VÝCHODNÍ AUKŠTAITIJCI Z PANEVEŽYSU: KLASTROVÁ ANALÝZA PŘI HLEDÁNÍ DIALEKTICKÝCH RYSŮ
Východní aukštaitština z Panevežysu: klastrová analýza při hledání dialektických rysů
ANOTACE
Článek si klade za cíl ověřit vhodnost jedné z metod klastrové analýzy používaných ve statistice pro určení podobnosti sídelních lokalit východních aukštaitů z Panevežysu podle četnosti užívání rozlišovacích dialektálních rysů. Charakteristiky seskupování zkoumaných lokalit, které se při analýze vynořily, umožňují vytvořit model pro měření dialektnosti a perifernosti zkoumaných lokalit.
Pro výzkum byly náhodně vybrány zvukové nahrávky nářečí východních aukštaitů z Panevežysu o délce 90 minut, pořízené ve dvou centrálních dialektálních bodech – Pašvalys (112), Kapčiūnai (138) – a ve dvou příhraničních bodech – Bučiūnai (52) a Stumbriškis (171). Při poslechu nahrávek byla zaznamenána četnost výskytu 13 rozlišovacích dialektálních rysů panevežyského nářečí; údaje byly následně vloženy do SPSS Statistics a byla provedena klastrová analýza.
Získané výsledky umožňují tvrdit, že model klastrové analýzy použitý ve výzkumu je vhodný k odhalení zákonitostí seskupování čtyř bodů LKA v oblasti panevežyského nářečí podle zkoumaných veličin. Analýza ukazuje, že body LKA ležící na okraji dialektální oblasti nemusí být nutně periferní – dialektální rysy jsou v nich výborně zachovány (v bodech LKA Bučiūnai, Pašvalys a Kapčiūnai se lépe zachovávají silné rysy, zatímco ve Stumbriškisu slabé rysy).
Výzkum ukazuje, že při zkoumání nářečí metodou klastrové analýzy je velmi důležitý výběr zkoumaného materiálu.
KLÍČOVÁ SLOVA: východní aukštaitové z Panevežysu, dialektnost bodů LKA, perifernost bodů LKA, klastrová analýza.
Straipsniai / Articles
175
Page 2
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
ANOTACE
Cílem této studie je ověřit vhodnost jedné ze statistických metod – shlukové analýzy – pro určení podobnosti obydlených lokalit východních aukštaitských nářečí panevėžyských na základě četnosti užívání charakteristických nářečních rysů. Zvláštnosti seskupení, které vyplynuly z analýzy zkoumaných oblastí, nám umožňují vytvořit model pro měření míry nářečnosti a perifernosti zkoumaných oblastí. Pro tuto studii byly náhodně vybrány 90minutové nahrávky východních aukštaitských panevėžyských nářečí pořízené ve dvou centrálních nářečních bodech – Pasvalys (112), Kapčiūnai (138) – a ve dvou okrajových bodech – Bučiūnai (52), Stum̃briškis (171). Při poslechu nahrávek byla zjištěna četnost užívání 13 nářečních rysů východních aukštaitských panevėžyských nářečí; údaje byly následně zadány do počítačového programu SPSS Statistics a byla provedena shluková analýza.
Výsledky naznačují, že model shlukové analýzy použitý ve studii je vhodný k odhalení vzorců seskupování nářečních bodů LLA východních aukštaitských panevėžyských nářečí podle zkoumaných dimenzí. Analýza ukazuje, že okrajové body LLA nemusí být nutně periferní – nářeční rysy se v nich zachovávají velmi dobře (v bodech LLA Bučiūnai, Pasvalys a Kapčiūnai se lépe zachovávají silné rysy, zatímco ve Stum̃briškisu jsou lépe zachovány slabé rysy).
Studie ukazuje, že výběr výzkumného materiálu je pro zkoumání nářečí metodou shlukové analýzy velmi důležitý.
KLÍČOVÁ SLOVA: východní aukštaitská panevėžyská nářečí, míra nářečnosti bodů LLA, perifernost bodů LLA, shluková analýza.
1. PŘEHLED VÝZKUMŮ PANEVĖŽYSKÝCH NÁŘEČÍ
Zájem o litevská nářečí se začal projevovat na konci 19. století. Východní aukštaitská panevėžyská nářečí se zmiňují již v prvních dialektologických pracích o litevštině. O jejich rozlišovacích rysech psali Leopold Geitler (Geitler 1875)1, Eduard Volter (Вольтеръ 1886; 1904: 325–335, 338–340, 345–354), Kazimieras Jaunius (Jaunius 1898)2: 114–161)), Antanas Baranauskas (Барановский 1898). Popisným přístupem se pokračovalo také na počátku 20. století – významné jsou práce Kazimierase Būgy (1924)3, Antana Salise (1930, 1946)4, Jurgise Gerulise (1930: 35–46, 54–65, 66–76) a Petra Būtėnase (1932: 168–193).
1 Remiamasi Danguole Mikulėniene (2011: 19–27).
2 Srov. Jaunius 1970.
3 Srov. Būga 1961: 82–83.
4 Srov. Salys 1992: 114–119, 122–131.
176
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 3
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai:
klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
Práce. Výzkumná tradice převzatá od mladogramatiků byla populární i v poválečném období.
V pozdějších výzkumech se začaly zkoumat výrazné nářeční rysy panevėžiškijského podnářečí, jejich rozšíření a podobnost s jinými podnářečími (Zinkevičius 1966; Girdenis, Zinkevičius 1966: 139–147; LKT 1970: 14, 32–36; LKA 1977, 1982, 1991; Ručinskaitė 1984: 72–76; Kačiūskienė 1984: 42–53; Kačiūskienė, Girdenis 1997: 31–36)5 a také příčiny jejich vzniku (Kazlauskas 1968: 10–20; Zinkevičius 1974: 148; Garšva 1977: 76–87; Kačiūskienė, Girdenis 1982: 189–191), a to experimentálními metodami auditivní, akustickou a spektrografickou.
Již na konci 20. století se ve výzkumu panevėžiškijského podnářečí objevují rysy charakteristické pro sociolingvistiku – při hodnocení zkoumaných dat se začíná přihlížet k věku informátorů. Je to patrné jak v pracích popisného charakteru (Zinkevičius 1975: 85; Zinkevičius 1979: 92–93), tak v experimentálních, spektrografických a auditivních výzkumech (Kačiūskienė 1982: 39–45; Garšva 1982a: 68–70; Kačiūskienė 1983: 24–38). Takto se porovnávalo užívání panevėžiškijského podnářečí u různých generací.
