JURGITA GIRČIENĖ

Institut litevského jazyka

KONKURENCE MNOŽNÝCH A JEDNOTNÝCH FOREM OSLOVENÍ VE VEŘEJNÉ MLUVENÉ KOMUNIKACI

(sociolingvistický aspekt)

ÚVOD

S veřejným užíváním se obvykle spojuje množná forma oslovení individuálního adresáta – takzvané zdvořilostní plurál, vyjádřený zájmenem jūs a odpovídající osobní formou slovesa, která umožňuje převážně neznámým mluvčím a adresátům zachovat odstup a vyjádřit uctivé, formální vztahy (viz Župerka 1997: 45; Čepaitienė 2007: 27, 83, 85n.). Takové vztahy se spojují s distanční strategií zdvořilosti (podrobněji viz Brown, Levinson 1987; Карасик 2002)¹.

Starý styl komunikace litevské vyšší společnosti se nedochoval a téměř není zaznamenán. Předpokládá se, že pro současné veřejné užívání je charakteristické distanční vyjadřování zdvořilosti – oslovování zdvořilostním plurálem, jménem a příjmením, slovy označujícími funkci a společenské postavení s předřazeným výrazem ponas, –ia nebo gerbiamas, –a, bez ohledu na věk a pohlaví účastníků rozhovoru, vrací

¹ Tvůrci teorie zdvořilostních strategií Penelope Brown a Stephen Levinson tvrdí, že zdvořilost se vyjadřuje dvěma způsoby komunikace: pozitivním (positive politeness), při němž se projevuje přátelskost a blízkost, a negativním (negative politeness), při němž se projevuje úcta a zachovává odstup (Brown, Levinson 1978, 1987). Badatelka litevské jazykové etikety Giedrė Čepaitienė přesvědčivě navrhuje označovat pozitivní vyjadřování zdvořilosti jako kontaktní a negativní jako distanční strategii zdvořilosti (viz Čepaitienė 2007: 25). Uvedené termíny se v litevských pracích dosud různí, srov. (distanční, kontaktní) strategie zdvořilosti nebo stručněji (distanční, kontaktní) zdvořilost (Čepaitienė 2007; Gudavičienė 2007; Hilbig 2007, 2008 (jako metajazykový komentář); Girčienė, Skvorčiūtė 2009) a (negativní, pozitivní) zdvořilost (Džežulskienė 1994; Girčienė, Kupčinskaitė-Ryklienė 2005; Hilbig 2008, 2009).

214

KALBOS KULTŪRA | 82

nepriklausomybės laikų tradicijas (Čepaitienė 2007: 79, 85). Sociolingvistinių duomenų apie kreipimosi formų funkcionavimo viešojoje vartosenoje tradiciją teikia ir įvardžių tyrimas, išryškinantis buitines ir dalykines aplinkos lemiamus skirtumus. Apibendrintai pasakytina, kad dalykinėms situacijoms svarbiausias yra statuso veiksnys – familiariai (tu) gali būti kreipiamasi tik į žemesnę socialinę padėtį užimančius asmenis (Rosinas 1996: 43–44). Bet dabartinės viešosios vartosenos tyrimai rodo didesnę slinktį kontaktinės mandagumo strategijos, kurios žymikliu laikoma ir familiari vienaskaita, link. Vienaskaitinių kreipimosi į adresatą formų užfiksuota tiek rašytinėje, tiek sakytinėje viešojoje vartosenoje: užsakomuosiuose reklaminiuose straipsniuose (Marcinkevičienė 2004), žurnalų reklamose (Girčienė, Kupčinskaitė–Ryklienė 2005) ir redakciniuose straipsniuose (Girčienė 2009), TV pokalbių laidose (Čepaitienė 2007: 79–80, 88–89, 110; Girčienė, Skvorčiūtė 2009: 41, 43, 46). Anot Giedrės Čepaitienės, „pamažu nutrinamos ribos tarp viešojo ir buitinio šnekos akto, kalbant viešai vartojamos familiarijos, tik buitinei kalbai tinkamos formos“ (Čepaitienė 2007: 80).

Podobné tendence k užívání jednotného čísla uvádějí i výzkumníci dalších jazyků, které zachovaly opozici mezi jednotným číslem a zdvořilostním plurálem. Dokonce se předpokládá, že forma oslovení adresáta v jednotném čísle může vytlačit konkurenční formu v množném čísle, protože od konce 20. století nabývá na významu faktor blízkosti, nikoli úcty. Byla zjištěna souvislost mezi názory a volbou jedné či druhé varianty: konzervativnější uživatelé jazyka častěji volí množné číslo, liberálnější pak jednotné číslo (Marcinkevičienė 1994: 50–51). Volba formy oslovení závisí také na dalších faktorech: věku, pohlaví, vzdělání a míře známosti mluvčího a adresáta, hierarchii jejich sociálních vztahů², sociálních rolích; na okolnostech promluvy – veřejné či soukromé povaze komunikace, (a)symetrii komunikační situace, dialogu či polylogu aj. (podrobněji viz Boissevain 1987: 167tt.; Džežulskienė 1994: 57tt.; Grumadienė 1994; Marcinkevičienė 1994: 48–51, 2004; Karaliūnas 1997: 105–106tt.; Vilkienė 1998; Romaine 2000; Čepaitienė 2007: 72, 78–83, 109–110tt.).

Cílem tohoto článku je na základě údajů z kvantitativní a kvalitativní analýzy televizních talk show zkoumat ze sociolingvistického hlediska konkurenci mezi množnými a jednotnými formami oslovování adresáta ve veřejné mluvené

²Vztahy mezi účastníky komunikačního aktu mohou být nehierarchické – rovnocenné, horizontální, tj. symetrické, vyjadřující solidaritu, a hierarchické – nerovnocenné, vertikální, tj. asymetrické, ztělesňující moc (podrobněji viz Marcinkevičienė 2004; Čepaitienė 2007: 33).

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

215

komunikaci. Pro výzkum byl zvolen materiál reprezentující veřejnou mluvenou komunikaci³ – televizní talk show společenského i osobního, zábavního charakteru, určené různorodému publiku. Zkoumaný soubor tvořily všechny týdenní talk show všech litevských vysílatelů vysílané od 26. ledna 2009 do 11. března 2009 (od každé z nich dva exempláře)⁴. Šlo o: 1) debatní, diskusní a rozhovorové pořady zabývající se společenskými otázkami; 2) pořady osobního a zábavního (dětského) charakteru. Celkem bylo zkoumáno 19 pořadů s různými názvy, jejich celkový počet činil 38 a délka přibližně 32 hodin. Z toho: 24 záznamů (12 různých pořadů⁵ po 2 záznamech) společenského charakteru o celkové délce 18 hodin (18 záznamů po přibližně 50 minutách; 6 záznamů po přibližně 30 minutách); 14 záznamů (7 různých pořadů po 2 záznamech) zábavního charakteru o celkové délce 14 hodin (4 záznamy po přibližně 120 minutách; 4 záznamy po přibližně 50 minutách; 6 záznamů po přibližně 30 minutách).

