This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
VÁCLAV BLAŽEK
Masarykova univerzita
Oblasti výzkumu: indoevropská studia, zejména slovanské, baltské, keltské, anatolské, tocharské a indoíránské jazyky; ugrofinské jazyky; afroasijské jazyky; etymologie; genetická klasifikace; matematické modely v historické lingvistice.
POKUS O ETYMOLOGICKOU ANALÝZU PTOLEMAIOVÝCH HYDRONYM VÝCHODNÍHO BALTSKÉHO REGIONU
Pokus o etymologickou analýzu hydronym východního baltského regionu zaznamenaných Ptolemaiem
ANOTACE
Příspěvek analyzuje čtyři hydronyma z východního Baltu, která zaznamenal Ptolemaios v polovině 2. století n. l., a zasazuje je do kontextu svědectví dalších antických geografů. Jejich revidované etymologické analýzy vedou k závěru, že nejméně tři z nich jsou germánského původu, avšak pravděpodobně jde o kalky jejich pravděpodobných baltských protějšků.
Tato práce analyzuje čtyři hydronyma z východní části baltského regionu, zaznamenaná Ptolemaiem v polovině 2. století po Kr. a doložená také u dalších starověkých geografů. Etymologická analýza těchto hydronym ukázala, že nejméně tři z nich jsou germánského původu, avšak pravděpodobně představují kalky baltských ekvivalentů.
Čtyři názvy řek, které Ptolemaios umístil východně od ústí řeky Visly, Χόνος, Ῥούβων, Τουούντος, Χε(θ)ίνος, byly obvykle mechanicky ztotožňovány s největšími řekami východního Baltica podle pořadí Ptolemaiových souřadnic:
Χόνος ~ pruské Pregora / německé Pregel / ruské Prególia / polské Pregota / litevské Prelius; 123 km (Manner 180: 257; Tomaschek, RE III/2, 189, c. 284).
Ῥούβων ~ litevské Nẽmunas / polské Niemen / běloruské Neman / německé Memel; 937 km (Manner 180: 258; Rappaport, RE 48, 1914, c. 118);
Τουούντος ~ lotyšské Venta / litevské Ventà / livonské Vänta jõg / polské Windawa / německé Windau; délka 346 km (Manner 180: 258);
Χε(θ)ίνος ~ lotyšské Daugava / běloruské Zachodnaja Dvina / ruské Zapadnaja Dviná / německé Düna / estonské Väinä; 1020 km (Manner 180: 2580; Tomaschek, RE II/2, 189, cc. 273–74 uvažoval také o řece Gauja).
1. TEXTOVÉ PRAMENY
1.1. Ptolemaios, přibližně 150 n. l. [3.5.]
Evropa, tabulka η.
Evropská Sarmatie je na severu ohraničena Sarmatským oceánem podél Venedského zálivu a částí neznámé země, jejíž popis je následující: za ústím řeky Visly
Chorunu ústí řeky ν ν
Rubonovu ústí řeky νγ νζ
Tuuntovu ústí řeky ν η —
Che(t)inovu ústí řeky ν η θ —
„Evropská Sarmatie je na severu ohraničena Sarmatským oceánem přiléhajícím k Venedskému zálivu a částí neznámé země, jejíž popis je následující. Za ústím řeky Visly:
ústí řeky Chronus 50°00 56°00
ústí řeky Rubonis 53°00 57°00
ústí řeky Turuntus 56°00 58°30
ústí řeky Che(r)sinus 58°30 59°30“
Pro srovnání uvádíme souřadnice ústí řek Albis a Visly, jak je určil Ptolemaios [4.11.1 & 4]:
ústí řeky Albis λα´ νϛ´
„Ústí řeky Albis 31°00 56°15”
26
Acta Linguistica Lithuanica LXXVI
Page 3
An Attempt at an Etymological Analysis of Ptolemy’s Hydronyms of Eastern Balticum
1.2. Ve th4. století n. l. Marcianus z Hérakleie Pontské zopakoval pořadí těchto řek, avšak s určitými úpravami jejich názvů:
[2.39] Za ústími řeky Visly následovalo ústí řeky Chronu. Za řekou Chronem jsou dále ústí řeky Rhudonu. Tyto řeky ústí do Vendského zálivu, který začíná u řeky Visly a táhne se do značné dálky. Od
Straipsniai / Articles
27
Page 4
VÁCLAV BLAŽEK
řeky Pudanu dále následují ústí řeky Turontu; za řekou Turontem následuje řeka Chesynu a její ústí.“ „Po ústí řeky Visly následuje ústí řeky Chronu; za řekou Chronem jsou dále ústí řeky Rhudonu. Tyto řeky ústí do Vendského zálivu, který začíná u řeky Visly a táhne se do nesmírné dálky. Po řece Rhudonu následuje ústí řeky Turonty; za řekou Turontou následuje řeka Chesynus a její ústí.“
Edion a latinský překlad od Müllera z roku 1882.
