PIETRO UMBERTO DINI

Univerzita v Pise

Výzkumné zaměření: srovnávací baltská lingvistika, historiografie baltské lingvistiky, prusistika, translatologie.

MEZI BALTISTIKOU A BALTICITAS ČILI OTÁZKA ZAHRANIČNÍ BALTISTIKY^*

0. ÚVODNÍ POZNÁMKY

Cílem tohoto textu je pojednat o vývoji baltistických studií a jejich perspektivách v zahraničním (tj. v nebaltickém) akademickém světě. Jak vyplyne z toho, co bude řečeno, v perspektivě se již skrývá určitá výzva...

Nejprve stojí za to podívat se na vývoj baltistiky v uplynulém desetiletí z obecného historického hlediska a pokusit se stručně shrnout – jako z ptačí perspektivy – co se v tomto období událo.

Zdá se mi, že bych mohl tvrdit, že osud baltistických studií v Evropě úzce souvisí s osudem samotné Evropy.

V zemích západní Evropy lze pozorovat společný rys: baltistická studia zde nalezla odezvu v akademickém světě spolu s nezávislostí baltských zemí. Není přece náhodou, že jak v meziválečném období, tak v posledním desetiletí minulého století akademický svět obrátil pozornost k baltistickým disciplínám. Došlo k tomu v mnoha zemích. Během sovětského období však zájem o baltské jazyky a kultury v akademickém prostředí těchto zemí buď zcela zanikl, nebo přinejlepším jen obtížně přetrvával; v oblasti baltistiky působili jednotliví vědci. Ve střední a východní Evropě se na druhé straně o baltské jazyky a kultury zajímali i nadále, avšak baltistika tam čelila silnému ideologickému tlaku.

Ve střední Evropě představovalo výjimečný případ Německo a není těžké pochopit, proč tomu tak bylo. Na jedné straně byly vztahy této země s baltskými zeměmi vždy

^* Text byl připraven na základě příspěvku předneseného dne 6. dubna 2017 na zasedání konference Světové litevistiky (baltistiky) s názvem Litevistika (baltistika) v perspektivě plánování současného vzdělávacího procesu. Konference byla uspořádána v rámci projektu financovaného z prostředků ESF Podpora spolupráce center zahraniční baltistiky s litevskými institucemi vědy a studia a konala se ve Vilniusu na Litevské univerzitě edukologie. Text záměrně zachovává rysy stylu ústního příspěvku.

256

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Mezi baltistikou a balticitas, aneb o otázkách zahraniční baltistiky

jsou silné, nelze je ani srovnávat s žádnou jinou zemí západní Evropy. Na druhou stranu, jak známo, právě v Německu se dlouho nedařilo zahojit rány kontinentu. Baltistika se tedy rozvíjela jak v Německé demokratické republice, tak ve Spolkové republice Německo. V obou částech – navzdory odlišným ideologickým východiskům – přetrvala stará tradiční škola německé srovnávací jazykovědy, která se výrazně uplatňovala také ve výzkumu baltistiky.

Zcela výjimečným případem byly Spojené státy americké. Situaci v USA nelze srovnávat s Evropou. Tam výuku litevistiky na univerzitách zajišťovaly katedry baltistiky zřízené z prostředků krajanských komunit (jak tomu bylo v Chicagu¹ a jak tomu snad bude v Seattlu).

1. JAKÝ JE DNES OBRAZ ZAHRANIČNÍ BALTISTIKY?

Domnívám se, že hlavním problémem zahraniční baltistiky je stále její strukturování a postavení ve filologických a lingvistických vědách a studiích; má-li se tedy baltistika (a/nebo jiná baltistická studia) stát samostatnou disciplínou, bylo by třeba vytvořit všechny stupně studia baltistiky (bakalářský, magisterský a doktorský).

