O RUSKÝCH KURVÍCH SLOVECH V UČEBNICI LOTYŠTINY

V lotyšském tisku (Latvijas avīze, č. 29 (3955), 29. 1. 2010, www.la.lv) vyšel článek Artise Drēziņše (Artis Drēziņš) o ruských nadávkách v lotyšské školní učebnici – Krievu lamuvārdi latviešu valodas mācību grāmatā. Možná bude zajímavý a dokonce užitečný i pro litevské jazykovědce a širokou veřejnost a podnítí diskusi a sdílení názorů na aktuální otázky veřejného užívání jazyka.

Autor článku tvrdí, že první díl učebnice lotyštiny pro střední školy, který napsaly Iluta Dalbinová (Iluta Dalbina) a Inese Lačaunieceová (Inese Lāčauniece) a vydalo nakladatelství „RaKa“, se stal nejznámější učebnicí týdne. Tuto popularitu nezískala ani zdaleka ve školách, nýbrž mezi novináři – jako první si jí všimla televizní stanice TV5, poté internetové portály a ruské noviny. Čím je tato kniha tak zvláštní? Na její 87. straně jsou vytištěny nejhrubší ruské nadávky. Autorky využily příspěvek jazykovědkyně Inty Urbanovičové (Inta Urbanoviča) „Lexikum nízkého stylu na internetu“, přednesený na konferenci „Mateřský jazyk ve veřejném prostoru“. Žáci mají přečíst úryvek z textu jazykovědkyně a uspořádat o něm ve třídě diskusi.

Učebnice vysvětluje vulgarismy, hovorová slova i barbarismy a kriticky hodnotí jejich používání. Cituje se: „Na internetu se často vyskytují vulgarismy z jiných jazyků, které fungují jako prostředky expresivního vyjadřování: bl*_n, bl*_g, pi***ts, h**_ną, po**_i atd.“ (Redakce novin dodává, že v knize jsou tato slova vytištěna v plném znění, bez hvězdiček, které se v podobných případech používají. Mimochodem, článek je ilustrován stránkou pojednávané učebnice, na níž se uvedené nadávky při pohledu jakoby přes zvětšovací sklo vyjímají „v celé své kráse“.)

A. Drēziņš dále píše: „Co vyhovovalo našim rodičům, už nám nevyhovuje“: Tento citát Oscara Wilda autorky použily jako motto kapitoly knihy „Mluvíme lotyšsky?“. Obracím se na jednu z autorek, které tedy zřejmě už nevyhovuje jazyk, jímž mluvili naši otcové a matky... Učitelka Iluta Dalbinia z gymnázia v ryžské čtvrti Pļavnieki mě v rozhovoru vyzývá

348

KALBOS KULTŪRA | 82

přečíst si nejen onu jedinou, 87. stránku, ale celou knihu nebo alespoň kapitolu, abych pochopil, proč se hrubá slova zmiňují, a nevytahoval je z kontextu a nevyvolával rozruch: „Kniha má svou metodiku, každá její kapitola začíná nastolením problému, který probíráme; žáci mají společně přemýšlet a analyzovat jazyk. Je třeba si uvědomit, že mluvíme s žáky desáté třídy, nikoli s malými dětmi. Nepřikazujeme jim tato slova psát na tabuli ani se je učit nazpaměť. Právě naopak: chceme jejich užívání zamezit a přejeme si, aby žáci k nim vyjádřili negativní postoj. Myslíte si, že je snadné učit, jaký mít vztah k jazyku? Kromě toho lze na internetu najít různé výukové materiály, v nichž se necenzurovaná slova zmiňují. Copak učitelé nesmějí používat ani tyto materiály?“

