LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVIII (1997)

DOPISY PRANASE SKARDŽIUSE WILLIAMU R. SCHMALSTIEGOVI^*

[1]

Washington, D. C. 1970.I.23.

Vážený pane,

J. Mikėlas, Baltické a slovanské (1902/3), není v Kongresové knihovně; tuto knížku neuvádí ani Union Catalog, takže se jí nejspíš nedostává ani v této zemi; možná by se dala najít v některé veřejné knihovně (public library)?

Před několika dny jsem obdržel korekturu Baltic Linguistics. Děkuji. Teď si ji pomalu pročítám. Zda o tom budu moci něco napsat, budu moci říci až později, až se s celým vydáním náležitě seznámím.

Mezitím jsem již definitivně zrevidoval a postupně ještě doplňuji svou napsanou lingvistickou práci Litevská hydronyma s -nt-. Tato práce má celkem asi 100 stran. Kvůli nedostatku přímých pramenů litevského jazyka jsem samozřejmě nemohl celý tento nesmírně složitý a spletitý problém náležitě vyřešit – značnou část otázek jsem ponechal otevřenou k řešení v budoucnu –, ale doufám, že jsem celou věc posunul o něco dál. Bylo by vhodnější vydat tuto práci v některém cizím jazyce, ale pochybuji, že to budu moci udělat. V knihovně budu totiž pracovat už jen poslední rok, potom bude třeba změnit uspořádání, a proto už nechci déle otálet; na druhou stranu mě to už velmi omrzelo. Litevci si konečně přejí vydat tuto práci sami, ačkoli pro širší litevskou veřejnost je „příliš suchá“, tj. nepraktická.

Vedle toho se již tiskne i moje další práce – Starší a současné užívání litevského spisovného jazyka. Jde již pouze o popisnou historickou práci, která částečně souvisí i s praxí. Chci zde poukázat na společné rysy a rozdíly mezi předválečným a poválečným litevským spisovným (literárním) jazykem.

S největší úctou

* Všechny zde zveřejněné dopisy Pr. Skardžiuse byly napsány litevsky. Byly psány na stroji, s výjimkou dopisu z 11. 5. 1970, napsaného rukou. Pravopis ani interpunkce v dopisech nebyly upravovány. Dopisy mohou být zvláště zajímavé pro badatele litevského jazyka kvůli problémům historické gramatiky litevštiny, o nichž pojednávají. Přinášejí také určitý materiál k životopisu našeho slavného jazykovědce. Kopie těchto dopisů předal Institutu litevského jazyka prof. W. R. Schmalstiegas, k vydání připravil A. Sabaliauskas.

27

[2]

Washington, D. C.

1970.5.11.

Velectěný pane!

Už jste se mě na tuto věc jednou ptal a já jsem Vám, jak jsem mohl, odpověděl; nyní už nemohu nic nového dodat. Je to dosti složitá záležitost. Chr. Stangas vychází pouze z A. Bezzenbergerova BGLS., ale nikde jinde žádné další informace neuvádí; tytéž příklady z BGLS kriticky nerozebírá; a příklady ze současného jazyka a nářečí to nepotvrzují. Konečně se zde vynořuje celý problém původu dvojhlásky ie (ei):ai. Zdá se mi, že to ještě není náležitě vyřešeno. Sám jsem se toho částečně dotkl v ZfslPh XXVI, 375–382(1958).

Je škoda, že Kazlauskas sem nebude moci přijet. Pokud budete letos v létě ve Vilniusu, pozdravujte ode mě prosím Zigmą Zinkevičiuse, K. Ulvydase, J. Kruopase a A. Vanagase.

S nejhlubší úctou

Pr. Skardžius.

[3]

Washington, D. C.

1971. III.12

Velectěný pane,

Je škoda, že jste si, aniž jste řádně přečetl celou mou knížku, hned udělal závěr, že „není třeba příliš obviňovat A. Lyberise, J. Kruopase a další v Litvě“, protože „jsou to velmi milí lidé a dělají, co mohou, aby co nejvíce podporovali litevství“. To dobře vím: A. Lyberis, J. Kruopas a K. Ulvydas jsou mí staří známí; posledně jmenovaní byli dokonce mými posluchači. Vůbec nepochybuji o tom, že jim na litevství velmi záleží, a proto je ani neobviňuji, ani na ně neútočím. V knížce jsem se s nimi snažil hovořit věcně a tam, kde to bylo třeba, jsem na některých místech dokonce podpořil nebo hájil například V. Ambrazase, A. Sabaliauskase či K. Ulvydase. Tam však, kde nás, předválečné jazykovědce, bez rozdílu řadí mezi buržoazní jazykovědce nebo nás tak přímo označují, přisuzují nám prot lidový postoj, pohrdání lidovým jazykem nebo primitivní zaujatost proti údajnému slovanskému původu slov a několikrát nám vyčítají purismus, jsem se vyjádřil poněkud otevřeněji, a to pouze při hovoru o jazykových otázkách, aniž jsem se jakkoli dotkl ideologie či politiky. Jinak jsem se snažil být zdrženlivý a na některých místech dokonce litevské jazykovědce-