Ideální by bylo, kdyby alespoň jedna katedra baltistiky nabízející všechny stupně studia existovala v každé evropské zemi s baltistickou tradicí. V některých zemích, kde jsou historické vazby a zájem obzvlášť silné, by samozřejmě mohlo být kateder baltistiky i více. To – zdůrazňuji – by bylo ideální. Situace je však i z tohoto hlediska skutečně nejednotná. Pokusím se ji systematizovat (i když se obávám, že na něco zapomenu nebo to uvedu nepřesně). Zdá se, že existují tři odlišné oblasti geografického uspořádání.

(1) Do první oblasti patří ty evropské země, kde jsou studia baltistiky víceméně solidně strukturována (nebo to tak alespoň vypadá) a mají perspektivu do budoucna (například Švédsko², Finsko, Česko, Německo, Maďarsko, Polsko a možná i další). Zde mohou být baltistické disciplíny začleněny do bakalářských či magisterských studijních programů indoevropeistiky, slavistiky, severoevropských studií nebo podobných oborů.

(2) Do druhé oblasti patří ty evropské země, kde jsou studia baltistiky strukturována, baltistika se však vyučuje pouze jako samostatný kurz (zkouška),

¹ Dějiny a současnost litevistiky (baltistiky) v exilu shrnul Giedrius Subačius ve svém příspěvku „Studia litevštiny v Chicagu“.

² Z příspěvku Pēterise Vanagse „Studium baltských jazyků na Stockholmské univerzitě: historie a aktuální stav“ mimochodem vyplynulo, že ani ve Švédsku není situace zdaleka růžová.

Įžvalgos / Insights

257

PIETRO UMBERTO DIN

například studentům bakalářského či magisterského studia lingvistiky. Taková situace je v Itálii³. Podobná, ale pravděpodobně lepší situace je ve Francii (včetně výuky při INALCO)⁴. V současnosti může být baltistika vyučována také v různých studijních programech BA a MA. Budoucnost studia baltistiky je však zde nejasná; tomuto studiu hrozí nebezpečí, zejména v této éře nepřetržitých reforem vysokého školství...

(3) Do třetí zóny patří ty evropské země, kde studium baltistiky (zatím?) není strukturováno. Taková situace je například ve Španělsku. Dnes se však, bohužel, baltistika již nevyučuje ani v zemi s poměrně hlubokou baltistickou tradicí, jako je Norsko. Kromě toho existují země, kde baltistické tradice nejsou nebo jsou téměř nepatrné, například Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Řecko a Portugalsko. To samozřejmě neznamená, že baltistiku potřebuje každá evropská země (ačkoli by to bylo žádoucí). Neznamená to ani, že v těchto zemích nejsou vůbec žádní odborníci a znalci: převládá tam spontánní nabídka – tedy paraakademická či perakademická – například různé projekty nebo výzkum, který samostatně provádějí jednotliví vědci či skupiny vědců. Tyto záměry však může ukončit bzučící moc. Rád bych zmínil opačný jev, k němuž dochází mimo EU, ve Švýcarsku, kde se plánuje obnovit studium baltistiky.

². DEFINICE BALTISTIKY

Jedním z důležitých rozlišovacích rysů baltistiky v pobaltských zemích a v zahraničí je pravděpodobně to, že v zahraničí je silněji pociťována potřeba jejího vymezení. Zahraniční baltistiku je třeba definovat, jak se říká, horizontálně, tedy ve srovnání s jinými filologiemi a lingvistickými obory, i vertikálně, tedy ve srovnání s baltistikou v pobaltských zemích a v rámci vlastní země.

Pojetí baltistiky a její výuka na světových univerzitách byly a stále jsou různorodým jevem, který závisí na mnoha faktorech. Je normální, že se výuka neustále mění: mění se metody, zájmy a koneckonců i móda. Bez ohledu na to všechno však možná stojí za to říci, že Baltové v pobaltských zemích a Baltové

³ Z referátu Guida Micheliho vyplynulo, že situace ve výuce litevštiny na univerzitě v Parmě je rovněž kritická.

⁴ Děkuji Hélène de Penros za připomínky a informace během konference.

