LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987)

AUDRONĖ JAKULIENĖ

A-KMENOVÁ SLOVESA LITEVŠTINY (TYP BĚŽET)

V „Slovníku litevského jazyka“, sv. I–XIII, „Slovníku současné litevštiny“ a dalších zdrojích bylo nalezeno 8 sloves typu CēC:

a) tři základní, užívaná v celé litevské jazykové oblasti – bėgti, ėsti, sėsti,

b) tři nářeční – kėsti „zamýšlet, chtít“, pėkšti „křičet (o ptácích)“, sėkti „rýt, gravírovat“,

c) dvě nepravidelná, jejichž struktura přítomného času s a-kmenem neodpovídá sémantice a z hlediska současné litevštiny je neobvyklá – lėšti „uklidnit se, polevit“, (pa)kęžti „nafouknout se, nabobtnat“.

Pojednává se o morfologické struktuře přítomného a prostého minulého času těchto sloves a jejím kolísání v nářečích, o morfonologické stavbě kořene, sémantice a slovotvorných vztazích (synchronně i diachronně).

Všechna tři základní slovesa i nářeční sėkti lze považovat za praindoevropská, protože mají protějšky v příbuzných jazycích (< ie. *bʰēgʰ-, *(H)ēd-, *sēd- a *sēk-).

V přítomném čase základních sloves se vedle tematických forem mohou v nářečích a písemných památkách užívat také atematické formy. Jak ukazují etymologické údaje, za nejstarší atematické sloveso je třeba považovat ėsti; poměrně staré jsou také atematické formy slovesa sėsti. Sloveso bėgti je třeba rekonstruovat jako tematické (atematické formy jsou nové), stejně jako tematické formy dalších sloves jsou staré. Vedle tematických forem s nulovým afixem se nejen v baltských, ale i v dalších indoevropských jazycích užívají formy se sufixálním i̯. Užívání forem s baltským ia-, stejně jako forem s kmenem ia-sid-, často souvisí se sémantikou. Nejrůznorodější je struktura přítomného času slovesa sėsti (v nářečích, starých písemných památkách a příbuzných jazycích se mohou užívat jak atematické, tak tematické formy s nulovým afixem, se sufixálním i̯ a st, nazální i reduplikované formy). Formy přítomného času nářečních a nepravidelných sloves vzbuzují pochybnosti – některá z nich lze interpretovat také jako kmeny ia-, případně sta-.

Formy minulého času v baltských nářečích kolísají: užívání forem s kmenem ā nebo ē nejčastěji souvisí se sémantikou a také se strukturou přítomného času. Protějšky v dalších příbuzných jazycích jsou zpravidla tematické aoristy (je třeba poznamenat, že protějšky sloves typu CēC jsou většinou sigmatické aoristy).

Kořen zkoumaných sloves litevské ė ~ lotyšské ė (cirkumflex označuje původní pohyblivé paradigma) ~ slovanské ě, avšak v dalších příbuzných jazycích nejčastěji-

113

... bývá krátké ē (méně často ø, ō). Prodloužení kořene v baltoslovanském období je zřejmě neoddělitelné od utváření opozice časů.

Pro konsonantismus sloves typu CėC je příznačné, že C₁ může být různé souhlásky (pouze sloveso ėsti začíná nulovou souhláskou, historicky však lze předpokládat, že zde původně stál laryngál), zatímco C₂ musí být závěrová souhláska.

Nepravidelná slovesa a nářeční pėkšti se morfonologickou strukturou kořene značně liší od základních sloves (mohou mít cirkumflexový přízvuk a C₂ může být frikativní souhláska nebo souhlásková skupina).

Z hlediska konsonantismu kořene i sémantiky jsou základní slovesa a nářeční sėkti (částečně také kėsti) blízká slovesům typu CėC – označují především pohyb a změnu struktury objektu.

Z pojednávaných sloves se nejčastěji tvoří iterativa a kauzativa různých typů. Nejstarší odvozovací sufixy jsou ide. *ēie (~ balt. ī), *ā, balt. *in(ā); velmi starým odvozeným slovesem od sėsti je tvar se sufixem *ē, označující stav (sėdėti).

Skutečná slovesa typu CėC (jak ukázala analýza na různých úrovních, k nim nepatří nepravidelná slovesa ani nářeční pėkšti) tedy tvoří poměrně soudržný strukturně-sémantický typ.

Nářeční pėkšti a nepravidelná slovesa kėzti a lėšti se ve všech ohledech liší od uvedené skupiny a nejspíše je třeba je považovat za nově vzniklé útvary imitačního typu.

KOŘENOVÁ SLOVESA NA -A V LITEVŠTINĚ (TYP BĖGTI)

Shrnutí

V I.–XIII. svazcích Slovníku litevského jazyka a v dalších pramenech bylo nalezeno 8 kořenových sloves typu CėC: bėgti, ėsti, sėsti / ie. *bʰēgʰ „běžet“, *(H)ēd- „jíst“, *sēd- „sednout si, sedět“/; pouze v dialektech jsou známa sėkti (< ie. *sēk- „sekat, řezat“), kėsti „zamýšlet“ / < balt. *(s)ket- „rozšiřovat, uchopovat“/, pėkšti „křičet (o ptácích)“ a nepravidelná slovesa (jejichž struktura neodpovídá sémantice) kėzti „otékat“ a lėšti „uklidnit se, zmenšit se“.

V prézentu praindoevropských sloves bėgti, ėsti, sėsti a sėkti se vedle starých tematických tvarů na -a (ie. o/e) v dialektech, písemných památkách a příbuzných jazycích užívají tematické tvary jiného typu (sufixální, infixální, reduplikované) a také atematické tvary. Nejstarší atematické tvary má sloveso ėsti, nejrůznější prézentní tvary má sėsti.

V baltských jazycích jsou préteritální tvary na ā a ē úzce propojeny s prézentními tvary a se sémantikou slovesa. V příbuzných jazycích jim odpovídají různé préteritální tvary, nejčastější je však tematický aorist.

Pojednávaná slovesa obvykle označují pohyb nebo změnu struktury objektu. Kromě toho se vyznačují určitou foneticko-morfologickou strukturou kořene: závěrovými souhláskami v auslautu, litevskou cirkumflexní/lotyšskou přerušovanou intonací. Čtyři praindoevropská slovesa (zčásti také dialektální kėsti) tedy tvoří jednotnou strukturně-sémantickou skupinu. Do této skupiny nezapadají ani jedno z obou nepravidelných sloves, ani dialektální pėkšti. S největší pravděpodobností jde o novotvary imitativního typu.

114