KAZIMIERAS GARŠVA

Institut litevského jazyka

VLASTNÍ JMÉNA STÁTNÍHO JAZYKA A JEJICH PRAVOPIS

KLÍČOVÁ SLOVA: státní jazyk, vlastní jména, osobní jména, místní jména, pravopis.

ANOTACE

Článek se zabývá osobními jmény jihovýchodní Litvy (jejich původem, strukturou, vývojem a místem v systému vlastních jmen) a pravopisem litevských vlastních jmen. Cílem je tak objasnit nové poznatky o litevských vlastních jménech a přispět ke zdokonalení návrhů zákonů, které se jich týkají. Vlastní jména, která během 1 000 let přicházela z jiných jazyků, se stávala součástí litevštiny a po stránce fonetické ani gramatické se již od ostatních slov nelišila. Stejně jako u jiných národů se místní jména nejprve dostávala do písemných záznamů prostřednictvím místních obyvatel, zatímco osobní jména zaznamenávali písaři jiných jazyků, a proto jich má více nelitevský původ. Litevský systém vlastních jmen je kulturním dědictvím Litevské republiky.

ABSTRAKT

Autor tohoto článku se podílel na analýze osobních vlastních jmen jihovýchodní Litvy. V Litvě má většina místních jmen litevský původ, protože je pojmenovali místní obyvatelé a teprve poté se místní jména dostala do písemných záznamů v různých jazycích. Většina osobních jmen v Litvě (stejně jako v jiných jazycích) nemá zcela místní původ, protože mnohá křesťanská a podobná jména i příjmení pocházejí z jiných jazyků a písaři, kteří nebyli Litevci, je obvykle zaznamenali nejprve v jiných jazycích. I tato osobní jména však dnes mají litevské samohlásky, souhlásky, skloňovací koncovky a přípony a místní obyvatelé je považují za litevská vlastní jména.

ÚVOD

Cílem článku je pojednat o nových, problematických údajích o osobních jménech ve státním jazyce Litevské republiky a o jejich zápisu v osobních dokladech. Analyzovány jsou tendence tvoření osobních jmen v jihovýchodní Litvě. Úkolem článku je stručně prozkoumat důležitější problémy užívání a zápisu současných osobních jmen a některých dalších vlastních jmen,

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 2

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

a jejich vztah k systému a fungování státního jazyka. V současnosti se nejvíce diskutuje o onomastice jihovýchodní Litvy, proto se jí zde také věnuje největší pozornost.

Autor shromáždil mnoho údajů o onomastice jihovýchodní Litvy a připravuje na toto téma vědeckou monografii. V tomto článku se zkoumají především osobní jména a uplatňují se areálové (geolingvistické), konfrontační, srovnávací, popisné, sociolingvistické a statistické vědecké metody.

Státní jazyk byl a je jednou z nejdůležitějších podmínek obnovení, fungování a zachování národního státu, proto se o této otázce začalo aktivněji diskutovat již od roku 1988. Ve východní Litvě se vytvářela územní autonomie se třemi státními jazyky (viz LR 9–314) a dosud se od této myšlenky nechce upustit; při přípravě zákonů o národnostních menšinách a o zápisu osobních jmen do osobních dokladů se zároveň usiluje o odpovídající změnu zákona o státním jazyce a občanského zákoníku Litevské republiky. Již existují usnesení vlády a samospráv jihovýchodní Litvy, která dále omezují funkce státního jazyka a různými způsoby podporují a zavádějí vícejazyčnost.

1. ONOMASTIKA JIHOVÝCHODNÍ LITVY: PŮVOD, STRUKTURA, VÝVOJ

V ponárodněném slovanském onomastickém úzu jihovýchodní Litvy autor rozpoznal až 99% někdejších litevských hydronym, 90% názvů sídel (oikonym) a až 40% osobních jmen. Názvy potoků a jezer ve vilniuském okrese, který byl slovanizován již velmi dávno, byly stejně litevské jako v kterémkoli jiném litevském okrese. Tvořila je litevská slova. Šlo o odvozeniny s koncovkami a příponami, které mají protějšky i v jiných částech Litvy: Akmenė, Giraitė, Kuosinė, Plynis, Raudonė, Ringė, Veržuva, Vingris (hydronyma rekonstruovaná zde na základě cizojazyčných pramenů nejsou přízvučná a již zanikla, viz Jurkštas 1985: 46–51). Mnoho je také složených názvů řek s druhou složkou -upis: Juodupis, Rudupis, Šaltupis, Verdenupė, Viršupis. Mezi oikonymy zapsanými polsky a úředně užívanými paralelně si podobu litevského původu zachovalo 65,5% názvů sídel ve vilniuském okrese, 59,6% v šaličnickém okrese a dokonce 45,5% ve městě Vilniusu.

