AUŠRA RIMKUTĖ

Institut litevského jazyka

KNĚZE JUOZE LAUKAITISE MALÝ KATECHISMUS PRO DĚTI NORMALIZACE NÁBOŽENSKÉ TERMINOLOGIE

Ke stému výročí komise pro modlitby

Juozas Laukaitis (1873–1952) – vienas svarbiausių XX a. pradžios lietuvių bažnytinės kalbos gaivintojų, puoselėtojų ir religijos terminijos normintojų. Į šį darbą jis įtraukė kunigus Alfonsą Petrulį ir Adomą Jakštą-Dambrauską, su kuriais beveik dvejus metus taisė poterių kalbą, kiek galėdami stengėsi apvalyti svarbiausių maldų tekstus nuo svetimybių ir keisti jas lietuviškais žodžiais. 1909 metais į Seinus susirinkę garsiausi ano meto kalbininkai – Jonas Jablonskis, Kazimieras Būga, Juozas Balčikonis ir Jurgis Šlapelis, kartu su J. Laukaičiu ir kitais kunigais per porą mėnesių apsvarstė daug pagrindinių lietuvių kalbos gramatikos ir rašybos taisyklių, sutvarkė svarbesnių lietuviškų maldų, giesmių, litanijų kalbą, patvirtino kai kuriuos religijos terminus. Vad(in)amosios Poterių komisijos nelengvo ir kruopštaus darbo rezultatai pirmą kartą buvo paskelbti 1909 m. 9-ame Vadovo numeryje.

Předseda komise pro modlitby, kněz J. Laukaitis, byl horlivým obhájcem jazyka opravených modliteb. Když se objevila nepříznivá kritika, poměrně ostře odpověděl na článek Jonase Totoraitise Nové modlitby (chyby komise pro modlitby), v němž byla vznesena otázka, zda „barbarismům už není rozumět a zda už v modlitbách za žádných okolností nemohou zůstat? <...> Snad se komise domnívá, že jediným mávnutím ruky vytrhne a vyrve z litevského srdce a ducha starou podobu a na její místo vpašuje novou, tak jako se na jaře vidlemi, rýči¹, hroty a kůly ze země vytrhne starý dub a na jeho místo se zasadí mladá jabloň, o níž navíc není známo, zda se ujme?“ (Totoraitis 1909: 296)². V článku Dr. Jonasi Totoraitisi (K opravě modliteb) J. Laukaitis napsal: „Kdo četl Puriškevičovy projevy v ruské dumě na obranu starého státního řádu, může v článku „Nové modlitby“ v časopise „Vadovas“ poznat litevského Puriškeviče, jen

¹x rýč – lopata, rýč (LKŽ_e).

²Jazyk citátů se v článku neupravuje.

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

59

na jiné půdě – v životě starobylého, nevhodného překladu nejvznešenějších modliteb“; komise pro modlitby však pracuje tak, jak umí a dokáže (Laukaitis 1909^d: 415).

J. Laukaitis začal s činností na podporu litevství už během studia v kněžském semináři v Seinai. Patřil k tajnému kroužku litevských bohoslovců (po určitou dobu byl jeho vedoucím), který usiloval o oživení mateřského jazyka a šíření litevského tisku. Kněz J. Vailokaitis v roce 1910 V prameni napsal, že J. Laukaitis čerpal znalosti litevštiny od biskupa Antanase Baranauskase, „z tohoto zdroje poznání pokladů našeho krásného jazyka“, a znal ji tak dobře, že „dnes v Suvalkiji nemáme jemu rovného“ (Vailokaitis 1910: 422). Zřejmě proto se J. Laukaitis stal prvním učitelem litevského jazyka, když se ve školním roce 1904–1905 začalo v semináři v Seinai vyučovat litevštině. Aktivní činnost „profesora³ kněze J. Laukaitise se polonizovaným vyučujícím semináře nelíbila. Říkali mu „litvoman“, ačkoli byl Laukaitis ke všem tolerantní jak z národnostního a politického, tak i z náboženského hlediska“ (Vaičiūnas 1996: 8).

J. Laukaitis byl jedním ze zakladatelů Spolku sv. Kazimíra, založeného v Kaunasu v roce 1905 za účelem vydávání křesťanských tiskovin. Předsedal také nakladatelské společnosti „Laukaitis, Dvaranauskas, Narjauskas a spol.“, založené téhož roku, redigoval noviny a časopisy, psal články a překládal do litevštiny písně, žalmy i krásnou literaturu. Redigoval křesťanskodemokratický týdeník Šaltinis (první tři čísla podepsal jménem Kazimierase Prapuolenise⁴, od 4. do 22. čísla pak vlastním jménem; později redigování předal Juozapasi Vailokaitisovi) a byl také iniciátorem publikace Šaltinėlis (1906), určené dětem k učení litevštiny. Od podzimu 1908 začal vycházet měsíčník pro katolické kněze Vadovas⁵, v němž se správným jazykem uveřejňovala kázání a jazyková doporučení. Jeho zakladatelem byl rovněž J. Laukaitis. Kromě toho napsal několik písní a katechismus Malý katechismus pro děti. Podle Pranase Skardžiuse je J. Laukaitis „jedním z našich nemnoha duchovních, kteří se po celý život velmi starali o zdokonalování litevského spisovného jazyka, především církevního. Nebyl

³ J. Laukaitis byl od roku 1902 (po smrti biskupa Antanase Baranauskase) profesorem kněžského semináře v Seinai.

⁴ Zvláštní shodou okolností se J. Laukaitis podepisoval jménem tehdy žijícího kanovníka, veřejného činitele a pracovníka v tisku Kazimierase Prapuolenise (1858–1933). Kanovník pomohl získat povolení k vydávání novin Šaltinis a, jak se píše v knize Ve víru bojů za litevství: vilenský a seinajský kraj na konci 19. a počátku 20. století, „se po nějakou dobu vydával za jeho redaktora“. Podílel se také na vydávání časopisu Vadovas. Podepisoval se různými pseudonymy (Kairiūkštytė, Gudonytė 2009: 223).

⁵ Vadovas vycházel do roku 1914. Do dvanáctého čísla jej redigoval J. Laukaitis, poté Justin Staugaitis.

60

KALBOS KULTŪRA | 82

jaký vzdělaný jazykovědec specialista, ale pouze amatérský praktik, který se poměrně záhy setkal s potřebou užívání jazyka litevských písemností“ (Skardžius 1997: 420). Monsignore Alfonsas Svarinskas také zmiňuje J. Laukaitise jako člověka, který měl litevský jazyk obzvlášť rád: „Ukázalo se, že při kázáních jiných kněží sedával u oltáře s blokem v rukou a zapisoval si jazykové chyby. Potom je opravoval...“ (Svarinskas 1996: 13).

Byl aktivním společenským činitelem. V roce 1912 byl J. Laukaitis zvolen za Suvalskou gubernii do Čtvrté ruské státní dumy, v níž působil až do podzimu 1917. Během pobytu v Petrohradě na Litvu nezapomněl. Za první světové války byl předsedou petrohradské pobočky Litevského spolku na pomoc obětem války a založil Svaz litevského národa katolíků. V roce 1918 se vrátil do Litvy, roku 1936 byl zvolen do Čtvrtého litevského Seimu. V roce 1946 sovětské úřady J. Laukaitise zatkly a odsoudily na 7 let vězení. Zemřel ve věznici ve Vladimiru.

