LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987)

ANA ROMANČIUK

O LEXIKÁLNÍ INTERFERENCI V JAZYKOVÉM OSTROVĚ

(na základě lexika okolí Gervėčiai)

Lexikální systém je nejproměnlivější složkou jazyka a díky schopnosti živě reagovat na mimojazykové jevy je podle Weinreicha oblastí nejpřístupnější výpůjčkám¹. Výzkum interference na jazykových ostrovech vzbuzuje zvláštní zájem. Umožňuje do jisté míry určit: a) historii vzájemného působení těchto jazykových systémů; značný význam zde má určení funkcí vzájemně se ovlivňujících jazyků v různých etapách (takové pojednání o jazykových jevech je možné při jejich diachronním zkoumání); b) současné stadium asimilace jazyka ostrova a společenské postavení jazyků v kontaktu (při synchronním zkoumání) a c) perspektivy dalšího fungování těchto jazyků.

V tomto článku se pokoušíme analyzovat lexikální interferenci v litevském jazykovém ostrově – v okolí Gervėčiai – na základě lexika jedné tematické skupiny: názvů obytného domu a hospodářských budov i jejich částí, kamen, plotů v litevštině a běloruštině. Materiál pro článek byl čerpán z těchto zdrojů: údaje o litevštině z prvního dílu „Atlasu litevského jazyka“ („Lexikum“), V., 1977 (dále LKA), a z fondů dialektologického materiálu LTSR MA LKLI; údaje o běloruštině z dialektologických pramenů tohoto jazyka: «Дыялекталагічны атлас беларускай мовы», Мінск, 1963 a «Слоўнік беларускіх гаворак паўночна-заходняй Беларусі і яе пагранічча», sv. 1–4, Мінск, 1979–1984. Kromě toho byly údaje o obou jazycích doplňkově shromažďovány v okolí Gervėčiai.

Litevské lexikum dialektu Gervėčiai svým bohatstvím a archaičností již dlouho zajímá litevské lingvisty². Prof. J. Balčikonis okolí Gervėčiai opakovaně navštěvoval – s vděčností na to vzpomíná J. Kardelytė, autorka monografie o dialektu Gervėčiai³. V důsledku dlouhodobého obklopení okolními slovanskými jazyky se v dialektu Gervėčiai „jakoby zakonzervovala řada archaických morfologických, syntaktických a lexikálních rysů; na druhé straně se zde však v důsledku specifických podmínek izolace a úzkých kontaktů se slovanskými jazyky začalo vytvářet mnoho nových morfologických, zejména slovotvorných forem (...), vznikat nové syntaktické konstrukce a především různé lexikální inovace – vlastní slova, výpůjčky, kalky a změny významu starých slov“⁴.

¹ Вайнрайх У. Языковые контакты. — М., 1979, с. 95.

² Viz Lipskienė J. Frazeologismy gervětštiny. — In: Výzkum lexika (Otázky litevské jazykovědy). V., 1972, sv. 13, s. 111—141; Vidugiris A. Ze sémantických dialektismů gervětštiny. Tamtéž, s. 19—29; Vidugiris A. Lexikální dialektismy gervětštiny. — Sborník Litevské akademie věd. Řada A, 1974, sv. 1(46), s. 117—125.

³ Kardelytė J. Gervėčių tarmė. Fonetika ir morfologija. — V., 1975, p. 4.

⁴ Vidugiris A. Iš Gervėčių tarmės semantinių dialektizmų. — Kn.: Leksikos tyrinėjimai (Lietuvių kalbotyros klausimai). V., 1972, t. 13, p. 20.

140

Od té doby, soudě podle četných, značně rozporuplných údajů autorů z konce minulého století a počátku našeho století, uplynulo více než sto let, co se okolí Gervėčių oddělilo od hlavního masivu litevského jazyka⁵. Kontakty litevských a slovanských jazyků na dnešním jihovýchodním pohraničním území mezi litevským a běloruským jazykem však mají dlouhou tradici a nepochybně se musely projevit interferenčně v litevských, běloruských a polských nářečích, která zde fungují. Při pojednání o interferenci v litevském nářečí zároveň poukážeme na některé rysy tohoto procesu v lexiku místního běloruského nářečí. Protože se polština v okolí Gervėčių používá jen zřídka — v rozhovorech s příchozími Poláky, v hovorech místních Bělorusů či Litevců jako prostředek jazykového expresivního vyjádření a v konfesní sféře —, její údaje se v článku neprobírají.

