Názvy figur a tropů v literárněvědných pracích z let 1918–1940

ASTA MITKEVIČIENĖ

Litevský jazykový institut

KLÍČOVÁ SLOVA: literárněvědné termíny, figury, tropy, hyperonyma, synonymní termíny, synonymické řady, synonymní slova se společným kořenem, pracovní synonyma

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Názvy figur a tropů patří do širší sémantické skupiny názvů uměleckých výrazových prostředků. Tyto termíny nejsou výhradním vlastnictvím literární vědy – pocházejí z rétoriky a náležejí nejen k literární, ale i k lingvistické stylistice. Stylistika převzala z rétoriky celé naučení o figurách (VLE XIX 791).

První polovina 20. století je v dějinách litevské literární vědy zásadním obdobím – tehdy byly položeny základy tohoto vědního oboru v jeho moderní podobě (Viliūnas 2003: 261). V té době se utvářela a ustalovala současná tradiční litevská literárněvědná terminologie. Po vyhlášení nezávislosti se začalo tvořit litevské školství a literatura se později stala jedním z nejdůležitějších vyučovacích předmětů humanitního zaměření na litevských školách. Literatura se vyučovala na Vyšších kurzech v Kaunasu (fungovaly v letech 1920–1922), které měly humanitní oddělení, a v učitelských seminářích. Od roku 1922 bylo možné studovat literaturu na dvou fakultách Litevské univerzity, založené téhož roku (od roku 1930 Univerzity Vytautase Velikého) – na Fakultě humanitních věd a na Fakultě teologie a filozofie. Pro výuku a studium literatury byly zapotřebí nejen litevské učební pomůcky, ale také uspořádaná litevská literárněvědná terminologie. V meziválečném období vyšly první odborné knihy o teorii literatury, které byly zároveň prvními litevskými učebnicemi stylistiky a důležitými zdroji litevských stylistických termínů¹.

¹ Názvy figur a tropů se v litevských textech s literární tematikou používaly i dříve (podrobněji viz Mitkevičienė 2007).

176 Asta Mitkevičienė | Figūrų ir tropų pavadinimai 1918–1940 m. literatūros mokslo darbuose

Tento článek analyzuje 77 jednoslovných názvů figur a tropů, shromážděných z prací o literární teorii, litevské literatuře, světové literatuře a dějinách zahraničních literatur z let 1918–1940 (viz seznam pramenů). Prameny článku jsou následující: 1) všechny meziválečné učebnice literární teorie: dvě různá vydání první litevské učebnice literární teorie, kterou napsal Kazys Bizauskas (1918, 1922), a práce o literární teorii Stasia Čėšūnase (1925), Motiejuse Gustaitise (1927), Jonase Norkuse (1930) a Juoze Ambrazevičiuse (1938); 2) práce z dějin litevské literatury: učebnice dějin literatury Albina a Marije Iešmantových (1923), Vince Zajančkauskase (1928), Zigme Kuzmickise (5 sv., 1931–1934) a Motiejuse Miškinise (1939); díla vyučujících na Litevské univerzitě (VDU) – dvě vydání dějin literatury Mykolase Biržišky (1920, 1925), tři sešity přednášek z dějin literatury Juoza Tumo-Vaižgantase (1924, 1925), dílo Vince Mykolaitise-Putinase z dějin litevské literatury (1936). Také učebnice folkloru – M. Biržišky Dainų literatūros vadovėlis (1923), která doplňuje zkoumaná autorova díla z dějin literatury (sám se o tom zmiňuje); 3) učebnice dějin světové literatury: práce Gabrielė Petkevičaitė-Bitė (2 sv., 1922, 1924), Vlada Dubase (dvě vydání, 1923, 1927), J. Norkuse (1931), J. Ambrazevičiuse a spoluautorů Juoze Griniause (sv. 1–2), Antanase Vaičiulaitise (sv. 2) (1938, 1939); 4) práce z dějin zahraničních literatur: díla V. Dubase z dějin francouzské literatury (2 sv., 1929, 1930), Juoze Ereta z dějin německé literatury (1931), Balise Sruogy z dějin ruské literatury (2 sv., 1931, 1933) a Vladimira Šilkarskise z dějin řecké literatury (1938)². Cílem článku je pojednat o původu a synonymii jednoslovných názvů figur a tropů, ukázat proměny terminologie a určit ustálené termíny. Metody práce jsou deskriptivně-analytická a srovnávací.

Pojmy figura a trop

Pojmy figura a trop a jejich první klasifikace sahají až do antiky, k antické rétorice. Už od antiky se však tropy a figury chápou různě. Pro některé jsou tropy jedním z druhů figur, jiní figury a tropy rozlišují – znakem tropů je obraznost, zatímco figury jsou považovány za syntaktický jev (Zaborskaitė 1982: 97). Učebnice literární teorie z let 1918–1940

²Vydání téže knihy se v tomto článku považují za různé prameny, zatímco jednotlivě vydané části téhož díla za jediný pramen.

Terminologija | 2014 | 21 177

čkách nejsou tropy považovány za druh figur (proto zní název tohoto článku „názvy figur a tropů“), a proto prameny nespojují termíny označující tyto dva pojmy hierarchickým vztahem. K. Bizauskas v učebnici z roku 1918 definoval tropy takto: „slova a výrazy užívané v přeneseném významu“ BizR 39. O dvacet let pozdější definice J. Ambrazevičiuse (1938) je užší: „slovo užívané v nepřímém významu se nazývá tropem“ Am 43. K. Bizauskas v roce 1918 dosti nejasně vysvětloval, že „figurami se nazývají takové výrazy, v nichž se spisovatel, uchvácen city, odchyluje od obvyklých způsobů vyjadřování“ BizR 47 (podobně je to formulováno i v pozdějším vydání z roku 1922). J. Ambrazevičius v roce 1938 podal terminologičtější definici figur: „Stylistické prostředky vycházející z tvorby vět a jejich spojování se nazývají figury.“ V Litevské encyklopedii (1940) Juozas Žiugžda vykládá pojem „figura“ podobně jako učebnice J. Ambrazevičiuse.

