JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Institut litevského jazyka

Směry vědeckého výzkumu: syntax, sémantika a pragmatika staré i současné litevštiny, dějiny litevské kultury a církevních textů.

ŽEMAITIŠKOS TAPATYBĖS RAŠKA: DĖLIONĖ IŠ KRETINGOS TARMIĖS ŽODYNO (2011) PAVYZDŽIŲ

nenech Samogitce ztratit trpělivost /

jinak to dopadne, jak bys nikdy nečekal // KTŽ, s. 459

Vyjádření samogitské identity: spojení příkladů z Kretinga Dialect Dictionary (2011) do jediného obrazu

Raději samogitce nezkoušej trpělivost /

jinak to dopadne, jak bys nikdy nečekal // KTŽ, s. 459

A N O T A C E

Žemáci jsou hodnoceni všelijak: jako tvrdohlaví, málomluvní, nepružní i nezdvořilí... Nic však neprozradí tolik o povaze člověka jako jeho vlastní řeč. Nejen to, co říká o sobě a o druhých, ale také jak to říká. Nejde tu jen o zdvořilost, nýbrž i o samotnou formulaci. Mluvčí si výjimečnosti svého vyjádření nemusí ani sám uvědomovat. O něco snáze ji lze rozpoznat, když je zachycena písmem. Mnoho perel ze žemaitské mluvené řeči je obsaženo ve Slovníku kretingského nářečí Juozase Aleksandravičiuse. Na základě údajů, které tento slovník poskytuje, se článek snaží ukázat, jak se v řeči Žemaitů projevuje jejich pohled na sebe samé a na druhé, na různé životní etapy, okolní prostředí i na možnost být sám a zároveň s druhými, při snaze vycházet spolu a dohodnout se.

KLÍČOVÁ SLOVA: Žemaiti, identita, autenticita, dialogičnost, hodnoty, závazky, emoce.

64

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

ANOTACE

Žemaiti jsou vnímáni různě: jako tvrdohlaví, mlčenliví, pomalí, ba i nezdvořilí... Nic však nedokáže lépe vystihnout povahu člověka než jeho řeč. Nejen to, co člověk říká o sobě a o druhých, ale také jak to říká. Nejde jen o zdvořilost, nýbrž i o volbu slov. Mluvčí si někdy ani nemusí uvědomovat výjimečnost svého vyjádření. O něco snáze ji lze rozpoznat, když je zachycena písmem. Řadu perel z mluvené žemaitštiny lze najít ve Slovníku kretingského nářečí Juozase Aleksandravičiuse. Na základě údajů, které tento slovník poskytuje, se článek pokouší ukázat, jak se v řeči projevuje žemaitský postoj k sobě samým i k druhým, k různým životním etapám, k okolnímu prostředí i k možnosti být sám a být spolu s ostatními, při snaze vycházet spolu a dohodnout se.

KLÍČOVÁ SLOVA: Žemaiti, identita, autenticita, dialogičnost, etika, závazky, emoce.

ÚVOD

Rozpoznání žemaitské identity člověka může být pro příslušníka jiné etnické skupiny (litevské, ale nejen té) varovným signálem. Pochop, člověče: je-li před tebou Žemait nebo Žemaitka, nemůžeš očekávat, že se s ním či s ní bude snadno komunikovat. Opravdu se Žemaiti a Žemaitky tak výrazně odlišují od příslušníků ostatních etnických skupin v Litvě? Proč je lze rozpoznat jako Žemaity i tehdy, když sami svou žemaitskou identitu nedeklarují mimo Žemaitiji nebo ve společnosti jiných Žemaitů? Například když dokážou skvěle mluvit spisovnou litevštinou¹, a přitom svou žemaitskou identitu vůbec nepovažují za něco výjimečného?

Nejčastěji se má za to, že žemaitská identita souvisí s odlišným způsobem myšlení² a hrubým způsobem vyjadřování, částečně podmíněným fonologií žemaitštiny³ i množstvím podivných slov, zejména přejatých (slavismů a germanismů). Na internetu lze snadno najít slovníčky, které se pokoušejí tuto hrubost a podivnost ilustrovat přejatými výrazy (Kalnuvienė, pa., 2007–2008; Skouds 2018), i sbírky anekdot (Žemaitė anekdota 2018). Existují samozřejmě i serióznější rozhovory, které upozorňují

¹ O obtížích při osvojování této schopnosti a o vlivu nářečí, který se může projevit, když Žemait mluví spisovnou litevštinou, viz: Grinaveckis 1973: 31–35; Zinkevičius 1994: 126–131.

² Při zkoumání příkladů z korpusu Silvijou Papaurėlė a Kazimierasem Župerkou a při provedení experimentu s volnými asociacemi se nejvýrazněji ukázaly tyto rysy žemaitské identity: tvrdohlavost, vytrvalost a trpělivost (Papaurėlė, Župerka 2010: 190–192, 195–196, 197–198).

³ Dėl žemaičių kalbos statuso žr. Pabrėža 2017: 43–48. Išsamų žemaičių kalbos tarmių ir patarmių fonologinės sistemos aprašą žr.: Girdenis 1967, 200; Atkočaitė 2002; Murinienė 2007.

Straipsniai / Articles

65

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

o ohrožené žemaitské identitě nebo o potřebě zralého sebeuvědomění i úsilí nutného k jejímu zachování (Žimkutė 2008; Kajenas 2013).

Otázkám dějin a současnosti žemaitského sebeuvědomění a identity se v poslední době dostává stále větší pozornosti (srov.: Bliūmas 1997; Pakalniškis 2001; Papaurėlytė, Župerka 2010; Petreikis 2012; Pabrėža 2017: 31–36), ale stále zbývá mnoho neprozkoumaného, přestože půda pro výzkum je již poměrně dobře připravena. Pokud jde o vydávání pramenů žemaitské mluvy, můžeme se radovat z úspěchu, který potkal severní Žemajty z Kretingy a severní Žemajty z Telšiai⁴. Severní Žemajty mají několik publikovaných pramenů dokládajících jedinečné dědictví žemaitské mluvy z druhé poloviny 20. století⁵:

1) Danguolės Mikulėnienės ir Daivos Vaišnienės sudarytą Juozo Aleksandravičiaus Kretingos tarmės žodyną (Aleksandravičius 2011), kurio iliustracinei medžiagai būdingas dialogiškumu pasižymintis autentiškas šiaurės žemaičių kretingiškių kalbėjimas, žodyno sumanytojo kruopščiai užrašinėtas apie 60 metų⁶;

2) texty severních Žemajtů z Telšiai, připravené Aleksem Girdenisem a publikované v knize z roku 1996 Taip šneka tirkšliškiai: šiaurės žemaičių telšiškių tarmės tekstai su komentarais, které se vyznačují soustavnou dialogičností, impulzivností a autenticitou⁷;

3) Birutės Vanagienės Šiaurės vakarų žemaičių žodyną: Ylakių, Lenkimų, Mosėdžio, Skuodo, Šačių apylinkių šnektas (I t. – 2014, II t. – 2015). Žodyno pavyzdžiai (kartoteka kaupta 1957–1996 m.; žr. Vanagienė 2014: XXII) yra ir autentiškajam dialogui, ir pasakojimui priskirtino diskurso pobūdžio.

⁴ Hranice oblastí nářečí severních Žemajtů z Kretingy a Telšiai a příklady mluvy a transkripce viz v Databázi nářečního slovníku sestavené Institutem litevského jazyka.

⁵ O rozdělení žemaitského nářečí na severní žemaitské nářečí, takzvané donininkské, a jeho jazykových zvláštnostech viz Zinkevičius 1994: 85–87, 112–120; o zásadním rozdílu severních Žemajtů z Telšiai oproti těm z Kretingy, založeném na střídání u, i// o, ę v nepřízvučných slabikách, viz tamtéž: 114.

⁶ Období sběru materiálu do kartotéky slovníku a jeho sestavování – od poloviny 40. let 20. století do roku 2004 (srov.: Mikulėnienė 2011: XII; Vaišnienė 2011: XX).

⁷ V knize nářečních textů Taip šneka tirkšliškiai: šiaurės žemaičių telšiškių tarmės tekstai su komentarais jsou uvedeny rozhovory rodinných příslušníků Alekse Girdenise a sousedů, kteří žili v okolí Tirkšliai v okrese Mažeikiai a jejichž rozhovory byly v letech 1968–1985 tajně nahrávány skrytým mikrofonem. Jako příbuzný pramen záznamů mluvy tohoto nářečí je třeba zmínit sbírku textů sestavenou Juozasem Pabrėžou, Vida Marcišauskaitė a Asta Leskauskaitė Šiaurės žemaičiai telšiškiai (2013). Jde v zásadě o texty ze stejného období, jejichž značnou část rovněž tvoří nahrávky pořízené A. Girdenisem. Je pravda, že míra autenticity těchto rozhovorů je poněkud odlišná, protože účastníci zachycených řečových situací byli cíleně dotazováni a věděli, že se jejich rozhovor nahrává.

66

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlinė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

V uvedených publikacích bylo autentické žemaitské mluvení zachyceno a stalo se součástí písemnictví⁸. Cílem tohoto článku je přiblížit první z uvedených zdrojů ilustrací žemaitské řeči, zahrnující nejdelší období soustavného zaznamenávání materiálu – Kretingos tarmės žodyną (dále jen KTŽ), který představuje mentalitu lidí hovořících kretingišským nářečím severní žemaitštiny. Pozornost bude zaměřena především na to, jak se v¹⁰ ilustračním materiálu¹¹ tohoto slovníku odráží vnímání identity mluvčího a osob v jeho okolí. Pojetí projevů identity vychází ze soustředění na nejčastěji se opakující modely výpovědí; pozornost se přitom zaměřuje spíše na výjimečnost sémantiky fráze, věty či delšího úseku diskurzu, někdy i na jeho strukturu, než na zvláštnosti jednotlivých lexikálních jednotek (proto nejsou důležitá druhá slova, nýbrž ilustrační příklady), a zejména na užívání frází podle modelu, který není vlastní spisovné litevštině. Taková skládačka opakujících se úseků diskurzu vyznačujících se osobitostí může odhalit škálu hodnot připisovaných Žemaitům a modely vnímání světa, které jim jsou vlastní a které se příslušníkovi jiné etnické skupiny mohou vzhledem ke své osobitosti a podivnosti jevit jako spojené se zcela jinými vlastnostmi a cíli, než jaké ve skutečnosti označují.

Struktura této studie je následující: úvodní část stručně popisuje síť hodnotových postojů, která určovala zásady výběru materiálu pro výzkum a může pomoci určit nejvýraznější rysy žemaitské identity. Dále jsou zvláštnosti diskurzu odrážející osobitost žemaitského světonázoru seskupeny podle sémantiky, někdy také sémiotiky; pojednává se o jejich významu a některých aspektech formulace a zároveň se upozorňuje na příčiny a motivy výjimečných výpovědí, někdy také na gramatické zvláštnosti struktury a stavby některých frází či vět. Výběr materiálu

⁸ Je třeba zmínit ještě jedno vydání nahrávek žemaitské řeči – texty v kretingišském nářečí severní žemaitštiny s komentáři, které připravila Zofija Babickienė se svými kolegyněmi (2007).

⁹ Podle názoru Daivy Vaišnienė by se Kretingos tarmės žodyną spíše slušelo nazývat nikoli Slovníkem kretingoského nářečí, nýbrž „Slovníkem kretingoského místního nářečí (nebo místních nářečí okolí Kretingy)“ (srov. Vaišnienė 2001: XX). Pokud však slovník neposuzujeme podle lokalizace míst sběru materiálu a rozlohy přibližně 600 km² a hranic tohoto místního nářečí uvedených autorem v Úvodní poznámce, jež J. Aleksandravičius zamýšlel, lze název zcela obhájit, protože materiál slovníku výborně ilustruje způsoby mluvení a myšlení všech kretingišských mluvčích severní žemaitštiny. Více o hlavních nářečních rysech, struktuře slovníku a principech zvoleného způsobu zpracování viz: Aleksandravičius 2011; Vaišnienė 2011: XIX–XXII.

¹⁰ Volba smíšeného typu slovníku – oscilujícího mezi diferenčním a úplným – byla nejspíše dána autorovými postoji k jinému a dlouhému, různě členěnému období zapisování slov, srov. Vaišnienė 2011: XXI.

¹¹ O tom, že je tento slovník nejvíce ceněn jako jedinečný zdroj nářečního materiálu, viz: Mikulėnienė 2011: VII; Vaišnienė 2011: XXIV. Ve snaze zachovat tuto jedinečnost zůstaly ve slovníku i významy slov, které nebyly rekonstruovány zcela přesně (srov. Vaišnienė 2011).

Straipsniai / Articles

67

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

metoda – selektivní intuitivní, zaměřená na modely frází, které se vyznačují osobitostí a/nebo se často opakují jako strukturální typ. Vzhledem k velmi rozsáhlému výzkumnému materiálu a tomu, že elektronická verze KTŽ dosud nebyla zveřejněna, není předložena statistická analýza, avšak doklady produktivnějších sémantických či sémiotických modelů jsou ilustrovány řadou variantních příkladů. Výběr příkladů žemaitské řeči v článku se snaží co nejpřesněji vystihnout fonetickou transkripci používanou v KTŽ¹².

1. PROJEVY ŽEMAITSKÉHO CHOVÁNÍ VE SVĚTONÁZORU MLUVČÍHO KTŽ

Než začneme hovořit o složce žemaitské identity, je třeba zdůraznit, že značná část materiálu ilustrujícího KTŽ sestává nikoli z úseků monologického vyprávění, nýbrž z aktivního dialogického diskurzu, např.:

1) nò kąp ėt? // – gėr / ėt kąp par_svėista // 91

2) kąp tàu bèt? // – kąp kėlo kùoje / tēp er_ėt // 91

3) kąp_tò gīveni? // – tēp sàu / vẹdọtenė / nē gėrā / nē prastā // 484

4) vọ_kū tò fọrgaũosi / ka_ėtį_tõrgo? // – ėtò sàv parūodītė er_ėtėtūs pasėveizietė // 460

5) ar_ėsėu nòmėi / a_nòi? // – nòi nòt / tūjau ėsėu // 261

6) šėkėis smòkės / jọ_matau / tòrį // jė / vọ rasi nòn patė rėks // 335

7) kąp_às ėsọ / ka_līn? // gėrā / ka_līn / gėrā augsi // 217

8) nu_mamā gavāu nǫksa i_nǫgara òž_niekus // gavā nǫksa òž_naklūsima // 258

9) sò_anò nieka rìmta naešvēsi / òns tik plòskòu / e_vėskas // pākòl jāuns // e_plòskòu / vọ ka_apezānės / e_ṣorimės // 310

Je pravda, že většinu ilustračních příkladů z KTŽ tvoří fráze nebo věta pronesená jednou osobou, jejich aktivní dialogičnost však prozrazují zejména často volené věty s deontickou modalitou, v nichž se hojně užívá tázacího nebo (i) rozkazovacího způsobu či jiných gramatických ukazatelů dialogičnosti, například oslovení a výrazů emocí – citoslovcí, zvukomalebných výrazů, nadávek apod. Např.:

¹² Více o principech a zvláštnostech této fonetické transkripce viz: Aleksandravičius 2011: 17–18; Vaišnienė 2011: XXII–XXIX.