Zkoumaná lexikální skupina se vyznačuje tím, že v ní spatřujeme výsledky historického vývoje. Kromě toho se vzhledem k vyššímu statusu běloruského jazyka ve srovnání s litevštinou (pravděpodobně nejen poté, co se litevský jazykový ostrov oddělil, ale již mnohem dříve) projevovala lexikální interference výrazněji v litevštině než v běloruštině. Je třeba poznamenat, že názvy hlavních reálií spadajících do zkoumané lexikální skupiny jsou v nářečích litevštiny i běloruštiny domácí, např.: ašlàmas ~ brus. дёгрына, панадёбрак „dvůr“; lit. daržinė ~ brus. адрына „stavení, v němž se skladuje seno“; lit. namai, pirkia ~ brus. xáma „obytné stavení“; lit. pirtis ~ brus. лазня „lázeňské stavení“, „místnost k sušení lnu“; lit. tvorà ~ brus. плот „plot“.

V každém z těchto jazyků jsou domácí také názvy hlavních částí těchto reálií, např.: lit. abūslėte ~ brus. засланка „záklopka pece“; lit. ažudarinys ~ brus. задародка „ohrada pro dobytek“; lit. dangtis (daŋgstis) ~ brus. стpaхá „střecha“; lit. jāuja (užívá se také trisienis) ~ brus. трысуче́нник „místo ve stodole, kde se řeže seno“ (len se sušil v samostatných staveních — lázních); lit. klojimas ~ brus. ток „podlaha stodoly“; lit. laītas ~ brus. спад „podstava pece“; lit. lāpė ~ brus. закрутка — „druh dveřní závory“; lit. lūbos ~ brus. сталяганне „strop“; lit. pirkia ~ brus. xáma „místnost v obytném domě“; lit. prienė ~ brus. се́ні „síň“; lit. stūmė (var. stūmiklis) ~ brus. засаўка „druh dveřní závory“; lit. šalinė ~ brus. засапоро̄нка „prkno či trám, jímž se odděluje místo pro skládání obilí od podlahy“; lit. šūlas ~ brus. слуп „trám, k němuž se připevňují plotové tyče“; lit. varai ~ brus. жэрдкі „tyčový plot“, „podélné plotové tyče, k nimž se přibíjejí prkna“; lit. žemė ~ brus. зямля „hliněná podlaha“.

Některé z uvedených litevských názvů mají slovanské dublety, např.: daržinė – adrynià⁶, ažudarinys – záharadka, lāpė – zákrutka, užívání těchto dublet je však podmíněno věkem mluvčích (výpůjčky adrynià a zákrutka vět-

⁵ Гаучас П., Видугирис А. Этнолингвистическая ситуация литовско-белорусского пограничья с конца XVIII по начало XX вв. – Lietuvos TSR aukštųjų mokyklų Mokslo darbai. Geografija, 1983, t. 19. p. 44–50.

⁶ Změkčení n ve slově adrynià pravděpodobně proběhlo v litevském nářečí v důsledku kontaminace běloruského адрына a litevského daržinė a poté přešlo do běloruského nářečí (k rozšíření tohoto slova v běloruských nářečích srov. „Дыялекталагічны атлас беларускай мовы“, с. 794, ž. 236).

141

častěji užívají lidé mladšího věku z mišenkých rodin) nebo jiných rysů (např. -ażudarinys obvykle označuje ohradu pro dobytek ve chlévě, žāharadka — na poli).

Slovo cėhi v běloruském nářečí někdy vedle dříve uvedeného významu označuje také druhou nevytápěnou část obytného stavení, v níž se obvykle nachází sklad. V litevském nářečí se tato část stavení nazývá pirkāite, sg. nom. pirkāitė.

Baltismů je v běloruském nářečí v námi zvolené lexikální skupině málo: апыд „obilnice“, круння „kamenná pec v lázni“, крэйка „vrchol střechy“, свіран „sýpka“, марна „místo ve stodole, kde se skládá seno“, „seno složené ve stodole“ (všechna tato slova se stejnými významy užívají také v litevském nářečí, srov.: aruodas, krósnis, kriekùs, svìrnas, terpùpėdis). V historických pramenech se tyto výpůjčky uvádějí od XV—XVI století, kdy zkoumané území na pomezí etnografické Litvy a slovanských zemí představovalo oblast aktivních kontaktů baltských a slovanských jazyků; uvedené výpůjčky však nejsou typické pouze pro toto území, nýbrž jsou značně rozšířené: апыд se vyskytuje v běloruštině, polštině a ruštině; круння a крэйка v běloruštině a polštině; свіран v běloruštině, polštině, ruštině a ukrajinštině; марна v běloruštině, polštině a ruštině⁷.