28

…kům přičítám velké zásluhy.

Myslím, že až se lépe seznámíte s celou skutečnou situací a s faktickým vývojem této situace, možná začnete některé věci hodnotit i v jiném světle, a to nejen z hlediska současnosti, ale také předválečného období.

O příčině Kazlauskasovy smrti nemohu říci nic jistého. Slyším všelijaké pověsti, ale nemohu jim uvěřit; nepřesvědčivý je i názor † Laisvę. V posledním čísle Pergalės B. Savukynas píše o J. Kazlauskasovi jako o jazykovědci velmi příznivě. Na druhé straně se mohlo stát cokoli: mohly nastat takové okolnosti, že se J. K. sám opil a utopil v Neryji, ale také mohl být tak rafinovaně zavražděn a potom ponořen do Neryje, že nikoho ani nenapadne něco podezřelého. Mezitím se zdá, že ve zprávách té země nebylo řečeno všechno nebo že se něco říci nechtělo, a proto zůstává leccos nejasné a podezřelé. Z celé této historie zatím nevyvozuji žádný konečný závěr: je třeba počkat na autentičtější a spolehlivější zprávy.

S nejhlubší úctou

Pr. Skardžius

P. S. Dnes jsem dokončil psaní recenze na Lietuvių kalbos tarmių (Chrestomatijos) a poslal ji Aidams. Snad vyjde v dubnu.

[4]

Washington, D. C.

17. 10. 1971.

Vážený pane,

Především Vám srdečně děkuji za skvělý překlad resumé mého článku do angličtiny. Děkuji také za fotokopie dopisů: někdy jsou ty dopisy zajímavé, zejména tím, jak se v nich občas projevují nálady v jazykovědě.

Při dalším hledání jsem ještě našel několik separátních výtisků recenze J. Otrębského gramatiky; jeden z nich Vám posílám.

Při té příležitosti jsem si po přečtení své recenze také začal více všímat tvarů genitivu plurálu jmen středního rodu východních a vysokých nářečí, jako je avies aj. Je to velký problém, který dodnes nebyl náležitě vyřešen. J. Kazlauskas se ve své gramatice (s. 198) domnívá, že tato koncovka -ies vznikla z -eis < ide. -eyes (srov. staroind. avayas, řec. poleis aj.). Tento názor zastává V. Mažiulis, viz jeho Baltų ir kitų indoeuropiečių kalbų santykiai, s. 297 a násl. Není však zcela jasné, proč by e před s, jak poznamenává Chr. Stang, velmi brzy zaniklo, zatímco stejné e v nominativu plurálu souhláskových kmenů se zčásti zachovalo až dodnes, např. širdes, móteres aj. – to je jedna věc; druhá je, jak se nepřízvučná zkrácená koncovka -eis mohla později změnit na -ies? Z

29

Na jedné straně by tomu snad odpovídala analogie východní hornolitovské adjektivní koncovky nom. sg. -aus (např. gražaus „krásný“), obvykle odvozované z -awes, vedle -aus se však vyskytuje i koncovka -uos (např. gražuos „krásní“), zatímco vedle koncovky nom. pl. -ies se dnes nikde nepoužívá -eis. Na druhé straně se tvar akies „oči“ apod. vyskytuje pouze v tverečském nářečí vedle ākys a ākes; ve starých litevských písemných památkách ani v jiných současných nářečích se takové tvary dosud nikde nenašly. Proto se mi i nyní zdá, že zmíněná koncovka -ies je výtvorem pozdější doby a vznikla nejspíše kontaminací. Její vznik mohly položit, jak se domnívají J. Endzelīns a Chr. Stang, zájmena ānys a anìe, pātys a patìes aj. K tomu mohly snad přispět i tvary nom. pl. ānes, ākes téhož tverečského nářečí vedle ānys, ākys aj.; mnou jako argument uváděné tvary sniẽnga z sniẽgti (sniẽga) + sniñga se k tomu účelu samozřejmě nehodí, a proto samy od sebe odpadají.