Současná osobní jména v Litevské republice odrážejí minulost nikoli některého jiného národa, nýbrž samotného litevského národa. V písemnostech Litevského velkoknížectví se užívaly latinské, běloruské a polské jazyky, proto ony

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 3

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

litevské vlastní názvosloví neodrážely zcela přesně a slavizovaly je. Prof. Zigmas Zinkevičius upozornil, že požadavek psát polonizovaná litevská příjmení jihovýchodní Litvy, užívaná slovansky mluvícími obyvateli i Litevci, polskými písmeny je nekorektní a sleduje polonizační cíle – definitivně odnárodnit dříve okupovanou část Litvy (Zinkevičius 2012: 351).

Osobní jména jihovýchodní Litvy byla poprvé shromážděna, normována a zveřejněna ve slovníku redigovaném Antanasem Salisem (Salys 1983: 305–488). Redaktor slovníku slavizovaná osobní jména oprávněně obnovil do původní podoby a připojil: „zdá se mi, že pro skutečného Litevce jeho příjmení, zkomolené v dobách národního útlaku a bídy, nemůže být něčím hluboce vlastním, a tudíž drahým“ (Salys 1983: 64–65).

Po skončení platnosti polského ultimáta a bez obav z proradného ruského ultimáta mohli litevští jazykovědci a zákonodárci nejjasněji vyjádřit, co si myslí o psaní osobních jmen litevských občanů v nezávislém státě. Všechna osobní jména v uvedeném slovníku byla zapsána litevskými písmeny a u takzvaných „polských“ příjmení nebyly činěny žádné výjimky; například zápis Donowagis z doby polské okupace byl opraven na Duonavagis, Dwilewicz – Dvylis, Dziadulewicz – Diedulis, Dziatłowski – Genys, Dziedzziukiewicz – Diedžiukas, Dziedziul – Didžiulis, Dzienowagis – Dienovagis, Dziewałtowski–Gintowt – Deltuva–Gintautas, Dziewieragis – Dievaragis (Salys 1983: 340–344). A příjmení šéfa ruské KGB Dzeržinského (pocházejícího z Vilniuského okresu) bylo v příslušném hesle slovníku doporučeno psát litevsky jako Diržys, Diržius, Diržaitis, Diržiūnas, Diržionis, Diržėnas či Diržynas (majitel příjmení si mohl z těchto sedmi podob vybrat tu, která mu vyhovovala).

Typickým způsobem slavizace litevského názvosloví je odstraňování koncovek slov. V odborné práci byla všechna tato příjmení i jejich koncovky obnoveny do dřívější podoby: Aleksin < Aleks-ynas, Alksnin < Alksn-inis, Antul < Ant-ulis, Awgul < Aug-ulis, Augun < Aug-ūnas, Babul < Bab-ulis, Baczul < Bač-iulis, Bruzgul < Bruzg-ulis, Bumbul < Bumb-ulis, Biczel < Bič-elis, Czerniel < Čern-elis, Banel / Baniel < Ban-ėlis, Banul < Ban-iulis, Balul < Bal-iulis, Bil < Bìlius, Bit < Bitė, Blus < Blùsius, Dvil < Dvylýs, Gil < Gìlys, Gir < Girà, Gryn < Grìnius, Grodz < Grúodis, Guž < Gùžas, Hruzd < Grùždas, Kern < Kernà, Kerýs, Kiek < Kekýs, Kiel < Kiẽlė, Kìelm < Kélmas, Kien < Kenà, Kodz < Kuodýs, Kois < Kójis, Kust < Kustà, Naus < Náuša, Rodz < Radýs, Sak < Sãkas, Saul < Sáulis, Szer < Šerỹs¹.

¹ Článek označuje přízvukem vlastní jména tehdy, jsou-li tak označena ve zdroji a je-li důležité na to upozornit.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 4

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

Samohlásky, dvojhlásky a souhlásky v příjmeních byly ve slovníku rovněž správně zapisovány litevskou abecedou a podle litevských pravopisných pravidel. V litevštině se rozlišují dlouhé a krátké samohlásky, proto byly polonizované podoby příjmení (Alejunas, Aleksiejunas, Aleksiunas, Bajorunas, Gasiunas atd.) zapisovány litevsky: Aliejūnas, Aleksiejūnas, Aleksiūnas, Bajorūnas, Gasiūnas (souhlásky r a ž Slované vyslovují tvrdě, a proto mohlo být Bajoriūnas zaměněno za Bajorūnas). Avižėn a podobná příjmení byla opravena na Avižienis atd.; diftongizované e bylo obnoveno do autentické podoby: Gieczys se psalo Gečys, Aszkielojc – Ožkelaitis a podobně.

Souhlásky t, d před i se v některých východních litevských nářečích mohly měnit na c, dz, ale mohly být takto změněny také při slavizaci. I tyto změny byly pravidelně navráceny do spisovné litevštiny, srov.: Ciesiul – Tiesiulis, Ciesiun – Tiesiūnas, Ciuksza – Čiūkša, Cipko – Čipkus, Civ il – Čiovylis, Ciunaitis – Tijūnaitis; Dziedz iul – Didžiulis, Dzi augis – Džiaugys, Dzieguc – Degutis.

