RITA MILIŪNAITĖ

Institut litevského jazyka

O VZTAHU TERMÍNŮ STANDARDIZACE, NORMOVÁNÍ A KODIFIKACE V SOUČASNÉ NORMATIVNÍ LINGVISTICE

KLÍČOVÁ SLOVA: spisovný jazyk, jazyková péče, standardizace jazyka, normování, kodifikace, terminologie.

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Pojímání pojmů označovaných termíny normativní lingvistiky standardizace, normování a kodifikace¹ se v současných pracích litevské i zahraniční lingvistiky různí a ustálené nejsou zcela ani samotné termíny. Není proto náhodou, že potřeba přezkoumat tyto a některé další termíny z dané oblasti a přesněji je vymezit (nebo dokonce některý pojem přejmenovat) zaznívá ve více nedávných vědeckých publikacích litevských lingvistů². Možnost vést komplexní diskusi o termínech však omezuje skutečnost, že se někdy vychází pouze z jednotlivých pramenů, které samy o sobě zužují okruh problémů spojených s užíváním těchto termínů. Závěry proto ne vždy vykazují vědeckou přesnost a objektivitu.

K problematice těchto termínů lze přistupovat několika způsoby, které určují i směry výzkumu:

1) diachronní přístup, který umožňuje zkoumat vznik uvedených termínů, jejich historický vývoj a souvislosti s etapami utváření spisovné litevštiny (v širším pojetí i spisovných jazyků jiných zemí) a kontextem jejich vývoje; to vyžaduje zvláštní podrobné studie (viz Deumert, Vandenbussche 2003: 455–469; Subačius 2004: 97–115; Miliūnaitė 2010: 231–256);

2) synchronní přístup, který se omezuje na současnou situaci v terminologii jazykového normování a zahrnuje dva aspekty:

¹ Tyto tři termíny v názvu článku, úvodu a části 1 souhrnně označují terminologické řady výrazů se stejnými kořeny, protože se v praxi užívá i více slovotvorných variant každého termínu a někdy také synonym označujících podobné, avšak ne totožné pojmy.

² Například Audrius Valotka se zabýval termíny jazyková politika a jazykové plánování (Valotka 2015: 84–101); další novější úvahy o terminologii této oblasti jsou rozebrány v následujících částech článku.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 2

a) teoreticky vymezit potřebu uvedených termínů a vzájemné vztahy mezi pojmy vyjadřovanými termíny tohoto mikrosystému na základě významnějších současných litevských lingvistických pramenů a také v kontextu anglicky psané lingvistické literatury, která dnes obecně značně ovlivňuje volbu litevské terminologie;

b) zkoumat vlastnosti uvedených termínů, které se skutečně užívají v různých textech litevské lingvistiky, a určit tendence v jejich užívání.

Souhrn těchto výzkumných směrů a aspektů může pomoci vytvořit poměrně úplný obraz vývoje a fungování uvedených termínů v litevské lingvistice. Rozsah článku umožňuje zvolit jeden z těchto aspektů. Zvláště zajímavý, byť obtížně realizovatelný, se jeví případ 2a, a proto je dále zkoumán, aniž se přitom opomíjejí souvislosti s výše zmíněnými výzkumy jiného zaměření.

1. JAK VELKÝ JE „DALŠÍ PROBLÉM LITEVSKÉ LINGVISTIKY“?

K prozkoumání termínů normativní lingvistiky standardizace, normování a kodifikace podnítil článek tří autorů – Ireny Smetonienė, Antanase Smetonase a Audriuse Valotky – „O termínu spisovný jazyk“, který vyšel v roce 2016 v online odborném časopise Lietuvių kalba vydávaném Vilniuskou univerzitou (Smetonienė, Smetona, Valotka 2016)³. Jak napovídá název článku, je věnován termínu spisovný jazyk, a jak ukazuje jeho obsah, pokouší se zdůvodnit potřebnost tohoto termínu pro současnou litevskou lingvistiku a nahradit jím zavedený termín obecný jazyk, užívaný od roku 1927 s přestávkou v délce několika desetiletí za sovětského období. Stručně se přitom zmiňuje i o dalších termínech důležitých pro normativní lingvistiku (Smetonienė, Smetona, Valotka 2016: 10):

Je třeba upozornit i na další problém litevské lingvistiky – normování a kodifikace jazyka jsou pro nás synonyma, zatímco standardizace není vůbec vymezena.⁴

Aby autoři toto tvrzení doložili, uvádějí na straně 10 tabulku (jen neuvádějí její název, viz tabulku 1). Na základě této tabulky (dále v textu tabulka KNS), aniž by rozebírali její obsah, docházejí autoři článku k následujícímu závěru (přičemž mají na mysli nejen

³ Recenzi tohoto článku napsanou Aldonem Pupkisem viz v 90. čísle časopisu Bendrinė kalba (dostupné online: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/90/Pupkis_BK_90_straipsnis.pdf). ⁴ Autoři článku zde ponechali tiskovou chybu.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 3

tyto, ale také dříve ve svém textu probírané termíny pro označení variety spisovného jazyka) (Smetonienė, Smetona, Valotka 2016: 11):

Jak tedy vidíme, terminologický chaos je zřejmý (a mimochodem v lingvistické terminologii nikoli tak vzácný). Cílem tohoto článku není uspořádat celý tento mikrosystém termínů.

Tvrzení autorů o „dalším problému litevské lingvistiky“ se však od pravdy značně odchyluje. Proč?

Hlavním „problémem“ samotných autorů je to, že se opírají o jediný litevský zdroj – Lietuvių kalbos enciklopedija (dále jen LKE), a z cizojazyčných zdrojů si rovněž vybírají pouze po jednom, takže není vidět ani rozmanitost, ani další aspekty užívání těchto termínů, které jim unikly. Nepodívali se ani do poměrně nedávného lexikografického zdroje – Lingvodidaktikos terminų žodynas (dále jen LTŽ) (2012), který je rovněž součástí Terminologické banky Litevské republiky (dále jen TB) – kde jsou tyto termíny jasně definovány. Mikrosystémy termínů v několika jazycích lze a je třeba srovnávat, ale různé nesrovnalosti samy o sobě ještě neznamenají, že je některý z těchto mikrosystémů nějak vadný.

Na druhou stranu je třeba uznat, že v litevském mikrosystému termínů normativní lingvistiky panuje určitý nepořádek, který má několik příčin:

1) není jasně dohodnuto, které pojmy jsou potřebné a jaký je jejich obsah;

2) základní pojmy „standard“ a „norma“ jsou částečnými synonymy, což vytváří synonymii odvozených pojmů a zároveň dvojznačnost;

3) mikrosystém termínů litevské normativní lingvistiky vyvádí z rovnováhy vliv jiných jazyků, protože v těchto jazycích se tento mikrosystém nevytváří vždy podle stejných principů.

Mnohem větším problémem, jakkoli to může znít paradoxně, je samotný současný stav kodifikace litevské lingvistické terminologie. Oddělíme-li kodifikaci litevské lingvistické terminologie (a probíraného mikrosystému) od skutečného užívání, lze říci, že tato terminologie je ve srovnání s terminologií jiných vědních oborů lexikograficky uspořádána poměrně špatně. Většina lexikografických zdrojů za skutečným užíváním zaostává o několik desetiletí, ne-li více. V reakci na aktuální témata zahraniční lingvistiky se vytváří nebo přejímá mnoho nových termínů, tato terminologie však není ani centralizovaně systematizována, ani zveřejňována. Litevský Kalbotyros terminų žodynas (dále jen KTŽ), který vyšel na konci 20. století, byl ve své době potřebným a užitečným dílem (viz KTŽ 1990, 288 s.), nyní se však nemůže rovnat ani

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 4

s lotyšským výkladovým slovníkem lingvistických termínů vydaným v roce 2007 Aiškinamuoju kalbotyros terminų žodynu (dále jen VPSV) (2007, 623 s.).

¹ TABULKA. Definice kodifikace, normování a standardizace ve zdrojích ve třech jazycích (Smetonienė, Smetona, Valotka 2016: 10).

Kodifikace

Kodifikace jazyka

Kodifikace

Stanovení a výběr jazykových norem založené na lingvistických metodách se nazývá kodifikací nebo normováním. (Encyklopedie litevského jazyka)

Výslovné (zaznamenané ve slovnících, gramatikách apod.) uznání normativnosti jazykového jevu či faktu, cílevědomé vytváření pravidel a předpisů, jejichž cílem je přispívat k zachování spisovných norem a k jejich vědecky odůvodněné aktualizaci. (Slovník sociolingvistických termínů)

Termín používaný v jazykovém plánování (plánování jazykového korpusu), označující sestavení systematického souboru pravidel a konvencí upravujících užívání jazykové variety, obvykle standardního jazyka daného společenství. (D. Crystal, A Dictionary of Linguistics and Phonetics)

Normování

Normalizace jazyka

Normalizace

Stanovení a výběr jazykových norem založené na lingvistických metodách se nazývá kodifikací nebo normováním. (Encyklopedie litevského jazyka)

Proces utváření ortoepických, gramatických a lexikálních norem, které jsou v daném jazyce považovány za vzorové. (Slovník sociolingvistických termínů)

Termín používaný v auditivní fonetice pro určitý druh výslovnosti vznikající při poslechu řeči, kdy posluchači počítají s takovými variacemi, jako jsou rozdíly mezi mluvčími nebo změny tempa řeči. (D. Crystal, A Dictionary of Linguistics and Phonetics)

Standardizace

Standardizace jazyka

Standardizace

V encyklopedii litevského jazyka není popsán.

