; по́йсаюць ячме́нь Ž; по́йсаем, быва́ла, ячме́нь SS, srov. litev. paišyti. Slovo je rozšířeno i šířeji (S VIII 50, Urb 67, Stjašik 337); varianty pejsować, pejsakować jsou známy z polských nářečí (Zd 346).

по́шар „krmivo“: по́шара то німа́, а жэць трэба Ž; мякіна — добры по́шар SS; падзагзіў по́шара Gr, srov. litev. pašaras. Slovo je známo i v širší oblasti (Urb 67–8, BSS 387, VJa 104, také Zd 346).

прадзяннік „starší pastýř, kterého majitelé dobytka krmí po dnech“: прадзянніка вёска нанімала Gr, srov. litev. pradienininkas: pradienius „každý druhý den“, srov. také BSS 383 a S XII 27 (slovo dieninis).

пралы́ндаць „protrčet někde v ústraní, zahálet“: tak celý život prolelkuješ za kamny; prolelkoval celé odpoledne doma; jak jsi mohla celé léto takhle promarnit bez práce, srov. litev. pralindoti, viz také лындаць.

праманіць „přivykat“: telátko si zvyklo jíst vejce; on si zvykl dojit krávu SS, srov. litev. pra(si)manýti.

праманўць „nazvat“: праманўлі яго ляўшаком SS, srov. litev. pramanýti, také Urb 68.

прамуга „prostor za pecí“: прамугу пакідаюць каля сце́нкі, у печкі Gr, srov. litev. pramigà: mūginti „vytvářet volný průchod, volné místo, škvíru“, mūgintis „prodírat se v davu vpřed pohyby loktů“. Slovo праму́да (Araš 1969 126) je nepochybně variantou праму́гі a nejspíš vzniklo zapomenutím původního významu.

пру́вянь „předsíň, síň“: у пру́вяні вісяць S; у пру́вяні стаялі кульбы B; дзверы ачыніла — і пру́вянь SS, srov. litev. prývenė (Mažeikiai, Tirkš-

186

ляй) < prymenė, priemenė, nejspíše disimilací. V běloruských nářečích je slovo známo v širší oblasti (Сцяшк 384), srov. прымян.

прылабу́ніцъ, прылабу́ніца „lichotit se“: прылабу́ніла да яна́ i жыве́ць; яна́ хаце́ла прылабу́ніца да сябе С, srov. lit. (prisi)lābinti, viz лабу́ніцъ.

пры́мян „předsíň, síň“: наш прымян бальшы́й Гр, srov. lit. priemenė. Slovo je rozšířeno v širší oblasti (Урб 68, Сцяшк 397, ВЯ 105).

пужлі́с „tlustý, nafouklý“, přeneseně „nadutec“: ён як пужліс ходзіць; капу́ста-пужлі́с СС, srov. lit. pūžlys.

пужло́к „něco rozcuchaného“: налава не бярэцца-пужло́к капу́ста СС, srov. lit. pūžl-ys a slovanský sufix -ок.

пумпа́шачка „baculaté děvčátko, bochánek“: мура́шачка пумпа́шачка СС. Hlásková podoba a sémantika slova dovolují zařadit je k litevanismům, srov. lit. pamp arùtė „kulatý, malý a baculatý“ (o člověku nebo předmětu), pamputỹs „pupínek; kobliha“, pámpa, pámpė „otok, výrůstek“, pāмpti „bobtnat, otékat“. Kořenové -ум- je nejspíše z lit. nářečního -um-, spisovně -am-. Ruská slova пампуха, пампушка „druh pečiva z těsta“ však Vasmer považuje za německá (ЭСЯРЯ III 194), což je podle našeho názoru vzhledem k výše uvedeným důvodům pochybné; srov. také litevské hybridy pampriškė „plnoštíhlá dívka“, pampriška „kobliha“; „plný člověk“; „pupen“ aj.

пу́ня 1. „humno“: у пу́ні клалі жыта Гр; у пу́ню вазілі снапы С; 2. „seník“: для сена пу́ня; завязлі сена на пу́ню С; 3. „vozovna“: у пу́не стаялі колы СС, srov. lit. ri̇́pìa, ri̇́pė „stodola, humno, sýpka na plevy“. Slovo se vyskytuje i v dalších běloruských a také ruských nářečích (ДЛАБМ, карта 236, С XII 40–44, Урб 68, ВЯ 105, БЯ 45, ДС 103).

пу́тра „polévka“: ба́цька хво́ры, і пі́тры не ей Ж, srov. lit. putrà. Slovo je známo v širší oblasti (Урб 149), srov. také Яз 83.