Pořady byly transkribovány podle metodiky CHILDES (Child Language Data Exchange Systems), určené ke shromažďování a analýze údajů o mluveném jazyce. Účastníci rozhovorů byli kódováni (osobní údaje se neuvádějí) podle faktorů důležitých pro sociolingvistický výzkum – pohlaví, sociální role (často se tím nepřímo uvádí i (předpokládané) vzdělání), věková skupina aj., např.: VYR.VED*III, tj. muž v roli moderátora pořadu (obvykle novinář s vysokoškolským vzděláním), patřící do sociolingvisticky vymezené věkové skupiny III (25–34 let) (viz tabulka 3); MOT. PSICHOL*V, tj. žena, účastnice pořadu, zastávající roli odbornice, v tomto případě z oblasti psychologie (odborníci jsou obvykle rovněž vysokoškolsky vzdělaní specialisté v určitém oboru), patřící do věkové skupiny V (45–59 let).

Pořadů se zúčastnilo 218 lidí s různým vzděláním – téměř stejný počet mužů a žen ve věku od 10 do 75 let. Celkem bylo různým adresátům vykáno i tykáno 290krát⁶.

Při interpretaci tohoto základního empirického materiálu se vycházelo z litevsko-lotyšského projektu „Baltská sociolingvistika (BalSoc): jazykové sebeuvědomění společnosti

³ Dėl sąvokų sakytinė kalba ir viešoji vartosena žr. Miliūnaitė 2009: 34–35, 38–39.

⁴Autorka tohoto článku upřímně děkuje Kristině Skvorčiūtė, která jí umožnila využít nashromážděný cenný empirický materiál (viz Skvorčiūtė 2009: 51–171, příloha 2. Přepisy úryvků televizních talk show) k dalšímu výzkumu mluveného jazyka.

⁵Pořad Akistata su Lietuva, který střídavě moderují dva různí moderátoři, byl hodnocen jako dva různé pořady (2 pořady po 2 záznamech).

⁶Různých adresátů je více než účastníků pořadů, protože tentýž člověk je považován za několik různých adresátů, pokud ho oslovuje několik různých mluvčích.

216

KALBOS KULTŪRA | 82

Podle údajů „V Litvě a Lotyšsku“⁷: analýza kvalitativních rozhovorů o jazykové kompetenci novinářů apod. s 24 muži, novináři a moderátory litevské televize a rozhlasu (ve věku 32–42 let). Téměř všichni respondenti zařazení do vzorku mají zkušenost se spontánním projevem v éteru (dále jen BalSoc).

SOCIOLINGVISTICKÝ POPIS POŘADŮ A JEJICH ÚČASTNÍKŮ

Podle kritéria veřejnosti či soukromí rozhovoru lze všechny televizní diskusní pořady, dostupné všem členům jazykového společenství, formálně zařadit do veřejné sféry. Podle obsahu a od něj se odvíjející povahy jazykového projevu je však účelné rozlišit dvě výše uvedené hlavní skupiny: 1) pořady debat, diskusí a rozhovorů zabývající se společenskými otázkami (dále jen VPL): Akiračiai, Akistata su Lietuva, Ant svarstyklių, Be pykčio, Forumas, Redakcija, Teisė žinoti, Toks gyvenimas su Zita Kelmickaite, Tarp Rytų ir Vakarų, TV forumas, Versijos; 2) pořady řešící osobní záležitosti a zábavné diskusní pořady určené nejen dospělému, ale i dětskému publiku (dále jen PPL): Bėdų turgus, Nacionalinė paieškų tarnyba, Su Palmira; Auksinė savaitės blykstė, Šeštadienio rytas (pro dospělé, dále jen SPPL), Meta Meškinija, Tele bim-bam (pro děti, dále jen VPPL).

1) VPL spadají do kategorie televizních diskusních pořadů – debat – charakterizovaných vyjadřováním názorů, hledáním pravdy a vhodných řešení, nadřazeností intelektu a argumentů (srov. Pečiulis 2007: 202). Podle povahy jazykového projevu souvisejí VPL s veřejným oficiálním územ, kdy se mezi mluvčím a adresátem udržuje větší či menší odstup a vyjadřovací prostředky se volí vědoměji a pečlivěji (srov. Miliūnaitė 2009: 40–44). Vazbu VPL na oficiální úzus potvrzují také výzkumy jazykové etikety v televizních diskusních pořadech (2003–2005): Giedrė Čepaitienė se domnívá, že společensko-politické pořady nejvíce spojuje distanční strategie zdvořilosti, která vyjadřuje uctivé a oficiální vztahy (Čepaitienė 2007: 85–87).

2) PPL by odpovídaly dvěma dalším kategoriím dialogických televizních pořadů – diskusním pořadům a reality show, spojovaným s předváděním mluvení a sporů, podněcováním emocí, líčením lidských osudů, tragikou či hrdinstvím každodenního života (srov. Pečiulis 2007: 202, 204). Z hlediska jazykového projevu souvisejí PPL s veřejným neformálním

⁷ Projekt byl realizován v roce 2009 v Litevském jazykovém institutu. Podpořil jej Státní fond pro vědu a studia.

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

217

územ, pro nějž je charakteristický jazykový projev neomezovaný formálními pravidly a neoficiálnost (viz Miliūnaitė 2009: 40–44). Předpoklad o vazbě PPL na neformální úzus potvrzují také výzkumy jazykové etikety: G. Čepaitienė sice tvrdí, že v televizních diskusních pořadech, v nichž se nejen veřejně komunikuje, ale které sleduje také široké publikum, je vhodnější distanční strategie zdvořilosti, přesto však domácí společenské pořady (zejména ty určené dětem) spojuje spíše s útulným, přirozeným prostředím a kontaktní strategií zdvořilosti vyjadřující vřelé vztahy (Čepaitienė 2007: 85, 87–90). Při zkoumání forem oslovení v PPL je tedy třeba vycházet nejen z výzkumů veřejného pracovního úzu, ale i z výzkumů domácího úzu. Podle údajů o výzkumu zájmen zmíněném v úvodu jsou v domácích situacích důležité faktory známosti, věku a pohlaví. Familiarové (tu) v Litvě spolu nejčastěji komunikují mladí lidé obou pohlaví, kteří se znají; jednotným číslem mohou oslovovat i příslušníci starší generace obou pohlaví mladší lidi, zpravidla rovněž známé. Pokud se navzájem neznají, jednotným číslem oslovují pouze muži různého věku příslušníky svého pohlaví. Nefamiliarové, tj. zdvořile (jūs), se v domácích situacích navzájem oslovují mladí lidé různého pohlaví, kteří se neznají; takto se oslovují také známí i neznámí příslušníci starší generace. Starší muži takto oslovují známé i neznámé ženy (Rosinas 1996: 43–44).

Shrneme-li dichotomii VPL a PPL, její základ – dimenze oficiálnosti a neoficiálnosti (neformálnosti) – se v sociolingvistických výzkumech považuje za jedno z nejdůležitějších kritérií (podrobněji viz Miliūnaitė 2009: 41 a násl.).