S. Čėšūnas (1925) tropus priskiria prie poezijos, o figūras – prie kalbos priemonių, M. Gustaitis (1927) tropus apibūdina kaip kalbos lytis, o figūras – kaip retoriškus posakius. Tropais tiriamuose šaltiniuose laikoma metafora, alegorija, prozopopėja, metonimija, sinekdocha, antonomazija, hiperbolė, litotė, ironija, sarkazmas, perifrazė, simbolis, o figūromis – apostrofa, pakartojimas, paralelizmas, laipsniavimas, antitezė, nutylėjimas, elipsė, retorinis klausimas ir retorinis sušukimas, korekcija (S. Čėšūnas prie figūrų skiria hiperbolę ir litotę). Ne visi šaltinių autoriai juos visus išvardija, vieni nurodo jų tarpusavio ryšį, kiti – ne. Kai kurie autoriai tropais laiko epitetą (BiržD, Nor) ir palyginimą (BiržD, Birž₂, Nor). Pastarosios sąvokos dabar literatūros moksle priskiriamos prie tropų (žr. Zaborskaitė 1982: 105–106; LTA 96; LEM 391), nors pažymima, kad jas „iš tropo sferos linkstama išbraukti“ (LTA 96). Į paralelizmą, gradaciją J. Ambrazevičiaus ir J. Griniaus vadovėlyje žvelgiama plačiau – jie laikomi kompozicijos priemonėmis.

V klasické litevské literární vědě se tropy obvykle řadí mezi figury (viz Zaborskaitė 1982: 104; LEM: 391). Také v litevské lingvistice jsou tropy považovány za druh stylistických (jazykových) figur (viz KTŽ; Župerka 2001: 57; Vaskelienė 2007: 19). V rétorice se rozlišují tropy a rétorické figury. Několik rétorických figur myšlenkových (sémantických), stejně jako tropy, je založeno na přenesení, jde však o tropy nikoli slova, nýbrž myšlenky. Jsou to rozvinuté metafory – alegorie a parabola – a figury hyperbola, ironie, litota a emfáze, označované týmiž termíny jako tropy (Koženiauskienė 1999: 206). Literárněvědná-

178

Asta Mitkevičienė

Figūrų ir tropų pavadinimai 1918–1940 m. literatūros mokslo darbuose

věda řadí prosopopeju mezi tropy, rétorika pak mezi rétorické figury myšlenkové (viz Zaborskaitė 1982: 108; LŽ; LEM 247; Koženiauskienė 1999: 334).

V pracích z dějin literatury zkoumaného období se rovněž vyskytují názvy figur, obvykle v nich však není uvedena klasifikace figur a tropů, takže není vždy jasné, co se řadí mezi figury a co se považuje za tropy. Proto bylo rozhodnuto pojednat v tomto článku o figurách a tropech společně. Při shromažďování termínů pro tento článek se neztrácely ze zřetele současné encyklopedie a slovníky ani práce z literární vědy, lingvistiky a rétoriky. Proto se zde na základě současné klasifikace figur a tropů analyzují také termíny označující aluzi, eufemismus, výčet, kalambúr, paradox, paralelismus, pleonasmus a periodu, ačkoli autoři zkoumaných pramenů, kteří tyto termíny používali, je nenazývali ani figurami, ani tropy. Například o pleonasmu se v dobových učebnicích literární teorie píše, že v některých textech jde o vadu, v jiných o stylistický prostředek. V ruském encyklopedickém slovníku z počátku 20. století, který mohli někteří autoři používat, se eufemismus, pleonasmus a paradox uvádějí v hesle o figurách (viz ЭС 1902: 649).

PŘEJÍMÁNÍ

Přejatých jednoslovných názvů figur a tropů je méně než domácích litevských. Tvoří 40,3% (z 77) jednoslovných termínů.

Hyperonyma figūra ir tropas

Termín tropa BizR 39 / tropas BizR 44, BizL 59, BiržD 79, Birž₂ 38, Češ 25, Gus 79, Zaj 53, Nor 25, NorV 248, Kuz I 24, Put 257, Am 43, AG 14, Miš 63³ je řeckého původu (srov. však TŽŽe gr., VTŽŽe lot. < gr., ЛЭТП gr.), zatímco figūra BizR 47, BizL 70, BiržD 93, Birž₂ 136, Češ 26, Gus 31, Zaj 53, Nor 33, NorV 193, Kuz I 24, Put 253, Am 53, Miš 65 je latinského původu⁴. J. Norkus (1930) připojil k tropo litevský ekvivalent, ale používal výhradně mezinárodní termín. Není tedy jasné, zda je třeba tento ekvivalent považovat za termín, nebo jen za vysvětlení. K. Bizauskas (1922) používal složený-

³ Prameny jsou za termínem uváděny chronologicky. Lomítkem se oddělují varianty termínu – různé podoby téhož termínu. Varianty téhož termínu (fonetické a pravopisné, morfologické) se považují za jeden termín.

⁴ Pojem figury vznikl ve starověkém Řecku (VLE XIX 791), avšak samotný mezinárodní termín figūra je latinského původu.

Terminologija | 2014 | 21

179

tý termín figūrinis posakis BizL 173. Složených termínů, které v učebnicích konkurují termínu figūra, je více, např.: synonyma retoriškasis posakis Gus 31 / retoriškas posakis Gus 33 a retorikos posakis Gus 37, Zaj 89; synonyma retorinis papuošimas BizL 174, retorinis pagražinimas DubB 157, Sr II 182 a retorinė puošmena Put 500; synonyma retoriška priemonė Kuz V 111 a retorinė priemonė Šil 116 aj.