⁵ Za tímto účelem byla vyhlášena konference Revitalizing Baltic Studies, která se uskuteční na začátku května 2017. Mimochodem připomínám, že první konferenci uspořádala v roce 2008 Švýcarská litevská komunita společně s Ústavem litevského jazyka a Vilniuskou univerzitou (Internationale Konferenz zur litauischen Sprache und Literatur „Position und Bedeutung des Litauischen im europäischen Kontext“, 4.–6.06.2008, Fribourg, Bern, Zürich).

258

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Mezi baltistikou a „balticitas“, aneb k otázkám zahraniční baltistiky: v zahraničí se kvůli odlišným tradicím a různým okruhům posluchačů někdy stejný předmět výzkumu chápe a vyučuje různě.

Není tomu tak, že se baltisté v pobaltských zemích a baltisté v zahraničí liší tím, že se řídí odlišným pojetím baltistiky, a snad i odlišným kánonem? A řídí se odlišným kánonem baltistiky implicitně, aniž by si to uvědomovali nebo věnovali teoretickým aspektům příliš pozornosti... Má smysl při této příležitosti a na této konferenci položit otázku, zda je fundamentální baltistika možná? Má smysl uvažovat o určitém společném kánonu baltistiky (a případně se jej pokusit stanovit)?

Spolu s tím vyvstávají i další otázky, například zda je baltistika jako disciplína dostatečně jasně vymezena. A kolik takových definic existuje, pokud vůbec nějaké? Není tomu tak, že na tak důležitou otázku – teoretickou i prakticky zaměřenou – dosud neexistuje náležitá odpověď? Je možné, že se o tomto problému dosud příliš málo uvažovalo a přemýšlelo.

Kolik definic baltistiky známe? Pokusil jsem se narychlo shromáždit alespoň několik vymezení z publikací, které jsem měl po ruce (tomuto tématu by však stálo za to věnovat se podrobněji).

Jānis Endzelīns, Ievads baltu filoloģijā (1945: 5):

„Hovoříme-li přímo o baltské filologii, lze říci, že jejím předmětem zkoumání je duchovní činnost baltských národů, která se projevuje ústními slovy a v psaných či tištěných textech, tedy staropruský, litevský a lotyšský jazyk, literatura (s metrikou) a mytologie, přičemž baltská filologie se snaží sledovat vývojový průběh baltských jazyků, literatury a víry.“

Džomas Devotas, Kvietimas į baltų filologiją (2004: 83 [iš italų k. vertė R. Kliostaitė]):

„Prvním úkolem baltské filologie je vymezit pojem baltské pospolitosti nikoli jako větev nehybného stromu, nýbrž jako rovnováhu, která se neustále dynamicky ustavuje mezi protichůdnými proudy přicházejícími z různých stran.“

Jonas Kabelka, Baltų filologijos įvadas (1982: 6):

„Jednou z takových větví indoevropské filologie je baltská filologie neboli baltistika, jejímž předmětem výzkumu jsou baltské jazyky a literatura i folklór baltských národů ve vztahu k dějinám těchto národů a k dějinám jejich kultury.“

Rainer Eckert ir kt., Die baltischen Sprachen (1998: 5; Vorwort):

„Tento úvod do studia baltských jazyků... si klade za cíl přiblížit prostřednictvím jazyků jedinečné kultury těchto národů.“

Įžvalgos / Insights

259

PIETRO UMBERTO DINI

A[lgirdas] S[abal(i)auskas], Lietuvių kalbos enciklopedija (2008: 55):

„baltistika, baltská filologie, – srovnávací věda o jazycích, literatuře a folklóru baltských národů; v širším smyslu komplexní vědní obor, který zkoumá dějiny, jazyky, literaturu a folklór baltských národů (podle toho, dějiny, jazyk, literatura a folklór kterého baltského národa se zkoumají, se dále dělí na litevskou, lotyšskou a pruskou).“