Redukce volných variant jazykových jednotek na jednu, výběr preferované (doporučené) vzorové varianty a její odpovídající zaznamenání ve slovnících, gramatikách apod. jako základ jazykové normalizace. (Slovník sociolingvistických termínů)

Přirozený vývoj standardního jazyka v jazykovém společenství (nebo pokus společenství prosadit jeden dialekt jako standard) se nazývá standardizace. (D. Crystal A Dictionary of Linguistics and Phonetics)

Autoři zmíněného článku si uvědomují, že problém diskutovaných termínů zasluhuje větší pozornost, a vybízejí „vědce specializující se na tuto oblast jazykovědy, aby se pustili do uspořádání celého mikrosystému“. K takovému uspořádání, nakolik je potřebné, by bylo třeba

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 5

věnovat zvláštní pozornost, například při přípravě nového slovníku jazykovědných termínů nebo vydání nového vydání LKE. Jak však bylo uvedeno, k důkladnému prozkoumání teoretických a praktických aspektů původu, historického vývoje, fungování a prezentace diskutovaných termínů v různých zdrojích by byla zapotřebí rozsáhlejší studie. Cíl tohoto článku je proto užší: teoreticky vymezit mikrosystém pojmů potřebných k popisu procesu normování spisovného jazyka a termínů, které je označují.

K dosažení tohoto cíle jsou stanoveny následující úkoly:

1) charakterizovat základní pojmy označující složky (etapy) normativního procesu;

2) pojednat o termínech standardizace, normování a kodifikace, jakož i o jejich variantách a synonymech;

3) odhalit vzájemné vztahy mezi termíny označujícími jazykovou regulaci a samoregulaci a předložit nástin jejich možného mikrosystému.

2. O JAKÝCH POJMECH A TERMÍNECH, KTERÉ JE OZNAČUJÍ, MLUVÍME?

Termíny standardizace, normování a kodifikace, jakož i jejich varianty a synonyma označují různé aspekty regulace (seberegulace) spisovného jazyka, které souvisejí jak s vnější stránkou spisovného jazyka jako jedné z národních jazykových variet (tj. s jeho odlišením od ostatních variet), tak s jeho vnitřní stránkou (tj. s krystalizací a uspořádáním norem spisovného jazyka). Aby byl obsah a kontext zkoumaných termínů jasnější, je nejprve třeba vymezit základní pojmy „spisovný jazyk“ a „regulace (seberegulace) spisovného jazyka“.

Spisovný jazyk je jazyková varieta, která se utváří jak spontánně, tak vědomě. Tím se liší od ostatních jazykových variet, jejichž vznik, fungování a vývoj norem se obvykle popisují pouze jako autoregulace jazyka, bez vědomých a cílených vnějších zásahů. Je pravda, že při pojednávání o spisovném jazyce převažuje (a je zcela pochopitelné proč) jeden aspekt – zdůrazňuje se více či méně aktivní, organizovaný (často na celostátní úrovni) vliv na jeho vývoj, zatímco zvláštnosti jeho spontánního vývoje se ponechávají stranou.

Spisovný jazyk je navíc zároveň předmětem regulace i jejím výsledkem. Právě interakci těchto dvou, byť protikladných, stránek téže povahy spisovného jazyka – jako předmětu regulace a jako jejího výsledku – se současná diskuse o obsahu a vztahu termínů spisovný jazyk a standardní jazyk nesnaží pochopit. Ba co víc, pokouší se tyto dvě stránky uměle oddělit a rozložit jednotu termínu spisovný jazyk: normativní, tj.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 6

kodifikovaný spisovný jazyk se staví do protikladu k jeho skutečnému užívání, jako by šlo o dvě samostatné variety, které je třeba označovat zcela odlišnými termíny. Proto je účelné – i když se tím poněkud odchýlíme od hlavního cíle a úkolů – předložit pojetí spisovného jazyka, které je pro zkoumanou problematiku nejpřijatelnější.

Jazykovědec Pranas Skardžius v roce 1927 v časopise Švietimo darbas (Skardžius 1997 [1927]: 30–85) jako první veřejně použil termín bendrinė kalba a zdůvodnil jeho volbu. Mimochodem, až do března 2013 se v Litvě mělo za to a psalo se, že P. Skardžius byl tvůrcem tohoto termínu. V březnu toho roku však litevský národní rozhlasový pořad „Ryto garsai“ odvysílal pořad rozhlasové stanice „Amerikos balsas“, v němž byla zveřejněna nahrávka z konference Katolické akademie, která se konala v roce 1964 ve Spojených státech amerických a kde na otázky odpovídal významný meziválečný jazykovědec Antanas Salys, jenž za války odešel na Západ. Vysvětlil, že termín bendrinė kalba navrhl P. Skardžiusovi sám jako překlad německého termínu Gemeinsprache a Skardžius jej pak začal používat všude.

Pranas Skardžius charakterizuje spisovný jazyk jako jazyk, „kterému by mohli rozumět lidé z celé země“, který „se stal společným pro celou zemi, pro celý stát“ a „je v celé etnografické Litvě uznáván, používán nebo se usiluje o jeho používání jako všeobecného komunikačního prostředku“; zdůrazňuje tedy zejména jeho společný charakter (Skardžius 1997 [1927]: 34–35).

Právě pro tento proces vytváření (se) spisovného jazyka, výběru jeho norem a jejich sjednocování, který se v čase rozprostírá od samotné volby základu spisovného jazyka až po současnost a vytyčování směrů do budoucna, jsou zapotřebí zvláštní termíny umožňující tento proces charakterizovat podle různých znaků.

Definice spisovného jazyka obvykle uvádějí nejdůležitější znaky, které tuto jazykovou varietu odlišují od ostatních variet národního jazyka. Pro kontext zkoumaných termínů je nejdůležitější znak spisovného jazyka, který vyjadřuje povahu vědomého působení na něj, neboli jeho usměrňování⁵. Proces usměrňování spisovného jazyka v důsledku neustálých jazykových změn nikdy nekončí; jeho rozsah a prostředky se však v jednotlivých zemích liší. S ohledem na to by pro litevský spisovný jazyk mohla být vhodná následující definice:

Spisovný jazyk je prestižní jazyková varieta vytvářená, užívaná a cíleně usměrňovaná jazykovým společenstvím, které je historicky, kulturně a často i politicky propojeno; je určena pro potřeby veřejného života a má normy zaznamenávané kodifikací.

⁵Vědomě regulován může být nejen spisovný jazyk, ale i jiné variety (například se normuje pravopis spisovné žemaitské nářeční variety); nejde však o trend, nýbrž spíše o výjimku, kterou diktují potřeby konkrétního jazykového společenství.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 7

Podobně, jen rozšířeněji, je spisovný jazyk definován také v LTŽ (2012):

spisovný jazyk (angl. standard language, franc. langue standard (f), rus. литературный язык, něm. Standardsprache (f)) je všeobecně užívaná ↑jazyková varieta, víceméně normovaná, vyznačující se největší prestiží a nejvyšším společenským statusem ↑v jazykovém společenství; užívá se jako jazyk písemností, veřejného života, vzdělávání, kultury, médií, literatury a vzdělaných společenských vrstev. Δ je průběžně obohacována, vědomě utvářena, regulována a normována; za tímto účelem se připravují slovníky, gramatiky a další normativní a výukové publikace. Δ o její normování pečují vědecké instituce a státní orgány, v Litvě – Státní komise pro litevský jazyk. Δ této variety se vyučuje ve školách a příslušníci jiných jazyků se ji učí jako ↑cizí jazyk.

V těchto dvou definicích se pojetí spisovného jazyka liší od tradičního pojetí v litevské lingvistice, protože jsou zdůrazněny dvě nové skutečnosti. Za prvé – kontinuálnost jazykového plánování, neboť dosud býval zdůrazňován především výsledek plánování, nikoli jeho průběh. Například v různých dílech litevské lingvistiky se uvádí, že spisovný jazyk je „vědomě kultivován“ (Pupkis 2005: 30), „víceméně normovaný jazyk určený pro písemnosti celého národa a potřeby veřejného života i kultury“ (LKE 2008: 77), tedy je zdůrazněn pouze jeden aspekt – kodifikovaný spisovný jazyk. V návrzích změn zákona o státním jazyce, které projednává Seimas Litevské republiky, je jako hlavní znak uváděna správnost:

Spisovná litevština – správná, tj. písemná nebo mluvená litevština založená na slovníku litevského jazyka, gramatických pravidlech, pravidlech pravopisu a interpunkce a dalších uznávaných pramenech jazykových norem, určená pro potřeby veřejného života. (LRVKĮPĮ 2008).

Spisovná litevština – správná písemná nebo mluvená litevština založená na normách slovní zásoby, gramatiky, pravopisu a interpunkce litevského jazyka, určená pro potřeby veřejného života. (LRVKĮPĮ 2011).

Panašiai rašoma ir aukštųjų mokyklų vadovėlyje (LBK 2014: 24, paryškinta autorių):

Spisovný jazyk – normovaná (standardizovaná) jazyková varieta s písemnou i mluvenou formou, užívaná v mnoha sférách a společná všem uživatelům jazyka. Od ostatních jazykových variet (nářečí či sociolektů) se spisovný jazyk liší především tím, že je kodifikovaný neboli normovaný, tj. standardizovaný.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 8

Za normovaný a správný lze považovat stav kodifikovaného spisovného jazyka, nikoli však jeho skutečné užívání, které často vykazuje značnou variabilitu jak v důsledku vnitřního vývoje, tak v důsledku obecných procesů destandardizace, jež v současnosti probíhají v evropských jazycích, a proto obsahuje také prvky typické pro jiné variety národního jazyka i pro jiné jazyky.