Po pojednání o aktivní jazykové a společenské činnosti J. Laukaitise zůstává hlavním cílem tohoto článku prozkoumat náboženskou terminologii jeho tří vydání Mažojo katekizmo vaikeliams (1904, 1907, 1914) a její proměny; zjistit, jakými zásadami a normativními kritérii se řídil při normování náboženských termínů, a především zhodnotit úpravy náboženských termínů v katechismech vydaných před téměř sto lety z hlediska spisovné litevštiny. J. Laukaitis sám napsal, že „jak velice je potřebná jednotnost katolických modliteb, nejlépe pociťují kněží, když učí děti katechismu, každou neděli se modlí modlitby z kazatelny v kostele, obcházejí farníky s velikonoční koledou a přijímají oznámení těch, kdo se chystají oženit nebo vdát“ (Laukaitis 1907: 417). Dále tedy bude článek zkoumat, zda texty jeho vydaných katechismů vykazují zmíněnou jednotnost.

NÁBOŽENSKÁ TERMINOLOGIE KATECHISMŮ

Katechismus J. Laukaitise vyšel ve třech vydáních: roku 1904 – Mažasis katekizmas vaikeliams, prisiruošiantiems į pirmą išpažintį ir šventą Komuniją (na obálce je uveden rok 1905, Vilnius), v letech 1907 a 1914 – Mažasis katekizmas vaikeliams, prisiruošiantiems į pirmąją išpažintį ir šventąją Komuniją (Seinai). Všechny katechismy byly schváleny. Autor, sestavovatel ani překladatel katechismu není uveden, předpokládá se však, že jej napsal J. Laukaitis (Kairiūkštytė, Gudonytė 2009: 167). Rozsah katechismů se liší. První vydání je poněkud kratší – má 105 stran, zatímco

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

61

druhé a třetí mají po 115 stranách. V prvním vydání chybějí texty ranních a večerních modliteb.

Ze tří vydání katechismu bylo shromážděno více než 1 800 náboženských termínů, jejich synonym a variant. Protože se texty jednotlivých vydání katechismu liší jen málo, v každém z nich bylo nalezeno přibližně 600 různých jednoslovných (téměř třetina) i víceslovných náboženských termínů, jejich synonym a variant. Při přehledu tří vydání Mažojo katekizmo vaikeliams J. Laukaitise lze pozorovat určité proměny náboženských termínů, specifické etapy a zásady jejich normování. Lze proto hovořit o třech etapách normování náboženských termínů: užívání cizích slov, jejich nahrazování litevskými ekvivalenty a přechodné etapě, kdy se střídavě užívá cizí slovo a litevský termín.

Za náboženské termíny⁶ se v článku považují slova a slovní spojení označující základní pravdy křesťanské víry, náboženské představitele i nadpřirozené bytosti, náboženské knihy a texty, úkony a jevy související s vírou, svátosti, hříchy, neřesti, ctnosti, náboženské obřady, církevní potřeby (oděvy, jejich části, liturgické nádoby apod.), církevní a náboženské svátky, sváteční dny a další časové pojmy související s náboženstvím, různá náboženská místa a stavby, jakož i správní členění atd. Za termíny se považují nejen vlastní termíny příznačné výhradně pro náboženství, například: oltář, anděl, apoštol, Beránek Boží, zpověď, křest, kněz, hřích, hostie, Poslední soud, peklo, ráj, svátost, Syn (Boží syn), Nejsvětější Trojice, Velikonoce apod., ani nomenklaturní názvy, například: Katolická církev, Svatá římská církev apod., nýbrž také slova obecného jazyka (užívaná i v jiných oblastech), která získala terminologický význam, například: ovce, ovečka, nebe, chléb, hůl, svět, zahrada, číše, had, země, člověk apod. Obsah slov s terminologickým významem se liší od obsahu běžných slov; například termín avis se v náboženských textech užívá ve významu věřícího, duona je v náboženství symbolem duchovní potravy a Kristova těla, a tedy i jeho oběti za vykoupení, Didysis ketvirtadienis je den poslední večeře, Didysis penktadienis den Kristova utrpení a smrti, neděle není pouze sedmým dnem týdne, ale také svátečním dnem určeným k uctívání Boha a odpočinku. Slovo sodas jako náboženský termín symbolizuje čistotu a neposkvrněnost a také pozemský i nebeský ráj.

⁶ Apie religijos termino sampratą dar žr. Rimkutė 2009: 172–177.

62

KALBOS KULTŪRA | 82

Cizí výrazy

J. Laukaitis v roce 1907 napsal v časopise Draugijos: „Žyvatas, griešnas, griekas“ mají stejnou hodnotu jako „abliubenyčia, tajemnyčia, apibrozyti, bliuznierstva, loska“. Stejný odpad je třeba bezpodmínečně odstraňovat, protože ošklivě drásá litevské ucho“ (Laukaitis 1907: 418). V katechismech se nacházejí pouze griešnas, griekas a tajemnyčia, neboť převažují litevské ekvivalenty. Ve vydáních Malého katechismu pro děti, jimiž se zde zabýváme, se nadále užívají tyto cizí výrazy, které nepronikly do spisovného jazyka (jednoslovné termíny, jež slouží také jako komponenty víceslovných termínů) a nemají litevské ekvivalenty⁷:

x almužna⁸ MKV₁ 44, MKV₂ 36, MKV₃ 36 („almužna“, pol. jałmużna);

x aniolas MKV₁ 17, MKV₂ 6, MKV₃ 6 („anděl“, pol. anioł): Anděl strážný MKV₃ 6, Boží anděl MKV₃ 106, dobrý Aniolas MKV₃ 6, svatý anděl strážný MKV₃ 102, svatý Aniolas MKV₃ 45;

x Arkaniolas MKV₁ 54, MKV₂ 47, MKV₃ 47 („archanděl“, pol. archanioł): Zjevení archanděla Gabriela MKV₃ 48;

x čyščius MKV₁ 24, MKV₂ 13, MKV₃ 13 („očistec“, pol. czyściec): utrpení v očistci MKV₃ 88;

x čystata MKV₁ 10, MKV₂ XI, MKV₃ XI („čistota, čistota, ryzost“, pol. czystota, srov. pol. czystość);

x dūšia MKV₁ 7, MKV₂ 7, MKV₃ 62 („duše“, pol. dusza): duše trpící v očistci MKV₃ 46, duše malého dítěte MKV₃ 65, lidská duše MKV₃ IX;

x grabas MKV₁ 35, MKV₂ 26, MKV₃ 25 („rakev“, bělor. гроб, pol. grób);⁹

x griešnas MKV₁ 5, MKV₂ VI, MKV₃ VI („hříšný“, bělor. грешный, pol. grzeszny, srov. též rus. грешный);

x karunka MKV₁ 54, MKV₂ 47, MKV₃ 47 („taková modlitba“, pol. korunka);

x nečystata MKV₁ 79, MKV₂ 76, MKV₃ VIII („nečistota, smilstvo“, pol. neczystota);

x pakūta MKV₁ 30, MKV₂ 20, MKV₃ 20 („pokání“, pol. pokuta): velké pokání MKV₃ 84, vykonání pokání MKV₃ 82, Svátost pokání MKV₃ 70;

⁷ Při určování původu (a významu) termínů vycházíme ze studie A. Sabaliauska Slovní zásoba litevštiny (1990), slovníku spisů Martynase Mažvydase od D. Urbase Martyno Mažvydo raštų žodynu (1998), výběrového slovníku litevských písemností 16.–17. století J. Palionise XVI–XVII a. lietuviškų raštų atrankiniu žodynu (2004), Slovníku litevského jazyka, jakož i z etymologického slovníku polštiny A. Brücknera Słownik etymologiczny języka polskiego (1974) a etymologického slovníku litevštiny W. Smoczyńského Słownik etymologiczny języka litewskiego (2007). Termíny jsou uvedeny abecedně v původním pravopisu a ve tvaru nominativu jednotného čísla.