Sestavovatelé slovníku se snažili obejít bez nových slovanských přípon (některým se vyhýbali i v hovorovém jazyce), a proto doporučovali užívat slavizovaná příjmení takto: Biciulewicz – Bičiulis, Blusiewicz – Blusius, Czepulkowski – Čepulis, Czesnulewicz – Česnulis, Cycynski – Cicinas, Dwilewicz – Dvylis. Měli-li údaje o tom, že celé příjmení mohlo být přeloženo do polštiny, doporučovali původní (autentickou) podobu osobního jména: Brzeski – Beržinis, Drozd – Strazdas atd.

Dnes, kdy máme mnohem více jazykovědných poznatků, bychom mohli upřesnit pravopis jen některých příjmení: Biedulski – Bėdiulis (Bėdiulis žije ve Vilniuském okrese nedaleko Paberžė a stále umí litevsky), Dziewulski – Dievulis (nikoli Devulis), Smilgin – Smilginis (Litevci v obci Vigoniai poblíž Rodūnia nejsou Smilginas), Stanul (nikoli Stanulis; Staniūlis žije v okolí Dieveniškės), Szarejko – Šereika (nikoli Šareika), Szawarejko – Švareika (nikoli Šavareika), Szykuc – Šikutis (nikoli Šakutis), Trabszo – Trepšys (v obci Rimdžiūnai v okolí Gervėčiai se Trapšys říkalo pouze nářečně), Traszko – Treškà (nikoli Traška). Autoři slovníku navrhovali změnit některá urážlivě znějící, cizí příjmení (Kiaũličius, Visokogòrskis), ale jejich připomínky již nebylo možné zohlednit.

Ve slovníku jsou nejprve uvedena příjmení opsaná z dokumentů okupačního polského režimu, u nichž není určena totožnost osob, které je nesly: stejná příjmení mohla patřit Litevcům, Bělorusům, Polákům, tutejším či příslušníkům jiných národností, protože všechna byla polonizována. Ve slovníku je přes 6 000 příjmení, která jsou perlou litevského jazyka. Po jejich systematickém navrácení do původního stavu (po odstranění novodobé a umělé slavizace) se mnohá z těchto příjmení shodují s těmi, která se užívají dnes

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 5

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

příjmeními a některá z nich dokonce zanikla. Pracovníci Institutu lituanistiky nestihli některá z těchto příjmení zařadit ani do kartotéky příjmení užívaných v Litvě do roku 1940, a proto se později nedostala do Lietuvių pavardžių žodyną a nyní jsou obzvláště důležitá.

Příjmení do slovníku redigovaného Antanem Salisem byla narychlo připravena pro pasová oddělení obnovené východní Litvy, aby občané mohli rychleji získat doklady výběrem vhodné varianty příjmení. Na slovník nebyly kladeny dodatečné vědecké požadavky, které by ztížily jeho používání. Tento slovník příjmení se od slovníku místních názvů Vilniuské oblasti redigovaného Antanem Salisem (Salys 1983) liší tím, že v něm jsou příjmení zapsána v abecedním pořadí, nikoli podle okresů, v nichž se tato osobní jména užívala.

Tento náš výzkum zařazuje slovník také do vědeckého oběhu: příjmení začínáme opatřovat přízvukem (je-li jasně známo, jak to učinit), uvádíme jejich slovotvorbu, motivaci (etymologii), původ a rozšíření.

Příjmení v tomto slovníku jsou jednosložková (Āšaka, Balsỹs, Daukšà), dvousložková (Bùi-vydas, Dár-vydas) nebo jejich zkrácené podoby, předponová (Pa-kerys, Pa-pinigis), příponová (Bumb-ulis, Burn-eikà, Deg-utis, Drūt-elis, Dūd-aitis) atd. Příponových příjmení je nejvíce (v jazyce se takto tvořila i jména dětí a vnoučat). Následující příjmení byla vytvořena pouze z litevské podoby křestního jména Mātas pomocí litevských přípon (polonizátoři je však zapsali polskými písmeny): Mat-ejko, Mat-uc, Mat-uk, Mat-ul-aniec, Mat-ul.

V jihovýchodní Litvě byla nejrozšířenější příjmení s příponami -elis, -ulis, -ūnas a dalšími, např.:

-ėlis: Brasel < Bras-ėlis, Bujel < Buj-ėlis, Bukiel < Bùkelis, Grygiel < Grig-elis, Gryszel < Griš-ėlis, Jutel < Jut-elis, Kordel < Kard-ėlis, Kukiel < Kuk-ėlis (< Kùkis), Kurmiel < Kurm-ėlis, Kuszel < Kuš-ėlis, Lawcel < Lauč-ėlis, Mackalo < Mack-ėlė, Masal < Mas-ėlis, Paszkel < Pašk-ėlis, Pural < Pūri-ėlis, Szymiel < Šim-elis;

-(i)ùlis: Kadziul < Kadz-ìulis, Kaziul < Kaz-ìulis, Kerul < Ker-ùlis, Kurkul < Kurk-ùlis, Labul < Lab-ùlis, Masiul < Mas-ìulis, Mažul < Maž-(i)ùlis, Pieczul < Peč-ìulis, Stanul < Stan-ìulis;