68

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėjonė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

užití způsobu či jiných gramatických ukazatelů dialogičnosti, například oslovení a výrazů emocí – citoslovcí, zvukomalebných výrazů, nadávek apod. Např.:

10) pavažuk tūolau // 477

11) kās pri jūsa nāuji? // 319

12) a_nēsi pri_dārba natakšuojes¹³ // 438

13) vòi kū ānēi vārga vēsa nākti pri_tā snāpsē // 318

14) navartaluokēties ont_slāžūolē / vakā // 476

15) vakā / jūs dėdė sūntat / nurārinsēt kū_nuors nu_lentīnā // 335

16) vėžluok grētū / jō pavielōusē // 483

17) a_jūs žēnuot / kām ī_jūsa žōsis / mūsa āvėžos // 458

18) kēik dōusi radū / rādau tāva brokštēlē // 332

19) bēn_ēsi rōganūtis / ka_tēp ēsdīkāuji // 332

20) ēk_tō nu_mōna gālū sō_vēsās sava rakibālas¹⁴ // 334

To umožňuje považovat za nejvýraznější rys ilustrativních dokladů tohoto slovníku jejich autentickou dialogičnost, která z hlediska formulování frází, podoby dokladů i jejich vzniku ukazuje jiný způsob diskurzivního vyjádření, než jaký je typický pro vyprávěný narativ (vyhýbá se rysům vyprávění zaměřeného na vzpomínky¹⁵), a chápat tento slovník jako zdroj úryvků a příkladů řeči typické pro Žemajty v běžných každodenních situacích. Schopnost J. Aleksandravičiuse vybrat jako většinu ilustrací v KTŽ úryvky každodenních rozhovorů, nikoli diskurz zachycující vyprávěcí styl, činí materiál tohoto slovníku živějším, než by se dalo očekávat vzhledem k tomu, že ilustrace v KTŽ jsou dědictvím období pokrývajícího druhou polovinu 20. století, kdy se při dialektologických zápisech hlavní pozornost soustřeďovala na vyprávění nejstarších, nejusedlejších informátorů. Co vedlo k tak úspěšnému výběru ilustračního materiálu KTŽ, lze jen hádat. Jedním z důvodů může být to, že iniciátor KTŽ sbíral a zapisoval materiál sám a nejspíš to dělal v prostředí, v němž se dokázal stát informátorům blízkým a téměř neviditelným; možná také zapisoval nejzajímavější fráze tajně nebo zpaměti. Diskurzivní úryvky v KTŽ velmi často ukazují, že mluvčí-informátor nebyl pasivním účastníkem obráceným ke vzpomínkám a vyprávění o minulosti, nýbrž aktivním účastníkem situace, jehož řeč souvisí s reálnými každodenními situacemi a aktuálními úkoly. Šlo o člověka, kterého zajímala přítomnost a nejbližší budoucnost, a proto se poučení a hodnoty odhalují v krátkých frázích.

¹³ taksōti, tākso, taksōja, ~ōjē – ‘ležet rozvalený, ležet natažený, ležet’ KTŽ 438

¹⁴ rakýbalas – ‘nástroj’ KTŽ 334

¹⁵ Apie prisiminimams būdingą naratyvą žr. Harré 2008: 702–703; apie pasakotojo, kaip įvykių liudininko, vaidmenį žr. Kurokawa-Buzan, Zamorski 2009: XII.

Straipsniai / Articles

69

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Článek vychází z předpokladu, že ilustrace v KTŽ zachycují určitý obraz mluvčího¹⁶, který zastupuje zkušenosti a výpovědi mnoha blíže neurčených (nebo jejichž identita není odhalena) jednotlivců a který se vynořuje při pokusu roztřídit určité vzorce výpovědí vyvolané různými každodenními situacemi. Takové výpovědi jsou každému, kdo vyrostl v žemajtském prostředí, dobře rozpoznatelné, každý je však hodnotí jinak – jako přijatelný, či nepřijatelný způsob mluvy. Identita žádného člověka není dokonale jednotná (Helm 2009: 13), ale některé rysy každého z nás se přesto projevují výrazněji. To nás vede k domněnce, že lidé, kteří považují podobně strukturované fráze a podobné typy hodnocení za normu, musejí mít něco společného. Už jen proto, že byli takto vychováni a jsou spojeni s možnostmi takového chování, které jim byly předestřeny – mohou být nepřijatelné, nemusejí být obvyklé, ale přinejmenším jsou známé. Výpovědi zachycené v KTŽ, které reprezentují určitý model chování a odhalují, co je pro mluvčí důležité, proto mohou pomoci vytyčit určité kontury identity, nevyhnutelně příznačné pro osoby žemajtského původu už jen proto, že vidí a mluví žemajtsky, tedy určitým způsobem.

2. ZÁKLAD: KRITÉRIA PROJEVŮ OSOBNÍ IDENTITY

Při pokusu poskládat obraz rozdělený do mnoha detailů do jediného zobrazení je zapotřebí určité opory. Jako vhodný rámec pro začátek skládání mozaiky žemajtské identity podle KTŽ posloužila síť hodnotových orientací navržená Florence Kluckhohnovou a Strodtbeckem L. Fredem (1961), tvořená trojčlenným systémem zaměřeným především na vztahy mezi lidmi, pojetí času a činnosti a jejich vyjádření (Dumont 2002 [1983]: 256; Hils 2002).

2.1. Obrysy sítě hodnotových orientací

Abychom sestavili zamýšlenou mozaiku žemajtské identity, je třeba číst KTŽ jako román¹⁷, jehož postavy (nūsmenti a išplėtini) odhalují krátkými frázemi

¹⁶ Pojmy „mluvící“ a „mluvčí“ se v článku používají jako synonyma. Mužský rod je zvolen jako obecný a může zastupovat mluvčí obou pohlaví, pokud pohlaví mluvčího není z úryvku zřejmé.

¹⁷ Zde by se nabízelo srovnání s dílem Julia Cortázara „Nebeský šach“, kde se čtenář musí neustále vracet z jednoho místa knihy na jiné.

70

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

tajemství osobností, a umožňuje tak čtenáři objasnit význam hodnot, které utvářejí jejich světonázor. Pochopit systém hodnot a modely vyjadřování hodnocení za účelem určení identity je velmi důležité, protože když člověk něco hodnotí, vždy tím popisuje i sám sebe nebo odhaluje svou podstatu (Helm 2009: 12). Spolehlivost hodnocení může nejlépe zajistit autentická řeč, protože celkové porozumění druhému člověku lze získat pouze rozhovorem s ním. Podle Martina Bubera se druhý člověk odhaluje jako skutečně jsoucí pouze v dialogu; každý jeho výrok, čin a postoj je označen jedinečností, která umožňuje rozpoznání (Philips 2011: 30). Rozhovor je nejvýrazněji reprezentovanou součástí nevyhnutelné vzájemné interakce, která zahrnuje komunikaci jak s lidmi z nejbližšího okolí, tak s členy komunity, jež nás obklopuje.

Hodnoty se považují za součást osobní identity a normy, které nejvíce ovlivňují rozhodování člověka (a tedy i jeho identitu), jsou chápány jako zásady chování (Helm 2009: 12–15). Je důležité objasnit emoce, které člověka nejvíce odhalují, jako je čestnost a stud (Helm 2009: 11), a hlavní kritéria vyjadřování osobní identity, která jsou určena závazky. Bennet Helm (2009: 17) rozlišuje tři skupiny závazků a s nimi spojených emocí.

Přechodné závazky (angl. transitional commitments) souvisejí s amplitudou hlubokých emocí, která určuje směr postoje (Helm 2009: 23–27). Tuto amplitudu lze zaměřit do minulosti, když si člověk vzpomíná (například obava či úzkost, které vznikají při strachu o hodnotové měřítko blízké osoby, jsou považovány za emoci spojenou se zesnulým, s. 27), nebo může být pozitivní a zaměřená do budoucnosti, jako emoce očekávání (spojená se sebedůvěrou (angl. self assurance) coby schopností dostát normě hodnotového měřítka, s. 25).

Hodnoticí závazky (angl. tonal commitments) určují pozitivní nebo negativní emoční tón. Když člověk něco hodnotí, určuje a popisuje svůj vztah k hodnocené věci či osobě – taková identifikace je neoddělitelná od něj samého (s. 14). Hodnoty jsou vtěleny do identity, která se řídí hodnotami, z nichž se skládá (s. 14). Osobní identita je neoddělitelná od životního stylu, který člověk považuje za hodnotný; to souvisí se závazky, které zvolený životní styl vyžaduje (srov. s. 14). Vyjadřování osobní identity je vrstevnaté. Chceme-li tedy určit sílu hodnot, musíme porozumět hodnotovému měřítku, které tvoří součást naší identity. Důležitost člověka pro něj samotného je neoddělitelná od souhrnu hodnotících hledisek, která ho utvářejí; člověk a jeho hodnoty se navzájem předpokládají jako střed pozornosti a jeho aspekty (s. 31). Hodnoty vtělené do osobní identity člověka vedou k tomu, aby si zvolil určitý životní styl – takový, který považuje za hodnotný (s. 28). Intuitivně chápaná úroveň hodnot určuje osobní identitu (s. 28).

Základní závazky (angl. focal commitments) jsou založeny na péči (s. 15–19). Znamená to, že se někomu zajišťuje blaho, které závisí na tom, jak je toto blaho chápáno a jak důležitá je daná věc či osoba pro toho, kdo o ni pečuje

Straipsniai / Articles

71

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

(s. 18–19). Péče o druhého vždy vyžaduje pozornost a činy, pozornost a činy?

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

fráze odhalující okolní prostředí. Takové fráze z KTŽ budou dále rozebírány jako výroky mluvčího:

1) o sobě samém a o druhých (se zaměřením na funkčnost těchto frází na ose já–ty–třetí osoba–kterýkoli jedinec);

2) o čase a prostoru (při pojednání o proměnách hodnocení sebe sama a okolí v různých životních obdobích a obdobích ročního cyklu);

3) o bytí a činnosti (se zaměřením na různé možnosti samostatnosti a spolupráce a na hodnocení těchto možností).

3.1. Postoj k sobě a k druhým

3.1.1. O sobě při rozhovoru

Materiál KTŽ umožňuje nahlédnout jak na sebevědomého a empatického mluvčího, tak na člověka, který ironicky popisuje své minimální potřeby či určité povahové vlastnosti (citlivost, usedlost apod.), například:

21) on stobērkāulo tōr gālvā / vò on gālvō kopē // 395

22) āš ēš tōki mēnkštuolē¹⁹ // vēš gāluos // 239

23) prī tā žemē ēš vēsa ōmžī prisērēšes // 318

Mluvčí rád zdůrazňuje osobitost osvojených schopností, svou fyzickou zdatnost, odvahu, univerzální schopnosti projevující se v určitých situacích či omezené možnosti, například:

24) āš mūo pasēstuo on gālvā // 24

25) gvėnō sō cėgōnās er ēsnōkāu cėgōnēškā // 60

26) kās mòn bēs kiluomēteris / iš pārēto grēta vēn // 484

27) tōmsies iš nālō bējōte // 439

28) kūra pri̇ vēš dārbī dābā ēto // 159

29) āš gālō tikta prāngenē²⁰ ēgėrte // 318

Převahu v určitých osobních schopnostech (získaných nebo daných osudem) se často zdůrazňuje přirovnáním, například:

30) tās mòn ir žōki vētō pakēlē // 442

Přirovnání může odkazovat ke konkrétnímu prostředí (např. místní příslovce ten), nebo být zobecněno (srov. příklady 33–34 s předložkovou konstrukcí „za“, která nepřímo zdůrazňuje vlastní úspěch, nebo s frází ani jeden člověk, která zdůrazňuje vlastní výjimečnost), například:

31) āš būou tēn veso senū // 489

32) āš būou tēn veso stėprēs // 489

¹⁹ minkštanėlis, ~ė – ‚kdo je citlivý, má měkkou povahu‘ KTŽ 239

²⁰ prāngināi – ‚ne postupně, s vynecháním jednoho‘ KTŽ 318

Straipsniai / Articles

73

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

33) mōna tētis ož̇ves gēr̄us // 449 34) ni_vēns žmūgos tēik naēger ōndēns kāp_ās // 256

Někdy mluvčí v KTŽ otevřeně hovoří o lehčích či závažnějších zdravotních potížích, např.:

35) eṧ sendēina dėdē nagalings / ni_pri_darba nėso // 248 36) bēški pabēgo e_tūjau dikstē²¹ // 77 37) mōna rōnkas e_klōjes dėle plēsē // 303 38) mōn vēdōre ožtoka // 458

S důvěrou v partnera se může poradit (někdy přirovnáním vytváří dojem veselosti, viz příklad 40) o věcech, které nebývá snadné pojmenovat, ani když jsou zjevné, např.:

39) šitas²² atskėlėu tūks sōr̄žes / navikas / ba_upa // 346 40) vārgtō kāp mōsēs pālavuos // 277 41) eṧ sōsegrāūs / nēka nabnōro / eṧ tēp kāp_kārte vēdāms // 482 42) ēk_tō / žālī žālī / kāp mōn nabsēnkas gīventē // 496 43) mōna abōdōms vākōms mēns protēlis // 22 44) sūnoks mōna gīvenēms / āli nēks napadēs / ko_pridēs e_bēdavuotēs // 74

V KTŽ je obtížné najít zmínky o trvalých (dlouhodobých) sociálních rolích mluvčího, nejspíš proto, že jsou mluvčímu i adresátovi zřejmé; může však být zmíněna dočasná úřední role vykonávaná společně s dalšími osobami²³, např.:

45) mēs tū_kārt kėlē ojē²⁴ medinčēms²⁵ žōkus vāriem // 464

Aby zdůraznil svou osobní nezávislost, může mluvčí v KTŽ uvést, že nemá hodnotové závazky, nejspíš rovněž dočasně, např.:

46) kās mōn / nā_patī / nā_vākā // 248

V KTŽ lze najít příklady ukazující, že si mluvčí není jistý, zda se ho adresátovi podařilo poznat, nebo přiznává, že se zmýlil při pokusu určit totožnost jiné osoby; někdy se za nepříznivých okolností na rozpoznání druhé osoby zapírá a vyčítá jí to, např.:

47) a_tō mōni matā? 31

²¹ dyk̄ti, ~sta, ~o – ‚dusit se, strádat‘ KTŽ 77

²² šitas adv. – „tudy“ KTŽ 414

²³ O já jakožto adresát textu, včetně případů, kdy se zohledňuje vztah k my, viz Rosinas 1996: 36.