⁸ Slovem „x“ jsou označena slova, která se v současné spisovné litevštině neužívají.

⁹ Rakev je rovněž výpůjčka, srov. bělor. корста.

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

63

x šliubas MKV₁ 7, MKV₂ 61, MKV₃ VIII („církevní svatební obřad“, polsky ślub);

x veselija MKV₁ 7, MKV₂ 61, MKV₃ 61 („svatba“, bělorusky вяселле, polsky wesele; existuje i litevský termín vestuvės MKV₃ VIII) a další.

Synonyma a varianty

Je třeba zmínit i cizí výrazy, které vystupují jako členy (hlavní nebo vedlejší) víceslovných termínů a v katechismu se samostatně jako jednoslovné náboženské termíny nevyskytují, např.:

x asaba („osoba“, polsky osoba, rusky особа): Dievo Asaba arba Ypata MKV₁ 15, MKV₂ 4, Dievo Ypata arba Asaba MKV₃ 4 (asaba se užívá jako synonymum neologismu ypata);

x četvergas („čtvrtek“, bělorusky четве́рг, polsky czwartek): didysis Četvergas MKV₁ 71, MKV₂ 66, didysis ketvergas MKV₃ 23;

x kielikas („kalich“, polsky kielich, německy Kelch): kielikas vyno MKV₁ 100, MKV₂ 99, MKV₃ 99, pakylėjimas kieliko MKV₁ 99, MKV₂ 98, MKV₃ 98;

x pėtnyčia („pátek“, bělorusky пятніца, polsky piątek): didžioji Pėtnyčia MKV₁ 34, MKV₂ 24, MKV₃ 24;

x Traicė („Trojice“, polsky Trójca, srov. také latinsky Trinitas): Švenčiausia Traicė MKV₁ 13, Švenčiausioji Traicė MKV₂ 1, MKV₃ 1;

x želabnas („smuteční“, srov. polsky żałoba): gedėtinos Mišios (želabnos) MKV₁ 100, gedimosios Mišios (želabnos) MKV₂ 100, MKV₃ 100;

x žyvatas („plod“, polsky żywot): vaisius žyvato MKV₁ 5, MKV₂ VI, MKV₃ VI a další.

Ve znění modliteb zveřejněném komisí pro modlitby se uvedené cizí výrazy (kromě aniolą a dušią) nevyskytují. Není jasné, proč J. Laukaitis používá tyto nelitevské termíny i v posledním vydání katechismu. Možná se jeho názor neshodoval s návrhem jazykovědců.

V časopise Vadovo psal J. Laukaitis o jazyce poměrně hodně. V rubrice Kalbos dalykų se snažil „posoudit hodnotu nejnutnějších teologických a filozofických termínů užívaných v našich písemnostech a poukázat na nejčastější chyby“ (Laukaitis 1914: 201). J. Laukaitis se nebál přiznat, že se mýlil; například zpočátku psal, že výraz aniolo nelze nahradit výrazem angelu „jednak proto, že se všichni litevští katolíci po celé Litvě od dětství modlí k aniolą, jednak proto, že kdyby se výraz aniolas nahradil výrazem angelus, lidé by se tím strašně pohoršili a řekli by, že jde o napodobování litevských luteránů a kalvinistů, kteří …

64

KALBOS KULTŪRA | 82

… dále angelas. Konečně, vyjdeme-li z původního pramene angelos, angelus, v litevštině by vzniklo angelius, -iaus, podobně jako stilius nebo jméno užívané lidmi: Teopilius. Proto je slovo angelas nejspíše převzato z ruštiny“ (Laukaitis 1908₍b₎: 413). Ve 7. čísle Vadovo J. Laukaitis vyzýval, aby se ponechalo aniolas, neboť toto slovo cizího původu je prý stejně staré jako popiežius, vyskupas, klebonas, prabaščius¹⁰, parapija atd., a že přesto není třeba místo něj vnucovat angelas (Laukaitis 1909₍a₎: 300). V následujícím čísle však už psal, že by se mělo užívat slovo angelas (Laukaitis 1909₍c₎: 102). Sám se bohužel tímto návrhem neřídil – v Mažajame katekizme vaikeliams se termín angelas nevyskytuje.

Cizí výrazy: apiera („oběť“, srov. pol. ofiara), birmavonė („svátost biřmování“, pol. bierzmowanie), griekas („hřích“, pol. grzech, srov. rus. грех), kora („trest“, pol. kara), mylista („milost“, bělorus. мілацӯ, pol. miłość), nodeja („naděje“, bělorus. надзея, pol. nadzieja), pekla („peklo“, pol. piekło), smertis („smrt“, bělorus. смерть, pol. śmierć), spaviednis („zpověď“, pol. spowiedź), sūdas („soud“, bělorus. суд, pol. sąd), sumenija („svědomí“, bělorus. суменне, pol. sumenie), svietas („svět“, bělorus. свет, pol. świat), tajemnyčia („tajemství“, pol. tajemnica) a některé další se užívají ve všech vydáních katechismu. Z příkladů je patrné, že se je pokoušeli odstraňovat, avšak nedůsledně, protože lze najít výrazy užívané samostatně i jako synonyma litevských termínů (nejčastěji se píší v závorkách nebo po spojce arba).

Ve většině případů J. Laukaitis dával přednost litevským termínům, například:

apiera MKV₁ 73, srov. auka arba apiera MKV₂ 69, MKV₃ 69: Mišių apiera MKV₁ 74, Mišių auka arba apiera MKV₂ 69, MKV₃ 69, šventų Mišių apiera MKV₁ 44;

išpažintis (spaviednis) MKV₁ 81, MKV₂ 78, MKV₃ 78, dále srov. šventa išpažintis MKV₁ 66, MKV₂ 78, šventa išpažintis (spaviednis) MKV₁ 74, MKV₂ 70 – šventoji išpažintis MKV₃ 61, šventoji išpažintis (spaviednis) MKV₃ 83, velykinė išpažintis (spaviednis) MKV₃ 60;

griešnas MKV₁ 5, MKV₂ VI, MKV₃ VI, srov. nusidėjėlis MKV₁ 84, MKV₂ 81, MKV₃ 81;

milost MKV₂ 9, MKV₃ 9 – myl ista MKV₁ 5, MKV₂ V, MKV₃ V, Boží milost MKV₁ 67, MKV₂ 9, MKV₃ 62 – Boží mylista MKV₁ 7, MKV₂ VIII, MKV₃ VIII, Boží milost (mylista) MKV₂ 61, MKV₃ 61, Boží milost nebo mylista MKV₁ 68

¹⁰ Prabaščius (pol. proboszcz < něm. Probst, čes. probošt < lat. propositus), praboščius (bělorus. probašč) – správce katolické farnosti, farář (LKŽₑ). Jde o označení faráře latinského původu, dnes zastaralý a nevhodný cizí výraz (podrobněji viz Klimavičius 1998: 10).