1.3. Na konci 4th. století n. l. zaznamenal Ammianus Marcellinus [22.8.38] podobu Chronius Ptolemaiova hydronyma Χρόνος:
[38] „Na samém začátku tohoto území, kde Riphaejské hory přecházejí v nížinu, tedy žijí Ariphaeové, lidé známí svou mírumilovností; jejich krajem protékají řeky Chronius a Visula. V jejich sousedství žijí Massagetové, Alanové a Sargetové a také mnohé další neznámé národy, jejichž jména ani zvyky nám nejsou známy.“
[38] „Nuže, na samém začátku této oblasti, kde Riphaejské hory klesají do roviny, žijí Arephaeové, spravedliví lidé známí svou mírností; jejich krajem protékají řeky Chronius a Visula. Nedaleko od nich žijí Massagetové, Alanové a Sargetové, jakož i několik dalších neznámých národů, jejichž jména ani zvyky neznáme.“
Ammianus Marcellinus, Rerum Gestarum, s anglickým překladem Johna C. Rolfea.
Cambridge (Mass.): Harvard University Press—London: Heinemann 1935–1940.
1.4. Pravděpodobně stejné hydronymum, avšak označující moře, použil již Plinius v polovině 1.st století n. l.:
[4.38/94–95] Odtud je pak třeba číst, že se odchází do vnější Evropy a po překročení Rhipajských hor se pokračuje vlevo podél severního oceánu, dokud se nedorazí do Gád. Na tomto místě se uvádí několik ostrovů beze jmen; jeden z nich, ležící před Skythií, nazývá Timaios Baunonia. Je odtud vzdálen jeden den plavby; na něj jsou v jarním období vlnami vyvrhovány kusy jantaru. Zbytek pobřeží je nejistý, jak dosvědčuje pověst o severním oceánu. Hekataios jej nazývá Amalchem podle řeky Parapanisos, která omývá Skythii; toto jméno v jazyce onoho národa znamená „zamrzlý“. Fílémón říká, že od Kimbrů se mu říká Morimarusa, tedy Mrtvé moře, a odtud až k mysu Rubeas; za ním pak Kronijské moře. Xenofón z Lampsaku uvádí, že podle zpráv z pobřeží Skythů leží na moři ostrov nesmírné velikosti jménem Baltia; Pytheás jej nazývá Basilea.
Pokus o etymologickou analýzu Ptolemaiových hydronymů východního Baltika
„Nyní musíme opustit Euxinské moře a popsat vnější oblasti Evropy. Poté, co jsme přešli Rifejské hory, musíme nyní sledovat pobřeží Severního oceánu po levé straně, až dorazíme do Gád. V tomto směru údajně leží velké množství ostrovů, které nemají jméno; mezi nimi je jeden, který leží naproti Skythii, zmiňovaný pod jménem Raunonia a údajně vzdálený od pevniny jeden den plavby; na něj podle Timaia na jaře vyvrhují vlny jantar. Zbývající části těchto pobřeží jsou známy pouze z vyprávění pochybné důvěryhodnosti. Pokud jde o Septentrionální neboli Severní oceán, Hekataios jej poté, co mineme ústí řeky Parapanis, kde omývá skytské břehy, nazývá Amalchijským mořem; slovo ‚Amalchijské‘ znamená v jazyce těchto národů ‚zamrzlé‘. Filemón zase říká, že jej Kimbrové až po mys Rubes nazývají Morimarusa neboli ‚Mrtvé moře‘, za nímž se nazývá Kronické moře. Xenofón z Lampaku nám sděluje, že ve vzdálenosti tří dnů plavby od břehů Skythie leží nesmírně velký ostrov zvaný Baltia, který Pytheás nazývá Basila.“
„Jsou také autoři, kteří zmiňují některé další ostrovy, totiž Scandii, Dunnu, Bergos a ze všech největší Nerigos, odkud se plaví na Thúlé. Jeden den plavby od Thúlé leží zamrzlý oceán, který někteří nazývají Kronické moře.“
Plinius Starší: Naturalis Historia, vyd. Karl Friedrich Theodor Mayhoff. Leipzig: Teubner 1906. Plinius Starší: The Natural History, přeložili John Bostock a H. T. Riley. London. Taylor and Francis, 1855: 4.30.
1.5. Dionýsios Periégétés, 2. (nebo 3.rd) století n. l., opakoval Pliniovu informaci o Kronickém moři na severu, které mělo být zamrzlé či mrtvé:
27 Πάντη δ’ ἀκαμάτου ῥόος Ὠκεανοῖο
28 εἰς μὲν ἕων, πολλῇσι δ’ ἐπωνυμίῃσι ἀρεσώς.
29 Ἥτοι ὁ μὲν Λοκροῖο παρ’ ἐσχατίην ζεφύροιο
30 Ἄτλας ἐσπέριος κυκλήσεται. αὐτὰρ ὑπέρθεν,
31 πρὸς βορέην, ἵνα παῖδες ἀειμακέων Ἀριμασπῶν,
32 πόντον μὲν καλέουσι πεπηγότα τε Κρόνιον τε.
33 ἄλλοι δ’ αὖ καὶ νεκρὸν ἐφήμισαν εἶναι ἄφαυρον
Stripsnai / Articles
29
Page 6
VÁCLAV BLAŽEK
34 ἠλίου.