Přejaté názvy druhů figur a tropů z jiných jazyků jsou mezinárodní termíny. Mezi nimi převažují termíny řeckého původu⁵, např.: антономазіја BizL 68, Gus 85, антропоморфизmas AGV 52, autoironija Birž₂ 133, chiazmas Er 16, epitetas BizR 34, BizL 53, DubB 35, BiržD 80, Birž₂ 38, Češ 28, Gus 79, DubL 29, DubP I 313, Nor 27, NorV 14, Kuz I 24, Sr I 87, Put 35, Šil 183, Am 38, AG 14, Miš 6, eufemizmas Gus 11, ironija⁶ BizR 46, BizL 69, DubB 98, BiržD 80, Pet II 60, VžgV 62, Birž₂ 38, Gus 86, DubL 102, DubP I 112, Nor 32, NorV 179, Er 81, Sr I 162, Kuz II 130, Put 19, Am 48, AGV 211, Miš 148, metonimija BizR 44, BizL 60, Birž₂ 38, BiržD 80, Češ 21, Gus 85, Nor 29, Kuz II 129, Put 257, Am 47, perifraze Gus 10, DubP II 99, Nor 31, Kuz II 145, Miš 269, pleonazmas BizR 24, BizL 40, Gus 13, Nor 21, sarkazmas BizR 46, BizL 69, Gus 86, DubP I 275, Nor 33, NorV 250, Sr II 37, simbolis BizR 42, BizL 63, DubB 117, Ieš 133, Pet II 5, Češ 75, Gus 84, DubL 56, DubP I 73, NorV 25, Er 84, Sr I 151, Kuz II 143, Put 142, Am 46, AG 14, Miš 82. Namísto антропоморфizmo se nyní v literární vědě ustálila jiná podoba mezinárodního termínu – антропоморfizacija (viz Zaborskaitė 1982: 108; LEM 247), srov. termín latinského původu personifikacija.

Další termíny řeckého původu měly ve zkoumaném období různé varianty, např.: antitezė BizR 50, BizL 75, Češ 27, DubL 254, DubP II 80, Er 139, Sr I 98, Kuz II 127, Put 203, Šil 254, Am 54, AG 102 / antiteza Pet I 33 / antitezė BiržD 97 (srov. antitezė TŽŽ 1936, dnes také antitezė LEM 353), hiperbolė BizR 45, Češ 27, Gus 86, Kuz I 85, Put 346, Am 49, AG 144, Miš 46 / iperbolė Birž 80, Birž₂ 38 / hiperbola BizL 68, VžgA 4, Nor 31, Sr I 77, Kuz I 66 (srov. hiperbolė TŽŽ 1936), periodas BizR 20, BizL 34, Nor 37, Kuz I 138, Sr II 255 / periodas Gus 30, DubL 121, Put 50 (srov. periodas TŽŽ 1936), litotas Češ 27 / litotė Gus 86 (srov. litotė TŽŽ 1936),

⁵ Mezinárodní termíny jsou v tomto článku klasifikovány podle původního zdroje.

⁶ Ironie patří nejen do oblasti stylistiky, ale i světonázoru (LTA 102; LEM 155).

180 Asta Mitkevičienė │ Figūrų ir tropų pavadinimai 1918–1940 m. literatūros mokslo darbuose

prozopopéja BizR 42, Am 44, Miš 107 / prozopopéja BizL 64, BiržD 80, Ieš 124, Birž₂ 38, Gus 81, Nor 30, Kuz V 177 (srov. prozopopėja TŽŽ 1936), synekdocha BizR 44, BizL 67, Birž₂ 38, Češ 17, Nor 30, Sr I 152, Kuz II 129, Put 257, Am 48 / synekdokė BiržD 80 / sinėdokė BiržD 87 / synekdochė Gus 85 (srov. sinekdocha TŽŽ 1936). Dnes se užívá varianta, která byla zařazena do slovníku cizích slov z roku 1936.

Některé varianty termínů, které se dnes neprosadily, se užívaly pouze v jednom ze zkoumaných pramenů, např.: alegorija BizR 41, BizL 62, BiržD 86, DubB 41, Češ 24, Gus 81, DubL 30, DubP I 73, Nor 28, NorV 65, Er 51, Kuz I 114, Sr II 371, Put 39, Am 45, AG 119, Miš 64 / alegorija Šil 280, apostrofa BizR 47, BizL 70, Kuz I 24 / apostropė BiržD 93 (srov. apostrofa TŽŽ 1936), metafora BizR 39, BizL 60, DubB 41, Birž₂ 38, Češ 24, Gus 80, DubL 29, DubP I 182, Nor 28, Er 156, Sr I 99, Kuz I 149, Put 35, Am 44, AG 144, Miš 63 / metaporė BiržD 80.

Za řecký se rovněž považuje kolísající název figury elipsė BizR 50, BizL 76, BiržD 93, Češ 28, Kuz I 155 / elipsis Gus 29, Am 55 / elipsas DubP II 189 (srov. elipsė TŽŽ 1936; TŽŽė gr.; VTŽŽė lot. < gr.; ЛЭТП gr.).

Latinského původu je pouze několik názvů figur. Všechny mají formant -ija, např.: amplifikacija Gus 11, gradacija BizR 49, BizL 74, Zaj 110, AGV 190, personifikacija Gus 81, DubP I 89, Er 123, Sr I 98, Kuz I 138, Put 348, Miš 65 (TŽŽė lat.; VTŽŽė franc. < lat.). S latinou nebo francouzštinou se spojuje také termín aliuzija Er 155, Sr II 341, Put 414 / alliuzija Šil 206 (TŽŽė, VTŽŽė franc. < lat.; VLE I středověká lat.; ЛЭТП franc.).

Nepřeložené inversio Gus 40 (srov. inversija TŽŽ 1936) ponechal jediný autor, který tento termín označující pojem použil, M. Gustaitis.

Z francouzštiny pochází kolísající termín kalamburas DubB 63 / kalambūras Gus 10, DubL 99. S francouzštinou nebo řečtinou se spojuje termín paralelizmas BizR 24, BizL 40, BiržD 64, Gus 14, Nor 22, Sr I 87, Put 32, Am 41, AG 13, Miš 50 / paralelizmas Kuz I 23 (VTŽŽė franc., ЛЭТП gr.).

Ačkoli jsou tyto termíny jednoslovné, nejsou všechny na stejné úrovni; například v klasifikaci J. Ambrazevičiuse (1938) má termín metafora tři druhové termíny: prozopopėja, alegorija, simbolis. Dvouslovný termín metafora prozopopėja Am 45 je tedy dlouhou podobou termínu prozopopėja a druhovým termínem metaforos. Hierarchický vztah spojuje termíny ironija ir autoironija.

Terminologija | 2014 | 21 181

V pramenech z let 1918–1940 se užívají abstrakta utvořená z termínů označujících tropy nebo jejich odvozenin, např.: hiperbolizmas Put 397, ironizavimas Put 232, synonyma metaforumas Iėš 6 a metaforiškumas DubP I 182, metonimiškumas Čėš 21 aj.