²⁴ ūjis – „vozka“ KTŽ 64

²⁵ medinčius – „lesní strážce, hajný“ KTŽ 232

74

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

48) už jsem sám viděl / že opravdu přišel²⁶ // 305

49) ten člověk tu nebyl / podíval jsem se kolem // 478

50) [přijde? //] – ne / nepřišel / pokřižoval jsem se // 497

Režim mluvčího v KTŽ přímo souvisí s porozuměním významu prostředí a vyvíjejících se situací nebo s rozpoznáváním nálad jiné osoby (určených řečí těla), např.:

51) stojíc opodál na mě mrkl // a já všechno pochopil // 239

52) co s těma očima, děti / stejně jsem se neodvážil // 23

53) naše sousedka kráčela se svěšenou hlavou / pochopil jsem / že se něco stalo // 210

Odvolání na úspěšné vidění lze využít k potvrzení porozumění a/nebo utváření pojmů, např.:

54) sám jsem všechno viděl // 287

55) mám za to, že jsi hříšná / tváříš se červeně // 116

Pochopení významu vidění vede ke stížnostem na poruchy zraku (všimněme si absolutizace významu popisovaného děje prostřednictvím záporu nebo příslovce), např.:

56) když někam půjdeš / já už neuvidím // 439

57) mɔn tɔnkē akis šōl lāuko // 440

58) tēk pavarġāu / kad_er_ākis pradējė raibluōte // 332

59) ka_kėlōu kūli / e_žėžėpas²⁷ ēš_ākū ēšlėke // 502

V KTŽ je mnoho odkazů podobného typu, které ukazují, že mluvčí slepě střeží svůj osobní prostor a zákazy či poznámkami se snaží nepouštět druhého člověka příliš blízko; jde o mocného člověka, který (se pokouší) narušit hranice tohoto prostoru nejen pohledem, ale i jinými způsoby, např.:

60) tūoks apsėmōrglōjes e_dābar lēni mɔn i_akis // 378

61) Neviděla jsem, jak se mu oči rozšířily // 23

62) Co to se mnou provádíš? 116

63) Nenacházej mi chyby²⁸ // 327

64) Nechybím ti²⁹ / dojdeš na řadu později // 331

65) nehněvej se na mě / jaký jsi modrý // 238

66) nezlob se na mě // 242

67) nezlob se na mě s takovými ošklivými šaty // 445

68) neohlížej se na mě těma svýma ošklivýma rukama // 445

26 aplėstōi – ‘prudce se rozmachovat’ KTŽ 305

27 žėžėpa – ‘jiskra’ KTŽ 502

28 apipurslōti – ‘postříkat slinami, poplivat’ KTŽ 327

29 apitrōti – „vycenit zuby“ KTŽ 331

Straipsniai / Articles

75

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

69) kūo_tò tēp on sèk̇vemnė / môn pòti sāva dāsė? 201

70) naḋl̇ink cė sāva plā̇kū / apiplaukėniesi môn // 303

71) nannauk̇eniek mônā draḃūžu ṡo sāva tāuk̇enūms ṙonk̇oms // 442

Výčitky nebo pomluvy namířené proti druhé osobě vnímá mluvčí také jako hrozbu pro svou identitu, a proto chce objasnit příčiny takového chování, požaduje omluvu nebo například navrhne:

72) kūo_tò môn jēḋi kāuras dēnas? 95

73) kūo_cè kneṡi pri_mōnes vėsa laika? 178

74) ka_pradēje šauk̇ṫe on_mōnes / aṡ_šūoks / aṡ_ūṫoks / aṡ_anṅoks // 26

75) naduvenūso vėsa ōṁżo / jē naatsēprāisi // 79

76) ka_v̇eṡuokės žūdēs môn jēmė kērnōtė³⁰ / aṡ er_ęṡėjau // 156

V některých situacích dočasně narušujících jeho fungování rád mluvčí v KTŽ popisuje svou mizející podobnost se sebou samým barvitými přirovnáními, například:

77) parēdāms nušlaṗau kāp žōrkė // 93

78) ėšō kāp vėštā nušalōsi / nūčōkosi // 66

Tělesné změny a změny v tom, jak se člověk cítí, způsobené nemocemi se popisují jako stav navrácený do předchozí podoby, nebo dokonce jako změna identity, srov.:

79) àṡ stabūklīngā ėsgėjāu // 387

80) àṡ tūos kōżis³¹ pasidārā po_lēgā // 167

Je zřejmé, že změny vzhledu a tělesných pocitů mohou vyvolat emoce, jako je strach nebo údiv, např.:

81) bīṡos raudūnis nōni tūjū ēšmūs / ka_ęṡgēsto // 337

82) tēp ėsgandēna tas_kēps / ka_ė_dabar būgolis tēbēm // 41

83) mōn e_pakaušis pranēžā / ka_ė_egerdā tūokē naujīna // 259

Mluvčí v KTŽ poměrně zřídka přímo uvádí předměty svých myšlenek, ledaže jde o nástroj, jídlo nebo povětrnostní podmínky, např.:

84) mōn gerāusē ṡo savōjuō kaplō rāutė ṙoṗotės³² // 145

85) mōn klecknē³³ e_būosi pabūk // 169

86) mōn šēkēle e_būosi pabūk // 58

87) darīkem e_viedaru š_karta / às jau pasēlgau³⁴ // 477

88) mōn tink tūoki viēsoma / nē ṡsali/ nē pārkaisti // 483

³⁰ kērnoti, ~oja, ~ojė 2. ‚nadávat, mluvit neslušně‘ KTŽ 156

³¹ kūzis, ~ė – ‚rozmazlený člověk‘ KTŽ 167

³² ropote – ‚brambora‘ KTŽ 349

³³ klecknė (hybrid.) – ‚polévka s bramborovými knedlíčky ze strouhaných brambor‘ KTŽ 169

³⁴ Upozorňuje se na dvojí odkaz na reflexivní tvar – pasilgaus.

76

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

Mnohem častěji mluvčí KTŽ vyjadřuje své záliby a hodnocení nepřímo – zdůrazňuje to, co se mu nelíbí, pomocí eliminace. Pomocí záporných konstrukcí lze zcela otevřeně vyjádřit nostalgický vztah k rodnému kraji, např.,

89) jō jėgo nābūt tūos žėmes / gimtėnes / ę.mōnes nābūt // 58,

a označit osoby, které nemá rád, jejich vlastnosti a zvyky, např.:

90) tūoki navīkosi žmogaus nabōn ni_mātės³⁵ // 253

91) nanōro ni_mātė tūokuos ēšspruogtās / vō_žantēs / ni_ēš_tiola // 129

92) namīlo sō_svetėmās drabūžēs darītės // 238

Nepříjemný vztah k obviňovanému objektu lze často vyjádřit některým zdůrazňujícím, hyperbolizujícím či absolutizujícím záporným slovesem, např.:

93) žōikėna mōn nātik / napsėvėžo³⁶ ānuos vālģītė // 494

94) ni_vēžėtė napsėvėžo ānuos vērtā vālgī // 483

95) nāsarė patāisė vālgī šėrdā apklėlės tavdāu // 194

96) āba ās atskėisōs kūože so_pėina / āba čīstā navaļgīso // 21

97) vui kap ās nākėnto paveikslavėmōs // 288

98) baisāse nākėnto narnėklū / vō tūoki vīra gavāu // 251

99) tūoke jau aldabėjes³⁷ ę_nākėnto // 24

100) mōn dėdlė nātik kēršās kāulės / nākėnto ānū // 157

K přesnému popisu nějakého chybějícího rysu se rovněž využívají záporné konstrukce, např.:

101) ās nābrō meiga / mēgto kāp žōikės kāuro mēgō // 494

102) tas_mōna vāks tāsė³⁸ vėsa nākti / ās ni_akū nasomērkāu // 442

V KTŽ jsou příklady, kdy se mluvčího neochota vyhovět přání partnera v rozhovoru (nejspíše po dotazu na jeho záměry) vyjadřuje vyhnutím se záporu, např.:

103) tūokėi šāltė ās ēso tū i_mesta / ėk_tō šēktė // 450

Momentní situace odpovídající jeho vlastní obratnosti (neobratnosti), úspěchu (neúspěchu), které mluvčí KTŽ vyvolal, může popsat i tak, že se zcela vyhne slovesu, srov.:

104) ās tėisā i_ōpi sō_vės nėsnė // 256

105) dīngt mōn i_gāva nė sō_ans / ę_lēkāu gīvā // 77

³⁵ Ale podobnými konstrukcemi lze ve větě (pokud označovaný objekt nemá záporný přívlastek) vyjádřit také pochvalu, například: tūoki nērkala nabōn ni_kāstavojęs KTŽ 39.

³⁶ apsivēžti – „snášet“ KTŽ 483

³⁷ aldabė – „kdo dělá hluk“ KTŽ 24

³⁸ tašyti, tāšo, tāšė intr. – „silně kašlat“ KTŽ 442

Straipsniai / Articles

77

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

V KTŽ lze najít úseky diskurzu, v nichž je zaznamenána mluvčího obava z budoucích situací, které nemá pod kontrolou. Takovou obavu vyjadřuje předávání závazků (spojení žádoucího výsledku s příslibem adresátovi nebo snahou získat takový příslib od adresáta) či pokyn, např.:

106) atidūs jūms gyvenam³⁹ / vọ_mōni torjeset nukārṣinte // 147

107) jė trūpītomės⁴⁰ mō numē / a_pavėdī i *krėtinga palīdote // 457

108) ka_mōnes nabūs / mōna manumėlė tōriesi oževiėte⁴¹ // 49

Mluvčí jsou aktivní v tom, že spory a konfliktní situace spojují s nepříjemným pocitem a sebevyjádřením, např.:

109) vò / tūks ànòos drōžėms tēse vėskū i_akis / mōn nāink // 81

110) tō gailėsis / pašō hāuks kāp šō / jė mōnes naklausi // 152

111) tėp_ās atšūrė ān atsakā / ka_paskū gailėjās // 33

Existují příklady, kdy se v konfliktních situacích s člověkem s odlišným postojem dosáhne velmi stručné a jasné komunikace, např.:

112) – āš nāteko i *dėva tēva //

– tō_nāteki / vọ_āš tēkò // 447

To samozřejmě neplatí vždy. V KTŽ zaznamenané vyčíslení možností vykonání činností pomocí příslovcí s kvantitativním významem pro násobnost⁴² až do tří (namísto obvyklého uvedení dvou variant⁴³) umožňuje vnímat mluvčího KTŽ jako člověka vytrvalého v různých situacích, například nejen při snaze zapomenout na starosti a usnout, ale také při pokusech uskutečnit vážnější záměry, např.:

113) ver̃tās e_veinēp / e_ōnrep / e_etrėp⁴⁴ / vės tas_pats // 54

114) jė_veinēp nāšēs / ōnrep darīso / vọ_jė_nē / trėp darīso // 54

3.1.2. Přímé odkazy na adresáta

Ilustrace z KTŽ ukazují, že totožnost přímého adresáta je mluvčímu nejčastěji dobře známa, je jasná a samozřejmá. V centru pozornosti mluvčího se obvykle ocitá blízký člověk, s nímž společně tráví značnou část života, a proto je spojují určité závazky vyplývající nejen z touhy komunikovat, ale také z určité sociální role (matky, otce, manžela či manželky apod.).

³⁹ život – ‘statek, půda, hospodářství‘ KTŽ 109

⁴⁰ trōpīti, ~ja, ~jė (sl.) – ‘mířit, trefit se‘ KTŽ 456

⁴¹ užvežti – ‘starat se‘ KTŽ 49

⁴² Srov. Ulydas 1971: 435.

⁴³ Srov. popis podobné situace: e_veinēp metōs /e_kētēp metōs / nikāp naōmō // KTŽ 257; 484. Zde mestis znamená ‘živit se‘, viz KTŽ 257.