Dionysius Pierēgetes: Graece et Latine cum vetustis commentariis et interpretationibus, ed. Gottfried Bernhard. Leipzig: Weidmann 1828, 10.
27 „Avšak ze všech stran proudí mohutný bezlesý Ókeanos,28 ačkoli je jediný, přece obdařený mnoha jmény.29 Nuže, u nejzazšího zákoutí lokrijského západního větru30 nazývá se Západní Atlas, ale nahoře,31 k severu, kde sídlí děti bojovného Arimaspa,32 nazývají jej Zamrzlým a Cronionským mořem.33 Jiní jej zase nazývali také Mrtvým, pro slabost34 slunce.“
Dionysius Pierēgetes: Popis známého světa Překlad: Ekaterina Ilyushchev http://wwwdh.informatik.uni-erlangen.de/IMMD8/staff/Goerz/Dionysius_Piergetes.html http://wwwdh.informatik.uni-erlangen.de/IMMD8/staff/Goerz/DP/DP.E5-ln.tx
1.6. Po Pliniovi byl stručnější Solinus [19.2] ve 3rd. století n. l.: Oceanum septentrionalem ex ea parte, qua a Propaniso amne Scythia adluitur, Hecataeus Amalcum appelat, quod gens illius lingua significat congelatum. Pileon a Cimbris ad promunturium Rubeas Morimarusam dicit vocari, hoc est mortuum mare: ultra Rubeas quicquid est Cronium nominat.
Gaius Julius Solinus: O podivuhodnostech světa http://www.thelatinlibrary.com/solinus2a.html
„Severní oceán v té části, kam jej omývá Paropamisus, řeka ve Skythii, nazývá Hekataios Amalchium; v jazyce onoho národa to znamená Zamrzlé moře. Phylemon říká, že od Kimbrů až k mysu Rubeas se nazývá Morimarusa, což znamená totéž co Mrtvé moře. Vše, co leží za Rubeas, se nazývá Cronium.“
Přeložil Arthur Golding (16th. století) http://quod.lib.umich.edu/e/eebo/A12581.0001.001/1:34?rgn=div1;view=fulltext
2. ÚČEL A URČENÍ JAZYKOVÉ PŘÍSLUŠNOSTI HYDRONYM
V tomto příspěvku jsou z etymologického hlediska analyzovány čtyři hydronyma, která Plinius, Ptolemaios a jejich následovníci lokalizovali ve východní části Baltika, totiž Χρόνος/Chronius/Cronium, Ρούβων / Ῥούβων, Τονόντος, Χε(ρ)σίνος.
30
Acta Linguistica Lithuanica LXXVI
Page 7
An Attempt at an Etymological Analysis of Ptolemy’s Hydronyms of Eastern Balticum
Prvním úkolem je určit jazykovou příslušnost těchto hydronym. Dvě z nich, Χρόνος a Ξε(θ)οῖνος, se vyznačují počátečním χ-, tj. [kʰ]. V indoevropských jazycích Evropy je tato hláska typická pro řečtinu, slovanské a germánské jazyky. Řečtinu a slovanské jazyky lze z geografických důvodů vyloučit (uveďme, že ve slovanských jazycích má počáteční *x- obvykle německý nebo íránský původ). Zůstává-li germánština nejperspektivnějším kandidátem, je namístě se ptát, zda existuje ještě další argument podporující germánskou příslušnost těchto názvů řek. Odpověď může být kladná – v Τορούntos lze spatřovat germánský nulový reflex *-unþ-/*-unđ- sufixu přítomného příčestí *-nt-, který si v raných spisovných germánských jazycích uchovává rudimentární produktivitu: starohornoněmecké weisunt „žíla“ ~ staroanglické wǣsend id., z IE *u̯ei̯s- „téci“ (Pokorny 1959: 1134), nebo gótské hulundi „jeskyně“ oproti staroseverskému holr, staroanglickému, starosaskému a starohornoněmeckému hol, adj. „dutý“, vše od slovesa doloženého v gótském huljan „zakrývat“, staroseverském hylja, staroanglickém be-hyllan, starosaském bi-hullean a starohornoněmeckém hullan id. (Brugmann 1906: 216, 461; Pokorny 1959: 553; Lehmann 1986: 193–94; Kroonen 2013: 253). Tato funkce sufixu *-unþ- je obecně uznávána při tvoření gótského tunþus „zub“ (Brugmann 1906: 460; Kroonen 2013: 509–10).
3. ETYMOLOGICKÉ ANALÝZY
3.1. Χρόνος [Ptolemy 3.5.2]; Chronius [Ammianus Marcellinus 22.8.38]; snad také Mare Cronium [Pliny 4.38/94–95, 41/104].