ŠKOLY MOHOU POUŽÍVAT COKOLI

Kristina Ilgažová (Kristīne Ilgaža), specialistka na vztahy s veřejností ve Státním centru pro obsah vzdělávání, vysvětluje, že učebnice může vydávat kdokoli a učitelům žádný zákon neurčuje, jaké knihy nebo jiné zdroje mají ve výuce používat; nejdůležitější je, aby žáci získali znalosti v rozsahu stanoveném vzdělávacím standardem. Jiná věc je, že učitelé se v praxi snaží používat knihy akreditované Centrem pro obsah vzdělávání, protože na jejich pořízení mohou získat státní dotaci. K. Ilgažová upozorňuje na zajímavou věc: na titulním listu knihy, kde se obvykle uvádí, že kniha je akreditovaná, je napsáno, že byla připravena podle standardu vyučovacího předmětu všeobecného středoškolského vzdělávání „Lotyšský jazyk“ (zvýraznil A. Drēziņš. – D. M.). Takový údaj může kupující knihy při nepozorném čtení uvést v omyl. Nový standard byl zaveden teprve nedávno a nakladatelství „RaKa“ je první, které takovou knihu vydalo.

Zástupci Státního centra pro obsah vzdělávání však při negativním hodnocení zařazení ruských nadávek do učebnice lotyštiny zdůrazňují, že o vulgarismech je třeba vykládat jinými způsoby. Agentura LETA rovněž cituje tvrzení K. Ilgažové, že zmíněné centrum nebude mít právo zakázat používání takové knihy ve výuce, protože není cenzurním úřadem.

Šéfredaktor nakladatelství „RaKa“ Vilnis Purēns (Vilnis Purēns) říká, že akreditace učebnice je teprve před ní. Zatím vyšel pouze první náklad a jde o zkušební období knihy. V. Purēns nechtěl prozradit, kolik výtisků bylo dosud vydáno a prodáno, potvrdil však, že učitelé knihu

Apie rusiškus keiksmažodžius latvių kalbos vadovėlyje

349

používá. Teď už jen zbývá čekat na ohlasy. Přibližně za rok knihu vylepší a vydají znovu, je možné, že tehdy budou odstraněny i ruské nadávky, pokud by kvůli nim vznikla velká nespokojenost. Budou se však kvůli tomu používat méně? – ptá se V. Purēns. Zdá se mu, že rozruch kolem těchto slov byl vyvolán uměle: „Vyvolali ho ruští novináři, kteří se se mnou nemohli bavit ve státním, lotyšském jazyce; v komentářích o této knize jsem četl víc necenzurovaných nadávek než v samotné knize... Souhlasím s autorkami knihy, že často nepřemýšlíme o tom, co říkáme, a to je špatně. Tato kniha je určena mladým lidem ve věku, kdy už jsou schopni uvědomělého uvažování, a ukazuje jim: takhle se mluví, a není to dobře.“

RADĚJI ŘÍKEJME „PRASE“!

Komentář předsedkyně Asociace učitelů lotyšského jazyka a literatury, učitelky lotyšštiny na státním gymnáziu Agenskalns Anity Vanagové: „Ruské nadávky jsou známé a najdeme je ve slovníku slangu, jde však o mimořádnou publikaci a jedinou, v níž se mohou objevit vypsané v plném znění a s vysvětlením. Profesionální lingvisté tabuizované, hrubé nadávky popisují, ale neuvádějí je. Autorky knihy si pohrávají s city mladých lidí, ale tím lze dosáhnout opačného účinku: tato slova se používají, protože jsou přece napsaná v knize... V užívání těchto slov nevidím ani pedagogický či výchovný přínos.“

Komentář vedoucí vědecké pracovnice Lotyšského jazykového ústavu Valentiny Skujinové (Valentīna Skujina): „Jako starší lingvistce (I. Dalbiniai a I. Lačauniece je 40 let) mi nepřipadá přijatelné, aby se v jazyce – na jevišti, na obrazovce, v knihách – šířily odpadky. Třípatrové ruské nadávky se v Lotyšsku rozšířily po druhé světové válce prostřednictvím deklasovaných živlů. Když se tato slova uvádějí v knize, boj proti jejich užívání zůstává pouhou deklarací a jejich užívání si osvojí ještě více lidí. Ruské nadávky by se neměly používat ani vůbec zmiňovat – vždyť máme vlastní nadávky, například „prase“!“

DAIVA MURMULAITYTĖ

Ústav litevského jazyka

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

350

KALBOS KULTŪRA | 82