JOLITA URBANAVIČIENĖ

Litevský jazykový institut

„Toužím po minulosti, která mi září lehkostí, svatostí a prostotou“

(In memoriam Angelei Vilutytei-Rimševičienė, 1943–2022)

Fotografie z alba LAURYNA RIMŠEVIČIAUSE.

Dne 28. června 2022 dorazila do Litevského jazykového institutu smutná zpráva – do věčnosti odešla lexikografka, jedna z autorek Litevského jazykového slovníku a laureátka litevské vědecké ceny Angelė Vilutytė-Rimševičienė. Před několika týdny Angelė představila lidem svého rodného kraje Kaltanėny svou nejnovější knihu Poklady jazyka rodného kraje a pravděpodobně měla i další tvůrčí plány, avšak Prozřetelnost rozhodla jinak – odešla v předvečer svých 79. narozenin.

Angelė Vilutytė-Rimševičienė se narodila 29. června 1943 ve vesnici Kūriniai, v obvodu Kaltanėnai (okres Švenčionys). Budoucí lingvistka studovala na střední škole v Saldutiškisu a později vystudovala klasickou filologii na Vilniuské

248

BENDRINĖ KALBA | 95

univerzitě. Od roku 1966 do roku 2010 pracovala v Institutu litevského jazyka a literatury (od roku 1991 – v Institutu litevského jazyka), v Lexikografickém centru.

A. Vilutytė-Rimševičienė je jednou z představitelek litevské lexikografické školy. Patří k velmi produktivní čtvrté generaci autorů Litevského jazykového slovníku – spolu s Antanem Balašaitisem, Irenou Ermanyte, Onute Kažūkauskaitė, Sofijou Kėzyte, Antanem Lyberisem, Gertrūdou Naktiniene, Kaziem Pakalkou, Jonem Paulauskasem, Ritute Petrokiene, Dovile Svetikiene, Zitą Šimėnaite, Kaziem Ulvydasem, Adele Valeckiene a Vytautem Vitkauskasem. A. Rimševičienė pracovala na slovníku od X. dílu: psala díly X–XX a redigovala texty dílů XIX–XX. Protože v redakci Litevského jazykového slovníku nebyli lingvisté pocházející ze Švenčionyského kraje, byl Angelin přínos velmi důležitý, neboť při práci s autentickým nářečním materiálem a při převádění nářečních dokladů zapsaných v obecné litevštině se obzvlášť cenila znalost nářečí. „Ze Švenčionyského kraje lingvisty nemáme, budeš se muset zapojit, sbírat materiál, vozit nám ho, zajímat se i o nářečí Kaltanėnai“ – takto vymezil Angeliny úkoly na počátku její vědecké dráhy profesor Juozas Balčikonis¹. Vědkyně se jimi řídila celý život a říkávala: „Doplňovala jsem slovník co nejvíc, aby byl náš kraj známý.“² V roce 1996 byla A. Vilutytė-Rimševičienė spolu s kolegy oceněna státní vědeckou cenou Litevské republiky za práci na dílech VII–XVI Litevského jazykového slovníku. Po vydání posledního dílu slovníku psala A. Rimševičienė spolu s ostatními autory zkušební texty doplňků slovníku a také redigovala a adaptovala texty elektronického Litevského jazykového slovníku³.

Další vědecká činnost A. Rimševičienė úzce souvisí s kartotékami Litevského jazykového slovníku. Zapsala více než 70 000 slov, z toho 40 000 položek z litevských nářečí. O této oblasti své činnosti Angelė vyprávěla: „Říkávali mi: ‚Vozíš materiál po pytlích, kde ho tolik bereš?‘ Kněz Šimėnas se pořád ptával: ‚Co děláš s těmi babičkami na hřbitově? Co od těch babiček chceš?‘ A já jsem se vyptávala, a protože mladých lidí, kteří by chtěli komunikovat, je málo, ony se mnou rády povídaly—

¹ Jakštas Algis. Mylėdami savo kalbą, mylėkime savo gimtąjį kraštą. Švenčionių kraštas, 2022 m. birželio 25 d., p. 3.

² Ten pat, p. 3.

³ Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002): elektroninis variantas, redaktorių kolegija: G. Naktinienė (vyr. redaktorė), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė; programuotojai: E. Ožeraitis, V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (atnaujinta versija – 2018). Prieiga internete: www.lkz.lt; https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/.