⁴⁴ tretėp – ‘třetí‘ KTŽ 454

78

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

Odpovědnost se pojí s osobou a s požadavky, které jsou na ni kladeny. Nejednou se setkáváme s přesvědčením, že podstatu člověka nelze změnit (srov. příklady 264–269, které tento názor ilustrují), avšak výroky mluvčích v KTŽ, jež ilustrují skutečné každodenní situace, zjevně ukazují na potřebu adresátovi poradit nebo ho poučit napomenutím, rozkazem či pochvalou. Způsob rozhovoru s partnerem, zachycený ve většině ilustrací KTŽ, odhaluje, že přímým adresátem je osoba mluvčímu velmi blízká (dítě, manžel či manželka, matka, otec, bratr, sestra apod.), o kterou pečuje a za kterou se cítí odpovědný. Proto si všímá každého činu, který se vymyká obvyklému, a nějakým způsobem mu to dává najevo, někdy přitom otevřeně vyjadřuje i své vlastní emoce, např.:

115) ėk tō nòmė / jōg sōsāl / tāva e lūpas jau pamėlėnavoses // 233

116) apibėk kėlīs sikūs i rinki⁴⁵ trūbos e sošėsi // 344

117) kōr tō brāžīs nākti / palāuk / ēšauš / e.parēsi // 50

118) ā tō stėprōsi vesā dēna pri_šēina kruovėma? 390

119) diel_kō to ėsi tuōki paplūrosi⁴⁶ / a_nasergi? 309

120) paskōu / ka_nutikšen / rasi er_žmēgsi // 448

121) apsēkėl šėlōje blūska e_nasōlasi // 48

122) kām tō bovā / ka_monē tēp dėdlē šēdēs gēle? 142

123) ēš_šėrēs gēlomos nūro tō tik_gēra // 107

Péče osob, které sdílejí společný prostor, se odráží i v jazyce. Největší odpovědnost za záležitosti domácnosti a společný úspěch nesou hospodáři, proto jejich ústy nejčastěji zaznívají požadavky určené dětem a/nebo poučení o tom, jak se mají chovat. Zákazy, připomínky a pokyny se nejčastěji týkají norem chování doma či v cizím prostředí, zejména na veřejnosti, např.:

124) pri_valgi načiamuokis⁴⁷ / pagēso navālgos // 496

125) nākūluokėtės pri_valgi! 159

126) kuo_žārgstuoties / a_ni_giedas natōrēt / nažarstīkis pri_vėsū // 497

127) vāka / būkēt nūmēi / navāluokētēs pō_keimūs // 160

128) vāka / tikta nāimatuokētēs⁴⁸ bančīno / tēn rēks grāžē ēlgēis / mēlstēis // 22

Péče mluvčího v KTŽ o rozvoj přímého adresáta se projevuje zvláště častými poznámkami k jeho vzhledu, který není dostatečně estetický, ale lze jej snadno napravit, k artikulaci a obsahu řeči. A samozřejmě také k nevhodně

⁴⁵ do kroužku – „v kruhu, kolem dokola“ KTŽ 344

⁴⁶ paplūrti, ~sta, ~o – „stát se ošuntělým, zchátralým“ KTŽ 309

⁴⁷ žaimtės, ~ōjas, ~ōjės refl. – „vyvádět, dovádět, šaškovat, blábolit“ KTŽ 496

⁴⁸ aimaties, ~ojas, ~ojės refl. – „dělat aimatas, dovádět“ KTŽ 22

Straipsniai / Articles

79

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

zvoleného způsobu a tempa plnění zadaných úkolů. Modely výtek tohoto druhu jsou poměrně rozmanité (pokyn s přirovnáním, konstrukce v rozkazovacím způsobu, otázky, vložka zdůrazňující osobní názor) a mohou vyjadřovat nejen pochybnosti mluvčího o vhodnosti zvoleného způsobu plnění úkolů, ale také obavy o fyzické a duševní zdraví adresáta, např.:

129) rėk dailė ėrte / na_kap_tọ ka_prieti / makalai makalai / e_vėskas // 224

130) dėrb na_diel_akū / vọ kap šo // 72

131) naškalōuk / apsemėlik pėrmọ / e_tik_tọukārt dėrb // 412

132) ōžšėmi sọ_tuokės nėkniekės // 254

133) kūo_tọ railenėji / a_darba natori? 333

134) natrāšō⁴⁹ vėsa dėina / īmks kū nuors rīnta // 452

135) natopėnōk⁵⁰ / īmks kap rėkėnt darba // 459

136) mōn ėšvėiz / ka_to_napdālenki ėtė // 478

137) kūo_to mørsa⁵¹ vėsa rīta? 245

138) nasielōutis ėp / vo_tūjau er_ėššėžōusis⁵² // 408

Poznámky k vzhledu se nejčastěji pronášejí v rozkazovacím způsobu, srov. typickou poznámku o nutnosti uklidit, která se stala modelovou frází:

139) *jūnō *jūnō / veizėk / kūokėi tava šōna // 478

Tím se zdůrazňuje odpovědnost partnera v rozhovoru za správné držení těla, účes, oblečení a čistotu a samozřejmě se očekává rychlá a náležitá reakce na pokárání, např.:

140) nabūk tėp sǫkūprėnės / eššėik // 197

141) nabūk sǫkūprėnės / nasǫsėrūk į kopra / eššėik // 195

142) sǫsėkǫk / tava galva kap kėdelė⁵³ // 153

143) tava e_nūosės smetōna palėka / nusėištik // 377

Z nedostatečné pozornosti, která způsobuje neupravený vzhled dotyčného, si někdy žertovně utahují, např.:

144) dōuk ben_katėnōu zūbus nulāilite / vėse rėbalėnis // 342

Někdy, když partnera v rozhovoru může čekat větší úsilí při úpravě vzhledu (nebo při osvojení nového návyku), využívají se přirovnání (protože vtipná poznámka se lépe zapamatuje), např.:

145) tō nusėpė sọ_tuoms pėšūoms / kap_vėls ėsvėizi // 478

⁴⁹ trasōti, ~iōja, ~iōjė – ‘běhat, dovádět, zahálet’ KTŽ 452

⁵⁰ tupinūoti, ~iōja, ~iāvo – ‘otálet, pořádně se nepustit do práce, loudat se’ KTŽ 459

⁵¹ murksōti, mūrkso, ~ōjė – ‘být zasmušilý, dřepět, mlčet’ KTŽ 245

⁵² Zde „zívat“ znamená „unavit se“, srov. KTŽ 408.

⁵³ kėdelė – ‘něco rozcuchaného, rozježeného’ KTŽ 153

80

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

146) a_so_ bogo meiguojė / ka_tėp so serabūoė drubė? 332

147) tō_plėmpi tū_ondeni kāp kārė? / 304

Požadované změny se dosahuje otázkou (často řečnickou), která upozorňuje na něco nebo má za cíl pozdržet uskutečnění dřívějšího záměru partnera, dokud nebude reagováno na připomínku, např.:

148) kù_jūs tēn dērbùot / ka_vėsȯs alèn èsi // 24

149) tō vėsȯs apsėpùkenėję / kuoks švėžėi // 326

150) kuoks tō švėžėi / vėsȯs nusėplunksnėję // 311

151) èi vėsȯs pūkės / kōr_to èsi! 326

Někdy se žádost o upozornění na vzhled jiné osoby formuluje rozkazovacím způsobem. Výpověď tohoto typu může mít za cíl zaměřit pozornost partnera na probíranou osobu jako na nevhodného partnera, nebo negativním popisem jiné osoby, která se rozhovoru neúčastní, upozornit adresáta na jeho vlastní vzhled, srov.:

152) àli tō paveizė / kāp ōns èsvèiz / vėsȯs apėlėdes / plokūots / smōrgļs vùsèmèt èsīes // 478

Za volbu či výběr oděvu vhodného pro dané okolnosti nebo osobu je vyřčena pochvala, za nevhodný oděv pak připomínka, např.:

153) tū prītink tas_kelalōs // 447

154) apsėplūnē so_tūokė sotīosa slēbė / kūokī tatā èsvèiz? 308

Podobně může být vznesena kritická připomínka k nevhodnému plnění sociální role; například se apeluje na odpovědnost matky za estetickou stránku oblečení dětí, např.:

155) tō_apsīūmpeni⁵⁴ tas_šava mèrās tēp nāgrāžē // 420

Mnoho úseků diskurzu podobného modelu v KDD ukazuje, že mluvčí bedlivě střeží svůj životní prostor⁵⁵. Adresát, který nedodržuje obvyklý pořádek, se setkává s různými poznámkami a zákazy, jež různým způsobem upoutávají pozornost (například položením otázky nebo uvedením míry dané vlastnosti), srov.:

156) a_namātē / jog_ēdams èsglēžuojē tū_vėštūdi // 110

157) tō è vėsȯs nusėpovenėjęs // 327

158) èi vėsȯs nusėtaukėnėjęs // 442

159) èi vėsȯs ōnglès / ēk nuseičik // 25

160) nusepōrink / èi vėsȯs smèlēns // 377

161) pėrmō nusepōrink ōž_ōngā / èi vėsȯs snēgēns // 379

162) nē / tuoks_snēgēns i_trūoba nèk // 379

163) nakabink po_pèlna šaukšta / jōg vāreni kuōse ont_stala // 137

⁵⁴ apšliūmpinti, ~ina, ~ino – „ošklivě, nedbale obléci“ KTŽ 420

⁵⁵ O výkladu světlého, útulného, krásného, teplého a uklizeného domova, který je pro Litevce charakteristický a vyplývá z analýzy konceptu DOMOVA, i o nezbytné potřebě úsilí, oddanosti a práce viz Rutkovska 2017: 8tt.

Straipsniai / Articles

81

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Pro nositele ústní tradice je vzájemné dorozumívání nejdůležitějším způsobem komunikace, proto mluvčí v KTŽ neskrývá svou nespokojenost s nejasnou či nevhodnou artikulací, přílišnou pohyblivostí, nedostatečností, nebo dokonce tím, že partner nekomunikuje, např.:

164) kū̄_tọ pərsḷuojį⁵⁶ / ka_pasakoji? 327

165) kū̄_tọ nâu̯gi / ro̯kūkis káp žmúogs // 256

166) tọ ėsi naramī̯bu naramḗ / jọ̀ / kòši / krọ̀ // 251

167) natrāškėnk tū_pūpieri / ėš_prūota ešvarisi // 452

168) a_nėlis ėsi / ka_narokūjis ẹ_nėka mọn nəsaką // 253

Mluvčímu v KTŽ je nepříjemné prázdné a nesmyslné nebo nevhodné vyjadřování adresáta, např.:

169) kū̄_tọ čė úomaujį⁵⁷ tūokus niekus! 265

170) to_žėbėlioji tūokus niekus / pasakok ku_nūors rimta // 497

171) natrāškė nieku // 441

172) a_tāva smagėne pasėka / ka_tēp sakā // 375

S obsahem řeči lze spojovat také oslovení vyjadřující různé možnosti hodnocení osoby (jak příjemná, tak i výhrůžně působící) a/nebo popisy osoby založené na poukazu na podobnost s někým či něčím, srov.:

173) pūputė⁵⁸ / káp tọ bāgūni? 326

174) ė_tọ / žālti / káp bāgūni? 496

175) ė_tọ / prancūzeli⁵⁹ / kū̄_tọ čė padarisi 316

176) ėk_tọ / viegaudi vėns à viegaudi / kū̄_čė gaudā viejus // 479

177) ė_tọ / mėglā / kàm tọ tinkī 237

178) ė_tọ / plōrza⁶⁰ à_plōrza / kū̄_tọ žėna! 309

179) ė_tọ / mėmi à_mėmi / káp_tọ ėti? 233

Vymyšlená oslovení na adresu sebe či blízkých považuje napomínaný mluvčí za nevhodná; ta posledně uvedená jsou vnímána jako hrozivá, ale mohou adresáta ochránit před nevhodným chováním, např.:

180) ọž_prāderevėnos / vākā / gāusėt nu_tėva // 317

181) nākėšk sava leižovi kọ narėk / būs gėrāsė // 339

182) kū̄_tọ plōrški / jė nažėna / gėrau nieka nesakīk // 309

183) apselėdinsi leižovės / jė tep darisi // 209

⁵⁶ purslōti, ~ōja, ~ōjė – ‚prskat slinami‘ KTŽ 327

⁵⁷ ōmauti, ~uja, ~avo – ‚mluvit nesmysly, žvanit‘ KTŽ 265

⁵⁸ puputėlis – ‚malinký‘ KTŽ 326

⁵⁹ prancūzėlis – ‚jakýsi nejasný, ne jako všichni ostatní‘ KTŽ 316

⁶⁰ plōrza – 2. ‚nešikovný, nevhodný (zejm. o ženě)‘ KTŽ 309

82

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlne iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

Zmínka o konkrétním osobním jménu označujícím identitu působí v situacích nepříznivých pro pojetí cti zastrašujícím dojmem, a proto lze partnera v rozhovoru utěšovat, např.:

184) nabėčiau / ten_tava pavardės narnaūjė // 238

Mluvčí může nepodložené vychloubání partnera v rozhovoru označit za nezasloužené, např.:

185) ba_rėkala dedūjis / tūokum asabu pėlns šiets // 31

186) ėk_tą / bėpruotali / veizėk kap_tą gveni // 43

Když mluvčí sám vznáší námitky, považuje je za obtěžující a přeje si nekonfliktní rozhovor, nebo se snaží partnera v rozhovoru umlčet; nepříznivá přání pak ironicky adresuje adresátovi, který je nedokáže splnit, např.:

187) nustūok tę katėtę / tas tava katėtėms mon lig_kaula ikirjė // 151

188) neiskūokis prėkabu / rokūkis kap_žmuogos // 319

189) kāulink⁶¹ nākaulėnes / āna vesteik nieka naveiz // 158

190) naūkis iš monės / iš tavės kėtėjuokies // 135

191) douk dėję iš_tava bōrnā į_kāules āusi // 127

Na druhou stranu může mluvčí z KDD, který pochopil, že ho partner v rozhovoru odsuzuje, toto uznat, i když s ním příliš nesouhlasí, a samozřejmě nezapomene tento nesouhlas zdůraznit, např.:

192) kad_e_mōna neprietėlis / vesteik teisingā pasakė // 254

Když se mluvčímu nepodaří dohodnout s adresátem (nebo skupinou adresátů), ponechává se situace osudu, srov.:

193) jūs pasakēket / kāp nūorēt / tēp_e_darīkēt // 148

3.1.3. Mluvčí hovořící o třetí osobě

Při rozhovoru s partnerem o třetí osobě se ukazuje nezbytnost užívání prostředků vyjadřujících určitost. K úspěšnému určení identity osoby Žemaitům obvykle stačí křestní jméno nebo příjmení, např.:

194) *juonis nudėrb nūcācēi tō_lazda / e_pikēševēs // 59

195) *pēliksis būt ėjes / jē būt pavādne // 58

196) *stonkū prīnk ūstą // 447

197) *martinēne atē pūkas apkēbosi // 326

198) *žuobakienė dėle tink leižovi plakt⁶² // 302

Občas se může ke jménu přidat zájmeno tas, ta, plnící funkci určitého členu, aby se předešlo pochybnostem o určitosti osoby, o níž se mluví, např.:

⁶¹ kūalinti, ~ina, ~ino – ‘nadávat, říkat někomu prase’ KTŽ 158

⁶² liežūvi plakti – ‘pomlouvat, klepat’ KTŽ 302

Straipsniai / Articles

83

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

199) ta_* kūotre nikõr nadėr / vo_tik_vālkiojes // 507

200) tas_* žaušelis par šau slinkavēma nēka ẹ_natr // 374

201) velnātis⁶³ / nā_vaks / tas_jūsa *jonis // 480

Po rozhovoru se zjišťovanou nebo dotazovanou osobou se v následujícím diskurzu obvykle používají zájmena třetí osoby ons, ana, anė, anuos. Nejčastěji se používají jako náhrada vlastního jména při probírání vzorců chování známých osob souvisejících s etnickými postoji (zdvořilá komunikace, projevy slušnosti apod.), například:

202) ka_ṣotėnkam / õns vèsumet paṣveikindams pakilė kepõre // 161

203) kad kūmet õns priẹo pri_mõnes ẹ_gerā žuodi pasakõ / fū nė /nikumet // 195

204) õns vèsumet palābẹn ēdams prọ_ṣālī / napramužēn // 247

205) ānā tēkrā tuopškē⁶⁴ / vèsumet prašmēn prọ_ṣālī ni_lābas napasākosi // 450

206) pramūžena ānā prọ_ṣāli kāp kāule // 247

207) tėkros šaudusis⁶⁵ / nė ons vuogte bėje / nė i_bāznīcē ēt // 410

KTŽ je pro mluvčího důležité probrat úroveň upravenosti dotazovaných osob, kolik pozornosti věnují vzhledu nebo vzájemným vztahům s těmi, za něž je dotazovaná osoba odpovědná a o které by měla pečovat, např.:

208) vo_apselēdėns ānū ī bašausis // 29

209) tėn pri_anū ir givā natārka / vėsas miēlojes vėsas pašālės // 253

210) kūks ons īr apselēdėnes apsėboves / kāp bazībos // 41

211) natinkontis anē pri_darba // 447

212) õns ī_tėkros telėzis / nikuokem rimtām darbū natink // 444

213) dėdė nažvėziejė anā sava žmoguos⁶⁶ // 479

214) ānā gērā žovē sava vākus // 479

215) ānē tū_sava vaka āgerb / aptōmpa ēslėdamis i_muokīkla // 439

216) kāp giēn tēp / bītik ando ṣorokū⁶⁷ // 27

KTŽ obsahuje mnoho příkladů, které ukazují, že při hovoru o vzdálených známých nebo zcela neznámých osobách se obvykle používají obecná označení osob (člověk, žena, dívka, dítě apod.). V úsecích diskurzu v KTŽ je často doprovází zájmeno plnící funkci členu určitosti

⁶³ velnātis – „nezbeda“ (o dítěti) KTŽ 480

⁶⁴ tōpškē – „nepořádná, neschopná, hloupá (žena)“ KTŽ 450

⁶⁵ šaudusis, ~e – „lehkomyslný, prázdný člověk“ KTŽ 410

⁶⁶ zde člověk znamená „muž“, srov. KTŽ 503.

⁶⁷ suruokū – „dohodnout se, vycházet spolu“ KTŽ 348

84

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlonė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

(ten, ta) nebo kvalitativní demonstrativum⁶⁸ (tuoks, tuoki). Méně známí lidé se v pozornosti mluvčího KTŽ ocitají nejčastěji kvůli výjimečnosti svého vzhledu, chování nebo původu, např.:

217) kũokės ėlgas blakstienas tuo_žmõgaus // 46

218) tuo_žmõgaus tēp bjãrē trãkanuojas akis // 52

219) tuo_žmõgaus tēk tēr / nõ_žodmenis žodmenis // 501

220) tuos_mėrgõs akis kãp vēštūdė // 489

221) tã_mėrgà tuoki plõmpa / tēk parētos / tēk pastãtos // 302

222) par pãtę pũga bõva ōžbėges tuoks kailenūčios⁶⁹ pasėldė // 138

223) tã_mėrgà apsēkãrta vėsūkēs kãspēnas ẹ_tēp ē_i_mėsta // 147

224) ta_mūotrẹška ēlga lēžuvi tõr⁷⁰ // 214

225) tãs žmõgos i mažīkrãujis / tiēvs ēš_vēna vēta / vọ_muotina ēš_kažkuoki kėta svētā gala // 224

Pro mluvčí KTŽ jsou důležité sebevědomí probírané osoby a její schopnost se bránit: vysoká míra sebevědomí se spojuje s neschopností ostatních osob obvinit tuto osobu z ovlivňování, zatímco nízká míra je popisována jako vedoucí k agresivnímu chování vůči osobě, která se neumí bránit; mluvčího soucit s týranou osobou se projevuje v jejím označení (například nabagé, žmogelis⁷¹), např.:

226) prì tã_mėrgà ānē napriskēnęs⁷² // 178

227) tū_žmõgo vėsē nuknēto⁷³ / õns namūok atsėgīnōte // 178

228) õns nabags kēnt nù_vėsē 248

229) tõ_nabāge vėsē ūdė⁷⁴ kãp sēsėkavė // 463

230) tū_žmõgeli pati pùklē ẹ pùklē kāras dēnas // 301

Mluvčí KTŽ hodnotí odpor namířený proti těm, kdo se brání, jako zatěžující (srov. „navléká se na dítě“), zdůrazňuje agresivní či poddajnou povahu některých osob a všímá si těch, kteří dokážou v konfliktních situacích odporu předejít, např.:

231) bāisõs ānõ ontsēidēms⁷⁵ õn_tuo_vāka // 27

232) õns vãkšē kūozna vēna / ka_tik_as_lēdas // 472

⁶⁸ Srov. Rosinas 1996: 85.

⁶⁹ kailinuōčius – „ten, kdo nosí kožich“ KTŽ 138

⁷⁰ ilga lēžuvi turēti – „mít rád klepy“ KTŽ 214

⁷¹ Srov. žmogelis – „chudák člověk“ KTŽ 503.

⁷² prisiknisti – „přilnout“ (KTŽ 178), „přichytit se“

⁷³ nukniti, ~oja, ~ojė – „přemoci, porazit“ KTŽ 178

⁷⁴ ūdyti, ~ija, ~ijo – „pronásledovat, kárat, utírat“ KTŽ 463

⁷⁵ antsisėdimas – „pronásledování, nátlak“ KTŽ 27

Straipsniai / Articles

85

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

233) õns nikumēt mõn nier õžmetenējes⁷⁶ / kȧėpektōjo bõvōm / vėstēk // 236

Do pole soucitu mluvčího KTŽ patří osamělí, nemocní, požárem postižení i lidé neschopní se o sebe řádně starat, např.:

234) bėda / tuokė liguotą motreskā vienā // 215

235) tȧvargše motreskė padegė bėsoni // 267

236) *kuotrėlė ėt vėsumēt apsėplūnosi // 308

Někdy mluvčí KTŽ omlouvá zjevné zanedbávání a nedbalost dotyčné osoby vůči sobě s poukazem na projevy vůle a umíněnosti patrné z určitých podrobností jejího chování, např.:

237) bātā splēs / šnūrėlė atsėrėse / vō ons šlomsēn⁷⁷ / ė_vėkas // 416

V centru pozornosti mluvčího KTŽ se ocitají děti, nejčastěji ty, které upoutají vzhledem, chováním či schopnostmi, a při zohlednění těchto vlastností také svými budoucími vyhlídkami, např.:

238) tās_ānū vāks dālės kāp ānuolēlis // 25

239) ānō vāks tōks mažos kāp kplkėlė // 25

240) tas_ānū vāks tōks tēlis / navikės // 446

241) šēt_ō vāka smōrglis vėsumēt ėstės // 415

242) tas_vāks tōks ėstēses // 450

243) tas_vāks nimāž nabėje svētēm žmōnū // 257

244) nieka ė_tuo *vėncūl vāka nabūs / ėš_pat mažā ītōks pūtagālis // 329

245) špatlūs vāks / ėš_ānō ėšāgs prūtōs žmōgos // 400

3.1.4. Mluvčí volí neurčitost (neutralizace individuálního významu tu, maxima chování a zobecnění)

Ve snaze univerzálněji popsat své vlastní vzorce může mluvčí KTŽ zvolit zájmeno druhé osoby tu jako zobecňující zájmeno. V takovém případě tu, které v obvyklém kontextu obvykle označuje osobu vyznačující se výjimečností, přebírá význam podstatného jména člověk a stává se slovem poskytujícím útočiště obecnosti⁷⁸. Tu s neurčitou referencí se užívá ve větách tvořených pomocí univerzálních (pro mnoho indoevropských jazyků

⁷⁶ užmetinėti (sl.) – ‘priekaištauti’ KTŽ 236

⁷⁷ šlamnti, -ina, -ino – ‘negrąžiai eiti’ KTŽ 416

⁷⁸ Apie neapibrėžtos reikšmės referenciją žr. Haspelmath 2000: 11. Lietuvių kalboje tai apibūdinama kaip tu vartojimas apibendrinta reikšme (plg. Valeckienė 1965: 668), kaip individualios tu reikšmės neutralizavimas (plg. Rosinas 1996: 26) ar gramatinės metaforos atvejis (plg. Judžentis 2012: 114).

86

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

charakteristické) pravidla související s poněkud specifickým vyjadřováním časových vztahů, které vyjadřuje zobecňující povahu: osobní zájmeno nabývá neurčitého významu při popisu situací zařazených do kategorie irealis⁷⁹, jejichž charakteristika se vyjadřuje zápornou polaritou a/nebo volnou volbou⁸⁰, např.:

246) nadėrsi / nėka natórėsi // 459

247) jė nūori / ka_kas_ęžūgo / rēk nāga prikēštė // 136

248) ka_sāves naveizi / er_apślōsti žmūogės / apsēldi // 421

249) ali_kāp tas_cīrolis⁸¹ pīkē gēd / klausikis ē_nuoriek // 62

K popisu univerzálního modelu zkušenosti a vyjádření maxim chování mluvčí často volí neosobní konstrukce, např.:

250) rē gērte ẹ_mīlete sāva tēvus // 446

251) bīduo rēk žmūogo gēlbėte // 339

252) rēk pabīgētīs / jē kōr mūsas ẹ_veškas // 42

253) nārē gūdinte⁸² vaikū nu_māža pārsevalgīte // 119

254) napadūor senūms muotrēškūoms tāuzītē vėjus // 443

Situace zkušenosti se v KTŽ často zobecňují větami, jejichž podmět je vyjádřen podstatným jménem člověk nebo jeho substantivním substitutem označujícím situační roli (např. vaikui, mergaitės), adjektivním substitutem (např. bagotam) nebo zájmenným substitutem (např. kas, kitiej, kurie), např.:

255) rozumný člověk / každému se někdy přihodí, že ztratí rozvahu // 49

256) pracovitý člověk vždycky něco udělá // 267

257) mladé dívky doma pořád tančí // 440

258) bohatý muž má i v botě blechu / chudák nemá ani kalhoty // 44

259) dětem se vždycky velmi líbí něco vyrábět // 141

260) dívkám se velmi líbí vrby / ony jsou jako kočka ve vrbách // 111

261) takový smrad může být přece všude // 378

262) kočku posadili velmi dobře // 165

263) když nosí nosítka / je to ošklivé jít stranou // 448

Konstrukce neurčitosti se volí také jako útěcha nad neměnností lidské podstaty, srov.:

264) jakou práci dostaneš / takovou budeš mít // 147

265) jestli je někdo líný / takový už zůstane // 401

⁷⁹ O ireální souvislosti významu s vyhýbáním se faktickým implikacím nebo presupozicím viz Holvoet, Pa- jėdienė 2004: 90.

⁸⁰ Srov. Haspelmath 2000: 52, 64.

⁸¹ čiūlis – ‘skřivan’ KTŽ 62

⁸² gūdinti, ~ina, ~ino – ‘zvykáš si’ KTŽ 119

⁸³ pasižyčioti – „hádat se“, srov. KTŽ 499

Straipsniai / Articles

87

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

266) kɔprūta tikta grabs baẽstais // 197

267) apskrẽtėli / kȧp ẹ̇kɔprūta / tikta kȧps baẽstais // 29

268) ẹ̇smūokisi to kārve i̇mėdi lẹ̇ple / nikumet // 257

269) būoba na ronkuove / naẽšērsi / kūoki nà ir / tūoki ẹ̇būs / napadērbsi // 481

Probrané jazykové strategie mluvčího KTŽ, založené na otevřeném vyjádření (odhalujícím mluvčího já), přímých popisech určených k označení kterékoli osoby a já (a v přítomnosti někoho dalšího také my), toho (a z několika adresátů složeného vy), ons, ana, anei, anos, při oslovování přímého adresáta (to, vy, my) nebo prostřednictvím univerzálních pravidel a modelů chování (při vyhýbání se individuálnímu označení osoby), se v promluvách prolínají. Zde jsou rozlišeny proto, aby bylo možné z obrovského množství úseků diskurzu různého druhu sestavit určité výraznější rysy mluvčího KTŽ, přesněji řečeno rozpětí možných rysů. Aby se obraz žemaitského jedince stal ještě výraznějším, budou po soustředění všech uvedených strategií mluvčího KTŽ (nebo bez přihlížení k jejich svébytnosti) hodnocena zajímavější pozorování o existenci jedince jako bytí v určitém čase a prostoru zaznamenaná v KTŽ.

3.2. Pohled na čas a prostor a vzájemné vztahy

Skutečný důvod vzniku mnoha výše uvedených výroků mluvčího KTŽ, které se na první pohled mohou jevit jako související pouze se zvykem odporovat, pomáhají pochopit úseky diskurzu KTŽ, v nichž je zachycena určitá etapa života mluvčího a odhalena úzká souvislost jeho každodenní činnosti s povinnostmi.