Existují nejméně tři možné germánské etymologie:
a) Mühlenhoff (1887: 35) tried to explain the hydronym with the help of Old Norse hrynja “stürzen, fallen, strömen”, Icelandic hrynja id., hrun “Sturz”, Norwegian ryna “lärmen, poltern”, Old Swedish ryna “lärmen”; perhaps also Old High German hrono “gestürzter Baumstamm”, Middle Low German rone id. and Old English hruna in place-names (de Vries 1962: 263; Holthausen 1963: 176). Although this idea is followed by Scheungraber & Grünzweig (AgT 138–39), it seems weakest in semantic perspective.
b) Kuhn (1941: 113) thought about a connection of Mare Cronium and Old Norse hrǫn f. “wave; Ægir’s daughter”. Together with Icelandic hrön “wave” and Old English hrǣn ~ hærn f. “waves, tide, sea”, probably reflect Germanic
Straipsniai / Articles
31
Page 8
VÁCLAV BLAŽEK
*hrōnjo(n)-¹ (de Vries 1962: 264; Holthausen 1963: 146). Příbuzné může být středohornoněmecké (15. stol.) rünne f. „bouřlivá vlna“, pokud je odvozeno od *hrōnjo(n)- (Falk & Torp 190: 104; Orel 2003: 185; Kroonen 2013: 418 však upřednostňuje protoformu *runnjō(n)-). Právě rekonstruovaná protoforma *hrōnjō(n)- f. se navzdory rozdílu v rodu velmi blíží Pliniovu Mare Cronium a názvu Chronius u Ammiana Marcellina. Počáteční C- je snad způsobeno vlivem výrazu Κρονία ἅλς, kterým Apollónios Rhodský označil Jaderské moře [Argonautica 4.324, 509] ve 3. stol. př. n. l. Název moře je pravděpodobně motivován teonymem Κρόνος. Na druhé straně bychom v 1. a 2. stol. n. l. očekávali, že ve hypotetickém germánském jazyce východního Baltika by shluk *-zn- byl dosud zachován, pokud se zachoval v biblické gótské, doložené kolem roku 350 n. l., např. gótské razn „dům“, ga-razna „soused“ (~ staroseverské granni) oproti staroseverskému rann, staroanglickému ræn ~ ærn „dům, obydlí“, starofrískému fia-ern „stodola pro zvířata“ < *razna-, kromě staroanglického ræsn n. „deska“ < *razna- (Lehmann 1986: 283; de Vries 1962: 433); německé > finské (arch. & dial.) rahna „kus dřeva, z něhož se odlamují třísky; hořící kmen na prahu; polní válec“, estonské rahn, gen. rahnu & raha „blok, špalek, velký kus, neštípaný kmen“, livonské rō’n(əZ) „vyvrácený pařez, kmen na mořském dně“ (LGL III 105). Srov. také osobní jméno Rasne-hildi gen. sg. [CIL XIII 7660] (Schönfeld 1911: 185), datované do 7. stol. n. l. Shrnuto, ačkoli je toto řešení ze sémantického hlediska velmi přitažlivé, z fonetických důvodů je třeba je zavrhnout.
c) Další možnost představují staroseverské hraun n. „kamenitá půda, láva“, islandské hraun „kamenitá země bez vegetace“, faerské reyn, dánské røn „kamenná lavice na mořském dně“ > shetlandské røn(i) „kamenité dno“, norský místní název Røna, švédské místní názvy Rönö, Röne (de Vries 1962: 252; Helquist 1957:
1 Mediální shluk *-zn- potvrzuje vnější srovnání s řeckým *χράσνα > aiolským χράνα, dórským a arkadským κράνα, attickým κρήνη „pramen, zřídlo“ [I.]; vedle *χρονος > χρονος „pramen, zřídlo, tedy místo, odkud vytékají potoky“ [I. 22.147, 208], srov. hesychijskou glosu κρούνα· κρήνη τελεία (viz de Saussure 1881: 119; Frisk II 16, 27; Beekes 2010: 777). Později byly doplněny také kognáty v dalších jazycích: albánské krua ~ krue m., pl. kronj, kroje „pramen, zřídlo“ (Orel 1998: 198); keltské: staroirské crond, kornské cronn „název řeky“ (Stokes 1907: 247). Protoformy *kṛsṇā a *krosno/-ā (Beekes, EIEC 539) jsou slučitelné s jedním z indoevropských označení pro „hlavu“, doloženým např. v řeckém κρανίον „lebka, hlava“, albánském krye n., pl. krerë ~ krenë „hlava“ (Orel 1998: 199); tocharském B krāni(ye) „(týl)“ (Adams 2013: 230) atd. Pokud jde o sémantický vývoj, srov. latinské caput fontis nebo caput aquae a řecké κράνα· κεφαλή (Hesych.) – viz de Saussure 1881: 119 a Frisk II, 16. Tento závěr implikuje rekonstrukci *ḱ-. Albánský reflex k- před -r- je pravidelný.