V pracích z počátku 21. století se začínají uplatňovat statistické, psychoakustické, spektrální a oscilografické metody (používají se jak v komplexních pracích (Markevičienė 2001: 29–32; LKTCh 2004: 30–34, 184–1946; Zinkevičius 2006: 74–82), tak ve výzkumech jednotlivých autorů (Kačiūskienė 2000: 25–31; Garšva 2002: 9–18; Kačiūskienė 2003: 88–92; Kačiūskienė 2005a: 49–53; Kačiūskienė 2005b: 499–503; Kačiūskienė 2009: 61–67; Kačiūskienė 2012: 53–62). V tomto období přibývá také prací se sociolingvistickými rysy: používá se dotazníková metoda (Kačiūskienė 2005c), zavádějí se proměnné věku (Kačiūskienė 2006; Meiliūnaitė 2009) a vzdělání (Kačiūskienė 2013a: 8) a zkoumá se jazykové vědomí (Kačiūskienė 2013b: 22).
Stále častější začleňování sociolingvistiky do výzkumu panevėžiškijského podnářečí ukazuje, že na počátku 21. století, kdy probíhá intenzivní proces nářeční změny, již běžné metody k určení a vysvětlení tohoto jevu nestačí.
2. METODIKA VÝZKUMU NÁŘEČNOSTI
S proměnou nářečí se mění i geolingvistika, která je zkoumá – stala se interdisciplinární: obvyklé cíle dialektologů doplňuje sociolingvistika (například,
5 Výsledky tohoto období byly publikovány i v jiných vydáních. Za zmínku stojí texty z nářečí okolí Joniškėliai od Kazimierase Garšvy Joniškėlio apylinkės šnektos tekstai (1982b).
6 Nářeční promluvy nahráli Aldona Jonaitytė, Stasys Tumėnas, D. Kazilionytė, S. Liolytė, Kazys Morkūnas, Aloyzas Vidugiris a Edmundas Trumpa; transkribovali je Aloyzas Vidugiris, Asta Leskauskaitė a Rima Bacevičiūtė.
Straipsniai / Articles
177
Page 4
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
zohledňují se sociolingvistické proměnné (věk, pohlaví, vzdělání aj.). Když geolingvistika získala nové charakteristiky, začaly být teoretické postoje a metodologické principy dialektologického výzkumu z počátku 21. století označovány termínem sociogeolingvistika (Aliūkaitė 2011: 257; Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2014).
Jazykové jevy lze v sociogeolingvistických výzkumech zkoumat nejen nástroji těchto dvou směrů, ale také metodami jiných vědních oborů. Cílem tohoto článku je ověřit vhodnost jedné z metod shlukové analýzy používané ve statistice pro určení podobnosti sídelních lokalit východoaukštaitského panevėžiškého nářečí podle četnosti užívání rozlišovacích nářečních rysů7. Předmětem výzkumu jsou charakteristické rysy panevėžiškého podnářečí.
Provedená statistická shluková analýza umožní ověřit, jak se zkoumané lokality seskupují podle četnosti užívání rozlišovacích nářečních rysů. Tímto způsobem se vytváří výzkumný model pro měření nářečnosti a perifernosti jazyka zkoumaných lokalit – po výběru čtyř bodů LKA (dvou centrálních a dvou pohraničních) se zjišťuje, do jaké míry se v nich zachovaly nářeční rysy a zda je použitý model pro tento účel vhodný.
V článku se pojmy centrální a pohraniční bod LKA používají v geografickém smyslu: centrální se nazývá lokalita, která se geograficky nachází blíže středu oblasti východoaukštaitského panevėžiškého nářečí, pohraniční pak sídlo ležící blízko hranic s jinými podnářečími. Z jazykového hlediska se proto mohla stát periferní (přechodovou, tj. mohla převzít jazykové rysy jiných jazyků nebo rozlišovací nářeční rysy jiných podnářečí)8.
Výzkumný materiál tvoří náhodně vybrané 90minutové zvukové nahrávky východoaukštaitského panevėžiškého podnářečí. Byly pořízeny v letech 1992, 2004 a 2012 v lokalitách, které byly zkoumány již před 60 lety (viz LKA 1977: 21–23, LKA 1982: 9–11, LKA 1991: 9–11) – Bučiūny (52) (č. nahrávky LK259701, registrační č. CD 1496 RAP 116), Pąsvalys (112) (č. nahrávky LK204602, registrační č. CD 1508 RAP 122), Kapčiūny (138) (č. nahrávky LK029101, registrační č. CD 1156 RAP 79) a Stūm̃briškis9 (171)10.
7 Východoaukštaité panevėžišké žijí v západní části východoaukštaitské oblasti. Sousedí se západoaukštaitskými šiauliškými, východoaukštaitskými kupiškénskými, anykšténskými a širvintiškými (viz obrázek 1).
8 Apie centrinio ir periferinio LKA punkto terminus plačiau žr.: Morkūnas 1993: 4–7; Kardelis 2014; Kardelis, Stakutytė 2015).
9 Této nahrávce dosud nebylo přiděleno registrační číslo; je uložena na serveru Institutu litevského jazyka spolu s dalšími údaji shromážděnými v roce 2012.
10 Nahrávky byly pořízeny v letech 2007–2013 v rámci projektu Současný geolingvistický výzkum v Litvě: optimalizace sítě lokalit a interaktivní šíření nářečních informací (viz Litevská nářečí).
178
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 5
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai: klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
Experimentálně jsou zkoumány nářeční rysy použité v řeči tří žen (D. N., nar. 1926, žijící v Bučiūnech; J. L., nar. 1934, žijící v Pasvalysu11; V. M., nar. 1909, žijící v Klovainiai12) a jednoho muže (B. N., nar. 1946, žijícího ve Stumbriškiai), kteří hovoří podobným tempem13.
Jak je patrné z obrázku 1, zkoumané lokality se nacházejí v oblasti východních Aukštaitů, a proto je pro ně charakteristický rozlišovací rys všech Aukštaitů – přízvučné dvojhlásky ie, uo se zachovávají neporušené, stejně jako ve spisovném jazyce, na rozdíl od žemaitské oblasti (Zinkevičius 1966: 13–14; LKT 1970: 15; LKTCh 2004: 29). Lokality LKA náleží do oblasti východních Aukštaitů, neboť se v této nářeční podskupině zužují dvojhlásky an, am, en, em i bývalé nosové samohlásky ą, ę a vyslovují se jako ɔn, ɔm, ɛn, ɛm a o, e (Zinkevičius 1966: 15, 83–84, 99–101; LKT 1970: 32–33; LKTCh 2004: 30, 173–175)14.
