LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXX (1993)

PERIFERINĖS LIETUVIŲ KALBOS TARMĖS

Michał KONDRATIUK

PROBLÉMY ZKOUMÁNÍ VLIVU LITEVSKÝCH NÁŘEČÍ NA SLOVANSKOU ANTROPONYMIi BĚLOSTOCKÉHO REGIONU

Bělověžským regionem neboli Bělověžskem rozumíme oblast mezi Augustovským kanálem na severu, řekou Bug na jihu, státní hranicí s Běloruskou republikou na východě a řekami Nettou, Biebrzou, Narwí, Ślinou, Mieniem a Nurcem na západě. Podle nyní platného (od 1. VI. 1975) správního členění jde o celé Bělověžské vojvodství a některé sousedící obce Suwalského a Łomžinského vojvodství. Z historického hlediska jde o část někdejšího Podlesí (v letech 1569–1795) a západní periferii trokského, novogródského a březského vojvodství, která náležela k Litevskému velkoknížectví¹.

Na tomto území se dodnes vedle polských nářečí vyskytují běloruská a ukrajinská nářečí², litevská nářečí ani souvislá sídla obyvatel litevské národnosti zde však nejsou. O někdejším výskytu litevských nářečí a litevského obyvatelstva na těchto územích svědčí četné pomístní a místní názvy³ i údaje o osídlení těchto zemí⁴. O litevských lexikálních vlivech v nářečích zkoumaného regionu se psalo již dříve⁵. V poslední době začínají vycházet práce a články věnované fonetickým vlivům litevštiny na běloruská a polská nářečí Bělověžska⁶.

Samostatné pojednání vyžadují problémy výzkumu baltské antroponymie v bělověžském regionu, a to jak z diachronního hlediska (na

¹ Jakubowski J. Mapa Wielkiego Księstwa Litewskiego w połowie XVI w. // Atlas historyczny Polski. Kraków, 1928; Atlas gwar wschodniosłowiańskich Białostocczyzny. T. 1. Wrocław, 1980 (dalej: AGWB).

² Atlas gwar wschodniosłowiańskich Białostocczyzny. T. 1-2. Wrocław, 1980-1989.

³ Kondratiuk M. Elementy bałtyckie w toponimii i mikrotoponimii regionu białostockiego. Wrocław, 1985 (dalej: KonEB); tenże: Nazwy rodowe od antroponimów litewskiego pochodzenia na terenie północnej Białostocczyzny // Acta Baltico-Slavica. 1987. T. 18. S. 235-249.

⁴ Wiśniewski J. Vývoj osídlení na polsko-rusko-litevském pomezí od konce XIV. do poloviny XVII. století // Acta Baltico-Slavica (dále: ABS). 1964. T. 1. S. 115–135; týž: Osídlení východního Białostocka, geneze, vývoj, jakož i etnická diferenciace a proměny // ABS. 1977. T. 11. S. 7–80.

⁵ Zdancewicz T. Litevské a rusínské areály slovní zásoby v Białostocku // Z polskich studiów slawistycznych. Seria 2. Jazykověda. Varšava, 1963. S. 287–310; týž: Geografie lexikálních litevských výpůjček a jejich slovanských významových ekvivalentů v podlesko-suwalských nářečích // Sprawozdania z prac naukowych Wydziału Nauk Społecznych PAN. 1967. T. 10. Sešit 3. Varšava, 1968. S. 69–83; Smułkowa E. Lituanismy v běloruské zemědělské slovní zásobě // Lingua Posnaniensis, 1969. T. 14. S. 55–69 a další.

⁶ Glinka S. Lituanizmy fonetyczne w gwarach białoruskich i polskich Białostocczyzny // Bałto-słowiańskie związki językowe. Pod red. M. Kondratiuka, Wrocław, Warszawa, Kraków, 1990. S. 117-127.

74

v průběhu staletí) i synchronním (v současnosti). Pro středověk a počátek novověku zůstávají jediným praktickým kritériem pro výzkum etnických a jazykových vztahů na někdejším slovansko-litevském pomezí — jak uvádějí historikové J. Ochmański⁷ a J. Nalepa⁸ — pouze jazykové indicie v podobě místních názvů a osobních jmen. Výzkum místních názvů může přinést obzvlášť zajímavé výsledky v případech, kdy lze přesně určit okamžik jejich nejstaršího písemného doložení, které svědčí také o přítomnosti litevského obyvatelstva.