32
Acta Linguistica Lithuanica LXXVI
Page 9
An Attempt at an Etymological Analysis of Ptolemy’s Hydronyms of Eastern Balticum
874). Udolph (1994: 88–92) doplňuje německé oronymum Rhōn2. Německy > finsky runa „hrubý štěrk, malé kameny na dně jezera“, finsky, voticky a ingrijsky raunio, karelsky raunio „hromada kamenů“, estonsky raun, gen. rauna „kamenná, žulová hromada“ (LGLÖ III 136). Antičtí autoři rozlišovali dvě varianty, Χόνος a Chronius, které lze rekonstruovat v pragermánštině jako *rauna- a *raunija-/*raunijō(n)-3. V baltofinských jazycích existuje nápadně odpovídající dvojice, *rauna a *raunio. Díky této shodě lze určit dialektovou příslušnost německého dialektu hydronyma – pravděpodobně šlo o tentýž germánský dialekt, který zanechal nejstarší germánské výpůjčky v baltofinských jazycích. Zbývá probrat sémantickou motivaci tohoto hydronyma. Skály a velké kameny nejsou typické pro ústí a dolní toky řek ve východním Baltiku. Proto se „štěrk“ jeví jako slibnější sémantický motiv. Mohlo by jít o Viselskou kosu (polsky Mierzeja Wiślana; německy Frische Nehrung; rusky Balti-iskaja kosa) nebo Kurská kosa (Kuršių nerija); obě tvoří štěrk a písek, které vytvářejí duny4 a vedly k označení Mare Cronium pro Viselskou lagunu, respektive Kurskou lagunu. Vzhledem ke své sladké či brakické vodě laguny víceméně pravidelně zamrzaly, na rozdíl od otevřeného a slanějšího moře. Zamrzlé moře návštěvníci ze Středomoří pravděpodobně chápali jako mrtvé moře. Název, původně vyhrazený jedné z lagun, se později snad přenesl na průlivy spojující laguny s Baltským mořem, které při pohledu z moře připomínají říční ústí, nebo na řeky ústící do těchto lagun. Prozkoumejme názvy řek, které odpovídají sémantické oblasti germánského *rauna- a *raunija- / *raunijō(n)-. Nejčastěji se jako kandidát pro Χόνος a Chronius uváděla řeka Pregel / Pregla. Ve skutečnosti se zeměpisná šířka jejího ústí příliš neliší od zeměpisné šířky ústí Visly (Ptolemaios obě určil na 56°00). Etymologie tohoto hydronyma není jednoznačná. Gerullis (1922, 135) shrnul staré doklady, totiž Priga (1302), Pregor (1359), a dále disimilované podoby Pregell, Pregel (1331), Pregil (1460), a hledal vysvětlení v litevském prāgas „cesta bez dna, propast, peklo“ (také „rosomák“). Souvisí s pragė „propast, nezměrná hloubka“ a obě slova byla odvozena od
2 Pohoří Rhōn leží v pohraničí spolkových zemí Bavorska, Hesenska a Durynska. Jeho nejvyšší vrchol Wasserkuppe dosahuje výšky 950 m.
3 Pragermánský dvojhláskový foném *au, doložený v baltofinských výpůjčkách, se mohl v řeckých a latinských přepisech změnit na o; srov. Austroti vs. Ostroti (Schönfeld 1911: 38).
4 Největší duna Viselské kosy, nazývaná Wielbłądzi Garb = Kamelhöcker, je vysoká 48,50 m. Největší duna Kurské kosy, zvaná Vecekrug, je vyšší, měří 67,20 m.
Straipsniai / Articles
33
Page 10
VÁCLAV BLAŽEK
Litevské sloveso gerti „pít“ (Fraenkel 1962–65: 148, 643). Taková sémantická motivace je u názvu řeky přirozeně přijatelná, pokud řeka protéká kaňonem nebo alespoň hlubokým údolím. Zřejmě tomu tak není v případě rovinaté krajiny podél řeky Pregel / Pregolja. Mažiulis (2013) doplnil nejstarší doklad P regora (1273) a rekonstruoval baltický výchozí tvar jako *Prēgarā. Vyčlenil zde příponu *-arā (srov. litevské žiež-ara „mrzutá, nerudná osoba; čarodějnice“, od žiežti „bručet, reptat, být zlý“ – viz Fraenkel 1962–65: 130). Kořen prep by měl souviset s litevským spragėti „(vlivem horka či chladu) praskat s vrzavým zvukem, pukat, syčet, třpytit se“, sprōgti „prasknout, roztrhnout se, rozlomit se, vyskočit, vyletět do vzduchu, explodovat“ atd. (Fraenkel 1962–65: 877, 882). Ačkoli je toto řešení z hlediska tvoření slov průhledné, sémantická motivace zůstává nepřesvědčivá. Samohlásku o v pruském hydronymu Pregora, Prigra atd. lze však také vysvětlit z baltštiny *au; srov. kolísání au/aw ~ o ~ u v pruských místních názvech, například u jezera Lauken (1306) oproti Locar (1308) = laucs „pole“ + assan „jezero“, nebo u jezera Daben (1346) oproti Duben / Douben (1340), srov. pruské pa-dabis, litevské dubà „rokle“ atd. (Gerullis 1922: 26, 83). Vezmeme-li v úvahu tuto možnost, kořen *gor- pruského hydronyma odpovídá názvu pruského jezera Goryn, poprvé doloženému roku 1293, v roce 1339 jako Gureyn (Gerullis 1922: 44; Toporov 1979: 345), a dále litevskému gaurė „vápenatá půda“, gurus „volný, drobivý, křehký“, gū́lās „úlomky“ atd., vše od slovesa gerti „rozpadat se, drolit se, rozpadat se na drobky, rozplývat se, téci; být uvolněný, změklý, slábnout“, lotyšské gurt „být unavený, slabý“, gaurs „volný“ (Fraenkel 1962–65: 150, 179; Vanagas 1981: 109; Smoczyński 2007: 212–13). S ohledem na etymologickou souvislost mezi gótským malma „písek“, švédským malm „písčitá rovina, ruda“, staroanglickým mealm „písčitý“, anglickým malm „lehká, hlinitá půda“, starosaským a starohornoněmeckým melm, německým mulm „prach“ a gótským malan „mlít“, staroseverským mola, starosaským a starohornoněmeckým malan ve stejném významu (Lehmann 1986: 242–43), lze oprávněně spekulovat, že v pruštině mohlo existovat slovo typu *gurᵃ / *gorᵃ / *gurᵒ s významem „písek, štěrk, oblázek“ či podobným. Jeho stopy lze rozpoznat jak v názvech jezera Goryn a Gureyn, tak v názvu řeky Pregora, Prigra ‘Pre-gel’, snad ve významu „u písečných dun“ či podobném. Taková sémantická motivace by odpovídala i navrženému významu řeky Χρόνος a Chronius ve světle její germánské etymologie.