Hlavním rozlišovacím rysem panevėžišků je splynutí krátkých koncových samohlásek, takzvaná redukce samohlásek. Podle stupně redukce patří zkoumané lokality LKA k severním panevėžiškům, jejichž krátké koncové samohlásky se změnily v neurčitě znějící mumlavé hlásky, na rozdíl od jižních panevėžišků, kteří krátké koncové a, u slévají v jedinou hlásku podobnou u, avšak nezaokrouhlenou, označovanou v (Zinkevičius 1966: 92, 119–121; LKT 1970: 35; LKTCh 2004: 175–176).
V této práci se míra nářečnosti zkoumaných lokalit měří ověřováním produktivity šesti samohlásek (o, ė, i, u, y, ū), které se různě přízvukují nebo vyskytují v různých částech slov, a dvou dvojhlásek (ie, uo). Dále se zaznamenává také četnost přesunu přízvuku. Dva rysy se specificky užívají pouze v severní oblasti panevėžišků.
V nepřízvučné pozici realizují severní panevėžiškai na rozdíl od jižních dvojhlásky ie, uo jako e, o (Zinkevičius 1966: 16, 87; LKTCh 2004: 176). Výhradně ve zkoumaných lokalitách dochází také k přesunu přízvuku – v oblasti severních panevėžišků platí zákon všeobecného přesunu přízvuku, kdy se přízvuk přesouvá nejen z krátké, ale i z dlouhé cirkumflexní koncovky, a to nejen na dlouhou, ale i na krátkou slabiku, a také intenzivní podmíněný přesun přízvuku, kdy se přízvuk přesouvá z
11 Na této nahrávce je zachycena řeč několika žen. Většinu času však hovoří jedna informátorka, proto se v této studii vychází z toho, že byla zkoumána řeč této jediné ženy.
12 Tato informátorka žije v Klovainiai, nahrávka je však v databázi přiřazena k lokalitě Kapčiūnai (138).
13 Ženy tvoří mezi informátory procentuálně větší podíl než muži, proto i v této studii se analyzuje více zvukových nahrávek žen než mužů.
14 Těchto i dalších rysů odlišujících panevėžišké nářečí od ostatních si všimli již koncem 19. století – o rozdílech ve výslovnosti přízvučných kmenových ie, uo, dvojhlásek an, en, krátkých samohlásek i, u, přízvučného kmenového o a dalších znaků v různých částech země psal Volteris (Вольтеръ 1886: 1–12).
Straipsniai / Articles
179
Page 6
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
trumpos galūnės į priešpaskutinį bet kokio ilgumo skiemenį (Zinkevičius 1966: 37–40, LKT 1970: 34–35, LKTCh 2004: 30–31)15.
Ostatní sledované vlastnosti jsou univerzálnější. Patří k nim i výše zmíněné přízvučné kmenové ie, uo, jejichž kvalita se ve zkoumané oblasti neliší od ostatních aukštaitských nářečí a spisovného jazyka.
Stejně jako všichni východní Aukštaitové prodlužují severní Panevėžané přízvučné krátké u, i mimo koncovou pozici (nejde-li o přízvuk přesunutý z koncovky) a vyslovují je velmi úzce (Zinkevičius 1966: 107; LKT 1970: 34; LKTCh 2004: 177). U nepřízvučných kmenových y, ū je tomu naopak – mění se v odpovídající krátké i, u (Zinkevičius 1966: 110; LKT 1970: 34; LKTCh 2004: 176).
Na rozdíl od většiny Aukštaitů se však přízvučné kmenové o v oblasti Panevėžanů vyslovuje bez zabarvení do a, zatímco v nepřízvučné koncovce se mění v a (Zinkevičius 1966: 70). Přízvučné kmenové ė se zpravidla zachovává (Zinkevičius 1966: 74), zatímco nepřízvučné koncové ė se vyslovuje jako e (Zinkevičius 1966: 75; LKTCh 2004: 176–178).
Výzkum tedy analyzuje četnost sedmi silných neboli výrazných (přízvučné kmenové ie, uo, o, ė, i, u, přesun přízvuku) a šesti slabých neboli nevýrazných (nepřízvučné kmenové y, ū, ie, uo, nepřízvučné koncové ė, o) rozlišovacích nářečních rysů panevėžanských (viz tabulka 1)16. Tyto rysy jsou časté a, jak ukazuje tabulka četnosti jejich užívání, v řeči Panevėžanů se vyskytují mnohokrát. Dokládají to také nejnovější výzkumy tohoto nářečí (viz Aliūkaitė et al. 2014: 188–191).
Materiál z nářečních lokalit zahrnutých do výzkumu byl zpracován v několika etapách: 1) byly vyslechnuty zvukové nahrávky pořízené v různých obdobích v bodech LKA zahrnutých do výzkumu; 2) byla provedena analýza zvukových nahrávek – při jejich poslechu byla zaznamenána četnost výskytu 13 rozlišovacích nářečních rysů Panevėžanů; 3) četnosti byly zadány do počítačového programu SPSS Statistics a byla provedena shluková analýza17.
Použitím metody shlukové analýzy byla zjištěna podobnost čtyř vybraných bodů LKA východoaukštaitského panevėžanského nářečí a byly rozděleny
15 Přízvuk se zpravidla nepřesouvá z koncovky u příslovcí druhého stupně, oxytonických zájmen a tvarů třetí osoby budoucího času (Zinkevičius 1966: 38); u slov s mnohoslabičnými tvary se přízvuk z koncovky přesouvá na nejbližší slabiku (Zinkevičius 1966: 39), nikoli však na předponu (LKTCh 2004: 180).
16 Hlavními kritérii pro rozlišení silných (neboli výrazných) a slabých (neboli nevýrazných) rysů jsou rozsah rozšíření, rozpoznatelnost a vyrovnávání: silné rysy jsou charakteristické pro poměrně malou oblast daného nářečí, lze je rychle zaznamenat a snadno vyrovnat, zatímco slabé rysy jsou typické pro mnoho příbuzných nářečí, hůře se zaznamenávají, a proto není tendence je korigovat (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 46–47).