Za druhé, spisovný jazyk má, jak již bylo zmíněno, také rovinu spontánního vývoje, protože ne všechno v něm probíhá vědomou regulací. Proto je důležité poznamenat, že je také „utvářen jazykovým společenstvím“.

Poměr těchto dvou procesů – spontánního a vědomého – se může v různých jazycích a v různých obdobích vývoje značně lišit. V litevštině zaujímá vědomé působení na spisovný jazyk neboli jeho regulace, jinak také jazykové plánování, podstatnou část vývoje, fungování a proměn spisovného jazyka, zatímco spontánní procesy hrají mnohem menší roli. Pranas Kniūkšta zahrnuje do plánování spisovného jazyka normování, péči o jazyk a jeho rozvíjení (Kniūkšta 1995: 28–39):

Nejdůležitější zásadou cílevědomého jazykového plánování je systematičnost neboli zákonitost. Pomáhá nejen normovat jazyk, pečovat o něj a učit se mu, ale v mnoha případech je také v souladu s cíli jazykového rozvíjení.

Jazykové plánování je podrobněji definováno v LTŽ (2012):

Jazykové plánování – vytváření právního systému ochrany jazyka, zřizování institucí a úřadů pro jazykové normování, jazykové poradenství, péči o jazyk a jeho kontrolu a organizování jejich činnosti, příprava, správa a realizace programů a projektů na podporu jazyka, jazykové normování, šíření jazykových norem, péče o jazyk a jeho kontrola.

Spisovný jazyk se tedy stejně jako ostatní jazykové variety spontánně utváří, funguje a mění; kromě toho je vědomě vytvářen a spravován (regulován). Tyto procesy probíhají na dvou úrovních: 1) na makroúrovni, tedy když chápeme spisovný jazyk jako varietu národního jazyka; 2) na mikroúrovni, tedy když na spisovný jazyk nahlížíme jako na soubor jeho norem. Pokud v jazykovém plánování oddělíme veškerou právní a administrativní regulaci, pak je k pojmenování ostatních aspektů regulace (a samoregulace), které přímo souvisejí se varietou spisovného jazyka a jejími normami, zapotřebí nejméně čtyř samostatných termínů (viz tabulka 2).

BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 9

TABULKA 2. Povaha a úrovně regulace obecného jazyka a potřeba terminů

Rozložíme-li některé procesy označované těmito čtyřmi termíny na menší etapy, bude třeba ještě více termínů. Protože lze rozlišit několik etap vědomé regulace norem obecného jazyka (T2) (stanovení norem, jejich legalizaci a šíření v užívání), bývá každá z nich také často zvlášť pojmenována. Je tedy zřejmé, že se v litevské lingvistice k tomuto účelu používá více termínů, než kolik jich uvádí tabulka KNS (srov. tabulku 1).

Obrázek 1 uvádí termíny, které se v současných pracích litevské lingvistiky nejčastěji používají (nebo navrhují k používání): standardizace (stávání se standardním), standardizování; normování, normalizace (stávání se normou) a kodifikace, kodifikování. Jde o soubor termínů, který bude dále zkoumán. Všechny tyto termíny navíc souvisejí s výchozími pojmy „standard“, „norma“ a „kodex“, proto je třeba objasnit také jejich významy ve vztahu k termínům zkoumaného souboru.

OBR. 1. Termíny používané (nebo navrhované k používání) v litevské lingvistice pro označení regulace obecného jazyka

BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 10

Dále jsou tyto termíny rozděleny do tří samostatných skupin podle jejich vztahu k výchozím pojmům. Termíny v každé skupině mají své zvláštnosti ve formě, obsahu i užívání a také specifické souvislosti s termíny v jiných jazycích, zejména v angličtině.

2.1. Standardizace (stávání se standardním) a standardizování

Standardizace, tedy sjednocování rozmanitých výrazových prostředků jazyka, odstraňování variant a krystalizace norem, je na rozdíl od kodifikace (viz oddíl 2.3) považována za sociolingvistickou univerzálii (viz Deumert 2004: 6). Je důsledkem historicky vzniklé potřeby jazykově různorodého společenství mít jazykový standard neboli vzor – společnou, všem srozumitelnou jazykovou varietu a její normy (Milroy, Milroy 1999 [1985]: 19).

V anglicky mluvící lingvistické tradici se termín standardizace (angl. standardization) používá v několika významech.

První význam standardizace je makroúrovňový (T1), tj. souvisí s obecným jazykem jako varietou národního jazyka a označuje více či méně vědomé, plánovité a centralizované vytváření a usměrňování této variety (Deumert 2004: 6; Subačius 2004: 104–105⁶). Ještě konkrétněji definuje Ana Deumert standardizaci jako proces, při němž jsou obecné jazyky jakožto relativně homogenní, kodifikované a ideologicky legitimizované variety vytvářeny a rozvíjeny více či méně plánovitou činností jednotlivců či skupin a šířeny prostřednictvím oficiálních kanálů kontroly, zejména vzdělávacím systémem (Deumert 2010: 244).

Standardizace označuje také spontánní vznik takové variety (T3). Tyto dva významové aspekty přímo souvisejí s významy výchozího substantiva standard a přídavného jména standardní, které jsou lingvistice nejbližší, v angličtině. Srov.:

standard (podst. jm.) – jazyková forma, která je obecně uznávána jako obvyklá forma. (Angl. A form of language that is widely accepted as the usual form.) (OD)

standard (příd. jm.) – označující jazykovou formu, která je obecně uznávána jako obvykle správná, nebo se k ní vztahující: mluvčí obecného jazyka (Angl. Denoting or relating to the form of a language widely accepted as the usual correct form: speakers of standard language) (OD)

⁶ Giedrius Subačius parafrázuje pojetí standardizace, které Charles Ferguson předložil v roce 1968: „Podle něj je standardizace jazyka proces, při němž se jedna jazyková varianta stává široce přijímanou nadnářeční normou jazykového společenství – nejlepší formou jazyka.“

BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 11

standard (podstatné jméno) – něco, co bylo stanoveno autoritou, tradicí nebo všeobecným souhlasem jako model či příklad) (angl. something established by authority, custom, or general consent as a model or example) (MW)

standard (přídavné jméno) – v zásadě jednotný, ustálený užíváním v písemném i mluveném projevu vzdělaných lidí a široce uznávaný jako přijatelný: spisovná (standardní) výslovnost (angl. substantially uniform and well established by usage in the speech and writing of the educated and widely recognized as acceptable: standard pronunciation <...>) (MW)

V anglickojazyčném úzu se tedy běžně označuje jako standardní spisovná, konvenční jazyková varieta.

Druhý význam slova standardizace v angličtině se vztahuje k mikroúrovni (T2). Jde o odstraňování variant téhož jazykového prvku (například pravopisu, výslovnosti, tvaru slov apod.), tedy o prosazení, uznání a považování jedné z variant v jazyce za normativní (srov. Milroy, Milroy 1999 [1985]: 18–23).

Lotyšský VPSV uvádí dva významy standardizace (standartizēšana, standartizācija): jeden z nich je popsán jako proces tvorby standardů (dokumentů), zejména v souvislosti s terminologickou prací, zatímco u druhého významu se odkazuje na jazykovou normu (VPSV 2007: 371–372). V lotyšské terminografii je tedy aktualizován pouze význam T2.

V části tabulky KNS věnované litevštině je uvedena podoba standardizavimas a tvrdí se, že tento termín není popsán v LKE. To je pravda, avšak varianta termínu standardizavimo, standartizacija, je definována v Slovníku lingvistických termínů (KTŽ 1990) a v dalších zdrojích, případně je alespoň uvedena s odkazy na jiné termíny chápané jako synonyma (viz tabulka 3⁷).

⁷ V této i dalších tabulkách jsou termíny zvýrazněny tučně mnou. – R. M.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 12

TABULKA 3. Definice termínů standardizacija a standardizavimas v litevských zdrojích

Šaltiniai

Apibrėžtys

KTŽ

standartizacija – стандартизация, standartization⁸, normalization. Įvairių to paties kalbos elemento (tarties, formų, žodžių ir kt.) variantų panaikinimas, t. y. vieno iš kalbos turimų variantų įteisinimas, pripažinimas, laikymas norminiu. Skirtingai nuo anglų kalbos, kurioje standartizacijos terminu paprastai žymima kalbos normalizacija, lietuvių ir rusų kalbotyroje paprastai kalbama tik apie terminų standartizaciją.

LKE

nėra.

LTŽ

standartizacijos nėra; yra tik kalbos standartizavimas, žr. kalbos norminimas.

DŽ_7i

standartizacija – standartų nustatymas.

TŽŽ

standartizacija – kalbot. to paties kalbos elemento variantų panaikinimas.

Dėl lietuvių kalboje ne visada aiškiai daromo skirtumo tarp vedinių su baigmeniu -avimas (veiksmo pavadinimas) ir -acija (veiksmo rezultatas arba sukonkretėjęs reiškinio pavadinimas) kai kada pastaruosius linkstama vartoti stipriojoje pozicijoje, t. y. abiem atvejais linkstama prie standartizacijos⁹ – kaip kad yra anglų ar rusų kalbose (tai tinka ir 2.3 skyriuje aptariamiems terminams kodifikacija ir kodifikavimas).