Co je společné všem těmto definicím? Všechno. Ve všech uvedených definicích se zdůrazňuje historické poslání baltistiky neboli baltské filologie, především indoevropeistické, které zahrnuje jazyk, literaturu, mytologii, folklór i dějiny. Je zajímavé, že termín filologie se zde používá a chápe zhruba jako „zkoumání celku kultury prizmatem jazyka“. A takové je (nebo dlouho bylo) převládající pojetí baltistiky ve studiích – soudě podle předložených definic – po více než půl století. Není pociťován (nebo nebyl pociťován) žádný rozdíl mezi těmito označeními, což znamenalo, že baltistika = baltská filologie, a naopak.

Je tomu tak skutečně i dnes? Lze například tvrdit, že Balti jsou i dnes zároveň víceméně vzdělanými indoevropeisty? Zdaleka ne vždy. Lze například tvrdit, že se Balti zajímají nejen o jazyk, ale také o literaturu a/nebo folklór? Zdaleka tomu tak vždy není. A patrně tomu tak nebylo vždy ani dříve. Uvedené definice ve skutečnosti vytyčují ideální hranice disciplíny.

Přesto tyto úvahy opravňují k otázce, zda jsou dnes označení „baltistika“ a „baltská filologie“ stále chápána jako synonyma. Patrně tomu tak již není. V užívání jazyka lze pozorovat určitou sémantickou změnu, což nás vede k položení této otázky. Mimochodem, jde o velmi běžný jev v jazycích. Je dobře známo, že slova žijí déle než pojmy, a tak stejným způsobem (tedy stejným slovem) označujeme pojmy, které již zastaraly nebo se jinak změnily. Každý jazyk může nabídnout mnoho příkladů oslabování, ztráty či změny motivace. Domnívám se, že k tomu dochází (nebo již dokonce došlo) i u terminus technicus „baltistika“.

Nevím, možná je to jen můj dojem. Bylo by zajímavé, kdyby to vážení kolegové mohli potvrdit, nebo vyvrátit.

Podívejme se ještě na zásady jednoho známého mezinárodního časopisu Baltistica. V prvním čísle časopisu z roku 1965 je v krátkém „Slově redakce“ (s. 5) představen a popsán cíl časopisu:

„V tomto časopise budou publikovány články o otázkách fonetiky a fonologie, akcentologie, morfologie, syntaxe a lexika baltských jazyků; kromě toho bude pozornost věnována metodice výzkumu baltských jazyků a jejich kontaktům s jinými indoevropskými (zejména slovanskými) i neindoevropskými jazyky.“

260

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Mezi baltistikou a balticitas, aneb o otázkách zahraniční baltistiky

Jak je vidět, především bylo důležité vymezit oblasti vědeckého výzkumu, jimž se bude věnovat – tedy oblasti vědecké práce –, jinými slovy oblasti gramatiky a slovní zásoby všech baltských jazyků. Může však překvapovat, že o metodách výzkumu, který se bude provádět, nebylo napsáno nic. Proč? Protože se samo sebou rozumělo, že mají být historicko-srovnávacího, jazykově kontaktního a areálového charakteru. Toto samozřejmé přesvědčení je mimochodem jasně vyjádřeno a definováno hned v článku akademika Kosta Korsakase, který následuje po „Slově redakce“ (s. 11):

„...úkolem tohoto časopisu je co nejtěsněji propojit dnešní baltistický výzkum s aktuálními problémy mezinárodní srovnávací jazykovědy, a zejména s těmi filologickými vědními obory, které jsou již odedávna úzce tradičně spjaty s baltistikou a významně přispěly ke zkoumání minulosti, jazyka a kultury baltských národů.“

Tento cíl se velmi zřetelně liší od současného cíle téhož časopisu, jak je uveden na internetu:

„Časopis upřednostňuje historický, srovnávací a typologický výzkum baltských jazyků a jejich nářečí, otázky vztahů mezi baltskými a jinými jazyky a historiografii baltské jazykovědy [...] Od roku 2006 věnuje časopis větší pozornost synchronnímu výzkumu současných baltských jazyků, včetně experimentálních, srovnávacích a aplikovaných studií.“