17 Apie programą plačiau žr.: IBM SPSS Statistics; Vaitkevičius, Saudargienė 2006.
180
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 7
Východní aukštaité z Panevėžys: shluková analýza při hledání nářečních rysů
1 PAV. Tiriamosios rytų aukštaičių panevėžiškių vietovės (Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2014: 189)
Straipsniai / Articles
181
Page 8
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
do skupin podobných objektů – shluků. Zkoumaná data jsou seskupena tak, aby rozdíly mezi zkoumanými lokalitami uvnitř vytvořeného shluku byly co nejmenší a mezi shluky co největší (Čekanavičius, Murauskas 2002: 195; Vaitkevičius, Saudargienė 2006).
¹ TABULKA.
Frekvence užití rozlišovacích nářečních rysů mluvčími z oblasti Panevėžys v jednotlivých zkoumaných lokalitách18
SÍLA
RYS
BUČIŪNAI Délka nahrávky 43 min. 8 s.
PASVALYS Délka nahrávky 46 min. 42 s.
KAPČIŪNAI Délka nahrávky 28 min. 28 s.
STUMBriškis Délka nahrávky 62 min. 11 s.
Silná
Přízvučné kmenové ie se zachovává
~ 79
~ 55
~ 28
~ 66
Silná
Přízvučné kmenové uo se zachovává
~ 42
~ 16
~ 21
~ 24
Silná
Přízvučné kmenové ė se zachovává
~ 59
~ 67
~ 50
~ 70
Silná
Přízvučné kmenové o se zachovává
~ 65
~ 87
~ 40
~ 63
Silná
Přízvučné kmenové u se prodlužuje
~ 70
~ 50
~ 47
~ 87
Silná
Přízvučné kmenové i se prodlužuje
~ 63
~ 70
~ 50
~ 83
Silná
Stažení přízvuku
~ 88
~ 90
~ 68
~ 137
Slabá
Nepřízvučné kmenové uo se mění na o
~ 2
~ 3
~ 1
~ 4
Slabá
Nepřízvučné kmenové ie se mění na ę
~ 7
~ 13
~ 4
~ 12
Slabá
Nepřízvučné kmenové y se mění na i
~ 15
~ 12
~ 10
~ 25
Slabá
Nepřízvučné kmenové ū se mění na u
~ 4
~ 1
0
~ 7
Slabá
V nepřízvučné koncovce se ė mění na e
~ 40
~ 28
~ 8
~ 41
Slabá
V nepřízvučné koncovce se o mění na a
~ 121
~ 78
~ 86
~ 157
18 Nahrávky poslouchala badatelka, jejímž rodným dialektem byl zkoumaný dialekt. Protože četnost byla stanovena poslechem zvukových nahrávek spontánní mluvené řeči, mohou být uvedené údaje kvůli lidským faktorům zatíženy chybou.
182
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 9
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai: klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
Ve studii bylo zvoleno experimentální ověření dvou metod tvorby shluků – hierarchické a nehierarchické (dvoustupňové). Rozlišují se podle toho, jak se volí míry podobnosti, kritéria určování vzdálenosti mezi shluky a jaká strategie shlukování se používá. Jejich hlavní rozdíl spočívá v tom, že při seskupování zkoumaných údajů metodou dvoustupňové shlukové analýzy je počet shluků předem známý (zvolený) (Čekanavičius, Murauskas 2002: 202).
Při analýze získaných výsledků shlukové analýzy je třeba vzít v úvahu, že práce zkoumá spontánní řeč informantů, nikoli totožné texty, že podmínky mluvení se liší a že soubor zkoumaných údajů je velmi malý, takže výsledky shlukové analýzy nemusí být zcela přesné. Cílem této práce je však s ohledem na zkoumaný materiál pouze ověřit, zda tato metoda vůbec odhalí zákonitosti seskupování lokalit podle četnosti použitých nářečních rysů. Přesněji řečeno, ověřuje se, zda shluková analýza dokáže na základě četnosti užívaných nářečních rysů odhalit lokality směřující k perifernosti a ukázat podobnost lokalit, které si nářeční rysy zachovaly nejlépe, se zohledněním různých faktorů, například geografické vzdálenosti, okrajové vs. centrální polohy lokalit v rámci východoaukštaitského panevėžyského nářečí a sociogeolingvistických rozdílů.
3.
ANALÝZA ROZLIŠOVACÍCH RYSŮ PANEvĖŽYSKÉHO NÁŘEČÍ POMOCÍ SHLUKOVÉ ANALÝZY
Aby se ověřilo, jak se zkoumané lokality seskupují podle četnosti užívání 13 hlavních rozlišovacích rysů panevėžyského nářečí (viz tabulka 1), byla použita jedna hierarchická a jedna nehierarchická metoda – v počítačovém programu SPSS Statistics byla provedena hierarchická (aglomerační) a dvoustupňová shluková analýza. SPSS Statistics
Vzhledem k malému množství údajů byl v obou případech zvolen minimální počet shluků – 2. Výsledky hierarchické shlukové analýzy ukazují, že četnost užívání rozlišovacích nářečních rysů je nejpodobnější v Bučiūnai, Pasvalys a Kapčiūnai, a proto tyto body LKA vytvořily jeden shluk. Druhou skupinu podobných objektů tvoří Stum̃briškis (viz tabulka 2).
TABULKA 2.
Výsledky hierarchické shlukové analýzy podle četnosti užívání 13 rozlišovacích rysů východoaukštaitského panevėžyského nářečí
Číslo shluku
Bod LKA zařazený do shluku
1
Bučiūnai, Pasvalys, Kapčiūnai
2
Stum̃briškis
Straipsniai / Articles
183
Page 10
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
Protože první cluster tvoří jeden okrajový (Bučiūnai) a dva centrální body LKA (Pasvalỹs, Kapčiūnai), lze tvrdit, že rozlišovací nářeční rysy mohou být ve zkoumaných lokalitách zachovány podobně dobře bez ohledu na jejich geografickou polohu. Na druhou stranu údaje z osady Stum̃briškis, která leží na okraji nářeční oblasti panevėžiškiai a nejméně se podobá třem ostatním zkoumaným bodům LKA, ukazují, že charakteristické nářeční rysy panevėžiškiai mohou být v okrajovém bodě LKA zachovány hůře.
Dendrogram názorně ukazuje, v jakém pořadí byly clustery spojovány (viz obrázek 2). Je z něj patrné, že nejpodobnější jsou okrajový a centrální bod LKA – v sídlech Bučiūnai a Pasvalỹs je produktivita užívání rozlišovacích rysů panevėžiškiai obdobná. Méně těchto znaků se vyskytovalo v řeči informátora žijícího poblíž Kapčiūnů. Nejvíce se odlišuje okrajový bod LKA Stum̃briškis – úroveň nářečnosti v této osadě se nejméně podobá úrovni v ostatních třech zkoumaných lokalitách.