пу́ць přeneseně „hlava, rozum“: яна́ здае́цца о́семьдзесяць ма́йць, а пу́цю ма́йць Гр, srov. lit. pùtė „slepice“, přeneseně „rozumnost“. K lit. pùtė viz LEW 680 (pùtė), 554 (paikštis „pták“), ЭСЯ III 398 (ptica).

пу́тачка „slepička“: пу́тачка пу́тачка, сёла прр прр (říkají, když chtějí chytit slepici) Б, srov. lit. putùtė, viz пу́ця.

рага́лы „stékance“: рага́лы пацяклі на та́вры, на шчы́біне С, srov. lit. rãgės; nejspíše je příbuzné také ragėti „vidět“, rãgana „čarodějnice“.

ра́гі „stékance“: на вокнах ра́гі цякуць, дошч бу́дзе; спаце́ла акно́ — ра́гі пацяклі на шкле; чалавек у ра́гі пашоў; вот іспёк мяне пот: увесь я ра́гамі сплыў Гр; člověk у ра́гі пашоў Гр; вот іспёк мяне пот: увесь я ра́гамі сплыў Б, srov. рага́лы.

раго́йшы́ла hanlivě „dobytče“: якая баба раго́йшы́ла Гр; ах ты раго́йшы́ла, куды пашла (o krávě) Гр, srov. lit. ragúotas „rohatý“, ragùolis „preclík; vidlice“: rãgas „roh“, srov. také С VIII 87, Урб 149.

ра́йставы „bažinný“ (o bříze): райставыя бярозы неве́лькія СС, srov. lit. raistas „keř na bažině“.

раскра́тацца „otřást se“: у такую́ даро́гу я до́бра раскра́талася С; я не раскра́таюся, не бо́йся С, srov. lit. kratýtis „třást se“, viz кра́тацца.

расхле́йдацца „roztáhnout se“: прышоў дамо́й расхле́йдаўшыся і не зашпі́ліцца Ж, srov. lit. (išsi)skleisti „rozvinout, rozvíjet se“.

187

ро̄йст, ро̄йста, ро̄йства „keř na rašeliništi“: каровы ў ро̄йце СС; у ро̄йст уваліўся конь Ж; ро̄йства — мокрае балота — дажа чалавек не ўлезя: кусты, мох Гр; там такое ро̄йства большое — можна праваліцца Б, srov. litevské raistas. Ро̄йст a ро̄йства jsou známy v širší oblasti (ДС 108, Сцяшк 425), srov. také С VIII 88.

рукуць „horalka (Polygonum)“: рукуць горькая; рукуць — такая трава ў агародзе расце СС, srov. litevské rūgtis.

рупіць „znepokojovat, trápit“: усё жа табе рупіць Гр; дамоў трэба ісці — рупіцца; не ўбыў у Мінску — рупіць дамоў; добра была, каб не рупіла С; мне рупіць, каб печку напаліць; яму нішто не рупіць яшчэ СС; srov. litevské rūpėti, rūpi, rūpėjo. Slovo je známo v širší oblasti (Сцяшк 429), srov. také С VIII 88, Яз 84, rovněž Зд 347.

рупіца „starat se, znepokojovat se, pečovat“: трэба рупіцца і рупіцца, каб дзеці былі добрыя Гр, srov. litevské rūpintis. Slovo je známo v širší oblasti (Сцяшк 429), viz také Урб 149, Зд 347.

рупястлівы „starostlivý“: рупястлівы бацька — сваіх дзяцей даглядае СС, srov. litevské rūpintis „starat se“, rūpest-is „péče“ a slovanská přípona -ливый, viz рупіца, рупіць.

ре̄згіні „síť na seno, slámu“: ре̄згіні — што се̄на носяць Ж; поўныя ре̄згіні се̄на Гр; ты тожа маіш ре̄згіні Б, srov. litevské rēzgines. Slovo je rozšířeno i v širší oblasti (ДАБМ, mapa 254, Сцяшк 432, ДС 103), viz také С VIII 88, Урб 150, Яз 84, Зд 347.

сала „mělké místo v řece, jezeře či bažině“: на сале́ вада бруіць і бруіць Б, srov. litevské salà „mělčina, suché místo mezi bažinami“, ātsala „mělčina, zátoka“. Slovo je známo v širší oblasti (ДС 107).

салісты „mělký“: салістая рака Б, srov. litevské sal-ā „mělčina“ a slovanskou příponu -истый, viz сала.

самтукі „pulci“: самтукі перамяняюцца на жэбы СС, srov. (?) litevské samtūkai, běloruské палаўнікі. Slovo je však slovanským kalkem.