3.2.1. Uvězněn v koloběhu času

Věty mluvčího z KŽD, které odhalují hodnocení času a jeho plynutí, pomáhají pochopit, proč se někdy přehnaně zdůrazňuje pořádek (poznámky přímému adresátovi ohledně dodržování každodenních návyků), zatímco jindy se projevuje vnější nepozornost (vyhýbání se kontaktu se známými, pramenící ze strachu narušit obvyklý rytmus práce). Modely odhalující tyto skutečnosti ukazují, že mluvčí z KŽD vnímá každodenní činnost jako neustálý spirálovitý pohyb vpřed. Výchozím bodem tohoto pohybu jsou nejčastěji denní a roční cykly, např.:

270) mes_nu_mėta / dėna nū_dėna / tēp ẹr_ėt ēmžos // 261

Každodenně se opakující činnost mluvčího z KŽD souvisí s tím, co je vyhrazeno rodině, např.:

88

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

271) takûjo kṹožna dẽna tou kẽlė į pẽrmą // 438

272) kṹožna dẽna kã tãs / tẽp tãs / plûovėmios / šlavėmios / žiẽvėmios // 310–311

273) vẽn tas šlavėjemas kṹožna mĩla dẽina ẽik lãika ãtėn! 417

274) ka tṹo tep e paslẽnki⁸⁴ ožsẽmte so pẽitãs / vẽdi kṹožna dẽina e naĩkirst // 374

275) to kṹožna dẽina kū nũors vẽs plavẽnėj⁸⁵ // 303

276) parẽs skõben apvẽiz gĩvôlus e vẽl atgal lẽk // 371

Někdy je v KŽD dokonce i délka života vyjádřena prostřednictvím cyklického chápání – návratu téměř do téhož bodu. Srov. dvě téměř totožná tvrzení, která se liší pouze popisem rychlosti pohybu:

277) dõnt nabdẽso / ba dõnt abẽgâu / ba dõnt erẽšbė // 42

278) dõnt nabdẽso / ba dõnt atẽjau / ba dõnt erẽšė // 74

Mluvčí z KŽD zdůrazňuje, že k úspěšnému zvládnutí každodenních úkolů je třeba rychle se otáčet; někdy však v životě nastává i období nouze, které trvá rok co rok, např.:

279) rīta mẽta toų atsẽkelos rẽk apsẽžiūot⁸⁷ / op pãskou sošėjelouji // 459

280) ãs dẽbdams navẽizo darbãdėini / ali vẽizo / ka dãrbs nagãisto // 478

281) so tūoka pǫlkǫ dõniedǫ vakū rẽk gẽrã šǫkẽis // 84

282) tẽik mẽtu ẽsgvẽnōm tūokẽm sǫspaudẽm⁸⁸ // 401

Význam určitých ročních období a momentů v rytmu roku zaznamenávají složená slova popisující různé pojetí času, např.:

283) to_barsẽbrãžė nǫmẽ vẽsumẽt pãuo nakūovẽdūo⁸⁹ // 250

284) gavâu kẽltės pǫsūnakti⁹⁰ // 328

285) šimta pẽrmžiemė⁹¹ našta bǫva // 300

286) pãr pãt darbẽlaikį⁹² ãn sosesoka // 69

287) sǫ tuokẽs niẽkãs nožẽmink darbẽlaikė // 254

288) jõg nãb mažẽs / jau žẽimmetes⁹³ kõulės / gal e šãltau pabūte // 500

⁸⁴ paslinkti – „nebýt líný, mít chuť něco dělat“ KTŽ 374

⁸⁵ plavėnėti, ~ėja, ~ėjo – „často prát“ KTŽ 303

⁸⁶ Zde atbėgi (pk.) znamená „narodit se“, išbėgti „zemřít“, srov. KTŽ 42.

⁸⁷ žygiuoties, ~iuojas, ~iavos – „dát se do práce, chystat se, věnovat se domácím pracím“ KTŽ 500

⁸⁸ supaudimas – „těžký život, trápení“ KTŽ 401

⁸⁹ naktoida – „půlnoc“ KTŽ 250

⁹⁰ pusūnakte – „půlnoc“ KTŽ 328

⁹¹ pirmžiemis – „začátek zimy“ KTŽ 300

⁹² darbelakis – „pracovní období“ KTŽ 69

⁹³ žiemtės, ~ė – „který je jednoletý“ KTŽ 500

Straipsniai / Articles

89

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Každému úkonu je vlastní obvyklá délka trvání a určité události vyžadují určitou úroveň zralosti člověka, proto mluvčího KTŽ překvapují zjevně neuvěřitelné věci, např.:

289) naprãje ni_miena kȧp sosėṫka / vọsė tūkš er_apsėžene // 443

290) àna apsėkiȯre⁹⁴ septinùolekas metu // 148

Mluvčí je zvyklý měřit čas, a někdy i vzdálenost (viz příklad 292), po úsecích. Tyto úseky se vyjadřují zdůrazněním délky smluvní časové jednotky, například celý den, celý den, půl dne, celé období, celý život (jako „část života vědomé osoby“), nebo uvedením konkrétního počtu takových smluvních jednotek, např.:

291) plūnkȧu⁹⁵ vesa deina e_dèdle pavargau // 311

292) ėš *plungė i *krētina rēk vesa deina plūkte⁹⁶ // 311

293) kù_tò_sò_tòu tȧnnuotė / òns par vesa deina napsėdėb // 440

294) ėš kãuras⁹⁷ deinas apkrauts sò_darbãs // 159

295) pársėtrlõjė⁹⁸ pòsi dėinos // 445

296) ànà èsòga èsbòva cėlà mèta ten // 58

297) par_vėsa ōmži vis pȧvēikė mȯni lig_giva kàula sò_tòu sava biesėško karaktùoro / 487

298) sò_tòu žãno ȧs_naatsėvȯžėjau vesa ōmži // 491

299) par_trėta metu pragivėnsėm / šėta e_vȧkà pràš⁹⁹ / pagėlbies // 453

Rychlost plynutí času vnímá mluvčí KTŽ jako relativní, spjatou s tím, jak je člověk zaneprázdněn, např.:

300) ėlgė tuos_dėnios bùn / ka_nėka nadėrbi // 123

301) vėinãs jōkàs prie tȧ_dėinà // 134

302) kȧ_pȧugi / dėdlė grėta èsbėg mèta // 34

303) kȧ_tòri dàug dàrbù / nė laika ni_numėrė // 58

Čas mluvčí KTŽ pojmenovává jako onu substanci, v níž se člověk mění (roste, dospívá, stárne); změnu sebe samého či jiné osoby, zejména spojenou se stárnutím, si až do určité hranice někdy vůbec nevšímá, např.:

304) tas_làiks tas / vọ_mès sėnėm // 46

305) às_vėnkart¹⁰⁰ pasėnau / e_ganà // 485

⁹⁴ apsikarti – zvratné sloveso, zájmenné časování, ‘vyvětrat se’ KTŽ 148

⁹⁵ plūnkti ~a, ~ė – 1. ‘dělat něco s velkým úsilím’ KTŽ 311

⁹⁶ plūnkti ~a, ~ė – 2. ‘jít s velkým úsilím’ KTŽ 311

⁹⁷ kãuras ~a – 2. ‘celý, všechen’ KTŽ 159

⁹⁸ pársiterlioti, ~ioja, ~iojo – ‘ztratit čas’ KTŽ 445

⁹⁹ prakūsti, prakunta, prakuto – ‘dorůst [...] zesílit’ KTŽ 199

¹⁰⁰ vėnkart – ‘najednou, odvážně, ihned’ KTŽ 485

90

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

306) ànà pasėna / sukrėta vėnkart // 485

Jak již bylo zmíněno, mluvčí vnímá takové změny jako něco, co má probíhat určitým tempem; proto se při pojednání o věkových obdobích jednotlivce a jeho zralosti (schopnostech) nesoulad s normami nebo výrazné změny popisují frázemi vyjadřujícími nedostatek, například ničemu nerozumí; už tu není; zemřít předčasně:

307) vaikėlis mėtū / àli nieka nė šprontos // 58

308) jau pàugosi pàugosi / jau ę_žjoka špront // 34

309) tas_senis tēkrā sovakēje / nabžena nė kū basākas / nė kū badàras // 471

310) jau ès_anu nieka nabier / kàrsates¹⁰¹ / nieka napadarisi // 147

311) i_senàve ta_mūotreška pràded klàikte¹⁰² // 167

312) ka_pasėnu / e_ļėgas išėmė // 136

313) ōns_mėre perm_ļaika // 299

314) ōns_mėre ba_ļaika // 204

Mluvčí KDD si uvědomuje neúprosný tok času a rád zdůrazňuje vhodnost určitého okamžiku. Jeho touhu komunikovat omezuje vědomí, že bez vážného důvodu nelze druhou osobu rušit; proto se snaží navenek možné nezdvořilé jednání podat tak, jako by šlo o přirozenou součást kultury, např.:

315) kàp šiks¹⁰³ pri_pōsriė pārė // 361

316) dàbar pats darbėlàikis / natrodik mūsa // 69

317) sāka āt kūmēt nūorintàs pri_mōnes / bēt kūmēt às ėšėo ėš_nom / ka_nie_ļaika // 58

318) nuōrėčiau pasėrokūote / àli bejàu trūntė // 457

319) nanuorėjau jisa trōkintė / dėl tuo e_nagėjau // 457

Mluvčí slovníku KTŽ plánuje sám nebo radí druhému, aby uvážil, jak lépe jednat či se chovat, např.:

320) pėrnūasis dārs rīta mētā / giūolūs apsėrė // 300

321) prisėvėžiem šėna vesā žėmā // 483

322) mōn rūodūos / ka_vėsis škobėnāus dābus rėk atliktė permāusė // 371

323) pasėdėk vūobulū rītū e_pōrtū / vėsu nasovāgik on_karta // 314

Jednotvárné myšlení a nestálost spojenou se střídáním nálad popisuje jako nevhodné, zatímco budoucnost v rychlém proudu času jako nejistotu a mlhu, např.:

324) ka_tik_tōr / ànà šōk kou_grētàu ėslėstė pėngūs / vėnuos dēnuos gaspadėnė // 210

¹⁰¹ kàrsātis – „hluboké stáří, chřadnutí“ KTŽ 147

¹⁰² klàikti, ~sta, ~o – „šílet“ KTŽ 167

¹⁰³ kàp šiks – „právě“ KTŽ 361

Straipsniai / Articles

91

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

325) ànà į káp vėjėj papotamà / vėina dėina tēp / vo_kēta kētep // 330

326) õns į valdūets¹⁰⁴ / anõ nagãl pasērmtę // 472

327) nažẽnã žmõogos / kū_àtnès ridęina // 345

328) nažẽnã / kū ritūo_dęina gal pageidūotę // 346

3.2.2. V konkrétním prostoru (trvale nebo dočasně, sám nebo s ostatními, včera nebo dnes, po smrti...)

Při čtení KTŽ se zřetelně rýsují hranice žemaitského světonázoru, v nichž mluvčí osciluje mezi snahou být samostatný a touhou i možnostmi spolupracovat nebo být s ostatními ¹⁰⁵. KTŽ obsahuje výroky ukazující, že kolektivnost je někdy velmi žádoucí a dobrovolná (například při hospodářských pracích vyžadujících soustředěné úsilí nebo při zábavě), jindy je však popisována jako vynucená a spojená s přáním oddělit se (například když je nutné trvale sdílet jeden prostor).

Mluvčí v KTŽ popisuje prostor nejčastěji nejen jako místo, ale také jako proces – život s ostatními (srov. sykiu, kupetoj). Víme-li o špatných životních podmínkách chudých lidí ve druhé polovině 20. století i v dřívějším období, lze tvrdit, že tento proces souvisí s trvalou či častou přítomností určitého počtu (zpravidla nemalého) lidí v malém prostoru domu (za nějž se považuje jakýkoli přístřešek) (srov. pojmenování pobytu v tomto prostoru slovesem talpintis). Takový pobyt je vnímán jako únavný, např.:

329) ànè šì̀ gyvẽn // 361

330) pėrm bòvòm àtskẽr / vo_dàbar šūšę vėsi į kộpeta // 300

331) kộpetọ¹⁰⁶ givėndamis vėsę isprėkłėl // 197

332) tálpinsimos kãp_nuors vėšę vėinūo trúbojo // 439

333) rási ànėi tėn ėšskẽrs / rási čė nabvėlsės // 148

V KTŽ jsou zdůrazněny nepříjemné asociace, které v mluvčím vyvolává zjištění, že nemá vlastní dům; i dočasný pobyt s lidmi a v hlučném prostoru je mu nepříjemný, srov.:

334) pakirėj lig_kãla tas_įnamẽms¹⁰⁷ // 126

335) pėlnà trúobà bòva žmõnū / traškėje // 452

¹⁰⁴ hodiny, ~a – „stálý, s proměnlivým názorem nebo náladou“ KTŽ 472

¹⁰⁵ O kulturních modelech, které představují antropologové a historici, od silného individualismu po silný kolektivismus viz Harė 2008: 690–691.

¹⁰⁶ kupeta – 3. ‚skupina, kamarádka‘ KTŽ 197

¹⁰⁷ įnamimas – ‚bydlení v pronajatém pokoji‘ KTŽ 126

92

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

Čas trávený o samotě však mluvčí popisuje s nelibostí a spojuje jej s uvězněním (nusikalėti), poustevnickým životem (kaip bazylis), opakováním stále stejných pomalých činností (tep į kieblenieju), například:

36) celý den jsem se už soužil, sám doma // 141

37) člověk se souží, když je sám, ať už je kdekoli // 141

38) žije sám jako poustevník¹⁰⁸ // 41

39) pořád si sám doma jen tak posedává // 153

Možnost jiné osoby být a žít o samotě mluvčí v KTŽ hodnotí kladně, například:

40) vypadá to, že se mu daří¹⁰⁹ dobře žije / děti má / sám // 347

V KTŽ se vyskytují fráze zaznamenávající možné či uskutečněné následky chování osoby (spojené se svobodou nebo omezením, například když přišla návštěva), pokud zůstala doma sama, například:

41) doma / v domě si užívá, co hrdlo ráčí¹¹⁰ / když zůstane sama // 259

42) něco / něco tu zůstalo samo // 153

43) ženy někam odešly / my jsme zůstali doma sami // 243

Mluvčí KTŽ se vyznačuje šibalským humorem, proto je osoba, která odcestovala daleko, a zejména ta, která se odstěhovala žít daleko, popisována jako někdo, kdo se dostal (odplazil) až do samotného pekla, například:

44) tehdy se dostal až do samotného pekla // 101

45) tās žmõgõs kažėn_kor nusėkuorē i̇ patē pekla // 148

K popisu nejasného prostoru se sahá také tehdy, když je třeba určit místo posmrtného života, např.:

46) ka_numērsēm / vėsė patēsem i̇ tõ raigalinē // 333

Pro mluvčího KTŽ je důležité soukromí prostoru jeho vlastního i prostoru osob, které jsou s ním, a toto soukromí může být narušeno příliš těsnou blízkostí, hlukem nebo zvědavými cizími pohledy, např.:

47) par_tõnē šodēt sūdā // 440

48) nēk artē / tõrõ slōgas / prīkebiso // 374

49) tīes nagal pamēguote / ka_kas_i_rinki brēžuos // 50

50) ožėdēsem pirānkās / e_nabšėisous nākti pro_lõngus // 299

Nutnost chránit domácí prostor lze popsat jako normu správného chování, např.:

¹⁰⁸ Palenimas jako bazylis se užívá o osamělém člověku, poustevníkovi (srov. KTŽ 41).