Akivaizdu, kad lietuviškuosiuose leksikografijos šaltiniuose standartizacija (arba standartizavimas) apibrėžiama T2 reikšme, t. y. turint galvoje ne makrokontekstą, o sąmoningą bendrinės kalbos normų reguliavimą, ir ne bet kokį, o vienakryptį, mažinantį variantišką raišką. Todėl suprantama, kad T2 sąvokai pavadinti susidaro variantiška sinonimų pora standartizacija (standartizavimas) ir norminimas (apie šį žr. 2.2 skyrių). O kaip tada dėl sąmoningo bendrinės kalbos normų reguliavimo (T2) ir savaiminės jų raidos (T4) skirties? Giedrius Subačius savaiminiam normų kristalizavimuisi pavadinti (T4) lietuvių kalboje siūlo vartoti standartėjimą (normėjimą), o normų reguliuojamajai veiklai (T2) – standartizavimą (norminimą) (Subačius 2002: 229). Taigi T2 ir T4 atveju matyti terminų perteklius: turint aiškiai su norma siejamą terminą norminimas, su standartu siejami terminai nėra tikslingi.

⁸ Anglų kalboje vartojama forma standardization (plg. standard „standartas“).

⁹ Plg. įstaigos, kuri rūpinasi terminų standartizavimu, pavadinimą Lietuvos standartizacijos departamentas.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 13

Kaip tik dėl to lietuvių kalboje norminamosios kalbotyros terminai standartizacija ar standartizavimas nėra populiarūs. Dabartinėje kalbinėje literatūroje šie terminai, jei ir pasitaiko ne terminologijos tekstuose, nėra įgavę konkretumo: dažniau vartojami apibendrinamąja vienodinimo, bendrinimo reikšme, plg.:

Žodynas yra žodynas, didelės gyvasties iš jo neišreikalausi, bet per didelė standartizacija ir jo gyvastį gali mažinti. <...> Šiais kalbos biurokratinimo ir standartizavimo laikais dažniau reikėtų prisiminti žmones, kėlusius gyvosios kalbos svarbą. (Kniūkšta 1995: 29)

Vienas iš svarbiausių skiriamųjų bendrinės kalbos požymių yra didelis struktūros subendrinimo, arba standartizavimo, laipsnis. (Pupkis 2005: 31)

Tokios vartosenos priežastis aiški: lietuvių kalboje standartas suprantamas kiek kitaip nei anglų kalboje, o tai iš dalies lemia ir termino standartizacija skirtumus abiejose kalbose. Tarptautinių žodžių žodyne (toliau – TŽŽ) (2013) nurodomos trys standarto reikšmės, ir nė viena iš jų nepažymėta kaip kalbotyros terminas:

standártas [angl. standard – norma, pavyzdys], norma, pavyzdys; sutartas, nustatytas matas, pagrindas: 1 standartizacijos dokumentas, nustatantis normas, taisykles ir reikalavimus produkcijai, metodams, sąvokoms, simboliams arba kt. objektams; 2 tipinis pavyzdys, atitinkantis tam tikras kokybės, chem. sudėties, fizik. savybių, mato, masės ir kt. sąlygas; 3 aukso △ ek. aukso padengtų pinigų sistema, kurioje pinigus galima pakeisti į auksą; valiutos kursas, išreikštas aukso kiekiu.

Standartizacija lietuvių, kaip ir latvių, kalboje dažniausiai ir siejama su griežtų standartų diegimu; tai yra standartų diegimo, virtimo (vertimo) standartų procesas. Viena iš kalbos dalykams artimiausių sričių – terminų standartų kūrimas, todėl šioje srityje, kaip nurodyta KTŽ (1990: 191), standartizacijos terminas dažniausiai ir vartojamas. Dar plg. Kazimiero Gaivenio teiginį, kad „[s]ąvoka „terminų standartizacija“ reiškia tik terminų standartų rengimą“, siekiant suderinti skirtingų kalbų sąvokas, jų mikrosistemas ir terminus (Gaivenis 2002: 81).

Panašiai ir būdvardis standartinis, -ė lietuvių kalboje apibūdina objektą, atitinkantį standartą, t. y. nepasižymintį nukrypimu nuo jo (TŽŽ 2013):

1 atitinkantis standartą, tipinis; 2* neturintis individualumo, šabloniškas, neoriginalus¹⁰.

¹⁰ Žvaigždutė * TŽŽ 2013 reiškia, kad reikšmė perkeltinė.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 14

Stilistikoje standartiškumas siejamas su šablonu, kalbos štampais ir priešinamas kalbos gyvumui. Bendrinės kalbos normos, tiek realiosios, tiek kodifikuotos, toli gražu ne visais atvejais yra nevariantinės, nekalbant jau apie funkcinių stilių, komunikacinių sričių, kalbos registrų įvairovę, kuri lemia ir raiškos priemonių variantiškumą. Kaip tik dėl šių priežasčių ne visiems priimtinas siūlymas bendrinę kalbą lietuviškai imti vadinti standartine kalba, t. y. griežtai, be nuokrypių atitinkančia standartą – nevariantiska, nepaliekanti alternatyvios raiškos (plg. Locher, Strässler 2008: 1–2), be to, šabloniška, t. y. stilistiškai skurdžia.

Jeigu bendrąją standartizacijos sampratą, kuri sietina su variantiškumo nepripažįstančiu standartu, pritaikysime kalbotyros sričiai, galėsime sakyti, kad kalbos standartizacija yra procesas, kurio metu susidaro arba nustatomas ir palaikomas kalbos standartas. Vadinasi, standartizacija – pirmiausia bendrinės kalbos kūrimo(si) procesas, tiksliau – vienos kalbos atmainos iš(si)skyrimas iš kitų regioninių ar socialinių atmainų ir jos virtimas (pavertimas) standartu bei tolesnis kultivavimas. Tai logiška, nes, skirtingai, nei kalbant apie mikrolygmenį, kur nėra tikslo variantiškumą visiškai pašalinti, makrolygmeniu iš tiesų atsisakoma atmainų įvairavimo kalbinės bendruomenės viešajame bendravime.

Kaip tik šia T1 reikšme lietuvių kalboje atskiro nusistovėjusio termino ir nėra. Tiesa, tų nedaugelio autorių, kurie rašo bendrinės kalbos istorijos klausimais ir skaito dabartinę užsienio kalbotyros literatūrą, ypač naujesniuose tekstuose tokios vartosenos pasitaiko, plg. (paryškinta pačiame šaltinyje. – R. M.):

Kalbos standartizavimu vadinamas bendrinės kalbos formavimasis arba raida: tai tam tikras kalbos sąmoningo planavimo (kūrimo) ir savaiminės raidos procesas. (LBK 2014: 24)

Vadovėlyje moderniau pažvelgta į lietuvių bendrinės kalbos formavimąsi ir raidą. Bendrinės kalbos samprata čia aptarta per keturis kalbos standartizavimo (kalbos planavimo) aspektus, padėsiančius geriau suvokti lietuvių bendrinės kalbos vietą kitų Europos bendrinių kalbų kontekste, jos ištakas, šiandienes kodifikacijos tendencijas ar valstybinės kalbos politikos ir planavimo prioritetus. (LBK 2014: 9)

BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 15

Nors šiose citatose vartojamas tik variantas standardizavimas, lietuviškai turime galimybę savaiminį ir sąmoningą bendrinės atmainos kūrimo(si) procesą (T3 ir T1) pavadinti skirtingais terminais: 1) standartizacija (standartėjimas), 2) standardizavimas.

Šiems terminams makrolygmeniu vartoti pagrindo duoda ir keli tarptautiniai su standartu kaip kalbos atmaina susiję kalbotyros terminai, pasitaikantys ir lietuvių kalbotyros darbuose:

1) destandardizacija – priešingas standartizacijai procesas, t. y. bendrinės kalbos išsisklaidymas postmoderniajame pasaulyje (Nekvapil 2010 [2008]: 260).

2) standardologija – mokslas apie bendrinių kalbų kūrimąsi (standartizaciją) (žr. Deumert, Vandenbussche 2003: 455–469);

3) substandartas – bendrinę kalbą reguliariai lydintys reiškiniai, paprastai atsiradę dėl interferencijos su kitomis, nebendrinėmis atmainomis (dažniausiai reiškiasi sakytine forma) (plg. Milroy, Milroy 1999 [1985]: 2);

4) kvazistandartas – kitaip, negu mokslo priimta, suprantamas standartas (t. y. bendrinės kalbos atmaina) (Aliūkaitė 2009: 160–187);

Taigi pagal anglakalbę tradiciją lietuvių kalboje skolintą terminą standartizacija, lietuvių kalboje pasidarytus standardizavimą ir standartėjimą, taip pat naujus bendrašaknius terminus tikslingiausia makrolygmeniu (T1) sieti su bendrine kalba kaip nacionalinės kalbos atmaina.

2.2. Normování a normalizace (normování)

Pro označení konkrétního procesu usměrňování norem spisovného jazyka (T2) je zapotřebí samostatný termín. V nejobecnějším významu se v litevštině k tomuto účelu používá termín normování. Jeho základním termínem je norma, která má ve spojení se spisovným jazykem kromě významu reálně fungujících jazykových faktů uznávaných jazykovým společenstvím – reálných norem – také význam „jazykový vzor, kterým se jeho uživatelé mají řídit“ (KTŽ 1990: 134), „nejvhodnější vyjadřovací prostředek pro spisovný jazyk, určený na základě jazykové praxe a zákonitostí vývoje“ (TŽŽ 2013). Aby se odlišily od reálných norem, spisovné jazykové normy kodifikované v kodifikačních dílech se nejčastěji označují jako kodifikované normy.

Nejdůležitějším cílem normování spisovného jazyka je s ohledem na kodifikaci spisovného jazyka a změny v úzu udržovat rovnováhu jeho fungování (pružnou stabilitu norem), aby tato jazyková varieta při neustálém obnovování co nejlépe

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 16

uspokojovala potřeby jazykového společenství, které ji užívá. Úkoly normování se zase vztahují ke třem podobám vývoje spisovného jazyka:

1) minulost: usilovat o stálost norem, tj. zachovat kontinuitu spisovného jazyka a tradici norem;

2) současnost: usilovat o funkčnost spisovného jazyka, tj. v určitých časových intervalech revidovat kodifikaci a stanovit takové normy spisovného jazyka a pravidla užívání, které by umožňovaly pružně využívat vyjadřovací možnosti;

3) budoucnost: vytvářet příznivé podmínky pro vývoj spisovného jazyka a předvídat, jakými způsoby a směry by se spisovný jazyk mohl obnovovat.