JOLITA URBANAVIČIENĖ. „Aš veržiuosi į praeitį, kuri man spindi lengvumu, šventumu ir paprastumu“

249

(In memoriam Angelei Vilutytei-Rimševičienei, 1943–2022)

„zčervenala, přicházela.“⁴ A. Rimševičienė byla považována za jednu z nejzkušenějších sběratelek slov pro Slovník litevského jazyka; dokázala z proudu mluvené řeči vybrat výstižnou větu ilustrující autentické nářeční slovo, její věty nebylo třeba krátit a podoby heslových slov i výklad jejich významů podávala lexikograficky přesně. A. Rimševičienė konzultovala začínající sběratele slov, organizovala sběr lexikálních údajů a sama se účastnila expedic do litevských enkláv v Bělorusku – v Pelesě a Rodunii – a také do Degučių (okres Zarasai), Žilinů (okres Varėna), Adutiškisu (okres Švenčionys) a jinam. Zajímala se o otázku autenticity údajů v kartotéce Slovníku litevského jazyka a ve svých publikacích hodnotila spolehlivost materiálu shromážděného sběrateli slov⁵.

V roce 2001 A. Rimševičienė společně s kolegy I. Ermanytė, O. Kažukauskaitė, G. Naktinienė, J. Paulauskasem a Z. Šimėnaitė připravila a vydala Frazeologický slovník⁶, který obsahuje frazeologismy z mluveného jazyka (nářečí), starých písemností, periodické i krásné literatury; uvádí také strukturu frazeologických spojení, jejich význam a způsoby užití a pojednává i o samotném frazeologickém jevu.

Další oblast činnosti A. Rimševičienė souvisela s lexikografickým odkazem Jurgise Ambrazejiuse Pabrėži. Zkoumala botanický terminologický slovník J. A. Pabrėži Sryje Balsenynyn. Biuluu Žemayt (1834)⁷, systematický soupis názvů rostlin Waardaa taislynee Augimiu a analyzovala poznámky Jona Kruopase o dílech J. A. Pabrėži⁸. Ve vědeckých časopisech pravidelně vycházely publikace A. Rimševičienė věnované různým dalším otázkám lexikografie a jazykové kultury.

Během své dlouhé lexikografické dráhy okusila Angelė práci učitelky, překladatelky i redaktorky. V letech 1975–1982 vyučovala latinu na Vilniuské pedagogické univerzitě, v letech 1988–2007 pracovala na Lékařské fakultě Vilniuské univerzity. Při výuce latiny budoucích lékařů přeložila

⁴ Algis Jakštas. Milujme svou rodnou zemi tím, že milujeme svůj jazyk. Švenčionský kraj, 25. června 2022, s. 3.

⁵ Angelė Vilutytė. Problémy autenticity údajů z kartotéky Velkého slovníku litevského jazyka. Nářečí: problémy přípravy textů a slovníků. Materiály mezinárodního vědeckého semináře pořádaného u příležitosti 85. narozenin Antanė Kučinskaitė, 2000, Šiauliai: Šiauliská univerzita, s. 108–116.

⁶ Frazeologický slovník, připravily: Irena Ermanytė, Ona Kažukauskaitė, Gertrūda Naktinienė, Jonas Paulauskas (redaktor), Zita Šimėnaitė, Angelė Vilutytė, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2001; elektronická verze – 2015. Dostupné online: https://ekalba.lt/frazeologijos-zodynas/.

⁷ Vilutytė Angelė. J. A. Pabrėžos botanikos terminų žodynas Sryje Balsenynyn (1834). Lietuvių kalbotyros klausimai 35, 1995, p. 169–175.

⁸ A. Vilutytė-Rimševičienė. Poznámky Jona Kruopase o lexikografickém odkazu Jurgise Ambrazejiuse Pabrėži. Lexikografie a lexikologie 2, 2010, s. 35–45.

250

BENDRINĖ KALBA | 95

učebnici Sabiny Filipčak-Nowické a Zofie Grech-Žmijevské Lingua Latina ad usum medicinae studentium⁹. A. Vilutytė-Rimševičienė spolupracovala s nakladatelstvím „Versmė“ na přípravě monografií ediční řady Lietuvos valsčių: Saldutiškis (2020)¹⁰, Viešvilė (I–II díl, 2020)¹¹, Kaltanėnai. Labanoras. Reškutėnai (dosud se připravuje). Angelė také redigovala slovník Joniny Lipskienėové Vaizdingieji lietuvių kalbos posakiai (2008)¹².