Tyto výsledky hierarchické clusterové analýzy mohly být způsobeny různými sociogeolingvistickými faktory v bodech LKA: vesnice Stum̃briškis se na rozdíl od ostatních tří nachází nejblíže velkému okresnímu městu Panevėžys (hlavnímu centru urbanizační přitažlivosti), takže ve srovnání s ostatními body LKA může na místní nářečí působit spisovný jazyk a způsobovat nižší četnost užívání nářečních rysů. Výsledky mohlo ovlivnit také to, že Stum̃briškis je okrajovým bodem LKA – sousedí s oblastí kupiškėnai a část obyvatel této vesnice není místní; hovoří jazykem napůl nářečním19.
19 Možnost, že výsledky takto ovlivnila nejdelší zvuková nahrávka z bodu LKA Stum̃briškis, se vylučuje, protože při porovnání údajů z tohoto bodu LKA s četností užívání nářečních rysů zaznamenanou v ostatních lokalitách jsou výsledky poměrně podobné. Informátor navíc při nahrávání nemluví sám – výzkumníci se ho průběžně dotazují.
184
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 11
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai: klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
Tyto argumenty umožňují předpokládat, že bod LKA Stum̃briškis může být periferní – vedle charakteristických rysů východních aukštaitských panevėžiškiai se ve zkoumané osadě možná užívají také prvky jiných nářečí (uteniškiai, kupiškėnai) nebo spisovného jazyka, a z těchto důvodů tvoří samostatnou skupinu. Z obrázku 1 je patrné, že Bučiūnai jsou rovněž okrajovým bodem LKA – sousedí s oblastí šiauliškiai. Jak však ukazují výsledky hierarchické clusterové analýzy, o životnosti jejich rozlišovacích nářečních rysů panevėžiškiai není pochyb – podle zkoumaných údajů je tato vesnice nejpodobnější Pasvalỹsu, jehož nářečí je na základě nejnovějších výzkumů silným geolektem západních východních aukštaitů (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 261)20. V Bučiūnai, ležících na okraji oblasti nářečí panevėžiškiai, jsou tedy nářeční rysy zachovány stejně dobře jako v lokalitě ležící v centru nářeční oblasti. Proto není důvod označovat okrajový bod LKA Bučiūnai za periferní, na rozdíl od Stum̃briškisu.
Dvoustupňová clusterová analýza přináší poněkud odlišné výsledky: četnost užívání rozlišovacích nářečních rysů je nejpodobnější v Bučiūnai, Pasvalysu a Stum̃briškisu; tyto body LKA tvoří jednu skupinu podobných objektů, zatímco Kapčiūnai tvoří druhou (viz tabulka 3).
TABULKA 3.
Výsledky dvoustupňové clusterové analýzy podle četnosti užívání 13 rozlišovacích rysů východních aukštaitských panevėžiškiai
Číslo clusteru
Bod LKA zařazený do clusteru
1
Bučiūnai, Pasvalỹs, Stum̃briškis
2
Kapčiūnai
Na rozdíl od dříve získaných údajů se však tentokrát seskupují jeden centrální (Pasvalys) a dva okrajové body LKA (Bučiūnai, Stum̃briškis), zatímco druhý cluster tvoří nikoli okrajová, ale centrální lokalita (Kapčiūnai). Získané výsledky vyvolávají pochybnosti – naznačují, že silné i slabé nářeční rysy mohou být lépe zachovány v okrajových bodech LKA než v centrálním bodě.
Z tabulky 4 je patrné, že průměrné hodnoty všech použitých rysů jsou v bodech LKA tvořících první cluster vyšší než ve druhém. To by znamenalo, že v bodech LKA prvního clusteru je nářečnost zachována lépe než ve druhém – v Bučiūnai, Pasvalysu a Stum̃briškisu je četnost užití všech zkoumaných rysů vyšší než v Kapčiūnai. Pochybnosti může vzbuzovat skutečnost, že v prvním clusteru jsou téměř všechny údaje velmi rozptýlené (směrodatná odchylka se pohybuje od
20 Geolekt se definuje jako „[...] nehomogenní (různorodá) regionální jazyková varianta, jejíž areál nemá zcela zřetelné geografické hranice. Z jazykového hlediska je pokračováním tradičního nářečí, které si zachovalo určitý soubor starých nářečních rysů“ (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 41).
Straipsniai / Articles
185
Page 12
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
TABULKA 4: Centra klastrů podle 13 rozlišovacích rysů
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai: klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
od nízké (1) až po velmi vysokou – dokonce 39,552). Možná by to bylo možné vysvětlit tím, že zkoumané hodnoty jsou poměrně vysoké. A čím vyšší jsou průměrné hodnoty, tím vyšší jsou i směrodatné odchylky.
Nejnižší četnosti výskytu zkoumaných jevů v lokalitě Kapčiūnai (viz tabulka 1), které se samozřejmě shodují s uvedenými průměry (nepřízvučné kmenové ū – 0 výskytů, nepřízvučné kmenové uo – 1, nepřízvučné kmenové ie – 4), ukazují, že uvedené slabé rysy jsou v tomto bodě LKA neproduktivní a v řeči informantů se zachovávají jen málo. Lze se domnívat, že právě proto mají tendenci mizet a být nahrazovány jinými variantami. Tyto údaje se však příliš neliší od průměrné četnosti výskytu zkoumaných jevů ve třech bodech LKA tvořících další klaster (4, 3 a 10,67). Proto se lze domnívat, že nepřízvučné kmenové ū, uo, ie se v řeči informantů ze všech čtyř lokalit vyskytují zřídka, ale zachovaly se.
Ve studii se nevylučuje možnost, že při použití různých metod klastrové analýzy na stejná data lze získat různé výsledky (Čekanavičius, Murauskas 2002: 196). Předpokládá se však, že tyto výsledky mohly být způsobeny rozdílnou délkou zkoumaných zvukových nahrávek – z tohoto důvodu se v nejkratší nahrávce z bodu LKA Kapčiūnai vyskytovalo méně zkoumaných jevů než v ostatních třech. To mohlo ovlivnit i nízké průměrné četnosti užívání rozlišovacích rysů v této lokalitě, které ukazují na nízkou míru dialektnosti v této vesnici.
Aby se tento předpoklad ověřil, byla četnost výskytu jevů v Kapčiūnai uměle normalizována (v programu SPSS Statistics byla četnost výskytu rozlišovacích nářečních rysů v tomto bodě LKA nahrazena průměrnou četností všech jevů ve zbývajících třech bodech LKA) a výpočty byly zopakovány. Po tomto kroku se výsledky shodovaly s údaji získanými hierarchickou analýzou (viz tabulka 5).