Jak vyplývá také z tabulky KNS, normování se někdy používá zaměnitelně s termínem kodifikování. Tento proces se navíc obvykle člení na etapy, které často mají každá své vlastní označení.

Český lingvista František Daneš uvedl následující etapy procesu normování (nazýval jej ovšem kodifikací, čímž rozšiřoval význam tohoto termínu, a normování považoval za jednu z částí kodifikace) (Данеш 1988 [1979]: 281–283):

1) popisná etapa: stanovení a objektivní popis norem spisovného jazyka;

2) regulační (normovací) etapa:

a) hodnoticí (jazykové vyjadřovací prostředky a způsoby jejich užívání se hodnotí podle určitých objektivních kritérií s ohledem na potřeby společnosti a dynamiku vývoje spisovného jazyka),

b) etapa přímé kodifikace;

3) realizační (strategicko-taktická) etapa: zavádění kodifikace do úzu.

V současné normativní litevské lingvistice (méně v lexikografii, viz tabulku 4, více v novější odborné literatuře) je zřetelná opačná tendence: používat termín normování v širším významu, než jaký uvádí F. Daneš, a zúžit význam termínu kodifikace na označení etapy 2b.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 17

TABULKA 4. Definice termínu normování v litevských zdrojích

Šaltiniai

Apibrėžtys

KTŽ

Literatūrinės kalbos norminimas (žr. n o r m a l i z a c i j a) yra mokslinis vartotinųjų kalbos sistemos faktų nustatymas (p. 134, straipsnyje norma).

LKE

Kalbotyros metodais pagrįstas kalbos normų nustatymas bei parinkimas vadinamas kodifikavimu, arba norminimu (p. 253, straipsnis kalbos norma).

LTŽ

kalbos norminimas (tas pat kas standartizavimas) – (angl. standardisation, pranc. normalisation (f), standardisation (f), rus. нормализация, vok. Sprachkritik (f), Sprachlenkung (f), Sprachpflege (f), Sprachregelung (f)) bendrinės, visuotinės, pavyzdinės kalbos kaip oficialiosios bendravimo priemonės nustatymas; kalbos vartojimo normų ↑kodifikavimas, jų tikslinimas ir diegimas į ↑vartoseną. Δ dažniausiai susijęs su viešąja kalba ir su rašytine kalba, rašytiniu kodu, rašybos taisyklėmis ir pan.

DŽ₇ᵢ

norminimo nėra; norminti – nustatyti normas, tvarkyti pagal normas.

TŽŽ

norminimo nėra; norminti – nustatyti normas, tvarkyti pagal normas.

Pagal pačią plačiausią sampratą norminimas atstoja T1 terminą – taip jis apibrėžiamas LTŽ: „bendrinės, visuotinės, pavyzdinės kalbos kaip oficialiosios bendravimo priemonės nustatymas“, t. y. turimas galvoje kalbos atmainos pasirinkimas. Pagal siauresnę, būdingiausią sampratą, bendrinės kalbos normų nustatymas apima vartosenos tyrimą, normų atranką ir vertinimą. Be to, norminamajam procesui priskiriamas ir oficialus normų įteisinimas raštu bei normų sklaida. Antrąjį dėmenį – normų įteisinimą raštu, – o kartais ir pirmąjį, linkstama vadinti atskiru terminu kodifikacija (žr. 2.3 skyrių).

Kad norminimas ir kodifikacija ne visada tapatinami, rodo ir Valstybinės lietuvių kalbos komisijos (VLKK) įstatymas. 3-io straipsnio, kuriame vardijami VLKK uždaviniai, 4-ame punkte vartojami šie abu terminai, tik pačiame įstatyme nepateikiamos jų apibrėžtys (VLKK Į 2016):

Kalbos komisija:

<...>

4) nustato lietuvių kalbos tvarkybos kryptis, sprendžia lietuvių kalbos norminimo ir kodifikavimo klausimus; <...>.

Beje, tame pačiame įstatyme bendrinės kalbos normas fiksuojantys veikalai apibūdinami bendresniu pažyminiu norminamasis, o ne siauresniu kodifikacijos (VLKK Į

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 18

2016), – galbūt todėl, kad, pavyzdžiui, vadovėliai gali būti laikomi normų šaltiniu, bet neturi kodifikacinės galios:

5) vertina ir tvirtina svarbiausius norminamuosius kalbos veikalus (žodynus, žinynus, vadovus, vadovėlius); <...>.

Kaip norminimo (ir ta pačia reikšme suprantamos kodifikacijos) variantas lietuvių kalbotyroje pavartojamas terminas normalizacija¹¹. Plg. sakinį iš Jono Klimavičiaus straipsnio (Klimavičius 2002: 22):

Labiausiai mokslinės lingvistinės analizės reikalingi variantai ir klaidos, ypač objektyvios vartosenos ir pagal prigimtį subjektyvios normalizacijos (normų kodifikacijos) prieštaravimai ir susikirtimai.

Ankstesnėje kalbotyros literatūroje normalizacija vietoj norminimo pasitaikydavo dažniau, greičiausiai palaikoma ir rusų kalbos, o šiomis dienomis ji jau retoka, nes tada, kai norminimas ir normalizacija laikomi tą patį reiškiančiais terminais, pirmenybė teikiama aplietuvintajam, arba normalizacijos visai atsisakoma (žr. 5-ą lentelę).

5 LENTELĖ. Termino normalizacija apibrėžtys lietuviškuose šaltiniuose

Šaltiniai Apibrėžtys KTŽ normalizacija, нормализация, normalization. Kalbos norminimas, jos normų nustatymas, tvarkymas (p. 135). LKE normalizacijos nėra. LTŽ normalizacijos nėra. DŽ₇ᵢ normalizacija – normos, normų nustatymas; sutvarkymas pagal normas, taisykles, nuostatus. TŽŽ normalizacija 1. normalios padėties nusistojimas, įvedimas; sunorminimas, sutvarkymas pagal normas, taisykles, nuostatus; 2. privalomų normų nustatymas ir įgyvendinimas (ir dar dvi konkretesnės su pramonės gamyba susijusios reikšmės).

¹¹ Tokia tradicija ėjo bent nuo prieškario Gimtosios kalbos, kur buvo kalbama apie bendrinės kalbos normalizacijos kriterijus, plg. Gimtoji kalba, 1938: 143.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 19

Vis dėlto reikia pažymėti, kad būta mėginimų šiuodu terminus – norminimą ir normalizaciją – diferencijuoti (atsiremiant į tą normalizacijos reikšmės sandą, kuris TŽŽ (2013) nusakytas kaip „normalios padėties nusistojimas“. Pavyzdžiui, Jonas Palionis normalizacijos terminu vadina savaiminį normų kristalizavimosi procesą¹², kurio metu kalbos normos išsirutulioja, išsigrynina pačioje kalbos praktikoje (T4) (Palionis 1989: 51; dar plg. Miliūnaitė 2003: 42–43). Praktiškai nevartojamas dar vienas – G. Subáčiaus siūlytas aplietuvintas šios reikšmės termino variantas normėjimas (Subáčius 2002: 229).

Ar terminas normalizacija apskritai reikalingas praktiškai, ar svarbi tik teorinė galimybė jį tokį turėti? Kadangi normų kristalizacija vyksta kiekvienoje pokyčių patiriančioje kalboje, taigi ir sąmoningai nereguliuojamose atmainose, tikslinga prireikus šį procesą įvardyti atskiru terminu. Bendrinės kalbos normų kristalizacija specialiai tyrinėjama mažai, šis procesas kartais sąlygiškai įtraukiamas į pirmąjį norminimo etapą, kuriame aprašomos vartosenoje funkcionuojančios normos ir konkuruojantys jų variantai, tačiau dėl tikslumo gali prireikti jį skirti nuo norminimo.

Normų kristalizacija gerai matyti, kai į kalbą patenka koks nors naujas reiškinys ir netrukus ima konkuruoti su lietuviškos raiškos variantais. Vartosenoje dažnai pirmiausia stichiškai vyksta tinkamiausio varianto paieška, normintojams stebint padėtį ir dar nesikišant į šį procesą. Pavyzdžiui, kai lietuvių kalboje pradėta vartoti sunkiai adaptuojama anglybė think-tank, dažniausiai reiškianti „tarpdalykinius tyrimus atliekančią ekspertų grupę, kurią remia vyriausybiniai arba komerciniai klientai, ir patariančią jiems socialiniais, politiniais ar pan. klausimais“ (ND, žiūrėta 2017 11 14), vartosenoje susidarė tokia konkuruojančių raiškos būdų įvairovė (paryškinta mano, pavyzdžiai pateikti chronologiškai. – R. M.):

Kažin ar daug žmonių yra girdėję apie tokį Demokratinės politikos institutą (DPI), kuris buvo ir yra (ne)oficialus Tėvynės sąjungos „think tank“ (smegenų centras). O juo labiau apie jo prezidentą M. Adomėną, kuris nuo tų pačių 2006 metų buvo ir Seimo pirmininko pavaduotojo Andriaus Kubiliaus patarėjas. (lzinios.lt, 2009)

Pirmiausia universitetai atlieka savo profesinės srities lyderio vaidmenį – jie organizuoja konferencijas, kviečia verslininkus, daro kasmetinius renginius, rengia publikacijas, seka žinias,