Celková délka záznamů VPL zastupujících veřejný oficiální úzus je o něco větší (18 hodin) než u PPL řazených k veřejnému neformálnímu úzu (14 hodin, z toho 4 záznamy – 2 různé pořady po 2 záznamech – jsou dětské pořady). Poměrně malý rozdíl a stejný počet hostů pořadů ve studiu (58) i velmi podobný počet moderátorů (13 / 8) však umožňují jejich statistické srovnání (viz tabulka 1).

TABULKA 1. Rozložení účastníků pořadů podle způsobu účasti

Typ pořadu

Moderátoři

Účastníci ve studiu

Účastníci po telefonu

Celkem účastníků

VPL

13

58

76

147

PPL

8

58

5

71

Celkem

21

116

81

218

218

KALBOS KULTŪRA | 82

V obou skupinách převažují pořady, v nichž se kromě moderátora (moderátorů) účastní více než jeden host (38 / 5). Podle kritéria dialogičnosti či polylogičnosti je však třeba diskusní pořady nejčastěji považovat nikoli za polylog, nýbrž za dialog mezi aktivním účastníkem rozhovoru – moderátorem – a každým jednotlivým hostem. Je pravda, že se mezi hosty přítomnými ve studiu občas, byť zřídka, vyskytují fragmenty polylogu, telefonující se jich však nikdy neúčastní. Vzhledem k takové povaze rozhovoru typické pro televizní pořady a zejména k významu role moderátora se účastníci dále dělí do podskupin relevantních pro výzkumnou otázku: moderátorů (nejaktivnějších tvůrců rozhovoru a uživatelů forem oslovení adresáta)⁸, účastníků ve studiu (aktivních účastníků rozhovoru a uživatelů forem oslovení adresáta) a telefonujících (zpravidla autorů jedné či několika replik, kteří téměř nepoužívají formy oslovení adresáta) (viz tabulku 2).

Mezi celkem 218 lidmi, kteří se pořadů zúčastnili, bylo o něco více mužů (120) než žen (98). Jak je patrné z tabulky 2, mezi moderátory VPL a účastníky ve studiu převažovali muži, zatímco mezi PPL převažovaly ženy.

TABULKA 2. Rozdělení účastníků pořadů podle pohlaví (m – ženy, v – muži)

Charakter pořadů

Moderátoři

Účastníci ve studiu

Účastníci po telefonu

Celkem mužů a žen

VPL

11 v / 2 m

46 v / 12 m

38 v / 38 m

95 v / 52 m

PPL

1 muž / 7 žen

23 mužů / 35 žen

1 muž / 4 ženy

25 mužů / 46 žen

Celkem

12 mužů / 9 žen

69 mužů / 47 žen

39 mužů / 42 žen

120 mužů / 98 žen

Většinu účastníků pořadů tvoří lidé v produktivním věku 25–59 let, kteří jsou občansky nejaktivnější (viz tabulka 3).

⁸ Význam role moderátora jako režiséra rozhovoru a často jeho hlavního adresanta, a tedy i nejaktivnějšího uživatele forem oslovování různých adresátů, zdůrazňují jak odborníci na komunikaci, tak specialisté na jazykovou etiketu (viz Čepaitienė 2007: 79–90; Pečiulis 2007: 205).

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

219

TABULKA 3. Rozložení účastníků pořadů podle věkových skupin (bez telefonujících)

Věkové skupiny

Věk účastníků (roky)

Procento účastníků VPL (počet)

Procento účastníků PPL (počet)

Celkové procento účastníků pořadů (počet)

I

≤14

0 (0)

3,1 (2)

1,5 (2)

II

15–24

2,8 (2)

12,1 (8)

7,3 (10)

III

25–34

9,8 (7)

25,8 (17)

17,5 (24)

IV

35–44

26,8 (19)

21,2 (14)

24,1 (33)

V

45–59

46,5 (33)

25,8 (17)

36,5 (50)

VI

60 ≥

14,1 (10)

12 (8)

13,1 (18)

Účastníci PPL, jejichž zástupci jsou v nejaktivnějším věkovém období rozloženi mezi skupiny přibližně rovnoměrně (viz skupiny III–V) a mezi nimiž jsou děti a mladí lidé (skupiny I–II), jsou relativně mladší než účastníci VPL, mezi nimiž převažují zástupci skupiny V (téměř polovina) a skupiny IV (viz obr. 1).

OBR. 1. Rozložení účastníků pořadů podle věkových skupin (bez telefonujících)

220

KALBOS KULTŪRA | 82

Moderátoři VPL jsou rovněž starší – převažují mezi nimi zástupci věkových skupin IV a V: 2 (III), 5 (IV), 6 (V). Moderátoři PPL jsou stejně jako jejich hosté mladší – převažují mezi nimi zástupci věkových skupin II a III: 3 (II), 3 (III), 2 (IV).

Kromě sociolingvistických faktorů, které mohou ovlivňovat užívání zkoumaného jazykového jevu – věku, pohlaví aj. –, je třeba pojednat také o vzdělání účastníků (oblasti jejich činnosti), rolích, které v pořadu zastávají, apod. Mezi moderátory VPL převažují novináři s vysokoškolským vzděláním (10), jednotlivě se vyskytují kulturní vědec, právník a filozof. Také mezi hosty těchto pořadů převažují lidé s vysokoškolským vzděláním: více než polovinu hostů účastnících se studiových debat tvoří politici, státní úředníci, podle Ž. Pečiulia rozhodovatelé, představitelé angažovaného slova (Pečiulis 2007: 201). Z dalších profesí jsou zastoupeni zejména politologové, ekonomové, novináři-komentátoři, psychologové, kulturní vědci a podnikatelé; účastnili se také vědci (historici, filozofové), vysokoškolští učitelé, učitelé, studenti, žáci, zástupci občanských organizací, herci aj. Většina z nich plní takzvanou roli experta; jsou to občané, kteří tlačí na politiky, aby přijali určitá rozhodnutí, jiní prostě svědčí, vyjadřují názor a plní roli vox populi (srov. Pečiulis 2007: 201).

Moderátoři PPL jsou lidé s vysokoškolským vzděláním a různými specializacemi: polovinu z nich tvoří novináři (4), ostatní jsou psycholog, herec, zpěvák a astrolog. Mezi hosty PPL, kteří plní roli experta, převažují lékaři, nakladatelé a podnikatelé s vysokoškolským vzděláním. Mezi ostatními hosty PPL převažují představitelé zábavních a uměleckých profesí, většina z nich má rovněž vysokoškolské vzdělání. O představitelích krátkých replik, kteří jsou v zábavních pořadech označováni příbuzenskými termíny (např. dědečcích, babičkách, maminkách apod.), lze jen těžko soudit – lze předpokládat, že alespoň většina osob, které v televizních pořadech řeší osobní záležitosti, nemá vysokoškolské vzdělání. Takoví účastníci, stejně jako mnozí telefonující, plní roli těch, kdo vyjadřují názor, tedy vox populi.