Méně pravděpodobná se zdá „kamenitá“ varianta této etymologie. V úzkém ústí Kurské laguny leží ústí řeky Dane-Akmena. Akmena znamená „kamenitá“, srov. litevské akmuõ, gen. ãkmenas „kámen“ (Vanagas 1981: 37).
An Attempt at an Etymological Analysis of Ptolemy’s Hydronyms of Eastern Balticum
3.2.1. Pokud je Marcianovo čtení ‘Ρούβων správné, hydronymum by mohlo odrážet germánské *ruð(n) „zarudlost“ > staroseverské roði „tamtéž“, staroanglické rud, středodolnoněmecké rud „tamtéž“ (Orel 2003: 307). Přesný protějšek v baltských jazycích z hlediska slovotvorby představuje litevské ruduo „podzim“, zatímco přesný sémantický protějšek raudōnas = raudas „červený“ se liší dvojhláskou.
3.2.2. Pokud je správná Ptolemaiova podoba ‘Ρούβων, mohla by souviset s lotyšským rubenis, rubins, f. rubene „Birkhuhn / Tetrao tetrix“, baltais rubenis „Moorschneehuhn, Morashuhn / Lagopus albus“ (ME III 552), vedle litevského raũbas „graugesprenkel“, příbuzného staroseverskému rjūpa „Schneehuhn“ (de Vries 1962: 449). Mühlenbach (ME I 709) a Fraenkel (1962–65: 193) spekulovali o intenzivní reduplikaci *rerub-/*rirub-/*rērub- kořene *rub- v tomto ornitonymu, která vedla k takovým podobám, jako jsou litevské jerubė, jẽrūbė, dial. (j)ārubė „Haselhuhn“, lotyšské īrbe, dial. irbe, i(e)rube „Feldhuhn, Ackerhuhn“ (ME I 708–09); dále také staroseverské jarpi „Haselhuhn“ oproti jarpr „dunkelbraun“, středodolnoněmecké erpel „kačer“, staroanglické eorp, earp, starohornoněmecké erpf „dunkelfarbig“ (de Vries 1962: 291). Toto řešení nám umožňuje ztotožnit hydronymum s konkrétní řekou, totiž Irbe na severu Kuronského poloostrova (Kurzemes pussala), dlouhou 32 km, avšak s nejdelším přítokem Stende dosahuje celkové délky 132 km.
Je lákavé uvažovat o určité souvislosti mezi hydronymem ‘Ρούβων a výběžkem Rusbeas zaznamenaným Pliniem, pokud je správnější Solinova podoba Rubeas. Nedaleko ústí řeky Irbe, zde ztotožněné s ‘Ρούβων, leží Kolkarags, nejsevernější bod Kuronského poloostrova. Moře za výběžkem Rubeas by mohlo být Rižským zálivem. Jeho ztotožnění s Kronickým mořem může být dáno tím, že také zamrzá, stejně jako Visla a Kuronské laguny.
3.2.3. Mühlenhoff (1887: 351), následovaný Rappartem (RE 48, 194, c. 1180) a dalšími, navrhl emendaci ‘Ρούσων a hledal oporu v názvu Rusnė jednoho z ramen Nemunasu/Nemenu/Memelu. Uveďme, že podle LKŽ znamená litevské rùsnė 1. „místo, kde pohanští kněží udržovali věčný oheň: Všechna ostatní taková místa, na nichž byl věčný oheň udržován k Boží poctě, se nazývala rusnės, od slova rusėti, tj. ‚věčně hořet‘“, tedy „místo, kde pohanští kněží pálili věčný oheň; všechna ostatní podobná místa, kde byl věčný oheň pálen k Boží poctě, se nazývala rusnės, od slova rusėti, tj. ‚věčně hořet‘“; 2. rusnė (Digitalis).
