LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVI (1996)

LIETUVIŲ KALBA: TYRĖJAI IR TYRIMAI

Zigmas ZINKEVIČIUS

JORGIS GERULIS – VĚDEC A ČLOVĚK

Jurgis Gerulis byl jedním z významných meziválečných lituanistů a baltistů. Narodil se 3. srpna 1888 v Jogaudech nedaleko Vilkyškiů (dnes okres Šilutė) v rolnické rodině. Po maturitě na gymnáziu v Tilžė v roce 1909 studoval na univerzitách v Královci a Berlíně srovnávací jazykovědu a klasickou filologii. V roce 1912 obhájil doktorskou disertaci. Poté působil jako profesor na univerzitě v Královci a později v Lipsku. V roce 1934 se vrátil do Královce a nějakou dobu byl rektorem této univerzity. Od roku 1937 přešel na Berlínskou univerzitu; pobouřen tím, že místní správa nahrazovala litevské místní názvy ve Východním Prusku německými, nechtěl se podílet na této hanebné práci. Již předtím, v roce 1933, vstoupil do nacionalistické strany (pod vlivem své manželky, pocházející z vysoce postaveného rodu německých aristokratů v Lotyšsku), a proto zastával vysoké správní funkce. V květnu 1945 byl v noci, když byl nemocný, zatčen sovětskou bezpečností a beze stopy zmizel.

Gerulis nejvíce přispěl k litevské filologii výzkumem litevských nářečí a starých písemných památek. Zvláště mnoho vykonal v oblasti dialektologie. Je považován za průkopníka moderní litevské dialektologie mimo Litvu. Jeho nejvýznamnějším dílem v této oblasti je německy psaná monografie „Studie litevské dialektologie“, vydaná v roce 1930¹. Gerulis v ní jako první použil pro zápis litevských nářečí takzvanou kodaňskou transkripci, která později sehrála velmi důležitou úlohu ve vývoji naší dialektologie. V této práci zkoumal a popsal přízvuky litevského spisovného jazyka a nářečí a uvedl příklady nejdůležitějších nářečí s jejich dialektologickými charakteristikami.

Gerulis až do své smrti sám zkoumal litevská nářečí a učil ostatní, jak je zkoumat prostředky instrumentální fonetiky. Tomuto účelu věnoval řadu článků (např. v letech 1930 a 1935). Navíc v letech 1931–1933 vedl v Kaunasu kurzy dialektologie. Spolu s Chr. Stangem vydal v roce 1933 německy psanou monografii „Nářečí litevských rybářů v Prusku“². Společně zkoumali také jedinečné nářečí v Zietele, ale práci nestihli dokončit. Po válce Stang své zápisky zveřejnil³, zatímco Geruliho soubory shromážděného materiálu se ztratily, alespoň až dosud ni-

¹ Litauische Dialektstudien von G e o r g G e r u l l i s mit 8 Röntgenbildern und 20 Kymographionaufnahmen. Leipzig, 1930.

² Lietuvių žvejų tarmė Prūsuose. Surašė J. G e r u l l i s ir C h r. S t a n- g’as. Kaunas, 1933.

³ S t a n g C h r. S. Die litauische Mundart von Zasečiai im Gebiet von Wilna. — Norsk Tidsskrift for Sprogvidenskap 18, Oslo, 1958, 171—201.

9

o nichž není ani slyšet. Stejný osud postihl i materiál, který shromáždil o nářečích v Gervėčích a Lazūnech (za hranicemi Litevské republiky).

Další oblastí Gerulisových vědeckých zájmů bylo zkoumání starých památek litevského jazyka. V roce 1922 vydal soubor fotografických reprodukcí Mažvydových spisů⁴. Část textů sám našel v archivech v Královci. Některé originály se po válce nedochovaly. Ačkoli jsou dnes k dispozici novější přetisky Mažvydových spisů⁵, Gerulisovo vydání je nejvýznamnější a dodnes má velkou vědeckou hodnotu, tím spíše, že se nedochovaly originály všech textů, které vydal. V roce 1927 vydal vynikající antologii starých litevských písemných památek⁶, která se používá dodnes. Stále patří k hlavním učebním pomůckám pro studium dějin litevského jazyka na vysokých školách a široce se využívá také při vědeckém výzkumu. Našel a vydal řadu drobnějších starých litevských textů a mnoho archivních údajů o nich. Mimo jiné zkoumal životopis J. Bretkūnase.

Gerulis se významně zasloužil o výzkum dějin litevštiny v Prusku. Zajímal se o problémy sociální lingvistiky, zejména litevsko-německé dvojjazyčnosti. Popsal proces poněmčování své rodné vesnice a vlastní rodiny.

Byl to velmi vzdělaný baltista. Významné jsou jeho práce z prusistiky, zejména výzkum pruských místních jmen. Touto oblastí se zabývala i jeho doktorská disertace, obhájená v roce 1912. Šlo o latinsky napsané dílo „O pruských místních jménech Sambie“⁷. Pruská místní jména zkoumal i později. V roce 1922 vydal německy významné dílo „Staropruská místní jména“⁸ a v německém, litevském a lotyšském tisku publikoval také menší práce z prusistiky. Psal i o otázkách lotyštiny.

Významná byla také Gerulisova pedagogická činnost. Výrazně přispěl ke vzdělání mladé generace litevských jazykovědců v meziválečném období. Po náhlé smrti K. Būgy, který na Kaunaské univerzitě za krátkou dobu nestihl připravit své nástupce, nezlepšil tragickou situaci litevské jazykovědy nikdo jiný než Gerulis. Jeho žáky byli oba významní litevští jazykovědci meziválečného období, profesoři Pranas Skardžius a Antanas Salys, dále Jonas Kabelka, který po válce působil na Vilniuské univerzitě, Elzė Mikalauskaitė, jež působila na Pedagogickém institutu, a v emigraci Kazys Alminas (Alminauskis) a Izabelė Matusevičiūtė.

Jako člověk byl Gerulis rozporuplnou a tragickou osobností, zmítanou okolnostmi různými směry. Lituanistika pro něj byla posvátnou vědou a fakta litevského jazyka pokladem. Dokládá to například jeho odmítnutí podílet se na poněmčování litevských místních názvů ve Východním Prusku. Člen Hitlerovy strany v tomto případě straně neuposlechl. Celý život však pracoval

⁴ MAŽVYDAS. Nejstarší památky litevského jazyka do roku 1570. K tisku připravil Dr. Jurgis Gerullis. Kaunas, 1922.

⁵ Nejnovější: Martynas Mažvydas. Katechismus a další spisy. Katechismus und andere Schriften. Editor Giedrius Subačius. Vilnius, 1993.

⁶ Čítanka starých litevských textů. Část I. Texty se slovními výklady. Upravil Jurgis Gerullis. Kaunas, 1927.

⁷ De Prussicis Sambenzium locorum nominibus. Tilsit, 1912.

⁸ Die altpreussischen Ortsnamen. Berlin—Leipzig, 1922.

10

mezi Němci. Gerulis postupem času značně podlehl němectví, duchem i myšlením splynul s Němci, ačkoli se až do konce života pyšnil svým litevským původem. To vše vedlo k negativnímu postoji mnoha tehdejších intelektuálů, kteří Gerulise ani jeho dílo zblízka neznali, k jeho jednostrannému hodnocení a k zapomínání na jeho obrovské zásluhy o vědu o litevském jazyce. Snad to mělo význam i pro tragický konec Gerulisova života. Ve Vilniusu se mezi lingvisty brzy po válce rozšířily zvěsti, že lidé stojící v čele litevské vědy (obviňován byl Juozas Žiugžda) odpověděli záporně na dotaz z Moskvy, zda je Gerulis pro Litvu potřebný. Nelze ověřit, nakolik je to pravda. Není však pochyb o tom, že kdyby Gerulise získali, litevští lingvisté by se postavili na vlastní nohy nejméně o desetiletí dříve a baltská filologie v Litvě by rozkvetla nikoli v sedmdesátých, ale již v šedesátých, či dokonce padesátých letech. Nebylo by třeba začínat od nuly a znovu objevovat Ameriku, kterou už dávno objevili jiní.

11