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

65

a Boží milost MKV₁ 67, milost svatých svátostí MKV₁ 23 – milost svatých svátostí MKV₂ 12, MKV₃ 12, rozhřešení¹¹ milost MKV₁ 84, MKV₂ 81, MKV₃ 81;

smrt (smertis) MKV₁ 19, MKV₂ 9, MKV₃ 9, dále srov. smrt MKV₁ 19, MKV₂ 8, MKV₃ 8, hodina smerti MKV₁ 5, MKV₂ VI a hodina mirties MKV₃ VI;

pověra (zabobonai) MKV₁ 58 – pověry (zabobonai) MKV₂ 51, MKV₃ 51;

hřích (nuodėmė, griekas) MKV₁ 88, MKV₂ 86, MKV₃ 86; ve složených termínech se užívá hřích (nejčastěji) nebo hřích: tělesný hřích MKV₁ 91, MKV₂ 89, MKV₃ 89, prvotní hřích MKV₁ 20, MKV₂ 64, MKV₃ 86, prvotní hřích nebo hřích MKV₁ 19, MKV₂ 86, MKV₃ 86, hřích prvních rodičů MKV₁ 20, MKV₂ 9, MKV₃ 9, těžký hřích MKV₁ 67, MKV₂ 62, MKV₃ 81, zatvrzelost v hříších MKV₁ 9, MKV₂ X, MKV₃ X, avšak – odpuštění hříchů MKV₁ 6, MKV₂ 36, MKV₃ VI a odpuštění hříchů MKV₁ 45, MKV₂ 76, MKV₃ 76;

svět MKV₂ 29, MKV₃ 29 – svietas MKV₁ 12, MKV₂ 39, MKV₃ 39, konec světa MKV₁ 42, MKV₂ 34, MKV₃ 38 – konec svietas MKV₁ 46;

tajemství (tajemnyčia) MKV₁ 55, MKV₂ 48, MKV₃ 48, srov. tajemství vykoupení MKV₁ 13, MKV₃ 1, tajemství Nejsvětější Trojice MKV₁ 13, MKV₂ 1, MKV₃ 1;

peklo nebo pekla MKV₁ 24, srov. pekla nebo peklo MKV₁ 9, MKV₂ X, MKV₃ X, dále srov. peklo MKV₁ 24, MKV₂ 13, MKV₃ 13 – pekla MKV₁ 8, MKV₂ 13, MKV₃ 13, brány pekla MKV₂ 33, MKV₃ 33 – brány pekelné MKV₁ 41, zajetí pekla MKV₁ 22, MKV₂ 11, MKV₃ 11, zasloužení pekla MKV₁ 81, zaslou-žení pekla MKV₂ 78, MKV₃ 78;

svědomí (sumenija) MKV₁ 75, MKV₂ 71, MKV₃ 71, srov. svědomí MKV₁ 70, MKV₂ 65, MKV₃ 65, Počet svědomí (Rokunda sumenijos) MKV₁ 77, MKV₂ 73, MKV₃ 73; cizí slovo rokunda (pol. rachunek) se užívá pouze ve složených termínech;

soud (sūdas) MKV₂ 38, MKV₃ 38; v katechismu z roku 1904 je pouze sūdas MKV₁ 46, slovo soud se ještě nevyskytuje, srov. Boží soud (sūdas) MKV₂ 13, MKV₃ 13 – Boží sūdas MKV₁ 23, Poslední soud MKV₂ 38, MKV₃ 38 – Poslední sūdas MKV₁ 23 – Poslední soud (Sūdas) MKV₂ 13, MKV₃ 13, všeobecný soud MKV₂ 39, MKV₃ 39, Všeobecný poslední soud (Sūdas) MKV₂ 38, MKV₃ 38 – Všeobecný poslední sūdas MKV₁ 46;

naděje (nodieja) MKV₁ 48, MKV₂ 41, MKV₃ 41, naděje MKV₁ 58, MKV₂ 52, MKV₃ 103 atd.

Ačkoli neologismus užitý v katechismu z roku 1904, nietikystė MKV₁ 58, J. Laukaitis nahradil slovem pověry MKV₂ 51, MKV₃ 51, v závorkách však ponechal

¹¹ Rozhřešení „odpuštění (hříchů)“ je kalk z polštiny; srov. pol. rozgrzeszenie (Palionis 2004: 157), dále srov. rozvázat – pol. rozwiązać.

66

KALBOS KULTŪRA | 82

polskými slovy zabobonai. Jeden litevský termín má synonymum, které je třeba považovat za hybrid¹², např. paaukojimas (apieravojimas) MKV₂ 49, MKV₃ 49 („obětování“, pol. ofierować, ofiarowanie). V prvním vydání je pouze apieravojimas MKV₁ 56, srov. také Viešpaties Jezaus apieravojimas MKV₁ 55 a Viešpaties Jezaus paaukojimas (apieravojimas) MKV₂ 48, MKV₃ 48. Bylyly nalezeny i další hybridní termíny, které se ve spisovném jazyce neužívají, např. nepakūtojimas MKV₁ 9, MKV₂ X („nelitování“, srov. pol. pokutować) a další.

V Malém katechismu pro děti se vyskytují případy, kdy je nejprve uvedeno cizí slovo nebo nevhodný hybridní termín a teprve po něm litevský ekvivalent (někdy víceslovný termín), např.: Birmavonė arba padrūtinimas¹³ šventam tikėjime MKV₁ 7, MKV₂ VIII, MKV₃ VIII, Birmavonė arba Padrūtinimas tikėjime MKV₁ 67, MKV₂ 62 (Birmavonė arba Patvirtinimas tikėjime MKV₃ 62); ve všech vydáních se užívá také jednoslovný termín Birmavonė MKV₁ 70, MKV₂ 65, MKV₃ 65; nedėldienis arba sekmadienis MKV₂ 53, MKV₃ 53, v prvním vydání slovo sekma dienis chybí, je tam jen hybrid nedėldienis MKV₁ 59 („sekma dienis“, srov. bělorus. нядзеля), ve všech vydáních se užívá složený termín Velykų nedėldienis MKV₁ 36, MKV₂ 27, MKV₃ 26.

Porovnáme-li náboženské termíny v jednotlivých vydáních Mažojo Katekizmo vaikeliams, lze si všimnout, že J. Laukaitis se pokoušel dodržovat zásadu nahrazování cizích slov vlastními, zřejmě formulovanou na základě ustálené tradice jazykového purismu, která byla v dobovém tisku zvláště zdůrazňována a probírána. Z uvedených příkladů je patrné, že některá cizí slova užívaná v Mažojo katekizme vaikeliams z roku 1904 se ve vydáních z let 1907 a 1914 již nevyskytují nebo se užívají jako synonyma litevských ekvivalentů, přičemž přednost se obvykle dává slovům vlastního jazyka. Synonymie v katechismech J. Laukaitise ukazuje, že náboženská terminologie ještě nebyla ustálena a že se hledal nejvhodnější termín pro označení daného pojmu. V mnoha případech lze synonymii náboženských termínů různého původu, tj. litevského i nelitevského, považovat za opodstatněnou, neboť cílem bylo jazyk očistit od cizojazyčných termínů či je odstranit a užívat litevské výrazy.