-(i)únas: Brasiun < Bras-iúnas, Česun < Čes-iúnas, Gasiul < Gas-iùlis, Gilun < Gil-iúnas, Gryszun < Griš-iúnas, Jackun < Jack-únas, Jaczun < Jač-iúnas, Jankun < Jank-únas, Karalun < Karal-iúnas, Kiežun < Kež-iúnas, Matejun < Motiej-iúnas, Mejhun < Meil-únas, Mieldun < Meld-únas, Mikolajun < Mikalaj-iúnas, Narkun < Nork-únas, Paciun < Poc-iúnas, Pawlun < Paul-iúnas, Pieczun < Peč-iúnas, Pietkun < Petk-únas, Radziun < Radž-iúnas;

BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 6

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

-ùkas: Braziuk < Braz-iùkas, Daniuk < Dan-iùkas, Grysiuk < Gris-iùkas, Macuk < Mac-iùkas, Masiuk < Mas-iùkas, Misiuk < Mis-iùkas;

-áitis: Grygojc < Grig-áitis, Jankojc < Jank-áitis, Janukojc < Jan-uk-áitis, Jurkojc < Jurk-áitis, Klukojc < Kluk-áitis, Masojc < Mas-áitis, Wincelojc < Vinc-el-áitis;

-ùtis: Giruc < Gir-ùtis, Labuc / Łabudz < Lab-ùtis, Matuc < Mat-ùtis, Pietruc < Petr-ùtis, Siekut < Sek-ùtis;

-ė́nas, -ónis: Grygianiec < Grig-ėnas, Masiulaniec < Mas-iul-ionis (ir Masiulanis), Mieżaniec < Mież-iónis, Oszkielaniec < Ožk-el-iónis, Pietrukaniec < Petr-uk-ónis, Szymaniec < Šim-onis;

-eikà: Masiejko < Mas-eikà, Matejko < Mat-eikà, Sudejko < Sud-eikà, Szadejko < Šad-eikà, Szawejko < Šao-eikà.

2. PRAVOPIS LITEVSKÉHO VLASTNÍHO JMÉNOSLOVÍ

Místní jména, osobní jména, názvy ulic a právnických osob v nezávislé demokratické Litevské republice se obvykle zapisují ve státním litevském jazyce, kterému každý rozumí. Řeka Nemunas, která má baltské jméno a protéká zmenšeným územím litevského státu, se v Bělorusku oficiálně nazývá nikoli litevsky, nýbrž bělorusky, a v dnešní Kaliningradské oblasti rusky. Podobně je tomu s Nerimi, která se v Bělorusku nazývá Vilija. A nikdo si nestěžuje, že se tam litevské názvy řek zapisují nelitevskými písmeny a v jiných podobách, že se mění „identifikační znaky“ hydronym, které nyní předsedkyně Seimasu vztahuje na osobní jména (srov. Rašimaitė 2021: 6).

Část úředníků se různými způsoby stále více snaží překrucovat litevské vlastní jméno (zejména osobní jména) a nebere v úvahu argumenty jazykových odborníků. Bývalý tajemník jazykové komise dr. Pranas Kniūkšta již v letech 2009 a 2010 psal, že osobní jméno je součástí jazyka, nikoli „jedinečný identifikační znak konkrétní osoby“ (Kniūkšta 2013: 159–169). Na občany Litevské republiky se vztahuje také obecná právní zásada, že osobní jména se v dokladech zapisují litevskými písmeny. To nijak nebrání vyjádření rodinných a z nich vyplývajících dalších vztahů manželů: ty nevyjadřuje totožnost příjmení, nýbrž právní akty a ty, které je dosvědčují

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 7

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

dokumenty. Litevka provdaná za cizince si může ponechat své litevské příjmení a její vztahy s manželem se tím nijak nemění ani neoslabují.

Je-li příjmení občana Litevské republiky v dokumentech našeho státu zapsáno znaky cizího státu, používá se tento jazyk jako státní. Tímto se usiluje o návrat k situaci, která panovala v letech 1920–1939, kdy Polsko okupovalo východní Litvu. Užívání polštiny a ruštiny v pohraničních oblastech Litvy by je oddělilo od celé Litvy a oslabovalo jednotu státu. Pranas Kniūkšta zdůraznil, že pokud jde o polonizovaná osobní jména, názvy ulic a veřejné nápisy, „podsouváním polonizovaných místních názvů si Poláci Vilniuský kraj otevřeně a vědomě přivlastňují. Za jazykem zde jasně vykukuje politika“ (Kniūkšta 2013: 157). Úředníci v jihovýchodní Litvě se v oficiálním užívání neustálým dotěrným šířením takového pojmenování snaží Vilniuský kraj vykreslit jako údajně „odvěké polské území“, jemuž je třeba udělit zvláštní status. Zápis křestních jmen a příjmení litevských občanů v dokumentech polským pravopisem není tak prostá a nevinná záležitost, jak tvrdí někteří naši politici a novináři (Kniūkšta 2013: 165).