Zeměpisné názvy a osobní jména v regionu Białystoku odrážejí jeho osidlovací a politické dějiny i rozmanitý fyzickogeografický charakter krajiny. Onomastický výzkum v tomto regionu má několik desetiletí dlouhou historii. Jeho výsledky jsou však ve srovnání s poznatky z jiných oblastí země podstatně skromnější. Nerovnoměrně se rozvíjí také výzkum různých odvětví onomastiky⁹. Zeměpisné názvy jsou zpracovány mnohem lépe, a to jak z hlediska shromažďování a zpřístupňování, tak z hlediska zpracování onomastického materiálu¹⁰. Antroponymie Białostocka donedávna zůstávala stranou a nebyla předmětem zájmu jazykovědců. Nejprve se začalo s výzkumem názvů obyvatel tvořených od místních názvů v Białostockém vojvodství¹¹. Poté se objevily první zmínky o osobních jménech tohoto regionu. Týkaly se hlavně litevských antroponym doložených v tištěných i rukopisných pramenech ze šestnáctého století. Baltské vlivy na slovanskou antroponymii středního Podlesí jsou ukázány na příkladu Inwentarza starostwa knyszyńskiego z 1565 roku¹² a Inwentarza starostwa tykocińskiego z 1573 roku¹³. V prvním z

⁷ Ochmański J. Litevská etnická hranice na východě od kmenové epochy do 16. století. Poznań, 1981. S. 6, 14-16, 45-48.

⁸ Nalepa J. W sprawie siedzib Jaćwięgów // Rocznik Białostocki. T. 14. Warszawa, 1981. S. 118-119.

⁹ Kondratiuk M. Onomastický výzkum v bělověžském regionu (stav a perspektivy) // Rocznik Białostocki. T. 14, S. 305-323.

¹⁰ Halicka I. Místní názvy střední a západní Bělověžska, část 1–2. Warszawa, 1976–1978. Kondratiuk M. Místní názvy jihovýchodního Bělověžska. Wrocław, 1974; týž: Baltské prvky v toponymii a mikrotoponymii bělověžského regionu. Wrocław, 1985; týž: Některé zvláštnosti toponymie východního Bělověžska // Navukovy zbomik. Belastok, 1974. T. 3. S. 9-36; Trichoniuk B. Odvozené terénní názvy jižního Bělověžska. Slovník topoosnov. Opole, 1986; Łapicz Cz. Geografická terminologie v rusínských nářečích Bělověžska na východoslovanském pozadí. Warszawa, 1981. V přípravě k tisku je monografie M. Kondratiuka Místní názvy severního Bělověžska. Na Katedře běloruské filologie UW se kolektivně zpracovává Slovník mikrotoponym Bělověžska. Neuvádím zde řadu drobnějších článků a příspěvků.

¹¹ Kondratiuk M. Slovotvorné tendence v názvech obyvatel na polsko-bělorusko-ukrajinském pohraničí // Studia z filologii polskiej i słowiańskiej, T. 8, Warszawa, 1969. S. 191-200; týž: Názvy obyvatel utvořené od názvů vesnic a měst v nářečích východního Bělověžska // Belaruskaie i slavianskaje movaznaustva. Minsk, 1972. S. 183-190.

¹² Kondratiuk M. O litevském vlivu na slovanskou toponymii a antroponymii středního Podlesí v XV-XVII vv. // Balto-slovanské etnojazykové vztahy v historickém a areálním plánu. Teze referátů II. balto-slovanské konference. M., 1983. S. 28-30.; týž: Balto-slovanské jazykové kontakty v XVI století na území Bělostockého vojvodství podle údajů antroponymie // International Congress of Linguists. Berlin, August 10 to 15, 1987. Organizet under the Auspices of CIPL (v tisku).