све̄ран, сві̄ран „stodola“: све̄ран зна́ре̄ў Ж; све̄ран кро̄ты сало̄май СС; у свірне прымыў зерно Гр; у свірне дабро сіпем, сала вешаем С; новы сві̄ран зна́ре̄ў СС, srov. litevské svī̄nas. Rozšíření výrazu сві̄ран v běloruských nářečích je znázorněno v ДАБМ, mapa 239, viz také ДС 104, С VIII 88, Урб 152, Сцяшк 443, Яз 84.

сві̄ршня „rumpál na studni“: вада чарпа́іцца сві̄ршней Гр, Б, srov. litevské svirtis: sverti „zvedat pomocí páky“. Rozšíření slova v běloruských nářečích je znázorněno v ДАБМ, mapa 243, viz také ДС 104 a mapa č. 4, Урб 151, Сцяшк 443; vyskytuje se také v polštině (Яз 100).

свор „rumpál na studni“: свор — што воду чарпа́я СС, srov. litevské svā̄ras, svirtis (ve stejném významu), srov. běloruské свер (ve stejném významu) Урб 151, viz сві̄ршня.

сві̄рня „rumpál na studni“: наш калодзеж з сві̄рняй Б, srov. litevské svirtis. Nepravidelná varianta kořene je důsledkem zapomenutí sémantiky slova, protože i sama reálie přestává být užívána.

се̄меня „lněné semeno“: се̄меня ў бо̄рке (= v pytli) здуле̄лі Ж, srov. litevské sēmenys. Slovo je známo v širší oblasti (Сцяшк 445).

188

ска́ба 1. „žebro“: u hubeného telátka — žebra trčí; hubeného, žebra se dají spočítat С; zlomil žebro; koňské žebro; vybrali dvě žebra Б. 2. „obruč košíku“: obruče košíku jsou pružné СС. Kořen, který je společný všem indoevropským jazykům (LEW 812 skabh-), má příbuzné výrazy i v jiných slovanských jazycích (ЭСРЯ III 643 скобель, 630 ска́ба, Brück 494 skobel) a také v germánských jazycích (Клуге, 629 schaben), avšak významově je скаба bližší litevskému skobā „žebro“, srov. také skobinỹs „vydlabaná deska, špalek“, skōbnìs, skobnìs, skobnìā „starobylý stůl“, skōbti „dlabat“, skobtinis „vydlabaný“, skāptas „dláto“, skaptuoti „dlabat“.

скара́ч „široký ručník s třásněmi, kterým se pokrývá kuchyňský stůl“: děti přikrývali скара́чом СС; na скара́ч házejí Гр palačinky z pece; скара́ч s dlouhými třásněmi Ж; стол přikrývali скара́чом Б, srov. litevské skarinỹs, hybridní skarōčius (ve stejném významu), skarā „šátek, vlákno“, skārti „třepit se, odírat se“. Slovo je známo i v širší oblasti (Араш 1969 131, Урб 152, Сцяшк 451) a v běloruském spisovném jazyce (Б Сл 857).

скарпа́ць „ořezat, rozrýt“: prasata všechno skarpáli С, srov. litevské karpýti „rýt, řezat“, viz карпа́ць.

склют „teslice“: teslicí otesávají dřevo Ж, Б; hubený — jako склют С; nos — jako склют: kde máš rozum СС, srov. litevské skliūtas: skliūsti „klouzat“. Slovo je známo i v širší oblasti (Сцяшк 454), srov. také Урб 152–3, ВЯ 102, 104, Яз 85.

склюта́ваць „tesat“: teslicí tesám dřevo Б, СС, srov. litevské skliutúoti. Slovo je známo i v širší oblasti (БУИ 58), srov. склют.

скупры́цца „nahrbit se“: starý se nahrbil Гр; proč ses tak nahrbil СС, srov. litevské (susi)kū́printi, viz také купра́ты, купро́.

скрэдзі „kus masa zvířete znehodnoceného při porážce“: zabil jsem prasátko a скрэдзі mi dal СС, srov. litevské skerdžiai (ve stejném významu):skersti „bodat, bít, řezat“.

сло́ксны, сло́кшына „líko z vrbového proutí“: natrhal jsem slóksně a rychle upletl; slóksny se strhávají z pružného dřeva СС; z lísky natrhá slókšyny Ж; slókšina se strhává na jaře Гр, srov. litevské šliūksnas, šliūksna, šliūksnis „líko na pletení“. Сло́кшына je známa i v širší oblasti (БСС 388).