3.3. Τανουόντος (Τανουόντος) [Ptolemaios 3.5.2].
Lákavé je odvodit hydronymum pomocí přípony *-un- od základu doloženého ve staroseverském þori „Menge, Masse“, snad příbuzného s þora „wagen“, þoran „Mut, Tüchtigkeit“ a dále s védským túrá- „silný, bohatý“ atd. (de Vries 1962: 617; Pokorny 1959: 108).
Straipsniai / Articles
35
Page 12
VÁCLAV BLAŽEK
Z hlediska sémantiky toto řešení umožňuje spojit Ptolemaiovo hydronymum s názvem největší lotyšské řeky Daugava, dlouhé 102 km, jehož etymologii lze vyložit na základě lotyšského daũdz „mnoho“, litevského daũg, daug(i)a „mnoho“, daug „množství“ a dále polského duży „velký, silný“, dużo „mnoho“ atd. (Fraenkel 1962–65: 84).
Poznámka: Německé *b, které Ptolemaios přepsal jako τ, představuje v jeho díle obvyklý způsob přepisu; srov. např. místní jméno Τευδέου / Τουδέου / Τουτέου [2.11.27] mezi řekami Rýnem a Emží, které podrobně probírá Much (1897: 99, 115).
3.4. Χε(ε)σῖνος [Ptolemaios 3.5.2 v Nobbeho vydání, s. 167] / Χέσνος [Marcian 2.39].
Mohlo by jít o přepis německého *herznan > staroseverské hjarn „tvrdý zmrzlý sníh“, norské hjarn „tamtéž“, nář. jorn m. „vrstva ledu“ < *hor < *her(n)u-; starohornoněmecké hornung „únor“ < *hurznungōn (de Vries 1962: 231; Orel 2003: 171; Kroonen 2013: 223), srov. lotyšské sērsna „jíní, jarní noční mráz“ (ME II 831), litevské šērkšnas & širkšnas „jinovatka“ (Fraenkel 1962–65: 973–74); rusko-církevněslovanské срѣнъ „bílý“, staroruské сренъ „zmrzlý sníh“, ruské серёд „tamtéž“, staropolské śrzon „zmrzlá rosa, jinovatka“ atd. (Falk & Torp 1909: 78).
Je lákavé věnovat pozornost lotyšské řece Salaca (95 km), která ústí do Rižského zálivu. Pokud lze její etymologii vyložit na základě lotyšského sált „mrznout“, sals „mráz“ (ME III 675–76), litevského šáltì „(za)mrznout, ochladit se, stát se chladným“, pãšalas „mráz v zemi, zmrzlá půda; noční mráz“ (Fraenkel 1962–65: 958–61) a pruského passalis „mráz“ [EV 57], zdá se, že Ptolemaiovo hydronymum je germánským kalkem baltského říčního jména s pravděpodobným významem „zamrzání“.
4. ZÁVĚR
Čtyři hydronyma z východního Baltu, která zprostředkoval Ptolemaios v polovině 2nd století n. l. a s určitými úpravami zopakoval Marcian ve 4th století n. l., vypadají jako germánské kalky původních baltských názvů řek, pravděpodobně s jednou výjimkou: Πούβω, která umožňuje přímou baltskou etymologii a ztotožnění s řekou Irbe. Řeka Χῆνος & Chronius byla pravděpodobně pojmenována podle Mare Cronium, které možná odpovídá jedné z Viselských či Kuronských lagun nebo jejich přítokům Pregelu, 123 Pregora nebo Akmena.
36
Acta Linguistica Lithuanica LXXVI
Page 13
Pokus o etymologickou analýzu Ptolemaiových hydronym východního Baltu
Viselská kosa nebo Kuronská kosa či průlivy v nich nebo (1273) Pregora „u písečných dun“ nebo Aknēna „kamenitá“
Ῥούβων
Ῥούδων
*ruðō(n) „zarudlost“
lotyš. rubenis „tetřev“
Irbe „tetřev“
Τουρούντος
Τουρούντος
*þurbn- „oplývající“
Daugava „oplývající“
Χε(ρ)σίνος
Χέσνος
*herzn-/*herzn- „zamrzlý“
Salaca „zamrzání“
REFERENCES
AgT – Die altgermanischen Toponyme sowie ungemanische Toponyme Germaniens. Ein Handbuch zu ihrer Etymologie, von Corinna Scheungraber & Friedrich E. Grünzweig. – Philologica Germanica 32. Wien: Fassbaender, 2014.
Kuhn Hans 1941: Hadben und Hadumer. – Namn och bygd 29, 84–116.
LGL – Lexikon der älteren germanischen Lehnwörter in den ostseefinnischen Sprachen II: P–Ä, begründet von A. D. Kylstra, fortgeführt von Sirkka-Liisa Hahmo, Tette Hofstra & Osmo Nikkilä. Amsterdam – New York: Rodopi 2012.