¹² Savaiminis normų kristalizavimosi procesas būdingas ne tik bendrinės kalbos atmainai; galima kalbėti ir apie kitų kalbos atmainų, ir apie ankstesnio, ikikodifikacinio laikotarpio, iki susikuriant bendrinei kalbai, normų kristalizaciją.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 20

daro ekspertines išvadas. Kitaip sakant, veikia kaip think-tank komanda – kaip „smegenų centras“ šalia pasirinktos industrijos. (Universiteto žinios, 2012)

LLRI yra ne mokslinių tyrimų institutas, o idėjų kalvė (angl. Think tank). Jis teikia praktines idėjas, pasiūlymus, situacijos vertinimus bei komentarus, užsiima visuomenės švietimu. (lt.wikipedia.org, 2014)

Rusijos „thinktankas“ „Katehon“ yra Kremliaus palaikomas naujienų puslapis, kuris dažnai siūlo geopolitinę informaciją, tiesiog prisotintą karinio ortodoksinio nacionalizmo. (tv3.lt, 2016)

Trečioji pakopa – think tankai arba lietuviškai idėjų kalvės ir smegenų centrai Taip, draugai socialdemokratai su savo „darbo grupėmis“ pabandė paversti šį mechanizmą parodija. Bet atskirkime grupę sovietinių partinių bičiulių, kurių vienintelis tikslas greičiau įsisavinti ES lėšas, nuo smegenų centro, kurio vieno profesoriaus intelektas ir tarptautinė patirtis gali pranokti visos „darbo grupės“ kartu sudėjus. (delfi.lt, 2016)

Ar R. Karbauskis yra susipažinęs su minėta amerikiečių think-tank'o CSIS analitine studija „Kremliaus scenarijai“ ir joje išdėstytais konkrečiais techniniais siūlymais, kokių veiksmų turi imtis Vakarų valstybės, kad užkardytų kelią tam, kad verslas, susijęs su Rusija, nedarytų žalingo poveikio nacionalinių valstybių politikoms? (delfi.lt, 2016)

„Komiteto biuras pasitikslino, nei šią, nei praėjusią kadenciją nebuvo tokio sprendimo, kad komitetas neišleistų į komandiruotę, tuo labiau, kad iš Seimo jokių lėšų nėra prašoma ir tai rimtas renginys, Europos liaudies partijos think tanko Generalinė asamblėja, kur aš atstovauju Tėvynės sąjungai ir reguliariai lankausi“, – BNS sakė M. Adomėnas. (delfi.lt, 2017)

„Europa – ar dar tebeveikiam išvien? Ką gyventojai ir elitai iš tikro galvoja apie ES?“ – tokiu pavadinimu šį antradienį paskelbta idėjų kalvės studija, grindžiama plataus masto reprezentatyvia apklausa. (delfi.lt, 2017)

Šie pavyzdžiai rodo, kad kristalizuojasi du lietuviški metaforiški, dėl to pagaulūs atitikmenys idėjų kalvė ir smegenų centras, kurie ilgainiui turėtų išstumti svetimybę bent iš oficialiosios vartosenos. Tiesa, TB pateiktas lietuviškas daugiskaitos formas think tanks atitikmuo analitikų centrai¹³, bet vartosenoje jis beveik neturi atramos, arba analitikos centru verčiamas kitas angliškas terminas analytics center. Toks normos radimosi etapas, kol vartosenoje nusistovės perspektyvus variantas, ir gali būti vadinamas normalizacija. Jis

¹³ Šis terminas fiksuotas į TB įtrauktame šaltinyje: Politikos mokslų enciklopedinis žodynas. Redaktorių kolegija: Algimantas Jankauskas (ats. red.) ir kt. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2007.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 21

dažnai eina pirmiau už norminimo procesą, o kartais ir lygiagrečiai su juo (kai stebima ir tiriama įvairuojanti vartosena), kol įteisinama (kodifikuojama) tam tikro laikotarpio realioji norma.

Angl天kalbės kalbotyros tekstuose terminas norma dažnai vartojamas pramaišiui su standartu, o kartais skirtingose kalbotyros šakose jie traktuojami skirtingai (Locher, Strässler 2008: 1). Žodynuose norma bendresne reikšme – kaip modelis, etalonas ar pavyzdys – apibrėžiama ir kaip standarto sinonimas (OD; MW), o kalbotyroje – kaip siauresnė už standartą sąvoka. Terminas norminimas, arba normalizacija (angl. normalization), anglkalbėje kalbotyroje, kaip matyti ir KNS lentelėje, vartojamas ne norminamosios kalbotyros reikalui, o fonetikos srityje. Norminamajam procesui pavadinti jį atstoja aptartoji standardizacija (antrąja reikšme, T2) (plg. Bartsch 1985: 23; Subačius 2002: 229).

Latvių kalbotyroje vartojamas terminas kalbos norminimas (valodas normēšana) apibrėžtas kaip „normos nustatymas – procesas, susijęs su kalbos dėsningumų ištyrimu, fiksavimu, vertinimu, palaikymu ir sklaida“, o jo atitikmenys kitomis kalbomis nurodyti šie: angl. language standardization, vok. Sprachnormierung (f), Sprachpflege (f), rus. нормализация языка (VPSV 2007: 421), taigi atitinka lietuviškąją norminimo sampratą.

2.3. Kodifikace a kodifikování

Jak bylo patrné z předchozí kapitoly, pro označení důležité etapy normování (nebo v tomto významu užívané standardizace), během níž jsou vybrané normy spisovného jazyka písemně kodifikovány v určitých zdrojích, je zapotřebí samostatný termín (srov. (Milroy, Milroy 1999 [1985]: 22, 28; Nevalainen, Tieken-Boon van Ostade 2006: 283). Je pravda, že výběr norem bývá rovněž spojován s touto etapou, která se tak odlišuje od termínu normování označujícího abstraktnější úroveň; jak však bylo zmíněno v kapitole 2.2, hranice jednotlivých etap normování jsou podmíněné.

Z teoretického hlediska je kodifikace obzvlášť důležitá při vymezení jednoho z nejdůležitějších pojmů normativní lingvistiky – jazykové normy. Když jsou normy spisovného jazyka kodifikovány písemně, stávají se kodifikovanými, takže se časem mezi nimi a skutečnými normami fungujícími v úzu vytváří větší či menší rozdíl.

V anglicky psané lingvistické literatuře a lexikografických zdrojích se pro tento účel užívá slovo kodifikace (angl. codification), aniž se rozlišuje mezi procesem a jeho výsledkem. Na rozdíl od standardizace může být kodifikace pouze vědomou, organizovanou

BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 22

činností; jako výběr a/nebo písemné zachycení preskriptivních jazykových norem není kodifikace univerzálním jevem a má jasně kulturní povahu (viz Deumert 2004: 6). Tento termín zpopularizoval v 60. letech 20. století Einar Haugen v souvislosti s jazykovým plánováním (Haugen 1966: 922–935). Jde o součást plánování jazykové struktury (podrobněji viz Miliūnaitė 2010: 231–256): obvykle se kodifikuje systém písemných znaků a pravopisných pravidel, výslovnost, přízvuk, slovní zásoba, morfologie a syntax.

Lotyšský VPSV kodifikacija (kodificēšana, kodifikācija) je charakterizován jako „výběr jazykových norem a jejich zaznamenání v normativních zdrojích, například v gramatikách a pravopisných slovnících“ (VPSV 2007: 184), rozumí se mu tedy užší význam než termínu normování, který je vymezen v témže slovníku.

V zahraničních i českých lingvistických pracích je s termínem kodifikace spojeno nejméně nejasností.

Kodifikace znamená především souhrnné označení jedné části (etapy) normativní práce: jde o oficiální písemné stvrzení jazykových norem a pravidel stanovených v procesu normování v určitých prestižních zdrojích dostupných jazykovému společenství: ve slovnících, gramatikách, příručkách stylu a jazykové praxe, souborech pravidel, usneseních a doporučeních orgánů pečujících o jazyk (srov. Garvin 1993: 42). Kodifikace jako jeden z prvků jazykového plánování je zahrnuta také do známého modelu jazykového plánování Einara Haugena, který autor sám opakovaně upravoval a který zahrnuje nejdůležitější etapy utváření spisovného jazyka (viz Haugen 1983: 270–275).

Za druhé, kodifikace je samotným výsledkem stvrzení norem a pravidel spisovného jazyka, lze říci souborem stvrzených norem a pravidel (Girdenis, Pupkis 1978: 56). Základní pojem „kodex“ znamená právě „soubor pravidel určitého vědního oboru“ (TŽŽ 2013). Proto se podle potřeby hovoří o změně kodifikace nebo kodifikovaných norem (podrobněji viz Miliūnaitė 2007: 7–23).

Chceme-li přesněji odlišit proces od výsledku nebo od souhrnného označení jedné části normativní práce, užívá se v litevštině někdy také termín kodifikování pro označení procesu písemného stvrzování norem spisovného jazyka, tento trend však ve skutečnosti není výrazný. Rozdíl mezi kodifikací a kodifikováním rozlišuje také LTŽ (2012). V litevských lexikografických a encyklopedických zdrojích, které byly zkoumány, se pojetí kodifikace liší jen málo (viz tabulka 6).

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 23

TABULKA 6. Definice termínů kodifikace a kodifikování v litevských pramenech

Šaltiniai

Apibrėžtys

KTŽ

nei kodifikacijos, nei kodifikavimo nėra.

LKE

Kalbotyros metodais pagrįstas kalbos normų nustatymas bei parinkimas vadinamas kodifikavimu, arba norminimu (straipsnis kalbos norma).