Novější výpůjčky nebyly ve zvolené lexikální skupině nalezeny, a to vzhledem k již ustálenému systému této části slovní zásoby; významnou roli zde sehrál také status litevského a běloruského jazyka. Lze konstatovat, že proces lexikální interference v této lexikální skupině v běloruském nářečí skončil.

Lexikální interference v litevském nářečí v okolí Gervėčių je mnohem rozmanitější než v běloruském nářečí. Z diachronního hlediska lze rozlišit několik etap přejímání slovanské slovní zásoby. Slovanský původ slova tūlnas „plot z kádí“ je všeobecně uznáván. Tato výpůjčka ze slovanských jazyků je ve zkoumané lexikální skupině nejstarší. Při vymezování dalších etap přejímání považujeme za vhodné zjistit rozšíření těchto výpůjček v jiných nářečích litevštiny. V litevských nářečích jsou nejrozšířenější tyto slavismy, které jsou typické i pro litevské nářečí v okolí Gervėčių: fundāmentas „základ“ (rozšíření viz: LKA, s. 35), gōnkos „přístavek“ (LKA, s. 39), kriùkas (krūkas) „hák, na nějž se zavěšují dveře“ (LKA, s. 56), pėčius „pec na pečení chleba“ (LKA, s. 42) a odvozeniny: pėčiùkas „topná pec“ (LKA, s. 42), pėcdangtė „záklopka pece“ (LKA, s. 44, mapa 8); dále výpůjčky pōdmurkas (pādmurkas, padmùrkas) „základ“ (LKA, s. 36), sklepėnia „klenba pece (její horní část)“ (LKA, s. 43)⁸, štankietas „druh plotu“ (LKA, s. 60), zoviėšai „dveřní panty“ (LKA, s. 56). Tyto výpůjčky jsou v různých částech Litvy rozšířeny v různé míře, a lze se tedy domnívat, že do litevštiny pronikly dříve než ostatní.

Areál další zkoumané lexikální skupiny zahrnuje východní, jihovýchodní a jižní části aukštaitských nářečí a jazykové ostrovy litevštiny v BTSR⁹. V těchto místech se vyskytují takové

⁷ Лаучюте Ю. А. Словарь балтизмов в славянских языках. — Л., 1982, с. 27, 46, 22, 33.

⁸ V okolí Gervėčių (v litevském a běloruském nářečí) má toto slovo ještě jeden význam — „strop sýpky klenutého tvaru“.

⁹ S lexikem litevského jazykového ostrova v Punsku (LLR) má tato skupina společný pouze jeden název — žėmė „hliněná podlaha“.

142

názvy: adrynìa (a var.) „stavba, v níž se ukládá seno“ (LKA, s. 57), dzedziñčius (a var.) „velký dvůr“, „panský dvůr“ (LKA, s. 45), pavõlas (a var.) „klenutý strop sýpky“ (LKA, s. 49), padlõgas (padlogà) (a var.) „podlaha“ (LKA, s. 37), pãlai (a var.) „podlaha“ (LKA, s. 59), pripėckas (a var.) „předpecí“ (LKA, s. 44, mapa 7), staliavõnia (a var.) „druh stropu“ (LKA, s. 36), žõsauka (a var.) „dveřní západka“ (LKA, s. 41).

Malá část slavismů vyskytujících se v litevském nářečí v okolí Gervėčiai je rozšířena pouze v úzkém pásu litevsko-běloruského jazykového pohraničí a na litevských ostrovech v Běloruské SSR; např.: kūmykas (a var.) „kurník“ (LKA, s. 52); mėkinyčia (a var.) „stodola na plevy“ (LKA, s. 54, mapa 15), padnebenìd (a var.) „nebe (ústí) pece“ (LKA, s. 43), padmurõuka (a var.) „základ“ (LKA, s. 35), pečkà (a var.) „ohniště pece“ (LKA, s. 44); zascėnkas (a var.) „malá vesnice“ (LKA, s. 46).

Pouze v okolí Gervėčiai se vyskytuje slovo pavõlas (pavõlas) „klenutý strop sýpky“ (LKA, s. 49), může však jít o náhodné užití, neboť jsem toto slovo v řeči neslyšel.

Za nejnovější výpůjčky ze slovanských jazyků v litevském nářečí obyvatel Gervėčiai lze považovat názvy reálií souvisejících s kolchozním životem, např.: kaniùšna „kolchozní stáj“ (rozšíření variant tohoto slova viz: LKA, s. 51), karõuny kas „kolchozní kravín“, kuriàtnykas „kolchozní kurník“ (a var.; rozšíření viz LKA, s. 52), sušìlka „kolchozní sušárna obilí“, svinàrnykas „kolchozní vepřín“ (rozšíření viz: LKA, s. 52), valõuny kas „kolchozní chlév pro voly“ (rozšíření viz LKA, s. 50).