TENDENCE V UŽÍVÁNÍ OSLOVOVACÍCH FOREM

Souhrnná statistika všech televizních diskusních pořadů by ukazovala výraznou převahu množného čísla při oslovování adresáta: různí mluvčí oslovili 248 různých adresátů zdvořilostním množným číslem (vy a odpovídající slovesný tvar), zatímco 43 různých adresátů oslovili familiárním jednotným číslem (ty a odpovídající slovesný tvar). Z tohoto hlediska je patrný výrazný předěl mezi veřejnými

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

221

a osobními (zábavními) pořady: ve VPL se důsledně užívají oslovovací formy množného čísla, zatímco v PPL jsou formy množného i jednotného čísla téměř stejně oblíbené.

1. Všichni účastníci diskusí VPL – moderátoři (144 případů označení různých adresátů⁹) i hosté (46 případů označení různých adresátů) – oslovovali všechny adresáty zdvořilostním množným číslem (celkem 190 případů označení různých adresátů), s výjimkou jediného oslovení formou jednotného čísla.

Při zdvořilostním oslovování množným číslem používali účastníci VPL vedle zájmena vy (velmi zřídka sám, –a, téměř vždy ve spojení se zájmenem vy) různé nominativní způsoby označení adresáta: a) hosty ve studiu moderátoři nejčastěji oslovovali označením zdůrazňujícím distanční strategii pan, –í + (jméno) + příjmení; b) účastníky ve studiu oslovovali poměrně zřídka, a to sice množným číslem, ale (poněkud) familiárněji: (pan, –í / vážený(á)) + jméno; toto spojení, často s třetím členem (+ odkud), používali moderátoři důsledně jen pro telefonující; c) pro VPL jsou na rozdíl od PPL typická oslovení podle statusu, např.: (vážený(á) / pan, –í) premiére, ministře, profesore¹⁰.

Různé nominativní způsoby označování adresáta, přestože se užívají při oslovení množným číslem, často signalizují odlišnou míru formálnosti komunikace, někdy dokonce i různé zdvořilostní strategie. Předběžný přehled výzkumného materiálu umožňuje předpokládat, že podrobný rozbor nominativních označení adresáta by mohl odhalit nejen případy individuální komunikační a jazykové (ne)kompetence a rozvíjení konverzačních strategií, relevantní pro výzkum diskurzu, ale také sociolingvisticky zajímavá fakta.

Jak již bylo uvedeno, formu jednotného čísla při oslovování adresáta ve VPL použil pouze jediný účastník: host pořadu, vážený signatář pokročilého věku,

⁹ Označení adresáta je pojmenování osoby, jíž je informace určena, tedy adresáta, vyjádřené slovem nebo slovním spojením. V litevštině lze jednotlivého adresáta označit: 1) osobními zájmeny ty, vy, méně často sám (–a), tamsta; 2) podstatnými jmény (zpodstatnělými přídavnými jmény a příčestími) nebo jejich konstrukcemi, které adresáta charakterizují podle jména a/nebo příjmení, společenského postavení, povolání apod., tedy takzvanými nominativními označeními, např.: pan (–í), pan (–í) + jméno / příjmení / funkce; vážený, vážená + jméno apod. (Ambrazas 1990: 9–11; Valeckienė 1998: 211; Čepaitienė 2007: 78–110; Girčienė, Skvorčiūtė 2009: 37–46). Pokud je tedy adresát označen osobními zájmeny ty nebo vy, rozsah pojmu označení adresáta se v zásadě shoduje s rozsahem pojmu oslovovací forma. V tomto článku se termín označení adresáta užívá jako označení souvisejícího pojmu, který zahrnuje i nominativní oslovení.

¹⁰ Všechny strukturální typy nominativních označení užívaných v televizních diskusních pořadech viz Gir-čienė, Skvorčiūtė (2009: 42–45).

222

KALBOS KULTŪRA | 82

známý filozof, profesor [VYR.SIGNAT.FILOS.PROF*V] se několikrát obrátil v jednotném čísle a jménem na (pravděpodobně známou) o dvacet let mladší hostku pořadu, signatářku, známou herečku a veřejně činnou osobnost [MOT.SIGNAT.VISUOM.AKT*V], např.:

VYR. SIGNAT.FILOS.PROF*VI: ne, [MOT.SIGNAT.VISUOM.AKT*V jméno], tady nemáš pravdu.

Celkem se tohoto pořadu zúčastnili tři lidé: dva zmínění hosté a moderátor, kulturolog, profesor [VYR.VED.KULT.PROF*V]. Herečka i moderátor pořadu se na sebe navzájem i na filozofa obraceli v množném čísle: hostka oslovovala moderátora jménem, moderátor hostku – pouze „vy“ a oba filozofa – nominativním oslovením podle statusu:

MOT. SIGNAT.VISUOM.AKT*V: kdyby nekoupili <...> nomenklaturu, nic by neovládali, profesore [VYR. SIGNAT.FILOS.PROF*VI], vy si to dokonale uvědomujete.

Kontext neodhaluje, jak se host pořadu obracel na jeho moderátora – jediným zájmenovým ukazatelem oslovení je zájmeno sám, které, jak ukazují data této i dalších studií, lze užívat jak pro vyjádření zdvořilostního množného čísla, tak familiárního jednotného čísla, a lze je tedy považovat za přechodné mezi vy a ty¹¹.

VYR. SIGNAT.FILOS.PROF*VI: dvacet let je vzhledem k mému věku hodně, sám [VYR.VED.KULT.PROF*V] také není o tolik mladší, ale pro historii to není tak dlouhé období.

Jediná jednoslovná forma oslovení v množném čísle, kterou podle věku zvolil nejstarší host pořadu, může souviset se statusem a věkem mluvčího. Jak ukazují výzkumy, v pracovních situacích lze k osobě s nižším statusem promlouvat důvěrně; tak mohou starší lidé oslovovat i mladší, obvykle známé osoby při neformální komunikaci (srov. Rosinas 1996: 43–44). Vzhledem k tomu, že muži starší generace tradičně oslovují v množném čísle i známou ženu (srov. Rosinas 1996: 43–44), lze však uvedený případ možná spojovat nikoli s hierarchickým nebo ne-

¹¹ Při oslovování zájmenem sám, sama se jako by vyhýbáme přímočarému ty, které může působit příliš hrubě, zvláště při rozhovoru s málo známým člověkem; vy je naopak příliš formální a zdůrazňuje odstup mezi mluvčími. Toto zájmeno patrně zaujímá přechodné postavení: jednak není familiární, jednak není ani formální (Čepaitienė 2007: 81).

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

223

zdvořilým chováním, ale také jistou společností profesních zájmů všech tří účastníků pořadu (které lze přiřadit k veřejně činným osobám a kulturním pracovníkům), rozvíjejících v pořadu jinak poměrně vzácný polylog (srov. Čepaitienė 2007: 80 a násl.).

2. Ve srovnání s již probranými VPL si s vykáním (57 případů oslovení různých adresátů) silně konkuruje familiární tykání (42 případů oslovení různých adresátů). Plurálové formy oslovení PPL jsou vyjadřovány zájmenem jūs (velmi zřídka pats, –i, obvykle spolu se zájmenem jūs), zatímco singulár bez převládajícího zájmena tu, velmi zřídka zájmenem pats, –i. Mezi nominativními označeními adresáta v obou případech převládá oslovení vlastním jménem (postavy).