LITEVSKÉ TERMÍNY

V pramenech zkoumaných pro období 1918–1940 bylo použito 46 litevských jednoslovných názvů figur a tropů. Především jde o jediné tehdejší pojmenování pojmů, která nemají žádná — ani litevská — jednoslovná synonyma: dvigubumas Sr II 182 „anadiplóza?“ (srov. lat. anadiplosis „zdvojení, zdvojnásobení“ (Koženiauskienė 1999: 266)), išskaitymas Kuz I 74, Put 33 (dnes išvardijimas (viz Župerka 2001: 73; Vaskelienė 2007: 28)), nutylėjimas BizR 50, BizL 76, BiržD 93, Čėš 28, Gus 37, Nor 35, Kuz III 269, paraginimas Er 77 „forma rétorického oslovení — adhortace?“ (srov. lat. adhortatio „povzbuzení, pobídnutí“ (Koženiauskienė 1999: 332)), pasitaisymas (correctio) Gus 37 (dnes korekcija (viz Koženiauskienė 1999: 282; Župerka 2001: 74; Vaskelienė 2007: 29)). Ostatní litevské jednoslovné termíny mají synonyma — litevská (se stejným i odlišným kořenem) a mezinárodní (s odlišným kořenem).

Litevská synonyma

Trojčlennou řadu jednoslovných synonymních termínů tvoří litevská synonyma se stejným kořenem pakartojimas BizR 47, BizL 71, DubB 82, Birž₂ 38, DubL 125, Er 35, Sr I 152, Put 37, Am 54, AG 144, Miš 51 (srov. však pasikartojimo figūra Am 76), kartojimas⁷ DubB 9, BiržD 93, Čėš 26, Gus 33, Nor 33, Kuz I 24, Miš 48 a atkartojimas Kuz I 54. Ustálil se termín s předponou pakartojimas (viz Zaborskaitė 1982: 114; LTA 111; LEM 352), který byl nejoblíbenější i ve zkoumaném období. Je třeba upozornit, že v jazyce nejsou taková slova s předponou synonymy slov bez předpony, avšak když se použijí k označení téhož pojmu, rozdíly v jejich významu se neutralizují.

Čtyřčlennou řadu litevských synonym se stejným kořenem tvoří palyginimas BizR 35, BizL 54, Pet I 25, DubB 41, VžgA 43, Čėš 22, Gus 79, DubL 8, DubP I 182, Nor 17, NorV 14, Er 124, Sr I 87, Kuz II 145, Put 35, Šil 27,

⁷ Termín kartojimas NorV 189 se rovněž používal k označení jedné z nedokonalostí díla. V tomto významu patří do sémantické skupiny názvů dějů.

182

Asta Mitkevičienė

Figūrų ir tropų pavadinimai 1918–1940 m. literatūros mokslo darbuose

Am 41, AG 14, Miš 61, lyginimas BiržD 80, Birž₂ 38, Nor 26, NorV 14, Kuz I 23, prilyginimas Birž₂ 96, AGV 210 a sulyginimas DubP I 242, Kuz II 140. Ustálil se termín s předponou palyginimas, který se užíval ve většině pramenů (viz Zaborskaitė 1982: 106; LTA 96; LEM 391).

Do čtyřčlenné řady jednoslovných synonymních termínů patří termíny užklausimas BizR 51, paklausimas BizL 77, Kuz II 70, įklausimas BiržD 93 (srov. išaukimas BiržD 99), klausimas Birž₂ 38, Er 77, Kuz I 47, Put 253, Am 55. Neobvyklý je pouze novotvar M. Biržišky įklausimas. Ustálil se termín bez předpony klausimas — tehdy nejběžnější (srov. (retorinis klausimas, viz Zaborskaitė 1982: 114; LTA 114; LEM 353).

Pětičlennou řadu jednoslovných synonymních termínů tvoří termíny se stejným kořenem šaukimas BizR 51, Birž₂ 38, sušukimas BizL 77, Gus 32, Kuz I 134, Put 253, Miš 175, išaukimas BiržD 93, šauksmas BizL 71, Sr I 147, šūkis Kuz III 219⁸. Stejně jako u jiných synonym se stejným kořenem se prosadil nejběžnější termín zkoumaného období — sušukimas (srov. (retorinis sušukimas, viz Zaborskaitė 1982: 114; LTA 114; LEM 353).

Pojem „řečnická otázka“ se označuje také složeným termínem retoriškas klausimas Češ 28, Gus 3 / ritoriškasis klausimas Kuz III 107 / retoriskasis klausimas Kuz III 238, zatímco „řečnické zvolání“ se označuje jako ritoriškasis sušukimas Kuz IV 39. Přívlastek v takových složených termínech není v kontextu této sémantické skupiny termínů druhovým rozlišením — retoriškas klausimas a klausimas, rit o riškasis sušukimas ir sušukimas si konkurují jako delší a kratší podoby termínů. Druhovým členem tříslovného termínu knyginis retoriškas kreipimasis Put 19 je tedy v terminologickém systému pouze knyginis.

Téměř všechny uvedené litevské termíny patří do slovotvorné kategorie názvů dějů (slovesných abstrakt). Odlišuje se pouze nesystematický termín dvigubumas, který použil B. Sruoga — jde o název vlastnosti vytvořený podle děje.

Litevská a mezinárodní synonyma

Již v 19. století, kdy se začaly psát litevsky práce z literární vědy, se pro některé mezinárodní pojmy označující figury a tropy hledaly litevské termíny. Tento proces pokračoval i v letech 1918–1940. V pramenech zkoumaného období se proto užívají

⁸ Termín šūkis užil B. Sruoga Sr I 160 v jiném významu – jako „devizu“.

Terminologija | 2014 | 21 183

litevské a mezinárodní synonymní termíny. Tentýž pojem se označuje také mezinárodním a více než jedním litevským termínem, a vznikají tak vícesložkové synonymní řady.

Synonymy různého původu jsou litevský termín išleidimas BizR 50, BizL 76, BiržD 93 a variantní mezinárodní termín elipsė, které tvoří dvoučlennou synonymní řadu. Tyto synonyma si konkurují pouze na počátku zkoumaného období: K. Bizauskas v obou vydáních učebnice uvedl litevské synonymum za mezinárodním termínem, zatímco M. Biržiška (1923) postupoval opačně. J. Am-brazevičius (1938) smísil pojmy „elipsa“ a „pomlčení“, a proto jako synonymum elipsės uvedl nikoli termín išleidimas, nýbrž nutylėjimą Am 55 (dnes se v literární vědě užívá elipsė, viz Zaborskaitė 1982: 113; LEM 353).

