ÚVAHY, NÁVRHY

NĚKOLIK POZNÁMEK K SYSTEMATICKÉ TERMINOLOGII

Ve Velkém „Slovníku litevského jazyka“ (dále LKŽ) nenajdeme ani u slova karalystė, ani u slova karalija název nejvyššího základního taxonu světa organismů. Ve „Slovníku současného litevského jazyka“ (dále DŽ) najdeme u slova karalystė u třetího, přeneseného významu „oblast, v níž něco převládá, vládne“ ilustrační příklad grybų karalystė, není však uveden jako systematický termín. Někteří botanici tento taxon označují termínem karalystė AAS 17, jiní pak karalija G 170. Častějším a déle užívaným termínem je karalystė. Ten by měl být považován za normativní. Nesprávně se někdy pojmenovávají i mezilehlé taxony, např.: antkaralystė (Superregnum) a pokaralystė (Subregnum). Správně by mělo být: antkaralystis a pokaralystis.

Názvy některých taxonů mají zvláštní latinské i litevské přípony. Například pro pojmenování oddělení rostlin se užívá litevská přípona -ūnai (lat. -phyta), pro třídy -ainiai (lat. -opsida), pro řády -iečiai (lat. -ales), pro čeledi -iniai (lat. -aceae. Jejich užívání však dosud není dostatečně ustálené. Tak například se pro označení řádů rostlin vedle přípony -iečiai užívá také složka -žiedžiai. Různí se i názvy variet a kultivarů. Podobné nejednotnosti mohou odstranit pouze sami odborníci z daných oborů ve spolupráci s terminology.

Dále probereme několik nejednotností ve tvoření a užívání termínů z této oblasti, kterých jsme si všimli.

1. Entomologická terminologie dosud není ustálená

Tettigonia viridissima! Tettigonia viridissima! Sám ani neví, že tak se jmenuje – už několik století –, křič, jak chceš, na louce či v pustině – nikdo neodpoví ani latinsky, ani litevsky, ani po smrti.

S. Jonauskas „Zelený kobylka“

138

V citované básni si básník jakoby pohrává s latinským názvem kobylky. Podobně se však píše i v akademickém díle „Fauna Litvy“ (I, V., 1995), např.: „Pouze na litevském pobřeží se vyskytují halofilní brouci. Jsou to druhy přizpůsobené životu v zasolených půdách (např., Cicindela maritima, Dyschirius obscurus, D. impunatipennis, Bembidion pallidipenne, Pogonus chalceus, Dicheirotrichus rufithorax, Ceryon litoralis, Aegiala arenacia, Coccinella undecimpunctata, Phyllon gibbus)“ (s. 24). Tady už však nejde o poetický žert, nýbrž o odborné pojmenování. Proč se ale nepoužívají litevské termíny? Vždyť dále v témže díle se mnozí z uvedených brouků nazývají litevsky, např.: Cicindela – šoklys, Dischirius – nykštukžygis, Bembidion – barzdūkžygis, Dicheirotrichus rufithorax – rudakrūtinį žygis, Ceryon – puvėsinukas, Aegiala arenaria – kopinis mėšlavabalis, Coccinella – boružė, Phylan gibbus – pajūrinis juodvabalis atd. Z těchto příkladů vidíme, že entomologům více vyhovují latinské odborné názvy a ve vědecké literatuře se často užívají výhradně ony. Litevská entomologická terminologie byla značně upravena při vydávání knih prof. S. Pileckise a akademického díla „Fauna Litvy“. I v upravených publikacích se však stále vyskytují případy, které je třeba opravit. Vezměme například dva termíny: ūsuotiškasis juodvabalis (Upis ceramboides L.) a ūsuotiškasis dulkiagraužis (Pseudocistela ceramboides) LF II 63, 66. Existuje také čeleď brouků ūsuočiai (Cerambycidae) LF II 87. V litevštině však není samotné přídavné jméno ūsuotiškas. Entomologové si je vytvořili pomocí přípony -iškas, která vyjadřuje podobnost. Z toho plyne, že Upis ceramboides – tai į ūsuotį panašus juodvabalis. Motivovaný je také termín krypūnėliškasis juodvabalis (Crypticus quisquilius L.) – krypūnėlį podobný juodvabalis. Termín pro tentýž taxon kailiavabalis juodvabalis (Cylindrinotus dermestoides), motivovaný stejným způsobem, je však vytvořen už s příponou -inis. Problém je drobný: přídavná jména s příponou -inis mohou také vyjadřovat podobnost. Jazykovědec P. Kniūkšta, který důkladně zkoumal přídavná jména s příponou -inis, píše: „Synonymní přídavná jména s příponami -iškas a -inis, jak jsme již zmínili při pojednání o přídavných jménech vyjadřujících podobnost, se významově rozlišují. Přídavná jména s -iškas mají kvalitativní význam označující charakteristický rys, zatímco ta s příponou -inis označují druh věcí“ PB 183. Pro označení druhu by se tedy v tomto případě lépe hodila přípona -inis, ale s touto příponou