¹⁰⁹ rōds – „skutečně“ KTŽ 347

¹¹⁰ nõcīna (sl.) – „nástroj“ KTŽ 259

Straipsniai / Articles

93

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

351) ožedarį dōris ę_sọ_kūobēno¹¹ ožękabink / napadūro / ka_ādaras dōris // 179

Někdy se prostorové parametry využívají k upozornění na dočasný nedostatek vlastností překážky (např. její hustoty) nebo k popsání vysoké míry pravděpodobnosti, že děj nenastane, či nízké míry pravděpodobnosti, že nastane, srov.:

352) dōns par_vēsa pēlva / dāugūs nieka // 85

353) šē gōdros kāp vēlk / vo_ka_prigēre / dōns par_vēsa pēlva // 119

354) par_vēna plāuka¹² tāves nanunēs vies nu_tēlta // 302

355) ōns ni_ę_stūola¹³ nātes // 256

Prostorové parametry se využívají také v případech, kdy je třeba jiné osobě ukázat potřebnou trasu cesty; srov. upřímné a ironické pokyny k cestě:

356) kōru atavēuot / tōru ę_grižket // 460

357) kōru iejē / tōru ēr_ēšek // 460

Chce-li mluvčí pochválit uspořádání domácího prostoru, opírá se o přirovnání zahrnující dvě kategorie prostorových symbolů zaujímající nejvyšší hierarchické postavení, např.:

358) tvārkā kāp bāžnīcō / grāžē kāp dōngū // 41

3.2.3. Postoj ke komunikaci a jednání (rozpoznání upřímnosti, ocenění pracovitosti, soucit a útěcha)

Člověk je vždy podmíněn nutností být spolu s ostatními. Úspěch soužití a možné spolupráce spojuje mluvčí KTŽ především s upřímností člověka. Na nespolehlivé a falešné osoby je partner v rozhovoru nejčastěji upozorňován poukazem na absenci popisů založených na přídavném jménu tikras nebo jeho odvozeninách (tikrus, tēra, tēreny-bē), např.:

359) ōns_tūoks ēš_ękra nier / ōns_tik_ir_pasidēges¹⁴ // 73

360) ōns dēdas dēdēlis gōdrūos / dēl_ę_ēkra tūoks nier // 119

361) ōns dōug_kū dāra dēl_žmuonū dā // 72

362) tērenibēs ānū kalbō ni_ę_stūola nier // 47

363) ōns ī_tūoks davatka / kū_čē_ṣọ_ānū ožādesi // 71

364) anems ka_kū_rēk gāute / ę_āū ēšlop / vo_ka_rē dūte / trēnas ę_trē-nas // 55

Pro mluvčí KTŽ je důležitá dobrá povaha člověka; rád se hádá a bojí se urážek, např.:

¹¹ kobīns – „hák“ KTŽ 179

¹² Per vien plauką – „téměř, jen o vlásek“.

¹³ Nei iš tolo – „určitě“.

¹⁴ pasidērti refl. – „předstírat“ KTŽ 73

94

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raška: dėlne iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

365) ni_žūdo vėtās nēr / ōns ī sōsedēks // 401

366) šėrdēs ōzdaoms / vōt kas ī surbābis dāiks // 467

Při rozhovoru s jiným mluvčím KTŽ věnuje pozornost setkání (za nedostatek se považuje vyhýbání se očnímu kontaktu), pravdivosti řeči (podezřele působí i nemluvení žemaitsky, někdy také rozdíly v řeči Žemaitů žijících v různých lokalitách), chápavosti a sebehodnocení dané osoby, např.:

367) sō_anų rūodas nãšėsi / ānō nãirīmōs¹¹⁵ vėns // 249

368) ōns ī tūoks verstālbis / atslēpuos ėš kaž_ės_kōr // 481

369) gargždėkė bēški kētėp rōkūjes nāp krengškē // 100

370) ōns ī nasorokūjems¹¹⁶ žmōgs // 348

371) pasikėr vėrsēnoje / e_nabāl dō_ānū basērōkūte kāp so_žmōgō // 488

Když se přihodí neštěstí, při práci nebo zábavě je zapotřebí pomoci a podpory. V životě se může stát cokoli, a proto si někdy lidé stěžují na osamělost v nesnázích, jindy jsou hrdí na soudržnost a jednotu, např.:

372) nūorints šōni apkabėnės šūk / nieka naprīšaukēs / ka_i bieda // 259

373) mēs laikīmōs kāp vėns // 484

374) kāp līnksmā / kāp gerā būrie // 216

V KTŽ je mnoho příkladů, kdy lidé oceňují společnou práci (my, všichni) – její rozsah, tempo i dosažený výsledek:

375) mēs kāp rēnt padarbējem / pāol pābengėjem // 77

376) ka_inēkōm vėšē / tūjau e_pābengėm tus gālus rāute // 257

Často se zdůrazňuje, že jeden člověk není na hospodářství schopen efektivně pracovat, a proto se říká, povzdechne si nebo doufá, že bude mít pomocníky, např.:

377) to_vēns tēn tapuojis vėsa dēina / ben_vākus pašaukis // 440

378) atvōžūs brōlis e_prikėbs¹¹⁷ / abōdo e_padėrbēsū // 160

379) trėju¹¹⁸ ka_kėbsēm / e_grētā vėn pabengsem // 455

380) šēt ontaug monē padiejēję // 267

Úspěch člověka mluvčí KTŽ spojuje s pracovitostí a schopností pohotově a efektivně plnit úkoly, proto jsou energičtí lidé vždy probíráni a chváleni, zatímco ti, kterým se nedaří, vzbuzují údiv, např.:

381) darbēm žmōgū vėšr gēr // 70

382) mēklos žmōgōs ōns ī // 237

383) kās pār smarkē bēnos / lāksta kāp žābs // 376

¹¹⁵ nāirnoms – ‚otáčení, rozhlížení se‘ KTŽ 249

¹¹⁶ surokūti, ~uoja, ~avo – ‚dohodnout se, vycházet spolu‘ KTŽ 348

¹¹⁷ prikti, prikimba, ~o – 2. ‚bodnout, pomoci‘ KTŽ 160

¹¹⁸ trīju přísl. ‚třikrát‘ KTŽ 455

Straipsniai / Articles

95

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

384) patrákės ę̣_skọdrõms¹¹⁹ tuos_mérguos // 371

385) nà_žingsnò ēt / ọns biegtėnã bieg // 42

386) ĩ žmúonũ / ka_anę̇ms nikúoks dárbs naùrìkst // 486

387) žmúonũ biednõms vẹ̇sumèt ir ẹ̇s_nadarbõma // 248

Úspěch rodinného života se měří obratností a pracovitostí manžela či manželky, např.:

388) mìtrę žmúona tọ̀ri // 241

389) ọns smárkòs / àli ẹr_ànà napiesti // 251

Tomu, kdo si hledá pomocníka nebo partnera, se radí, kterému člověku či jakému člověku se nemá svěřovat, např.:

390) sọ_navìkõsọ žmúogọ nièkòr nagãl ožsekėste¹²⁰ // 165

391) sọ_anõu nier kúo ožsedìete / õns ĩ tėkros mìnkštkãušis // 239

392) sọ tõu plòškò¹²¹ gėrãu naožsedìete // 310

393) gìvs tėležis / nièkòr sọ_anõu naožsekėsi // 444

394) rẽk rĩmta ẹiškúotẹis / sọ_tùoko trėdalo¹²² kãp_tọ gìvėnsi / vaikėli // 454

Aspekty žemaitského společenství a komunikace odhalují výroky ze slovníku KTŽ vyjadřující pokoru a smíření, např.:

395) prìs_viejėi napapūsi / vakėli // 330

396) kùoki tâu biedà / ọn_gãlvo mėita nieks natãša // 24

397) nọ nièka napašėksi¹²³ žmúogòs / tēp jau bọva žadieta¹²⁴ // 495

Zarmouceného či ustaraného partnera v rozhovoru mluvčí KTŽ utěšuje a povzbuzuje tím, že zdůrazňuje možnost zvolit jiný výklad událostí, často s využitím názorných přirovnání, např.:

398) diel nièku nàrėk kr̃uokte // 72

399) ọns joukôu / nàrėk ìmte i gãlva // 135

400) nabiedavùokis / kọl biedùos nátori // 41

401) laikìkis / ka_paškõu narėktọm tọmpìtė kãp_kùoki nagĩvėli // 249

402) blúogã blúogã / àli vės_gėrãu kãp_pasẹkùorošėm // 24

Někdy může být útěcha i ironická, např.:

403) nọ ẹr_eššėrińka ẹ̇s_vėsa blūda mėšuos vėrši ọudega // 48

Mluvčí sám rád odmítá pozornost druhých, a když se mu dostane nepříznivé pozornosti, slibuje, že se nevzdá, např.:

skudrùmas – „obratnost, hbitost“ KTŽ 371

užsìbišti, ~a, ~o – 2. „spoléhat na, opírat se o“ KTŽ 165

pliùškis, ~ė – „kdo je lehkomyslný“ KTŽ 310

trìdalas – „horká hlava“ KTŽ 454

negalėti pašìkti – „nemoci udělat“, srov. KTŽ 495

žadėti, žãda, ~ėjė – 2. „určit, předurčit“ KTŽ 495

96

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

404) vo to našėrk na sāva lėgọ / narūpīnkis ọž monì // 31

405) kāp tọ môn / tēp ãš tāu / piràgs prīš piràga / vàkāli // 299

4. SHRNUTÍ

Pokusíme-li se výroky mluvčího v KTŽ o sobě a druhých, ilustrující různé způsoby vyjadřování emocí, uspořádat podle funkčnosti vybraných frází na ose já–ty–třetí osoba–neurčité vyjádření jedince: lokalizace v čase–lokalizace v prostoru–lokalizace ve společenství / spolupráce, ukáže se, že emoce lze v plné šíři vyjadřovat v kterémkoli z bodů, na něž se pozornost zaměřuje. Některé modely vyjadřování se v celém KTŽ opakují častěji (to souvisí také s obecně vyšší pravděpodobností užívání takových výpovědí). Typy častěji vyjadřovaných emocí (rozpoznatelné podle určitých témat a osobitosti frází) jsou v tabulce 1 označeny buňkou s výraznějším podkladem. Shrnutím výraznějších rysů diskurzu popsaného v článku, který odhaluje emoční pole mluvčího v KTŽ, je zřejmé, že každý směr, k němuž se obrací pozornost (k sobě, k adresátovi, ke třetí osobě, k okolí), souvisí odlišným způsobem s pravděpodobností odhalení určitých emocí.

KTŽ, které se vyznačuje dokumentováním přirozeného každodenního diskurzu, zaznamenává úzký vztah mezi mluvčím a jeho adresáty, proto charakteristiky mluvčího tohoto slovníku, jež vědomě odhalují mé já, neobsahují specifikace vyžadované při oficiálním představování. Mluvčího já jsem se nejčastěji pojí s určitou predikací, která pomáhá vyjádřit okruh nejsilnějších emocí, jež ho ovládají, například soucit (jsem takový chudáček, viz příklad 22), potřebu stálosti nebo strach z překvapení a novinek (jsem k té zemi připoutaný, viz příklad 23), sebevědomí projevující se prohlášením o síle či převaze (viz příklady 30–31). Formulace podobné struktury se volí také při popisu dočasné změny fyzického stavu a vzhledu (jsem zmrzlý / celý zmožený, viz příklad 78) nebo vlastní fyzické či duševní neschopnosti (jsem neschopný, jsem utrápený, viz příklady 35, 41). Mluvčí KTŽ projevuje ohleduplnost k sobě (často poněkud opožděnou) tím, že uvádí své zdravotní potíže (bolí mě ruce, řádí mi střeva, srov. příklady 37, 38). Krátkodobé situace změny stavu může popsat přirovnáními (jako žába, jako slepice, jsem jako po přejetí vozem, srov. příklady 77, 78, 41), zatímco své schopnosti či důvtip zdůrazňuje frázemi já umím, já dokážu, to je moje, často s výrazným odkazem na sebe (já sám). Mluvčí KTŽ rád vyjadřuje své záliby a hodnocení nepřímo – metodou vylučování zdůrazňuje to, co se mu nelíbí. Ve snaze znovu získat bezpečné hranice svého osobního prostoru (může je narušit příliš blízká přítomnost jiné osoby, její dýchání, rozzlobený či upřený pohled nebo urážlivá řeč) mluvčí

Straipsniai / Articles

97

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

volí zákazy či pokyny, které se nejčastěji opírají o zápor a odkaz na sebe sama jako na objekt: monės / mon / moni / mona (viz příklady 60–71).

TABULKA 1. Rozložení koncentrace emočního vyjádření ve frázích zaznamenaných v KTŽ podle komunikační strategie

Závazky | Emoce vystupující v řeči | o sobě | pokyny adresátovi | o třetí osobě | po neutralizaci individuálního významu | o čase | o prostoru | o činnosti a společném pobytu; Modulační | starost / obavy | + | + | + | + | + | + | +; důvěra | + | + | + | + | + | + | +; Hodnotící | hrdost | + | + | + | + | + | + | +; stud | + | + | + | + | + | + | +; Základní | péče, soucit | + | + | + | + | + | + | +; ocenění | + | + | + | + | + | + | +; láska / pozornost k sobě | + | + | + | + | + | + | +

Pokyny mluvčího v KTŽ jiného druhu, které již neslouží k ochraně osobního prostoru, zřetelně vyjadřují péči. Ta se může vztahovat k samotnému adresátovi, jeho zdraví, přítomnosti, postoji či chování, ale také k udržování společného pořádku v obytném prostoru nebo k dodržování pravidel slušného chování. V KTŽ je mnoho pokynů mluvčího týkajících se nevhodného vzhledu adresáta. Takovými příkazy či otázkami se adresátovi radí, aby neopouštěl domov, dokud na připomínku nezareaguje. Vyslovením připomínky, která může znít jako výtka, se mluvčí KTŽ snaží adresáta chránit před možným posměchem a nežádoucí pozorností. Nepřímo se tím dbá na to, aby měl adresát potřebnou míru sebejistoty mimo domov či za hranicemi vlastního dvora. Značnou část přímých pokynů adresátovi tvoří připomínky týkající se kvality prováděné práce či tempa činnosti – práce se nesmí vykonávat ani

98

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

ani příliš pomalu (pak se činnost adresáta stala nežádoucí), ani příliš rychle (to by bránilo úspěšnému splnění úkolu bez nadměrné únavy).