Při odstraňování následků okupací a omezování fungování státní litevštiny v Litvě byly podnikány velmi plánovité a koordinované kroky, které poškozovaly systém státního jazyka. Tlak nevydržela ani Státní komise pro litevský jazyk (dále jen VLKK): přihlížela nejen k jazykovému systému, ale také k formulaci předsedy Výboru Seimasu pro právo a právní ochranu z roku 2009 – údajně k „náhle změněné geopolitické, ekonomické a sociální situaci Litvy“ (srov. Kniūkšta 2013: 150, 152), která měla vést k neoficiálnímu rušení statusu státního litevského jazyka.

VLKK byla nucena formulovat tuto výjimku, kterou jazykový systém nepodporuje, přibližně takto: „s přihlédnutím k potřebám současné společnosti“, jako by bylo možné přestat dodržovat Ústavu, měnit jazykovou politiku státních institucí, bránit předávání mateřského jazyka z generace na generaci, měnit vztah členů společenství k vlastnímu jazyku a tím porušovat třetinu kritérií jazykové vitality, která byla schválena UNESCO dne 24. března 2009 a zařazena do Atlasu ohrožených světových jazyků. Ve snaze dosáhnout cílů, jež nejsou v souladu s Ústavou, se šíří také asi 20 vědeckých nepravd: údajně křestní jméno a příjmení nejsou součástí jazyka, nýbrž součástí identity osoby a jejím hlavním znakem; litevská příjmení jsou prý pouze litevská, zatímco příjmení nelitevská jsou výlučně cizí; osobní jména jsou prý pouze součástí soukromého života, a o jejich „původním“ pravopisu a výslovnosti proto nemá právo rozhodovat společnost, nýbrž „vlastník“ osobního jména atd. Na tyto omyly se upozorňovalo již dávno (Garšva 2014), ale nikdo o tom nechce slyšet a tytéž omyly se stále opakují. Z Litvy se chce udělat

BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 8

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

ostrov světa, kde se již nedodržuje státní jazyk a kde se užívají snad dokonce pouze zde „původní“ příjmení psaná latinkou s diakritickými znaménky.

V současné gramatice litevského jazyka se žádné pravopisné výjimky nepředpokládají. Poznámka o citování zahraničních autorů (DLKG 1994: 19) byla doplněna bez vědomí autorů této kapitoly, nebyla schválena na žádném zasedání jazykových odborníků a nijak nesouvisí se zápisem osobních jmen občanů Litevské republiky v dokumentech. O pravopisu osobních jmen dosud veřejně nejčastěji nekompetentně a povrchně hovoří osoby, které se v těchto otázkách málo orientují a vyjadřují pouze nepodložené subjektivní názory. Například na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti je stále zveřejněn projev bývalého ministra spravedlnosti Remigijuse Šimašiuse z 24. listopadu 2011 v diskusi o pravopisu osobních jmen, v němž uvedl: „žena se provdá za cizince, Dána nebo Angličana, a musí si vybrat, koho milovat více: Litvu, nebo manžela, jestliže při výběru manželova příjmení toto nelze do dokladů vydávaných v Litvě zapsat bez zkreslen퓲. Ve skutečnosti by se toto příjmení zapisovalo přesně podle výslovnosti (tak se to dělá už 500 let) a příjmení hosta by se nijak nezkreslovalo. A pokud potřebuje i cizí písmena, lze příjmení zapsat také jimi v závorkách. Kromě toho by host mohl litevské ženě v Litvě dovolit ponechat si rodné příjmení, nebo by si její příjmení mohl zapsat sám. Host by měl respektovat právo mnoha místních obyvatel v Litvě užívat svůj státní jazyk, gramatiku a zákony a umět se integrovat.

Jakákoli pravopisná výjimka, přesněji přenášení pravopisných a výslovnostních pravidel cizích jazyků do tradičního litevského pravopisu, by znamenala jeho rozklad. Takových výjimek by stále přibývalo. Pranas Kniūkšta ne bezdůvodně napsal o návrhu přepisovat písmena v osobních jménech: „návrh je úředně zaujatý, prot občanský, společensky neužitečný a především protiústavní. Takový zákon nelze přijmout <...>. Je smutné, že tlaku neodolala ani Státní komise pro litevský jazyk a smířila se s návrhem, který šíří takový názor“ (Kniūkšta 2013: 150–151).

Dosud nejlépe je připraven návrh Talkos na zápis osobních jmen v dokumentech, který podpořilo 50 profesionálních jazykovědců, více než 300 dalších diplomovaných odborníků na litevštinu, 100 000 aktivních občanů Litevské republiky a Institut litevského jazyka. Ve svém stanovisku ze dne 29. února 2016 k návrhu zákona č. XIIP-3796, který připravili zástupci Talkos, Institut napsal:

² Přístup na internetu: www.tm.lt.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 9

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

„Jméno (jména) a příjmení (příjmení) občana Litevské republiky musí být v osobních dokladech psány úředním jazykem – 32 písmeny litevské abecedy podle výslovnosti <...>. Další záznamy v jiném jazyce by mohly být uvedeny: 1) v cestovním pasu – na první straně oddílu dalších záznamů; 2) v průkazu totožnosti – na druhé straně průkazu“³.