LTŽ

kodifikacija – (angl. codification, pranc. codification (f), rus. кодификация, vok. Kodifizierung (f)) kalbos taisyklės, norminamuosiuose darbuose aprašytos normos ir jų vartojimo dėsningumai. kodifikavimas – (angl. codification, pranc. codification (f), rus. кодифицирование, vok. Kodifizierung (f)) kalbos norminimo veiklos dalis – pirminis normų nustatymas.

DŽ_7i

kodifikacija lingv. pavyzdinių kalbos normų nustatymas ir sisteminimas, teikyba.

TŽŽ

kodifikacija kalbot. pavyzdinių kalbos normų nustatymas ir sisteminimas.

Kaip nurodė ir KNS lentelės autoriai, LKE kodifikavimas prilyginamas norminimui kaip sinonimas. Kituose šaltiniuose skiriamos kodifikacijos procedūros – normų nustatymas, sisteminimas, parinkimas, teikyba – taip pat rodo, kad kodifikacija čia suprantama labai plačiai ir iš esmės nesiskiria nuo norminimo. Plg. J. Palionio pateiktą kodifikacijos apibrėžtį (Palionis 1989: 51):

Mokslinis rašomosios kalbos normų aprašymas bei sisteminimas, taip pat tam tikrų kalbos ir rašybos lyčių tikimo normai nustatymas, vadinamas kodifikacija.

Tačiau naujesnėje kalbinėje literatūroje terminas kodifikacija santykiauja su terminu norminimas kaip dalis ir visuma (plg. Miliūnaitė 2003: 42; Miliūnaitė 2006a: 50–59; Miliūnaitė 2006b: 9–28; LTŽ 2012). Žinoma, tai nepanaikina susidariusių, kad ir dalinės, jų sinonimijos. Ypač sinonimiškumas ryškus sudėtinių terminų kalbos norminimo / kodifikacijos (–avimo) principai ir kriterijai vartosenoje¹⁴.

¹⁴ Plg., pavyzdžiui, mokslo straipsnių pavadinimus, kurie rodo XX a. pabaigoje šiuos terminus buvus dar ne visai nusistovėjusius: Bendrinės kalbos norminimo ir kodifikavimo principai (Girdenis, Pupkis 1978: 53–66); Evalda Jakaitienė. Dėl semantinės motyvacijos, kaip kodifikavimo kriterijaus. – Kalbotyra XXXVII (1), 1986, 102–105; Aleksas Girdenis, Aldonas Pupkis. Kalbos norminimo principai. – Gimtoji kalba, 1996, 8, 1–5.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 24

3. MIKROSYSTÉM TERMÍNŮ PRO REGULACI (REGULACI) SPISOVNÉHO JAZYKA

Vzhledem k potřebě normativní lingvistiky mít různé termíny pro označení samovolného vývoje spisovného jazyka jako variety a jeho norem i jejich vědomé regulace lze nabídnout soubor čtyř základních termínů (z nichž dva mají také počeštěné varianty): standardizavimas – standardizacija a norminimas – normalizacija (viz tabulka 7).

TABULKA 7. Základní termíny pro regulaci (regulaci) spisovného jazyka

V litevské lingvistice se již, dá se říci, začíná ustalovat shoda, že se vedle norminimo užívá také užší termín pro označení jedné z etap normování – kodifikavimo, zatímco jeho výsledek se nazývá kodifikacija.

Schéma na obrázku 2 znázorňuje vztahy mezi pojmy označovanými termíny probíranými v článku. Standardizavimas a standardizacija lze považovat za nejobecnější termíny označující regulaci (regulaci) spisovného jazyka, která zahrnuje i užší pojmy „normování“ a „kodifikování“. Standardizavimas a standardizacija se v litevské lingvistice užívají zatím poměrně zřídka. Základ mikrosystému tvoří termíny norminimas a kodifikavimas (kodifikacija), zatímco normalizacija náleží k periferii, neboť osou procesů regulace (regulace) spisovného jazyka je jeho aktivní, vědomé usměrňování, tj. normování.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 25

OBR. 2. Mikrosystém termínů pro regulaci (regulaci) spisovného jazyka

ZÁVĚRY

Je třeba uznat, že litevská lingvistická terminologie je ve srovnání s terminologií jiných věd nedostatečně uspořádaná, v různých a jen zřídka aktualizovaných slovnících se značně liší a novější systematizované soubory termínů, které by odrážely současný výzkum světové lingvistiky, zcela chybějí.

Tato situace ztěžuje také systematický pohled na terminologii normativní lingvistiky, protože skutečné užívání termínů v této oblasti, ačkoli zřetelně vykazuje určité tendence, neodpovídá proměnlivému a zastaralému obrazu zaznamenanému v nepříliš početných lexikografických dílech.

Na základě litevských a anglickojazyčných pramenů, jakož i jednoho lotyšského lingvistického pramene jsou v článku teoreticky vymezeny nejdůležitější pojmy normativní lingvistiky potřebné k popisu procesů utváření (utváření se) a regulace (regulace se) spisovného jazyka. Nejprve se podle povahy regulace této variety rozlišuje její samovolný vývoj a vědomé usměrňování. Druhým rozlišením jsou mikro- a makroúrovně těchto procesů: v jednom případě se zahrnuje sama varieta spisovného jazyka, ve druhém její konkrétní normy.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 26

Po sestavení inventáře termínů používaných k označení těchto pojmů (standartizacija (standartėjimas), standartizavimas; norminimas, normalizacija (normėjimas) ir kodifikacija, kodifikavimas) a prozkoumání jejich vzájemných vztahů se ukázalo, že některé termíny se navzájem překrývají, jsou synonymy s ne zcela totožným významem nebo jsou ve vztahu části a celku označovaných jevů.

Varianty pojednávaných termínů s koncovkami -acija a -avimas se dosud jasně nerozlišily podle obecných tendencí užívání těchto odvozenin k vyjadřování významu konkretizovaného jevu (-acija) a děje či názvu děje (-avimas). Silnější členy této variantnosti s koncovkou -acija (přesněji řečeno výpůjčky s takovou koncovkou, kterou lze rozlišovat jen podmíněně) standartizacija ir kodifikacija se často užívají v nejobecnějším významu, a to jak pro jev, tak pro děj.

Při úvahách o tom, jak tuto mikrosoustavu termínů normativní lingvistiky učinit kompaktnější, lze navrhnout následující zásady:

1. Standartizavimas – vědomý výběr variety spisovného jazyka a zobecněný proces jejího uspořádávání.

Standartizacija – spontánní vznik variety spisovného jazyka a její samovývoj.

2. Norminimas – vědomá úprava norem spisovného jazyka: zkoumání úzu, výběr a hodnocení norem, jejich písemné kodifikování a šíření.

Normalizacija – spontánní proces krystalizace norem spisovného jazyka.

3. Kodifikavimas – jedna z etap normativního procesu: výběr norem spisovného jazyka a jejich písemné kodifikování.

Kodifikacija – výsledek tohoto procesu: souhrn kodifikovaných norem a pravidel spisovného jazyka.

Podle rozsahu pojmů označovaných těmito termíny a jejich zpracování v nejvýznamnějších dílech litevské lexikografie tvoří jádro této mikrosoustavy tři termíny: nejširší je termín standartizacija, jeho součástí je norminimas a kodifikacija je výsledkem jedné z etap normování.

V litevské lingvistické literatuře se podobné tendence rovněž objevují, je však třeba je podrobněji prozkoumat a poté definitivně prodiskutovat mikrosoustavu termínů této oblasti přijatelnou pro současnou etapu vývoje spisovné litevštiny.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 27

ŠALTINIAI

DŽ₇ 2015: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. Stasys Keinys. 7-as internetinis leid.Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2015. Prieiga internete: http://lkiis.lki.lt.

KTŽ 1990: Gaivenis K., Keinys S. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

LBK 2014: Agnė Bielinskienė, Asta Kazlauskienė, Erika Rimkutė, Aureli­ja Tamošiūnaitė. Lietuvių bendrinė kalba: normos ir vartosena. Vadovėlis aukštųjų mokyklų studentams. Versus aureus: Vytauto Didžiojo universitetas. Prieiga internete: http://www.llks.lt/pdf2/kalba/Lietuviu%20bendrines%20kalbos%20normos%20ir%20vartosena.pdf (žiūrėta 2017 12 12).

LKE 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija. Parengė Kazys Morkūnas, redagavo Vytautas Ambrazas. 2-as patikslintas ir papildytas leidimas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

LRVKĮPĮ 2008: Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatymo pakeitimo įstatymas. Projektas XP-1320(2). Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/TAIS.324133 (žiūrėta 2017 09 15).

LRVKĮPĮ 2011: Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatymo pakeitimo įstatymas. Projektas XP-1320(3). Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/TAIS.402981?jfwid=-wbkgqm837 (žiūrėta 2017 09 15).

LTŽ 2012: Lingvodidaktikos terminų žodynas. Meilutė Ramonienė, Jelena Brazauskienė, Nida Burneikaitė, Jurga Daugmaudytė, Eglė Kontutytė, Joana Pribušauskaitė. Vilniaus universitetas. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Prieiga internete: http://www.lsk.flf.vu.lt/file/Lingvodidaktikos_terminu_zodynas___2012_2.pdf (žiūrėta 2017 09 12).

MW – Merriam-Webster dictionary. Prieiga internete: https://www.merriam-webster.com/dictionary (žiūrėta 2017 12 06–2017 12 17).

ND – Lietuvių kalbos naujažodžių duomenynas. Tęstinis internetinis žinynas nuo 2011 m. Sud. ir ats. red. Rita Miliūnaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://naujazodziai.lki.lt.

OD – English living Oxford dictionaries. Prieiga internete: https://en.oxforddictionaries.com (žiūrėta 2017 12 06–2017 12 17).