Na rozdíl od starších slovanských výpůjček, které se do litevštiny dostaly převážně z polštiny prostřednictvím běloruštiny nebo přímo z těchto jazyků, pronikly tyto novější výpůjčky do litevštiny přes běloruštinu z ruštiny (nebo přímo z ruštiny).

Obyvatelé Gervėčiai vnímají tato slova jako barbarismy, tj. jako cizí svému jazyku, a proto je v rozhovorech s příchozími Litevci hovořícími spisovným jazykem nahrazují slovem podle jejich názoru „neutrálnějším“, např. fėrma.

V každodenní řeči tato slova nemají dublety. Při přejímání se jen nepatrně přizpůsobila fonetickému a morfologickému systému litevštiny, např. sušìlka—tvrdé š se v obcích Girios a Knystuškės vyslovuje měkce, kde se souhlásky neměkčí.

Tato slova v litevském nářečí v okolí Gervėčiai dokládají takové stadium nářečního vývoje jazykového ostrova, v němž nářečí, nemá-li vnitřní zdroje k obohacování slovní zásoby vlastními slovy či odvozeninami, přejímá slova z cizího jazyka. Tento jev lze patrně vysvětlit tím, že vzhledem k velkému přílivu nových, náhle se objevivších objektů bylo jednodušší jednoduše převzít jejich názvy z jazyka, který je již měl, tj. z běloruštiny. To svědčí o stále sílící asimilaci litevštiny na tomto ostrově, ačkoli základní fond její slovní zásoby zůstává vlastní.

Lze tedy vyvodit závěr, že v průběhu lexikální interference proniklo do litevštiny v okolí Gervėčiai podstatně více slavismů než lituanismů do běloruštiny. V obou případech pozorujeme výsledky již ukončeného lexikálního vzájemného působení litevštiny a běloruštiny; během tohoto procesu se mezi těmito jazyky ustálila určitá „pravidla ekvivalence“, tj. vznikl jakýsi „litevsko-běloruský jazyk-

143

„slovník slov“, známý všem dvojjazyčným představitelům nářečí. Tento proces probíhal v několika etapách — je to patrné z rozšíření slov zkoumané lexikální skupiny v nářečích litevského jazyka. Lexikální interference v litevské mluvě v okolí Gervėčių byla pokračováním tohoto procesu, který probíhal v jiných nářečích.

K PROBLÉMU POPISU LEXIKÁLNÍ INTERFERENCE V JAZYKOVÉM OSTROVNÍM NÁŘEČÍ

(na materiálu lexika z okolí obce Gervėčiai)

Resumé

Ve zkoumané lexikální skupině, užívané v okolí obce Gervėčiai (patří do ní názvy obytných a pomocných zemědělských staveb, pece, plotu a jejich částí), lze pozorovat výsledky lexikální interference v historické posloupnosti.

Etapy přejímání slovanské lexiky v litevštině se vymezují s ohledem na její rozšíření v dalších litevských nářečích. Vymezují se tyto areály lexika dané skupiny užívaného v okolí obce Gervėčiai: a) víceméně souvisle na celém území Litvy (takové výpůjčky jako např.: fundamentas „základ“, gõnkos „veranda“, pėčius „pec“ aj.); b) východní, jihovýchodní a jižní části aukštaitských nářečí (adrynia „místnost k uskladnění sena“, padlõgas „podlaha“, staliavonìa „typ stropu“ aj.); c) území litevsko-běloruského pohraničí a litevsky mluvící ostrovy v Bělorusku (kùrnykas „kurník“, mėkinyčia „místo ve stodole k sypání plev“, padmūroka „základ stavby“ aj.). Nejnovějšími výpůjčkami ze slovanských jazyků jsou názvy reálií spojených s kolchozním životem (v této skupině například názvy: karõunẏkas „kolchozní kravín“, sušìlka „místnost k sušení obilí“ aj.).

Výpůjčky z litevštiny ve slovanských jazycích jsou v této lexikální skupině velmi málo četné a v písemných památkách jsou doloženy od XV—XVI století.

Nemalou roli v tomto nerovnoměrném průběhu procesu lexikální interference v litevštině a slovanských jazycích sehrál status těchto jazyků na zkoumaném území.

Lexikální interference v litevském nářečí okolí obce Gervėčiai se v této lexikální skupině dnes jeví jako završený proces, který probíhal na širším území litevských nářečí.