Mannert Konrad 1820: Geographie der Griechen und Römer IV: Norden der Erde von der Weichsel bis nach China. Leipzig: Hahn.
Strīpsnai / Articles
37
Page 14
VÁCLAV BLAŽEK
Mažulis Vytautas 2013: Prūsų kalbos etimologijos žodynas. Vilnius: Mokslo enciklopedijų leidybos centras.
Much Rudolf 1897: Die Städte in der Germania des Ptolemäus. – Zeitschrift für deutsches Altertum und deutsche Literatur, N.F. 29 = 41, 97–143.
Mülenhoff Karl 1887: Deutsche Altertumskunde, Zweiter Band. Berlin: Weidmann.
Müller Carl 1882: Geographi Graeci Minores, Volumen primum. Paris: Firmin-Didot et socis.
Nobbe C. F. A. 1966: Claudi Ptolemaei Geographia. Hildesheim: Olms.
Orel Vladimir 1998: Albanian Etymological Dictionary. Leiden – Boston – Köln.
Orel Vladimir 2003: A Handbook of Germanic Etymology. Leiden – Boston: Brill.
Plinius Claudius 1988: Naturalis Historiae / Naturkunde, Libri III–IV, herausgegeben und übersetzt von Gerhard Winkler. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.
RE – August Pauly, Georg Wissowa, Wilhelm Kroll, Kurt Witte, Karl Mittelhaus, Konrat Ziegler, eds. Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft: neue Bearbeitung. Stuttgart: Metzler, 189–198.
de Saussure Ferdinand 1881: KPNH. Mémoires de la Société de Linguistique 6, 119. https://fr.wikisource.org/wiki/%CE%9A%CF%81%CE%AE%CE%BD%CE%B7.
Schönfeld M. 1911: Wörterbuch der altgermanischen Personen- und Völkernamen. Heidelberg: Winter.
Smoczyński Wojciech 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Wilno: Uniwersytet wileński.
Toporov Vladimir 1979: Prusskij jazyk 2 (E–H). Moskva: Nauka.
Udolph Jürgen 1994: Namenkundliche Studien zum Germanenproblem. Berlin – New York: Walter de Gruyter.
Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas.
de Vries Jan 1962: Altnordisches etymologisches Wörterbuch₂. Leiden: Brill.
38
Acta Linguistica Lithuanica LXXVI
Page 15
An Attempt at an Etymological Analysis of Ptolemy’s Hydronyms of Eastern Balticum
Bandymas etimologiškai analizuoti Ptolemajo užfiksuotus rytinio Baltijos regiono hidronimus
S A N T R A U K A
Straipsnyje nagrinėjami keli Klaudijo Ptolemajo Geografijoje minimų rytinio Baltijos regiono, patenkančio į Europinės Sarmatijos erdvę, hidronimai. Kaip pažymi autorius, tai yra bandymas paaiškinti jų etimologiją. Geografija buvo paskelbta II a. viduryje. Straipsnyje cituojama Ptolemajo Europos Sarmatijos geografinė samprata, išvardijant upes: Chronus, Rudonis, Turuntus, Che(r)sinus, Albis, Visula. Žvilgsnis taip pat metamas į kitų autorių hidronimų interpretacijas ir komentarus, paminimi IV a. istorikai Marcianas iš Ponto Heraklėjos, kuris modifikuoja upių pavadinimus, ir Amianas Marcelinas. Šie vardai I a. tikriausiai buvo žinomi ir Plinijui. Plinijumi sekdamas, apie tai II a. rašė ir Gajus Julijus Solinas. Autorius išsamiai nagrinėja keturių hidronimų etimologiją, siekdamas paaiškinti, iš kurios kalbos jie kilo. Šie hidronimai – tai Chronas, Rudonas, Turuntas, Chesinas (vardai pateikiami pagal Eugenijaus Jovaišos monografiją Aisčiai. Raida. Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla, 2014, 121–162. Straipsnio autorius tik neseniai susipažino su E. Jovaišos Ptolemajo žemėlapio perskaitymu. – Red. kolegijos pastaba).
Ptolemas II a. po Kr. viduryje paminėjo keturis rytinio Baltijos regiono hidronimus, o Marcianas IV a. po Kr. juos pakartojo šiek tiek pakeitus. Šie hidronimai yra pirminiai baltų upių pavadinimų germaniški vertiniai, išimtis tik ‘Pōbōv, kuris leidžia nustatyti tiesioginę baltų hidronimo Irbė etimologiją. Tikėtina, kad hidronimas Chronus (gr. Χόνος) yra kilęs iš Mare Cronium, galimai atitinkantis Visula ar Kuršių marias bei jų įtakus Priegų, 173 Pregorą ar Akmenę.
Acknowledgement:
The present study was prepared thanks to the grant of the The Czech Science Foundation (GAČR) GA15-1221S. I am grateful to John D. Bengtson for correcting the English.
Įteikta 2017 m. gegužės 2 d.
VÁCLAV BLAŽEK
Ústav jazykovědy a baltistiky, Filozofická fakulta Masarykovy University, A. Nováka 1, CZ-60200 Brno, [email protected]