Z toho je jasně patrné, že pojetí dané disciplíny prošlo určitou proměnou. Zdá se, že vědecký mezinárodní časopis nazvaný Baltistica si ve svých cílech stále zachovává prioritu historicky zaměřeného výzkumu, výrazně však mění zásady z roku 1965 a do svých výzkumných oblastí zahrnuje také synchronní výzkum. Tato změna se zaznamenává od roku 2006, ačkoli samotné proměny začaly dříve. Během posledních dvou až tří desetiletí bylo v baltských zemích i mimo ně publikováno mnohem více synchronně zaměřených studií baltských jazyků.

Není to de facto přiznání, že se pojem „baltistika“ výrazně změnil? Řekl bych, že dnes se označení „baltská filologie“ spojuje pouze s diachronií a problémy jazykových změn, a možná právě také s etickými (textově orientovanými) výzkumy. Na druhou stranu se označení „baltistika“ přiklání spíše k synchronním a typologickým aspektům výzkumu. Ať je to jakkoli, tato „baltistika“ je chápána spíše jako postindoevropeistická (možná dokonce postkomparativistická) a snad i typologická. Řekněme, že označení „baltistika“ je dnes synonymem označení „baltská jazykověda“.

Domnívám se, že při odhlédnutí od systému, který převládal až do posledních desetiletí, tj.:

Įžvalgos / Insights

261

PIETRO UMBERTO DINI

• I)

HYPERONYMUM:

1. baltistika

↙

↘

KOIPONYMUM:

2. baltská lingvistika

3. baltská filologie

utváří se, nebo se už možná utvořil, binární systém, tj.:

• II)

HYPERONYMUM:

1a. baltistika = 1b. baltská lingvistika

↓

2. baltská filologie

Řečeno lingvisticky, přešlo se od koiponymie k vztahu meronymie. Už dávno Roman Jakobson zdůraznil, že dichotomie diachronie a synchronie Ferdinanda de Saussura je pouze didaktickou fikcí, není skutečná. Proto je podle mého názoru třeba vnímat pouze pozitivně skutečnost, že synchronní výzkum byl zahrnut do obecného, moderního pojmu „baltistiky“.

Některým Baltům působí trochu obav, že tradiční diachronní lingvistický výzkum byl z tohoto pojmu téměř vytlačen a odsunut do pozadí jako „baltská filologie“...

Domnívám se však, že bez ohledu na to, jakému či onomu pojetí tohoto oboru dává každý vědec přednost, budeme si nejspíš muset zvyknout na proměňující se představu baltistiky... Snad se musí rozšířit samotný pojem našeho vědního oboru.

Mimochodem, zahraniční Baltové museli – více či méně vědomě – „baltistiku“ vždy interpretovat právě takto, neboť musejí hovořit spíše o lese než o jednotlivých stromech: potřebují podat celkový obraz baltistických studií a od filologie neoddělovat nejen lingvistiku, ale ani literaturu, mytologii, překladatelství a kulturní dějiny. Naopak Baltové v pobaltských zemích si mohou dovolit „luxus“ rozdělit disciplínu na menší součásti, a tím zajistit pokrok výzkumu. Oba aspekty jsou důležité a užitečné. Oba přístupy mohou harmonicky koexistovat, neboť z nich vzniká to, co jsem jinde nazval „naší společnou balticitou“⁶.

⁶ Apie tai jau ne kartą esu samprotavęs pančios programis, plg. KB, 2005, 11, 57–58; LŽA Vėstis 2010, 64, 3./4., 132–134; BF, 2010 [2011], 19–1/2, 135–137).