Jak naschvál se v jednom článku, který právě píšu, zabývám tvary nom. pl. ā vies aj., a proto by mě velmi zajímalo, k jakým závěrům jste v této věci dospěl. Byl bych Vám velmi vděčný, kdybyste mi mohl k nahlédnutí poslat alespoň fotokopii svého referátu nebo její část.

Nedávno jsem napsal recenzi na Donum Balticum, v níž jsem dospěl ke zcela jiným závěrům než E. Hamp: přesto se mi zdá, že východní hornolitovské priemnė, prienė je zkrácenou podobou priemenė, podobně jako např. Dūstos z Dūsetos, kėln[i]os z kėlin[i]os, šulnys z šulinys aj. Kromě toho je priemenė známá nejen ve východních, ale i v odlehlejších západních hornolitovských nářečích; patří sem také žemaitské preimenė (srov. priekālas a žemaitské preikālas). Priemenė ve skutečnosti znamená „předsíň, přední místnost, Vorzimmer, vestibul“, a proto, jak se domníval K. Būga, může být snadno odvozeno od *preima- „přední, před“. E. Hamp celý problém velmi uměle zamotává.

Prozatím tolik. Budu očekávat Vaše zprávy.

Se srdečnými pozdravy

Pr. Skardžius

[5]

Washington, D. C

1971.IX. 9.

Vážený pane,

Především děkuji za úryvky z Vašeho článku. Je pravda, že se v nich snažíte říci něco nového a, jak píšete v dopise, říci to odvážně. Ve vědě však není mnoho skutečně nových myšlenek. Opravdu mnoho nového řekl například E. Benveniste ve své knize Origines de la formation des noms en indo européen; řadu jeho myšlenek opakuje i V. Mažiulis ve své poslední knize. Čím dále

30

Čím dále do pravěku saháme, tím odvážněji lze řešit různé jazykové problémy, a naopak, čím blíže jsme současnosti, tím obtížnější je to dělat. Například H. Krahe si vytvořil velmi pěkný obraz užívání přípony -int- ve starověkých jazycích západní Evropy a za tím účelem dokonce vytvořil celý logický systém tvoření slov tohoto druhu a jejich významů; jak se však později ukázalo, v různých jazycích se to projevovalo různě a v různých dobách. To může velmi dobře platit i o všeobecné monoftongizaci ve starých dobách, kterou Tamsta předpokládá: někde se projevila, jinde vůbec nemusela nastat. Anebo například J. Kazlauskas se domnívá (a pokud vím, Tamsta s ním souhlasíte), že takové nářeční slovesné tvary jako dė „položil“, stō „postavil se“ jsou pozůstatky starověku, zatímco dėjo, stojo jsou pozdější novotvary. V dnešních nářečích však nacházíme také didė „velká“ — co to vlastně je: starověký pozůstatek, nebo pozdější zkrácenina z didėja (didėji)? Druhý předpoklad se mi zdá spolehlivější. Především je třeba to náležitě a důkladně prozkoumat v dnešních litevských nářečích a v jazyce starých písemných památek, což J. Kazlauskas neudělal — rozhodoval se tak, protože mu to připadalo lepší. Totéž platí i pro ā́vies „ovce“ atd.: Tamsta se také nepokouší vysvětlit vznik koncovky -ies především na základě samotné litevštiny. Tvary plātāus „široký“: plā-tuos „totéž“ se zdají dobře odpovídat vedle *akeis „oči“: ākies „totéž“. Podle údajů z Tverečia a dalších východních nářečí však zatím vůbec není patrné, že by se koncovka -eis snadno a bez jakéhokoli důvodu změnila v -ies. Vždyť tatáž východní aukštaitská nářečí znají i koncovku -ys: avys a další. V tomto dopise se nemohu dále pouštět do kritiky; mohu jen říci, že Tamstovo vysvětlení této věci je spíše zdánlivé a hypotetické než přesvědčivé z hlediska skutečnosti. Proto se domnívám, že ani na můj dopis není třeba se v Tamstově článku odvolávat. Věřím, že mi Tamsta svůj referát, ať už definitivně napsaný, nebo vydaný tiskem, stejně jako ostatním laskavě zašle. Budu na něj netrpělivě čekat. Na konferenci v Torontu bohužel nebudu moci přijet: pro důchodce je to nemožné.

S nejvyšší úctou

[6]

21. února 1972

Vážený kolego,

Srdečně děkuji za New thoughts on Indo-European phonology, za slovníček lingvistických termínů a za separát ze ZfslPh.

Tamstův referát o prvotní monoftongizaci mě velmi zaujal: pozorně jsem si jej přečetl. Při čtení celého textu vcelku se vytvořil úplnější obraz, než když jsem četl jen jeho část. Především všechno, co Tamsta v tomto článku říká, je rozsáhlá předem vytvořená hypotéza, jejíž obrysy se pak snažíš hledat v jednotlivých indoevropských jazycích a většinou jdeš deduktivní cestou a docházíš k——

31

—jednotlivým faktům, v nichž pak už snadno všude nacházíš odraz své hypotézy. Tak například sanskrtské sakh-ā <-ē<-ey, stejně jako litevské deivē< *dei-woy, ale sanskrtské devī < *dei-wey atd. Zatím však není vysvětleno, jak by se všechny tyto varianty měly objasnit foneticky či fonologicky. Působily snad v dávnověku jiné zákony tohoto druhu? Lze to vysvětlit pouze strukturálně? Vždyť tyto velmi vzdálené hypotetické jevy už nemůžeme podložit pozdějšími argumenty. Na druhou stranu důkaz (proof) je podle Tamsty jen jako kráska (nebo krása?) v očích pozorovatele... Takže problém litevských jmen s kmenem ē podle mého názoru stále není náležitě objasněn: k několika dosavadním hypotézám Tamsta nyní přidává další novou. Bude zajímavé zjistit, jakou odezvu to najde v úvahách jiných badatelů. Při této příležitosti bych chtěl ještě upozornit na následující. Kořeny téhož typu jako slovanské kry-ti, ply-ti, ry-ti atd. měly, nebo mohly mít, své protějšky i v litevštině: kořeny krū-, plū-, rū-. Například litevské krū-snis „hromada kamenů“ nebo krū-tis „totéž“, lotyšské krūts „vyvýšenina, kopec, pahorek“ atd. ukazují, že vedle kráuti existovalo také *krūti, stejně jako vedle láužti existuje lūžti, nebo že vedle kró-snis existovalo *króti „sbírat“ (=lotyšské krát) atd. Vedle litevského vē-jas, slovanského vėjati atd. se v jazyce Chilinského bible vyskytuje také slovesný tvar vēti; kořen vė- se objevuje také ve vē-tra, vē-tyti, sanskrtu vá-tah „vítr“, vá-ti atd. Je pochybné, zda se zde kořen vė- objevil pouze v předvokalické pozici (in pre-vocalic position), zatímco vėj- v předkonsonantické pozici (in pre-consonantal position); stále se mi zdá, že -j- ve slově vėjas, slovanském vėjati atd. bylo spíše příponové než kořenové.

Ve slovníčku termínů jsem si povšiml několika pochybných položek, jistých nedostatků, nejednotností atd. Například anonimas označuje nejen anonymní dílo, ale i autora. Garsynas zahrnuje souhrn hlásek jednoho jazyka či nářečí, tedy vokalismus i konsonantismus. Koinē je označena jako s p i s o v n ý j a z y k, který vznikl na základě některého převládajícího nářečí, avšak samotná lietuvių bendrinės kalbos „standard Lithuanian language“ zde vůbec není, přestože se tento termín v Litvě hojně užíval již před válkou; do jisté míry se tam začíná používat i nyní; tento název se však už prosazuje jako termín také v lingvistické literatuře, například v právě vydaném díle dr. P. Jonikase Bendrinės rašomosios kalbos kūrimasis XIX a. antrojoje pusėje. Nacionalinė literatūrinė kalba „literary language“ je vytvořen podle ruského nacional'nyj literaturnyj jazyk; v samotné Litvě se většinou užívá pouze literatūrinė kalba „spisovný jazyk“, což ve skutečnosti také znamená „literary language“. Uvedeno je pouze jedno příslovce, atgal, avšak odvozené přídavné jméno atgalinis je zcela vynecháno, a proto chybějí i důležité, již ustálené termíny s tímto přídavným jménem, například atgalinė (regresivní) asimilace, atgalinis (retrográdní) útvar „Rückbildung, retrograde Ableitung“ atd. Vardažodis neznamená pouze „substantive“; zahrnuje podstatná jména i přídavná jména, a proto se správně překládá do němčiny jako Nomen, Nennwort. Chybějí také již užívané litevské termíny pérrašas „transkripce“ (zdá se, že jej vytvořil A. Salys; užívá se v Litevské encyklopedii aj.), pérbalsa „Umlaut“, pérkaita „Veränderung, Wandel“ (například priebalsių perkaita „Lautverschiebung“) atd. Kaitýba znamená „fleksija, inflection“. A tak dále. Možná o tom budu muset podrobněji napsat někde jinde.

32

Ve třetím svazku Lituanistických prací vyjde moje recenze gramatiky J. Kazlauskase, v níž se naše názory na nom. pl. vagies a další už téměř neliší. Vše, co zde píšu, jsou pouze mé první dojmy, proto by se to nemělo nikde jinde použít.

Se srdečnými pozdravy

Pr. Skardžius

[7]

8. 1. 1973

Vážený pane,

Děkuji za fotokopie dopisů K. Korsakase a V. Mažiulise, ale nenašel jsem v nich nic zvláštního: první se spokojí pouze s obecnostmi, zatímco druhý se velmi zajímá o Vaši spolupráci v baltistice.

Před několika dny jsem dostal od K. Korsakase dopis, v němž jménem Institutu litevského jazyka a literatury slíbil pomoci při práci, kterou právě píšu, věcnými informacemi a rozhodnutími Institutu v některých záležitostech současné spisovné litevštiny. K. Korsakas je můj dávný známý, ještě ze studentských let, a v Litvě je dobře znám jako marxistický kritik litevské literatury.

Zdá se mi, že jste otázku litevských skautů pochopil dost úzce: jde o vlasteneckou náboženskou organizaci mládeže, pro kterou je jakákoli komunistická propaganda nepřijatelná, a proto ji nemohou tolerovat ve svých publikacích; na druhou stranu je pro ně lingvistická práce, byť napsaná populárně, sotva proveditelná, tím spíše, že jsou sami chudí a nemohou vydávat brožury se specializovanějším obsahem, a proto od nich nelze požadovat, aby se více zajímali o lingvistický obsah; nejsou samozřejmě tak lingvisticky vzdělaní jako Vaši studenti a z nich se snad jen jeden či dva částečně zajímají o baltistiku nebo jen o některou její oblast, snad spíše o litevský jazyk.

Je mi velmi líto, že tak nadaný a zdrženlivý jazykovědec, jako je A. Sabaliauskas, je vážně nemocný. Je to skutečná pohroma pro lituanisty: nedávno zemřeli J. Senkus, J. Kazlauskas, J. Lebedys, E. Mikalauskaitė, zde Z. Ivinskis, A. Salys a další. Tak už je to dáno.

A. Salys je můj dávný kolega: oba jsme nastoupili na univerzitu v roce 1923, dlouho jsme spolu pracovali a dobře jsem viděl, kolik se odhodlal vykonat konkrétní vědecké práce. Už na Litevské univerzitě jsem mu navrhoval, aby pro studenty napsal soubornou vědeckou učebnici litevského jazyka — gramatiku, ale nic z toho nebylo: sliby zůstaly sliby. Kromě své vynikající disertace po sobě zanechal ještě své přednášky o litevských nářečích, ty však sepsal jejich posluchač J. Labokas, nikoli on sám.

33

Dalším důležitým dílem je Slovník litevského spisovného jazyka, na němž se podílel od poloviny písmene P: zde vykonal pro litevskou jazykovědu a obecnou indoevropskou jazykovědu poměrně mnoho užitečného; tato práce však byla hlavním důvodem, proč mohl díky úsilí prof. A. Senna brzy přijet do této země. Díky dobrému jazykovědnému rozhledu a vzdělání chtěl vydávat pouze kvalitní, již dobře zpracované práce, a proto jich napsal jen málo. Na Pensylvánské univerzitě musel přednášet mnoho kurzů, na něž se musel nově připravovat, protože je předtím speciálně nestudoval. V této zemi jsem s A. Salysem neměl příležitost hovořit o jeho práci, ale z rozhovoru u příležitosti jeho šedesátin (byl zveřejněn v Draugas) jsem se dozvěděl, že zamýšlel napsat osobitý etymologicko-historický slovník litevského jazyka, který se měl značně lišit od slovníku E. Fraenkela. Částečně si na něj již připravoval materiál, když psal různé lingvisticko-historické články do LE (=

…mější monografie „Litevská hydronyma s -nt-.“ Až dostanu korekturu, hned sepíšu shrnutí a pošlu Vám je.

Pro tuto chvíli tolik. Vyjádřil jsem se k jednotlivým věcem, k nimž by Vás můj názor mohl poněkud zajímat.

Přeji Vám úspěch v baltistických pracích: díky svému odhodlání zde můžete mnoho vykonat.

S upřímnými pozdravy

Pr. Skardžius

[8]

1973.I.14

Vysoce vážený pane,

Těší mě, že Vám mohu s něčím pomoci, třebaže moje pomoc je za nynějších okolností velmi nepatrná. Jste nadšenec pro vědu a svědomitě se věnujete vědeckým záležitostem, a proto mě tato vědecká zaujatost také těší. Celý život jsem žil starostmi o vědu, ale v poslední čtvrtině života jsem mohl skutečné vědecké práci věnovat jen velmi málo času: několik vědeckých prací, které jsem vymyslel a zčásti začal, zůstalo kvůli nečekané katastrofě nedokončeno. Ještě v Německu jsem se dohodl s univerzitním nakladatelstvím v Göttingenu, že přeložím do němčiny svou knihu Tvoření slov v litevštině, a téměř třetinu této práce jsem už měl hotovou, ale zdejší okolnosti mi nedovolily ji dokončit. Můj vědecký zájem se tím však ani trochu nezmenšil. A velmi mě těší, že si někdy mohu s Vámi pohovořit o některé vědecké otázce, ačkoli se kvůli nedostatku času nemohu vždy vším zabývat důkladněji.

Nyní k brožuře A. SabaliauskaŽodžiai atgyja. Udělal jste velmi dobře, že jste tuto brožuru přeložil do angličtiny; bylo by třeba ji nějak vydat. Litevští skauti v této zemi se k tomu příliš nehodí. Před několika dny jsem o tom hovořil s historikem V. Trumpou, bývalým asistentem Litevské univerzity, který nyní pracuje v Kongresové knihovně. Myslí si, že by tuto brožuru snad mohl vydat „A. Mackaus Knygų Leidimo Fondas“, jehož jednatelem je: Mr. G. Vezys (6349 So. Artesian Ave., Chicago, Ill. 60629). Tento člověk je dobrým známým V. Trumpy, neboť on (V. Trumpa) patří k tomuto Fondu a zdá se, že je dokonce členem jeho správní rady. Tento Fond je sdružením liberálně smýšlejících lidí; kdybyste se rozhodl obrátit na tento Fond, V. Trumpa by Vám poskytl potřebnou pomoc; prosím jen, abyste mi oznámil, kdy se rozhodnete obrátit se na něj, pokud jste se již nezavázal někde jinde. Tento krok bych podpořil i já.

V. Maciūnas svého času oznámil, že korektura zmíněného článku bude odeslána…

35

byly odeslány ještě před Vánocemi, ale já jsem je dodnes nedostal a bez rukopisu, který má být zaslán spolu s korekturami, nemohu pořádně napsat ani shrnutí. Jakmile je dostanu, hned toto shrnutí napíšu a co nejdříve vám je pošlu k překladu. Vím, že dlouhé litevské věty se do angličtiny překládají dost obtížně. Děkuji za slíbenou pomoc.

S nejlepším pozdravem

Pr. Skardžius

NN. Nevíte snad něco víc o osudu A. Sabaliauska?

P. S.

[9]

1973.II.14

Vážený kolego,

Konečně jsem od V. Maciūnase dostal rukopis své práce i korekturu, a proto jsem teprve nyní mohl napsat shrnutí. Není to vlastně shrnutí v pravém slova smyslu: stručně jsem v něm sepsal myšlenky úvodu a samotné závěry. Celou práci, která je dosti odborná, přiznám se, jsem nedokázal „shrnut“ stručněji a výstižněji.

Dobře vím, že litevské věty, zejména ty moje, bývají často delší, než je v angličtině obvyklé; zvlášť je ztěžují vedlejší věty se zkrácenými přechodníkovými a polopřechodníkovými konstrukcemi. Přesto jsem se pokusil psát kratšími větami, ale ani tentokrát se mi toho příliš lépe nepodařilo. Snad je nějak „rozčleníte“.

Přeložené „shrnutí“ prosím zašlete přímo V. Maciūnasovi (247 E. Albanus St., Philad. 20., Pa. 19120)

Za tuto pomoc vám budu velmi vděčný.

S nejlepším pozdravem

Pr. Skardžius

36