Aby bylo možné přesněji určit tendence k užívání téměř stejně častých plurálových a singulárových forem oslovení adresáta v PPL, byly zábavní pořady dále rozděleny do podskupin pro dospělé (dále SPPL; 10 záznamů z pěti různých pořadů) a pro děti (dále VPPL; 4 záznamy ze dvou různých pořadů).

2.1. V SPPL byly plurálové formy užity dvakrát častěji (48 případů oslovení různých adresátů) než singulárové (22 případů oslovení různých adresátů). Zajímavé je, že singulár při oslovování nejčastěji používají moderátoři. Důvodem je jejich role jako stratégů rozhovoru a posluchačů, která vyžaduje označovat adresáta, a role hostů pořadu jako respondentů a vypravěčů příběhů, kteří potřebují oslovovat moderátora mnohem méně často, nikoli ojedinělé případy, kdy hosté na tykání odpovídají plurálovou formou.

Plurálové formy. Ze šesti moderátorů SPPL dvě ženy skupiny V všechny adresáty, ať už účastníky ve studiu (kteří patří do stejné věkové skupiny jako moderátorky), nebo volající telefonem, mezi nimiž převažují ženy, důsledně oslovovaly pouze v plurálu; blízkost typickou pro takové pořady vyjadřovaly nominativním označením (jménem). Ve srovnání s proměnlivými formami oslovení mladších moderátorů (viz dále) by zde bylo možné spatřovat vliv věku, a dokonce i pohlaví: starší lidé tradičně dodržují obvyklou plurálovou formu oslovení a neznámé ženy se tradičně navzájem oslovují v plurálu (srov. Rosinas 1996: 43–44). Volbu formy pravděpodobně ovlivňuje také role obou moderátorek jako jakýchsi expertek, které pomáhají účastníkům pořadu řešit osobní otázky a která zakládá vertikální vztahy. Nasvědčuje tomu i povaha několika nominativních označení určených moderátorkám: pří-

224

KALBOS KULTŪRA | 82

domek gerbiama. Všichni hosté oslovovali moderátorky, stejně jako ony je, pouze v plurálu.

Zbývající čtyři moderátoři SPPL, mezi nimiž byl jeden muž (skupina III) a tři ženy (jedna zástupkyně skupiny III a dvě skupiny IV), volili plurálovou či singulárovou formu oslovení podle situace. V plurálu tradičně oslovovali starší a/nebo váženější hosty, kteří zastávali roli odborníků (např. lékaře, recenzenta knih), nejčastěji pomocí nominativního označení jménem (jak účastníky ve studiu, tak telefonickými partnery); k váženějším hostům – věkem a společenským postavením – někdy (spíše zřídka a ne vždy důsledně u téže osoby) přidávali oslovení: ponas, -ia / mielas, -a + jméno; takzvané odborníky často oslovovali podle profese, např.:

a) VYR.VED*III: [MOT.POET.POLIT*VI vardas], vám od nás květiny za váš tvůrčí přínos.

VYR.VED*III: milá [MOT.POET.POLIT*VI vardas], dobrý večer, rád vás vidím. Prosím, pojďte k nám.

MOT.VED.ŽURN1*III: paní [MOT.POET.POLIT*VI vardas], jste přece básnířka, tvoříte texty, samozřejmě jste velmi lyrická, citlivá. A když mluvíme o dnešním tématu, prožila jste někdy kvůli tomu bolest?

VYR.VED*III: paní [MOT.POET.POLIT*VI vardas], dnešním tématem je věrnost a nevěra, ten pocit tedy může být stejný jak mezi mužem a ženou, tak mezi přáteli obecně, že?

b) MOT.VED.ŽURN1*IV: lékařko [MOT.GYD.EKSP*V], takže to mohou používat úplně všichni? <...> děkuji vám. Buďte zdráva. Přeji hezký víkend.

Hosté SPPL, jak již bylo zmíněno, oslovují moderátory pouze v plurálu a ke jménu obvykle, podobně jako hosté VPL, přidávají oslovení vyjadřující (vřelou) úctu: gerbiamas, mielas + jméno.

Singulárové formy. Moderátoři SPPL používají singulár nejčastěji při oslovování kolegů moderátorů a hostů podobného (nebo nižšího) věku či společenského postavení, případně známých (jak již bylo zmíněno, v zábavních pořadech moderovaných představiteli zábavního průmyslu často vystupují hosté z téhož oboru). Tyto tendence k užívání familiárních forem v SPPL, které napodobují každodenní situace, v zásadě odpovídají tradicím běžného úzu (srov. Rosinas 1996: 43–44).

V SPPL se při oslovování adresáta singulárovou formou vedle zájmena tu (zřídka pats, -i) užívají pouze nominativní označení jménem:

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

225

a) VYR.VED*III: palauk, [MOT.VED.ŽURN1*III vardas], negalima išėdinėti tų merginų.

VYR.VED*III: [VYR.LAID.PRODIUS*III jméno], vraťme se tedy k hlavnímu motivu celého našeho dnešního pořadu – věrnosti a nevěře. Tysi dnes pro nás nějak vybíráš velmi bezpečné odpovědi.

MOT.VED.ŽURN1*III: ale poslouchej, [VYR.LAID.PRODIUS*III jméno], no, často se mluví o tom, <...>, ale pro tebe jsou ty rozhovory na jednu stranu užitečné.

b) MOT.VED.ŽURN1*IV: o kas yra, [MOT.KITOS LAIDOS VED*III vardas], aš girdėjau, kad tu čia per reklamą pasakojai, kas yra blanširavimas?

c) MOT.VED.ŽURN2*IV: [MERG.DUKT*I jméno], sama jsi čím? Tanečnicí? <....> Takže jsem správně pochopila, že ses rozhodla stát lékařkou. <...> Vůbec mě nepřekvapí, jestli tyse jí za nějakých deset let, možná trochu později, staneš.

MOT.VED.ŽURN2*IV: paní [MOT.MOTINA*IV jméno], nyní jste pracující žena, že? <...> Je pravda, že když se z [MERG.DUKT*I jména] stala chytrá a uvědomělá holčička, uklidňovala vás před operacemi ona, a ne vy ji?

Kromě popsaných obecných tendencí v užívání plurálových a singulárových forem se vyskytují i výjimečné případy. Například tentýž moderátor pořadu (a) se na podstatně staršího hostujícího zpěváka, jehož osud jako by svým způsobem z pozice experta re-vizoval, po část pořadu obracel familiárně (v jednotném čísle), např.:

a) VYR.VED*III: [VYR.SVEČ.DAIN*V jméno], jaké ideální vztahy z toho tedy vycházejí? <...> Takže já tomu rozumím tak, že nevěra je vzájemná záležitost. Takže ty můžeš být nevěrný, ale ona nemůže?

Host, stejně jako všichni ostatní hosté SPPL, oslovoval v plurálu jak moderátora, který mu tykal, tak moderátorku, která ho oslovovala v plurálu; nejčastěji připojoval oslovení (mila), případně v případě moderátora možná odstup vyjadřující oslovení vážený:

a) VYR.SVEČ.DAIN*V: gerbiamas [VYR.VED*III vardas], galima, šitą programą aš sulaužysiu?