Lexikografové, kteří pracovali na Lietuvių kalbos žodyno, byli zvyklí na kolektivní práci, Angelė se však neomezovala jen na ni. Jedním z nejvýznamnějších děl jejího života – pomníkem rodnému nářečí – je slovník Kaltanėnų šnektos žodynas, vydaný v roce 2008. Na přípravě tohoto slovníku pracovala více než 40 let; jeho materiál tvoří 40 000 lexikálních jednotek s ilustračními větami. Slovník nejen uchoval obrazné nářečí starých obyvatel Kaltanėnů, ale obsahuje také důležitý geolingvistický materiál, neboť okolím Kaltanėnů prochází hranice dvou podřečí východních aukštaitských nářečí – uteniškého a vilniškého (v letech 1919–1939 vedla těmito místy demarkační linie mezi Litvou a Polskem). Údaje A. Rimševičienėové, podle nichž se na počátku 21. století v obcích Kukliai, Ožkiniai a Kaltanėnai namísto nepřízvučného o spisovné litevštiny vyslovuje polodlouhé [ɔˑ], zatímco v obcích Berniūnai, Terpežis, Kūriniai a Žvirbliškė se zachovává polodlouhé [aˑ]¹³, poskytují důležité informace pro určování hranic podřečí. Všechny ilustrační věty ve slovníku jsou zapsány fonetickou transkripcí, a jsou proto cenné jak pro lexikografy, tak pro fonetiky; autentický materiál může zaujmout i etnografy. Autorka v předmluvě ke slovníku napsala: „Pokaždé mě v rodném kraji přitahovalo vyslovené starobylé slovo, nezaslechnuté vyprávění sousedů.“¹⁴ S velkou láskou vzpomínala na svou matku Eleonoru Dailidytė-Vilutienėovou – nepřekonatelnou vypravěčku – a na svou babičku Eleonoru Dailidienėovou, bylinkářku a v celém okolí známou porodní bábu. Jejich slova se také dostala do slovníku.

Paskutinę savo knygą Gimtinės kalbos lobiai (2022) Angelė rašė karantino sąlygomis, tik mintimis apsilankydama gimtuosiuose Kūriniuose. Knygoje pateikiami Kaltanėnų senosios kartos žmonių tarminiai pasakojimai,

Filipczak-Nowicka Sabina, Grech-Žmijevska Zofia. Lingua Latina ad usum medicinae studentium, z polštiny přeložila Angelė Rimševičienė, text doplnila a upravila Jūratė Baronienė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2004; 2. opravené vydání – 2010.⁹

¹⁰ Saldutiškis: monografie, sestavila Jūratė Baltrukaitienė, 38. kniha ediční řady Lietuvos valsčiai, Vilnius: Versmė, 2020.

¹¹ Viešvilė: monografie. III díly, sestavil A. Sinkevičius, 40. kniha ediční řady Lietuvos valsčiai, Vilnius: Versmė, 2020.

¹² Lipskienė Jonina. Obrazná rčení litevského jazyka, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2008.

¹³ Vilutytė Angelė. Kaltanėnų šnektos žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008, p. XIV.

¹⁴ Tamtéž, s. IX.

JOLITA URBANAVIČIENĖ. „Aš veržiuosi į praeitį, kuri man spindi lengvumu, šventumu ir paprastumu“ (In memoriam Angelei Vilutytei-Rimševičienei, 1943–2022)

251

jsou shromážděny obrazné výrazy a frazémy, sestaven slovníček slavismů a zařazeny fotografie z osobního alba. Ke knize je přiloženo také CD s vyprávěními matky Eleonory Dailidytė-Vilutienėové, zaznamenanými v roce 1975. Angelė přiznala, že vydáním knihy chtěla povzbudit obyvatele Kaltanėnů, aby měli rádi svůj jazyk, trochu znali své nářečí a prostřednictvím jazyka milovali svůj kraj¹⁵. Autorka ještě stihla knihu představit kaltanėnské komunitě. Akce se zúčastnil i její syn Laurynas, lékař a básník, který říkal, že matčina činnost ovlivnila jeho tvorbu: „Čítával jsem si kartičky s nářečními větami, kterých se doma nahromadily tisíce. I proto znám různá slova, která už ze života vytlačila skutečnost.“¹⁶V autorčině úvodním slově promlouvá poeticky i sama Angelė a ve vzpomínkách se vrací do minulosti, „která se třpytí lehkostí, svatostí a prostotou“¹⁷. Při čtení si Angelė představujeme, jak sedí u svého rodného domku na břehu řeky Kiauny a naslouchá ptačímu koncertu. Vedle ní jako by člověk cítil přítomnost předků, kteří pokojně odpočívají na vesnickém hřbitově. Po jejich boku nyní spočinula i Angelė, člověk neobyčejné skromnosti, který celý život pracoval ve prospěch svého rodného kraje a jeho nářečí. Odpočívej v pokoji, drahá kolegyně, na Tvá díla se nikdy nezapomene. Ať je Ti kaltanėnská země lehká!

JOLITA URBANAVIČIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

¹⁵ Jakštas Algis. Milujme svůj rodný kraj tím, že budeme milovat svůj jazyk. Švenčionių kraštas, 25. června 2022, s. 6.

¹⁶ Binkauskienė Liana. Medicína a poezie vedou cestou hledání zázraku. Bernardinai, 27. dubna 2015. Dostupné online: https://www.bernardinai.lt/2014-01-09-medicina-ir-poezija-veda-stebuklo-ieskojimo-keliu/.

¹⁷ Vilutytė Angelė. Gimtinės kalbos lobiai, Vilnius: Versmė, 2022, 15.

252

BENDRINĖ KALBA | 95