139

se v entomologické terminologii tvoří druhová pojmenování s jinou motivací, např.: kinivarpinis krypūnėlis (Paromalus parallelipipedus), pjūklelinis vaisiastraublis (Curculio crux) a podobně. Zde se nevyjadřuje podobnost, nýbrž společný způsob života a potrava. Protože se přípona -iškas v terminologii tohoto oboru užívá k vyjádření podobnosti i v jiných případech (např. kiaušiniškoji dusia (Hyphydrus ovatus L.), rutuliškasis kūdravabalis (Coelostoma orbiculare) a podobně), neměla by se přípona -inis v tomto významu používat. Druhová přídavná jména s příponou -iškas je však třeba pojmenovávat, např.: kriaušiškas (=kriaušiškasis) šliužžagys (Cychrus caraboides L.), gaubliškas (=gaubliškasis) kerpvabalis (Amphicyllis globiformis) a podobně. To by byla terminologická varianta normy spisovného jazyka.

Za nevhodné je třeba považovat názvy juostuotoji prūdadu­sia (Porhyd­rus lineatus) a paprastoji naradusia (Scarodytes halensis). Jedna věc je nepoužívat slovo prūdas, druhá věc je, že koncovka složeného slova by neměla být -ia, nýbrž -ė (srov. paprastoji kūdradusė – Graptodytes granularis L.). Zcela nejasné je, s čím by se měl spojovat první člen složeniny naradusia.

Názvy brouků bývají někdy tvořeny příliš těžkopádně, např.: rausiavabališkasis urvavabalis (Nemadus colonoides) a podobně. Mnohem jednodušeji by se tento brouk mohl nazývat například takto: rausiavabališkasis urvinėlis. Brianavabalius (Micropeplidae) by bylo možné nazývat termínem briaunėliai. Zvláštní pozornost je třeba věnovat jednoduchosti názvů rodů. Pak by byly jednodušší i názvy druhů.

2. Komoleniny názvů rostlin

Buď shovívavá a laskavá ke Kvetoucímu kopru, který se stále ještě nenaučil své latinské jméno, Musca domestica!

A. Nyka-Niliūnas „Muze“

Všechny rostliny a rostlinky už znají svá latinská jména. Naučili je to K. Lineus a jeho žáci. Jen litevských jmen stále není dost.

140

nebo jsou zkreslovány. Například v reklamě „FLOREXLIT PAVASARIS 1998“ dostala květina lenktažiedis trimėtis (Salpiglossis sinuata) jméno lenktažiedis trinyčius. Takové jméno nenajdeme ani v LKŽ, ani v LBŽ, kde jsou uvedeny nejen vědecké, ale i nářeční názvy rostlin. Domníváme se, že tento neexistující termín vznikl tiskovou chybou. Nebo jiný příklad. Ve velmi výpravně a pečlivě vydané knize „Sodo gėlės“ (V., 1996) najdeme termín virgininė kalabarpuprė (Physostegia virginiana). V rejstříku knihy je opraven na: virgininė kalabarpupe. A přesto je to špatně. Physostegia je pūstatauris, zatímco Physostigma – kalabarpupe. Byly tedy zaměněny dvě zcela odlišné rostliny. Ani jejich litevské názvy nejsou, dalo by se říci, k ničemu. Pūstataurį lze ponechat jen proto, že se používá v LBŽ, ale místo kalabarpu-pės by se lépe hodilo litevské slovo pupuolė.

Litevské názvy rostlin by měly mít přednost. Například nyní spolu soupeří termíny čeras ir eleboras. Jde o název velmi časně kvetoucí, avšak jedovaté rostliny. První termín použil J. Pabrėža, v LKŽ je však uveden bez křížku (tj. jako přípustný), zatímco druhý je gramaticky upravený latinský termín řeckého původu Helleborus. Na termín J. Pabrėžy bychom neměli zapomínat.