¹³ Kondratiuk M. Baltská osobní jména rolníků v Inwentarzu staroství tykocinského z

75

Z uvedených článků předkládám několik desítek jistých i předpokládaných osobních jmen, která byla předmětem analýzy během mého vystoupení na Druhé balto-slovanské konferenci v Moskvě (29.XI.-02.XII.1983), pořádané Ústavem slavistiky a balkanistiky Akademie věd SSSR. Publikované teze referátu jsou málo dostupné, a proto chci zde probíraná antroponyma uvést v úplnosti podle jejich zápisu v prameni. Jsou to následující osobní jména: Bartulis, Bełdyka, Brozis Litwin, Brozius, Bubil Pilis, Dauksiewicz, Dojnis, Dojgiało, Dojgielewicz, Dougielo, Dubinis, Dzidziulis, Giń, Giniewicz, Gierwa, Gudzio, Jurgis Mużejko, Jurgis Golejewicz, Kieturko, Kibiłda, Kibułda, Kyrwielis, Kiskielin, Krowluczys, Kuliens, Kuprelis, Malis, Mielwid, Mieskucis, Miskinis, Moczius, Maskielewicz, Nosuta, Nosutka, Narmunt, Onelis, Paczejko, Parejko, Maris Palwinis, Pilwinis, Pilis Czepielewicz, Pienkuczis, Rekiecz, Reklis, Rimsis, Romiejko, Sarejko, Smilginis, Stanelis, Szala, Szeluginis, Szepiel, Szubzda, Szupiet, Trojgieł, Trompik, Warszylis, Grygus Wierklis, Zdanierko, Żagus, Żakus, Żegoń, Żybelis, Żubielis, Żylis, Żwerblis.

Výše uvedení rolníci byli pravděpodobně Litevci a někteří z nich snad potomky Jaćvingů. Jména těchto rolníků pocházejí z několika desítek vesnic knyšínského starostenství. Některé z těchto vesnic mají baltskou etymologii, např. Jaćwież, Jaświły, Jowniki, Rekle, Romiejki¹⁴.

Dnes již není možné odhadnout podíl baltských prvků mezi jmény rolníků uvedenými v tomto inventáři, protože se do naší doby nedochoval rukopis inventáře a výše uvedená osobní jména pocházejí z fragmentů inventáře publikovaných A. Jabłonowským¹⁵, které mají dokládat stopy litevského etnika na severním okraji Podlasí.

V dodnes dochovaném rukopisu Inventáře tykocinského starostenství z roku 1573¹⁶ má přibližně 115 z asi 570 zde uvedených rolníků, zahradníků, mlynářů a kovářů osobní jména baltského původu nebo obsahující nějaký prvek litevského jazyka. Úplný soupis těchto jmen spolu s pramennou dokumentací, zařazením do příslušné skupiny příjmení a uvedením obdobných antroponym z baltské jazykové oblasti obsahuje již zmíněný článek (Baltská osobní jména rolníků v Inventáři tykocinského starostenství z roku 1573. Obecná charakteristika)¹⁷. Zde uvádím soupis rozebraných antroponym považovaných za baltská. Citovaná jména jsou uvedena v modernizovaném pravopisu. Zde jsou:

Matys Ginwiło, Jan Ginwiłowicz, Jakub Golginowicz, Miśko Orsz; Andruk, po Andrukach, Bierć Szostak, Rymko Biercisz, Bierciusz Rymkowicz, Biercio Jasiowic, Jan Bierciowic, Staś Bierciulowic, Mikołaj

1573 (Obecná charakteristika) // Balto-slovanské jazykové vztahy. S. 199-214.

¹⁴ Kondratiuk M. Elementy bałtyckie... Op. cit.

¹⁵ Jabłonowski A. Polska XVI wieku pod względem geograficzno-statystycznym. T. 6. Podlasie. Warszawa, 1910. Cz. 3. (Źródła dziejowe. T. 17. Cz. 3). S. 233-234.

¹⁶ Rękopis przechowywany jest w Archiwum Głównym Akt Dawnych w Warszawie. ASK, LVI. T. 4.

¹⁷ Srov. poznámku 13.