TABULKA 5.
Výsledky dvoufázové klastrové analýzy podle četnosti užívání 13 rozlišovacích rysů východních aukštaitských panevėžišků po umělé normalizaci četnosti výskytu jevů v Kapčiūnai
Číslo klastru
Bod LKA zařazený do klastru
1
Bučiūnai, Pasvalys, Kapčiūnai
2
Stumbrškis
Porovnáním výsledků seskupení zkoumaných bodů LKA získaných oběma metodami se ukazuje tendence: na základě podobnosti četnosti výskytu nářečních rysů nikdy netvoří jeden klaster pouze centrální body LKA a druhý pouze okrajové body. To potvrzuje názor, že na území východních aukštaitských panevėžišků
Straipsniai / Articles
187
Page 14
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
Centra klastrů podle 13 rozlišovacích panevėžyských rysů, jejichž četnost výskytu v Kapsiūnuose byla uměle standardizována
Klaster ie Prům. Směr. odch. n. 67,00 12,000 66,00 · 66,75 9,811 uo Prům. Směr. odch. n. 28,33 13,051 24,00 · 27,25 10,874 o Prům. Směr. odch. n. 74,67 11,240 63,00 · 71,75 10,874 ė Prům. Směr. odch. n. 63,67 4,163 70,00 · 65,25 4,646 i Prům. Směr. odch. n. 68,33 4,726 83,00 · 72,00 8,287 u Prům. Směr. odch. n. 63,00 11,269 87,00 · 69,00 15,122 Přízvukový ústup Prům. Směr. odch. n. 94,33 9,292 137,00 · 105,00 22,642 1 2 Celkem Nepřízvučné kmenové ie Prům. Směr. odch. n. 10,33 3,055 12,00 · 10,75 2,630 uo Prům. Směr. odch. n. 2,67,577 4,00 · 3,00,816 y Prům. Směr. odch. n. 14,67 2,517 25,00 · 17,25 5,560 ū Prům. Směr. odch. n. 3,00 1,732 7,00 · 4,000 2,449 ė Prům. Směr. odch. n. 34,67 6,110 41,00 · 36,25 5,909 o Prům. Směr. odch. n. 106,00 24,269 157,00 · 118,75 32,294 1 2 Celkem
188
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 15
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai: klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
Dialektnost může být podobně dobře zachována jak v centrálních obcích, tak v obcích na okraji nářeční oblasti (v tomto případě v Bučiūnuose).
Výsledky hierarchické a dvoufázové (po standardizaci dat) shlukové analýzy rovněž naznačují, že okrajový bod LKA nemusí být vždy periferní: snad by bylo možné označit nářeční bod LKA ve Stumbríš k io za periferní, neboť jeho výsledky se nejvíce liší od údajů z ostatních tří lokalit. Bučiūnai však navzdory své geografické poloze v panevėžyském nářečním území nejsou periferním bodem LKA – nářeční rysy jsou zde zachovány stejně dobře jako v centrálních bodech LKA v Pãsvalysu a Kapčiūnuose.
V důsledku změn výsledků po standardizaci se změnily i průměrné četnosti rysů užitých v bodech LKA – v první skupině podobných objektů mírně poklesly a ve druhém klastru vzrostly (viz tabulka 6).
Získané údaje ukazují, že všechny slabé rysy a většina silných rysů jsou lépe zachovány v obci Stumbríš k io než v obcích Bučiūnai, Pãsvalys a Kapčiūnai. To zpochybňuje předpoklad vyslovený dříve ve studii, že úroveň dialektnosti je ve Stumbríš k io nejnižší z různých sociogeolingvistických důvodů. Naopak bod LKA ve Stumbríš k io se od ostatních tří odlišuje produktivním užíváním přízvučných kmenových ė, i, u, přízvukového ústupu, nepřízvučných kmenových ie, uo, y, ū a nepřízvučných koncovkových ė, o – tyto rysy jsou hojné a mají tendenci přetrvávat v řeči informátorů dané obce.
Uvedené nářeční znaky jsou poměrně dobře zachovány také v Bučiūnuose, Kapčiūnuose a Pasvalysu, ačkoli tak kategorické tvrzení neumožňují velmi rozptýlená zkoumaná data v prvním klastru (směrodatná odchylka se pohybuje od 0,577 u nepřízvučného kmenového uo po 24,269 u nepřízvučného koncovkového o).
Tyto výsledky vysvětlují, proč bod LKA ve Stumbríš k io tvořil podle výsledků hierarchické a dvoufázové (po standardizaci dat) shlukové analýzy samostatný klastr. Vyvracejí také předpoklad studie, že četnost nářečních rysů užitých ve Stumbríš k io se liší od ostatních tří bodů LKA proto, že je tento bod periferní. Údaje získané dvoufázovou shlukovou analýzou umožňují tvrdit, že vzhledem k převládající produktivitě uvedených nářečních rysů není důvod označovat tuto obec, byť se nachází na okraji oblasti, za periferní.
Údaje z provedené analýzy rovněž potvrzují stanovisko, že bod LKA v Bučiūnuose není z hlediska dialektnosti periferní – průměrné četnosti užívání rozlišovacích rysů v této lokalitě jsou podobné jako v dalších dvou centrálních bodech LKA, v Kapčiūnuose a Pãsvalysu. Lze tedy konstatovat, že dialektnost bodů LKA v Bučiūnuose a Stumbríš k io, které leží na okraji panevėžyské nářeční oblasti, není ovlivněna ani výrazným, avšak rychle zanikajícím kupiškėnským podnářečím, ani šiauliaiským nářečím, které má méně výrazné nářeční rysy.
Straipsniai / Articles
189
Page 16
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
V obcích Bučiūnai, Kapčiūnai a Pašvalys jsou vyšší než ve Stumbriskách pouze průměrné frekvence užívání tří silných rysů – přízvučných kmenových ie, uo, o. Lze tedy shrnout, že nářečnost uvedených tří bodů LKA je udržována převahou silných rysů v řeči informátorů, zatímco ve Stumbriskách převažují spíše slabé než silné rysy. Z tabulky 6 je rovněž patrné, že nepřízvučné kmenové ie, uo, ū jsou ve všech zkoumaných obcích poměrně zřídka se vyskytujícími rozlišovacími rysy. Nemělo by se však tvrdit, že tyto znaky mají tendenci mizet – předpokládá se, že se v řeči informátorů obecně vyskytuje jen málo slov s těmito rysy (například piemuõ, puodynė, pūgà).