Vedlejší synonyma⁹ priešprieša BizR 50, BiržD 93, Birž₂ 38, Nor 35 a priešpriešis Gus 37 a variantní mezinárodní termín antitezė tvoří trojčlennou synonymní řadu. V prvním vydání učebnice K. Bizauskase (1918) a v učebnici písní M. Biržišky (1923), v nichž se tyto termíny různého původu užívají synonymně, se upřednostňuje litevská priešprieša, později však K. Bizauskas (1922) užíval výhradně mezinárodní termín, zatímco M. Biržiška (1925) naopak pouze litevský termín (srov. složený druhový termín laipsniuojama priešprieša BiržD 97). M. Gustaitis (1927) rovněž upřednostňoval litevský termín – vedlejší synonymum priešpriešos prieš-priešis. V učebnici J. Norkuse (1930) nacházíme pouze litevské synonymum. Ve zkoumaných pramenech ze čtvrtého desetiletí 20. století se užívá pouze mezinárodní termín (dnes antitezė, viz Zaborskaitė 1982: 112; LTA 112; LEM 353).

Trojčlennou synonymní řadu tvoří litevská synonymní slova se společným kořenem kreipima-sis BizR 47, BizL 70, BiržD 93, Birž₂ 38, Gus 33, Nor 35, Kuz II 90, Put 253, Am 55, atsikreipimas BiržD 99 a variantní mezinárodní termín ter-minas apostrofa. Litevské synonymum kreipimasis je dokonce populárnější než mezinárodní termín – užívá se ve větší části pramenů. Litevský termín upřednostňoval K. Bizauskas (1918 a 1922), který užíval obě synonyma různého původu, stejně jako M. Gustaitis (1927); mezinárodní termín upřednostňoval Z. Kuzmickis (1931, 1932). V učebnici M. Biržišky (1923) tvoří označení tohoto pojmu trojčlennou synonymní řadu (kreipimasis, atsikreipimas ir apostropė), jejímž dominantním členem je kreipimasis. Dnes je apostrofa v rétorice jednou z variant rétorického oslovení (viz Koženiauskienė 1999: 331).

⁹ Vedlejší synonyma se od vedlejších variant rozlišují podle kritérií stanovených Jolantou Vaskelienė (viz Vaskelienė 2013: 207–210).

184

Asta Mitkevičienė

Figūrų ir tropų pavadinimai 1918–1940 m. literatūros mokslo darbuose

Litovská kořenově nesouvisející synonyma perdėjimas BizR 45, BizL 68, Gus 86, DubL 257, DubP I 313, Nor 31, NorV 68, Er 137, Sr II 342, padidinimas NorV 68, Šil 108 a variantní mezinárodní termín hiperbolė rovněž tvoří trojčlennou synonymickou řadu. Tyto termíny litevského a mezinárodního původu si konkurují po celé sledované období. K. Bizauskas (1918, 1922), M. Gustaitis (1927) a J. Norkus (1930) dávali přednost mezinárodnímu termínu, avšak J. Norkus v jiné učebnici (1931) již užíval pouze litevské termíny – lexikální synonyma perdėjimas, padidinimas NorV 68 (srov. TŽŽė řec. hyperbolē „přehánění, zvětšení“). Pouze poslední synonymum užíval V. Šilkar skis (1938). V prvním svazku učebnice B. Sruogy (1931) se objevuje mezinárodní termín, ve druhém (1933) pak perdėjimas. Je třeba upozornit, že M. Biržiška iperbolei nepřiřadil žádné litevské synonymum, ačkoli měl sklon termíny litevštit. Ustalil se mezinárodní termín (viz Zaborskaitė 1982: 111; LTA 101; LEM 248).

Trojčlennou synonymickou řadu tvoří litevská synonyma sugretinimas BiržD 65, Miš 59, lygiagret ybė Nor 22 a mezinárodní termín paralelizmas. M. Biržiška (1923) užíval jak systematický litevský termín sugretinimas, tak mezinárodní termín paralelizmas; uváděl je vedle sebe a dával přednost litevskému termínu. V učebnici J. Norkuse (1930) převažuje litevský novotvar lygiagret ybė, který se odlišuje tím, že jde o jmennou, nikoli slovesnou abstrakci, jako je tomu u ostatních litevských termínů této sémantické skupiny. Ve většině ostatních pramenů se užívá výhradně mezinárodní termín. Dnes se ustálil termín paralelizmas (viz Zaborskaitė 1982: 114; LTA 112; LEM 353).

B. Sruoga ve své učebnici užíval spojení termínů palyginimai ir prilyginimai Sr II 182. Je možné, že druhý termín označuje pojem „paralelismus“. V takovém případě by významy těchto synonym obecného lexika byly v literárněvědné terminologii rozlišeny.

Čtyřčlennou synonymickou řadu tvoří litevské termíny laipsniavimas BizR 49, BizL 74, BiržD 93, Birž₂ 38, Gus 38, Nor 34, Er 56, Kuz I 74, Put 253, Am 54, AG 32, sutvirtinimas BizR 49, sustiprinimas Sr II 182 (?) a mezinárodní termín gradacija. V roce 1918 užíval K. Bizauskas tři synonyma sutvirtinimas arba laipsniavimas (gradacija) BizR 51, v dalším vydání téže učebnice (1922) však ponechal jen dvě – laipsniavimas (gradacija) BizL 74. Později B. Sruoga (1933) užíval termín sustiprinimas; z kontextu bohužel nelze přesně určit, zda označuje „gradaci“, nebo jinou figuru (řečeno slovy B. Sruogy, retorinis pagražinimas Sr II 182). Litevský termín laipsniavimas byl ve pramenech třicátých let

Terminologija | 2014 | 21

185

populárnější než jeho mezinárodní synonymum (synonymicky jej užívali pouze J. Ambrazevičius a jeho spoluautoři (1938, 1939)). Laipsniavimas je zřejmým kalkem mezinárodního názvu, a pravděpodobně se proto ustálil. Lexikální významy jak slova sutvirtinimas, tak jeho synonyma sustiprinimas jsou příliš úzké; srov. laipsniavimas „výčet větných členů téhož druhu nebo vět téhož druhu, při němž jsou vyjmenovávané pojmy řazeny ve vzestupném či sestupném pořadí“ (LEM 353) (zvýraznění moje – A. M.). Zkoumané prameny obsahují pouze učebnici V. Zajančkauskase užívající výhradně mezinárodní termín (dnes jen laipsniavimas, viz Zaborskaitė 1982: 114; LTA 113; LEM 353).