To bylo v souladu se závěry obsáhlé vědecké diskuse o zápisu osobních jmen v osobních dokladech, která se konala v Institutu dne 25. dubna 2014: neexistuje jazykový argument, proč by se měla měnit platná ustanovení o zápisu osobních jmen v osobních dokladech občanů Litevské republiky; zápisem osobních jmen nelitevskými písmeny by se změnila litevská abeceda a destabilizoval pravopisný systém. Zároveň by byl popřen ústavní status litevštiny jako úředního jazyka, narušena její pravopisná svébytnost a rozvráceny tradice jejího užívání. Diskuse se zúčastnilo více než 30 jazykovědců; závěry pro Seimas a VLKK podepsali předsedající diskuse, habilitovaná doktorka Ona Aleknavičienė, profesorka habilitovaná doktorka Laima Kalėdienė, habilitovaná doktorka Rita Miliūnaitė a profesor habilitovaný doktor Sergejus Temčinas⁴.

Podle Ústavy musí být všechna osobní jména občanů Litevské republiky v dokladech zapisována správným úředním jazykem: oficiální abecedou spisovné litevštiny a při dodržení gramatických pravidel (v nominativu jednotného čísla se jména a příjmení nezkracují). Svou národnost a osobní jména v cizím jazyce lze uvést v doplňkových záznamech dokladů.

Inventář vilniuského hospodářství z roku 1622 ukazuje, že křestní jména tehdejších místních obyvatel byla Jonas, Jurgis (LVIŠ 70, 88), zatímco příjmení byla Drutelaytis, Gudaycis, Katelaytis, Szermuksztaytis, Lukasztelis, Rugielis, Storelis, Kuktonis, Kიბilda atd. (LVIŠ 128, 122, 88, 128, 102, 114, 60, 56, 118). Nyní se požaduje, aby se do dokladů zapisovala nikoli autentická, nýbrž pozměněná příjmení Druteloic, Gudoic, Kateloic, Szermukszoic (nikoli Šermukštaitis), Łuksztełło, Rugiel, Starel, Kukłan, Kიბildo, protože tato příjmení byla v 19.–20. století násilně polonizována. Jaké závěry ohledně zápisu těchto a podobných příjmení v dokladech předloží VLKK Seimasu a soudům, pokud o to požádají občané Litevské republiky a jejich příbuzní-cizinci z Polska, Běloruska atd.? Dosud proti tomu Komise zřejmě nic nenamítala (Pangonytė 2019).

Okresní soud v Klaipėdě v roce 2021 zamítl stížnost litevského občana, který požadoval „navrátit“ ve svém příjmení písmeno v na w, neboť toto písmeno získal v roce 1940 v okrese „Memel“ (tj. Klaipėda)

³ Přístup na internetu: www.lrs.lt.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 10

doi.org/10.35321/b kalba.2021.94.03

praděd žadatele, zatímco jeho prarodiče a rodiče změnili písmeno w na v. Soud nevěděl, že ani mezinárodní právo neuznává změny vynucené válkami a okupacemi. Dne 12. května 2011 Soudní dvůr Evropské unie ve věci Wardyn/Vardyn proti Litvě zamítl stížnost litevské občanky, nynější předsedkyně takzvaného Evropského fondu pro lidská práva, týkající se zápisu tohoto příjmení a údajného porušení práva Evropské unie (dále jen „EU“) na volný pohyb, jakož i údajného rozporu mezi právními normami Litevské republiky a EU; uvedl, že podle práva EU spadá právní úprava zápisu jmen a příjmení v matrikách do působnosti členských států EU (Kuzborska 2012: 174–176; srov. též Urbutis 2007: 85–100).

Římský historik Cassius Dio (Lucius Cassius Cocceianus) psal před 2000 lety, že jejich císaři bylo řečeno: „Ty, Caesare, můžeš udělovat římské občanství lidem, nikoli slovům“ (Cassius, LVII 17). Odtud pochází rčení „Caesar není nadřazen gramatikům (lat. Caesar non supra grammaticos)“. Dne 27. února 2014 to zopakoval Ústavní soud Litevské republiky: „při stanovování právní úpravy zápisu jména a příjmení osoby v cestovním pasu občana Litevské republiky musí zákonodárce disponovat zvláštními znalostmi a musí získat oficiální závěr a jasně formulované stanovisko i konkrétní návrhy od osob (institucí) s odbornými znalostmi“⁴ (zvýraznil autor). Gramatiky současné litevštiny Autor kapitoly o pravopisu a transkripci podává právě takový zcela jasný závěr a opakuje usnesení Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2009: do oddílu dalších záznamů téhož pasu a průkazu totožnosti lze zapsat jméno a příjmení občana Litevské republiky jinými, nelitevskými znaky, pokud si to osoba přeje a pokud s tím souhlasí VLKK a Litevský jazykový institut, poté co jsou jméno a příjmení zapsány v cestovním pasu občana Litevské republiky úředním jazykem. Nikdo takzvané politiky nezmocnil ke změně litevské abecedy, výslovnosti ani pravopisných zásad.