62

Acta Linguistica Lituanica LXXVI

Tarp baltistikos ir balticitas, arba užsienio baltikos klausimais

3. PERSPEKTIVY BUDOUCNOSTI ZAHRANIČNÍ BALTISTIKY

Zejména zahraniční baltisté musí využívat pojem společného balticitas, tedy společný pocit sounáležitosti a/nebo cit, který spojuje baltisty z pobaltských i nepobaltských zemí. Baltistika a balticitas jsou jako dva póly, mezi nimiž probíhá náš dialog jakožto Baltů mezi pobaltskými zeměmi a zahraničím.

Osud baltistických studií a oborů v zahraničí závisí jak na činnosti jednotlivých vědců, tak na politice jednotlivých zahraničních univerzit. Není však tajemstvím, že v současnosti jsou úzce specializované obory na univerzitách po celém světě ohroženy. Dovolte mi ještě jednou sáhnout po rétorice pojmu „orchidejové obory“, který vznikl v Německu (něm. Orchideenfächer), a také říci, že právě tak vnímají baltistiku v zahraničí představitelé jiných (zejména „mocných“) oborů. Mnozí by byli spokojeni, kdybychom vyučovali nikoli baltskou filologii, ale nějakou obecnou část lingvistiky (řekl bych, jakoukoli).

Je třeba o tom mluvit nikoli apokalypticky, ale střízlivě a objektivně.

Současné ekonomické podmínky způsobují vznik zcela nového zásadního rozdílu mezi baltisty z pobaltských zemí a ze zahraničí a zhoršují situaci humanitních věd všude, v baltských i nebaltských zemích. Lze sice předpokládat, že v baltských zemích nedojde k sebevraždě baltistiky, v zahraničí však baltistice jako oboru hrozí vážné nebezpečí: může zaniknout, a tím by zanikly i její perspektivy do budoucna. Tato hrozba je patrná zejména tam, kde baltistická studia nejsou pevně institucionálně zakotvena; tam, kde baltistická tradice dosud neexistuje, je pak její vznik obtížnější.

Je samozřejmé, že perspektivy budoucnosti zahraniční baltistiky úzce souvisejí se zajištěním kontinuity. Otázka kontinuity je obzvlášť naléhavá, protože po odchodu současné profesorky do penze nemusí být k dispozici žádný nástupce. A ještě horší je, že nástupce nemusí chybět proto, že by nebyli náležitě připravení mladí odborníci, ale jen proto, že neexistují vhodná rozhodnutí v oblasti vědní politiky. Zdaleka ne vzkvétají – snad s výjimkou zemí první zóny – jinde v Evropě baltistická studia usilují o to, aby se vyhnula jakémukoli „omezování“ a alespoň si zachovala dosavadní stav.

4. VÝZVY ZAHRANIČNÍ BALTISTICE

Domnívám se, že je jasné, že zachování a podpora zahraniční baltistiky je rovnocenná zachování a podpoře baltistiky v samotných baltských zemích. Jen zvenčí se mohou tyto dvě věci jevit jako odlišné. A jak známo, zdání klame.

Įžvalgos / Insights

263

PIETRO UMBERTO DINI

Nabízí se tedy otázka: co bychom měli udělat, abychom mohli zachovat studium baltistiky? Nebudu nic zastírat, tyto problémy se pojmenovávají snadněji, než se navrhují opatření k jejich řešení... Nic zvlášť nového na tom není. Je však nezbytné alespoň o problémech uvažovat a pokusit se předložit návrhy.

Domnívám se, že užitečná, nikoli však snadná, by mohla být tato opatření:

Připravovat a vyučovat společné kurzy (to znamená posilovat spolupráci a kooperaci mezi univerzitami) a zavádět společné vícestranné studijní programy alespoň od úrovně MA.

Vytvořit společný projekt doktorského studia propojující katedry baltistiky působící v různých zemích; ideální by bylo, kdyby spolupracovaly všechny katedry. K tomuto účelu využít stávající možnosti i již uzavřené mezinárodní dohody.

Nabídnout společný evropský doktorský titul a podle specializace navrhnout různé možnosti spolupráce mezi zeměmi.