Pojmy „personifikace“, „prosopopoeia“ a „antropomorfizace“ spolu souvisejí, a proto je vhodné pojednat o jejich označeních společně.

Čtyřčlennou synonymickou řadu tvoří litevská kořenově nesouvisející synonyma gyvinimas Gus 81, sužmoninimas Kuz I 138, įasmeninimas Put 348 a mezinárodní termín personifikacija. V učebnici M. Gustaitise (1927) se užívá litevský termín gyvinimas, převažuje však mezinárodní termín. Z. Kuzmickis (1931) dával přednost litevskému termínu sužmoninimas, zatímco V. Mykolaitis-Putinas (1936) termínu įasmeninimas (srov. TŽŽe personifikacija – lat. persona „osoba“ + facio „činím“). V jiných pramenech ze třicátých let je doložen pouze mezinárodní termín. Dnes je synonymem termínu personifikacija výraz įasmeninimas, který užíval V. Mykolaitis-Putinas (viz Zaborskaitė 1982: 108; LEM 247).

Do čtyřčlenné synonymické řady patří také litevská synonyma įasmeninimas BizR 42, BizL 64, įgyvinėlis BiržD 80, įgyvinimėlis Nor 30 (srov. TŽŽe řec. prosōpopoiia „personifikace“) a variantní mezinárodní termín prozopopėja. M. Gustaitis považuje prosopopoeiu za „vyšší stupeň personifikace“ Gus 81. Ve většině pramenů lze nalézt pouze mezinárodní termín; případy užití výhradně litevského termínu nebyly zaznamenány. Ze všech autorů, kteří užili buď mezinárodní termín, nebo některé z jeho litevských synonym, dávali přednost litevskému termínu M. Biržiška (1923) a J. Norkus (1930). Žádné ze tří litevských synonym se neujalo (dnes prozopopėja, viz Zaborskaitė 1982: 108; LEM 247). Įasmeninimas, jehož mezinárodní synonymum má podobný etymologický význam jako termín personifikacijos; liší se pouze původ obou termínů (jeden je řecký, druhý latinský), se stal označením pro „personifikaci“. Novotvar įgyvinėlis neoznačuje děj jako ostatní termíny této sémantické skupiny; navíc mu přípona dodává pejorativní význam a įgyvinimėlis má navíc nesprávnou slovotvornou stavbu.

186

Asta Mitkevičienė

Figūrų ir tropų pavadinimai 1918–1940 m. literatūros mokslo darbuose

Termín įasmeninimas je tedy v terminologii let 1918–1940 dvojznačný, zatímco v jednotlivých pramenech je jednoznačný.

Do dvojčlenné synonymické řady patří litevský termín sužmoginimas AGV 52 a mezinárodní termín antropomorfizmas. Pojem označovaný těmito termíny se užívá pouze v učebnici J. Ambrazevičiuse, J. Grinia a A. Vaičiulaitise (1939), přičemž přednost se dává mezinárodnímu termínu. V současné literární vědě se ustálil mezinárodní termín antropomorfizacija (srov. Zaborskaitė 1982: 108; LEM 247). Mimochodem, je třeba upozornit, že variantami sužmoginimas a sužmoninimas byly ve sledovaném období označovány odlišné pojmy – sužmoginimas (AGV) „antropomorfismus“, sužmoninimas (Kuz) „personifikace“. Tyto pojmy jsou si poměrně blízké.

Někteří autoři zašli v cestě k politevštění ještě dál; například v učebnici M. Biržišky (1923) se střídavě užívají termíny metonimija a pakeituolėlis BiržD 80, zatímco v učebnici J. Norkuse (1930) je vedle převládajícího termínu metonimija uveden také litevský pakeitimas Nor 29 (srov. TŽŽe řec. metonymia „náhrada jména“). Litevské synonymum mezinárodního termínu, které vytvořil J. Norkus, je utvořeno systematicky, pro literární vědu by však bylo příliš nejasné. Výraz M. Biržišky pakeituolėlis je konotovaný a v shromážděném materiálu působí nesystematicky (na druhou stranu se tento autor mohl pokoušet vytvořit vlastní systém; srov. įgyvinėlis aj.). V pozdější učebnici (1925) užíval M. Biržiška pouze termín metonimija.

S. Čėšūnas (1925) greta termino metafora skliaustuose pateikė pernaša, priematas Čėš 24 (vyrauja tarptautinis). Abu lietuviški galūnių vediniai įtraukti į LKŽe (pavyzdžiai iš raštų): pernaša „3. perkėlimas, metafora“, priematas „2. primestas, prikergtas dalykas“, nors prirašytame pavyzdyje „Kiekvieną daiktą pristatykime mokinio akims tokį, koks jis yra, nepagražintą priematais, hiperbolėmis“ galime įžvelgti metaforos reikšmę.

M. Biržiškos vadovėlyje (1923) konkuruoja epitetas ir bendrašakniai sinonimai prievardėlis BiržD 84 ir prievardis BiržD 80, vyrauja diminutyvas. Šiuo atveju mažybinė diminutyvo reikšmė yra neutralizuota. J. Norkus (1930), nors ir teikė pirmenybę tarptautiniam terminui epitetas, kelis kartus taip pat pavartojo M. Biržiškos termino variantą prievardėlė Nor 27. Vėliau tiek M. Biržiška (1925), tiek J. Norkus (1931) vartojo tik tarptautinį terminą.

M. Gustaitis (1927) prie termino sinekdochė prirašė aprėpimas Gus 85, bet toliau vartojo tarptautinį terminą (plg. gr. synekdochē „sutalpinimas, vartojimas ne pagal apimtį“ (Koženiauskienė 1999: 225)).

Terminologija | 2014 | 21

187

J. Norkaus vadovėlyje (1930) tarptautinio termino ironija sinonimas yra patyčios Nor 32, kuris nėra tikslus, turi neigiamą konotaciją.