Mnohé argumenty uváděné ve prospěch zápisu osobních jmen v úředním jazyce platí rovněž pro zápis místních názvů, názvů ulic a právnických osob. Takový způsob zápisu zaručují články 4, 14, 15 a 17 zákona o úředním jazyce.

⁴ Přístup na internetu: www.lrs.lt.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 11

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

SHRNUTÍ

Vlastní jména jsou stejně jako obecná slova součástí jazyka: píší se týmiž písmeny, mají tytéž koncovky, přípony, předpony, slovní kořeny a rody jako ostatní slova, podle stejných pravidel se v nich uplatňuje přízvuk a skloňují se a stejně podléhají jazykovému systému.

Abeceda litevského jazyka je stejně jako abecedy mnoha dalších západoevropských jazyků založena na latinské abecedě. Klasická latina měla 23 písmen, litevština jich má 32. V litevštině se každý jazykový zvuk označuje jedním písmenem, proto v ní nejsou písmena x a q, která označují dva zvuky. Není v ní ani písmeno w, které latina v novější době převzala z germánských jazyků. Písmena v a w označují tentýž zvuk, proto nemá smysl označovat jeden zvuk v jazyce dvěma různými písmeny.

V Litvě (a v mnoha dalších státech) se za tradiční místní a osobní jména považují taková, která místní obyvatelé odedávna užívají a která se v místním jazyce (nářečí) zcela vžila. Většina místních názvů v Litvě je litevského původu, neboť místa pojmenovali místní obyvatelé a teprve poté se místní názvy dostaly do písemných záznamů v různých jazycích. Většina osobních jmen (stejně jako v jiných jazycích) v Litvě není zcela místního původu, protože mnoho křesťanských a podobných křestních jmen a příjmení pochází z jiných jazyků a nelitevští písaři je zpravidla nejprve zapisovali do dokumentů v jiných jazycích. I tato osobní jména však dnes mají litevské samohlásky, souhlásky, koncovky a přípony a místní obyvatelé je považují za litevská vlastní jména.

Je nesprávné navrhovat, aby se údajně „nelitevská“ jména a příjmení občanů Litevské republiky i cizích státních příslušníků zapisovala v dokladech Litevské republiky „nelitevskými latinskými písmeny“. V litevštině by pak nepřibyla jen tři nová písmena, nýbrž při použití písmen abeced založených na latinském písmu všech států by přibylo asi 150 nových písmen, a litevská abeceda by se tak změnila. Ti, kdo si přejí „cizí písmena“, je mohou mít zapsána v doplňujících údajích v dokladech; tím by nebyl porušen článek 14 Ústavy Litevské republiky, systém státního jazyka ani práva většiny občanů přečíst a správně vyslovit neobvyklé osobní jméno. Je to výhodné i pro nositele „cizího“ osobního jména, protože jeho jméno by bylo správně vysloveno a nebylo by zkomoleno. Tím by navíc nebyla porušována práva těch Litevců, kteří žijí v Litvě, dostali neobvyklá osobní jména a chtějí si zachovat svou národnost, být dobře srozumitelní a být loajálními občany Litevské republiky.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 12

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

Není opodstatněné požadovat, aby byla „cizím“ jménům a příjmením jako „základním identifikačním znakům osoby“ v Litvě zajištěna zvláštní (privilegovaná) právní ochrana. Osobní jména, která se do Litvy dostávala po tisíc let, se v litevštině vžila a stala se její součástí. Základním identifikačním znakem osoby je osobní identifikační kód; stejná jména a příjmení má mnoho tisíc lidí. Lze je měnit a zapisovat abecedami jiných jazyků, ale identita žádné osoby se tím nemění. Osobní jméno je součástí jazyka, nikoli soukromým vlastnictvím konkrétní osoby. Je rovněž nesprávné domnívat se, že v zahraničí nejsou litevská (baltská) osobní jména. Litevci žili a žijí v mnoha zemích světa a mezi Berlínem a Moskvou se nacházejí baltismy, protože tam dříve žili Baltové, z nichž Litevci vzešli.

Neexistuje žádný důvod, aby se litevská osobní jména, místní názvy a názvy ulic úředně zapisovaly abecedami cizích jazyků a v zkomolených podobách. Vlastní jména se do jiných jazyků nepřekládají.

Stejně tak není opodstatněné požadovat, aby se v Litvě názvy právnických osob zapisovaly nelitevsky a aby se kvůli tomu měnily zákony. I tím se porušují práva většiny občanů na získání přesných informací a tyto instituce by přišly o část zájemců. Nic nebrání právnickým osobám z Litvy, aby se v zahraničí propagovaly v jazyce podle svého výběru.

LITERATŪRA

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1994, 1996, 2006.

Garšva Kazimieras 2014: Asmenvardžių rašymas Lietuvos Respublikos dokumentuose ir valstybinės kalbos funkcijos. – Bendrinė kalba 87.

Jurkštas Jonas 1985: Vilniaus vietovardžiai. Vilnius: Mokslas.