Při pohledu na četnost jednotlivých rysů (viz tabulky 1, 4 a 5) je patrné, že ve čtyřech zkoumaných bodech LKA mají největší tendenci přetrvat přízvučné kmenové ie, o, ė, i, u, posun přízvuku a slabý rys – nepřízvučné koncové o. V analyzovaných obcích se užívají nejčastěji.
V řeči informátorů se nejméně často vyskytují slabé rysy – nepřízvučné kmenové ie, uo, y, ū, ē – a jeden silný rys – přízvučné kmenové uo. Zda mají tendenci mizet, je otázkou dalšího, podrobnějšího výzkumu.
4. ZÁVĚRY
Po experimentálním použití metody shlukové analýzy k určení podobnosti, nářečnosti a perifernosti čtyř bodů LKA východních aukštaitských panevėžiškých lze formulovat následující předběžné závěry.
Model shlukové analýzy použitý ve výzkumu je vhodný – touto metodou byly odhaleny zákonitosti seskupování čtyř panevėžiškých bodů LKA podle zkoumaných veličin.
Analýza ukazuje, že hraniční body LKA nemusí být z hlediska nářečnosti nutně periferní – v obcích Bučiūnai a Stumbriskės, které leží na okraji nářeční oblasti východních aukštaitských panevėžiškých, se nářečnost velmi dobře zachovala; tyto body LKA nepřevzaly výrazné nářeční rysy sousedních podnářečí.
V bodech LKA Bučiūnai, Pašvalys a Kapčiūnai se nářečnost nejlépe zachovává díky převaze silných rysů (přízvučných kmenových ie, uo, o) v řeči informátorů, zatímco ve Stumbriskách převahou spíše slabých (nepřízvučných kmenových ie, uo, y, ū a nepřízvučných koncových ė, o) než silných (přízvučných kmenových ė, i, u, posunu přízvuku). Ostatní rysy zkoumané v tomto výzkumu nevykazují výrazné zákonitosti.
Při zkoumání nářečí metodou shlukové analýzy je velmi důležitý výběr zkoumaného materiálu: měly by se vybírat zvukové nahrávky podobné délky a jejich větší počet. Výsledky může ovlivnit také různá doba jejich pořízení a tempo řeči informátorů. Aby se předešlo nepřesnostem, frekvenci užívání rysů by měl
190
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 17
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai: klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
Hodnotit by je měl specialista, který dokonale rozumí nářečním znakům. Pro výzkum by bylo možné použít transkribované texty.
LITERATŪRA
Aliūkaitė Daiva 2011: Projektas „Šiuolaikiniai geolingvistikos tyrimai Lietuvoje: punktų tinklo optimizacija ir interaktyvioji tarminės informacijos sklaida“. – Respectus philologicus 20(25), 257–260.
Aliūkaitė Daiva, Bakšienė Rima, Jaroslavienė Jurgita, Judžentyte Gintarė ir kt. 2014: Punktų tinklo tankis geolingvistinės skirties aukštaičiai: žemaičiai požiūriu. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), 129–196.
Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolingvistika: ideologija, teorija ir metodai. Pagrindinės sąvokos. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), 29–47.
Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai 3. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.
Būtenas Petras 1932: Aukštaičių tarmės okuojančiosios pašnektės sienos. – Archivum Philologicum 3, 168–209.
Čekanavičius Vydas, Murauskas Gediminas 2002: Statistika ir jos taikymai 2. Vilnius: TEV.
Garšva Kazimieras 1977: Akcentuacijos ir vokalizmo sąryšis šiaurės vakarų panevėžiškių tarmėje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 17, 76–87.
Garšva Kazimieras 1982a: Svarbesnės šiaurės vakarų panevėžiškių fonologijos ypatybės. – Baltistica 18(1), 65–74.
Garšva Kazimieras 1982b: Joniškėlio apylinkių šnektos tekstai. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Garšva Kazimieras 2002: Panevėžiškių fonetikos raida abipus Latvijos sienos. – Acta Linguistica Lithuanica 47, 9–18.
Gerullis Georg 1930: Litauische Dialektstudien. Leipzig: Markert & Petters Verlag.
Girdenis Aleksas, Zinkevičius Zigmas 1966: Dėl lietuvių tarmių klasifikacijos. – Kalbotyra 14, 139–147.
IBM SPSS Statistics. Prieiga internete: http://www.insol.lt/statistics.
Straipsniai / Articles
191
Page 18
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
Jaunius Kazimieras 1898 (1970): Panevėžiškių tarmė. – Kalbininkas Kazimieras Jaunius, sud. Vincentas Drotvinas, Vladas Grinaveckis. Vilnius: Mintis.
Kačiuškienė Genovaitė 1982: Vakarinių šiaurės panevėžiškių balsių kiekybė ir jos fonologinė interpretacija. – Kalbotyra 33(1), 39–45.
Kačiuškienė Genovaitė 1983: Šiaurės panevėžiškių murm amųjų balsių fonetinės ypatybės, distribucija ir fonologinė interpretacija. – Kalbotyra 34(1), 24–38.
Kačiuškienė Genovaitė 2000: Nekirčiuotų i/u ir ę/ǫ vartojimas Joniškėlio ir Pakruojo apylinkių rišli uose tekstuose. – Baltų filologija 9, 25–31.
Kačiuškienė Genovaitė 2003: Trečiojo amžiaus universitetas Šiauliuose: klausytojų požiūris į gimtąją tarmę. – Pedagogija 69, 88–92.
Kačiuškienė Genovaitė 2005a: Panevėžio tarmių aprašas – pirmoji mokslinė šiaurės panevėžiškių tarmės studija. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 1, 49–53.
Kačiuškienė Genovaitė 2005b: Antano Baranausko ir Kazimiero Jauniaus vieta šiaurės panevėžiškių tarmės tyrimo istorijoje. – Lietuvių katalikų mokslo akademijos suvažiavimo darbai 19, 499–503.
Kačiuškienė Genovaitė 2005c: Sodybų statinių pavadinimai šiaurės panevėžiškių tarmėje: anketinis tyrimas. – Žmogus kalbos erdvėje, 60–64.
Kačiuškienė Genovaitė 2006: Šiaurės panevėžiškių tarmės fonologijos bruožai. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Kačiuškienė Genovaitė 2009: Sakytinės lietuvių kalbos tekstynas: tarminių formų vartosena. – Filologija 14, 61–67.