MOT.VED.ŽURN1*III: [VYR.SVEČ.DAIN*V vardas], iš tikrųjų, tiesa, jūs esat donžuanas? Pro moteris nepraeinat?

VYR.SVEČ.DAIN*V: miela [MOT.VED.ŽURN1*III vardas], jūsų toks skonis, toks neilinis jūsų skonis.

226

KALBOS KULTŪRA | 82

Probíraný případ je zajímavý tím, že později moderátor při oslovení téhož zpěváka přešel k množnému číslu, srov.:

a) VYR.VED*III: šlo o pokus na téma věrnosti a nevěry, protože víme, že tento pořad určitě budou sledovat vaše manželka. A vy jste zkoušku složil . <...> Bravo, [VYR.SVEČ.DAIN*V vardas].

Takový přechod k uctivějšímu množnému číslu lze spojovat s jakousi změnou statusu hosta z pohledu moderátora pořadu (viz ilustrační příklady).

Přesto jak tento pozdější (pravděpodobně neplánovaný) přechod od familiární singulární formy k uctivější plurálové formě označení téhož adresáta, tak i kolísání v nominativních osloveních téhož adresáta týmž moderátorem (jméno / paní (milá) + jméno atd.; viz předchozí příklady), které je typické i pro moderátory jiných pořadů, označování různých adresátů plurálovými a singulárovými formami, nemluvě o odlišných formách oslovení téhož adresáta u vrstevníků, moderátorů téhož pořadu (a) apod., svědčí o obtížných otázkách, které řeší moderátoři SPPL: jak vytvářet útulnou atmosféru pořadů probírajících osobní problémy a zároveň projevovat úctu hostům pořadu, tedy zohlednit veřejný charakter televizního pořadu. Potvrzuje to i komentář zmíněného moderátora [VYR.VED*III]: „Teď se i Francouzi chtějí vzdát vy, chtějí ponechat jen tu, ne vous. I Němci se snaží zbavit Sie, i těchto zdvořilostních forem. Nevím, mně se líbí, když se taková hranice vytváří, ale například pro mě jako moderátora pořadu je někdy velmi těžké: staršímu člověku, kterého dobře znám, můžu také říkat tu, mně to problém nedělá. <...> Je to tedy takový, řekněme, vztah mezi tu a vy, je velmi nejasný“ [zvýraznila jsem. – J. G.] (BalSoc).

2.2. U VPPL je plurálových forem oslovení na rozdíl od SPPL polovina (9 případů označení různých adresátů) oproti singulárovým formám (20 případů označení různých adresátů). Částečně to způsobila polylogická povaha dvou nahrávek jednoho (ze dvou různých) pořadů určených dětem, v němž se důsledně oslovuje singulárem bez ohledu na rozdílný věk, pohlaví apod.: aktivně zde komunikují, a proto adresáty často označuje nejen moderátorka, ale i další postavy a host – v nahrávkách tohoto pořadu se vyskytlo dokonce 16 případů označení různých adresátů singulárem. Je třeba zdůraznit, že v pořadu, s výjimkou

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

227

stálého hosta, kterého lze pravděpodobně zařadit do věkové skupiny III (v jiné nahrávce – hostku), jsou všichni ostatní účastníci postavami, které ztvárňují lidé různého věku (skupiny II–IV). Důsledné používání singulárových forem oslovení v tomto pořadu je tedy třeba spojovat především s adresáty pořadu – dětmi, které se tradičně navzájem i starší lidé při oslovování jich oslovují singulárem; je proto přirozené, že postavy pořadu, které k nim mají přátelský vztah, spolu komunikují v souladu s kontaktní zdvořilostní strategií obvyklou u dětí (jde o tradiční rys dětských pořadů; srov. Čepaitienė 2007: 90).

V jedné nahrávce jiného pořadu určeného dětem a celé rodině se však aktivně komunikuje s ne zcela typickými adresáty takového pořadu – prarodiči dětí. Moderátorka náležející do věkové skupiny IV je osmkrát (prakticky ve všech různých případech plurálového označení adresátů přičitatelných SPPL) důsledně oslovila plurálem (srov. typické adresáty jiné nahrávky – téměř vrstevnické účastnice pořadu, matky, a děti – singulárem). To mohlo vést k vyššímu počtu plurálových forem oslovení, než je pro tento pořad obvyklé.

Relativně vzácnou plurálovou formou se u VPPL oslovuje pouze zájmenem jūs, zatímco mezi nominativními označeními převažuje oslovení jménem (postavy); pro pořady určené dětem a rodině jsou typická také oslovení příbuzenskými termíny (např.: seneli (bočeli), močiute), která se někdy používají jako součást označení – spolu se jménem postavy (např. bočeli, rožinis meškeli), např.:

MOT.VED*IV: prosím, dědečku, růžový medvídku [VYR.SENEL*V–VI], mluvte.

MOT.VED*IV: hele, babička sedí. Babičko [MOT.MOČIUT*V–VI], pochvalte svého dědečka.

Zmíněná moderátorka náležející do skupiny IV oslovuje plurálem pouze starší hosty a hostky pořadu, jejichž sociální rolí jsou babičky a dědečkové. Označení adresátů jmény (postav) či příbuzenskými termíny, často v deminutivní podobě, i při oslovení plurálem nepochybně svědčí o snaze dodržovat kontaktní zdvořilostní strategii, která umožňuje vyjádřit blízkost a sounáležitost mezi mluvčím a adresátem a vytvářet útulnou domácí atmosféru (srov. Kapasick 2002: 77).

Kontaktní zdvořilostní strategie se při používání singulárových forem oslovení u VPPL ještě více zvýrazňuje. Jde o důsledně užívané familiární zájmeno tu (pouze jednou sama) a stejná nominativní označení adresáta jako při oslovení plurálem: oslovuje se jménem (postavy); pro pořady určené dětem a rodině jsou typická také oslovení příbuzenskými termíny (např.:

228

KALBOS KULTŪRA | 82

maminka, sestřička), někdy se používají jako součást označení – společně se jménem (např. maminka Milda).

MOT.VED*IV: maminko [MOT.MAM1*IV], a máš třeba sestřičku, brášku?

MOT.VED*IV: no, a teď – bílý medvídek [MOT.MAM2*II]. Už víš, o čem budeš psát? Předveď to.

MOT.VED*IV: gerai, klausyk, o gal su mašinytėm jau nebe tavo [BERN.BROL*I] amžiu žaist, kaip galvoji?

Moderátorka téže skupiny IV oslovuje v jednotném čísle pouze vrstevníky nebo mladší hosty a hostky pořadu, jejichž společenskou rolí jsou maminky, sestřičky, bratři, kamarádi a kamarádky. Jediným sociolingvisticky významným faktorem pořadů, v nichž se vyskytují také formy oslovení v množném čísle, je věk. Lze tedy rozpoznat rozdíly i ve srovnání s tradicí běžného užívání: neznámé vrstevnice jsou oslovovány nikoli zdvořilostním množným číslem, ale familiárním jednotným číslem (srov. Rosinas 1996: 43–44).