Kniūkšta Pranas 2013: Tarp gramatikos ir politikos. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Kuzborska Elžbieta 2012: Teisinė tautinių mažumų padėtis Lietuvoje. Vilnius: UAB „Artprint“.

LKE – Lietuvių kalbos enciklopedija, sud. K. Morkūnas, red. V. Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2008.

LR – Lietuvos rytai, sud. K. Garšva, L. Grumadienė. Vilnius: Valstybinis leidybos centras, 1993.

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 13

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

LVIŠ – XVII a. pradžios Lietuvos vietovių istoriniai šaltiniai. Parengė D. Vilimas. Vilnius: Lietuvos istorijos institutas, 2014.

Pangonytė Aistė 2019: VLKK pritaria Europos Komisijos nuostatai dėl judžių piliečių asmenvardžių. Prieiga internete: www.vlkk.lt.

Rašimaitė Teodora 2021: Seimo sesijoje – įstatymų šuoras ir dideli užmojai. – Savaitė, Nr. 11, 2021 03 18, p. 6.

Salys Antanas 1983: Raštai 2. Tikriniai vardai. Roma: Lietuvių katalikų mokslo akademija.

Urbutis Vincas 2007: Lietuvių kalbos išdavystė. Vilnius: Margi raštai.

Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Zinkevičius Zigmas 2012: Vilnijos lenkakalbių pavardės. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Gauta 2021 07 21

Priimta 2021 09 02

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 14

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

PROPER NOUNS OF THE STATE LANGUAGE AND THEIR SPELLING

Summary

Proper nouns, like common nouns, are a part of speech written in the same letters, with the same inflections, suffixes, prefixes, roots, genders, according to the same rules accentuated, inflected and equally subject to the language system.

The Lithuanian alphabet, like the alphabet of many other Western European languages, is based on the Latin alphabet. There were 23 letters in classical Latin and 32 letters in Lithuanian. In Lithuanian, there is one separate letter for each sound in the language, so there are no letters x and q denoting two sounds. There is also no letter w, which in recent times has been taken over from Germanic languages by Latin. The letters v and w denote the same sound, so it makes no sense to denote one sound in speech by two different letters.

In Lithuania (and in many other countries) traditional place names and personal names are considered to be those that have been used for a very long time by the local population and are completely rooted in the local language. In Lithuania, most place names are of the Lithuanian origin, as they were named by the locals and only after that the place names came into writing in various languages. The majority of personal names (as in other languages) in Lithuania are not entirely of local origin, as many Christian and similar names and surnames originated from other languages and by non-Lithuanian scribes were usually first recorded in other languages. But even those personal names now have Lithuanian vowels, consonants, inflections, suffixes and are considered Lithuanian proper nouns by the locals.

It is incorrect to suggest that the supposedly “non-Lithuanian” names and surnames of the citizens of the Republic of Lithuania and foreign countries would be written in the documents of the Republic of Lithuania in “non-Lithuanian Latin characters”. Then three new letters would appear in the Lithuanian language, and by writing letters based on the Latin alphabet of all countries – about 150 new letters, and thus the Lithuanian alphabet would be changed. For those who wish to use “foreign letters”, this can be entered in additional document records, without violating Article 14 of the Constitution of the Republic of Lithuania, the state language system and the rights of the majority of citizens to read and pronounce an unusual personal name accurately. It is also useful for anyone with a personal

BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

KAZIMIERAS GARŠVA. Valstybinės kalbos tikriniai žodžiai ir jų rašyba | 15

doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.03

name written "foreign", as it would be spoken correctly and not distorted in this case. In addition, then the rights of those Lithuanians, who live in Lithuania, received unusual names and want to maintain their nationality, to be well-understood and loyal citizens of the Republic of Lithuania, are inviolable.

It is unreasonable to demand the provision of special (privileged) legal protection of “foreign” names and surnames “as the main signs of personal identity” in Lithuania. Personal names who came to Lithuania during a thousand years used to take roots in the Lithuanian language and to become a part of it. The main personal identifier is the personal code, and there are thousands of many identical names and surnames. They can also be changed, written in the alphabets of other languages, but no person's identity changes from then on. A personal name is part of a language, not the private property of any person. It is wrong to think that there are no Lithuanian (Baltic) personal names abroad. Lithuanians have lived and are living in many countries of the world, and the Baltisms are found between Berlin and Moscow, because the Balts, from whom Lithuanians originated, lived there before.

There is no reason to officially write Lithuanian personal names, place names, street names in foreign language alphabets and in distorted forms. Proper nouns are not translated into other languages.

It is unreasonable to require the names of juridical persons in Lithuania to be written in non-Lithuanian and therefore to change the laws. This would also violate the rights of most citizens to accurate information, and would deprive these bodies of some of their interest. Nothing prevents Lithuanian juridical entities from advertising in the desired language abroad.

KEYWORDS: state language, proper nouns, personal names, place names, spelling.

KAZIMIERAS GARŠVA

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308, Vilnius

[email protected]

BENDRINĖ KALBA 94 (2021)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204