Ačkoli se v katechismech výrazy svietas a pasaulis užívají jako synonyma, stojí za zmínku článek Kalbos dalykai, otištěný v 8. čísle časopisu Vadovo z roku 1909, v němž J. Laukaitis vysvětloval, že „[k]laidingai yra pavartotas pasaulis

¹² V článku se za hybridy považují slova obsahující slovotvorné části domácího původu i části přejaté (Keinys 1984: 115; Gaivenis, Keinys 1990).

¹³ Padrūtinimas – „utvrzení“ (srov. pol. potwierdzenie). Ve vydání z roku 1914 se užívá termín patvirtinimas.

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

67

místo svietas, protože pasaulis podle etymologie a mínění lidí znamená pouze místo nebo věc pod sluncem, tedy naši zemi (srov. pakriausis, pakaušis, pakinkis, pastogė, padangė, pakalnė, pažandė, panosė etc.). Lidé říkají: ke svatému Otci se z celého světa schází mnoho lidu; <...>. O litevském původu slova svietas podle mého názoru nemůže být pochyb: má týž obecný původ jako slova sniegas, sėmens, stiklas, sėdėti, sietas, sakalas, sábalas[,] saldus etc.“ (Laukaitis 1909_b: 403). Jak je patrné, takové vysvětlení není zdařilé. Z uvedených příkladů jsou stiklas, sakalas ir sabalas slovanského původu. Jde o staré výpůjčky, zatímco svietas je barbarismus, bez něhož se litevština obejde. Ostatní slova je třeba považovat za indoevropská nebo společná Baltům a Slovanům. O termínu pekla J. Laukaitis napsal: „p. Būga vědecky dokázal, že žádný Poklius ani Peklius neexistoval a že slovo „pekla“ bylo živě převzato z polštiny“ (tamtéž, 406). V časopise Vadove (1908) J. Laukaitis tvrdil, že dušios nemůže nahradit ani vėlė, ani siela, protože „vėlė neboli velė, z níž vznikly velinas (u Daukšy) a velnias, znamená, jak lze ještě zjistit z živého jazyka, totéž co latinsky manes, polsky cienie zmarłych“, zatímco „siela podle starých písemných pramenů a živého jazyka znamená totéž co latinsky animus, mens, <...> proto můžeme výraz sielą užívat pouze v těch případech, kdy Poláci užívají výraz „dusza“ v přeneseném smyslu, například dusza narodu, towarzystwa..., a také tehdy, kdy latinská slova animus, mens označují lidského ducha“ (Laukaitis 1908_b: 413–414). Později (1925) však „pro něj mělo siela již stejný význam jako lat. anima a zdálo se, že má společný původ s něm. Seele, podobně jako Sohn – sūnus, Tochter – duktė a další. Ve skutečnosti však tato slova nemají nic společného“ (Skardžius 1997: 424). Z těchto několika vysvětlení je dobře patrné, jak J. Laukaitis posuzoval užívání a význam doporučovaných slov na základě analogie se známými příklady a vlastního chápání a opíral se o práce jazykovědců. Je zřejmé, že se mu ne vždy dařilo podat správné jazykovědné vysvětlení (svietas – slovanismus), jeho úsilí si však zaslouží pozornost. P. Skardžius napsal, že prelát J. Laukaitis, ačkoli byl pouze amatérským jazykovědcem, „neměl širší a hlubší pohled na užívání spisovného jazyka, často mu také chyběly historické a etymologické znalosti a obvykle se opíral jen o ten či onen známý příklad“, přesto však pro kulturu církevního jazyka vykonal mnoho dobrého: jako jeden z prvních se začal o tento jazyk starat a jako první dokázal vzbudit velký zájem a přání jej zdokonalovat (Skardžius 1997: 425).

V Mažojo katekizme vaikeliams vydaném roku 1904 byl užit kalk mielaširdystė MKV₁ 11 (srov. pol. miłosierdzie, lat. misericordia), který je v pozdějších vydáních katechismu nahrazen termínem gailestingumas MKV₂, 13, MKV₃

68

KALBOS KULTŪRA | 82

XIII, srov. také Boží milosrdenství MKV₁ 9 – Boží milosrdenství (mielaširdystė) MKV₂ X, MKV₃ X.

Je třeba zmínit také termín ražančius¹⁴ MKV₁ 54, MKV₂ 47, MKV₃ 47 (pol. różaniec), jehož užívání se ve spisovném jazyce nedoporučuje¹⁵ (ačkoli existuje škaplieriai, srov. pol. szkaplerz) a nahrazuje se výrazem rožinis. Zajímavé je, že J. Laukaitis v roce 1940 místo rožančius navrhoval užívat novotvar rožynys, zatímco A. Salys navrhoval rožinis¹⁶.

Kromě všeho dosud probraného se v Malém katechismu pro děti užívá řada jednoslovných litevských náboženských termínů, které mají jednoslovná litevská synonyma, např.: apžadas (ižadas) MKV₁ 59, MKV₂ 53, MKV₃ 53, apžadas (prižadas, ižadas) MKV₁ 59, MKV₂ 52, MKV₃ 52, nusiturėjimas (užsilaikymas) MKV₁ 10, srov. susiturėjimas (užsilaikymas) MKV₂ XI, MKV₃ XI. Jak ukazují příklady, výraz nusiturėjimas MKV₁ 10 byl nahrazen slovem susiturėjimas MKV₂ XI a synonymní slovo užsilaikymas zůstalo zachováno. Termín dievogarbumas MKV₁ 10 užívaný v prvním vydání byl nahrazen slovotvorně vhodnějším termínem dievotumas MKV₂ 93, MKV₃ 93. Zřejmě vadilo také slovo pagundymas MKV₁ 5, které se v témže vydání katechismu užívá jako synonymum slova pagunda MKV₁ 14, MKV₂ 2, MKV₃ 2 (ve druhém a třetím vydání se pagundymo nevyskytuje).

Za synonyma lze považovat deriváty se sufixy -ystė a -ybė užívané v jednotlivých vydáních katechismu, např. dievystė MKV₁ 35 – dievybė MKV₂ 26, MKV₃ 51, šventvagystė MKV₁ 73 – šventvagybė MKV₂ 68, MKV₃ 68. Jak je patrné, J. Laukaitis téměř všude důsledně nahrazoval deriváty se sufixem -ystė, které obvykle označují určité osobní vlastnosti či stav, deriváty se sufixem -ybė, označujícími vlastnosti nebo určitý stav či postavení. Termín se sufixem -ybė užitý v katechismu z roku 1904 – malonybė MKV₁ 23 – byl v dalších vydáních nahrazen termínem se sufixem -umas – maloningumas MKV₂ 13, MKV₃ 13. V časopise Vadovas J. Laukaitis napsal, že se z naší písemné tradice začal „guite guiti vytrácet sufix -ystė¹⁷ a na jeho místo se všemi prostředky prosazuje -ybė. Děje se tak prý proto, že byla vypozorována podobnost mezi litevským -ystė a slovanským -stwo (brolystė – braterstwo, dievystė – bóstwo atd.), <...>. V živém jazyce znamená sufix -ybė něco zcela jiného než -ystė a jeden nelze v žádném případě nahradit druhým“ (Laukaitis 1908_a: 202).

¹⁴ Obvykle se užívá rožančius.

¹⁵ Plačiau žr. Rimkutė 2005: 54.

¹⁶ Plačiau žr. Klimavičius 2002: 109.

¹⁷ Zvýraznil J. Laukaitis (mělo by jít o sufix, nikoli o koncovku. – A. R.).