Pojmy označované ustálenými litevskými termíny mají národní ekvivalenty mezinárodních termínů i v některých dalších jazycích, například v ruštině повторение, сравнение, восклицание, олицетворение aj. To pravděpodobně ovlivnilo také litevskou terminologii.

Ve sledovaných pramenech konkurují jednoslovným litevským a mezinárodním termínům odpovídající víceslovné termíny se složkou figūra, např.: apostrofos (kreipimosi) figūra Kuz I 22, laipsniavimo figūra Am 54, nutylėjimo figūra BizL 76, pakartojimo figūra BizR 47, BizL 71, Am 54 / pasikartojimo figūra Am 76 a atkartojo figūra Kuz III 72, šaukimo figūra BizR 51 a sušukimo figūra BizL 77, Kuz III 63, užklausimo figūra BizR 51 a paklausimo figūra BizL 77. Hlavní složka těchto termínů je jakoby nadbytečná, klasifikační; obě složky spojuje vztah „popisu podle názvu“, je však třeba uznat, že při čtení textu působí víceslovné termíny „terminologičtěji“ a nápadněji.

ZÁVĚRY

1. Všechny přejaté názvy figur a tropů užívané v pramenech z let 1918–1940, které byly zkoumány, jsou mezinárodními termíny. Pocházejí převážně z řečtiny; latinských a francouzských názvů figur je jen několik. Více než třetina mezinárodních termínů měla v meziválečném období varianty. Dnes se ustálila ta varianta termínu, která byla ve sledovaném období nejčastější. Stejná varianta byla zařazena do slovníku cizích slov z roku 1936. Téměř všechny mezinárodní termíny se užívají i dnes.

2. Výhradně litevskými termíny je označeno 9 pojmů. K tomu bylo užito 21 termínů. Litevské termíny tvoří jednu trojčlennou, dvě čtyřčlenné a jednu pětičlennou synonymickou řadu. Z litevských jednoslovných synonym se rozšířil a dodnes zachoval termín doložený ve větší části pramenů.

3. Mezinárodní termíny měly ve zkoumaných pramenech z let 1918–1940 více než jedno litevské synonymum: vedle čtyř dvojčlenných synonymických řad existuje šest trojčlenných a čtyři čtyřčlenné řady litevských a mezinárodních termínů (celkem 14 synonymických řad). Litevská synonyma mezinárodních termínů jsou z hlediska tvoření převážně názvy děje. Žádný litevský termín jiné formální podoby (lygiagret ybė, pakeituolėlis, prieveiksmis aj.) se nerozšířil. A vůbec z mezinárodních termínů užívaných ve zkoumaných pramenech a

188

Asta Mitkevičienė

Figūrų ir tropų pavadinimai 1918–1940 m.

literatūros mokslo darbuose

Z litevských synonym se nyní obvykle používá pouze mezinárodní termín, s výjimkou ustálených litevských termínů laipsniavimas a įasmeninimas.

4. Ačkoli je litevských jednoslovných termínů této sémantické skupiny více, při postupu od pojmu k termínu je však patrné, že litevskými termíny je označováno méně pojmů než mezinárodními termíny (23 a 31). Je to dáno hojnou synonymií litevských termínů. V meziválečném období se proto aktivně hledaly litevské termíny pro označení některých mezinárodních pojmů. Docházelo také k většímu politevšťování mezinárodních termínů (priematas aj.), to však bylo vlastní jen několika autorům pramenů.

HLAVNÍ PRAMENY

AG – Ambrazevičius J., Grinius J. Visuotinė literatūra 1. Třetí vydání, Kaunas: Sakalas, 1938.

AGV – Ambrazevičius J., Grinius J., Vaičiulaitis A. Visuotinė literatūra 2. Pro střední školy s 62 obrázky. Druhé vydání, Kaunas: Sakalas, 1939.

Am – Ambrazevičius J. Literatūros teorija. Poetika. Pro střední školy. Čtvrté vydání, Kaunas: Sakalas, 1938.

Birž – Biržiška M. Dějiny našeho písemnictví, 1547–1904, Kaunas: Švyturio b-vė, [1920].

Birž₂ – Biržiška M. Mūsų raštų istorija 1. Do roku 1864. II. vydání, Kaunas: Švietimo ministerijos knygų leidimo komisija, 1925.

BiržD – Biržiška M. Dainų literatūros vadovėlis. 2. nově připravené vyd., Kaunas–Vilnius: Švyturio b-vė, 1923.

BizL – Bizauskas K. Literatūros teorija. Učebnice pro vyšší školy. Třetí vydání, Kaunas, 1922.

BizR – Bizauskas K. Teorie písemnictví a literatury 1, Kaunas: Ateities leidinys, 1918.

Čėš – Čėšunas S. Poezijos ir prozos teorija. Učebnice pro střední školy, Šiauliai: Kultūros b-vė, 1925.

DubB – Dubas V. Įvadas į bendrąją literatūrą. Cyklus přednášek konaných v Kaunasu na Vyšších kursech během jarního semestru roku 1920, Kaunas–Marijampolė: Dirvos b-vė, 1923.

DubL – Dubas V. Literatūros įvadas. Druhé přepracované vydání, Kaunas–Marijampolė: Dirvos b-vė, 1927.

DubP I, II – Dubas V. Prancūzų literatūros istorija 1, 1929; 2, 1930, Kaunas: Vydání Fakulty humanitních věd.

Er – Eretas J. Vokiečių literatūros istorija 1, Kaunas: Vydání Teologicko-filosofické fakulty Univerzity V. D., 1931.

Gus – Gustaitis M. Stilistika. Učebnice literární teorie. Druhé doplněné vydání, Kaunas–Marijampolė: Dirvos b-vė, 1927.

Ieš – Iešmanta A., Iešmantienė M. [MirA]. Dějiny litevské literatury. S obsahy významnějších děl, Kaunas–Marijampolė: Dirvos b-vė, 1923.

Kuz I, II, III, IV, V – Kuzmickis Z. Litevská literatura. Učebnice pro vyšší školy. 1. Lidová slovesnost, 1931; 2. Staré písemnictví, církevní literatura a tvorba Duonelaitisova, 1932; 3. První polovina 19. století (do zákazu tisku), 1932; 4. Období zákazu tisku, 1933; 5. 20. století, 1934, Kaunas: Sakalo b-vė.