76

Jurgielewicz, Jan Gryguciewicz, jeho bratr Szczepan Gryguciewicz, Grzegorz Marculewicz, Grzegorz Mikuciewicz, Pietruć Stroczewic, Jakub Tomuciewicz, Michał Tomuciewicz, Paszuta, Janiejko, Janiejko Ciwon, Staś Janiejkowic, Paweł Koziejko;

Matys Bondykowic, Miśko Buciewicz, Gawlik Burnoszewic, Bartosz Cikuć, Jan Doinis, Maciej Doinis, Gryko Doiniewicz, Staś Duiniewicz, jeho bratr Gryko, Dołkas Ławnik, Szyman Dzidzielo, po zemřelém Janie Dzidzielovi, Jakub Dzidziul, Jan Dzidziulewicz, Tomko, Piotr a Paweł Dzidziulewicz, Wojtko Gelaszko, Andruk Gerwelis se Szczęsnem, po Gurbile, Staś Intupa, po Janie Jagiełczykovi, Jededczyk Matys, Paweł Jodkiewicz, Marcisz Jodkówić, po Macieji Jodkovi, Staś Jodo, Staś Jodowic, Michał Jodzio, Paweł Kieciewicz, po Andrzejově Kieciowé, Michał Kierżula, Jan Kieturka, Bartosz Kieturka, Jan Kiezielo, Maciek Klikcik, Marcisz Kodzisz, Piotr Kudzisz, Jakub Kozonogis, jeho bratr Jan, Maciej Kudra, Marcisz a Janek Kudrzyk, Iwan Kukisz, Maciej Kuta, Tomko Łankos, Ławryn Mieszk(u)ć, po Jakubie Mieszkuciu, Jan Mojgus, Jakub Mojgus, Szyman Najkuciewicz, po zemřelém Janie Nosutovi, Wojtko Odega (2krát), Jan Panielowicz, Paniuta Kuzik, Bartosz Pieszejko, Józef Piewlinis, Jan Pogrандzis, Piotr Poswirk, po Wojtkovi Poswirkovi, Krzysztof Pyńto, po Matysovi Pyńcie, Marcisz Rakuciewicz, Jakub Paszkowic po Michału Rekliu, Czech Rolinga, Wojtko Saroń (2krát), k Jakubově Skilové, Jakub Skrablenio, Mikołaj Sodop, Paweł Sodupa, Tomek Stybulis, Uścian Surma, Szyman Śmilgiń, Maciej Trejgo, Stanisław Tuinis, Marcin Pasunek Tuiniow, Szymon Tuiniow pasunek, po Staśovi Tuinisovi, Wojtkova Tujniowa, Matys Tujniow zeť, Michał Tujniewicz, Szyman Wieruć, Wask Żolna;

Paweł Lićwiak, Paweł Litwinek, Andrzej Łotwinowic, Marcin Żydelis (2krát).

Uvedená osobní jména baltského původu se většinou vyskytují ve slavizované podobě, což ztěžuje jejich identifikaci s litevskými osobními jmény (křestními jmény a příjmeními) a apelativy.

Baltské prvky v antroponymii severní Białostocczyzny 16. století odhaluje a analyzuje Lilia Kruk¹⁸, zatímco antroponymii jižní Białostocczyzny, tj. oblasti mezi Narwí a Bugem, pojednává Bazyli Tichoniuk¹⁹. Oba články vznikly jako doplněk k připravovaným i již publikovaným pracím věnovaným osobním jménům těchto oblastí v 16. a 17. století²⁰. Materiálovým základem článku L. Kruk je rukopis Inventáře převzetí dvorů grodenského starostenského obvodu z roku 1578 a Rejstříky měření

¹⁸ Kruk L. Baltské prvky v antroponymii severní Białostocczyzny 16. století // Baltsko-slovanské jazykové vztahy. S. 229-236; týž: K otázkám antroponymie severní Białostocczyzny 16. století // Kwartalnik BTN "Białostocczyzna". Białystok, 1988. Nr. 2(10). S. 1-3; Kondratuk M., Kruk L. Polsko-běloruské a slovansko-baltské jazykové kontakty v 16. století na území severní Białostocczyzny ve světle osobních jmen // Mezi Východem a Západem. Jazykové jevy na polsko-rusínském pomezí. Lublin (v tisku).

¹⁹ Tichoniuk B. Baltské prvky v antroponymii jižní Białostocczyzny 16. století // Baltsko-slovanské jazykové vztahy. S. 355-363.

²⁰ Tichoniuk B. Antroponimia południowej Białostocczyzny w XVI wieku. Opole, 1988, ss. 122. B. Tichoniuk opracowuje antroponimię tego terenu też dla wieku XVII, a L. Citko-Kruk opracowuje monografię nazw osobowych XVI-XVIII w. z obszaru północnej Białostocczyzny.