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

69

V katechismech se navíc nejčastěji obměňují vedlejší složky víceslovných termínů, vyjádřené jednoduchými a pronominálními tvary přídavných jmen. Pronominální tvary nejsou pro termíny katechismu z roku 1904 typické; bylo nalezeno jen několik příkladů, např.: Dvasia šventoji MKV₁ 30, šventoji Bažnyčia MKV₁ 64, avšak i ty se užívají vedle jednoduchých tvarů, např.: Dvasia Šventa MKV₁ 6, šventa Bažnyčia MKV₁ 6. Jednoduché tvary přídavných jmen užité v prvním vydání katechismu jsou v katechismech z let 1907 a 1914 již vyjádřeny pronominálními tvary, např.: amžina prapultis MKV₁ 21 – amžinoji prapultis MKV₂ 11, MKV₃ 105, amžina ugnis MKV₁ 46 – amžinoji ugnis MKV₂ 38, MKV₃ 38, amžinas gyvenimas MKV₁ 21 – amžinasis gyvenimas MKV₂ 11, MKV₃ 102, amžinas išganymas¹⁸ MKV₁ 49 – amžinasis išganymas MKV₂ 41, MKV₃ 41, dvasiška Švento Tėvo valdžia MKV₁ 40–41 – dvasiškoji Šventojo Tėvo valdžia MKV₂ 32, MKV₃ 32, geras Aniolas MKV₁ 17 – gerasis Aniolas MKV₂ 6, MKV₃ 6, krikščioniškas mokslas MKV₁ 94 – krikščioniškasis mokslas MKV₂ 93, MKV₃ 93, paskutinė šventa išpažintis MKV₁ 76 – paskutinė šventoji išpažintis MKV₂ 72, MKV₃ 72, paskutinė Vakarienė MKV₁ 33 – paskutinioji Vakarienė MKV₂ 23, MKV₃ 23, Švenčiausia Ostija MKV₁ 99 – Švenčiausioji Ostija MKV₂ 98, MKV₃ 98, Švenčiausia Traicė MKV₁ 13 – Švenčiausioji Traicė MKV₁ 16, MKV₂ 1, MKV₃ 1, Švenčiausias Sakramentas MKV₁ 7, MKV₂ VIII – Švenčiausiasis Sakramentas MKV₂ 66, MKV₃ 66, šventa Komunija MKV₁ 71 – šventoji Komunija MKV₂ 66, MKV₃ 66, šventas Tėvas MKV₁ 42 – šventasis Tėvas MKV₂ 34, MKV₃ 32, šventos Mišios MKV₁ 73 – šventosios Mišios MKV₂ 69, MKV₃ 69 atd. Ve druhém a třetím vydání katechismu jsou jednoduché tvary přídavných jmen vzácné a střídají se s pronominálními, např.: Dvasia Šventa MKV₂ VI, MKV₃ VI – Dvasia šventoji MKV₂ 21, MKV₃ 21, pikta dvasia MKV₂ 2, MKV₃ 2 – piktoji dvasia MKV₂ 7, MKV₃ 7, šventa Bažnyčia MKV₂ 32, MKV₃ 32 – šventoji Bažnyčia MKV₂ 12, MKV₃ 12. Ačkoli jednoduché a pronominální tvary přídavných jmen nevyjadřují totéž, uvedenými termíny byly označovány tytéž náboženské pojmy a rozdíl spočíval pouze v gramatickém tvaru. Tyto varianty lze považovat za pseudovarianty. Pokus užívat pronominální tvary přídavných jmen (byť střídavě s jednoduchými) tam, kde jsou dnes obvyklé při označování druhu či rozlišovací vlastnosti, svědčí o snaze J. Laukaitise zdokonalit jazyk katechismu.

Samostatně je třeba zmínit termíny užívané v katechismech, které by při formálním posouzení nemohly být za termíny považovány – jde o přídavná jména a příčestí plnící funkci podstatných jmen. V textech se nejčastěji užívají dva termíny:

¹⁸ Išganymas „spása“ – kalk, srov. pol. zbawienie.

70

KALBOS KULTŪRA | 82

živý MKV₁ 6, MKV₂ VI a numerės MKV₁ 6, MKV₂ VI; zmínit je třeba také termín griešnas. Užívají se také zájmenné tvary těchto termínů (obvykle jako členy víceslovných termínů), např.: gyvųjų Sakramentai MKV₁ 67, MKV₂ 62, numirusiųjų Sakramentai MKV₁ 67, MKV₂ 62, prikėlimas iš numirusiųjų MKV₂ 23.

V katechismech se užívá řada syntaktických variant víceslovných (většinou dvouslovných) termínů, které se liší pořadím složek, např.: Bažnyčia šventa MKV₁ 7, MKV₂ VIII, MKV₃ VIII – šventa Bažnyčia MKV₁ 6, MKV₂ 32, MKV₃ 32, Dorybė Dieviškoji MKV₁ 93, MKV₂ 91, MKV₃ 91 – dieviškoji dorybė MKV₁ 48, MKV₂ 41, MKV₃ 41, Mišios šventos MKV₁ 7, MKV₂ VII, MKV₃ VII – šventos Mišios MKV₁ 73, nusidėjimas svetimasis MKV₁ 92, MKV₂ 90, MKV₃ 90 – svetimasis nusidėjimas MKV₁ 92, MKV₂ 90, MKV₃ 90 atd. Jak je vidět, téměř všechny uvedené varianty si konkurují v rámci téhož katechismu. Víceslovných náboženských termínů s pořadím složek netypickým pro litevštinu je podstatně méně. Pořadí složek většiny víceslovných termínů je tedy správné.

Byly nalezeny případy, kdy se užívá několik pravopisných variant termínu (nebo jeho synonyma), například s krátkými a dlouhými samohláskami: artymas MKV₁ 7– artimas MKV₂ VII, MKV₃ VII; s velkými a malými písmeny: Apsirijimas MKV₁ 8, MKV₂ VIII – apsirijimas MKV₁ 10, MKV₂ 76 – apsirijimas MKV₃ XI, Dangus MKV₁ 9, MKV₂ 93, MKV₃ 93 – dangus MKV₁ 5, MKV₂ 36, MKV₃ 36, Godulys MKV₁ 8, MKV₂ VIII, MKV₃ VIII – godulys MKV₂ 88, MKV₃ 88, Meilė MKV₁ 9, MKV₂ X, MKV₃ X – meilė MKV₁ 56, MKV₂ 49, MKV₃ 49, Tikėjimas MKV₁ 9, MKV₂ X, MKV₃ X – tikėjimas MKV₁ 14, MKV₂ 2, MKV₃ 2 atd. Velká písmena u mnoha uvedených termínů jsou záležitostí stylu – píše se s nimi to, co je pro věřící mimořádně svaté a důležité a zasluhuje nejvyšší úctu.

Litevské termíny a staré výpůjčky

Varianty náboženských termínů ve všech pojednávaných vydáních Mažojo katekizmo vaikeliams, stejně jako jejich neustálenost a synonymičnost, lze vysvětlit tím, že litevská náboženská terminologie se v té době teprve utvářela. Ačkoli vedle takových litevských¹⁹ náboženských termínů, jako jsou atlaidai MKV₁ 44, MKV₂ 36, MKV₃ 36, atpirkimas MKV₁ 22, MKV₂ 12, MKV₃ 12, avinėlis „Kristus“ MKV₁ 33, MKV₂ 23,

¹⁹ Staré výpůjčky jsou v tomto článku pojednány mezi domácí slovní zásobou, protože u mnohých z nich už dnes jejich cizí původ obvykle nelze rozpoznat (existují i taková cizí slova, jejichž cizost může být nepředvídatelná). Tvoří velmi důležitou část slovní zásoby a jsou považovány za spisovné.