Miš – Miškinis M. Litevská literatura 1, Kaunas: Spaudos fondas, 1939.

Nor – Norkus J. Literární teorie. Základní zákonitosti prózy a poezie. Pro střední školu. III. opravené vydání, Kaunas: Spaudos fondas, 1930.

NorV – Norkus J. Nástin dějin světové literatury, Kaunas: Knygnešio b-vė, 1931.

Pet I, II – Petkevičaitė-Bitė G. Učebnice dějin světové literatury. 1. Východ, 1922; 2. Řekové. Podle dějin světové literatury dr. Karola Busseho a s využitím dalších různých pramenů napsala G. Petkevičaitė, Kaunas: Varpo b-vė.

Put – Mykolaitis-Putinas V. Nová litevská literatura 1, Kaunas: publikace Fakulty humanitních věd, 1936.

Terminologija | 2014 | 21

189

Sr I, II – Sruoga B. Dějiny ruské literatury 1, 1931; 2, 1933, Kaunas: publikace Fakulty humanitních věd Univerzity Vytautase Velikého.

Šil – Šilčinskis V. Dějiny řecké literatury 1. Klasické období: I Epos; II Lyrika; III Drama, Kaunas: publikace Fakulty humanitních věd, 1938.

VžgA – Tumas-Vaižgantas J. Přednášky o období zákazu litevské literatury. Skupina Aušrininků: J. A. Vištelis, M. D.-Silvestravičius, T. Žičkis, J. Myliusakis, Kaunas, 1924.

VžgB – Tumas J. Přednášky o litevské literatuře. Období zákazu. Antanas Baranauskas, 1835–1902, Kaunas: Vaivos b-vė, 1924.

VžgV – Tumas J. Přednášky o litevské literatuře v období zákazu. 1. Antanas Vienažindys; 2. Antanas Kriščiukaitis; 3. Ksaveras Sakalauskas; 4. Martynas Jankus, Kaunas, 1925.

Zaj – Zajančkauskas V. Učebnice litevské literatury (1400–1904). Opravené vydání, Vilnius, 1928.

LITERATŪRA

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Antrasis pataisytas leidimas. Red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996.

Koženiauskienė R. 1999: Retorika. Iškalbos stilistika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

KTŽ – Gaivenis K., Keinys S. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa, 1990.

LE 1940: Lietuviškoji enciklopedija 8, Kaunas: Spヲudos fondas.

LEM – Literatūros enciklopedija mokyklai. Sud. L. Mačianskaitė, D. Mitaitė, D. Pociūtė-Abukevičienė, D. Satkauskytė, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas, 2011.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), elektroninis variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – www.lkz.lt

LTA – Literatūros teorijos apybraiža. Red. V. Kubilius, Vilnius: Vaga, 1982.

LTŽ 1962: Literatūros terminų žodynas. Sudarė J. Petronis, V. Vanagas, A. Zalatorius, Vilnius.

LŽ – Literatūros žinynas V–XII klasei. Parengė Č. Navakauskas, Kaunas: Šviesa, 2006.

Mitkevičienė A. 2007: Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos istorijos: XIX amžius. – Terminologija 14, 110–124.

TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas. Sud. K. Boruta, P. Čepėnas, A. Sirutytė-Čepėnienė, [Kaunas]: Spaudos fondas.

TŽŽe: Interleksis. Kompiuterinis tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys, Vilnius: Alma littera, 2002.

Vaskelienė J. 2007: Trumpas teksto lingvistikos žinynas, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla.

Vaskelienė J. 2013: Darbinių sinonimų, darbinių variantų ir paronimų panašumai bei skirtumai. – Žmogus ir žodis. Didaktinė lingvistika 15(1), 206–214.

Viliūnas G. 2003: Į žodžio meno gilumas: lietuvių literatūros mokslas XX amžiaus pirmoje pusėje. – Darbai ir dienos 36, 261–281.

VLE I – Visuotinė lietuvių enciklopedija 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2001.

VLE XIX – Visuotinė lietuvių enciklopedija 19, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2011.

VTŽŽe – Vaitkevičiūtė V. Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Fotonija (e. leidimas), 2003.

Zaborskaitė V. 1982: Literatūros mokslo įvadas, Vilnius: Mokslas.

Župerka 2001: Stilistika. II pataisytas ir papildytas leidimas, Šiauliai: Šiaulių universitetas.

ЛЭТИ – Литературная энциклопедия терминов и понятий. Гл. ред. А. Н. Николюкин, Москва: НПК Интелвак, 2001.

ЭС 1902: Энциклопедический словарь 70. Ред. К. К. Арсеньев, О. О. Петрушевский, С.-Петербург: Типография Акц. Общ. Брокгаузъ – Ефронъ.

THE NAMES OF FIGURES AND TROPES IN THE WORKS OF LITERARY SCIENCE IN 1918–1940

The article deals with 77 one-word names of figures and tropes used in the works of the theory and history of literary science (26 in total) published in Lithuanian between 1918 and 1940 (period of independent Lithuania). Terms are analyzed in respect of origin and synonymy.

190

Asta Mitkevičienė

Figūrų ir tropų pavadinimai 1918–1940 m. literatūros mokslo darbuose

These conclusions are drawn:

1) All borrowings were international terms. More than one third of them had variants.

2) 9 concepts were named only by Lithuanian-origin terms. 21 terms were used for that purpose (they made from three to five synonymic lines) and the most popular terms are still used today.

3) International terms had from one to three Lithuanian synonyms (14 synonymic lines in total). Most Lithuanian synonyms of international terms were names of action in respect of derivation and terms of different expression were not established. From those international and Lithuanian synonyms now just the international ones are used except the Lithuanian terms laipsniavimas “gradation” and įasmeninimas “personification”.

4) Although the number of Lithuanian terms was greater than of international names of figures and tropes, the former named fewer concepts than the latter (respectively 23 and 31). That was due to numerous synonymy of Lithuanian terms which reflects attempts to name some international concepts with Lithuanian-origin terms. Some cases of excessive Lithuanianization are noticed, but that tendency was not widely spread in the sources investigated.

Gauta 2014-09-01

Asta Mitkevičienė

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

E. paštas [email protected]

Terminologija | 2014 | 21

1 9 1