77

włócznej miast, starostw i włości z lat 1558-1563, opublikowane w dwóch tomach zatytułowanych: Piscovaja kniga Grodnenskoj ekonomii s pribavlenijami, Vilna 1881-1882. Bazą materiałową artykułu B. Tichoniuka są opisy wojsk litewskich, inwentarze miast Brańska, Kleszczel i Narwi, akta przysięgi szlachty podlaskiej na wierność Koronie oraz inne materiały, których pełną bibliografię zamieszcza opublikowana monografia (Antroponimia południowej Białostocczyzny w XVI wieku, Opole, 1988).

Historická antroponyma z Białostocczyzny jsou představena v řadě dalších článků různých autorů²¹. Týkají se především 16. století. Baltismy v osobních jménech 17. století a následujících období dosud nebyly předmětem hlubší analýzy. Pravděpodobně budou zpracovány v pracích věnovaných celkové slovanské a baltské antroponymii zkoumaného území. Nasvědčuje tomu stále větší zájem o antroponymii tohoto regionu.

Výzkum baltských prvků v současné antroponymii białystockého regionu musí probíhat komplexně. Měl by zahrnovat všechna příjmení, křestní jména, přezdívky a přídomky užívané v tomto regionu, který je jazykově, národnostně i nábožensky rozmanitý. Při výzkumu jazykových pohraničí a dvojjazyčných či smíšených oblastí je nezbytné vedle dnešních úředních podob vlastních jmen zohlednit také jejich zápisy v různých historických pramenech a živé nářeční podoby užívané v terénu.

Vedle úředních podob příjmení a křestních jmen musí být uvedeny také jejich nářeční podoby (u křestních jmen i zdrobnělé a hypokoristické formy), zaznamenané přímo v terénu; v případě dvojjazyčného obyvatelstva by bylo vhodné zaznamenat lidovou výslovnost příjmení v obou jazykových verzích. Takto shromážděný materiál z celé Białostocczyzny bude dobrým základem pro stanovení baltských vlivů v antroponymii tohoto regionu a také pro odhalení vzájemných vztahů a interferencí mezi slovanskými jazyky (polsko-běloruskými, polsko-ukrajinskými a bělorusko-ukrajinskými) a kontaktů mezi slovanskými a baltskými jazyky.

Mohu informovat, že předběžné práce na výzkumu současné antroponymie Białostocczyzny již byly zahájeny v Ústavu slavistiky PAN ve Varšavě a na Katedře ruské filologie pobočky Varšavské univerzity v Białystoku²². Nejdůležitějším výsledkem této práce má být v budoucnu: 'Slovník příjmení obyvatel Białostocczyzny'. Tento slovník bude vedle příjmení seřazených podle abecedy obsahovat údaje o počtu rodin nesoucích dané příjmení a o území, na němž se vyskytuje, a také

²¹ Jde o menší studie: Z. Abramowicz, L. Dacewicz, M. Kondratiuka, L. Citko-Kruk, B. Tichoniuka a dalších.

²² Shromažďují se nářeční i úřední materiály z různých obcí Białystockého vojvodství a připravuje se kartotéka příjmení.

78

stručné vysvětlení příjmení po vzoru „Slovníku litevských příjmení“, který redigoval A. Vanagas a který byl zpracován v Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litvy²³.

Na základě již shromážděných materiálů uvedu pro příklad malý počet příjmení baltského původu, která se v současnosti používají v Białostockém kraji. V závorkách uvádím jejich litevské ekvivalenty převzaté z uvedeného slovníku (Lietuvių pavardžių žodynas. T. 1. A-K, dále LPŻ). Z nedostatku místa neuvádím přesnější lokalizaci prezentovaných příjmení ani nevysvětluji jejich etymologii a slovotvornou stavbu. Zde jsou některá příjmení obyvatel Białostockého kraje:

Ausztol (srov. litevské příjmení Aukštuōlis, od aukštuōlis: áukštas LPŻ),

Bajgus (srov. litevské příjmení Baigỹs, snad od litevského baigti LPŻ),

Banel (srov. litevské příjmení Banėlis: Bãnis, Banỹs — křestní jméno Benediktas LPŻ),

Bejnarowicz (litevsky Beinarãvičius, Beinorãvičius: Beĩnoras LPŻ),

Bergiel (srov. litevská příjmení Bėrgelis, Bérgelis, Bérgas, Bérgis LPŻ),

Bierć (srov. litevská příjmení Bertỹs, Bértulis, Bertulỹs LPŻ),

Bildzia (srov. litevská příjmení Bildžiukas, Bildžiūkas: Bilda — bilda, bildà, bildėti LPŻ 257),

Bilmin (srov. litevská příjmení Bílminas, Bilvinas LPŻ a místní název Bilminy KonEB),

Bołtuć (srov. litevské příjmení Baltūtis: Baltà — litevské bál tas LPŻ),

Boużyk (srov. litevská příjmení Bãuža, Baužà, Baũžas, Baužỹs, Bãužis LPŻ),

Boublej, Bublej (litevská příjmení Baublỹs, Bublỹs, Būblỹs — baublỹs LPŻ),

Bryzgiel (nejspíše od litevského *Brizgelis: Brizgỹs — brizgis, -ius LPŻ),

Bugieda (snad od litevského osobního jména Būgà, Būgas — litevské būgùs, bugùs LPŻ),

Burnewicz (litevské příjmení Burnėvičius: Burnius, Burnỹs — burnà LPŻ),

Czepel, Czepiel (srov. litevská příjmení Čepėlė, Čepėlis: Čėpas LPŻ),

Czeszel (srov. litevská příjmení Česėlis: osobní jméno Čėsas — pol. Czesław LPŻ),

Dajnowicz (litev. Dainãvičius: Dainỹs, Dainius — dainỹs, dainius LPŻ),

Dargiewicz (litev. Dargėvičius: Dárgis — litev. dargùs LPŻ),

Dojlida (litevská příjmení Dailidà, Dailidė, Dailydė — dailidė, dailýda),

Dojna (litevská příjmení Dainỹs, Dainius, srov. osobní jméno Dajnowicz LPŻ),

Dowgier, Dowgiert (litevská příjmení Daugertis, Daugirtas LPŻ),

Downar, nářečně Daunar (litevská příjmení Daũnoras — Daugnoras LPŻ),

Dragunajtys (litevská příjmení Dragūnaitis: Dragūnas: Drãgas LPŻ),

Ejsmont (srov. litevská osobní jména Eisimontas, Eismantas, Eismontas LPŻ),

Gabiec, Gobiec, Gobcewicz (srov. litevská příjmení Gabỹs, Gãbė, Gabė, Gãbis, Guobỹs a litevská slova guõbti, góbti, gobùs, guõba LPŻ),

Gagień (srov. litevské osobní jméno Gaginas: Gagỹs — gãgis, gagénti ZinLA 139),

Gedutis (litevská příjmení Gedūtis, Gedžius — litev. gedėti, gedus LPŻ),

Giegiel (litev. Giėgelis, Gegỹs — litev. gegė, gegė "kukačka" LPŻ),

Giejdel, Gejdel (srov. litevská příjmení Gėida, Geidūtis — geidùs, geĩsti),

²³Slovník litevských příjmení. Sv. 1. A-K. Odpovědný redaktor A. Vanagas. Autoři: A. Vanagas, V. Macijauskienė, M. Razmukaitė. V., 1985.

79

Gielażyn (srov. litev. Gelažinis, Geležinis: Gelāžius, Gelėžius — gelāžius),

Gierejkiewicz, Giero, Giro (litev. Girà, Gyrà, Gireika LPŽ, ZinLA),

Gogiel (srov. litev. Gõgelis, Gogėlis, Gõgas, Gõgis — gõgelis LPŽ),

Gojlik (srov. litev. Gáilis, Gáilis, Gáilus, Gáila, Gailėvičius, Gailiūnas),

Gredel (litev. příjmení Grãdelis, Gridelis, Gredelis LPŽ, KonEB 33),

Grygiel, Grygielko (litev. Grigėlis, Grýgelis: Grìgas — Gregorius),

Gudel, Gudaleski (litev. Gudėlis, Gudalevskis: Gūdas — gùdas LPŽ),

Gurgut* (srov. litev. osobní jména *Gurgutis, *Gurgutaitis — gurgūtis LPŽ),

Guziejko, Guziel (litev. příjmení Guzėlis: Gūzas — gūzas nebo gūžas LPŽ),

Hrynczal (srov. litev. Grinčėlis, Grinčėlaitis, nářeč. Grinčalas LPŽ),

Janiel, Januć (litev. osobní jména Janėlis, Jonėlis, Januitis: Jānas LPŽ),

Jakuć (litev. příjmení Jakutis; jména Jakas, Jakys, bělorus. Jakub, Jakov),

Jaświłowicz (od litev. osobních jmen Jãs-vil-as, Jos-vil-as LPŽ, KonEB 36),

Jekel (litev. příjmení Jėkelis, Jākėlis: Jākas — jména Jakub, Jakim LPŽ),

Jodkowski (litev. Jodkãuskas, Jodkóvskas: Jodkà — Juodkà — juódas),

Joka (srov. litev. osobní jména Jākas, Jókas, Jok-āitis: Jokā — Jakób ZinLA),

Jurgiel, Jurgielewicz (lit. Jūrgėlis, Jurgelėvičius: Jūrga, -is),

Karwel, Karwiel (lit. příjmení Karvėlis — lit. karvėlis ‚holub‘ LPŽ),

Kiertowicz (srov. lit. příjmení Kertėnis a apel. kertė, kėrti LPŽ),

Kiersnowski (lit. Kersnāuskas, Kirsnāuskas, Kirsnỹs — kiršnas LPŽ),

Kiewłak, nář. Keulak (lit. Kiauliakỹs: Kiaulỹs — kiaulỹs, kiaũlė),

Klisz (lit. příjmení Klišas, Klišys, Klišius — lit. klišas, klišys, klišius ‚křivonohý, vbočený, plochý; nešikovný‘ LPŽ, ZinLA),

Kojo (lit. příjmení Kailis, Kailius — lit. káilis ‚ovčí kůže‘, kailius ‚kožešník‘ LPŽ, KonEB 43–44 název vsi Kojły),

Kumeta (lit. příjmení Kùmeta, Kùmetas, Kùmetis — lit. kùmetis, kùmietis ‚nádeník v zemědělském hospodářství, čeledín‘ LPŽ),

Kuprel (lit. příjmení Kuprėlis: Kuprỹs — kùpris, kuprỹs, kuprius LPŽ).

Většina uvedených příjmení má podobu slavizovanou, změněný přízvuk, odstraněné a nahrazené litevské koncovky, foneticky přizpůsobené derivační základy a přidané slovanské sufixy: -ец, -ik, -ewicz, -owicz, -ewski, -owski. Přesný popis způsobů slavizace osobních jmen bude možné podat po shromáždění veškerého antroponymického materiálu, na podstatně bohatším materiálu. Tehdy bude možné také porovnat, jaké shody a rozdíly se vyskytují při slavizaci zeměpisných jmen²⁴ ve srovnání s osobním jmenoslovím.

²⁴ Viz Kondratiuk M. O metodách slavizace baltských zeměpisných jmen na polsko-běloruském a bělorusko-litevském pohraničí // Z polskich studiów slawistycznych. Seria 7. Warszawa, 1988.

80

PROBLÉMY VÝZKUMU VLIVU LITEVSKÝCH NÁŘEČÍ NA SLOVANSKOU ANTROPONYMII BĚLOSTOCKÉHO REGIONU

Shrnutí

Článek pokračuje ve výzkumu litevského jazykového substrátu ve slovanských jazycích z hlediska antroponomastiky. Předkládá seznam antroponym litevského (baltského) původu, která autor nalezl v inventáři knyšynského starostenství z roku 1565. Část těchto antroponym může být jatvingského původu. Z přibližně 570 osobních jmen zaznamenaných v inventáři tykočínského starostenství z roku 1573 může být asi 115 baltských.

Článek uvádí údaje o výsledcích výzkumu dalších autorů, kteří zkoumali osobní jména z 16. století v uvedeném regionu.

Baltismům ze 17. století a pozdějších období zatím nebyla věnována větší pozornost.

Článek pojednává o nutnosti komplexně prozkoumat veškerou současnou antroponymii Bělovojvodství; tato práce již byla zahájena. Jedním z jejích prvních výsledků je „Příjmení obyvatel bělovojvodského regionu“. Do tohoto seznamu by se dostala také baltismy, z nichž některé jsou uvedeny v článku.

81