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

71

MKV₃ 23, Dievas MKV₁ 8, MKV₂ IX, MKV₃ IX, dvasia MKV₁ 14, MKV₂ 3, MKV₃ 3, geiduliai MKV₁ 64, MKV₂ 58, MKV₃ 58, nusidėjėlis MKV₁ 84, MKV₂ 81, MKV₃ 81, pakylėjimas MKV₁ 99, MKV₂ 98, MKV₃ 98, palaiminimas MKV₁ 37, MKV₂ 28, MKV₃ 28, persižegnojimas MKV₁ 5, MKV₂ 2, MKV₃ 2, vanduo MKV₁ 32, MKV₂ 22, MKV₃ 22, velnias MKV₁ 12, MKV₂ 6, MKV₃ 6 atd., stejně jako vedle starých výpůjček, např.: apaštalas MKV₁ 37, MKV₂ 28, MKV₃ 28 (pol. apostol), Bažnyčia MKV₁ 29, MKV₂ 18, MKV₃ 18 (bělorus. бажніца, pol. bożnica), gavėnia MKV₁ 79, MKV₂ 75, MKV₃ 75 (bělorus. гавенне), krikščionis MKV₁ 39, MKV₂ 30, MKV₃ 30 (pol. chrześcijanin), Krikštas MKV₁ 7, MKV₂ 37, MKV₃ VIII (staro rus. кръсть, srov. také pol. chrzest), kryžius MKV₁ 13, MKV₂ 1, MKV₃ 1 (bělorus. крыж, pol. krzyż), kunigas MKV₁ 33, MKV₂ 24, MKV₃ 24 (vys. něm. kunig), Mišios MKV₁ 64, MKV₂ 59, MKV₃ 59 (pol. msza), parapija MKV₁ 7, MKV₂ VIII, MKV₃ VIII (bělorus. напафія, pol. parafia), Popiežius MKV₁ 39, MKV₂ 31, MKV₃ 35 (pol. papież), poteriai MKV₁ 53, MKV₂ 46, MKV₃ 46 (pol. pacierz), Rojus MKV₁ 19, MKV₂ 8, MKV₃ 8 (bělorus. рай, pol. raj), šėtonas MKV₂ 6, MKV₃ 6 (pol. szatan), Velykos MKV₁ 73, MKV₂ 68, MKV₃ 68 (bělorus. вялік (азень)), vynas MKV₁ 32, MKV₂ 22, MKV₃ 22 (bělorus. віно, pol. wino), vyskupas MKV₁ 33, MKV₂ 24, MKV₃ 30 (pol. biskup, wiskup) atd., ve všech vydáních katechismu J. Laukaičio se užívají cizí výrazy, ve většině případů se je však autoři pokoušejí nahrazovat.

Mezinárodní slova

Je třeba zmínit, že mezinárodní termíny, např.: altorius MKV₁ 95, MKV₂ 94, MKV₃ 94 (lat. altus, srov. pol. ołtarz), diakonas²⁰ MKV₁ 39, MKV₂ 30, MKV₃ 30 (řec. diakonos), Epistola MKV₁ 98, MKV₂ 97, MKV₃ 97 (lat. epistola < řec. epistolē), Evangelija MKV₁ 32, MKV₂ 22, MKV₃ 22 (pol. ewangelia < řec. euangelion), katalikas MKV₁ 13, MKV₂ 1, MKV₃ 1 (lat. catholicus < řec. kathолikos, srov. pol. katolik), Katekizmas MKV₁ 24, MKV₂ 14, MKV₃ 14 (lat. catechismus < řec. katēchismos), Komunija MKV₁ 66, MKV₂ 60, MKV₃ 60 (lat. communio, srov. pol. komunia), Ostija MKV₁ 99, MKV₂ 98, MKV₃ 98 (lat. hostia), Psalmė MKV₁ 100, MKV₂ 100, MKV₃ 100 (řec. psalmos, srov. pol. psalm), Sakramentai MKV₁ 25, MKV₂ 14, MKV₃ 14 (lat. sacramentum) atd., nejsou nahrazovány. Byl nalezen jeden příklad, kdy poměrně vzácné mezinárodní slovo ministrantūra (lat. ministrans, gen. ministrantis) bylo vysvětleno prostým

²⁰ Nyní – diakonas.

72

KALBOS KULTŪRA | 82

pro čtenáře katechismu srozumitelnějším složeným termínem: Ministrantství neboli služba při mši svaté MKV₁ 95 – Ministrantství neboli služba při mších svatých MKV₂ 94, MKV₃ 94. J. Laukaitis tedy nebyl zastáncem krajního purismu. Možná se řídil zásadami jazykové normy, které prosazoval J. Jablonskis: normovat neboli nahrazovat je třeba pouze nepochybné cizí výrazy, zatímco zavedená, rozšířená slova cizího původu, která nenarušují jazykový systém, ani mezinárodní slova není nutné měnit (Jablonskis 1935: 307–308; Palionis 1959: 19–25; Piročkinas 1977: 102–105). Mezinárodní slova jsou pro náboženskou slovní zásobu potřebná tehdy, když neexistují domácí ekvivalenty a dané pojmy se označují na základě církevní latiny.

Ačkoli byly v Malém katechismu pro děti cizí výrazy odstraňovány nedůsledně, obecné zásady normování náboženských termínů jsou přesto poměrně zřetelně patrné (zejména zásady jazykové čistoty, živého jazyka a správnosti). Kněz J. Laukaitis, ačkoli nebyl odborným lingvistou, hodnotil užívání výpůjček poměrně profesionálně.

ZÁVĚRY

Juozas Laukaitis byl jedním z nejvýznamnějších a nejaktivnějších obnovitelů a pěstitelů církevní litevštiny na počátku 20. století, tvůrců a normovatelů spisovné litevštiny a také náboženské terminologie; jako první se začal zabývat reformou modliteb a jejich politevštěním. Připravil a vydal tři vydání Malého katechismu pro děti. Z nich bylo shromážděno přibližně 600 různých jednoslovných (téměř třetina) a víceslovných náboženských termínů, jejich synonym a variant.

Ve všech vydáních katechismu se užívají ryze litevské náboženské termíny: Bůh, duch, ďábel atd., stejně jako cizí výrazy, pro něž tehdy nebyly nalezeny ekvivalenty nebo jejichž cizí původ možná nebyl rozpoznán: almužna, aniolas, arkan(i)olas, čyščius, čystata, dušia, grabas, griešnas, karunka, pakūta, šliūbas atd. Mnohé termíny se užívají synonymicky: oběť – apiera, zpověď – spaviednis, hřích nebo provinění – griekas, trest – kora, milost – mylista, smrt – smertis, tajemství – tajemnyčia, peklo – pekla atd.; zpravidla se upřednostňuje litevský náboženský termín. Očistu náboženských termínů u J. Laukaičio lze považovat za nejobecnější směr normování terminologie tohoto katechismu.