TB – Lietuvos Respublikos terminų bankas. Prieiga internete: http://terminai.vlkk.lt/pls/tb/

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 28

TŽŽ 2013: Tarptautinių žodžių žodynas. Vilnius: Alma littera.

VLKK Į 2016: Lietuvos Respublikos Valstybinės lietuvių kalbos komisijos įstatymas. Galiojanti suvestinė redakcija (nuo 2016-12-29). Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAD/TAIS.5412/SwSlyNwRBc?positionInSearchResults=0&searchModelUUID=52f26d53-88fd-4056-9258-86663b3074ee (žiūrėta 2017 12 14).

VPSV 2007: Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca, Rīgā: LU Latviešu valodas institūts.

LITERATŪRA

A l i ū k a i t ė D. 2009: Bendrinės kalbos vaizdinių tikslumas: kvazistandarto problema. – Respectus Philologicus 16 (21)A, 160–187.

B a r t s c h R. 1985: The influence of language standardization on linguistic norms. – Studia Linguistica 39 (1), 23–50.

D e u m e r t A. 2004: Language Standardization and Language Change: The Dynamics of Cape Dutch, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

D e u m e r t A. 2010: Imbodela zamakhumsha – reflections on standardization and destandardization. – Multilingua 29, 343–264.

D e u m e r t A., V a n d e n b u s s c h e W. 2003: Research Directions in the Study of Language Standardization. – Germanic Standardizations: Past to present. A. Deumert, W. Vandenbussche (eds.). Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 455–469.

G a i v e n i s K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

G a r v i n P. L. 1993: A conceptual framework for the study of language standardization. – International Journal of the Sociology of Language 100/101, 37–54.

G i r d e n i s A., P u p k i s A. 1978: Bendrinės kalbos norminimo ir kodifikavimo principai. – Baltų kalbos ir jų tyrinėjimo metodai. Vilnius, 53–66.

H a u g e n E. 1966: Dialect, Language, Nation. – American Anthropologist, New Series 68 (4), 922–935. Prieiga internete: https://alogro.files.wordpress.com/2010/05/haugen_1_d_n.pdf (žiūrėta 2017 12 05).

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 29

Haugen E. 1983: The implementation of corpus planning: theory and practice. – Progress in language planning. International perspectives. Eds. J. Cobarrubias, J. A. Fishman. Berlin: Walter de Gruyter, 269–289.

Klimavičius J. 2002: Lietuvių bendrinė kalba: ribos ir beribiškumas, sistema, norma ir kodifikacija. – Terminologija 9, 7–25.

Kniūkšta P. 1995: Kalbos tvarkybos tikslas – ugdyti kalbą. – Kalbos kultūra 68, 28–39.

Locher M. A., Strässler J. 2008: Introduction: Standards and norms. – Standards and Norms in the English Language. M. A. Locher, J. Strässler (eds.). Berlin: Mouton de Gruyter, 1–20.

Miliūnaitė R. 2003: Dabartinės lietuvių kalbos gramatikos norminimo pagrindai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Miliūnaitė R. 2006a: Kodifikacijos ir vartosenos santykiai dabartinėje lietuvių kalboje. – Lituanistica 3(67), 50–59.

Miliūnaitė R. 2006b: Kodifikacijos ir vartosenos santykių modelis. – Kalbos kultūra 79, 9–28.

Miliūnaitė R. 2007: Kodifikuotų normų keitimas: už ir prieš. – Kalbos kultūra 80, 7–23.

Miliūnaitė R. 2010: Kalbos prestižas ir jo planavimas. – Kalbos kultūra 83, 231–256.

Milroy J., Milroy L. 1999 [1985]: Authority in language: Investigating Standard English. 3rd ed. New York: Routledge; 1st ed., 1985; 4th ed., 2012.

Nekvapil J. 2010 [2008]: Language cultivation in developed contexts. – The Handbook of Educational Linguistics. B. Spolsky, F. M. Hult (eds.). Wiley-Blackwell Publishing, 251–265.

Nevalainen T., Tieken-Boon van Ostade I. 2006: Standardization. – A History of the English Language. R. Hogg, D. Denison (eds.). Cambridge: Cambridge university Press, 271–311.

Palionis J. 1989: Lietuvių rašomosios literatūrinės kalbos istorijos įvadas, Vilnius: Vilniaus universitetas.

Pupkis A. 2005: Kalbos kultūros studijos, Vilnius: Gimasis žodis.

Pupkis A. 2017: Standartinė kalba? – Bendrinė kalba 90. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/90/Pupkis_BK_90_straipsnis.pdf

Skardžius P. 1997 [1927]: Bendrinė kalba ir jos vartojimas. – Rinktiniai raštai 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 30–85.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 30

Smetonienė I., Smetona A., Valotka A. 2016: Dėl standartinės kalbos termino. – Lietuvių kalba 10. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/217.

Subačius G. 2002: The Development of Standard English 1300–1800. Theories, Descriptions, Conflicts (ed. Laura Wright, 2000) [Recenzija]. – Archivum Lithuanicum 4, 227–234.

Subačius G. 2004: Standartinių (bendrinių) kalbų istorijos chronologija. – Metmenys 84, 97–115. Prieiga internete http://www.uic.edu/classes/lith/lith520/SUB_strp/SUB_2004_Chron%20METM.PDF

Valotka A. 2015: Kalbos planavimo ir kalbos politikos terminai. – Parlamento studijos 18, 84–101. Prieiga internete: http://www.parlamentostudijos.lt/Nr18/files/5.pdf (žiūrėta 2017 09 12).

Данеш Ф. 1988 [1979]: Позиции и оценочные критерии при кодификации. – Новое в зарубежной лингвистике 20. – Москва: Прогресс, 281–295.

Įteikta 2017 12 19

Priimta 2017 12 29

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 31

REGARDING THE RELATIONSHIP OF THE TERMS

STANDARDIZATION, NORMALIZATION, AND CODIFICATION

IN MODERN NORMATIVE LINGUISTICS

S u m m a r y

The article analyses the terms standartizacija (standardization), norminimas (normalization), and kodifikacija (codification) as well as their Lithuanian forms and synonyms (such as standartizavimas, normalizacija, kodifikavimas, and so on) through the prism of theoretical and practical needs of normative linguistics. The understanding of the concepts these terms denote varies in the works of modern Lithuanian and foreign linguistics; the terms and their relationships are not completely established as such either. As a result, the problem of managing the microsystem of these terms is being addressed in some publications of contemporary Lithuanian linguists. Yet any chance of a fully rounded discussion is reduced by the fact that sometimes reliance is made on isolated sources that, in their own right, restrict the field of problems relating to the usage of the terms. Ergo, the conclusions do not always carry a substantial degree of scientific accuracy and objectivity.

The terms in question denote various aspects of regulation of the standard languages pertaining both to the exterior of the standard language as a variety of the national language (that is, the separation of the standard language from the other varieties), and to the interior thereof (that is, the crystallisation and management of the standard language norms). The article adopts a synchronic approach towards the subject of structuring these terms. The goal is to provide a theoretical description of the microsystem of concepts required to define the process of standardization of the standard language and the terms that denote them.

To that end, the following objectives are set:

1) describe the main concepts of the elements (or stages) of the standardization process;

2) discussing the terms standartizacija, norminimas, and kodifikacija, as well as their variations and synonyms;

3) disclosing the mutual relationships of the terms that denote the (self–)regulation of language and providing an outline of their possible microsystem.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 32

With reference to Lithuanian and English sources, as well as one Latvian source of linguistics (The Glossary of Linguistic Terms), the article makes an inventory of terms denoting the (self-)regulation of the standard language: standartizacija (standartējimas), standartizavimas; norminimas, normalizacija (normējimas), and kodifikacija, kodifikavimas.

The spontaneous development and conscious management of the standard language are distinguished on the basis of the nature of its (self-)regulation. Another distinction is made in terms of the micro- and macro-levels of these processes, which in one case include the strain of the standard language per se, in the other, its specific norms.

Analysis of the mutual relationships of the terms in questions has revealed that some of the terms are overlapping, are synonyms of not-quite-identical meaning, or interact as a part and whole of the phenomena they denote.

Notably, opposite to the English language where terminology affects that of other languages to a substantial extent, the Lithuanian language allows certain elements of word formation (in the case at hand, the suffixes -acija and -avimas) to signify the difference between a spontaneous act and an active action. This difference, however, is but a tendency rather than a strong regularity; therefore, when it comes to actual usage, formations of the suffix -acija are often used in both cases – just like in the English language. For the purposes of considering making the microsystem of the terms of normative linguistics clearer and more compact, we could suggest it be given the following guidelines in the terminology of Lithuanian linguistics:

1. Standartizacija (standardization): spontaneous establishment and self-development of the standard language as an individual variety.

Standartizavimas: conscious selection of the standard language variety and generalised process of its management.

2. Normalizacija (normalization): the spontaneous process of the crystallisation of standard language norms.

Norminimas: conscious management of standard language norms: investigation of usage, selection and assessment, written legalisation, and proliferation of norms.

3. Kodifikavimas (codification): one of the stages of the standardisation process: selection and written legalisation of standard language norms.

Kodifikacija: the outcome of this process: the whole of the legalised norms and rules of the standard language.

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

RITA MILIŪNAITĖ. Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje | 33

Such tendencies of usage do exist in Lithuanian linguistic literature and scientific texts, yet they call for a closer examination to be able to round up the discussion of the microsystem of the terms of this field that is acceptable to the current phase in the course of the development of the standard Lithuanian language.

KEYWORDS: standard language, normative linguistics, language standardization, language codification, terminology.

RITA MILIŪNAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

BENDRINĖ KALBA 90 (2017)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204