3. Při souhrnném pohledu na všechny PPL, tj. diskusní pořady věnované osobním tématům nebo zábavě, určené dětem (VPPL) a zejména dospělým (SPPL), je třeba poznamenat, že nejlépe odhalují proměňující se vztah mezi veřejností a soukromím charakteristický pro současnou televizi: občanský prostor se sbližuje se soukromou sférou, která dříve nebyla veřejně zobrazována, a stává se jakýmsi, podle Ž. Pečiulise, domácím trhem (srov. Pečiulis 2007: 198–202). Veřejný diskurz je stále soukromější, přiklání se k domácí či pouliční konverzaci a je patrné výrazné zmenšení sociálního odstupu vyjadřovaného jazykem (Marcinkevičienė 2009). Asi bychom se neměli příliš divit, že se postupně stírají hranice mezi veřejným a běžným hovorem a že se na veřejnosti užívají familiární formy oslovení v jednotném čísle, dosud příznačné pouze pro běžnou mluvu (srov. Čepaitienė 2007: 79–80). Vliv tohoto procesu je patrný i v pořadech (VPL) zabývajících se společenskými otázkami – součástí úspěšné politické kariéry se staly jednoduchost, srozumitelnost a upřímnost projevu (viz Pečiulis 2007: 200), přičemž oslovení jménem lze považovat za jeden z prostředků jazykového vyjádření těchto vlastností.

Sbližování veřejné a soukromé sféry je pozorováno a z různých hledisek probíráno po celém světě (podrobněji viz Webster 2006: 168–208). Diskutuje se také o vlivu populární kultury a masových komunikačních prostředků na jazyk – oživují jej, nebo ochuzují? Zajímavý postřeh o šíření výrazových prostředků běžné mluvené řeči ve veřejném prostoru přináší dobře zná-

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

229

mý teoretik komunikace John Fiske, který se snaží představit populární kulturu nikoli jako něco horšího než kultura vysoká, jež v zásadě uspokojuje potřeby buržoazie, nýbrž jako něco odlišného, co uspokojuje potřeby jiných společenských vrstev. Podle badatele se při odklonu od oficiálního spisovného jazyka těšíme z různých prvků kultur mluveného jazyka, které umožňují rozpoznat své (Fiske 2008: 94–100). Jeden z výrazových prostředků, který byl dříve příznačný téměř výhradně pro běžnou mluvu – familiární forma oslovení v jednotném čísle – se prostřednictvím médií a televize šíří ve veřejném užívání a z hlediska jazykové etikety je často hodnocen jako negativní jev, který neodpovídá pravidlům etikety (srov. Čepaitienė 2007: 85).

Pragmatici, sociolingvisté a odborníci na komunikaci chápou zdvořilost poněkud jinak a nahlížejí na ni z funkčního hlediska. Z hlediska lingvistické pragmatiky se zdvořilost neomezuje na pravidla a normy jazykové etikety.

Na první místo se klade komunikační záměr adresáta. Tvrdí se, že jazyková etiketa je pro kontaktovou zdvořilost, která vyjadřuje vřelost, sounáležitost a dobré vztahy, často zcela nepodstatná (Hilbig 2007, podrobněji viz 2008). Z hlediska sociálního statusu odpovídá protikladu kontaktních a distančních strategií zdvořilosti protiklad osobní a sociální distance: kontaktní strategie se pojí s komunikací mezi svými, zatímco distanční mezi cizími (Карасик 2002: 80). Podle odborníka na komunikaci Ž. Pečiulise, který uvažuje nejen o zkušenostech Litvy, ale i světa, „TV se snaží vyplnit mezery v sociálním dialogu, rozvíjí touhu společnosti komunikovat o těch nejintimnějších otázkách, a tím zaznamenává radikální změny hodnot a norem občanů <...>. Styl televize nové reality, spojovaný s devadesátými lety minulého století, ukazuje měnící se pohled na běžného občana – obyčejný člověk se stává hrdinou pořadů, svědčí o svých problémech a součástí programu se stávají obrazy každodennosti“ (Pečiulis 2007: 198–204tt.). Je tedy přirozené, že každodenní život i osobní život nejen obyčejných, ale také veřejně známých lidí je v televizních pořadech zabývajících se těmito otázkami zprostředkováván každodenním, běžným jazykem, a tedy i familiárními formami oslovení.

Potřebu vyjadřovat familiárnost a blízkost dokládá nejen materiál z televizních diskusních pořadů, ale také postoje novinářů, kteří je moderují – jasně deklarovaný rozdíl v komunikaci a jazykových prostředcích užívaných v pořadech zabývajících se společenskými a osobními tématy: „Když například pozvu <...> řekněme ministra <...>, aby si povídal nejen o politice, ale třeba o koníčku, <...> přirozeně, když chci prolomit určité ledy, <...> aby se cítil pohodlně, <...> chci se stát jeho co největším přítelem, <...>, je pro mě

230 KALBOS KULTŪRA | 82

mnohem důležitější je jeho volný čas, aby <...> bylo pro televizního diváka zajímavější. To znamená, že se mohu chovat asi familiárněji, možná ho mohu oslovit ty, dovoluje-li to věk, a tak dále. Takže pořad od pořadu se liší a nemyslím si, že je možné všechny je házet do jednoho pytle“ (BalSoc). Nejspíš nejvíce překáží to, že se soukromý prostor s jemu vlastními familiárními jazykovými formami přenáší veřejně.

ZÁVĚRY

Kvantitativní výzkum televizních diskusních pořadů reprezentujících veřejné užívání jazyka odhalil výraznou převahu zdvořilé formy oslovení v množném čísle, která je pro tuto oblast užívání běžná: různí adresanti oslovili 248 různých adresátů zdvořilým množným číslem (vy), a pouze 43 různých adresátů familiárním jednotným číslem (ty). Kvalitativní analýza ukázala rozdělení mezi pořady společenského (VPL) a osobního a zábavního (PPL) charakteru.

V pořadech VPL, spojených s veřejným oficiálním užíváním jazyka a pro ně typickou distanční zdvořilostní strategií vyjadřující společenský odstup a úctu, se důsledně užívají formy oslovení v množném čísle, které pomáhají udržovat společenský odstup. V pořadech PPL, spojených s veřejným neformálním užíváním jazyka a pro ně typickou kontaktní zdvořilostní strategií vyjadřující blízkost, formy oslovení v jednotném čísle, které pomáhají udržovat přátelské osobní vztahy, silně konkurují formám oslovení v množném čísle – obě jsou téměř stejně časté (vy – 57 / ty – 42). Dichotomie VPL a PPL je tedy považována za hlavní faktor určující volbu forem oslovení. Odlišný charakter pořadů vede také k rozdílům mezi jejich účastníky, které mohou kromě zmíněných aspektů oficiality a neformálnosti ovlivňovat i volbu forem oslovení: účastníci PPL jsou relativně mladší než účastníci VPL, někteří z nich mají nižší vzdělání a společenské postavení; mezi moderátory a hosty VPL převažují muži, zatímco v PPL ženy, mezi hosty VPL převažují politici a v PPL představitelé světa zábavy; v PPL je ve srovnání s VPL méně účastníků zastávajících roli rozhodce, experta, a odpovídajícím způsobem více takzvaných představitelů vox populi.