Pokud jde o třetí osobu – která se rozhovoru obvykle neúčastní –, pozornost partnera v rozhovoru se obrací k činnosti, schopnostem a chování probírané osoby, zejména k její komunikační dovednosti, pořádnosti a péči o druhé. V takových úsecích rozhovoru se často popisuje vzhled osoby; jeho výjimečné rysy se stávají doplňujícím znakem její identifikace (určitosti). Hodnocení často souvisí také s mírou sebedůvěry probírané osoby. Osoby s menší sebedůvěrou, kárané, týrané nebo neúspěšné jsou nejčastěji popisovány se soucitem, který se projevuje označením subjektu zdrobnělinou nebo podstatným jménem označujícím chudobu (srov. žmogielis, nabagas, nabagė, nabagėlis, nabagūtis KTŽ 248). Kladně jsou hodnoceny osoby vyznačující se zdravým úsudkem a houževnatostí.

Ve snaze neutralizovat individuální význam svého aš a partnerova tu, a s úmyslem předat maxima chování a zobecnění, volí mluvčí komunikační strategie vyznačující se neurčitostí. S jejich pomocí lze bezpečně vyjádřit politování (srov. příklad 248), formulovat požadavky, uvést pravidla (viz příklady 250–254) nebo bezpečně vyjádřit radost či obdiv (viz příklad 249).

Probrané jazykové strategie mluvčího v KTŽ, založené na vyprávění o sobě, přímých popisech a pokynech nebo univerzálních pravidlech a modelech chování, se v rozhovorech prolínají.

Skutečný důvod mnoha výpovědí mluvčího v KTŽ pomáhají pochopit úseky diskurzu KTŽ, které ukazují jeho reálnou situaci v určitém životním období a odhalují úzkou souvislost mezi jeho každodenní činností a závazky. Výpovědi odkazující na zkušenosti a hodnocení spojené s pobýváním v čase, prostoru a společenství umožňují pochopit, proč je někdy přehnaně zdůrazňována pozornost k pořádku, zatímco jindy se projevuje nevšímavost vůči osobě mimo nejbližší okruh. Modely výpovědí spojené s časovými odkazy ukazují, že mluvčí KTŽ chápe každodenní činnost jako neustálý pohyb vpřed po spirále. Kdo chce úspěšně zvládat každodenní úkoly, musí se rychle otáčet a prostor bydliště má své hranice; v jejich rámci pomáhají setrvat pravidla vyžadující neustálou pozornost a pořádek. V čase a prostoru člověk nikdy není sám. Hranice žemaitského obrazu světa, které se vynořují v KTŽ, ukazují mluvčího, jenž balancuje mezi snahou být samostatný a touhou i možností spolupracovat a být spolu s ostatními. Konkrétní situace rozhoduje o tom, zda se kolektivnost jeví jako velmi žádoucí, nebo jako vynucená. Když dojde k neštěstí, mluvčí KTŽ nabádá partnera v rozhovoru, aby se držel a nevzdával se, a tím ho staví do okolností vyžadujících soustředění, vytrvalost a pevný charakter, např.:

406) numėrtėtẹ̇s vėsumėt soskõbsi / gìvėntė / vò // 240

Straipsniai / Articles

99

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

ZÁVĚRY

Na základě ilustračního materiálu KTŽ článek pojednal o nejvýraznějších komunikačních modelech, jimiž člověk hovořící kretingiským dialektem severní žemaitštiny vyjadřuje svůj postoj k sobě a svému okolí. Při pokusu roztřídit příklady z KTŽ ilustrující různé projevy emocí založených na závazcích podle funkčnosti zvolených frází na ose já–ty–třetí osoba–neurčité vyjádření jedince: lokalizace v čase–lokalizace v prostoru–lokalizace ve společenství / spolupráce se ukazuje, že emoce se mohou plně projevit v kterémkoli z bodů volby směru pozornosti. Některé komunikační modely se v celém KTŽ opakují častěji (což souvisí s obecně vyšší pravděpodobností používání takových výpovědí). Shrnutím výraznějších rysů diskurzu v KTŽ, který odhaluje emoční pole mluvčího, je zřejmé, že každý směr zaměření pozornosti (na sebe, na adresáta, na třetí osobu či na okolí) různě souvisí s pravděpodobností projevení určitých emocí. Když mluvčí hovoří o sobě, nejvýrazněji odhaluje jeden ze základních závazků – sebelásku. Komunikace s adresátem založená na přímých pokynech velmi zřetelně odhaluje projev emocí péče. Péče a důvěra se nejvýrazněji projevují také při hovoru o činnosti a společném pobývání. Výpovědi mluvčího o třetí osobě a maxima chování i zobecnění jsou nejčastěji založeny na hodnocení. Emoce starosti či úzkosti se výrazně projevuje, když mluvčí hovoří o pobývání v čase a prostoru.

Článek vychází z předpokladu, že tříděním modelů výpovědí vyvolaných různými každodenními situacemi lze z celku KTŽ sestavit určitý obraz mluvčího, který zprostředkovává zkušenosti a výpovědi mnoha odosobněných jedinců. Kontury emocionálního pole Žemaita, které byly takto sestaveny, je ještě třeba zpřesnit srovnáním se souhrnem psychických rysů typických pro Žemaity, uvedeným ve studii Etninės priklausomybės determinuotų psichinių reiškinių tyrime¹²⁵, to však již bude další etapa výzkumu.

PRAMENY A LITERATURA

Aleksandravičius Juozas 2011: Kretingos tarmės žodynas, sud.: Danguolė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Atkočaitytė Daiva 2002: Pietų žemaičių raseiniškių prozodija ir vokalizmas. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

¹²⁵ Šio tyrimo aprašymą žr. Bliumas 1997.

100

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

Babickienė Zofija, Jasiūnaitė Birutė, Pečeliūnaitė Angelė, Bagužytė Rūta 2007: Centrinė šiaurės žemaičių kretingiškių tarmė: tarmės tekstai su komentarais ir žodynėliu. Vilnius: Baltos lankos.

Bliumas Remigijus 1997: Aukštaičių ir žemaičių etnine priklausomybe determinuotų psichinių reiškinių savitumai. – Psichologija 17, 25–57.

Dumont Louis 2002: Esė apie individualizmą. Vilnius: Baltos lankos.

Girdenis Aleksas 1967: Mažeikių tarmės fonologinė sistema. Filologijos mokslų kandidato disertacija. – Kalbotyros darbai I, aut. Girdenis Aleksas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 89–119, 120–160.

Girdenis Aleksas, sud., 1996: Taip šneka tirkšliškiai: šiaurės žemaičių telšiškių tarmės tekstai su komentarais. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Grinaveckis Vladas 1973: Žemaičių tarmių istorija. Vilnius: Mintis.

Harré Rom 2008: The Discursive Turn in Social Psychology. – The Handbook of Discourse Analysis, 688–706.

Haspelmath Martin 2000: Indefinite Pronouns, Oxford: Oxford University Press.

Helm Bennet W. 2009: Self-love and the structure of personal values. – Consciousness and Emotion Book Series 6, 11–32.

Hills Michael D. 2002: Kluckhohn and Strodtbeck‘s Values Orientation Theory. – Online Readings in Psychology and Culture 4. Prieiga internetu: https://scholarworks.gvsu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1040&context=orpc.

Holvoet Axel, Pajėdienė Jūratė 2004: Laiko kategorija ir laiko formos. – Gramatinių kategorijų tyrimai (Lietuvių kalbos gramatikos darbai 2). Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 121–140, 169–170.

Judžentis Artūras 2012: Lietuvių kalbos gramatinės kategorijos. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kajėnas Gediminas 2013: Justinas Lingys. Tarp formos ir turinio. Prieiga internetu: http://www.bernardinai.lt/straipsnis/2013-05-15-justinas-lingys-tarp-formos-ir-turinio/99785.

Kalniuvienė Laimutė, par., 2007–2008: Taip kalbėjo mūsų senoliai. Žemaitiški žodžiai, posakiai, išsireiškimai: Prieiga internetu: http://www.klavb.lt/EL_LEIDINIAI/KRASTOTYRA/kretinga.

Kurkowska-Budzan Marta, Zamorski Krzysztof 2009: From the editors. – Oral history: The challenges of dialogue, 11–18.

Straipsniai / Articles

101

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Kluckhohn Florence R., Strodtbeck Fred L. 1961: Variations in value orientations. Evanston, IL: Row, Peterson.

Mikulėnienė Danguolė 2011: Juozo Aleksandravičiaus lituanistinė ir pedagoginė veikla. – Kretingos tarmės žodynas, autorius Juozas Aleksandravičius, sud. Danguolė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, VII–XII.

Murinienė Lina 2007: Rytinių šiaurės žemaičių fonologija: vokalizmas ir prozodija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Pabrėža Juozas 2017: Žemaičių kalba ir rašyba, Šiauliai: Šiaulių universiteto bibliotekos Leidybos skyrius.

Pabrėža Juozas, Marčišauskaitė Vida, Leskauskaitė Asta, sud., 2013: Šiaurės žemaičiai telšiškiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Pakalniškis Vaidotas 2001: Žemaitiškumas globaliame pasaulyje. – Lietuvos etnologija. Socialinės antropologijos ir etnologijos studijos 1(10), 199–216.

Papaurelytė Silvija, Župerka Kazimieras 2010: Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje. – Kalbos kultūra 83, 185–201.

Petreikis Tomas 2012: Žemaitijos regioninė knyga ir žemaičių tapatybė XX a. I pusėje. – Tautosakos darbai 43, 85–108.

Phillips Louise 2011: The Promise of Dialogue. The dialogic turn in the production and communication of knowledge. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins.

Rosinas Albertas 1996: Lietuvių bendrinės kalbos įvardžiai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Rutkovska Kristina 2017: Namai. Šeima. – Vertybės lietuvio pasaulėvaizdyje, autoriai: Rutkovska Kristina, Smetona Marius, Smetonienė Irena. Vilnius: Akademinė leidyba, 87–148.

Skouds 2018: Žemaičių žodynas, sudarė Kultūros ir turizmo skyrius. Prieiga internetu: http://www.skouds.lt/lt/zemaiciu-zodynas.

Tarmių tekstyno duomenų bazė 2018: Sudarė Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internetu: http://tarmiuarchyvas.lki.lt/pradinis.php?sutrum=p=bnd.

Ulvydas Kazys 1971: Prieveiksmis. – Lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mintis, 425–576.

Vaišnienė Daiva 2011: „Kretingos tarmės žodynas“: pagrindiniai medžiagos pateikimo principai. – Kretingos tarmės žodynas, autorius Juozas Aleksandravičius, sudarė: Danguolė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, XX–XXXVI.

102

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių

Valeckienė Adelė 2006: Įvardis. – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. Vytautas Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 251–282.

Vanagienė Birutė 2014: Pratarmė. Įvadinės pastabos. – Šiaurės vakarų žemaičių žodynas: Ylakių, Lenkimų, Mosėdžio, Skuodo, Šačių apylinkių šnektos 1. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 23–28.

Vanagienė Birutė 2014–2015: Šiaurės vakarų žemaičių žodynas: Ylakių, Lenkimų, Mosėdžio, Skuodo, Šačių apylinkių šnektos, 1–2. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Zinkevičius Zigmas 1994: Lietuvių kalbos dialektologija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Žemaitiškė anekdotā 2018. Prieiga internetu: http://samogitia.mch.mii.lt.

Žimkutė Simona 2008: R. Balsys: žemaičiai – narsūs, atkaklūs ir laisvi. Prieiga internetu: www.delfi.lt/news/daily/lithuania.

Vyjadřování samogitské identity: Sestavení příkladů z Kretinga Dialect Dictionary (2011) do jediného obrazu

SHRNUTÍ

Článek na základě ilustračního materiálu použitého ve Slovníku nářečí Kretingy (KDD) pojednává o nejvýraznějších modelech výpovědí, které si zvolili mluvčí severosamogitského nářečí Kretingy a jimiž mluvčí odhaluje svůj postoj k sobě i ke svému okolí. Pokus seskupit výpovědi mluvčích KDD, které ilustrují různá uskutečnění emocí založených na závazku, podle funkčnosti zvolených výrazů na ose já – ty – třetí osoba – neurčité vyjádření jednotlivce: časová lokalizace – prostorová lokalizace – lokalizace v komunitě / spolupráci umožňuje uvažovat o rozmanitých emocích v kterémkoli bodě volby zaměření pozornosti. Za povšimnutí stojí, že některé modely výpovědí se v celém KDD opakují častěji (což souvisí také s obecně vyšší pravděpodobností jejich užití v reálných komunikačních situacích). Shrnutí výraznějších rysů diskurzu, které odhalují emocionální pole mluvčího KDD a jsou v článku popsány, ukazuje, že každé zaměření pozornosti (na sebe, na adresáta, na třetí osobu či na okolí) souvisí s pravděpodobností odhalení určitých emocí v různé intenzitě. Když mluví o sobě, mluvčí KDD nejzřetelněji odhaluje jeden z hlavních závazků – lásku k sobě samému. Komunikace s

Straipsniai / Articles

103

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

adresátem založená na přímých pokynech velmi zřetelně vyjadřuje emoce péče. Péče a důvěra jsou nejvýraznější při hovoru o činnostech a společném bytí. Výpovědi mluvčího KDD o třetí osobě i jeho zásady a zobecnění týkající se chování se obvykle zakládají na hodnocení. Emoce úzkosti a obav vystupují do popředí, když mluvčí KDD hovoří o časové a prostorové lokalizaci.

Článek vychází z předpokladu, že pokus seskupit určité modely výpovědí vyvolané každodenními situacemi z celku ilustrací uvedených v KDD nám umožňuje sestavit určitý obraz MLUVČÍHO, který představuje zkušenosti a výpovědi množství odosobněných jednotlivců. Náčrt emocionálního pole Samogitů, vytvořený v této studii, je třeba dále revidovat a zpřesnit také s odkazem na souhrnnou tabulku psychických charakteristik Samogitů sestavenou v rámci výzkumu etnicky podmíněných psychických jevů (srov. Bliumas 1997). To je však již další etapa výzkumu.

Přijato 10. prosince 2018.

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vilešio g. 5, LT-10308 Vilnius, Litva

[email protected]

104

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX