LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989)

KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS

JELENA IVANOVNA ČARIKOVA

JAZYKOVÉ KONTAKTY A SLOVNÍK

V podmínkách života našeho mnohonárodnostního státu, v němž rovnoprávně žije více než sto národů a národností hovořících více než sto třiceti jazyky národů SSSR, mají jazykové kontakty své zvláštnosti. V současné sovětské lingvistice zůstávají tyto otázky nadále v centru pozornosti; je však třeba konstatovat, že výzkumy v této oblasti mají dosud dílčí charakter. Obvykle nepřekračují rámec jednotlivých národních republik, studie nezahrnují různé jazykové areály ani celou zemi, kde lze pozorovat určité jazykové zákonitosti a kde je kontaktování jazyků a jejich mluvčích tak hmatatelné v souvislosti s migračními procesy obyvatelstva SSSR i s rozdílným národnostním složením obyvatel republik. Je zřejmý nedostatek zobecňujících vědeckých prací v této aktuální oblasti výzkumu; chybí také jazykové prognózování v rámci celé naší země.

Má-li být dnes dosaženo skutečných vědeckých výsledků, nelze otázky jazykových kontaktů účinně řešit bez komplexního přístupu. Je zapotřebí společného úsilí jazykovědců, psychologů, sociologů, právníků, ekonomů, historiků a etnografů, kteří se této stránce problému věnují přímo. Současné studium otázek kontaktování jazyků vyžaduje zkoumání mnoha stránek naší skutečnosti, které přímo souvisejí s historickou minulostí svazových republik a s různými časovými obdobími jejich začlenění do SSSR, s jejich kulturním a hospodářským rozvojem v minulosti i současnosti, s jejich geografickou polohou vzhledem k ostatním republikám, hustotou obyvatelstva v každé jednotlivé republice, procentním podílem městského a venkovského obyvatelstva i procentním zastoupením různých národností, které v ní žijí (srov.: v Baškirii žije více než sto národností).

V rámci tohoto problému jsou tyto stránky skutečnosti velmi důležité, protože kontakty různých národů SSSR nezůstávají bez následků pro jejich jazyky.

Problematika kontaktování jazyků je mnohostranná, a proto bude z jazykovědného hlediska mít pro její další studium vědecký i praktický význam jasné vymezení základních (lingvistických) problémů jazykových kontaktů a hraničních (extralingvistických) problémů v této oblasti. Hraniční problémy mohou zahrnovat především otázky,

158

které podporují jazykové kontakty: politicko-ekonomickou a sociokulturní spolupráci mezi národy v rámci SSSR. Od obecnějších výzkumů a závěrů v tomto ohledu je třeba přejít ke konkrétním kulturněhistorickým a logicko-filozofickým otázkám výzkumu; významnou úlohu zde mají mít demografické a sociologické závěry týkající se etnického společenství a jazyka.

K základním lingvistickým problémům lze zařadit následující: studium jazykových kontaktů v oblasti spisovných a hovorových jazyků a jejich vymezení; vnitřní strukturální změny jazyků v souvislosti s interakcí prvků při kontaktu; přejímky jako výsledek kontaktování jazyků; otázky přijetí a osvojení lexémů při kontaktování; jazykové kontakty na strukturní úrovni jazyků: na úrovni sémantických seskupení, na úrovni lexému, na úrovni sémy, na úrovni jednotlivého prvku slova atd. Problémy lingvistického aspektu studia jazykových kontaktů je třeba posuzovat na pozadí hraničních problémů, nikoli je s nimi směšovat, neboť to často vede k nivelizaci jazykovědného hlediska a staví do popředí extralingvistickou úroveň výzkumu, přestože jeho cíle jsou lingvistické. V souvislosti s nejednotností názorů na povahu jazykových kontaktů je třeba dále pracovat také na zdokonalení pojmového aparátu. Nelze přehlížet skutečnost, že v encyklopedii „Ruský jazyk“ (M., 1979) chybějí termíny „jazykové kontakty“, „dvojjazyčnost“, hesla o interakci a vzájemném ovlivňování jazyků národů SSSR aj.

Na zvláštní vědecké řešení čekají také otázky vstupu slov z přejímajícího jazyka do jazyka přejímajícího při kontaktování, přesněji řečeno jako výsledek jejich kontaktování. V tomto ohledu jsou pro nás údaje ze slovníků přijímajícího jazyka velmi zajímavé. Bližší rozbor otázky příčin přejímání a vstupu cizích lexémů do systému přejímajícího jazyka ukázal, že tento aspekt výzkumu je nejtěsněji spojen také s otázkami kontaktování jazyků a jejich mluvčích, ať už blízce, nebo nepříbuzných.

Je známo, že nejčastěji užívanou část přejímané slovní zásoby zařazují sestavovatelé slovníků do výkladových slovníků přejímajícího jazyka a cizojazyčné slovo se ve slovníku jazyka příjemce označuje jako přejaté a osvojené. V lingvistické literatuře se v otázce přejímání rozlišují tyto termíny: obecné problémy přejímání při kontaktování jazyků, přejatá slova, přejaté slovní prvky. Termín „přejímání“ badatelé definují jako „složitý jazykový proces, jehož završením je vytvoření nového slova v jazyce; jeho podstatou, která celý proces podmiňuje a vede jej k završení, je fonetická změna přejímaného

159

cizojazyčného materiálu a jeho gramatické úpravy¹. Výpůjčku kvalifikují také „jako proces přemísťování slov z jednoho jazyka do druhého“². Tento proces v rámci problematiky výpůjček zahrnuje: cesty pronikání cizojazyčné lexiky (písemnou a ústní) do jazyka-příjemce, osvojování a zvládnutí přejímané lexiky, její vstup do slovníku přejímajícího jazyka atd.

Jak dokládají lexikografické údaje³, přejatá slova z jazyků národních republik SSSR jsou ve výkladových slovnících současné ruštiny zastoupena především lexikou označující předměty domácí potřeby a rodinného života, názvy zástupců živočišného a rostlinného světa a také různými jevy souvisejícími s kulturou, náboženskými obřady a dalšími lidskými činnostmi (prací, odpočinkem, svátky) apod. Přejatá lexika je etymologicky různorodá, příčiny a cesty jejího pronikání do ruštiny se liší. Z publikací, které jsme vyčlenili, je patrné, že pouze několik cizojazyčných lexémů z jazyků národů SSSR zaujalo ve výkladových slovnících ruštiny pevné místo. Jak však vysvětlit jev, který přímo souvisí s tím, že některé přejaté jazykové jednotky chybějí v takovém díle Akademie věd SSSR, jakým je „Slovník současného ruského jazyka“ (v 17 svazcích), ale nacházejí se v jiných, co do rozsahu mnohem menších slovnících, např. ve „Slovníku ruského jazyka“ S. I. Ožegova? Příčinu je zřejmě třeba hledat v dosud nedostatečném vědeckém zpracování důležitých problémů teorie a praxe současné lexikografie, a zejména v té její oblasti, která se zabývá otázkami vzájemného obohacování a působení jazyků národů SSSR a zachycením přejaté lexiky v ruských výkladových slovnících.

V dostupných vědeckých poznatcích týkajících se shromažďování, výběru a systematizace lexikálního materiálu pro slovníky nenajdeme zásady výběru slov pro oblast vnitřního přejímání. Je známo, že utváření slovníku závisí na typu slovníku, cílech a úkolech publikace a jejím rozsahu, což se odráží v úvodních statích slovníků i v různých samostatných odborných článcích, pokynech a lexikografických studiích. Pokud však jde o přejatou lexiku z jazyků národních republik SSSR v ruštině, v analyzovaných publikacích nenajdeme k otázce, která nás zajímá, žádné informace — této důležité problematice dosud nebyla věnována náležitá pozornost, a právě proto nejsou v tomto ohledu úvodní slovníkové stati tak významné. Analýza z hlediska lexikálních výpůjček z jazyků národů SSSR v časopisech

¹ Jefremov L. P. Podstata lexikální výpůjčky a základní znaky přejatých slov: Autoreferát disertace … kandidáta filologických věd. Alma-Ata, 1959. S. 9.

² Крысин Л. П. Иноязычные слова в современном русском языке. М., 1968. С. 32—33.

³ Slovník současného ruského spisovného jazyka: V 17 svazcích. M.; L., 1948—1965; Slovník ruského jazyka: Ve 4 svazcích. M., 1981—1984; Výkladový slovník ruského jazyka / Red. D. N. Ušakov. M., 1935—1940; Slovník ruského jazyka / Sest. S. I. Ožegov / Red. N. Ju. Švedova. 13. vyd. M., 1981.

160

ných článků, vydávaných při příležitosti vydání některého slovníku a nejčastěji pojednávajících o zkušenostech jeho sestavovatelů, vede k závěru, že ani v nich tyto otázky nejsou zachyceny ani nastoleny. Sestavení národního slovníku je obtížná, závažná a odpovědná práce, která vyžaduje odborné dovednosti autorů slovníků i jejich občanský postoj. Lexika, která přešla do ruštiny z jazyků původního obyvatelstva žijícího na území svazových republik, by měla být zastoupena v samostatném lístkovém katalogu, vytvářena podle zvlášť vypracovaných lexikografických zásad a pravidel a měla by se stát součástí celkového lístkového katalogu slovníku (jakýmsi slovníkem ve slovníku), přičemž by zároveň podléhala obecným pravidlům slovníku (s ohledem na jeho cíle a úkoly) a nebyla s nimi v rozporu. Pokud by byly k dispozici zvlášť vypracované zásady a metody tvorby lístkového materiálu i principy výkladů výpůjček, jejich kvantitativní a kvalitativní zastoupení ve výkladových slovnících současné ruštiny by nepochybně vzrostlo. Jen tak lze v současné etapě vývoje jazykových kontaktů dosáhnout určitých výsledků v lexikografické praxi týkající se přejatých lexémů.

11. 678