Kačiuškienė Genovaitė 2012: Tarmių fonetinių ypatybių atspindžiai „Sakytinės lietuvių kalbos tekstyne“. – Baltistica 8, 53–62.
Kačiuškienė Genovaitė 2013a: Stipriosios ir silpnosios šiaurės panevėžiškių tarmės ypatybės XXI a. pradžioje. – Tarptautinė tarpdaykinė mokslinė konferencija XXI amžiaus tarmių tyrimai: geolingvistinė ir sociolingvistinė perspektyvos. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 8.
Kačiuškienė Genovaitė 2013b: Šiaurės panevėžiškių tarminės nuostatos: sociolingvistinis tyrimas. – Tarptautinė mokslinė konferencija Tarmės – Europos tautų kultūrų paveldas (pranešimų tezės). Vilnius: Mykolo Romerio universitetas, 22.
Kačiuškienė Genovaitė, Girdenis Aleksas 1982: „Žiemgališkoji“ anaptiksė šiaurės panevėžiškių tarmėje ir jos kilmė. – Baltistika 18(2), 189–191.
192
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 19
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai: klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
Kačiūškienė Genovaitė, Girdenis Aleksas 1997: Rytų aukštaičių ir šiaurės žemaičių priegaidės: bendrybės ir skirtumai. – Kalbotyra 46(1), 31–36.
Kardelis Vytautas 2014: Lietuvių kalbos salos: probleminiai aspektai. – Lietuvių kalba 8. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/56/60.
Kardelis Vytautas, Stakutytė Emilija 2015: Iš lietuvių dialektologijos raidos. – Lietuvių kalba 9. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/161/131.
Kazlauskas Jonas 1968: Lietuvių kalbos istorinė gramatika. Vilnius: Mintis.
Labov William 1972: Sociolinguistic patterns. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.
Lietuvių kalbos tarmės. Prieiga internete: www.tarmes.lt.
LKA 1977: Lietuvių kalbos atlasas. 1. Leksika. Vilnius: Mokslas.
LKA 1982: Lietuvių kalbos atlasas. T. 2. Fonetika. Vilnius: Mokslas.
LKA 1991: Lietuvių kalbos atlasas. T. 3. Morfologija. Vilnius: Mokslas.
LKT 1970: Lietuvių kalbos tarmės. Chrestomatija, red. Elena Grinaveckienė, Kazimieras Morkūnas. Vilnius: Mintis.
LKTCh 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija, sud. Rima Bacevičiūtė, Audra Ivanauskienė, Asta Leskauskaitė, Edmundas Trumpa. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
Markevičienė Žaneta 2001: Aukštaičių tarmių tekstai 2. Vilnius: VU leidykla.
Meiliūnaitė Violeta 2009: Pietų panevėžiškių vokalizmas ir jo raidos bruožai. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas, Lietuvių kalbos institutas.
Mikulėnienė Danguolė 2011: Leopold Geitler’s Contribution to Lithuanian dialectology: geolinguistic aspect. – Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě, 19–27.
Morkūnas Kazys 1993: Dėl sąvokos „periferinės tarmės“. – Lietuvių kalbotyros klausimai 30, 4–7.
Ručinskaitė Irena 1984: „Murmamųjų“ balsių kokybinė opozicija šiaurės panevėžiškių tarmėje. – Kalbotyra 35(1), 72–76.
Salys Antanas 1992: Raštai 4. Lietuvių kalbos tarmės. Roma: Lietuvių katalikų mokslo akademija.
Straipsniai / Articles
193
Page 20
AGNĖ PUKEVIČIŪTĖ
Spolsky Bernard 2011: Ferguson and fishman: Sociolinguistics and tge sociology of language. The SAGE handbook of sociolinguistics. London: SAGE Publications.
Mikulėnienė Danguolė, Meiliūnaitė Violeta (sud.) 2014: XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai). Vilnius: Briedis.
Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis.
Zinkevičius Zigmas 1974: Smulkmenos VI. – Baltistica 10(2), 148.
Zinkevičius Zigmas 1975: Apie č‘, dž‘ // t‘, d‘ kaitą šiaurės panevėžiškių vardažodžių paradigmoje. – Kalbotyra 26(1), 85.
Eastern Aukštaitian of Panevėžys: Cluster Analysis in Search of Dialecticism
SUMMARY
This paper aims to test the appropriateness of one of the statistical methods – cluster analysis (both hierarchical and two-steps) – to determine the similarity of the populated localities of Eastern Aukštaitian of Panevėžys in accordance with the frequency of usage of distinctive dialectal features. The grouping peculiarities that emerged from the analysis of the research areas allow us to create a model to measure the dialecticism and peripherality of the research areas.
194
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 21
Rytų aukštaičiai panevėžiškiai: klasterinė analizė ieškant tarmiškumo
90 minute long recordings of the Eastern Aukštaitian of Panevėžys collected from two central – Pasvalys (112), Kapčiūnai (138) – and two marginal – Bučiūnai (52), Stumbriškis (171) – dialectal points were randomly selected for this study. While listening to the recordings, the frequencies of usage of 13 dialectal features of the Eastern Aukštaitian of Panevėžys were identified: 7 of the dialectal features are strong (the stressed ie, uo, o, ė, i, u in the stem and the retraction of accent), while 6 of them are weak (the unstressed y, ū, ie, uo in the stem and the unstressed ė, o in the ending). The frequencies were then entered into the SPSS Statistics computer program and the cluster analysis was performed.
The results suggest that the cluster analysis (both hierarchical and two-steps) model applied in the research is suitable for revealing the grouping patterns of the Eastern Aukštaitian of Panevėžys LLA points according to the research dimensions. The analysis indicates that the marginal LLA points are not necessarily peripheral – dialectal features are perfectly maintained in the marginal areas of Bučiūnai and Stumbriškis.
In Bučiūnai, Pasvalys and Kapčiūnai points of LLA dialecticism is better maintained due to the strong features (the stressed ie, uo, o in the stem), while in Stumbriškis – the weak ones (the unstressed ie, uo, y, ū in the stem and the unstressed ė, o in the ending) more than the strong ones (the stressed ė, i, u in the stem and the retraction of accent). Other analyzed features show no clear regularities.
The research indicates that the selection of the research material is very important for the examination of dialects by the cluster analysis method: recordings of similar duration and a higher number of them should be selected. The results may be influenced by a different collection period or the speech rate of informants. To avoid the inaccuracies, the frequency of the usage of dialectal features should be examined by the specialist of dialectal features. Transcribed texts, as well, could be used for the research.