Vydání Malého katechismu pro děti obsahují množství pravopisných a syntaktických variant. Jejich výskyt, stejně jako synonymie, svědčí o tom, že náboženská terminologie se stále ještě ustalovala.

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

73

Tvorba litevské náboženské terminologie, zdokonalování termínů a hledání nejvhodnějšího slova pro daný pojem jsou dlouhou a pečlivou prací, kterou kněz J. Laukaitis vykonával poměrně úspěšně. Šlo o normování nejen náboženské terminologie, ale také utvářející se spisovné litevštiny.

ŠALTINIAI

MKV₁ – Mažasis katekizmas vaikeliams, prisiruošiantiems į pirmą išpažintį ir šventą Komuniją. Išdavė kun. J. Laukaitis. Vilnius: Juozapo Zavadzkio spaustuvė, 1905 (antraštiniame lape 1904). – 105 p.

MKV₂ – Mažasis katekizmas vaikeliams, prisiruošiantiems į pirmąją išpažintį ir šventąją Komuniją. Išleido kun. J. Laukaitis. Antrasai išleidimas. Seinai: Laukaičio ir B-vės spaustuvėje, 1907. – 115 p.

MKV₃ – Mažasis katekizmas vaikeliams, prisiruošiantiems į pirmąją išpažintį ir šventąją Komuniją. Išleido kun. J. Laukaitis. Trečiasai išleidimas. Seinai: Laukaičio ir B-vės spaustuvėje, 1914. – 115 p.

LITERATŪRA

Brückner A. 1974: Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa: Wiedza Powszechna.

Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Gaivenis K., Keinys St. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

Jablonskis J. 1935: Raštai 4, Kaunas.

Kairiūkštytė N., Gudonytė A. 2009: Lietuvybės kovų verpetuose: Vilniaus ir Seinų kraštai XIX a. pabaigoje – XX a. pradžioje, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Keinys St. 1984: Lietuvių kalbos hibridai (sąvoka, rūšys ir normiškumas). – Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija, t. 3 (88), Vilnius, 113–125.

Klimavičius J. 1998: Kas ta Vytauto fara? – Gimtoji kalba 8, 8–10.

Klimavičius J. 2002: Katekizmo kalba – kalbos katekizmas. – Kalbos kultūra 75, 105–119.

Klimavičius J. 2005: Leksikologijos ir terminologijos darbai: norma ir istorija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Laukaitis J. 1905: Mūsų bažnytinė kalba. – Vilniaus žinios 178, 4.

Laukaitis J. 1907: Apie poterių vienodumą. – Draugija 4, 417–420.

Laukaitis J. 1908_a: Kalbos dalykai. – Vadovas 2, 202–205.

Laukaitis J. 1908_b: Kalbos dalykai. – Vadovas 4, 413–414.

Laukaitis J. 1909_a: Kalbos dalykai. – Vadovas 7, 296–301.

Laukaitis J. 1909_b: Kalbos dalykai. – Vadovas 8, 402–406.

74

KALBOS KULTŪRA | 82

Laukaitis J. 1909_c: Kalbos dalykai. – Vadovas 9, 102.

Laukaitis J. 1909_d: Dr. Jonui Totoračiui (Dėl poterių taisymo). – Vadovas 12, 413–415.

Laukaitis J. 1914: Kalbos dalykai. – Vadovas 76, 201.

LKŽ_e 2005: Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002): elektroninis variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. – Prieiga per internetą: www.lkz.lt

Palionis J. 1959: J. Jablonskio kalbiniai taisymai. – Jonas. Jablonskis. Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 5–54.

Palionis J. 2004: XVI–XVII a. lietuviškų raštų atrankinis žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Piročkinas A. 1977: Prie bendrinės kalbos ištakų, Vilnius: Mokslas.

Rimkutė A. 2005: Nelietuviški XIX a. galo–XX a. pradžios katalikų katekizmų religijos terminai. – Terminologija 12, 42–66.

Rimkutė A. 2009: 1883–1916 m. katekizmai ir jų religijos terminų reikšminės grupės. – Terminologija 15, 156–179.

Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas.

Skardžius P. 1997: Prel. J. Laukaitis kalbininkas. – Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 420–428.

Smoczyński W. 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego, Wilno: Uniwersytetu Wileńskiego.

Svarinskas A. 1996: Prelatas, mylėjęs žmones ir kalbą. – Dienovidis 16, 13.

Totoraitis J. 1909: Nauji poteriai (Poterių Komisijos klaidos). – Vadovas 11, 294–305.

Urbas D. 1998: Martyno Mažvydo raštų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vaičiūnas A. 1996: Prelato šlovės ir kančių keliai. – Apžvalga 17 (273), 8.

Vailokaitis J. 1910: Kunigas Juozapas Laukaitis. – Šaltinis 27, 422.

Gauta 2009 06 15

A. RIMKUTĖ. Kunigo Juozo Laukaičio Mažojo Katekizmo vaikeliams religijos terminų norminimas

75

STANDARDISING RELIGIOUS TERMS IN PASTOR JUOZAS LAUKAITIS’S CATECHISM MINOR FOR CHILDREN

S u m m a r y

At the beginning of the 20^th century Juozas Laukaitis (1873–1952) was among those outstanding figures who cherished the Lithuanian church language and who was very much concerned about standardising Lithuanian religious terms. He was chair of the so-called Prayer Commission and one of the first to take care of the language of prayers and to promote their Lithuanian version.

The paper aims at discussing the terms and their evolution in the three editions (1904, 1907 and 1914) of J. Laukaitis’s Catechism Minor for Children (Mažasis katekizmas vaikeliams). The paper also aims at identifying principles and criteria of standardising religious terms, evaluating amendments made in catechisms published almost one hundred years ago in reference to standard Lithuanian.

From the three editions of the Catechism there were about 600 different one-stem (almost one third of all terms) and compound religious terms, their synonyms and variants collected. All editions contained some Lithuanian religious terms, e.g. Dievas (‘God’), duona (‘bread’), dvasia (‘spirit’), Kraujas (‘blood’), Kūnas (‘body’), našlė (‘widow’), Sūnus (‘son’), vanduo (‘water’), velnias (‘devil’), žaltys (‘grass-snake’) etc., some borrowed terms which had no equivalents at the time or their foreign origin might have been overlooked, e.g. almužna (‘alms’), aniolas (‘angel’), arkaniolas (‘archangel’), čyščius (‘purgatory’), čystata (‘chastity’), dušia (‘soul’), grabas (‘coffin’), griešnas (‘sinful’), karunka (‘canticle’), pakūta (‘repentance’), šliūbas (‘wedding’), veselija (‘marriage’) etc. Most terms were used synonymously, e.g. auka – apiera (‘offering’), išpažintis – spaviednis (‘confession’), nusidėjimas or nuodėmė – griekas (‘sin’), bausmė – kora (‘punishment’), malonė – mylista (‘mercy’), mirtis – smertis (‘death’), paslaptis – tajemnyčia (‘secret’), pragaras – pekla (‘hell’), pasaulis – svietas (‘world’), teismas – sūdas (‘trial’), viltis – nodieja (‘hope’) etc. (preference was usually given to the Lithuanian term).

The standardisation of religious terms by J. Laukaitis could be treated as the most general approach to standardising the terms of the field. Spelling and syntactic varieties of the terms as well as their synonyms found in the three editions of the Catechism Minor for Children suggest that religious terms were still rather inconsistent.

AUŠRA RIMKUTĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

76

KALBOS KULTŪRA | 82