Některé latinské výpůjčky se obtížně vyslovují a ani trochu nepřipomínají názvy rostlin. Například v pěkně vydané knize „Kambarinės gėlės“ (V., 1997) najdeme názvy rostlin, které nebyly dostatečně přizpůsobeny litevštině. Jedním z nich je veltheimija (Veltheilmia). Bylo by možné pro ni vytvořit nové pojmenování pluoštažiedė, protože její květenství se skládá z mnoha drobných zvonkovitých kvítků. Zvláštní názvy květin jsou nidularijus, pteris, šaflera. První květinu by bylo možné nazývat slovem lapokė, protože její listy jsou nápadné. Druhou květinu bychom mohli pojmenovat novým slovem papartūnas, protože její „rod zahrnuje asi 280 druhů opadavých, poloopadavých a stálezelených kapradin“ KG 221. Pro pojmenování třetí květiny by se mohlo hodit nové slovo šakotė, protože její stonek se výrazně větví. Litevská nová pojmenování by se mohla používat vedle výpůjček, aby se časem v nomenklatuře tohoto oboru ujala.

Některé přejaté názvy venkovních či pokojových květin se píší nepřesně nebo se nesprávně gramaticky upravují. Například příjemně vonící květina pocházející z Peru a Ekvádoru se označuje termínem kvapnusis elijotropas (Heliotropium arborescens) SG 86. Správně má být: kvapnusis

141

heliotropas, protože její kvítky se obracejí ke slunci, které se řecky nazývá slovem helios. Jedna z květin do skalek se nazývá slovem etijonema (Aethionema) SG 100. Správně má být: etionema. Nejčastěji se pěstuje pouze jeden její druh – didžiažiedė etionema (Aethionema grandiflora). Vytrvalá prérijní květina s půvabnými květenstvími se označuje složeným termínem varpotasis lijatris (Liatris spicata) SG 155. Správný termín má být liatris. Podobně nepřesně se píše i termín širdžialapė tijarėlė (Tiarella cordifolia). Správně má být: širdžialapė tiarelė. Nízká pokojová kapradina se označuje přejatým termínem adjantas (Adiantum) KG 130. Správně má být: adiantas. Pokojové palmy s velmi původními listy, které na koncích vypadají jako roztřepené, se označují termínem karijota (Caryota) KG 150. I tento termín je třeba psát bez j, tedy: kariotė.

V překladových knihách zůstávají některé názvy rostlin z dalekých krajů nepřeložené, protože pro ně neexistují litevské ekvivalenty, např.: Adenium obesum, Beaucarnea recurvata, Exacum affine, Jatropha podagrica, Medinilla magnifica a další (KAE 126). Po poradě s odborníky by překladatelé mohli navrhovat i nová pojmenování, zvláště když jsou charakteristické znaky některých uvedených květin velmi výrazné. Například Adenium obesum by se dalo nazývat termínem tuklōji stiebūnė, protože jeho stonek je velmi tlustý a připomíná kmen stromu. Rostlinu z čeledi agávovitých pocházející z Mexika, Beaucarnea recurvata, by bylo možné nazývat složeným termínem lenktalapė agavūnė. Pro pojmenování příjemně vonící pokojové květiny Exacum affine by se mohlo hodit nové slovo energìnė žiedūnėlė, protože bohatě kvete drobnými květy, léčí deprese a povzbuzuje plíce. V jiných případech se latinské názvy rostlin nepřekládají, a to ani tehdy, když se odpovídající litevské termíny používají v téže knize. Například vaistinę medetką (Calendula officinalis) „lze vhodně kombinovat s Ageratum, Salvia farinacea, Tagetes, Delphinium, Heliopsis, Rudbeckia, Calamagrostis“ SG 82. V téže knize se na jiných místech Ageratum nazývá žydrūnu, Salvia farinacea – miltuotuoju šalaviju, Delphinium – pentiniu, Heliopsis – saulakiu, Rudbeckia – rudbekija, Calamagrostis – lendrūnu. Taková nekonzistentnost v užívání termínů je neospravedlnitelná.

Mimochodem, názvy odrůd květin se nepřekládají.

142

ZKRATKY

AAS – Galinis V. Aukštesniųjų augalų sistematika, Vilnius, 1984.

DŽ – Slovník současné litevštiny, Vilnius, 1993.

G – Urbanas V. Grybai, Vilnius, 1986.

KAE – Hoffman E. K. Kambarinių augalų energija, Vilnius, 2000.

KG – Pokojové květiny, Vilnius, 1997.

LF – Fauna Litvy. Brouci 1, 2, Vilnius, 1995, 1997.

LBŽ – Lietuviškas botanikos žodynas. Red. J. Dagys. Kaunas, 1938.

LKŽ – Slovník litevského jazyka 5, Vilnius, 1959.

PB – Kniūkšta P. Priesagos -inis būdvardžiai, Vilnius, 1976.

SG – Hertlė B., Kyrmejeris P., Nikig M. Sodo gėlės, Vilnius, 1995.

Kazimieras GAIVENIS

Kazimieras GAIVENIS

Přijato 10. 6. 2001

Institut litevského jazyka

Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius

E-mail: [email protected]

143