смі́льгінкі „spánky“: bolí mě spánky СС, srov. litevské nářeční smilginėliai, smilginiai, spisovné smilkiniai.

снаўдацца „stěží posouvat nohy, jako by člověk šel ze sna“: a člověk se снаўдаіцца sem a tam СС, srov. litevské snaūdalíuoti, srov. také snáusti „dřímat“, „pomalu se pohybovat“.

спойсаць „zbít“: já ho zmlátím do bezvědomí; pořádně ho zmlátila: dala mu po čenichu Б, srov. litevské paisýti „otloukat osiny“ (u ječmene), viz по́йсаць.

сесёмкаць „sníst“: snědla jsem všechnu bramborovou nať СС, srov. (?) litevské sémti „nabírat, srkat“.

става́рук „suchá větev“: odřízl suchou větev СС, srov. litevské stavarùkas, srov. také steverỹs, stavarỹs „suk“.

189

стацок „snop na stoh“: ён нясе стацокі — бабу стаіць будзя СС, srov. lit. stačiukas, statūkas (ve stejném významu), srov. také statà, statùs „postavené stohy“, statýti „stavět“.

стоўпніца „vejít se, vměstnat se“: ліпа была: ў сярэдзіне чалавек стоўп-ніўся С, srov. lit. talpinti „umísťovat“, tilpti „vejít se“, talpà „kapacita“. Ačkoli jsou litevská slova talpinti, talpà příbuzná slovanskému tolпа, běloruské стоўпніца je však sémanticky (srov. jeho synonyma ve spisovné běloruštině змяшчацца, утоўплівацца) těsněji spojeno s litevským talpinti než s ruským толпа a běloruským натоўп, což umožňuje zařadit je mezi lituanismy.

страмбель „stonek“: страмблі лупіна тўстэя; страмбель пусты СС, srov. lit. stramblys.

сукаўца „ucházet se o dívku“: мужык да дзёўкі сукаўца Гр, srov. lit. sūktis, sukiotis, srov. rus. сукалить „škrábat, čistit“ a lit. sukalioti (БЯ 46).

сула „březová míza“: бярозавая сула СС, srov. lit. sulà.

сцібкілі 1. „tvrdá část pera“: адны сцібкілі ў курэй СС; 2. „jehlice“ (borovice, pokud…): у кваі сцібкілі зялёныя СС; 3. „jehlice lnu“: са льна сы-плюцца сцібкілі СС, srov. lit. stibikliai, srov. také stiblai „holé větve“.

сцібкіляты „pokrytý pahýly per“: курыцы сцібкілятыя СС, srov. lit. stibikliūotas, viz сцібкілі.

сціпіны „podpěry v saních“: na гохтах кладзецца⁵ сціпіны СС, srov. lit. stipinai.

сцірта „stoh, hromada (dříví)“: сцірта — большы стог саломы Гр, Б; сцірта сена Ж; сцірта дроў СС, srov. lit. stirta. Slovo je známo i v širším nářečním okruhu (Урб 153, Сцяшк 484), srov. také С VIII 88, ВЯ 105, БЯ 124).

торя „seník“: йзлую старану тарпой наклад Б, srov. lit. tárpas „prostor v hospodářském dvoře mezi seníky“. Slovo je známo i v širším nářečním okruhu (Урб 153–4, Сцяшк 498, ДС 104), viz také С VIII 88.

трайла „tlachal“: ён такі трайла: трайлобуць і трайлочыць СС, srov. lit. tráila, tráilas, trailỹs, srov. také trailė „veselá písnička“.

трайлоўцы „žvanit“: ён трайлобуць, а мне нима часу СС, srov. lit. trailinti, trailiuoti, srov. také tráiloti „zpívat veselou píseň“, viz трайла.

труша „hnis, hniloba“: мяса трушой павярнулася СС, srov. lit. nářeční trūšà, spisovné trąšà.

туркліс „krtonožka“: у зямлі сядзіць туркліс такі жоўты СС, srov. lit. turklỹs.

угнібнуць „štípnout“: подсуніш палец, так рак угнібне; ён моцна ўгнібнуў мянжа; рак мне ўгнібнуў; кніціць мне, каб дзёўчына ўгнібнуць СС, srov. lit. (i)gnýbti, viz гнібнуць, гнібацца, гнібіць.

удурбаць „vtlouci do hlavy“: нёўку халеру ўдурбаў у галаву Ж, viz дурбаць.

уназдзіцца „zvyknout si“: jak si navykl, tak jde a jde Б; jak si navykne straka, všechno popadne С; navykl si na děvče СС, srov. панадзіцца.

ускобліць přeneseně „bičovat“ (o dešti): když déšť bičuje, stojíš po kolena ve vodě; déšť mě pořádně zbičoval С, srov. rus. скоблить „škrábat“,

⁵V nářečí vesnice Starije Smilginy se v určitých případech místo množného tvaru sloves ve 3. osobě užívá tvar 3. osoby jednotného čísla.

190

drásat, škrábat, drobně a tence hoblovat“, litev. skal̇bti „bičovat“. Sémantika a akcentuace bělorus. ско́бліць podle všeho svědčí ve prospěch jeho příbuznosti s litev. skal̇bti. K přesmyčce lb: bl mohlo s největší pravděpodobností dojít metatezí.

успірнуць „tlačit; rozžhavit“: jak to rozpálili, tak už nemám duši СС, srov. litev. (iǧ)spìrginti.

ўштаць „houpat, kolébat“: je třeba ho houpat na rukou, a houpeš СС, srov. (?) litev. i̇žčioti.

ўштацца „houpat se, kolébat se“: ach, pořádně jsem se pohoupala СС, srov. (?) litev. i̇žčiotis.

хлу́сечь „poslouchat“: vy ji neposloucháte — klame Б, srov. (?) litev. klusýti, klū́sti „stát se poslušným“.

хлу́сціць „vyptávat se, ptát se“: počkám, jestli se mě nebude vyptávat С, srov. (?) litev. klusčioti, klūsinti, klū́saūti, klūstelėti.

хро́бу́ст „jedlá bahenní rostlina se širokými listy; vepřové zelí“: хро́бу́ст roste v lese Б, srov. litev. grabū́zdas, viz грабу́зда.

чухо́нь „měkká plátěná bota“: чухо́нь se roztrhala, лапцы pletli z lýka a konopí, zatímco чухны šili z látky С. Sémantika a fonetika slova podle našeho názoru nebrání jeho spojení s litev. čiuknà, kiuknà „nemotora, rozcuchanec, nepořádník“, dále kiùkė „prostopášnice, žába, šiška, večírek“, kiuglius „uvolněný, nestlačený“, kiùginti „kypřit“, kiukénti „loupat“, je však třeba vzít v úvahu i možnou souvislost s rus. чо́ха „druh svrchního oděvu“, чу́га „dlouhý kaftan“, чуха́ „kaftan“, чехо́л (ЭСРЯ IV 355, 373, 377, 388).

ша́каль „tříska“: shakalami zaházel chalupu СС; nasekala jsem třísek; šla jako po třískách Ж, srov. litev. šakalỹs. Slovo je známo i v širším okruhu (Сцяшк 554, БСС 388, 403), srov. také С VIII 34, 88, Яз 85, Зд 349.

шака́лькі „třísky“: zatopíme a uvaříme pomocí třísek; nasbírala třísky na podpal СС, srov. litev. šakaliūkai, viz ша́каль.

шапштук „vyschlý, shnilý v suchém stavu“: cibule vzešla jako vyschlé kousky СС, srov. (?) litev. šarštùkas (Radūn) „něco vyschlého“.

шаўно́к „šikula, chlapík“: ten šikula mužík mě dovezl ke kostelu Гр, srov. litev. šaunìs „udatný“.

шашо́к „fretka“: fretka sežrala dvě kuřata Гр; pěkná fretčí kožešina СС; fretky jsou velké Ж; fretka sežrala kuřátka С, srov. litev. šeškas. Slovo je známo i v širším okruhu (Урб 155–6, Сцяшк 558), srov. také С VIII 88, ВЯ 104, Яз 85, Зд 349.

шві́рня „jeřáb“: vodu čerpáme švírňajem Гр, srov. lit. svìrtis, viz сві́рня.

шкілёнда, шкілёндзя „sich, vepřový žaludek plněný nádivkou“: ѕ̌кілёнда chutná Ж; je třeba udělat шкілёнзю; шкілёнзю na léto připravili, na senoseč Б, srov. lit. skilandis. Obě varianty slova jsou známy i v širší oblasti (Урб 156, Сцяшк 559), viz také ВЯ 104.

шклёньдзя „jídlo z krve a mouky“: ѕ̌клёньдзі napekli Ж, srov. lit. skli̇ndžiai „kulaté lívance, placičky“.

191

шку́це „odřezky, cáry“: celý dům je plný škúcťja Ж; nabral nejrůznější škúcťja; škúcťje odevzdáváme do obchodu; ze škúcťja tkají rohože С, srov. lit. skūtas „cár“. Slovo je známo i v širší oblasti (Сцяшк 560).

шлін „těžká světle modrá hlína“: шлін je šedá zem СС, srov. lit. šlūnas.

шло́кшыні „lýko z proutí“: košík je u stěny z ѕ̌ло́кшыны Гр, srov. lit. slūoksna. Slovo je známo také v polských nářečích pod Sejnami (Зд 349), viz сло́ксны, сло́кшына.

шні́ршлі „nozdry“: koňské шні́ршлі СС, srov. lit. šnīršlės.

шо́рыцца „kutálet se“: jablka se kutálejí po zemi С, srov. (?) lit. šorinti „rychle jet“, šorúoti „běhat, spěchat“.

шуждзе́ць „šumět“: mrak šumí, dlouho svítá СС, srov. (?) lit. šiugždėti.

шу́ла „sloup“: na stodolu je třeba mít sloup Ж, Б; sloup stojí ve stodole С, srov. lit. šūlas. Slovo je známo i v širší oblasti (Урб 156, Сцяшк 566), srov. také С VIII 34, 88, ВЯ 105, БЯ 124, Яз 85.

шу́рпа 1. „pták s načepýřeným peřím“: slepice chodí jako шу́рпа Б; slepice jsou шу́рпы: peří jim stojí vzhůru Ж; peří slepice шу́рпы neleží СС; 2. „třes“: celé tělo se roztřáslo Б, srov. lit. širra, srov. také Урб 156—157.

шурпа́ты 1. „načepýřený, naparující se“: páva je načepýřená; jsi jako načepýřená slepice Ж; načepýřená kůže Гр; 2. „zřasený“: zřasené šaty s volánky С; 3. „husí“ (o kůži); naskočila husí kůže СС, srov. lit. šūrpotas „načepýřený“, srov. také šūrṗti „načepýřit se“, Яз 86, viz шу́рпа.

шу́рпачкі „záhybečky“: záhybečky u výstřihu (šatů) olemovala С, viz шу́рпа.

шу́ршалы „sršni“: sršni jsou žlutí, silně bodají СС, srov. lit. širšalės, širšės.

шутурлі́вы „vířivý“: vířivá zátoka v Bjaraze Б, srov. (?) lit. sūkur-ys „vír“ a slovanský sufix -ливый. Nepravidelná změna kořene slova je nejspíše výsledkem zastření jeho sémantiky.

шыпу́ль „klín“: je třeba zatlouci klíny, aby se kůl nezřítil СС, srov. lit. širpùlys „tříska“. Slovo je známo také v polských nářečích pod Sejnami (Зд 350).

шыпу́лькі „třísky“: нашака́ліняла шыпу́лькой SS, srov. litev. širpuliùkas, šipulỹs, viz шыпу́ль.

шыро́га „tlustá tyč k zastavení voru“: кідаюць шыро́гу бяро́завую, штоб астанаві́ць плот B, srov. litev. širìkas, šir̃kas, srov. také širỹs, šerỹs „štětina“. Slovo je známo v širší oblasti (Araše BL 34).

шыршу́ль „sršeň“: шыршу́ля бая́цца каро́вы: мо́цна куса́ецца SS, srov. litev. širšùlė.

юнк „jho“: юнк наклада́лі валу́ на шыю SS, srov. litev. jùngas.

я́кны „játra“: я́кны тоўстыя як бо́нды SS, srov. litev. jė́knos.

V tomto článku jsme se snažili uvést pokud možno všechna slova zaznamenaná námi v severozápadní části grodenského a minského areálu, která lze kvalifikovat jako lituanismy. To umožní získat

192

úplnější představu o rozšíření lituanismů v nářečích zkoumaného území a zjistit, v čem se tato nářečí shodují s ostatními běloruskými nářečími a v čem se od nich liší. Část výše uvedených lituanismů (např. аксны, ашакі, блінда, бонда, вайдавайць, вайцяць, вашавайць, грэбесці, дулька, карпа, кудра, мілта, пойсаць, шыпуль aj.) je zaznamenána také v řadě dalších oblastí námi zkoumaného areálu a, jak bylo uvedeno v tomto článku, byla již zmíněna nebo zkoumána v dříve publikovaných pracích věnovaných balto-slovanské problematice. Jiné lexémy (např. асцюкі, атожал, атобъ, брягецъ, гірса, клумпы, мента, пакула, пуня, рэзгіні, свірэн, шула aj.) jsou známy daleko za hranicemi grodenské a minské oblasti a některé i za hranicemi BSSR, v jiných slovanských jazycích. Svědčí o tom jak některé lingvistické mapy běloruského atlasu, tak jednotlivé články a materiály, které jsme uvedli a čerpali z areálových slovníků slovanských jazyků a dalších zdrojů. Kromě toho byla ve zkoumaném areálu zaznamenána určitá část lituanismů (např. адсұра, асёкла, апікула, вірбаты, гёліць, гулды, гушта, жабанкі, зурзейць, ісак, каўшніцъ, люрбы, ліжка, матнуць, недарайда, немарасцъ, піплівы, сукацца, скярдзі, шутурлівы aj.), které se v běloruských nářečích objevují poprvé. Do jisté míry odlišují severozápadní část zkoumaného areálu od zbytku běloruského jazykového území; to umožňuje hovořit o výraznějších stopách baltského substrátu v této oblasti. A lituanismy zaznamenané na úplném západě zkoumaného areálu (антраплуці, гілонь, крамзля, крамплы, сула, трицца, юнк aj.) představují podle našeho názoru nejmladší vrstvu substrátové slovní zásoby.

Téměř všechny výše uvedené lituanismy si zachovaly svůj původní lexikální význam a mnohé z nich se svou kořenovou podobou shodují s odpovídajícími výrazy užívanými v litevštině. Některé z nich v důsledku stírání původní sémantiky prošly různými kombinatorickými fonetickými změnami (ve většině případů metatezí, asimilací, disimilací apod.), které jsou charakteristické pro cizojazyčná (cizonářeční) slova užívaná jak v litevských (např. grabikė < krabikė „krabice“, tvárka (Гервяты) < tvártas „chlév“, paranamá < panoramà „panorama“), tak i v běloruských nářečích. Lituanismy běloruských lidových nářečí grodenské a minské oblasti jsou však z velké části silně slavinizovány, což svědčí o velmi složitém jazykovém procesu probíhajícím na zkoumaném území. Je třeba také zdůraznit, že explozivní souhláska г, charakteristická pro litevštinu, se v těchto výpůjčkách velmi často zachovává. Zároveň si lituanismy v mnoha případech uchovávají i přízvukové místo typické pro litevštinu (např. вірціна, апікула, блінда, брында...). Někdy se v přízvučné slabice rozlišují dokonce i intonace samohlásek (гулта: крэйка, srov. také BSS 128). Zvláště zřetelná je akutová intonace v diftongických spojeních (кнойсаць, льндаць, клумпы). Naprostá většina lituanismů však svou původní podobu poměrně výrazně změnila (шутурлівы, вірбаты, жэлатухі, клындра...). Není pochyb, že tato slova je třeba kvalifikovat jako prvky poměrně mladého

13 Lietuvių terminologija

193

substrátové vrstvy slovní zásoby. Jejich forma, která se ještě nezakořenila v běloruském lidovém úzu, nejsnáze podléhá silnému působení běloruského jazykového systému.

Výše uvedené lituanismy, které se vyskytují v současných běloruských lidových nářečích zkoumané oblasti, dokazují, že pro vytvoření úplnější představy o baltských a slovanských dialektech je nutné provádět hlubší komplexní výzkum jazykových systémů těch území, na nichž se v minulosti baltské a slovanské jazyky dostávaly do kontaktu nebo v něm pokračují i v současnosti.

Seznam zkratek a použité literatury

Araše 1969 — A. U. Arašonkava, E. I. Hrynave ckenė, I. P. Kavalčuk, J. F. Mackevič, J. M. Ramanovič, L. F. Šatalava, Z lexiki biełaruskich haworak zachodniaj zony, — „Весці Акадэміі навук Беларускай ССР“, Серыя грамадскіх навук, č. 4, Minsk, 1969, s. 123—134.

Araše 1971 — A. U. Arašonkava, E. I. Hrynave ckenė, I. P. Kavalčuk, J. F. Mackevič, J. M. Ramanovič, A. I. Čabjaruk, L. F. Šatalava, Da leksika — semantyčnaj dyferencyjacyi u biełaruskich narodnych haworkach, — „Весці Акадэміі навук Беларускай ССР“, Серыя грамадскіх навук, č. 1, Minsk, 1971, s. 89—98.

Araše 1972 — H. U. Arašonkava, A. I. Hrynave ckenė, J. F. Mackevič, J. M. Ramanovič, T. F. Sjaškovič, A. I. Čabjaruk, L. F. Šatalava, Da charaktarystyki leksiki paŭdniova-zachodnich biełaruskich haworak, — „Весці Акадэміі навук Беларускай ССР“, Серыя грамадскіх навук, č. 1, Minsk, 1972, s. 78—86.

Araše BL — H. U. Arašonkava, A. I. Hrynave ckenė, J. F. Mackevič, J. M. Ramanovič, A. I. Čabjaruk, L. F. Šatalava, Leksika baltyjskaha pachodžannia ŭ biełaruskich haworkach, — Беларуская лінгвістыка, Minsk, 1973(3), s. 27—37.

Б П — К. Būga, Rinktiniai Raštai, II, Vilnius, 1959.

Balt VI — Baltistica, VI(2), Vilnius, 1970.

bělor. — běloruský, běloruský jazyk, běloruského jazyka…

Б Сл — Беларуско-русский словарь под редакцией К. К. Крапивы, Москва, 1962.

hanl. — hanlivé slovo.

Brück — A. Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa, 1970.

BSS — Balto-slovanský sborník, Moskva, 1972.

БУИ — Bělorusko-ukrajinské izoglosy, Minsk, 1971.

БЯ — Baltské jazyky a jejich vztahy ke slovanským, ugrofinským a germánským jazykům (Teze referátů vědecké konference věnované 100. výročí narození akademika J. Endzelīnse), Riga, 1973.

ВЯ — Otázky jazykovědy, Moskva, 1972, č. 3.

Г — Lietuvių kalbos gramatika, I—II, Vilnius, 1965, 1971 (číslice označují svazek a stránku).

Д — V. Dal, Výkladový slovník živého velkoruského jazyka, I—IV, Moskva, 1955 (číslice označují svazek a stránku).

ДАБМ — Dialektologický atlas běloruského jazyka, Minsk, 1963.

ДС — Dialektologický sborník. Materiály IV. dialektologické konference o studiu nářečí a jazykových kontaktů v Pobaltí, Vilnius, 1974.

194

Зд — Z. Zdancewicz, Litewskie elementy słownikowe w gwarach polskich okolic Sejn, — Lingua Posnaniensis, VIII, Poznań, 1960, s. 333—352.

знач. — význam.

K — Słownik gwar polskich, ułożył J. Karłowicz, IV, Kraków, 1906.

Клуге — Fr. Kluge, Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 17 Auflage, Berlin 1957.

лат. — lotyšský, lotyština, lotyšského jazyka…

лит. — litevský, litevština, litevského jazyka…

LEW — E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg — Göttingen, 1962.

LW — Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen von P. Skardžius, Kaunas, 1931.

B Max — V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha, 1968.

ME — K. Mülenbacha Latviesu valodas vārdnīca, redigoval, doplnil a pokračoval J. Endzelīns, I—IV, Rīgā, 1923—1929 (číslice označují svazek a stránku).

N Twer III — J. Otrębski, Wschodniolitewskie narzeczie twereckie, III, Kraków, 1932.

нем. — německý, němčina, německého jazyka…

перен. — přenesený význam.

польск. — polský, polština, polského jazyka…

пренебр. — hanlivý význam.

р. — zřídka, vzácné slovo, vzácný.

C VIII — A. Sabaliauskas, Vývoj lexika litevského jazyka, — Vývoj lexika litevského jazyka (Otázky litevské lingvistiky, VIII), Vilnius, 1966, 5—141.

C XII — A. Sabaliauskas, Z dějin terminologie chovu zvířat v baltských jazycích, — Z litevské lexikologie a lexikografie (Otázky litevské lingvistiky, XII), Vilnius, 1970, 7—81.

viz. — viz.

Ф Сл. — Fr. Sławski, Słownik etymologiczny języka polskiego, I—III, Kraków, 1956—1973 (číslice označují svazek a stranu).

slav. — slovanský.

СЛЯ I — Lietuvių kalbos žodynas, I, Vilnius, 1968 (II leid.).

srov. — srovnej.

Сцяшк — Т. Ф. Сцяшковіч, Матэрыялы да слоўніка Гродзенскай вобласці, Мінск, 1972.

Труб — О. Н. Трубачев, Из истории названий каш в славянских языках. Slavia, roč. XXIX, 1960, 1—30.

Урб — V. Urbutis, Dabartinės baltarusių kalbos lituanizmai, — Baltistica, V(1), Vilnius, 1969, 43—68, Baltistica, V(2), Vilnius, 1969, 149—162.

Fr — Die slavischen Fremdwörter im Litauischen von A. Brückner, Weimar, 1877.

ЧРС — Česko-ruský slovník pod vedením K. Horálka, B. Ilka, L. Kopeckého, Praha, 1958.

Э — J. Endzelīns, Senprūšu valoda, Rīgā, 1943.

expr. — expresivní význam.

ЭСРЯ — М. Фасмер, Этимологический словарь русского языка, I—IV, Москва, 1964—1973 (цифры показывают том и страницу).

Яз — Kalbotyra, XXII(2), Vilnius, 1971.

13