Hlavními sociolingvistickými faktory, které určují volbu forem oslovení v PPL, jsou věkový poměr mezi adresantem a adresátem, míra známosti a sociální role, na něž může mít vliv také vzdělání a společenské postavení (moderátor pořadu / host; rozhodce, expert (podle příslušnosti k

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

231

určité profesi) / vox populi atd.). V PPL se množné číslo nejčastěji používá při oslovování starších a váženějších účastníků pořadů, kteří zastávají roli rozhodce nebo experta. Jednotné číslo je typičtější pro moderátory pořadů; jím se obvykle oslovují vrstevníci či mladší a známí lidé, kteří vystupují v roli kolegy-moderátora nebo vox populi. Moderátoři těchto pořadů, které se snaží spojovat veřejné a soukromé (v televizi se veřejně vysílá jakési pokračování domova), musí řešit nelehký úkol – jak pomocí jazykových prostředků, včetně různých forem oslovení, vytvářet příjemné prostředí pořadů probírajících osobní záležitosti a zároveň projevovat úctu nejen hostům pořadu, ale i divákům.

LITERATŪRA

Ambrazas V. 1990: Kaip kreiptis? Kaip vadinti? – Gimtoji kalba 4, 9–11.

Boissevain J. 1987: Social Network. – Sociolinguistics 1 (HSK 3.1), Berlin–New York, 164–169.

Brown P., Levinson S. 1978: Universals in language usage: politeness phenomena. – Questions and politeness (ed. E. Goody), Cambridge: Cambridge University Press, 56–289.

Brown P., Levinson S. 1987 (papildytas 1978 m. leidimas): Politeness. Some universals in language usage, Cambridge: Cambridge University Press. Fragmentai per internetą: http://books.google.lt/books

Čepaitienė G. 2007: Lietuvių kalbos etiketas: semantika ir pragmatika, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Džežulskienė J. 1994: Kalba ir giminė. – Sociolingvistika ir kalbos kultūra, Vilnius: Gimtoji kalba, 55–61.

Fiske J. 2008: Populiariosios kultūros supratimas, Vilnius: Žara.

Girčienė J., Kupčinskaitė-Ryklienė A. 2005: Kreipimosi į adresatą būdai reklamoje. – Kalbos kultūra 78, 220–230.

Girčienė J. 2009: Adresato įvardijimas periodikoje. – Kalba ir kontekstai, Vilnius.

Girčienė J., Skvorčiūtė K. 2009: Adresato įvardijimo polinkiai viešajame sakytiniame diskurse. – Working paper 3, 35–47.

Grumadienė L. 1994: Sociolingvistika ir kalbos kultūra. – Sociolingvistika ir kalbos kultūra, Vilnius: Gimtoji kalba, 5–13.

Gudavičienė E. 2007: Lietuvių kalbos direktyvai. [Daktaro disertacija.]

Hilbig I. 2007: Kalbinis mandagumas ir kalbos etiketas – viena ir tas pat? – Lietuvos socialinių mokslų forumo pranešimų tezės. Prieiga per internetą: http://www.socforumas.lt/files/events/tezes1.doc

232

KALBOS KULTŪRA | 82

Hilbig I. 2008: Mandagumas kaip reliatyvus kalbinis, socialinis ir kultūrinis reiškinys. – Acta Linguistica Lithuanica 58, 1–15.

Hilbig I. 2009: Lietuvių ir anglų prašymų strategijos ir mandagumas. – Lietuvių kalba 3. Prieiga per internetą: http://www.lietuviukalba.lt/index.php?id=130

Karaliūnas S. 1997: Kalba ir visuomenė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Marcinkevičienė R. 1994: Gyvosios kalbos etnografija. – Sociolingvistika ir kalbos kultūra, Vilnius: Gimtoji kalba, 47–54.

Marcinkevičienė R. 2004: Užsakomųjų reklaminių straipsnių tarpasmeninės funkcijos raiška. – Respectus philologicus 6 (11). Prieiga per internetą: http://filologija.vukhf.lt

Marcinkevičienė R. 2009: Nuo Habermaso iki Valinsko. Viešosios erdvės privatėjimas. – Akiračiai 2–3 (409), 1, 4. Prieiga per internetą: http://www.akiraciai.lt/Akiraciai/Tema/Nuo-Habermaso-iki-Valinsko.-Viesosios-erdves-privatėjimas

Miliūnaitė R. 2009: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Pečiulis Ž. 2007: Iki ir po televizijos. Žvilgsnis į XX amžiaus audiovizualinės masinės komunikacijos fenomeną, Vilnius: Versus aureus.

Romaine S. 2000: Language in society, Oxford: Oxford University Press.

Rosinas A. 1996: Lietuvių bendrinės kalbos įvardžiai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Skvorčiūtė K. 2009: Adresato įvardijimas sakytinėje kalboje (TV pokalbių laidų pagrindu). [Bakalauro darbas, VPU.]

Valeckienė A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Vilkienė L. 1998: Dialogo adresantas ir adresatas. – Kalbotyra 47, 153–164.

Webster F. 2006: Informacinės visuomenės teorijos, Kaunas: Poligrafija ir informatika.

Карасик В. 2002: Язык социального статуса, Москва: Гнозис.

Gauta 2009 11 11

J. GIRČIENĖ. Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje

233

COMPETITION BETWEEN PLURAL AND SINGULAR FORMS OF ADDRESS IN PUBLIC SPOKEN USAGE

Summary

A quantitative analysis of television talk shows representing public usage and broadcasted between 26 January 2009 and 11 March 2009 has identified a marked preference for the polite form of address, which is usual in this area of usage: different addressors referred to 248 different addressees by the polite plural form jüs and only to 43 different addressees by the less polite singular tu. A qualitative analysis has identified differences between programmes dealing with public issues (PPI) and programmes focusing on entertainment and/or personal issues (PEI).

PPIs are related to public official usage and therefore consistently use plural forms of address which help maintain social distance. PEI, in their turn, are mostly related to freer public usage, hence singular forms of address which help maintain friendly relationships compete with plural forms of address. Both of them are equally popular (jüs found in 57 instances; tu—in 42 instances). A different character of PPIs and PEIs determines differences in the choice of their participants and in addition to the previously discussed aspects of official and free usage might also influence the choice of the forms of address.

The main socio-linguistic factors determining the choice of the forms of address in PPIs include the age of the addressor and the addressee, closeness between them, social roles which might be influenced by education and social status. The plural form in PPIs is mostly used when addressing older, more respectable participants, often performing the roles of decision takers or experts. The singular form is preferred by moderators, used in reference to peers, younger interlocutors or acquaintances. It should be noted that PPI moderators attempting to combine public and private sometimes have to cope with rather tough situations, for example, by linguistic means, including polite forms of address, they have to create a friendly environment and show respect to their guests and the audience.

JURGITA GIRČIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

234

KALBOS KULTŪRA | 82