Poskytovat krátkodobé či dlouhodobé financování vyučujícím baltistiky a docentům, včetně zahraničních, aby byla zajištěna výuka, pokud na ni některá univerzita nemůže nebo nechce využít vlastní rozpočet.

Snadněji se říká, co se dělat nemá, například:

Vyhnout se přidělování prostředků z projektů Evropské unie zahraničním univerzitám, aniž by se od nich získal jasný závazek, že po skončení projektu převezmou financování. Jednat tak je krátkozraké, protože to může znamenat pouze plýtvání penězi (z dlouhodobého hlediska).

Kromě toho je pro cizince účelnější posilovat již existující centra baltistiky, a nikoli zakládat nová. V současnosti je rozumnější věnovat jim energii a prostředky, než je po troškách rozptylovat po celém světě. A tam, kde lze přesto uvažovat o založení nových center, je vhodné poradit se se staršími centry, kde by bylo možné najít potřebné a již kvalifikované pracovníky.

5. PROJEKTY⁷

Na závěr příspěvku bych chtěla veřejně ocenit práci odvedenou v rámci předchozího projektu Lietuva čia ir ten a zejména vedoucí Katedry lituanistických studií a vedoucí projektu Loretě Vilkienė za její transparentní, korektní a vyvážené vedení.

Činnost současného projektu Podpora spolupráce mezi centry zahraniční baltské filologie a litevskými vědeckými a vzdělávacími institucemi (č. 09.3.1-ESFA-V-709-01-002, rozpočet 5,8 milionu eur), naplánovaná na léta 2017–2023, zahrnuje pouze mobilitu. To

⁷ Tato kapitola byla zčásti napsána na základě příspěvku Ily Lemškiny „Kam vede cesta zahraniční baltské filologie?“, jehož text je rovněž otištěn v tomto čísle časopisu.

264

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Mezi baltskou filologií a baltskou, aneb o otázkách zahraniční baltské filologie

může zbytečně duplikovat jiné aktivity (někdy totiž zůstávají nevyužité kvóty ze starších, stále platných smluv mezi univerzitami, ministerstvy, programem Erasmus apod.) a především neřeší zásadní problémy center ani jejich vědeckou činnost, a proto si zahraniční centra kladou otázku, jaký smysl má účast v projektu.

Centrum baltské filologie nutně potřebuje projekt, který by zajistil jeho řádné fungování a rozvoj⁸. Dosud žádný takový projekt neexistuje.

Potřeby a požadavky každého zahraničního centra baltské filologie se liší. Ideální by bylo, kdyby zahraniční centra dostávala rozpočet a podle vlastního uvážení využívala tuto dotaci na specifické potřeby (odpovídající mzdy, lektoráty, nákup knih, výdaje spojené s prací v archivech, stipendia pro nadané studenty, prostředky například na pořízení kopírovací techniky).

Litevská strana se nemůže orientovat v aktuálních potřebách zahraničních univerzit, tj. nemůže znát specifické potřeby jednotlivých center. Jejím úkolem je pouze kontrolovat účelné využití finančních prostředků.

A konečně, nebylo by reálné uvažovat také o založení mezinárodní asociace baltských filologů, která by mimo jiné řídila a podporovala osud studií baltských jazyků v různých zemích? Podobná asociace skutečně existuje: AABS (ačkoli nejde o baltskou organizaci v užším slova smyslu). Pravděpodobně bychom velmi potřebovali silnou základní asociaci baltské filologie. Stručně řečeno – a tím vyslovím poslední slovo – měli bychom asi po baltské filologii toužit a ještě více pro ni pracovat!

Doručeno 17. dubna 2017.

PIETRO UMBERTO DINI

Univerzita v Pise

Katedra filologie, literatury a lingvistiky

via S. Maria 36, 56126 Pisa

[email protected]

Tuto potřebu ostatně jasně zdůraznil nejeden účastník konference při kulatém stole 8. dubna.⁸

Įžvalgos / Insights

265